Protokoly sionských mudrců

(výpisky)


Musíte vzít na vědomí, že lidí se špatnými instinkty je víc než lidí s instinkty dobrými, a tudíž nejlepších výsledků při vládnutí jim je dosaženo pomocí násilí a zastrašování, a ne akademickými diskusemi. Každý člověk chce získat moc, každý by se chtěl stát diktátorem, kdyby mohl, a skutečně velmi vzácní jsou lidé, kteří by nebyli ochotni obětovat blaho všech z důvodu zabezpečení jejich vlastního blahobytu.

Co drží na uzdě dravou zvěř, která se nazývá lidé? Co až doposud sloužilo k jejich usměrňování?

V počátečních strukturách společnosti se podrobovali brutální a slepé síle; později zákonu, který je tou samou silou, pouze zamaskovanou. Z toho vyvozuji závěr, že – podle přírodních zákonů – právo tkví v síle.

Politická svoboda je idea, ale ne skutečnost. Musíte vědět, jak tuto ideu použít, kdykoli je to nutné, jako vnadidlo pro přilákání lidí do něčí strany za účelem rozdrcení jiné strany, která je právě u moci. Tohoto úkolu se dosáhne snáze, pokud je oponent sám infikován myšlenkou svobody, takzvaného liberalismu, a kvůli této myšlence je ochoten vzdát se části své moci. A přesně zde se objevuje triumf naší teorie; povolené otěže vlády jsou, podle zákona života, okamžitě uchopeny a přitaženy novou rukou, protože slepá moc národa nemůže být ani jeden den bez vedení, a nová moc pouze zaujme místo staré, která byla oslabena liberalismem.

V našich časech je moc, jež nahradila moc vládců, kteří se stali liberály, mocí zlata. Myšlenka svobody je neuskutečnitelná, protože nikdo neví, jak jí umírněně užívat. Předejte lidem na nějakou dobu moc do jejich rukou, aby si vládli sami, a změní se na dezorganizovanou chátru. Od této chvíle budou na denním pořádku sváry, které se brzy vyvinou v boje mezi třídami, uprostřed nichž státy vezmou za své v plamenech a z jejich významu zbude hromádka popela.

Jestli se stát vyčerpá svými vlastními nepokoji nebo se vnitřními neshodami dostane pod nadvládu vnějšího nepřítele – v každém případě může počítat s nenahraditelnou ztrátou: je v naší moci. Despotismus kapitálu, který je zcela v našich rukou, podá státu stéblo, kterého se, chtě nechtě, musí chytit: jestliže ne – půjde ke dnu.

Jestliže nějaká liberální hlava řekne, že takové úvahy jsou nemorální, položím jí následující otázku: Kdyby stát měl dva nepřátele a kdyby v případě vnějšího nepřítele nebylo považováno za nemorální použít každého způsobu a techniky vedení boje, jako například ponechat nepřítele v nevědomosti o plánech na útok a obranu, zaútočit na něho v noci nebo v početní převaze, jak mohou být potom tytéž prostředky, použité proti horšímu nepříteli, ničiteli struktury společnosti a všeobecného blaha, nazývány nemorálními a nepřípustnými?

Politika nemá nic společného s morálkou. Vládce, který je svazován morálkou není obratný vládce, a proto nesedí pevně na svém trůně. Ten, kdo chce vládnout, musí mít oporu v prohnanosti a pokrytectví. Velké národní hodnoty, jako je upřímnost a čestnost, jsou v politice vadami, protože svrhávají vládce s trůnů účinněji a spolehlivěji než nejmocnější nepřítel. Takové hodnoty musí být atributy království gojímů,1 ale my se jimi řídit nesmíme.

Naše právo spočívá na síle. Slovo „právo“ je abstraktní pojem a není ničím podloženo. Toto slovo neznamená nic jiného než: dej mi, co chci, abych měl důkaz, že jsem silnější než ty.

Ve státě, v němž je špatná organizace moci, zákony jsou neúčinné a kde jsou vládci, kteří ztratili svou osobnost uprostřed záplavy práv, vyplývajících z liberalismu, nacházím nové právo – zaútočit právem silnějšího a rozprášit všechny existující síly pořádku a regulace, rekonstruovat všechny instituce a stát se svrchovaným pánem těch, kteří nám dali právo k jejich ovládnutí tím, že se ve svém liberalismu vzdali vlastní vlády.

Naše moc v současných vratkých podmínkách všech forem vlády bude nepřemožitelnější než kdykoli předtím, protože zůstane neviditelnou, dokud nenastane okamžik, kdy získá takovou sílu, že ji nikdo nebude moci podkopat.

Abychom vypracovali dostatečné formy působení, musíme brát v úvahu vrtkavost, uvolněnost a nestabilitu davu, jeho neschopnost pochopit a respektovat podmínky jeho vlastního života nebo jeho vlastního blaha. Musíte pochopit, že moc davu je slepá, necitelná a nemyslící síla, vydaná na milost a nemilost vnuknutím z kterékoli strany. Slepý nemůže vést slepého, aniž by se vydávali v nebezpečí, že oba spadnou do propasti; tudíž ti, kteří vzešli z davu, i kdyby to byli geniální lidé, nemohou pochopit politiku, nemohou se stát vůdci davu, aniž by přivedli celý národ do záhuby.

Lidé ponechaní sami sobě, tj. těm, kteří vzešli z jejich středu, se zničí sami stranickými rozbroji, vzniklými z touhy po moci a po poctách, a nepořádky, které z toho vzejdou. Cožpak je možné, aby masy lidí klidně a bez žárlivosti vytvořily vládu, která by byla schopna zabývat se záležitostmi země, aniž by se nechala ovlivňovat osobními zájmy? Jsou schopni se bránit před vnějším nepřítelem? To je nemyslitelné, protože plán rozbitý na tolik částí, kolik je hlav v davu, ztrácí veškerou celistvost, čímž se stává nesrozumitelný a neuskutečnitelný.

Jedině despotický vládce je schopen vypracovat tyto plány jasně a v celé šíři takovým způsobem, aby mohl celý systém státní mašinérie řádně fungovat. Z toho nevyhnutelně plyne závěr, že jediná uspokojivá forma vlády v jakékoli zemi je taková, že všechna moc je soustředěna do rukou jediné zodpovědné osoby. Bez absolutního despotismu nemůže existovat žádná civilizace; bez despotismu, který je provozován nikoli masami, ale jejich vůdcem, ať je touto osobou kdokoli. Dav je barbarský a své barbarství projevuje při každé příležitosti. Ve chvíli, kdy dav získá do svých rukou svobodu, rychle ji obrátí v anarchii, která je nejvyšším stupněm barbarství.

