Mudrosloví národu slovanského

Fr. Lad. Čelakovského

(a Misantropovo)

MUDROSLOVÍ

NÁRODU SLOVANSKÉHO

VE

PŘÍSLOVÍCH

(výpisky)



Pověra je hůl, kdo jí věří, ten je vůl.


Zajíc také v nic nevěří, a přece je živ.


Nám dobře a nikomu zle, toť dle zákona život.


Poctivý-lis, buď mi, bratře, živ, aťsi víra tvá jakákoliv!


Napadl ho duch proroka Saula.1

(tj. zloba či vztek)


Moudrý jak Šalomounovy2 holínky (či kalhoty).

(žertem o nerozumných)


Nedbá nic srdce ctnostné na lidské řeči zlostné.


Hříchové po lidech jako dým po hlavni se vlekou a táhnou.


Spíše se zlá novina potvrdí nežli dobrá.


Kdo mě loni bil, ten i dnes mi není mil.


Pozná se zlato i na hnojišti.


Křivého dříví (křiváků) v lese nejvíce.


Nemaluj čerta na stěnu, on se tam namaluje sám.


Nechť hada (člověka) jak chceš držíš, vždy zlé sobě utržíš.


Zlého (člověka) se straň a jak před hadem se chraň.


Pijavice nechytá se vředu.

Do řídkého bláta neházej kamenem.

Kdo se s chámem vadí, divákům jen smích ladí.

(Nepouštěj se do rozepře se zlými lidmi a s lůzou.)


Neboj se čerta, ale zlého člověka.


Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka.


Zlé zlým se zahání.


Zlý člověk když sám hyne, rád by celý svět zahubil.


Časem člověka nepravosti samy ostavují, a ne on nepravosti; i nepřestává proto činiti zlé, že zlobu nenávidí, ale že k činění už síly nestačují.


Psota nejdéle trvá.


Zlé býlí nejplodnější.


Porodila máma – škoda, že hned nevzala jáma.


Štika umřela, ale zuby ostaly.

(Překrásný obraz! Ač zlý člověk – tyran dávno umřel, neumřely s ním častokrát jeho skutky a ustanovení.)


Od myslí nepravých nečekej rad zdravých.


Chval psotu jak chceš, nebude nic než psota a nic dobrého.


Dobrým škodí, kdo zlým hoví.


Zlý s nešlechetným se zná, a jeden druhým se dokládá.


Učinili cikána králem, a on nejprve svého otce oběsil.


Pes jaký do chrámu, taký z chrámu.


Vlkovi mluv nebe, on zuby vycení na tebe!


Pokřti třeba vlka, stejně uteče do lesa.


S kým jsi, takový jsi.

(Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, jaký jsi.)


Slunce prochází i kalné mraky, a přece se nepokálí.


Lépe jest v samotě býti, nežli spolek se zlými míti.


Jaký kdo sám je, s takým rád obcuje.


Drb se kůň s koněm, vůl s volem, a svině se sviní.


Mošna lotra našla a svině pytel.


Hadr onuci vždy najde.


Trefil kupec na kramáře, a kramář na lháře.


Breptoun breptounu nejlépe rozumí.


Nelze než s lidmi lidsky býti, a s vlky vlcky výti.

(Neboť za zlého toho zlí mají, kdo mezi nimi taktéž zlým býti nechce.)


Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.


Oslové vespolek se drbou.

(Hlupec vždy najde hlupce, který ho pochválí.)


Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby.


Kdo se mezi plevy míchá, svině ho snědí v břicha.


Kdo se psy líhá, s blechami vstává.


Chodí jak ovečka, a trká jak beran.

(o nábožném pokrytci)


Svatoušek leze do nebe, a čert ho drží za nohu.


Zdráv buď, rabbi!3 A za plotem drábi.


Stáhni larvu, uzříš šalbu.


Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.


Pochlebník bratranec lhářův.


Svrbný drbného vždy najde.


Prašivý s drbavým dobře se srovnají.


Lidé pro nás stromy sázeli, sázejme my též.


Chceš-li nepřítele míti, učiň někomu dobře.


Nedělej dobrého, neočekávej zlého.


Neplij v studánku, nevíš, kdy z ní zase píti budeš.

(i v Talmudě se nalézá)


Dal bůh (příroda) mnoho, a chce se vždy více.


Oči jáma a ruce hrábě.

(o lidské nenasytnosti)


Co mi do koho, jen když mně dobře a hřbet můj celý.


Proti slunci neotvírej huby.

(Patrné pravdě neodporuj.)


Pravda nehladí (nelichotí).


Těžko pravdu mluviti a neuraziti.


Pro pravdu se lidé rádi hněvají.


Kdo pravdu mluví jinému, bývá hlava zbita jemu.


Ošklivá tvář zrcadla nemiluje.


Rci pravdu, a viz, kudy utečeš.


Mnoho se v světě novinkuje, leč málo pravdy ohlašuje.


Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří.


Nepravda se světem se počala, se světem i skoná.


Blázna mlčením nejlépe odbudeš.

(též arabské: Mlčení hlupcům nejlepší odpověď.)


Breptavý nejvíc chce mluviti, kulhavý choditi, slepý viděti, bezruký dělati a blázen mudrovati.


Kdo chce pěkně mluviti, musí pěkně mysliti.


