Historie samostatné obce Věkoše (1848 - 1923)

Rychloodkazy: Historie obce od roku 1900

                          Historie obce od roku 1918

                          Připojení obce Věkoš k městu Hradci Králové

 

Jak již bylo zmíněno, historie samostatné obce Věkoše se začala psát po roce 1848 v souvislosti s březnovými událostmi v rakouské Vídni. Všechny obce tehdy obdržely od nového panovníka, císaře Františka Josefa I., právo samostatnosti a povinnost zvolit si obecní výbory, představenstva, vlastní obecní zastupitelstva a své starosty. Tímto nařízením skončila doba vlády rychtářů, kteří spravovali obce svých šlechtických pánů. Prvním ze starostů zvolených ve Věkoších se stal roku 1851 rolník Jan Josef z domovního čísla 11. Poté se ve Věkoších až do roku 1923 vystřídali tito zvolení starostové: František Dvořák z č. 14, Jan Havránek z č. 19, Jan Komárek z č. 8, Jan Mareček z č. 3, František Hrnčíř z č. 6, František Hrnčíř z č. 18, František Bouček z č. 13, Ing. Jan Černý z č. 5 a konečně posledním starostou zvoleným věkošskými občany byl řídící učitel Jan Houžvička. 

Jaké poměry byly v těchto letech v obci, nám dokládá zápis z roku 1868 zanechaný od tehdejšího představeného Věkoš Františka Dvořáka.[1]

„V roce 1868 paměti hodno zapsání, jakej to byl rok, bylo tak velké horko, že ani ten nejstarší človjek [člověk] nepamatuje, ouroda příliš poschlá, votava docela žádná, žně počaly dne 3. července, pro sucho nebylo možná včas zaset, pří tej neúrodě bylo žito pořízeno za 6 zlatých, pšenice 7 zlatých, bečka erteplí za 20 zlatých. Dne 7. prosince ráno v 9 hodin začalo velké povětří a trvalo až do tří hodin, též nebylo člověka, kdo by takové povětří pamatoval po celých Čechách, Moravě, a skráta [zkrátka] po celý Evropě a i v Asii, a v tom celém okrsku nezůstala ani jedna střecha po vesnicích i po městech trhaná i mnoho se sesypalo. Vánoční svátky též nebylo pamětno, aby tak teplo bylo a lidi vorali až do nového roku. V Hradeckých lesích vítr skácel na 10 000 sáhů dříví.“

Další zápis tehdejšího starosty Františka Dvořáka pochází ze dne 4. května 1868 a přibližuje nám obecní poměry za rakousko – pruské války.

„Rok 1866 přinesl velkých strašných dob pro celé Čechy i naši obec. Dne 3. července téhož roku byla rozhodná bitva u Hradce Králové mezi rakouským a pruským vojskem. Zpátečným tažením rakouského vojska přes Labe, byli donuceni osadníci obce Věkoš příbytky své opustiti až do 11. července bydleli v Libranticích. Na poděkování Bohu za ochranu naší osady před válečnými pohromami postavili občané Věkošští kříž, který mimo přívozu a ruční práce stál 163 až 175 zlatých.“

Dne 14. dubna učinil František Dvořák návrh, aby se postavil k výše zmíněnému kříži též zvon. Návrh byl obecním zastupitelstvem přijat a zvon byl vyroben za cenu 113 zlatých. Dle obecního zápisu stála zvonice se všemi výlohami okolo 128 až 143 zlatých. Majitel statku ve Správčicích pan Adolf Píša daroval k tomuto účelu dubový jeřábek. Kříž a zvonec byl 3. května 1868 slavně vysvěcen a od této chvíle také nastala každodenní patřičná zvonění.

Poprvé bylo zvoněno umíráčkem Františku Macháni dne 7. července 1868.

Dne 3. dubna 1874 zemřela Anna Dvořáková rozená Nováková, jež byla manželkou dosavadního starosty Františka Dvořáka, a tímto zvonem jí bylo také zvoněno.

   Ze zápisů schůzí věkošského představenstva se můžeme také dozvědět, jak plynul každodenní život v obci. V roce 1877 za starostování Jana Havránka obecní výbor ustanovil 23. hodinu jako zavírací dobu hostinců. Na plnění tohoto nařízení dohlížel obecní sluha, který mimo jiné vykonával práci polního hlídače za plat 70 zlatých ročně. Obecním sluhou toho času býval Václav Falta, který zůstával po dlouhá léta ve své funkci až do roku 1896, kdy mu byla změněn jeho plat na 2 zlaté měsíčně, a sice 1 zlatý za službu polního hlídače a 1 zlatý za službu obecního strážníka. Na konci roku 1878 se obecní výbor usnesl na přídavku starostovi obce 32 zlatých vyčleněných z honby věkošského katastru, jež schválil Václav Svoboda, toho času starosta Honebního výboru ve Věkoších.

Roku 1880 se obecní výbor rozhodl přijmout za čestného občana jen toho, koho obecní výbor schválí a který složí do chudé kasy 30 zlatých. Takto chytře tehdy vyřešila obecní rada chudé podmínky své obecní kasy. Ze zápisu v roce 1883 je patrné, že mezi Věkošemi a Pouchovem probíhaly četné styky, již kvůli svému těsnému sousedství a také kvůli společné správě svých cest. Kvůli opravě společné cesty při hranicích Věkoš a Pouchova byla vyzvána obec Pouchov, aby se podílela na její správě. Služba obecního sluhy za ponocování tehdy činila 50 zlatých, za úřední poselství 30 zlatých a za polní hlídku 8 zlatých. Že bylo o obecního sluhu dobře postaráno, svědčí i to, že mu byl koupen nový kabát v ceně 16 zlatých. Služba obecního starosty tehdy činila 90 zlatých. Tohoto roku byla také provedena úprava cesty z Věkoš do Správčic, kterou nechalo obecní zastupitelstvo vyštětovat a vyšutrovat. Dne 1.března 1883 rezignoval na funkci obecního starosty Jan Havránek. Obecní výbor nepřijal jeho rezignaci s odůvodněním jeho dobrého vykonávání úřadu starosty, ale Jan Havránek trval na svém. Správu tedy převzal dosavadní první radní Václav Černý. Můžeme se pouze domnívat, že v zákulisí starostova odchodu mohl sehrát svou roli fakt jeho sporu s obecní radou, sepsaný v zápisu ze zasedání obce dne 27. března 1883. Jednalo se o spor bývalého starosty Jana Havránka s obcí o užívání obecního pozemku na parcele číslo 417. Podle starého katastru i podle výpovědí starších občanů tuto parcelu využívala vždy věkošská obec. Před rokem 1868 se na tomto pozemku veřejně pásával dobytek. Poté se pozemek pronajímal a do obecní kasy z jeho pronájmu tak přicházely peníze. Poslední pronájem z této parcely byl převzat roku 1879, kdy bylo utrženo 11 zlatých od Václava Svatoně z čísla 30. V roce 1880 majitel čísla 9, tehdejší starosta Jan Havránek, tento díl pozemku do užívání převzal a řekl, „že tehdejšímu výboru oznámil, s tím podotknutím, že když obec dokáže, že to užíváním do obecního majetku přišlo, že od toho odstoupí, a chce, aby to pamětníci dokázali“. Výbor navrhl, aby pan Havránek od obce pozemek zakoupil za mírnou cenu. Na to ale zmíněný nepřistoupil, a proto bylo zastupitelstvem rozhodnuto, aby pan starosta tuto záležitost s panem Havránkem vyřídil sám. Celý spor byl uzavřen až 19. března 1892, kdy se obecní výbor usnesl na odepsání parcely číslo 417 z obecní vložky a připsal ji Janu Havránkovi číslo 9.

