10. Kapitola

GALERIE VE SMRČÍ

Až do roku 1996 jsem, vlastnil v Praze atelier. Změna však nastala v roce 1989, kdy pod vlivem rušných událostí se změnilo všechno a domy se začaly vracet původním vlastníkům. Nebyl jsem jediným, kdo bez nároku na náhradu dostal výpověď. Od roku 1960 se nahromadilo tolik plastik a všelikého zařízení, že bylo třeba urychleně hledat novou pracovnu. Nakonec se řešení našlo a tak jsem se přestěhoval do Brodu. Ateliér tu byl, ale pro velké množství prací se stal nefunkčním, stal se přecpaným skladištěm, v němž nebylo k hnutí. Při této příležitosti vzpomínám na jednu z četných reportáží v televizi na Kavčích horách. Pan redaktor utrousil poznámku, že příští reportáž bude dělat raději s filatelistou než se sochařem. Však jsme tehdy převáželi 3 plastiky před kameru a péra v autě šla dolů. Asi za dva měsíce se naskytla příležitost získat prostor k vybudování stálé expozice v obci Smrčí. Zde pro nedostatek dětí byla zrušena škola. Nikdy bych si ani ve snu nedovolil zabrat dětem místo, v němž jako my všichni prožívaly své dětství. Hrozilo však nebezpečí, že budova časem bude chátrat, až bude zubem času k nepotřebě. Po dohodě s panem starostou Václavem Kačerem a členy zastupitelstva bylo vše vyřešeno tak, že budova slouží jako sídlo Obecního úřadu, dále je tu knihovna, přístupná tělocvična a v neposlední řadě i galerie. Tak se stalo, že budova slouží všem a stala se tak i kulturním centrem obce. Navíc obcí prochází turistická stezka na Kozákov a do Českého ráje. Obec je v lokalitě mezi Železným Brodem a Semily. Za dobu jejího trvání navštívilo stálou expozici mnoho kolemjdoucích, jak turistů, školní mládeže, tak i ostatních nahodilých návštěvníků. Plastiky, jež jsou ve výstavním prostoru umístěny, jsou pro svou hmotnost těžko přenosné. Pořádat časté výstavy sochařských děl je proto technicky dost náročné, takže jejich trvalou expozicí byl problém častého náročného přemísťování vyřešen.