Mluv méně s jinými, a více se sebou.


Otec, matka vyučili mluvení, a svět mlčení.


Kdo mnoho mluví, lže anebo se chlubí.


Hřmí prázdná bečka, plná ticho stojí.


Prázdný sud se nejvíc ozývá.


Čím kolo u káry horší, tím více vrzá.


Hrnec se poznává z klepání, blázen z tlachání.


Kdyby lidé řeč kupovali, ne tak mnoho by mluvili, řeči by sobě vážili.


Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? – Žerty.


Časem z žertu přichází se do pravdy.


Žerty trop, a lidi (ne)zlob.


Časem zablázniti neškodí.


Co příliš, není hezké.


Co příliš, ani s chlebem nechutná.


Co příliš, ani svině nechtějí.


Kdo se příliš nabízí, to věc je jistá, buď aby tě zklamal, neb se chystá.


Nebuď příliš sladký, ať si kdo na tobě neposladká.


Budeš-li med, slíznou tě; budeš-li jed, vyplivnou tě.


Nedávej každému hned ruky.


Hrubý člověk neřídí se rozumem, ale chtíči (vášněmi) svými.


Chromého kárají, kulhavý se dovtip.


Po lidských žlabech kalná voda teče.

A protož:

Není dobře po lidských trubách vodu píti.


Ke všech lidí kýchání nelze říkati pozdrav pán bůh.


Huba není chlév; nelze zavříti.


Zlata se rez nechytá.

Orel much nelapá.

(Veliký muž velikomyslně pohrdá lidským hmyzem.)


Lidských řečí nevaž sobě, pakli ctnost a rozum v tobě.


Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti.


Moudré ucho nedbá na hloupé řeči.


Kdo čím není, žádný ho tím neudělá.


Kdo se sám nezhyzdí, nikdo ho nemůže zhyzditi.


Tím řeka není horší, že z ní psi pijí.


Pes štěká, a pán (král) jede.


Nesmějte se popovi, jste sami takoví.


Sliby se slibují, blázni se radují.


Co v tichu vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek tichý konec mívá.


Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.


Malá jehlička zničí veliký měchýř.


Vlastní chvála z hrdla smrdí.


Kdo se sám chválí, ten si sám kadí; a kde se kadí, tam jistě smrdí.


Kdo sám se honosí, v hlavě mnoho nenosí.


Sám se chválí, má zlé sousedy.


Co lidé rádi slyší, tomu snadno věří.


Lidská chvála tě nenadýmej.


Chvástej se, chvástej! Ejhle shnilá jablka, hle kobylince nad vodou plynou.


Chlouby pytel, a lží dva.


Nechlub se pradědy, sám jsa škaredý.


Raděj chval jednoho dobrého, než mnoho nanicovatých.


Čeho nelze chváliti, (pohaň) nehaň.


Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti.4


Dokud síla, hleďme (duševního) díla, by (literární) památka po nás byla.


Psu psí čest.


Kvůli hospodáři musí se druhdy i psu šetrnost prokazovati.


Chvála a nic, vše jedno.


Kdo sám cti nemá, jinému ji nedá.


Kde jednou smetiště, lidé ještě víc naházejí.


Události jsou tráva, a smyšlenky voda.


Trpě mnoho i kámen praskne.


V hněvu vyvře, co v srdci vře.


Hněv ochladí se vskoře, nenávist neztopí ani moře.


Časem hněvati se neškodí.


Kdo se neodvetí, ten se neposvětí.

(Bez pomstění není ospravedlnění.)


Vláda přísná všem nenávistna.


I obruč udeří, když na ni šlápneš.


Kdo každého poslouchá, zle činí, a kdo nikoho, ještě (lépe) hůře.


Tomu sláva a čest, kdo statné mysli jest.


Kdo v úmyslu stálý, (člověk) čert ho neošálí.


Dvou smrtí nebude, a jedné minouti nelze.

anebo

Dvakrát nikdo nezhyne, a jedné smrti nemine.5


Kdo o strachu neví, ten vítězí.


V protivenství chop se udatenství.


Čím více se člověk (lidí) včel choulí, tím více se za ním sypou.

(Tvůj strach protivníka smělejšího činí.)


Kdo strachy umře, prdy mu odzvoní.


Kdo utekl, vyhrál.


Blahoslaveni bázlivci; neboť oni to jsou, kdo ukázali paty.


Zač se stydíme, rádi tajíme.


Hoď stud na sud.

(Chorvatsky: Sram za tram. – Seru za trám.)


Nestydové svět požívají.


Ruka neudělá kluka.


Lotr ne bratr, kurva ne sestra.


Pták k letu, a člověk ku práci.


Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží.

(Tak i nejhorší pisálkové mívají největší měchy a bubny.)


Roboty – klopoty.


Než špatně orati, raději vypřahati.6


Raděj málo a dobře, nežli mnoho a špatně.


Pomoz, pomoz, svatý Nikolo!

(volá topící se, a svatý mu:)

Jenom i ty hýbej rukama!


Struna příliš natažená praskne.

(o trpělivosti)


Na sebe dělati není hanba.

(Implikuje opak: Dělat na jiné je hanebné.)


Vlastní břímě (nůše) netíží.