V roce 1884 v souvislosti se zvýšeným počtem úmrtí občanů na choleru se obecní zastupitelstvo usneslo na pronajmutí jedné světnice v obci kvůli opatření proti této nemoci. Tehdy byla na pouchovském hřbitově zřízena úmrtní komora pro zemřelé na choleru.

S rozvojem Hasičského sboru ve Věkoších byla 12. května 1884 zakoupena obecní stříkačka. V této souvislosti bylo v roce 1885 stanoveno, za jaký plat má Hasičský sbor ve Věkoších jezdit k hašení požárů mimo svou obec. V případě požáru v Plotištích nad Labem by měla zmíněná obec zaplatit 6 zlatých, v případě obce Rusek 5 zlatých, v případě Piletic 5 zlatých, v případě Slezského Předměstí 4 zlaté, a kdyby byla některá obec vzdálenější, zaplatila by tato obec navíc 4 zlaté jako náhradu za provoz. V roce 1888 byla pak pro Hasičský spolek postavena Hasičská zbrojnice.

V roce 1886 dostával obecní starosta roční obnos 90 zlatých. Obecní sluha tehdy i s ponocenstvím dostával 88 zlatých a 6 zlatých na kancelářské potřeby. Roku 1887 byla postavena obecní kůlna pro hasičskou stříkačku, za jejíž pronájem bylo placeno 10 zlatých ročně. Josef Hrnčíř z čísla 35 věnoval tehdy část svého pozemku pro uskladnění hasičské cisterny. František Hrnčíř z čísla 18 zase daroval obci dolík pro udržování vody v případě požáru, který byla obec povinna na svůj náklad nechat prohloubit.

Že v tehdejší době bylo starostenským úřadem pamatováno i na požitky kulinářského rázu, nám svědčí zápis ze zasedání obce ze dne 3. ledna 1888, kdy bylo panu hostinskému Hugo Píšovi z hostince ve Správčicích č. p. 4 povoleno nalévání kořalky v popisném čísle 3 pro „lepší k tomu způsobilost“.  Pro podávání piva bylo zase ustanoveno popisné číslo č. 4, díky jeho dobrým sklepům, jež „jsou více příznivé k uskladnění piva než v čísle 3“.

V roce 1888 zemřel první radní Václav Černý. Na jeho místo byl zvolen dosavadní druhý radní Jan Komárek z čísla 8 a na jeho místo byl zvolen František Hrnčíř z čísla 18 zvolený sedmi hlasy z dvanácti. O funkci druhého radního tehdy soupeřil František Hrnčíř z čísla 18 s Františkem Hrnčířem z čísla 6. Tohoto roku bylo také rozhodnuto, že měl - li u sebe někdo nájemníka, který byl přistižen při polním pychu na věkošském katastru, musel tohoto nájemníka okamžitě z obce vyloučit.

V souvislosti s přípravami opravy silnice vedoucí z obce Věkoše k Plotištím nad Labem odprodala obci Věkoše 27. ledna 1889 vdova paní Anna Černá část svého pozemku, kvůli rozšíření cesty od vsi k Plotištím nad Labem za 37 zlatých a 50 krejcarů. V roce 1889 činil starostův roční plat 100 zlatých. V tomto roce také bylo zahájeno nápravné řízení s panem Josefem Valcem, příslušníkem obce Pouchova, který používal vozovou tabulku na svém koni s nápisem „Josef Valc z Věkoš“. Pan Josef Valc se tehdy omluvil a slíbil zjednání nápravy. Toto nedorozumění se špatným označením vozové tabulky se zřejmě přihodilo díky tomu, že tehdejší katastr obce Pouchova sahal až k hranici s tehdejším centrem Věkoš. A tudíž domy, kde bydlel pan Valc, na tomto pouchovském katastru byly blíže centra Věkoš, než centra své obce. Náprava pozdějších katastrálních hranic s Pouchovem byla provedena až v roce 1923, kdy se tato část Pouchova připojila k Věkoším.  Za čestné občany se tehdy přihlásili a byli přijati Václav Černý z Piletic, Jan Mareček z Plácek, Jan Dotřel z Jeníkovic a František Bouček z Velké Skalice, kteří složili do obecní pokladny výše dohodnutý poplatek 30 zlatých.

 11. srpna 1892 proběhla v obci volba zdravotní komise pro obec Věkoše, která měla za úkol dbát příznivých podmínek pro zdraví svých občanů. V této dosud nové komisi zasedli František Hrnčíř z čísla 6, Jan Mareček z čísla 3 dále František Hrnčíř z čísla 18 a Hugo Raulich z čísla 7 ze Správčicích.

V roce 1893 bylo starostou obce navrhnuto, aby se kříž v obci opravil a aby byl okolo něho postaven nový železný plot, který lze spatřit u tohoto kříže dodnes.

Dne 16. října 1897 se obecní zastupitelstvo Věkoš rozhodlo s příspěvkem obce na rozšíření školy na Pouchově na příští léta počkat. Zřejmě zde již sílila myšlenka pro postavení školy vlastní.

V roce 1898 byl pronajat obecní rybolov na tři roky panu Františku Hrnčířovi z čísla 18 za obnos 10 zlatých ročně. Dne 18. července 1898 proběhlo předání obecní, chudé a zvonkové pokladny a celého starostenského úřadu bývalého starosty Františka Hrnčíře z č. 6 nově nastupujícímu starostovi Františku Hrnčířovi z č. 18. Hotovost při odevzdání tzv. chudé pokladny (určena pro nemajetné) bylo 429 zlatých a 11 krejcarů, při zvonkové pokladně 20 zlatých a 78 krejcarů a v obecní pokladně bylo 85 zlatých a 87 krejcarů. Dohromady tedy obecní pokladna při předávání činila 535 zlatých a 76 krejcarů. Jelikož nově zvolený starosta František Hrnčíř z č. 18 po krátké chvíli v úřadě zemřel, účty za starostování zemřelého starosty musela spravovat zvolená 4 členná komise. Zemřelého starostu tehdy zastupoval jeho bratr Josef Hrnčíř z č. 19 až do řádných obecních voleb, které proběhly 18. prosince 1898. Jako I. radní byl zvolen František Hrnčíř z č. 6, jako II. radní Jan Mareček a jako III. radní byl zvolen Josef Hrnčíř. Starostou byl zvolen František Bouček z č. 13. V roce 1899 byl podán návrh na zřízení obecního rybníka. Břízy a křoví stojící na pozemku zvaném Na Obci, kde měl příslušný rybník stát, byly prodány a peníze z tržby použity na vybudování tohoto rybníka.

Jaké poměry již tehdy panovaly ve zdravotnictví, nám dává přesvědčivou výpověď zápis z obecní schůze z dubna 1899, kdy obecní rada zamítla zvýšení služného pro obvodního lékaře.

V této době se již začalo uvažovat o opravě cesty od Věkoš k železničním kolejím na jižním katastru obce k strážnímu domku a o opravě cesty z obce k labskému mostu k Pláckám. Cesta od kříže ke Správčicím byla dána do správy Janu Dotřelovi ze Správčic, zbytek cesty do Předměřic nad Labem spravoval pan Hugo Raulich. Oba dva páni byli tehdejšími správci ve Správčicích.

Tohoto roku byli také zvoleni do Honebního výboru Věkoš pánové Josef Hrnčíř z č. 19, František Hrnčíř z č. 6 a Jan Mareček z č. 3. Tehdy se začalo s vyměřováním labských břehů mezi obcemi Plotiště nad Labem a Věkošemi, který prováděl zeměměřič Zemského výboru. Na výlohy spojené s tímto vyměřováním bylo z obecní pokladny uvolněno15 zlatých.