Jen se podívejte na ta alkoholická zvířata, omámená chlastem, jehož nestřídmé požívání jde ruku v ruce se získanou svobodou! To není cesta pro nás, ani pro vás. Gojímové jsou otupeni alkoholickými nápoji; jejich mládež je zhlouplá brzkou nemorálností, k níž je sváděna našimi zvláštními agenty – domácími učiteli, lokaji, vychovatelkami v domech boháčů, úředníky a dalšími, našimi ženami na místech, kam často chodí za rozptýlením gojímové. Mezi ty, které jsem naposled jmenoval, patří takzvané „dámy ze společnosti“, dobrovolné následovnice zkaženosti a přepychu.

Naším heslem je „síla a pokrytectví“. Jedině síla přináší úspěch v politice, zvláště tehdy, když je ukryta ve schopnostech důležitých pro státníka. Základní zásadou musí být násilí; prohnanost a pokrytectví musí být pravidlem pro vlády, které nechtějí, aby jejich koruny padly k nohám nějaké nové moci. Proto se nesmíme zastavit před uplácením, podvodem a zradou, když tyto mají sloužit k dosažení našeho cíle. V politice člověk musí vědět, jak se bez váhání zmocnit majetku druhých, když si tím zajistíme jejich podrobení a nadvládu nad nimi.

Pouze nemilosrdná krutost je určujícím faktorem síly státu: nejen v zájmu jejího získání, ale také ve jménu oddanosti; v zájmu vítězství musíme udržovat program násilí a pokrytectví. Proto můžeme triumfovat doktrínou krutosti a podřídit všechny vlády naší nadvládě. Stačí, aby věděli, jak jsme nemilosrdní, aby jejich neposlušnost zmizela.

Mezi masy lidí jsme vrhli slova „volnost, rovnost, bratrství“; slova, která byla od té doby mnohokrát opakována hloupými papoušky, kteří se ze všech stran seběhli k tomuto vnadidlu a zničili blahobyt světa, pravou svobodu jednotlivce, která předtím byla dobře střežena před útlakem lůzy. Ani domněle rozumní a vzdělaní gojímové v abstraktnosti těchto slov nerozeznali rozpor; nevšimli si, že v přírodě neexistuje rovnost ani zde neexistuje svoboda; sama příroda vytvořila nerovnosti v rozumových schopnostech, charakterech a dovednostech stejně nezměnitelně, jako zařídila, že se každý musí podřídit jejím zákonům; vždy mějte na paměti, že dav je slepý, že zbohatlíci, kteří povstali z davu, deroucí se k moci, jsou ve vztahu k politice stejně slepí jako samotný dav; že uchazeč o vládu, i kdyby byl hlupák, přesto může vládnout, kdežto člověk z davu, byť by to byl génius, nepochopí z politiky nic – žádné z těchto věcí gojím nevěnuje pozornost. Přesto v dávných dobách na těchto věcech spočívala vláda dynastií: otec předával synovi vědomosti o politických záležitostech, které se nikdo, kromě příslušníků dynastie, nesměl dozvědět. S postupem času se od tradice předávání umění vládnout v dynastiích upustilo, což posloužilo úspěchu naší věci.

Ve všech končinách světa slova „volnost, rovnost, bratrství“ přivedla do našich řad, díky našim slepým agentům, celé legie, které s nadšením nesly naše prapory. Mezitím se tato slova stala hlodajícími červy, kteří zničili blahobyt gojímů, učinili konec všeobecnému klidu, míru, solidaritě, a zničili základy všech států gojímů. Jak uvidíte později, to pomohlo našemu triumfu; to nám dalo možnost, kromě jiných věcí, dostat do našich rukou nejvyšší kartu – zničení privilegií, nebo jinými slovy, zničení samotné existence aristokracie gojímů, té třídy, která byla jedinou obranou lidí a států proti nám. Na troskách věčné a dědičné aristokracie gojímů jsme založili aristokracii naší vzdělané třídy, založené na penězích. Kvalifikaci této aristokracie jsme postavili na bohatství, které je závislé na nás, a na vědění, jehož hybnou silou jsou naši mudrci.

Náš triumf byl usnadněn skutečností, že při našich stycích s lidmi, které jsme potřebovali, jsme vždy dokázali rozechvět nejcitlivější struny lidského ducha: peníze, chamtivost, nenasytnost při uspokojování hmotných potřeb člověka; každá z těchto lidských slabostí, sama o sobě, je schopna ochromit iniciativu, a vůli lidí dostat do područí toho, kdo si koupil jejich činorodost.

Abstraktní pojem svobody nám umožnil přesvědčit lůzu ve všech zemích, že vláda není nic jiného než správce ve službách lidí, kteří jsou vlastníky země, a že správce může být vyměněn jako obnošené rukavice.

Je to tato možnost nahrazení zástupců lidu, která jej vydává do naší moci, a tím nám dává moc dosazovat na jejich místa naše lidi.

Naše mezinárodní práva zničí práva národní, v pravém smyslu práva, a my budeme vládnout národům.

Vládní úředníci, které vybereme z řad veřejnosti s přísným zřetelem na jejich schopnost otrocké poslušnosti, nebudou osoby školené v umění vládnout a tudíž se snadno stanou v naší hře pěšáky v rukou našich učenců a géniů, kteří se stanou jejich poradci a odborníky, kteří byli od mládí vychováváni pro řízení záležitostí celého světa. Jak je vám dobře známo, tito naši odborníci čerpali informace, které potřebovali pro naše politické plány, z dějin a z pozorování událostí, jež právě probíhaly. Gojímové nejsou vedeni k praktickému používání nestranného sledování dějin, ale teoretickou rutinou bez jakéhokoli kritického pohledu na vyplývající důsledky. Nemusíme s nimi tudíž vůbec počítat – necháme je bavit se, dokud neudeří naše hodina, nebo je necháme žít v naději na nové vzrušující zábavy nebo ve vzpomínkách na zábavy minulé. Pro tento cíl budeme v nich neustále vzbuzovat slepou víru pomocí našeho tisku.

Nedomnívejte se ani na okamžik, že tato tvrzení jsou prázdná slova: obraťte svoji pozornost k úspěchům, které jsme zařídili pro marxismus. Rozkladný vliv tohoto směru na ducha gojímů musí být zcela očividný.