Kdo se v panské práci (službě) přetrhne, nezasluhuje, by mu zvonili.


Opilec sobě rozum odnímá.


Opilý a hloupý, jen s ním do stoupy.


Vyhni se opilému, jakož i bláznu.


Kdo všem na zdraví připíjí, sám svoje zapíjí.

(Nemusí se týkat jen zdraví a jen pití.)


Břich tlustý, leb (mozek) pustý.


V tučném těle hubený mozek.


Tlusté (hrubé) tělo, hrubá mysl.


Víno i moudrého poblázní.


Moudrost vínem zastíněna bývá.


Při pití mnohém, rozum buď sbohem.


Víno, ženy z mnohých blázny činí.


Špatně tam pili, kde se kmotři nezbili.

(Při hojném řadování [popíjení] nebývá bez praček.)


Kdo nehrá, neprohrá.


Malé zloděje věšejí, veliké pouštějí.


Malé zloděje věšejí, a před velkými kloboučky snímají.


Velké věci pomalu rostou.


Jablko, které pozdě zraje, déle trvá.


Prška po kapkách začíná.


Štěstí se trousí, neštěstí sype.


Horší-li člověk, lepší štěstí.


Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

(Možno také chápat jako: Neštěstí nepřichází z hor, ale od lidí.)


Dokud jednomu se nesetmí, nemůže druhému svítati.


Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.


Co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám.


Velikému veliké i třeba.


Chudoba cti netratí,

(a někteří přidávají:)

polibte mě v prdel, bohatí.


Raději v nenávisti, nežli v bídě trvati.


Nejdražší jest, co se prosbou kupuje.

(anebo:)

Draho se kupuje, co se vyprošuje.


Kdo nežádá si vlásti, uhne se mnohé strasti.


Větší hlava, větší hlavobol.


Kdo koho vidí, ten toho šidí.


Není toho kostelíčku, aby čert při něm své kapličky neměl.


Nebije se nikdo sám jinam, leč o hlavu.


Hlava bez rozumu pivní kotel.


Oko hledí daleko, a mysl ještě dále.


Rozum miluje prostor.

(Neomezovat cenzurou myšlení, netísnit svědomí lidskými vynálezky.)


Cizím rozumem nežij.

(Nenechávej nikdy jiné za sebe myslit.)


Domům a statkům se počítají léta, a moudrý člověk vždy je mlád.


Kdo neumí sebe skrýt, ten nemůže moudrým být.


Z palce obra poznáme.

(I z nepatrného jeho projevu ihned uhodneme génia.)


Největší moudrost znát sebe samého.


Loutnista hrát nezačne, dokud dudy neumlknou.

(Moudrý nemluví, dokud hloupý nebo tlachavý nepřestal.)


Čím hloupější, tím drzejší, a čím moudřejší, tím nesmělejší.


Raději s moudrým plakat, nežli s bláznem zpívat.


Bláto bez břehů, a blázen bez ohrady.


Hlupcova hlava – ani kam co dát, ani kde co vzít – holé stěny bez hospodáře.


Opilý se z toho vyspí, ale blázen nikdy.


Děravý měch nenadmeš a hlupce nepoučíš.


Darmo blázna učit a mrtvého léčit.


Vyjel jako tele, a jako vůl se vrátil.


Na blázna kyj.


Blázen teprv rozumí, když se stane.

(A často ani potom ne.)


Kdo by se divil, že blázen se narodil.


Netřeba hloupé sít, sami se rodí.


Blázna netřeba lucernou hledat.7


Bláznů rozmanitost veliká.


Posaď blázna vysoko, bude nohama klátit (kopat).


Komu blázen mil, nikdy moudrý nebyl.


Slabý duch nic nevytvoří, a jen čas nadarmo moří.


Jeden blázen deset jiných nadělá.


Kdo se spolčil s bláznem, rozpolčil se s rozumem.


Mrzí se blázen na rozumného, a opilec na střízlivého.


Běda světu, zachce-li se bláznu být hrdinou.


Co jeden hlupák zkazí, tisíc moudrých nenapraví.

(tak i následující:)

Jeden blázen hodí kámen do vody, ale deset moudrých ho nevyloví.8


Co hloupý zaváže, moudrý lehko nerozváže.


Hloupost horší než zlodějství.


Učenost ozdoba, neučenost hanoba.


Umění v štěstí okrasa, a v neštěstí útočiště.


Lépe něco znát, než mnoho mít.9


Čím výše vystoupíš, tím širší rozhled.


Břich tlustý, leb pustý.


Byl jeden mnich, měl mnoho knih, a nic nevěděl z nich.


Co je hanba a hřích, i to vešlo ve zvyk.


Voda kudy jednou tekla, poteče opět.


Vlčí nátura do lesa se táhne.


Krm vlka jak chceš, on vždy k lesu hledí.


Přátelství a láska velikého počtu nemilují.


Blízko žije přátelství od nepřátelství.


Přátelé rádi pomáhají – ale z kapsy.


Přítel je dobrá věc; ale běda, kdo jich mnoho potřebuje.


K lásce nepřinutíš ani prosbou ani hrozbou.


Strach snadno na mne pustíš, ale milovati nepřinutíš.


Milost z lidí blázny činí.


Každému jeho vlastní dílo nejlepší.