20. prosince 1899 bylo všemi hlasy usneseno, aby „potud, pokud nebude odčiněna těžká křivda a urážka způsobená odvoláním jazykových nařízení, práv jazyka a národa českého, obec, dnem 20. prosince 1899 počínaje, zastaví vykonávání tzv. přenesené působnosti tam, kde ho zákon výslovně nepřikazuje dodržovat“. V roce 1880 byla totiž vydána tzv. Stremayrova jazyková nařízení, která zrovnoprávnila češtinu a němčinu ve vnějším úředním styku, tzn., že na podání žádosti v češtině mělo být odpovězeno rovněž česky. Vnitřní úřadování však zůstalo německé, a to až do roku 1897, kdy byla vydána tzv. Badeniho jazyková nařízení. Ta zrovnoprávnila češtinu a němčinu i ve vnitřním úřadování. Úředník, který přijal podání v češtině, tak byl nucen vyřídit celou věc rovněž česky. Badeniho nařízení, tehdejšího předsedy vlády hraběte Kazimíra Felixe Badeniho, však vyvolávala odpor Němců a přispěla tak k pádu jeho vlády.[2]

[3]V roce 1900 se začalo uvažovat o stavbě silnice z Předměřic nad Labem do Ruseka. Dnem 26. prosince 1900 byl dán pan Václav Falta[4], dlouholetý strážník věkošské obce, do výslužby. V obci sloužil 46 roků. Jako výslužné mu bylo povoleno dostávat 100 korun[5] ročně do konce života. V roce 1901tedy musel být zvolen nový strážník, který měl zároveň plnit ponocenskou službu, službu polního hlídačství, roznášky pošty a zvonění. Ročně měl dostávat nově zvolený strážník za jmenované povinnosti 360 korun a mimo to každého čtvrt roku 10 korun jako přídavek na oblek.  Na toto prestižní povolání byly vypsány volby. Přihlášky byly podány do 10. ledna 1901. Jedním z požadavků bylo, aby žadatelé nebyli starší 35 let. Zvolen byl 4. února 1901 šesti hlasy pan František Řehák. Vysloužilému obecnímu strážníkovi panu Faltovi bylo tehdy upraveno jeho roční výslužné na 120 korun.

Toho roku také probíhaly doplňovací volby do Okresního zastupitelstva. Prvním členem Okresního zastupitelstva za obec Věkoše byl zvolen pan František Balcar. Jelikož zdejší „velebný pán“ toho roku těžce onemocněl a byl upoután na lůžko ve svém rodišti u svých rodičů, usneslo se obecní zastupitelstvo na vyslání 1 člena do deputace na pohřeb v případě jeho náhlého skonu.

V roce 1901 byl založen Okrašlovací spolek pro Věkoše s ročním členským příspěvkem 1 koruny. Obec Věkoše se stala zakládajícím členem s částkou 20 korun. Kdo se chtěl stát členem spolku, musel uhradit tuto částku. Do spolku se ihned přihlásili a výše uvedený příspěvek zaplatili pan Hugo Píša ze Správčic, jeho choť paní Píšová, pan Hugo Raulich, Josef Polák, pan Novák, Jan Mareček, František Hrnčíř z č. 6, František Hrnčíř z č. 2, František Souček, František Balcar, Josef Havlík, Josef Hrnčíř, František Kalhaus, Antonín Kvasnička a František Bouček. Úkolem tohoto spolku bylo opravovat a zřizovat chodníky podle cest, dle možností vysazovat stromy, odstraňovat a zabraňovat veškerému znečišťování cest, chodníků a veřejných míst v obci Věkoše.

 Že v obci nebylo vždy veselo, nám vykresluje spor pana Josefa Hrnčíře se zastupitelstvem obce. V roce 1903 v souvislosti s přípravou stavby silnice přes obec bylo vykopáno 15 hlohových sazenic panu Josefu Hrnčířovi z č. 19, které mu chtěla obec zpětně zaplatit. Pan Josef Hrnčíř si v rozhořčení stěžoval na Okresním výboru v Hradci Králové. V souvislosti s touto stížností se dostavil do Věkoš člen Okresního výboru pan Milan Morávek, aby toto nedorozumění urovnal. Při jednání se ale pan Josef Hrnčíř ohradil, „že pan starosta jedná v mnohých obecních záležitostech o své vůli, jako nějaký president na svoji pěst, aniž by měl k tomu usnesení zastupitelství své obce“. Starosta požadoval vysvětlení, ale pan Hrnčíř je nepodal.

Dalším, pro nás možná úsměvným nedorozuměním, je zápis z 25. března 1904, kdy věkošský občan Václav Burianec chtěl přednést svoji žádost na zasedání věkošského obecního zastupitelstva.  „Zmíněný byl pozván k vyslovení své žádosti, a že jemu nebyla hned židle k sednutí podána, odešel si pro svoji, kterou jemu však starosta ve svém bytu nestrpil a z místnosti, kde zastupitelství obecní schůzi odbývalo, musel svoji židli odnést, se kterou sám též odešel, a žádost jeho nevyřízená ostala“.

Dne 1. května 1904 proběhla volba obecního starosty. Starostou byl zvolen František Hrnčíř z č. 2, jako I. radní byl zvolen bývalý starosta pan František Bouček, jako II. radní Jan Černý (pozdější starosta obce) a jako III. radní Josef Hrnčíř z č. 19. Po 14 dnech ovšem pan František Hrnčíř z č. 2 rezignoval na funkci starosty obce ve Věkoších a tuto volbu nepřijal, čímž se dobrovolně sám zavázal složit peněžitou pokutu o částce 40 korun. Musela tedy být provedena nová volba. Tuto volbu řídil nejstarší člen z obecního zastupitelstva. Byl to pan František Hrnčíř z č. 2. Za starostu obce byl zvolen pan Jan Černý, který si však nechal čas na rozmyšlenou do „příštího pátku“, tedy do 20. května 1904. V doplňovací volbě do obecního představenstva byl na místo za II. radního Jana Černého zvolen pan František Balcar.

V roce 1904 započala stavba okresní silnice k tehdejší pouchovské ulici. Jak to bylo v této době se stavem obecní pokladny, nám vysvětluje zápis ze zasedání obecního zastupitelstva ze dne 16. června 1904, sepsaný při předávání obecního úřadu bývalým obecním starostou panem Františkem Boučkem, nově zvolenému starostovi obce panu Janu Černému. Obecní účty tehdy činily 149 korun a 70 haléřů. Účet chudé pokladny tehdy činil 383 korun a 84 haléřů, zvonkový účet 4 koruny a 15 haléřů. Celkem tedy bylo předáno 487 korun a 69 haléřů plus další nevybrané poplatky. Předána byla obecní pečeť, nedoplatky, cenné papíry a dluhopisy.

Již 27. května 1904 nový starosta obce pan Jan Černý zahájil schůzi v hostinci pana Františka Hrnčíře v č. 6 v 19 hodin večer za účasti všech členů obecního zastupitelstva, sestávajícího z pánů Františka Boučka, Josefa Hrnčíře, Františka Balcara, A. Schneidera, J. Dotřela, Josefa Poláka, Václava Nováka, Františka Hrnčíře z č. 2, Josefa Havlíka a Josefa Doležala. „Na tomto zasedání pan starosta žádal ještě jednou přítomné členy o podporu ve vedení úřadu obecního starosty horlivým plněním povinností a zavázal se ve své řeči svým povinnostem z úřadu jemu svěřeného vyplývající dle sil svých ku blahu obce vykonávati.[6]“ Na této schůzi bylo také usneseno, aby byla v obci Věkoše zavedena daň z prodeje alkoholu. Ta měla být použita na dostavbu silnice, na které se podílela obec spolu s obcí Pouchovem. Tato daň činila 2 koruny za spotřebovaný hektolitr piva, vína i kořalky na 6 let počínaje od 1. ledna 1905. Nařízení bylo dodatečně schváleno Zemským výborem, který ovšem navrhl svá pravidla, a tato byla také schválena.