V rukou dnešního státu je velká síla, která vytváří pohyb myslí lidí – je to tisk. Úlohou tisku je poukazovat na domněle nezbytné požadavky, dát hlas stížnostem lidu, vyjadřovat a živit nespokojenost. Ale gojímské státy nevědí, jak používat tuto sílu; a tak spadla do našich rukou. Prostřednictvím tisku jsme získali moc k ovlivňování, zatímco sami zůstáváme ve stínu; díky tisku jsme do našich rukou dostali zlato, nehledě na to, že jsme je získali za cenu potoků krve a slz. Ale vyplatilo se nám to, ačkoli jsme obětovali mnoho našich lidí. Každá oběť z naší strany je před Bohem vyvážena tisíci gojímy.

Dnes mohu říci, že náš cíl je od nás již jen několik kroků. Zbývá urazit jen malý kus cesty a celá dlouhá cesta, kterou jsme museli urazit, je připravena uzavřít cyklus symbolického hada,2 kterým symbolizujeme náš lid. Až se kruh uzavře, všechny státy Evropy budou uzamčeny v jeho smyčce jako v pevném svěráku.

Rovnováhy dnešních ústav se brzy zhroutí, protože jsme je založili s určitým nedostatkem přesné vyváženosti, aby mohly nepřetržitě oscilovat, dokud se neopotřebuje čep, na němž se otáčejí. Gojímové mají dojem, že je vytvořili dostatečně silné, a neustále se domnívají, že se ustálí v rovnováze. Ale čepy – králové na svých trůnech – jsou obklíčeny svými zástupci, hrajícími prozatím role bláznů.

Abychom svedli ty, kteří touží po moci, k jejímu zneužívání, rozeštvali jsme všechny síly navzájem tím, že jsme podporovali jejich liberální tendence k nezávislosti. S tímto cílem jsme roznítili všechnu podnikavost, vyzbrojili jsme všechny strany, osobní moc jsme postavili jako cíl všech ambicí. Ze států jsme udělali gladiátorské arény, kde proti sobě bojuje mnoho znesvářených stran... Stačí málo, a zmatek a úpadek bude všeobecný...

Neúnavní tlučhubové přeměnili parlamenty a zasedání vlády na závodiště v řečnění. Nestoudní novináři a bezohlední pamfletáři se denně vrhají na vládní úředníky. Zneužívání moci připraví svržení všech institucí a všechno bude vzhůru nohama pod ranami rozzuřené chátry.

Všichni lidé jsou spoutáni dřinou a chudobou pevněji než kdykoli předtím. Jsou spoutáni otroctvím a nevolnictvím; z nich se mohou různými způsoby osvobodit. S tím se mohou vyrovnat, ale od nouze se nikdy neosvobodí. Do ústavy jsme vložili taková práva, která jsou pro masy pouze smyšlená, nikoli skutečná. Všechna tato takzvaná „lidská práva“ mohou existovat pouze jako ideje, které nikdy nemohou být uskutečněny v každodenním životě. Co znamenají pro proletářského dělníka, ohnutého těžkou lopotou a životním osudem? Čím jsou pro mluvku, když dostane právo žvanit, čím pro novináře, dostanou-li právo psát vedle hodnotných děl jakékoli nesmysly? Proletariát nemá z ústavy jiný zisk, než jen pár ubohých drobtů, které mu hodíme z našeho stolu na oplátku za hlasování ve prospěch toho, co jsme mu nadiktovali; ve prospěch mužů, které dosazujeme k moci; ve prospěch služebníků naší agentury... Republikánská práva nejsou pro chudého člověka ničím jiným, než hořkým kouskem ironie, protože nutnost neustálé celodenní dřiny mu znemožňuje jich užívat, ale na druhé straně jej okrádají o pravidelný a jistý výdělek tím, že jej činí závislým na stávkách jeho soudruhů nebo na milosti jeho pánů.

Nyní lidé upadli do sevření nemilosrdných zbohatlických darebáků, kteří na hrdla dělníků vložili nelítostné a kruté jho.

Objevujeme se na scéně jako údajní zachránci dělníků od tohoto útisku, když jim navrhujeme, aby vstoupili do řad našich bojových sil – socialistů, anarchistů, komunistů – kterým jsme vždy poskytovali podporu ve shodě s domnělým pravidlem bratrství (solidarity celého lidstva) a našeho svobodného zednářství. My ale máme zájem na přesném opaku – na úbytku, na vyvraždění gojímů! Naše síla je v chronickém nedostatku potravin a tělesné slabosti, protože to všechno znamená, že gojím bude otrokem naší vůle a nenajde v sobě sílu ani energii protivit se naší vůli. Hlad dává kapitálu právo vlády nad dělníkem mnohem jistěji, než to bylo dáno šlechtě zákonnou mocí králů.

Nedostatkem, závistí a nenávistí, které jsou plodem hladu, pozdvihneme lůzu a jejíma rukama rozdrtíme všechny, kteří nám stojí v cestě.

Gojímové si odvykli přemýšlet a jenom reagují na vnuknutí našich odborníků. Proto nevidí naléhavou nutnost toho, co my, až přijde naše království, okamžitě zavedeme. Zejména je důležité v školách učit jednu jednoduchou a pravdivou znalost, která je základem všech vědomostí – že vzhledem k rozdílům lidských činností nemůže být žádná rovnost. Po důkladném studiu této moudrosti se lidé dobrovolně podřídí autoritě a přijmou takové postavení, jaké jim přidělí stát. Za současného stavu vědomostí jsme její rozpracování předali lidem, kteří slepě věří věcem, které jsou černé na bílém.

Nenávist bude stupňována účinkem hospodářských krizí, které zastaví rozvoj průmyslu a přivedou ho do stagnace. Všemi tajnými podzemními metodami, které jsou nám známy, a s pomocí zlata, které je v našich rukou, vytvoříme celosvětové hospodářské krize, čímž do ulic vrhneme davy dělníků ve všech zemích Evropy současně. Tyto davy budou s potěšením prolévat krev těch, jimž ve své zaslepenosti a nevědomosti již od kolébky závidí a jejichž majetek budou schopni vydrancovat.

Našich“ se to ani nedotkne, protože okamžik útoku nám bude znám, a tak učiníme opatření k ochraně vlastních lidí.

Vzpomeňte si na Francouzskou revoluci, které jsme dali jméno „Velká“: tajemství její přípravy je nám dobře známo, protože to byla práce našich rukou.

Od té doby jsme lidi neustále vedli od jednoho rozčarování k druhému.