Na výhru nehleď; dbej jenom, abys neprohrál, a vyhraješ.


Lichá v lidech povaha, nevěřiž každému.


Ne každému věře zavírej pevně dveře.


Tichá voda bývá hluboká.


Kde tě nesvrbí, nedrbej, aby ses nerozcuchal.


Spravuj se sám, nech lidi na pokoji.


Sedím u peci, hřeji pleci a nemíchám se v cizí věci.


Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát.10


Správní lidé nepadají se stromů jako plané hrušky.


Správní lidé nerostou všude jako hřiby.


Svět, koho těší, klame.


Kdykoliv v světě se ukáži, po každé něčím se nakazím.


Člověk člověku bůh i ďábel.


Člověk všady má své vady.


Bez rozumné svobody nemá život lahody.


Bez vrozené svobody jako ryba bez vody.


Svobodná mysl jediná člověku rozkoš.


Svoboda nade všecko (nad zlato).


Kdo žije svobodně, spává lahodně.


Svoboda pěkná věc, není na ni v světě klec.


Těžko i ve zlaté kleci slavíku; zdravěji mu po zeleném lesíku.


Nesvoboda učí svobodě.


Přílišná zvůle, hotová poroba.


Co se ti na jiných nelíbí, na sobě netrp.


Každý se rodí, ale ne každý mezi lidi se hodí.


Neběž jako divý, ostýchej se lidí.


Mířil na orla, a trefil vola.


Žij bez hluku, a přilož k psaní ruku.


Hubě nikdy nevěř.11


Plíce krm větrem, žaludek zemí, kůži vodou, srdce ohněm – a dobře bude.

(Miluj čerstvé povětří; živ se tím, co tvá země dává, zvláště rostlinami; myj se často, a buď veselé mysli.)


Je-li jasno, záhy vstávej; pakli mračno, déle spávej.


Dobré vyspání stojí za snídání.

Polák zas o něco hruběji praví:

Spokojne wyfejdanie stoji za śniadanie.12


Nech piva, pij vodu; nečiň kapse (hlavě) škodu.


Blahoslavená voda rozum nekalí.


S lidmi i smrt milá.


Žít – sebe mučit; a přece nechce se umřít.


Lépe poctivě umřít, než potupně naživu být.


Lepší smrt než hanebný život.


Kde studánka, voda je chutnější.

V novém obydlí veselost sídlí.

(Platí i obecněji ve smyslu lepších počátků všeho.)


Jedna ovečka, a sedm pastuchů.

(Úsměšek nad republikánskou správou.)


Pohrůžek tvých se nebojím, o lásku nestojím.


Chraň se koňského (oslího) zadku, panského (ženského) předku, a kněze zpředu i zezadu (ze všech stran).


Kněz nikdy nemá dost; jednou rukou žehná a druhou bere.


Kdyby čerti v pekle nebyli, dávno by kněží hladem zemřeli.


Kněžské nachování13, židovská duše: to obé do pekla kluše.


Kolik krajů, tolik i nemravů.


Za hlas boží to mají, v čem se všichni srovnávají.


Novoty – křivoty.


Vrch práva, vrch křivdy.14


Práva a řízení zemská – žravá hryzení zemská – dravá šizení zemská.

(Komenský, Labyrint světa a ráj srdce 19,6)


Kde mnoho zákonů, tu i křivd mnoho.


Co malým ptáčkem do knih vletí, to největším volem nevytáhneš.


Moje a tvoje – celý svět mate to dvoje!


Hleď si svého, a nech co je mého.


Pro hubu na hubu.


Bůh lid ztrestal, advokáty seslal.


Řečník, hudec, kurva – ti tři kdo nejvíc dá.


Častí úředníci, častí15 škůdníci.


Kdo sto nevinných zabil, za vítěze se vyhlašuje, a kdo jednoho třeba lotra ubil, jako vrah se odsuzuje.


Braň sa chlap, alebo skap.

(Slovenské, znamenající „Braň se, nebo chcípni.“)


Vojna se vede mnohými rukami, ale ne mnohými hlavami.


Koho lebka svrbí, tomu se chce na vojnu.


Pronajal jsi se, prodal jsi se.


Kdo táhne, toho pohánějí.

(Kdo se dal zapřáhnout, totiž v službu.)


Služ jako sluha, anebo uteč jako srna.


Nejsem tvůj náchlebník16, proto mi nerozkazuj.


Sňatek se přiblíží, nazad se ti ruce svíží.


Živ jsa ne-otec, umřeš ne-člověk.

(Stará a hloupá smyšlenka o tom, že nepřivede-li člověk na svět potomka, není pak tento člověk vlastně správným a celým člověkem, nebo člověkem vůbec, zní sice jako pověrečná hrozba, nicméně pro antihumanistu může být přitažlivá – nebýt člověkem.)


Babích klepů ani na svini neobjedeš.


Do čeho to pán bůh duši vstrčil!


Připrděno mu v koupeli.

(Je přihlouplý.)


Kde ten člověk líhá, že ho neukradnou?

(O hloupém, který se chytrým dělá. Hodí se na každého člověka.)


Hodí se k tomu jako vůl do kočáru.


Janku, zavři hubu; lítají letos kravince po světě.


Hle, pec se svalila, a trouba tu ostala.