Dne 18. března 1905 se po delší nemoci rozloučil se svým životem bývalý dlouholetý člen obecního zastupitelstva a 14 denní starosta obce pan František Hrnčíř z č. 2. Dne 15. července 1905 také zemřel další dlouholetý člen obecního zastupitelstva pan Hugo Raulich ze Správčic, jehož syn Hugo Raulich byl ředitelem Obchodní akademie v Prostějově a který poděkoval obecní radě za projevenou soustrast.

Dne 12. listopadu 1905 se obecní starosta Jan Černý zmínil o spravedlivém moderním požadavku všeobecného hlasovacího práva a odsoudil brutální vystupování vládních orgánů proti tomuto požadavku. Starosta obce také seznámil přítomné členy obecního zastupitelstva o příštích plánech sousedního města Hradce Králové a to plán jeho rozšíření směrem ke katastru obce Věkoš, kde byla také projektována přímá spojovací silnice s městem. Předseda místního Okrašlovacího spolku se dále zmínil o nutnosti lepšího spojení obce Věkoš s obcí Pouchovem.

Tehdejšímu obecnímu strážníkovi panu Řehákovi byly dány pozemky, které vlastnil bývalý dlouholetý obecní strážník pan Václav Falta. Že pro pana Řeháka nebylo lehké se ve službě obecního strážníka vyrovnat předešlému kolegovi, nám svědčí zápis z 19. září 1906, kde je zmínka o panu Řehákovi, „který vykonává povinnosti nočního hlídače nedbale a v poslední době ho vůbec slyšeti nebylo, že by hodiny hlásil, a sice na všech místech v obci“. Obecní strážník měl tehdy povinnosti zahrnující službu místní obecní policie, úřední služby, povinnosti poštovního posla, polního hlídače a službu ponocného.

V tomto roce bylo také usneseno, že školní potřeby dětí docházejících do školy v Pouchově nebude hradit nadále obec, ale sami rodiče dětí. V roce 1907 proběhlo sloučení zvonkové pokladny s obecní pokladnou. Tohoto roku také proběhlo rozšíření školy na Pouchově, na kterou docházely i věkošské děti.

 16. červenec 1907 je dnem pro obec Věkoše velmi památným. Tohoto dne se zastupitelstvo usneslo zavést osvětlení po obci. Vlastní elektrárna s naftovým motorem se nacházela v budově Zelárny, která si později určila cenu za odběr stejnosměrného elektrického proudu. Tímto dnem začalo tedy v obci Věkoše svítit noční osvětlení, které chodili obdivovat i lidé z okolních obcí. Také obec přistoupila za člena Zelařského družstva se třemi podíly, a množství spotřebovávaného proudu jí bylo počítáno jako každému jinému členu. Zelařské družstvo tedy zařídilo svým nákladem na místech udaných Zelařským družstvem instalaci 14 žárovek po obci. Na příští schůzi obecního zastupitelstva bylo ze šetrných důvodů navrhnuto panem Morávkem, „aby se nesvítilo, kdy toho není potřeba, zejména když svítí měsíček“, což bylo také schváleno. Pan Doležal zase navrhl, aby se svítilo v neděli alespoň do 21. hodiny.

V druhé polovině roku také přišel do obecního zastupitelstva dopis z Okresního výboru v Hradci Králové, v němž bylo sděleno, že české dopisy v zněmčeném území od státních úřadů nejsou přijímány. Věkošské představenstvo obce ale mělo velmi velké vlastenecké cítění, a proto doporučilo, aby vzhledem k tomuto jednání ze strany vlády nebyly rovněž přijímány německé dopisy.

 V souvislosti s neutěšenými podmínkami v pouchovské škole, do které docházely i věkošské děti a která skýtala málo místa pro svou přeplněnost a pro vzdálenost této školy od obce, bylo při zasedání obecního zastupitelstva dne 15. března 1908 ve 13 hodin v kanceláři Zelařského družstva navrhnuto, aby na památku 60. výročí panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. zažádala obec o utvoření samostatného školního obvodu a postavila svou vlastní jubilejní dvoutřídní školu ve Věkoších. Před samotným započetím prací na výstavbě školy proběhlo nejprve porovnání, kolik peněz by obec stála přístavba školy na Pouchově a kolik by stálo zřízení školy vlastní. Zastupitelstvo poté došlo k názoru, že vlastní škola bude stát stejnou „cifru“, jako kdyby se nechala zvětšit škola pouchovská. Zastupitelstvo také očekávalo, že by se stejně v průběhu 2 až 3 let musela pouchovská škola přestavovat znovu, kdežto obec bude do budoucna se školou zabezpečena, jelikož jí tehdy zbývalo místa ještě pro 54 dětí. Do komisionálního řízení pro postavení vlastní školy byli zvoleni páni František Bouček a Antonín Kvasnička a jako zástupce pro případ, že by pan F. Bouček byl zvolen do komise místní školy, byl zvolen pan František Balcar. Ihned se začalo s vykupováním pozemků pro stavbu školy, a proto byly zakoupeny pozemky od paní Hrnčířové a od paní Křídlové.  Zastupitelstvo obce Věkoš tehdy schválilo zakoupení čísla popisného 8 od paní Hrnčířové za 6800 korun a od paní Křídlové potřebnou část zahrady pro stavbu nové školy. Dne 2. prosince 1908 vyjádřilo obecní zastupitelstvo svou loajalitu Jeho veličenstvu císaři a králi Františku Josefu I. vzhledem k jeho výročnímu jubileu 60letého mírumilovného panování. Po tomto projevu oddanosti svému panovníkovi C. k. Okresní hejtmanství sdělilo, že není námitek, aby se nová škola nechala postavit a aby nesla název: „Jubilejní škola na oslavu 60letého panování jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I“. „Obecní rada také litovala poměrů v Podrudohoří[7], kde školní dítky české spravedlivého svého práva stávkou si dobývati musí a poměrů v Praze, kde Němci přímo zrádně zanášejí se manií pěšáckou, čímž jubileum toto zkaleno jest“.

Z níže uvedeného příspěvku se můžeme také přesvědčit, jak se dotýká historie většího územního celku s historií místní. Obecní zastupitelstvo ve Věkoších totiž uvažovalo o předložené petici pro zavedení všeobecného hlasovacího práva do zemského sněmu a na tuto petici odpovědělo, „že je nutno připustiti všem vrstvám lidovým by mohly se zúčastniti na správě a úpravě zákonů ku spravování veškerenstva, předpokládá však zároveň s touto změnou spravedlivou úpravu povinnosti občanů vůči celku a zrušení nespravedlivých systémů přirážkových“.

V roce 1909 byla zřízena pošta v Pouchově.  Posel s dopisy docházel do Věkoš vždy o druhé hodině odpolední.

