Misantrop: Básně a písně



CYNIK


Scénář byl napsán, herci vstoupili na scénu

Zloděj řve: "Chyťte zloděje!"

Poslední umírá naděje.

Veškerá lidská citovost je falešná

Teď prodávají naše ideje

Že prý není žádná budoucnost

Tak udělej denně něco pro tvoji budoucnost

Lidstvo je jak vlčí smečka

Slabý zřídka dlouho přečká

Živoříte a plácáte se stále v nějakých sračkách!

 

Vyplňujete svůj mrzkej život stále nějakejma idiotskejma náhražkama! Už jsem z vás poloviční cvok, ale vím, co udělám! Odtrhnu se od vás, nemám s váma nic společnýho!

 

Nebudu makat pro váš systém!

Nemůžu být šťastný v něm

Vy budete tam a já zase tam

Jo, tohle přesně udělám

Nestačí planě nadávat

Důležité jsou činy.

Nenech se dál vysávat

Spoléhaje se na jejich pocit viny

 

Cynik nic takového nezná

Cynik a jeho posranej stát

Cynik nic takového nezná

Cynik chce vládnout dál.



ZÁKON DŽUNGLE


Řekli, že silnější vyhrává, ale nesouhlasím

Nemůže mi být lhostejný trpký osud lidí

Nemůže mi být lhostejný trpký osud zvířat

Na Zemi je dost místa pro všechny

Nepotřebuju k životu někoho týrat

 

Dýchající bytosti umírají pro vaše sobectví

Padlí v uniformách hnijí pro vaši slávu

Nevinné maso pro váš zmlsaný jazyk

Výrobek z kůže pro chvilkovou módu

To je pěkně blbej zlozvyk

 

Bolestné mučení pro doktorský diplom

Vyvražďování pro vaši pitomou zábavu

Až přiletí bomba, neptejte se proč

Protože odpověď najdete u sebe

Nikdy vám nebyla vražda odporná

Nikdy jste se nepostavili proti zabíjení

Přijali jste ten zákon džungle

 

Mluvíte pateticky o míru

Ale místo srdce máte hákový kříž

Říkáte, že čas všechny rány hojí

Ale všechno čas neodnese

Něco je třeba odstranit

Dnes

Teď!

HNED!



NEVĚŘ NA ZÁZRAKY


Žijeme ve světě, plném bláznů

A my jsme jejich oběti

Tak pracujte a množte se, drobečkové

Život jde dál

 

Vstaňte od těch vašich televizorů

Vystrčte hlavu z písku

Otevřete oči a pochopíte realitu

Vstaňte od těch vašich půllitrů

Přestaňte jen planě nadávat, jestli vám ovšem status quo nevyhovuje

Co na tom, že to trvá celou historii a že si na to všichni navykli

Jsou tu ještě ti, kteří nechtějí být jenom čísla

 

My spálíme jejich věčné papíry

Shodíme ty tisícileté okovy

Nechť se spojí ti, kdož se nebojí

 

Nenechte vaše nepřátele, aby si mysleli, že jsou vašimi přáteli

Nechte toho plazení před tyranem, i když má v ruce pistoli

Ubohá kobylko v postroji

Copak si myslíš, že ti tu uzdu povolí?

Na zázraky nevěř!

 

Stát ti svázal ruce, ale máš ještě volné nohy

Kopni systém do slabin, ukaž mu svoje rohy

Stát ti dal klapky na oči

Ale máš ještě volná ústa

Sedí ti na hřbetě parazit

A chtěl by tam zůstat

 

Jdi neúprosně za svým cílem

Narodil ses, abys žil, a ne abys kvílel

Povstaň a bojuj proti všemu špatnému

Jdi za svým cílem, běž!

Máš jenom jeden život, není to lež

Běž, běž, běž a běž!

A na zázraky nevěř!



PRO LIDSKÁ PRÁVA KŘIČÍTE


Pro lidská práva křičíte

Co to znamená nevíte

Policajti jdou proti vám

Prohrajete, vám povídám

 

Voláte "nejsme punkové!

My jsme ti lepší občané!

Ta blbá špičatá hlava

Nemusí mít lidská práva"

 

Pro lidská práva křičíte

Však svobody se bojíte

Nevidíte velké věci

Které jsou tím hlavním přeci

 

Každý čin je předem ztracen

Pokud není srdcem schválen

Když je mysl jen náhražka

Tak už se blíží porážka

 

Pro lidská práva křičíte?

Držte hubu!



PRAVDA JE JENOM JEDNA


Psaním cynických hesel

Dusí tvoji osobnost a svobodu

Vytrhni i s kořenem ten plevel

Řekni "já tě živit nebudu!"

 

Na Václaváku je ještě cítit slzný plyn

A už ti zase vyhrožujou

Tak buď sakra rozumnej syn

A choď radši s nějakou holkou


Většinou jsou tady lidi zabalení do úhledných sítí

Ale jsou tu taky lidi, kteří něco cítí

 

Sebrali mi dva roky života

A mnohým z vás ho taky ukradnou

Udělají si z vás kokota

A nikdy, doprdele, nepřestanou

 

Šmejd zůstane šmejdem

I když se na povrchu pěkně leskne

Makáš na ně celej tejden

A tvoje srdce po svobodě teskne

 

V kriminálech umírají nevinní lidi

Jsou to vězni svého svědomí

Kdo se po tom ale pídí

Když tam nejsme zrovna my?

 

Kolik bude ještě třeba obětí?