V současné době jsme nepřemožitelnou mezinárodní silou, protože když na nás někdo zaútočí, zastanou se nás ostatní státy. Je to bezedná ničemnost gojímů, kteří se plazí před mocí, ale jsou nemilosrdní k slabším, nesnášenliví k chybám a shovívaví k zločinům; je to jejich neschopnost vyrovnat se s rozpory svobodné společenské soustavy a zároveň trpělivost a mučednické snášení násilí tuhé krutovlády – všechny tyto vlastnosti gojímů nám pomohly k naší nezávislosti. Gojímští lidé trpělivě snášejí takové utrpení a zneužívání moci pod vládou největších diktátorů dnešních dní, za něž by v minulosti museli nechat stít nejméně dvacet králů.

A tak lidé odsuzují nevinné a zprošťují obžaloby viníky, jsouce stále více přesvědčeni, že si mohou dělat, co chtějí. Díky tomuto stavu věcí lidé ničí každý druh stability a vytvářejí nepořádek na každém kroku.

Slovo „svoboda“ vylákalo ven houfy lidí, kteří bojují proti každé moci, proti každé autoritě, dokonce proti Bohu a zákonům přírody. Proto, až vstoupíme do našeho království, vymažeme toto slovo ze slovníku života, protože v sobě zahrnuje princip brutální síly, který z davů lidí dělá krvelačné šelmy.

Je pravda, že když se tyto krvežíznivé bestie napijí krve, opět usnou a v té době bude snadné jim nasadit okovy. Ale když krev nedostanou, neusnou a budou dál bojovat.

Abychom gojímům nedopřáli čas přemýšlet a pozorovat, jejich pozornost musí být obrácena směrem k průmyslu a obchodu. Tak se celé národy budou honit za ziskem a v této honbě si nevšimnou jejich společného nepřítele. Ale opakuji: aby svoboda jednou pro vždy rozložila a zničila společenství gojímů, musíme průmysl položit na spekulativní základ; výsledkem bude, že to, co průmysl získá ze země, jim projde rukama a stane se předmětem spekulace, to jest dostane se do našich rukou.

Zostřující se boj o převahu a rány způsobené hospodářskému životu vytvoří, nebo dokonce vytvořily, rozčarované, chladné a bezcitné lidi. Tito lidé budou živit silnou nechuť k vysoké politice. Jejich jediným měřítkem hodnot se stane zisk, to jest zlato, které se stane skutečným kultem pro jeho hmotné rozkoše, které může poskytnout. Tehdy nás budou následovat nižší třídy gojímů, ne z vlastního přesvědčení ani proto, aby získali bohaství, ale z pouhé nenávisti vůči privilegovaným třídám budou bojovat proti našim rivalům v zápase o moc – proti gojímské inteligenci.

Jaká forma vlády může být dána společnosti, do jejichž všech složek pronikla korupce, společnosti, kde bohatství lze získat jedině úskočnými taktikami a víceméně podvodnými triky, kde vládne nemravnost, kde morálka je udržována trestními opatřeními a tvrdými zákony, ne však dobrovolně přijímanými principy, kde všechny vlastenecké city jsou potlačovány kosmopolitním smýšlením? Jaká forma vlády může být dána této společnosti, než despotismus? Vytvoříme co nejvíce centralizovanou vládu, abychom v našich rukou svírali všechny síly společnosti. Budeme mechanicky regulovat veškerou činnost politického života našich poddaných pomocí nových zákonů. Tyto zákony jeden po druhém odstraní všechnu shovívavost a svobodu, kterou si dopřávali gojímové, a naše království se bude vyznačovat despotismem takových obrovských rozměrů, že bude kdekoli a kdykoli schopen rozdrtit každého gojíma, který se nám postaví na odpor skutkem nebo slovem.

Světu je pravděpodobně jedno, kdo je svrchovaným pánem světa, zda je to hlava katolické církve, nebo náš despota z krve Sionu! Ale pro nás, vyvolený lid, tato otázka zdaleka není bezpředmětná.

Po určitou dobu bychom mohli být úspěšně zadržováni celosvětovou koalicí gojímů, ale před tímto nebezpečím jsme chráněni jejich vzájemnými neshodami, jež jsou zakořeněny tak hluboko, že je nelze vymýtit. Poštvali jsme proti sobě jednotlivce i celé národy gojímů, podporovali jsme náboženskou a rasovou nenávist, kterou jsme v uplynulých dvaceti stoletích nechali narůst do obrovských rozměrů. To je důvod, proč na světě neexistuje jediný stát, který by ostatní státy podpořily, kdyby proti nám pozdvihl zbraň, protože každý stát musí mít na paměti, že každá dohoda proti nám by se mu nevyplatila. Jsme příliš silní – naši moc nelze obejít. Žádné státy nemohou uzavřít ani jednu bezvýznamnou dohodu, aniž bychom na ní neměli tajnou účast.

PER ME REGES REGNANT. „Skrze mne vládnou králové.“3 A naši proroci řekli, že jsme byli vybráni samotným Bohem, abychom vládli nad celou zemí. Bůh nás obdařil géniem, abychom byli schopni svůj úkol splnit. A kdyby se v nepřátelském táboře objevil génius, který by byl schopen proti nám bojovat, rozpoutal by se mezi námi nelítostný boj, jaký svět ještě nikdy neviděl; ale nováček by se nikdy nemohl vyrovnat zkušenému mistrovi. Génius na jejich straně by přišel vždy příliš pozdě. Všechna kola mašinérie všech států jsou poháněna motorem, který je v našich rukou, a tímto pohonem mašinérie států je zlato. Věda politické ekonomie, vynalezená našimi mudrci, již dlouhou dobu propůjčuje kapitálu královskou prestiž.

Kapitál, pokud má spolupůsobit bez překážek, musí být volný, aby bylo možné zřídit monopol průmyslu a obchodu: to už bylo uvedeno do chodu neviditelnou rukou ve všech koutech světa. Tato svoboda dá politickou moc těm, kteří jsou zapojeni v průmyslu, a to nám pomůže podrobit si lidi. Nyní je důležitější lidi odzbrojit, než je vést do války; je pro nás výhodnější využít hněvu lidí, který se rozhoří v plameny, než jejich oheň hasit; je důležitější je vyhladit. Hlavní úkol našeho vedení spočívá v tomto: oslabit lidskou mysl kritikou; odvést ji od přemýšlení, z čehož by mohl vzejít odpor; rozptýlit sílu mysli přestřelkami plané výmluvnosti.