(Zevlujícímu se říká. Hodilo by se též na lidstvo v trosky svět přivodivší, leč samo v nich nezahynuvší.)


Čumidlo bylo na čumendě.


Fučí mu v kotrbě.

(Má prázdno v hlavě. A pak se mu říká Fučík.)


Nabzdí třeštidlo farum fifidlo.17


Kde hostí hromada, nechutná rozprava.


Dobré pole neprodávej, vole!

(V příslovích tohoto druhu v nejpěknějším světle se nám ukazuje pokojný, pracovitý, trpělivý život Slovanů a jejich láska k rolnictví.18 Má-li který národ pravdivější a hojnější přísloví o tomto předůležitém předmětu, nechť se s nimi vytasí, ač my o tom velice pochybujeme. Orba a hlavně orba to je, jíž národ slovanský v nepříznivých okolnostech nejen své bytí si zachoval, a orba to bude – ne pak šmejdy19 židovské a kramářství – která bytí jeho věčným učiní, jsouc nejpevnějším základem jeho zdraví, štěstí a spokojenosti.)


Ne z mračen, ale z mrvy přichází požehnání.

(Možno také chápat v protináboženském smyslu: Ne z nebes, nýbrž z darů země přichází požehnání. Španělé říkají: Hnůj není žádný svatý, ale divy činí.)


Kdo nechová myši, špatnou má živnost.


Raděj sám do noci, než při cizí pomoci.


Lépe dobře spořiti, nežli mnoho robiti.


Hloupý všecko skoupí.


Jaro krásné, všem tvorům spasné.


Polský most, německý post (půst), vlašská (italská) nábožnost, vše to ničemnost.

(Posud stěžují si pocestní na špatné cesty a mosty v Polsku, což teprv za dávných časů! O polských mostech není špatné i toto přísloví: „Jaký že je polský most?“ Na most čtyřmi, a s mostu po hlavě.)


Polská, židovská a psí víra (vše jedno).


Žid klame, i když se modlí.

(Nejenom žid, a zvláště když se modlí.)


Se křtěným židem jen zas do vody.

(Nejen se křtěným židem.)


A kdyby byl z nebe žid, nemáš ty mu věřit.

(Nejen žid, a hlavně z nebe.)


Mouchu, psa a žida když desetkrát odženeš, zase přijde.

(Seznam by byl ovšem ještě mnohem delší.)


Tatarský masopust bez konce.

(Rusové, u nichž je v roce více dnů postních než masožroutských, s ošklivostí hledí na Tatary, samým skoro masem se živící; pročež i toto o Tatarech u nich je přísloví:)

Kobyla, valach a hřebec – vše to masa hrnec.


Sužuje lidi jako Morous.

(Morous20 znamená totéž co Upír. Nám Čechům jméno Upír není známo, ale v povídkách národních toho druhu obyčejně Morous se vyskytuje ve stejné úloze jako Upír.)


Nedívej se do dálky, a hleď za Učkurem.

(Ukrajinské přísloví. Pobídnutí k opatrnosti. Učkur je pes mající v sobě duši ďábla či zlého člověka; též tolik co zlý člověk.)


Když prší a slunce svítí, čarodějnice máslo vrtí.21

(Polské a haličské přísloví.)


Sova na střeše kvílí, umříti komus po chvíli.

(Polské přísloví. Z ptactva je Slovanům kukačka znakem bolesti a žalu, sokol věrnosti a sova nebo sýc žalosti a smrti.)


Dokud had hada nepozře, drak se nenarodí.

(Srbské přísloví. V pověrečném tom přísloví je, tuším, i ten smysl ukryt, že ne mezi dobrými, ale mezi zlými a hubícími se vzájemně povstávají tyranové.)22


Kdo přečte celou bibli, zblázní se.

Kdo šňupe a kouří, ducha svatého ze sebe bouří.

(Přísloví ruských starověrců, rozkolníků23 a jiných sektářů.)


Kde ocas tvořidlo, tam hlava močidlo.

(Ruské přísloví. Zdá se, že tu jde o tentýž význam jako ve výrocích: „Jsou dva typy živých bytostí: buďto geniální, nebo genitální.“ (Misantrop: Sentence) Resp.: „V životě můžete být buď genitální, anebo geniální.“ (Misantrop: Vanaprastha)


Hlava veliká, a mozku málo.

(Ruské přísloví. Platí snad o všech lidech, ale lépe by bylo ještě doplnit a upřesnit: Hlava veliká, mozek taky veliký, ale rozumu málo.)


Dechu málo, a dudy veliké.

(Ruské přísloví. Smysl je asi tento: Málo možností (sil), ale plány veliké. Zaměníme-li „dech“ za „ducha“ smysl se opět mění na: Ducha málo, ale halasnost veliká. Možno též pozměnit na: Ducha málo, a dudy (kozy, prsa) veliké – a máme z toho pěkné přísloví o ženách.)


Slavný muž! Narodil se, oženil se, a pak umřel.

(Haličské přísloví. Ironická průpověď o obyčejném, ničím zvláštním nevynikajícím člověku.)


Slepý slepého vodí, a oba zbla nevidí.

(Ruské přísloví. Hodící se na lidstvo.)


Dva kmáni a čtyři hejtmani.