C. a k. Okresní hejtmanství zažádalo obec o zvolení místní školní rady, která se měla skládat z 3 členů zvolených z představenstva a 2 náhradníků, dále starosty jako předsedy místní školní rady, duchovního správce a řídícího učitele. Dále pak o zvolení školdozorce. Zvoleni byli, Jan Dotřel, Antonín Kvasnička a František Bouček. Jako náhradníci byli zvoleni Václav Morávek a Václav Věcek, jako školdozorce byl zvolen pan František Bouček. Celková hodnota peněz nutná na postavení nové školy obnášela okolo 45 691 korun a 40 haléřů. Náklady na nábytek činil 2000 korun, různé další práce 2600 korun, náklady na stavební místo 6800 korun, celkem se tedy jednalo o obnos 57 091 korun a 40 haléřů. Byl vyhlášen konkurs na poskytnutí úvěru obci v hodnotě 50 000 korun v novinách Ratibor, v Orlických proudech a v Hlasech venkova. Nakonec si obec otevřela úvěr u Okresní hospodářské záložny. Budova školy měla být umístěna v ose okresní silnice tak, že by obci vévodila. Toto umístění ovšem předpokládalo zakoupení a zrušení č. p. 9, náležejícího paní Františce Křídlové. Náhlým požárem stodoly čísla popisného 6, náležejícího tehdy paní Hrnčířové, přeskočil požár i na blízké stavení čísla 8 a jeho vyhořením se možnost odkupu této nemovitosti oddálila. Obecní zastupitelstvo totiž počítalo vyměnit větší budovy pod číslem 8 za budovu čísla 9 a tím pro stavbu toto významné místo získat. Vznik ohně ve stodole čísla 6 zůstalo dosud nevyšetřeno i přes usilovné pátrání a vyjadřované domněnky. Zůstaly pouze spekulace a podle zápisu ze zasedání obce měla tato příhoda „dosti dobrodružné pozadí“.  Jedním z názorů bylo, že požár byl založen ze msty proti paní Hrnčířové. Spáleniště bylo tedy rozbouráno. Paní Křídlová z čísla popisného 9 byla vyzvána, za jakou hodnotu by byla ochotna přenechat obci toto své stavení. V předvečer začátku výkopu jam pro sklepy paní Křídlová nabídla pouze část svého majetku a to domovní stavení a dvorek bez stodoly za cenu okolo 10 000 korun. Obecní zastupitelstvo její návrh nepřijalo, ale nařídilo rozšířit chodník do školy a tudíž vykoupilo jen část pozemku od paní Křídlové. Ta musela posunout vrata svého pozemku blíže ke svému domu. Místo toho tedy byla zakoupena živnost číslo 8 a část zahrady popisného čísla 9, jež umožnila alespoň částečné umístění školy v přímém pohledu od silnice. Budova školy se dodnes nachází v obci spolu se zmiňovaným popisným číslem 9, které mělo být původně zbouráno. 

V tuto dobu také Okresní výbor v Hradci Králové vybízel obce, aby své starožitnosti a staré listiny umístily do Muzea v Hradci Králové.   

V souvislosti s probíhající regulací řeky Labe byl vydán zákaz rybolovu kolem kydlinovského mlýna, na což měl dohlížet do skončení regulace obecní strážník. Jeho starostí bylo také chytat případné pytláky.

Jelikož stavba školy nebyla provedena v dohodnutém termínu 1. září 1909, musel stavitel školy platit obci penále stanovené částkou 150 korun za den. Začátek školního roku byl tedy slavnostně zahájen až 15. září. O tři dny dříve proběhlo slavnostní vysvěcení školy. V tomto školním roce také proběhla akce s názvem „Hradecko české Vídni“. Jednalo se o pomoc „českým bratřím“ ve Vídni ohledně podpory jejich školství. Obecní zastupitelstvo na tuto akci uvolnilo 50 korun z obecního rozpočtu. Po důkladné revizi vynaložených prostředků na stavbu školy bylo zjištěno, že náklady na stavbu školy činily okolo 57 tisíc. Bylo tedy navrhnuto, aby na částečné krytí tohoto nákladu byla podána žádost na Zemskou školní radu, aby z prostředků Vysokého sněmu Království Českého k tomuto účelu povolila nějakou větší „subvenci“.

Jaké vztahy chovalo obecní zastupitelstvo k církvi, nám dokládá zmínka z obecního zápisu ze dne 4. dubna 1910. K žádosti farního úřadu v Pouchově, ohledně účasti obecního zastupitelstva Věkoš na biřmování s účastí pana biskupa bylo usneseno se této akce korporativně nezúčastnit.

V tuto dobu stále zastával službu obecního strážníka pan Řehák, který podal na obecní úřad žádost, aby mu bylo přispěno na nové kolo, kterým by rozvážel poštu. Obecní rada místo výše zmíněného příspěvku na nové kolo obecnímu strážníkovi připomenula nedbalé zastávání jeho služby a povinností a žádosti nevyhověla. Po vzniku pošty na Pouchově si obecní strážník chtěl ponechat 120 korun, které za rozvoz pošty dostával. Ovšem k opětovnému nedbalému plnění jeho povinností mu obecní zastupitelé příspěvek odebrali a zmíněné kolo nepořídili. O rok později bylo ovšem obecnímu strážníkovi Řehákovi pořízen oblek s blůzou, jedněmi spodky, novými boty, jednou čapkou a s pláštěm na příští tři roky. Na konci tohoto roku mu byla odebrána jedna z jeho povinností a to polní hlídačství, jelikož tyto povinnosti také zanedbával. Ponocným a polním hlídačem byl tedy zvolen František Horčička. Strážníku Řehákovi tedy ze všech jeho povinností zůstala pouze obecní pořádková služba.

Obecní škola byla toho roku pojištěna v Albrechticích.

Následkem regulace řeky Labe se projevila nutnost postavit nový most přes Labe u osady Plácky. Po delším jednání se státními úřady byl povolen příspěvek státu na nový železný případně železobetonový most, jehož stavbu na sebe vzal Okresní výbor obnosem 43 000 korun. Následkem tohoto jednání byla postavena nová silnice od Věkoš až k tomuto mostu. Roku 1913 byla kolaudace této stavby schválena C. k. Místodržitelstvím pro Království České. Nejvyšší dovolené zatížení tohoto mostu je 180 q. Most byl po menší rekonstrukci uveden do původního stavu okolo roku 2000, stojí zde dodnes a nese šedou barvu s růžovými obloučky.

30. října 1911 zemřel zasloužilý bývalý starosta obce Věkoš, tehdejší I. radní pan František Bouček. Pohřbu na hřbitově na Pouchově se zúčastnilo celé vedení věkošského obecního úřadu. Na jeho počest byla také založena nadace podporující chudé školní děti v obci s názvem „Nadace Strýčka Boučka“, k níž obec přispěla obnosem 100 korun, a který byl uložen na knížku Reiffaisenovy záložny v Pouchově. Tohoto roku byl také založen „Polévkový ústav“ pro chudé děti ze Správčic.

4. dubnem 1914 se píše nová historie obce. Jedná se o jeden z oněch významnějších dnů pro obec Věkoše. Obec, která byla nazývána a která byla do těchto časů známa jako obec „Věkoš“, byla přejmenována na obec s označením „Věkoše“.

V tomto roce byl natřen a opraven obecní kříž a plůtek okolo něho panem Karlem Pospíšilem z Kuklen za 70 korun. Opravena byla také obecní zvonička, jejíž nový nátěr stál obecní pokladnu tehdejších 12 korun. V červnu 1914 proběhla v obci volba nového ponocného. V tu dobu také zazněl názor, že by ponocný měl vykonávat i službu skladníka v Zelařském družstvu. S tímto názorem se ovšem neztotožnil zastupitel Vincenc Černý, který se obával, aby tím neutrpěla ponocenská služba. Ovšem nakonec bylo obecním zastupitelstvem usneseno, aby zmíněný ponocný vykonával tyto služby obě.

V souvislosti s vyhlášením války 26. srpna 1914 propůjčili věkošští majitelé kočárů své vozy pro převoz raněných. Věkošští občané také svorně přijímali válečné rekonvalescenty do svých domovů. Toho roku bylo usneseno zhotovit seznamy všech občanů povolaných na vojnu a podle tohoto seznamu se později rozhodlo, která rodina dostane finanční podporu.  Dále byla v obci provedena sbírka prádla a potřeb, sbírka ve prospěch Červeného kříže a dále sbírka pro domácí nezaměstnané.