Ve všech dobách lid na celém světě, stejně jako jednotlivci, přijímali slova místo skutků, protože bylo příjemné je poslouchat, ale málokdy se zastavili, aby si všimli, zda jsou ta slova následována činy.

Není nic nebezpečnějšího než osobní iniciativa; kdyby za ní stál génius, taková iniciativa by mohla udělat víc než miliony lidí, mezi něž jsme zaseli rozkol.

Na místa dnešních vládců dosadíme strašáky, které nazveme administrativou supervlády. Její ruce se roztáhnou do všech stran jako kleště a její organizace bude mít takové kolosální rozměry, že si podrobí všechny národy světa.

Brzy začneme zakládat obrovské monopoly, jímky obrovského bohatství, na nichž budou závislá dokonce i velká jmění gojímů.

Každým myslitelným způsobem musíme přesvědčit svět o významu naší supervlády tím, že ji budeme představovat jako ochránce a dobrodince všech, kteří se nám podrobí.

Vzbudíme v gojímech touhu po přepychu, takovou touhu po přepychu, která všechno pohltí. Zvedneme úroveň mezd, která však dělníkům nepřinese žádnou výhodu, protože zároveň zvýšíme ceny základních životních potřeb. Dále budeme uměle podporovat dělníky v alkoholismu. Vedle toho podnikneme všechna opatření k vyhlazení všech vzdělaných vrstev gojímů z povrchu země.

Aby si gojímové neuvědomili pravý stav věcí dřív, než přijde náš čas, budeme předstírat horoucí touhu sloužit dělnické třídě.

Rozsáhlé zbrojení, zvyšování policejních sil – to vše je podstatné pro dovršení našich plánů. Musíme dosáhnout toho, aby ve všech státech světa nebyl vedle nás nikdo jiný než masy proletariátu, několik milionářů oddaných našim zájmům, policie a vojsko.

Po celé Evropě, a pomocí vztahů s Evropou, i na dalších kontinentech musíme vytvářet neklid, neshody a nepřátelství.

Základním předpokladem úspěchu v politice je utajení jejích podniků: slova by se neměla shodovat s činy diplomata.

Musíme přinutit vlády gojímů podnikat kroky směrem ve prospěch našeho široce koncipovaného plánu, který se již blíží k žádoucímu cíli, který budeme vydávat za veřejné mínění, námi tajně ovlivňovaného pomocí takzvané „sedmé velmoci“ – tisku, který – až na malé a bezvýznamné výjimky – je již zcela v našich rukou.

Úředníci gojímů podepisují dokumenty, aniž by je četli, a slouží nám buď pro peníze nebo ze ctižádostivosti.

Po dobu, dokud bude nebezpečné svěřit zodpovědná místa v našem státě do rukou našich bratrů Židů, dáme je do rukou osob, jejichž minulost a pověst bude tak špatná, že mezi nimi a lidem vznikne propast; do rukou lidí, kteří v případě odepření poslušnosti našim příkazům budou muset čelit obviněním z trestných činů nebo budou zdiskreditováni a budou muset své funkce opustit. To je přinutí hájit naše zájmy do posledního dechu.

Uvidíte, že neuplyne ani deset let a i ty nejtvrdohlavější povahy se změní a my budeme moci přidat nové lidi do řad těch, které jsme si již podrobili.

De facto jsme již zničili všechny druhy vlády s výjimkou té naší, ačkoli de jure jich zde zůstalo ještě mnoho.

Ve svých službách máme lidi všech názorů, všech doktrín: demagogy, socialisty, komunisty a utopistické snílky všeho druhu. Všechny jsme zapřáhli do jediného úkolu: každý po svém podrývá poslední zbytky autority, usiluje o svržení všech forem pořádku. Touto činností všechny státy nesmírně trpí; vyzývají ke klidu, pro mír jsou ochotny obětovat všechno: ale my jim mír nedáme, dokud otevřeně a s pokorou neuznají naši mezinárodní nadvládu.

Aby mohli vést politický boj, potřebují peníze, a všechny peníze jsou v našich rukou.

Získali jsme vliv na justici, systém voleb, tisk, osobní svobodu, ale nejdůležitější je, že jsme začali ovlivňovat vzdělání a výchovu mládeže.

Oklamali, zmátli a zkazili jsme mládež gojímů tím, že jsme ji vychovali na principech a teoriích, o nichž víme, že jsou lživé. Přesto jim je vštěpujeme.

Vlády a lid se v politice spokojují s vnějším zdáním. A jak by také gojímové mohli pochopit skrytý význam věcí, když jejich představitelé věnují nejvíce své energie na zábavy?

Lid chová zvláštní náklonnost a úctu ke géniům politické moci a přijímá všechny jejich násilné činy s obdivnou odpovědí: „Lumpárna, no ano, je to lumpárna, ale je to chytré!... Je to podvod, chcete-li, ale jak mazaně sehraný, jak velkolepě provedený, s jakou drzostí a odvahou!“...

Řekneme lidem: „Až dosud šlo všechno strašně špatně, všichni trpěli. My zničíme příčiny vašeho utrpení – národnosti, hranice a národní měny.“

Musíme nechat volit každého bez rozdílů tříd a kvalifikace, abychom zajistili absolutismus většiny, která nebude moci být získána vzdělanými lidmi. Zničíme mezi gojímy důležitost rodiny a její vzdělávací hodnotu a odstraníme možnost rozvoje osobností, protože dav, vedený námi, je nenechá vystoupit do popředí ani je nebude poslouchat; ten je zvyklý poslouchat jedině nás, kteří mu platíme za poslušnost a pozornost. Tímto způsobem vytvoříme mocnou, slepou sílu, která se nebude moci ani pohnout bez vedení našich agentů, postavených námi do čela jako vůdci davu. Lid se podrobí tomuto režimu, protože bude vědět, že na těchto vůdcích budou záviset jeho výdělky, odměny a stvrzenky na všechny druhy podpor.

Jestliže poraníme jednu část mechanismu státu, stát onemocní jako lidské tělo – a zemře.

Když jsme do organismu státu zavedli jed liberalismu, celý jeho politický charakter se změnil. Státy byly zachváceny morální chorobou – otravou krve. Všechny čeká konec v smrtelné agónii.

Nahradili jsme vládce jeho karikaturou – prezidentem z davu, ze středu našich loutek nebo otroků. Tím jsme položili miny pod gojímský národ, lépe řečeno pod gojímské národy. Už se nebudeme muset zdráhat při uskutečňování toho, za co bude zodpovědná naše neosobní loutka.