(Dnes bychom řekli: Dva dělníci pracují na čtyři úředníky.)


Dalo se hovno v tanec, a ještě si boky podepřelo.

(Když ničema hraje si na vtipného, obratného, bohatého atd. České přísloví.)


Prorokovali proroci, že bude tma v noci, a po dešti bláto.

Sibylla – chybila.

Na dvojí baba hádala: buď umře, anebo zůstane živa.

(O „zázračných“ věštbách.)


Hezky se to, pane páter, káže, ale těžce trpí.


Bitý nebitého nese.

(České a hornolužické přísloví. Říká se nyní obyčejně, když necepovaný chlap24 sedě na koni krutě s ním zachází. Lužičtí Srbové ale, jak se zdá, v původnějším smyslu přísloví toho užívají v tom případě, když ten, komu se škoda stala, jiného podporovat musí, jenž zdráv z nehody unikl.)


Dobrý – nevinný jako kuře.


Vítej, pravdo!

(Říká se, když někdo znenadání a nechtě něco pravdivého vysloví.)


Aha! Už vychází pravda z kouta!

(Přiznává se.)


Tučné svini řiť mažeš.

(Boháčům či lakomci dary dávaje, a velkopodnikům poplatky a státu daně odváděje.)


Není hoden, že ho země nosí.

Schne pod ním země.

Ani krůpěje poctivé krve v něm není.

(Hodí se na celé lidstvo.)


Znám tě, kopřivo, že pálíš!

(Znám tě, člověče, a vím, co dovedeš!)


(Člověk) bude dobrý, až pes na lísku25 vleze.


Jednoho čerta vyhnat a deset jiných vehnat.

(Parodie na pokrok.)


Stejně jako kdybys do bláta hodil.

(Dáš-li co člověku.)


Na oko svatý – dobrý – stěna nabílená jen.


Je svatý, jenomže mu nohy z pekla koukají.


Kdo tě nezná, koupil by tě (a kdo tě zná, ani zadarmo by tě nevzal.)


Slezli se co psi (a nedávno jeden o druhém nic dobrého nepověděl).


Lže, jako kdyby ořechy louskal.

Lže, až se mu z huby kouří.

Lže, až tma.

Lže, až se za ním práší.

Lže, až se stěny rozestupují.

(Polsky: až stěny schnou.)

Lže, jako když tiskne.


Tak zhruba teše (tesá), až se přirozený člověk před ním děsit musí.


Jak mžikne, lež fikne.26

Zalže, ani se neolíže.

Nelže, pokud hubu neotevře.

Vylže se i čertům z pekla.

Mluví pravdu vždycky na štědrý den.

(Pokud právě tehdy nelže z celého roku nejvíc.)


Kdyby řeč jeho byla mostem, nechtěl bych já po něm chodit.


I kdyby se rozpřísahal (potrhal samými přísahami), já mu nevěřím.


Má milá lenosti, nedej se mně přemoci.


Člověka si jako psa váží.

(Tj. opovrhuje jím.)


Pyšní se, že má nový pytel na maso.

(Nový totiž oděv. Žádná jiná satira nemohla by se tohoto druhu pýchy hůře dotknout, jak toto prosté pořekadlo.)


Rád ho poslouchám – když mlčí.


Milý je mi jako hřebík v oku a kopí v boku.


Raději bych na čerty než na ně hleděl.


Radši ho vidím, když je dále ode mne.


Rci (jářku, pravím), ať mi na oči nechodí – a kde jsem já, tu ať on nebývá.


Je mi milý jako červivý pes.


Mám toho (ho) až po krk.


Dlouhý to ocas za sebou vleče.

(Není to zapomenuto; neboť až přijde vhodná doba, bude mu to oplaceno.)


Je to své hlavy člověk.

Je to tvrdé šíje člověk. – Totě suk. Neupřahaný. Tvrdočel. Ocelivé čelo.

Pravý křemen – zakřesal by naň.

Co slon nepohne se.


Hrozné trapidlo. Ten člověk je jako zimnice. Ty zimnice!

(Neodbytný.)


Čela ani studu nemá. – Má dar nestydatosti.

Protřelého čela člověk.

(Nestydatý, drzý, všetečný.)


Člověk bez čela. Nevěstčí čelo.

Nezná hanby jako pes.

Smrdí psinou.

Má mravy jako hladový pes.

Mnohé prahy ten už překročil.

(Nezná hanbu.)


Oči někomu vyjídat.

(Nestydatě hledět do očí.)27


Jen se co pes otřese. Všecko ze sebe střese jako pes.

(O člověku nestydatém, otrlém.)


O lásku jeho nestojím, hněvu se nebojím.


Nemohu-li víc, aspoň budu škaredě hledět.

(Krédo škarohlídovo.)


Zaschla v něm duše.

(Zestárl.)


Snem smrti usnouti.

(Zemřít.)


Nebude svět s divokými husami hlídati.28

(Zemře a neuvidí už nikdy divoké husy. Neobyčejně krásně poeticky řečeno!)29


Živlům děkovat za služby.

(Asi totéž co: Odporoučet se na věčnost.)


Už ho hlava nezabolí.

Už ho hlava ani zuby nebolí.

(Zemřel.)


Když se domílá, nejvíc rumpluje.30

(Přísloví z mlynářské praxe může se vztahovat i na lomozně dokonávající civilizaci.)