V roce 1915 proběhly stavby silnice do Správčic a z Ruseka do Předměřic nad Labem. Na tuto silnici dostala obec příspěvek od Předměřického cukrovaru 2000 korun určených na výlohy spojené s výkupem pozemků. Délky jednotlivých úseků silnice a náklady na tuto stavbu byly rozpočítané pro jednotlivé obce zvlášť. Úsek v obci Předměřice nad Labem byl dlouhý 1000 m a jeho vybudování stálo 22 060 korun, ve Správčicích byl dlouhý 770 m s připočtením 6,65 m délky betonového mostu, jehož stavba stála 28 220 korun, v Ruseku se jednalo o 508,5 m v ceně 17 500 korun.  Celkové náklady na stavbu tedy činili 67 780 korun o délce stavby 2 285,15 m.

Dne 14. května 1915 proběhla v obci oslava císařových 85. narozenin. Starosta Černý přednesl proslov k 67letému mírovému panování „Jeho Veličenstva, kterému v pozdním věku proti jeho vůli vražedná válka vnucena byla“. Zastupitelstvo se hromadně zúčastnilo oslavné schůze v Okresním hospodářském spolku v Hradci Králové. Starosta Věkoš zde pronesl projev. Byly vyvěšeny prapory v zemských a říšských barvách a v předvečer císařových narozenin byly zapáleny oslavné ohně na vrších okolo obce. Na počest této významné události bylo posláno do fondu invalidů královéhradeckého okresu 50 korun, do fondu sirotků po padlých vojácích bylo dáno 100 korun a pro drobné válečné účely bylo uvolněno 50 korun z obecního rozpočtu. 17. srpna 1916 zazněl poslední projev při příležitosti 86. narozenin císaře Františka Josefa I., „aby vítězný mír v nejkratší době zvýšil lásku všech národů k Jeho veličenstvu“. 23. listopadu 1916 již občané vyslechli projev k úmrtí „Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.“. Zastupitelstvo obce Věkoš zaslalo následující loajální projev C. k. místodržitelskému radovi J. Smutnému do Hradce Králové, který při zasedání obecního zastupitelstva „u výrazu smutku stojíce projev tento schválili“ v tomto znění: „Zastupitelstvo obce Věkoš shromážděné ku projevu nejhlubšího smutku nad úmrtím Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. prosí Vaši Slovutnost byste přijal a dále tlumočil jeho nejvyšší bol, který projevuje nad úmrtím vznešeného panovníka a vládce, jemuž, ač zvanému kníže nám, nebylo dopřáno nucenou válku přivésti až ku kýženému vítěznému míru“.

V roce 1916 proběhla oprava cest za pomoci vojáků a zajatců, jelikož civilní dělníci v obci tehdy chyběli. C. k. Okresní hejtmanství vyzvalo obec, aby zřídila fond k uctění památky padlých hrdinů zdejší obce ve světové válce.
[8] Obec se po válce stala členem Muzea Království Českého s příspěvkem 20 korun ročně.

      14. června 1919 starosta Černý odstupuje z funkce obecního starosty a podává vzpomínky ze své 15leté činnosti „a končí s přáním, aby klid, který po celou tu dobu mezi občanstvem a také v zastupitelstvu panoval, i mu dále byl zachován ku blahu a ku prospěchu obce“. 30. června 1919 proběhla volba nového obecního starosty. Jednalo se tehdy o první obecní volby v nově vzniklé Československé republice, a proto byl u voleb přítomen i zástupce tehdejšího dohlédacího úřadu, který zahájil schůzi proslovem, kterým vzal všechny přítomné členy zastupitelstva do slibu věrnosti Československé republice. Volbu řídil nejstarší člen zastupitelstva pan Václav Morávek, náležející politickou příslušností k Československé sociální demokracii spolu s panem Janem Houžvičkou jako zapisovatelem. Se vznikem nového státního zřízení také souvisel vznik nových politických stran. V obci se tehdy utvořila dvě nejvýznamnější volební sdružení a to Republikáni a Sociální demokraté. Nejprve byl oběma volebními stranami volen starosta. Jako kandidáti na starostu byli přihlášeni bývalý starosta Jan Černý a jako protikandidát místní učitel Jan Houžvička. Bylo odevzdáno 15 hlasů, při nichž 14 hlasů bylo pro volbu Jana Houžvičky a 1 hlas pro bývalého starostu Jana Černého. Jelikož pro zvolení starostou obce byla potřebná nadpoloviční většina, tedy 8 hlasů, byl za nového starostu obce zvolen Jan Houžvička.

Nově zvolený starosta Jan Houžvička poděkoval přítomným za důvěru volbou mu projevenou.  V zápisu z obecních voleb je uvedeno, že Jan Houžvička prohlásil, že volbu přijímá, „poněvadž musí tuto funkci vykonávati v plném vědomí práce i zodpovědnosti s ní spojené. Vůdčí zásadou ve správě věcí obecních bude mu vždy jednati a rozhodovati s naprostou nestranností a v každém případě na prospěch a v zájmu ne jednotlivce nebo jedné strany, nýbrž na prospěch všech, na prospěch celku obce. Dožaduje se při tom součinnosti a podpory všech ostatních členů zastupitelstva.“ Nově zvolený starosta dále prohlásil: „Zanecháme-li před vstupem do tohoto shromáždění doma všecko upřílišněné politické stranictví, budeme-li prodchnuti dobrou vůlí snášet se navzájem a mít v úctě přesvědčení druhého, budeme-li přinášet do tohoto shromáždění vždy jen opravdový zájem o to, aby naše obec ve svém celku vzkvétala a prospívala, bude-li každý náš spoluobčan ze správy věcí obecních míti dojem, že nikomu se zde nekřivdí, ale také nikomu nenadržuje, že měří se každému stejně spravedlivě, že všichni mají nejen rovné povinnosti, ale i rovná práva, pak doufám, že učiníme plně radost své povinnosti vůči těm, kteří nás do tohoto shromáždění vyslali. President náš Masaryk napsal kdesi: Jen prací a opět prací lze dělat politiku moderní. A prací poctivou, nezištnou prací ve prospěch a v zájmu obce, jejíž občanem být za čest si pokládám, mohu vám dnes slíbit také já, jiné politiky dělat ani neumím, ani nechci. Příklad mého předchůdce dosavadního starosty p. Černého bude mi tu vždy jasným, třeba nedostižným vzorem. „

Při volbě po pronesených slovech pana Houžvičky se přihlásil ke slovu zastupitel pan Josef Pavelka, který poděkoval dosavadnímu starostovi Janu Černému za jeho obětavou práci pro rodnou obec, v jejímž čele po 15 let stál a podal panu starostovi nejupřímnější dík „za všechnu jeho práci a obětavost, kterou obci za dosavadního úřadování věnoval a jistě ji i pro budoucnost věnuje“ Z jeho pronesené řeči, můžeme usoudit, že starosta Černý byl respektovaným a oblíbeným starostou obce. Za náměstka starosty byl zvolen 14 hlasy bývalý starosta Jan Černý proti Václavu Morávkovi, který obdržel 1 hlas. V obci Věkoše bylo tehdy 15 členů obecního zastupitelstva, kteří volili 5 členů do obecní rady Věkoš. Volební skupina Republikánské strany československého venkova se tehdy skládala z 6 členů, připadaly jí tedy dle poměrného zastoupení 2 radní. Volební skupina strany Československé sociální demokracie se skládala z 9 členů a připadali jí tedy 3 radní. Ze skupiny Republikánů byl zvolen náměstek starosty Jan Černý a ze skupiny Sociální demokracie byl zvolen nový starosta Jan Houžvička. Ze skupiny Československé sociální demokracie byli tedy do obecní rady dále zvoleni pánové Václav Morávek a Vincenc Černý. Ze skupiny Republikánské strany československého venkova byl zvolen pan Václav Věcek.