Aby náš plán mohl přinést tento výsledek, zajistíme volbu takových prezidentů, v jejichž minulosti je utajena nějaká temná stránka – potom se stanou věrnými uskutečňovateli našich plánů ze strachu z odhalení a z přirozené touhy každého, kdo se dostal k moci, po zachování privilegií, výhod a poct spojených s úřadem prezidenta.

Svoboda tisku, právo sdružování, svoboda svědomí, volební princip a mnoho dalších věcí musí navždy vymizet z paměti člověka.

Gojímové jsou stádo ovcí a my jsme jejich vlci. A víte, co se stane, když se vlci zmocní stáda?...

Bůh nám, svému vyvolenému lidu, nadělil dar rozptýlení a to, co se všem očím jeví jako slabost, se ukázalo být naší největší silou, která nás nyní přivedla na práh nadvlády nad celým světem.

Tisk slouží k podněcování a zapalování těch vášní, jež potřebujeme pro naše účely, nebo úzkým a sobeckým stranickým zájmům. Často je mdlý, nespravedlivý, lživý a většina veřejnosti nemá nejmenší tušení, jakému účelu tisk vlastně slouží. Osedláme jej a budeme držet pevně na uzdě; to samé uděláme s celou produkcí veškerých dalších tiskovin, protože jaký by mělo smysl vyhnout se útokům tisku, kdybychom nechali prostor pro pamflety a knihy? Nikdo nesmí beztrestně položit prst na aureolu neomylnosti naší vlády. Záminkou pro zastavení jakékoli publikace bude výmluva, že bezdůvodně a neoprávněně pobuřuje veřejnost.

Ani jediné oznámení se nedostane k veřejnosti bez naší kontroly. Dosáhli jsme toho již nyní, protože všechny zprávy jsou přijímány několika agenturami, v jejichž kancelářích se sbíhají zprávy ze všech částí světa. Tyto agentury budou potom zcela naše a dají publicitu pouze tomu, co jim nadiktujeme.

Již nyní jsme dokázali ovládnout mínění gojímských společenství do takové míry, že téměř všichni se dívají na světové události přes barevná skla brýlí, které jsme jim nasadili na nosy.

Všichni takzvaní liberálové jsou anarchisti; když ne doopravdy, tak alespoň v myšlenkách. Každý z nich se honí za přeludem svobody a upadá do anarchie protestů jenom proto, aby protestoval...

Literatura a žurnalistika jsou dvě nejdůležitější výchovné síly, a proto se naše vláda stane vlastníkem většiny časopisů. To neutralizuje škodlivý vliv soukromě vlastněného tisku a dá nám do vlastnictví obrovský prostředek na ovlivňování veřejného mínění...

Postavíme jakoby naši opozici, která bude představovat náš protipól. Naši skuteční protivníci přijmou tuto zdánlivou opozici jako svoji vlastní a odkryjí nám své karty.

Nikomu není dovoleno vstoupit do kruhu novinářů, pokud v jeho minulosti není nějaká temná skvrna... Toto temné místo by v případě jeho selhání bylo okamžitě odhaleno. Aureola žurnalisty přitahuje mínění většiny národa – dav jej následuje s nadšením.

Nesmíme připustit, aby tisk odhalil jakoukoli nepoctivost veřejnosti; je nutné, aby ve veřejnosti panoval názor, že nový režim má každého pod kontrolou do té míry, že dokonce zmizela zločinnost... Případy kriminálních zločinů by měly zůstat známy pouze jejich obětem a náhodným svědkům – nikomu jinému.

Naléhavá potřeba chleba nutí gojímy mlčet a být našimi pokornými služebníky.

Aby masy nezačaly tušit, o co jde, rozptýlíme je zábavami, hrami, kratochvílemi, vášněmi a zábavními parky... Brzy začneme prostřednictvím tisku navrhovat soutěže v umění a ve všech druzích sportu: tyto zájmy nakonec odpoutají jejich mysli od otázek, o nichž bychom byli nuceni s nimi polemizovat. Lidé si budou stále více odvykat myslet a tvořit si vlastní názory a začnou mluvit stejným tónem jako my, protože jim nabídneme nové směry myšlení.

Úlohy, které hrají liberálové a utopističtí snílci, budou dohrány, jakmile bude ohlášena naše vláda. Do té doby nám budou dobře sloužit. Proto budeme jejich myšlenky směřovat ke všelijakým výmyslům fantastických teorií, novým a zdánlivě pokrokovým; vždyť pokrokem jsme s naprostým úspěchem popletli hloupé hlavy gojímů, protože pravda je jenom jedna a v ní nemůže být pokroku. Pokrok, jako lživá idea, slouží k zatemnění pravdy, aby ji nikdo, kromě nás, božích vyvolenců, neznal.

V zemích, které jsou známé jako pokrokové a osvícené, jsme vytvořili hloupou, oplzlou a ohavnou literaturu.

V gojímských společnostech nesmíme brát ohled na počet obětí, protože ty budou trpět pro blaho budoucnosti. Dosažení tohoto blaha, i za cenu obětí, je povinností každé vlády.

Gojímové, tito zdánliví tygři, mají duši ovce a v jejich hlavách se prohání vítr. Nasadili jsme jim do hlavy myšlenku o pohlcení lidské individuality symbolickou jednotkou kolektivismu... Dosud nepochopili a nikdy také nepochopí, že tato myšlenka je v rozporu s nejdůležitějším přírodním zákonem, který platí od stvoření světa, že každá bytost je stvořena jako jedinečná, aby mohla vyjádřit svoji individualitu...

Jestliže jsme byli schopni přivést je k takové nerozvážné zaslepenosti, není to úžasně jasný důkaz toho, že mysl gojímů je v porovnání s naší myslí nevyvinutá? To je hlavní věc, která nám zaručuje úspěch.

Nikdy jsme nepočítali oběti gojímského dobytka, ačkoli jsme museli obětovat také mnoho vlastních lidí, ale tím jsme získali na Zemi takového postavení, o jakém se nám nikdy ani nesnilo. Poměrně malý počet obětí z celkového počtu našich lidí, zachránil náš národ před záhubou.

Smrt je nevyhnutelný konec všeho. Je lepší uspíšit tento konec u těch, kteří se míchají do naší věci. Popravujeme tak chytře, že nikdo nemá žádné podezření, ani samy oběti našich rozsudků smrti. Umírají, když je třeba, jako na nějakou normální nemoc. Těmito metodami jsme vymýtili protesty proti našim příkazům.