Spáti slavičím snem.

(Lehký, krátký sen.)


Hrnce voziti.

(Ve spaní chrápat.)


Slovo jak oříšek.

(Řekne-li kdo co určitě a příjemně. Hornolužické.)


Smrdí mu z huby i ze srdce.

(Skvěle by doplňovalo Sentence o lidském smradu.)


Nenadávej, odvedou ti hubu do šatlavy.


Ani ptáček tudy proletět nemůže, aby mu pírko nevyškubli.

(Přeneseně o pomlouvačích, ale ještě více to platí v doslovném smyslu.)


Ono je všelijak, můj vlku!

(Časy už nejsou, co byly. Hornolužické.)


Za krále Mitrocha31, když byla lidí trocha.

(Ukrajinské.)


Pes psu blechy vybírá.

(Když si dva stejní lidé pochlebují.)


Koho se neštěstí chopilo, ten i nos utíraje palec si vymkne.



Související odkaz:

Sjednocené poznámky ke studiu o předkřesťanském Slovanstvu


POZNÁMKY:

1 prorok Saul – míněn zřejmě krutý vůdce Izraelitů ve vyhlazovacích válkách proti okolním pronárodům, nechvalně proslulá postava z 1. knihy Samuelovy. Saul, česky též Šavel, je ale také původní jméno horlivého věrozvěsta Pavla, který nejprve křesťany vztekle pronásledoval a který pak po svém obrácení se stejnou zlobou a vztekem křesťanství šířil. – Poznámka Misantropova.

2 Šalomoun – izraelský král v 10. stol. př. n. l., autor biblických Přísloví. – Pozn. Mis.

3 Zdráv buď, rabbi! – Srovnej Jan 1,38: Když se Ježíš obrátil a uviděl, že učedníci jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ – Pozn. Mis.

4 Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti. – (angl.) Death before dishonour. Srov. Misantrop, Plivanec na rozloučenou: Jak je to nízké zápasit tak nedůstojně o mrzký život. – Pozn. Mis.

5 Dvakrát nikdo nezhyne, a jedné smrti nemine. – Srov.: Olbracht, Nikola Šuhaj loupežník: Jen jednou tě matka zrodila, jen jedenkrát zemřeš.Pozn. Mis.

6 Než špatně orati, raději vypřahati. – Srov.: PRÆSTAT OTIOSVM ESSE QVAM MALE AGERE – Lépe je nedělat nic, než dělat něco špatně (Plinius); Než špatně běžet, to běž raděj nazpátek (Lúkiános, O bozích a lidech, Lúkios neboli Osel); Je lepší se dobře nudit, než špatně se bavit (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti); Nichtsthun ist besser als Böses thun. – Nedělat zbla je lepší nežli činit zla (staré německé přísloví). – Pozn. Mis.

7 Blázna netřeba lucernou hledat... – jako hledal Diogenés s lucernou za bílého dne dobrého člověka. - Pozn. Mis.

8 Jeden blázen hodí kámen do vody, ale deset moudrých ho nevyloví. – Srov. s arabským příslovím: Jeden blb do studny kus skály svalí – tisíce mudrců ji odtud nevyvalí. - Pozn. Mis.

9 Lépe něco znát, než mnoho mít. – Srov. se španělským: Mas vale saber que aver.

10 Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát. – Latinsky: QUI CLAUDUM SUBSANARE VULT, RECTUS INCEDAT OPORTET. – Francouzsky: Qui veut guerir boiteux, il faut qu'il marche droit.

11 Hubě nikdy nevěř. – Srov. s latinským OS EST IMPOSTOR (Ústa jsou klamná). – Pozn. Čelakovský + Mis.

12 Spokojne wyfejdanie stoji za śniadanie – (pol.) Dobré vysrání je lepší než snídání. – Pozn. Mis.

13 nachování – jmění, úspory. – Pozn. Mis.

14 Vrch práva, vrch křivdy – Srov.: SUMMUM IUS, SUMMA INIURIA (Cicero, O povinnostech 1,10,33) – Nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví – Cicero uvádí tato slova jako doklad toho, že křivdy jsou často způsobovány zchytralým výkladem zákonů. Podobně i u Terentia: IUS SUMMUM SAEPE SUMMA MALITIA EST. Srov.: Holé právo, holé bezpráví (Komenský); Když umlčet chceš přírodu, stroj zákonů dej do chodu (Nietzsche, Radostná věda); Čím více se vydává zákonů, tím více je zlodějů a lupičů (Lao-c’). – Pozn. Mis.

15 častí – hojní, početní. – Pozn. Mis.

16 náchlebník – doslova: ten, kdo jídá cizí chléb; tedy ten, kdo se prací u někoho živí, zaměstnanec. Odtud není již daleko k pochlebníkovi. – Pozn. Mis.

17 Nabzdí třeštidlo fárum fifidlo. – Přísloví o nesmyslné ztřeštěnosti, založené spíše na zvukomalebnosti než na doslovné významotvornosti. Bzdít = prdět; fárum (příp. fimfárum) = něco neurčitého a nesmyslného, o čem nikdo ani sám neví, co to je; třeštidlo resp. fifidlo = fintidlo, vrtošivá, lehkomyslná žena, fiflena, větroplach, ztřeštěnec, blázen. – Pozn. Mis.