            Dne 13. října 1919 zavítal do Hradce Králové tehdejší prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Při jeho uvítání zastupoval obec Věkoše radní Václav Věcek. Při příležitosti oslavy vzniku republiky byla uspořádána sbírka ve prospěch zřízení domovů válečným invalidům, která vynesla 352 korun. Starosta Houžvička také navrhl pořídit zbrojní pas obecnímu strážníkovi. O rok později byl strážníkovi Řehákovi udělen policejní dekret, což ho povýšilo mezi řádné policisty se zvýšeným platem oproti dřívějšímu platu o 1262 korun více a celkem tedy dostával roční plat v hodnotě 3675 korun. Ovšem později bylo rozhodnuto zvýšit uvedený plat na 3800 korun s dalšími úkony, jako bylo spravovat obecní cesty, odečítat a roznášet předpisy za elektrickou energii. Poté byla částka zvýšena na rovných 4000 korun. Tehdy byla také založena a vedena pamětní kniha obce, která byla svěřena místnímu učitelskému sboru. Do dnešní doby se ovšem nedochovala.

V roce 1920 žádali pouchovští občané sousedící příslušnými parcelami s obcí Věkoše o připojení do katastru obce Věkoš. Jejich žádost byla předložena obecnímu zastupitelstvu na Pouchově.  Pouchovské zastupitelstvo pochopitelně nechtělo přijít o své občany a s nimi o část svého katastru, a proto žádalo od Věkoš výměnou pozemky za železniční dráhou. Železniční dráha vedoucí z Hradce Králové do Třebechovic pod Orebem byla postavena v roce 1872 přes jižní katastr Věkoš. Jednalo se tedy o pozemky na jedné straně ohraničené železnicí, na druhé okresní silnicí vedoucí z obce do Hradce Králové až po hranice katastru s městem[9]. Tato výměna ale byla pro věkošské zastupitelstvo nepřijatelná. Hranici na jihu věkošského katastru s městem Hradcem Králové tvořil v dřívějších dobách Piletický potok. Ovšem na začátku 50. let byl tento potok odkloněn blíže do věkošského katastru za tehdejší podnik „Gumokov“ a přirozená hranice tímto zanikla.[10]

            Pro smírnou dohodu s obcí Pouchovem bylo navrhnuto, aby obec Věkoše převzala příslušnou část obecního dluhu od obce Pouchov. Tento dluh měl odpovídat částce za připojené části katastru. Jelikož nebylo nalezeno jiného vhodného kompenzačního území, jednalo se o částku 5 000 korun. Kompenzační pozemek, který od Věkoš požadovala obec Pouchov za železniční dráhou, byl už výše odmítnut věkošským zastupitelstvem jako nepřípustný.

Majitelé pozemků v Pouchově sepsali petici pro obec Věkoše dne 15. června 1920, kterou odůvodnili těmito slovy: „S mateřskou svou obcí Pouchovem nijak nesouvisíme, jsouce od ní ¼ hod. vzdálen, naopak však splýváme úplně s Věkošemi, s nimiž těsně sousedíme a tvoříme s touto obcí ode dávna jednolitý, přirozený celek. I ostatní naše pozemky kromě tuto uvedených parcel leží většinou v katastru obce Věkoš, kde jsme tedy už nyní z větší části poplatníky. Naše úřední styky s mateřskou obcí Pouchovskou a veškerá administrativa vůbec při naší úplné a dosti značné odlehlosti jsou často značně obtížny i zdlouhavny v mnohých pro nás důležitých věcech dovídáme se teprve z vyhlášek obecních ve Věkoších, ježto pro naši část obce nalézá se nejbližší návěstní tabule ve čtvrt hodinové vzdálenosti a orgány od úřadů okresních k nám vysílané často teprve po dlouhém marném hledání nás v Pouchově se dovídají, že vlastně bydlíme ve Věkoších. S úřadem obecním ve Věkoších byli bychom však stále ve styku bezprostředním, což má nemalý význam úřední a jistě také bylo v intencích zákonodárce při stylisaci a návrhu citovaného zákona.

Že žijeme i jinak s obcí Věkošemi v přímém a přirozeném bezprostředním kontaktu svědčí také to, že i naše děti od r. 1909, kdy ve Věkoších zřízena byla škola, do této školy chodí, přesto, že je tolik dvoutřídní, ač v mateřské obci Pouchově máme školu čtyřtřídní a školní přirážky do ní odvádíme“.  Jednalo se o 12 pouchovských občanů s popisnými čísly 85, 123, 126, 138, 147, 152, 154, 156, 185, 186, 192 a 206. Tito po sloučení s Věkošemi obdrželi nová popisná čísla v hodnotách 64 až 75. Jednalo se o odtržení 19 ha 66a a 70 m2 pozemku z pouchovského katastru jednou provždy. Tyto domy jsou tedy i nyní v katastru městské části Věkoš.

V roce 1920 absolvoval obecní strážník Řehák kurz pro strážníky v Hradci Králové, za který obdržel od obecního úřadu 50 korun na potřebné výlohy.

Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v obci zjištěno133 domácností a 588 osob z toho 280 mužů a 308 žen. Z katolických věřících se tehdy v obci nacházelo 454 osob, z církve československé husitské 19 osob, z československé bratrské církve 15 osob a 100 osob se tehdy v obci přihlásilo jako bez vyznání.  Bylo tak zjištěno, že počet obyvatel zde stoupl o 87 oproti minulému sčítání provedenému před deseti lety.

            V roce 1921 se již začalo uvažovat o opětovném připojení obce k městu Hradci Králové po téměř 100 letech samostatného působení v souvislosti s výstavbou „Velkého Hradce Králové“, který tehdy rozšiřoval starosta města JUDr. František Ulrich. K jednání ohledně připojení obce Věkoš k městu vyslalo obecní zastupitelstvo 4 zástupce a to tehdejšího bývalého starostu obce, I. radního obce a zároveň poslance Československé republiky Ing. Jana Černého[11], dále pak starostu obce pana Jana Houžvičku a Václava Morávka s Vincencem Černým. V tomto roce bylo také jednáno o zbudování památníku padlých.

O rok později byl tento pomník postaven před budovou školy ve tvaru balvanu ozdobeného kovovou tepanou prací znázorňující věkošské občany, kteří padli ve světové válce. V roce 1917 bylo C. a k. Okresním hejtmanstvím v Hradci Králové na již tehdy připravovanou stavbu darováno 200 korun. Pomník zde stojí dodnes. V roce 1923 proběhla opětovná oprava plůtku u křížku a nátěr zvonice.