Prestiž zákonů utrpěla liberálními výklady, zavedenými do této oblasti. V důležitých politických a dalších podstatných záležitostech a otázkách soudci rozhodují tak, jak jim nadiktujeme; vidí věci v takovém světle, v jakém jim je ukážeme – názorem v novinách, nebo jinými prostředky... Dokonce i senátoři a vyšší vládní úředníci přijímají naše rady. Čistě zvířecí mysl gojímů není schopna analyzovat a pozorovat, tím méně je schopna předvídat. V tomto rozdílu schopností myšlení mezi gojímy a námi lze rozeznat pečeť našeho postavení vyvoleného národa a naše vyšší kvality lidství v protikladu k zvířecí mysli gojímů. Jejich oči jsou otevřené, ale nic před sebou nevidí a nic nevynaleznou (možná s výjimkou hmotných věcí). Z toho je jasné, že sama příroda nás předurčila k vládě nad světem.

Dnes jsou soudci gojímů shovívaví ke všem druhům zločinů a nechápou smysl svého úřadu, protože současní vládci při jmenování soudců do úřadu jim nevštěpují smysl pro povinnost a vědomí důležitosti jejich úřadu. Tak jako zvířata posílají svá mláďata pro kořist, gojímové svým poddaným svěřují úřednická místa, aniž by jim vysvětlili, proč tato místa byla vytvořena. To je důvod, proč jsou jejich vlády ruinovány svými vlastními silami prostřednictvím jejich administrativy.

Lidé na celém světě jsou, pokud jde o tajemství naší politiky, již po celé věky jako nezletilé děti, stejně jako jejich vlády.

Všechno na světě je ve stavu podřízenosti, jestliže ne člověku, pak okolnostem nebo své vlastní povaze, v každém případě však tomu, kdo je silnější. A tak, ve jménu dobra, budeme silnější my.

Pohltíme a zkonfiskujeme pro naše využití poslední jiskřičky svobodného myšlení. Systém nasazování uzdy je již v běhu díky takzvanému systému názorného vyučování, jehož účelem je z gojímů udělat nemyslící poddajná zvířata, která čekají, až jim věci budou ukázány, aby si o nich vytvořili nějakou představu.

Podle našich programů bude jedna třetina našich poddaných ostatní sledovat z pouhého smyslu pro povinnost, na principu dobrovolné služby státu. Potom nebude potupa být špehem a informátorem, ale zásluha.

Jakým způsobem se nám podařilo způsobit zvýšenou náchylnost k nepořádkům v administrativě?... Mezi řadou těchto metod je nejdůležitější tato: činitelé, jejichž úkolem je obnovení pořádku jsou dosazováni na taková místa, kde mají příležitost projevit své špatné sklony, jako je zatvrzelá samolibost, nezodpovědné zacházení s vlastními pravomocemi a, což je nejdůležitější, úplatnost.

Až bude pro nás nutné zesílit přísná opatření tajné policie (nejstrašnější jed pro prestiž moci), vytvoříme zdání nepořádku nebo nějaké projevy nesouhlasu. To nám poskytne záminku pro domovní prohlídky a dozor ze strany části našich služebníků z řad gojímské policie...

Podněcování ke vzpouře není nic jiného než štěkot domácího psíka na slona. Když je vláda dobře zorganizována, nikoli z policejní, ale ze společenské stránky, psík štěká na slona z nevědomosti o jeho síle a významu. Stačí dát dobrý příklad, který by ukázal relativní význam toho či onoho, a psík přestane štěkat, a když uvidí slona, začne vrtět ocáskem.

Abychom zničili prestiž hrdinství politického zločince, posadíme jej na lavici obžalovaných vedle zlodějů, vrahů a všech ostatních druhů odporných a špinavých zločinců. Veřejné mínění bude zmateno potupným pojetím této kategorie zločinů a bude se na ni dívat se stejným opovržením.

Uvalení daní na chudého člověka je semenem revoluce pracujícím v neprospěch státu, který se honí za nicotnostmi a přitom mu unikají velké věci. Potřeby státu musí být zaplaceny těmi, kdo to necítí jako břemeno a mají odkud brát. Takové opatření odstraní nenávist chudého člověka k bohatému.

V gojímských státech jsme způsobili hospodářské krize tím, že jsme z oběhu stáhli peníze. Obrovský kapitál stál a odejmul peníze státům, které byly nuceny si tento kapitál půjčovat. Tyto půjčky zatížily finance států nutností platit úroky a učinily z nich otroky tohoto kapitálu.

Každý druh půjčky dokazuje slabost státu. Půjčky visí nad hlavami vládců jako Damoklův meč, a ti přijdou žebrat s nataženou rukou k našim bankéřům. Zahraniční půjčky jsou pijavice, které není možné odstranit z těla státu, dokud samy neodpadnou nebo dokud je stát neodtrhne. Ale gojímské státy je neodtrhnou; místo toho si berou další půjčky, čímž si dobrovolně nechají pouštět žilou, aby nakonec nevyhnutelně zbankrotovaly.

Co je v podstatě půjčka, zvláště zahraniční půjčka? Půjčka je vydání vládních směnek, které obsahují procentuální závazek úměrný sumě půjčeného kapitálu. Jestliže má směnka úrok pět procent, potom za dvacet let stát zaplatí na úrocích sumu, která se rovná půjčené částce, za čtyřicet let zaplatí dvojnásobek, za šedesát let trojnásobek, ale přitom dlužná částka zůstává nesplacena.

Z tohoto výpočtu je zřejmé, že stát vyrve ubohým daňovým poplatníkům poslední měďák, aby mohl vyrovnat účet bohatým cizincům, od nichž si půjčil peníze, místo toho, aby tyto měďáky vybral přímo bez dodatečných úroků.

Pokud dluhy byly vnitřní, gojímové pouze přemístili své peníze z kapes chudých do kapes bohatých, ale když jsme podplatili určité osoby, aby přesunuly dluhy do vnější sféry, všechno bohatství států začalo proudit do našich pokladnic a všichni gojímové nám začali platit daň z poddanství.4

O tom, jak nerozvinutý je čistě zvířecí mozek gojímů, jasně svědčí skutečnost, že si od nás půjčovali na úrok, aniž by mysleli na to, že tytéž peníze plus úrok musí vytáhnout ze státní pokladny, aby nám splatili svůj dluh. Co by bylo jednodušší než peníze, které chtějí, vybrat od vlastních lidí?