18 rolnictví – o stavu nynějších věcí (o jejich úpadku) nejlépe vypovídá skutečnost, že počítačová kontrola pravopisu označila slovo „rolnictví“ jako chybu! – Pozn. Mis.

19 šmejdy – 1. zboží chatrné jakosti; 2. podvodná jednání, nepoctivý obchod. – Pozn. Mis.

20 Morous – ze slovního základu „mor“, „mořit“; je to duše obcházející v noci a mořící lidi, můra, upír. Srov.: „Divoženky mdlým šestinedělkám berou děti a podkládají své — morousy a divousy.“ Druhý význam slova „morous“ má latinský základ (doplňující se podivuhodně s předchozím, slovanským) znamenající člověka nevrlého, mrzutého, nevlídného, až misantropického (viz HOMO MOROSUS). – Pozn. Mis.

21 Když prší a slunce svítí, čarodějnice máslo vrtí – Srov. Misantrop, Divoká svoboda 7.7.45: Najednou, zčistajasna, přišla krátká, leč vydatná přeháňka, skutečně z dokonale čistého a jasného nebe. Ať jsem se rozhlížel kolem po obloze jak jsem chtěl, ač omezen úzkou výsečí mezi lesním stromovím, nemohl jsem najít žádný tomu nenadálému dešti odpovídající mrak. Tak tomu bývá povětšinou jen ve špatných filmech, že sluníčko svítí vysoko na čistém modrém nebi, ale na zemi přitom leje jako z konve; nicméně i to se občas v přírodě, jež si tak ráda protiřečí, stává. Zřídka, avšak stává se to. – Srov. též: Misantrop, Reinlebensborn 24.4.41: K večeru se spustil mírný deštík. Nastal přesně ten meteorologický jev, kdy sice prší, ale obloha je jasná. – Pozn. Mis.

22 Dokud had hada nepozře, drak se nenarodí – Vztahuje se pravděpodobně ke starodávnému symbolu hada nebo draka požírajícího vlastní ocas (řecky ουροβόρος). Tento symbol představuje nekonečný koloběh všech věcí. Přísloví se tedy může vyložit i ve smyslu: „Dokud se přírodní koloběh nezastaví, nemusíme se ničeho zlého bát.“ – Srov. Starověké báje a pověsti, O nejkrásnějším z bohů: „Apollónův syn Asklépios nosil řasnaté roucho až k zemi a opíral se o hůl. Okolo té hole se vinul had jako obraz života, jenž se stále obnovuje.“ – Naproti tomu hadího rodu byli mnozí tyranové (např. bájný zakladatel Athén Kekrops, a po něm i Erichthonios, který se rovněž narodil v podobě hadí); hadí přirozenost má rovněž ztělesněná Závist, která se dokonce i jinými hady živí. – Je to hodně dvojsmyslné přísloví! – Pozn. Mis.



23 Starověrci, rozkolníci – radikální ruské kacířské hnutí, které se odštěpilo od pravoslavné církve a odmítá nadále ji i stát. Dostojevský zřejmě podle nich pojmenoval svého vraha Raskolnikova v románu Zločin a trest. – Pozn. Mis.

24 Necepovaný chlap – muž hrubé povahy. Slovo „necepovaný“ má původ v mlácení klasů cepy, čímž se z čehosi hrubého, nehotového získává něco lepšího a ušlechtilejšího (z klasů zrno). Slovo „chlap“ označuje původně nevolníka, poddaného, tedy člověka nízkého (v ruském prostředí je to mužik). „Necepovaný chlap“ je tedy hrubý, nevychovaný, nekultivovaný sprosťák, který by měl být sám bit, namísto toho, aby on bil ušlechtilé zvíře (v tomto případě koně). – Pozn. Mis.

25 líska – 1. oříškový keř; 2. deska z proutí nebo latí na přenášení masa. Oba z těchto dvou významů lze stejně dobře použít na výše zmíněné úsloví. – Pozn. Mis.

26 fiknout – (lidově) říznout. Srov.: Jen to fikne = snadno a rychle. – Pozn. Mis.

27 Srov.: L. Klíma: Hledění do očí. – Pozn. Mis.

28 hlídati – hledívat, vídat. – Pozn. Mis.

29 Srov. verše vietnamského básníka Ndien Khak Hiena: V našem budoucím životě / už nebudeme lidskými bytostmi, / jen divokými husami letícími po obloze, / nad sněhem oslepujícími stráněmi, / nad moři a řekami, / nad skalisky a mraky. / Z dálky se budeme dívat / na červený prach světa, / jako kdybychom nikdy nepadli. – Pozn. Mis.

30 rumplovat – hřmotně tlouct, narážet na něco; hřmotně lomcovat, trhat něčím. – Pozn. Mis.

31 král Mitroch – smyšlené jméno neexistujícího cara, jméno posměšného zabarvení. Stejný význam má např. i náš český král Holc. Obě úsloví: „Za krále Mitrocha“ resp. „za krále Holce (když byla za groš ovce)“ vyjadřují dřevní dobu (z německého das Holz – dřevo), zaostalé časy, kdy bylo lidí ještě málo. A kéž by se ty časy vrátily! – Pozn. Mis.