[12]Tohoto roku také proběhlo výše zmiňované připojení obce Věkoš s celým věkošským katastrem k městu Hradci Králové.  Výnosem zemské politické správy ze dne 3. září 1923 byl vysloven souhlas, aby dosavadní místní obce Hradec Králové a Věkoše byly sloučeny v jednu politickou obec pod jménem Hradec Králové. Stalo se tak po oboustranné dohodě obou obcí. Tímto rozhodnutím se Věkoše vrátily zpět pod své město. Věkoše byly až do roku 1786 majetkem a součástí obce královéhradecké. Uvedeného roku byla totiž 24. ledna 1786 uzavřena smlouva o rozdělení pozemků věkošského dvora mezi poddané královéhradeckého panství a byl podepsán zmiňovaný raabizační patent pojednávající o výkupu z roboty.[13] Tak vznikla obec Věkoše, která až do zrušení poddanství náležela k panství města Hradec Králové. Správčice spojené s Věkošemi, dříve nazývané (v 16. století) Právčicemi, se na počátku 19. století skládaly ze dvou dvorů v majetku rodiny Grillů a náležely do roku 1851 k městu Hradci Králové. Toho roku byla tedy z Věkoš a Správčic vytvořena samostatná katastrální obec. Po 71 letech se vrátily Věkoše se Správčicemi opět k městu Hradci Králové, k němuž před tím po staletí náležely. Smlouva mezi Věkošemi a městem Hradcem Králové byla uzavřena a podepsána dne 2. ledna 1923 starostou Hradce Králové Dr. Františkem Ulrichem a starostou Věkoš Janem Houžvičkou. Ve smyslu paragrafu 2. zákona o obecním zřízení ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 dohodly se obě obce o úpravě svých dosavadních správních a majetkových poměrů a fondů takto:
 

1. V oboru správy obecní zavázalo se město Hradec Králové, že dosavadního definitivního strážníka věkošské obce Františka Řeháka převezmou do svých služeb a jmenují ho definitivním policejním strážníkem města Hradce Králové a upraví mu jeho plat a ostatní požitky.

2. Město Hradec Králové se zavázalo zřídit v dosavadní obci Věkoše exposituru svého obecního úřadu a spojit ji telefonem s městským úřadem v Hradci Králové k obstarávání běžné agendy občanů. Dříve byl telefon zaveden jen do budovy Zelárny a k poslanci Černému, který bydlel ve Věkoších číslo 5.

3. Město dále slíbilo, že ustanoví polního hlídače pro každé léto a podzim kvůli hlídce pozemků ležících v katastru dosavadní obce s vyloučením osady Správčic.

4. Město do konce roku slíbilo postavit okresní silnici vedoucí od ředitelství státních drah až k budově Zelárny, kde by měla navázat na silnici vedoucí do Správčic, kterou Věkoše tehdy projektovaly.

5. Přirážky k pozemkové dani nebude město nikdy vypisovat ve vyšší míře, než přirážky k ostatním daním, s výjimkou domovní činžovní daně.

6. Dávku z nájemného město upraví obci tak, aby nájemné do 500 korun bylo od dávky z nájemného osvobozeno.

7. Další bod se týkal školství. Bylo přislíbeno, že školním rokem 1922 - 23 se nebude od věkošských dětí přijatých do měšťanských škol vybírat školní radou v Hradci Králové žádný jiný poplatek, než který byl předepsán žactvu těchto škol již dříve.

Tak jak to do této doby činila dosavadní obec Věkoše i město Hradec Králové, ze svých vlastních prostředků bude platit školné za všechny děti navštěvující obecné školy v Hradci Králové, takže tyto děti byly tímto opatřením jednou provždy od placení školného osvobozeny. Dále město slíbilo poskytovat každoročně ze svých prostředků příspěvek 4000 korun na opatřování školních potřeb pro věkošské děti, které rozděloval správce věkošské školy. Pro každé dítě nově přijaté do obecné školy v Hradci Králové a dítě bydlící v dosavadním katastru obce Věkoše uložilo město 2 koruny do školní spořitelny jako neomezený majetek dotyčného dítěte.

8.  Dále bylo rozhodnuto, že dosavadní veřejná knihovna ve Věkoších bude městem Hradcem Králové zachována a spravována jako zvláštní oddělení městské knihovny v Hradci Králové.

9. Veškeré jmění movité i nemovité, které se nacházelo ve vlastnictví obce Věkoše, přešlo do vlastnictví města Hradce Králové.

10. Dalším důležitým bodem bylo rozhodnutí, že dosavadnímu katastru politické obce Věkoše bude i po spojení s městem Hradcem Králové ponecháno pojmenování „Věkoše“.

            Před samotným sloučením těchto obcí byly místními politickými spolky ve Věkoších probírány výhody a nevýhody případného opětovného sloučení s městem Hradcem Králové. Místní politická organizace Sociální demokracie ve Věkoších souhlasila s připojením, neboť si prý byla vědoma, že je historickou nutností dát základ k příští metropoli severovýchodu. Nevýhodou byla především spatřována změna domovní daně na činžovní, ztráta samostatnosti obce a tudíž vlastního obecního úřadu, dále konec vlivu na úpravu vlastních komunikací, nebezpečí vyšší kvóty přirážek za pozemkovou daň, zvýšené nápojové dávky, zvýšená daň z vína, ze psů, v neposlední řadě i zrušení místní knihovny. Podle některých zkušeností vznikly obavy, že každá obec pod jakýmkoliv městem touží po samostatnosti. Tyto obavy se později, dle výše uvedených bodů smlouvy, ukázaly jako liché. Výhody byly naopak spatřovány například v automatickém postupu dětí do měšťanské školy, ve zrušené povinnosti přispívat na stavbu obvodové školy v Pouchově, v nižší přirážce na pozemkovou daň o 100 procent, o 50 procent v případě vykatastrování pozemků za železniční dráhou o výměře 88 ha 70 a 41 m2 z celkové výměry věkošského katastru 518 ha 69 a 85 m2. Kdyby se totiž obec Věkoše odmítla spojit s městem, přišla by o část svého katastru za železniční dráhou. Takto přišla obec Pouchov, která se odmítla spojit s městem Hradcem Králové, o část svého katastru, který nyní náleží k jiné městské části, Slezskému Předměstí – Sever. Dříve se na tomto území nacházely Hackerovy lesní školky.  Další výhoda byla spatřována v možnosti eventuelního umístění chudých starých věkošských občanů v městském chorobinci. Počet obyvatel ve Věkoších v této době činil 588 osob, dluh obce činil 33 957 korun a 38 haléřů.

Do doby zvolení nového zastupitelstva spravovali obecní záležitosti níže uvedení představitelé, v čele s předsedou Dr. Františkem Ulrichem a s dosavadními členy obecních rad Věkoš a města Hradce Králové, což bylo nařízeno tehdejším okresním hejtmanem Dr. Svobodou. Obecní volby do zastupitelstva města Hradec Králové proběhly ve Věkoších v neděli dne 30. září 1923. Členy odboru pro záležitosti bývalé obce Věkoše, zřízeného ve schůzi městského zastupitelstva v Hradci Králové, byli ustanoveni Čeněk Černý, Jan Černý, Jan Houžvička, František Rak, Václav Věcek a Václav Verner.

 



[1] Archiv obce Věkoše; NAD:1782;kn/1 Ič:1 Dat: 1864-1892 Obsah: Zápisy schůzí

 

[2] Wikipedie [online]. Jazyková nařízení, 2011 [cit. 2011-02-07]. 

Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A1_na%C5%99%C3%ADzen%C3%AD >

 

[4] Předchozí zmínka o Václavu Faltovi je na straně 11

 

[5] Změna rakousko – uherské měny v roce 1892, Zlatý nahrazen Korunou

 

[6] Archiv obce Věkoše; NAD:1782;kn/2 Ič:2 Dat: 1892-1905 Obsah: Zápisy schůzí

 

[7] Oblast nacházející se zřejmě v českém pohraničí.

 

[9] Nyní na tomto místě stojí komplex bývalé továrny Gumokov a Kongresové centrum Aldis

 

[10] V současnosti tuto pomyslnou hranici tvoří městská budova Kongresového centra Aldis.

 

[11] titul Ing. obdržel pro své zásluhy o rozvoj elektrizace královéhradeckého okresu

 

[13] DOMEČKA Ludvík, Výkup z roboty – Knihovnička kraje, 1919 Hradec Králové

Podřízené stránky (1): Vojenské záležitosti