Ale je důkazem génia našeho ducha, že jsme jim dokázali představit věc půjček v takovém světle, že v tom dokonce viděli pro sebe výhodu. Kráčení po neznámých cestách s nedefinovanými zdroji zničilo, mimochodem, nejednoho hrdinu a poloboha.

Gojímští vládci, které jsme pomocí reprezentativních recepcí, dodržování etikety a různých zábav odváděli od státnických povinností, byli pouhou zástěrkou pro naši vládu. Vždy uspokojili krátkozraké lidi pomocí slibů, že v budoucnosti se ekonomická situace zlepší... Čím se zlepší? Novými daněmi? To byly otázky, které mohly být položeny, ale na něž se nikdo nezeptal.

Jistě víte, kam je přivedla tato bezstarostnost, do jakého finančního nepořádku se dostali, bez ohledu na úžasnou píli jejich lidu...

S výhodou jsme využívali úplatnosti vládních úředníků a nedbalosti vládců k získání našich peněz dvakrát, třikrát a vícekrát tím, že jsme gojímským vládám půjčovali peníze, které jejich státy vůbec nepotřebovaly. Kdo jiný by to dokázal?

Ale když je komedie dohrána, vyjde najevo fakt, že byl vytvořen nesmírně tíživý dluh. Pro splácení úroků bude nutné najít zdroj dalších půjček, které dluh nezlikvidují, ale ještě jej prohloubí. A když je důvěra vyčerpána, je nutné novými daněmi splatit nikoli dluh, ale pouze úroky z něho. Tyto daně jsou dluhem, pomocí něhož se splácí jiný dluh... Takto prokázaný bankrot nejlépe dokazuje státům nepřítomnost souladu mezi zájmy lidu a jejich vládou.

V našich rukou je největší moc našich dní – zlato. Jistě není třeba hledat další důkaz toho, že naše vláda je předurčena Bohem.

Opilství bude zakázáno zákonem a bude se trestat jako zločin proti lidskosti, protože člověk pod vlivem alkoholu se mění ve zvíře.

Boží vyvolenec bude mít za úkol zničit všechny nerozumné síly, vedené instinktem a ne rozumem, svou zvířeckostí a ne lidstvím. Tyto síly nyní triumfují v projevech lupičství a násilí všeho druhu pod maskou zásad svobody a lidských práv.

Král Židů se nesmí poddávat svým vášním, zejména pak smyslnosti: v žádné stránce jeho povahy nesmí převládnout zvířecí instinkt nad rozumem. Smyslnost, více než všechny ostatní slabosti, rozkládá duševní schopnosti a jasnost úsudku a odvrací myšlenky k nejzvířečtější stránce lidského konání.



VYSVĚTLIVKY A POZNÁMKY:

1 gojímové – pohané, tj. ne-židé

2 symbolický had judaismu – Podle záznamů tajného židovského sionismu, Šalamoun a další židovští učenci již v roce 929 před Kristem vymysleli teoreticky plán na mírové dobytí celého světa Sionem. V průběhu dějin byl tento plán podrobně rozpracováván a dokončován muži, kteří byli postupně zasvěcováni do této otázky. Tito učení muži určili mírové prostředky na dobytí světa pro Sion se lstivostí symbolického hada, jehož hlava měla představovat ty, kteří jsou zasvěceni do těchto plánů židovské světovlády, a tělo hada mělo představovat celý židovský národ. Když tento had pronikl do srdcí národů, podkopal a pohltil všechnu nežidovskou moc těchto států. Je předpovězeno, že had, který se přesně drží svého plánu, nedokončí svou práci, dokud jeho hlava opět nedosáhne Sionu a dokud tímto způsobem nedokončí kruh kolem Evropy – a dokud po spoutání Evropy neobemkne celý svět. Toho má být dosaženo s použitím všech prostředků k ekonomickému podrobení všech zemí. K návratu hlavy hada do Sionu může dojít až poté, kdy budou svrženi všichni panovníci Evropy, až bude všeobecně panovat zkáza a ekonomická krize, která bude přivozena duchovní demoralizací a mravní zkažeností, s vydatnou pomocí židovských žen, namaskovaných jako Francouzky, Italky, atd. Ty jsou nejspolehlivějšími rozšiřovatelkami prostopášnosti do životů vůdčích mužů v čele národů. Mapa postupu symbolického hada vypadá následovně: První etapa v Evropě byla v Řecku roku 429 př. Kr., kde se v době Periklově had poprvé začal prokousávat k moci v zemi. Druhá etapa byla v Římě v době Augustově kolem roku 69 př. Kr. Třetí v Madridu v době Karla V. kolem roku 1550 po Kr. Čtvrtá v Paříži kolem roku 1790 v době Ludvíka XVI. Pátá v Londýně roku 1814 (po pádu Napoleonově). Šestá v Berlíně roku 1871 po prusko-francouzské válce. Sedmá v Petrohradě, nad nímž se hlava hada táhne roku 1881 (tento had nyní směřuje na americký kontinent a do Spojených států, kde je částečně identifikován jako „Rada pro zahraniční vztahy“ (CFR) a „Trilaterální komise“). Ve všech těchto státech, které protnula dráha hada, byly otřeseny základy státního zřízení; Německo, se svou zdánlivou mocí, netvoří výjimku z tohoto pravidla. Německo a Anglie, pokud jde o ekonomické podmínky, jsou ušetřeny, ale pouze do té doby, než bude hadem dosaženo dobytí Ruska, na něž je nyní (tj. r. 1905) soustředěno veškeré úsilí. Další postup hada není na této mapě vyznačen, ale šipky naznačují pohyb směrem na Moskvu, Kyjev a Oděsu. Nyní je nám velmi dobře známo, do jaké míry tvoří posledně jmenovaná města militantní židovská rasa. Konstantinopol je vyznačena jako poslední etapa postupu hada předtím, než dosáhne Jeruzaléma (tato mapa byla nakreslena několik let předtím, než se objevili „Mladoturci“ – tj. židovská revoluce v Turecku).

3 PER ME REGES REGNANT. „Skrze mne vládnou králové.“ – Citát z Bible, Přísloví 8,15. V českém překladu zní celý tento verš takto: „S mojí pomocí vládnou vladaři / a panovníci právo určují.“ Heslo je součástí korunovačních klenotů Svaté říše římské, kde nápis symbolizuje Ježíše. – Vysvětlivka Misantropova.

4 Nyní už víme, proč byl prezident Kennedy v roce 1963 zavražděn, když si odmítl půjčovat bankovky od bankéřů z Federální rezervní banky a začal tisknout vlastní bankovky Spojených států amerických, nezatížené úrokem!