Kolik bude ještě Palachů?

Kdy se už začne střílet do dětí?

Kdy už vzplane vzpoura otroků?

 

Škola, armáda, zaměstnání

Chtějí z nás mít poslušné roboty

Rodina, práce, uznání

Mrdej ty falešný hodnoty!

 

Pravda, mír, svoboda

To jsou pravé hodnoty každého národa

Tolerance, respekt, láska

Život na Zemi nemůže být jenom sázka

 

Světoví vládcové neváhají používat na udržení svých říší násilí

Místo, aby dali milionům porobených to, co jim slíbili

 

Lidi, co zlaté livreje nosí

Jejich morálka nespasí

Zastrašování, přesvědčování, klam

Pravda je jenom jedna a já ji znám.



KULATÁ MÓDA


Já jsem kulatý, ty jsi kulatý

Ty jsi kulatý, já jsem kulatý

Pivo, sekaná, knedlík a zelí

Kulatá móda pro miliony

 

Vykopejte koryta!

A svině už se najdou samy

Nažerou se dosyta

A ještě ohrnují tlamy

 

Chrochtají a cákají radostně kolem sebe

Ale nevidějí, že ušlapávají svoje sele

 

A když dostanou ještě jednu malou kost

Prodají i svoji vlastní budoucnost

A když ještě pořád nebudou mít dost

Přidají i svoji vlastní důstojnost

 

A až lhostejnost jejich smysly otupí

Bez obav krutý řezník nastoupí...



JSEM TEN?


Prsty nervózně bubnují

Oči chtivě těkají kolem

Slova vyjádří obojí

Vyjadřují to jedním slovem

 

Já už nejsem malé dítě

Co nerozezná dobro od zla

Chtěl bych být příštích dnů vítěz

Však násilná smrt je hrozná

 

Já budu žít podle svého

Mějte si mě třeba za blázna

Neudělal jsem nic zlého

Divý režim bije do prázdna

 

Krvavé systémy zabijou

Krvavé systémy uvězní

Důvody pečlivě ukryjou

Za svoje bachory obézní

 

Jsem vždy ten, který nic nemůže

Když bych měl odlišné názory

Můžu třeba vyskočit z kůže

Ale nikdy z jejich kontroly

 

Báckomando je připravené

Potlačit naše požadavky

Mají cokoliv dovolené

Oni nejsou žádné padavky

 

Takhle to tedy trvá pořád

Kdo má vládu, ten má taky moc

My to víme, že je to zlořád

Že na lidstvo takhle padá noc

 

Ten, kdo má moc, má taky sílu

Má sílu a používá ji!

Tenhle režim může mít díru

"Hlavně ne žádnou anarchii"

 

Jsem vždy ten, který nic nemůže

Když zůstanu tak zkurveně sám

Kdopak nám z těch sraček pomůže?

Kdopak se přidá k nám?



UMÍRAJÍCÍ ZEMĚ


Dělají se různé besedy

Zítra už možná naposledy

Vláda vydává nařízení

Tak planá, že jim rovno není

 

Slibují, že sníží emise

Prudce jedovatých chemiček

Nemění se ale zhola nic

Matka Země smrdí čím dál víc

 

Nenechají toho úplně

Bojí se životní úrovně

Zbabělci podlí a slizký

Bojí se jen o svoje zisky

 

Střední cesta nikam nevede

A auto bez nafty nejede

Po nás ať si přijde potopa

Už si nevážíme života

 

Nejdřív bohatství, až potom život

Jinak to nejde, konečně pochop!

 

Země teď pomalu umírá

Plamínek života skomírá

Hlupáka zahubí netečnost

Mysli teď na svoji budoucnost!

 

 

NA ÚTĚKU


Oni jsou normální, kdežto my jsme blázni

Ano, zabíjet je přece tak normální

Demokracií by se mnohé zlepšilo

Ale ani tohle by pro mne nebylo

Byla by to snad spravedlnost pro jiný

Ale pro mne jen tyranie většiny

Chce svobodu ten, kdo pro ni nic nedělá?

Ten, kdo se před Stranou a Vládou podělá?

Viníš mě z tvého zpackaného života

To je asi tvoje jediná revolta

Vždycky stavíš svůj život na někom jiném

Řekni, jsem to já, nebo ty, kdo je vinen?

Na celém světě je to tak zařízený

A není moc velká naděje na změny

Nikde na světě není takové místo

Na světě není a přece je tak blízko

Ale není to smradlavý drahý auťák

Do něhož cpeš prachy na rezavý blaťák

Není to ani práce, kterou máš tak rád

Protože tvůj vedoucí není kamarád

Rodina ti nasadí koňskou ohlávku

Haranti těžko vyrostou bez pohlavku

Postrádaná pravda není špičatý nůž

Pravda je co znáš a víš a toho se drž

Není vždycky dobré co dělají všichni

Tak co děláš, to si pořádně očíhni

Chtěl bych odtud zdrhnout, co je moc, to je moc

Můj život byl až dosud nejčernější noc

Jenom ten, kdo nic neví, může být šťastnej?

Jo, ale jenom do chvíle, kdy to praskne.



JE TU PUNK - A CO DÁL?


Jejich šedivý život je pustý

A proto se obklopují věcmi

Hovoří láskyplnými ústy

Ale jen nenávistnými řečmi

Říkají ti, že jsi ještě mladý

Ale až ti to přestanou říkat

Budeš už ve skutečnosti mrtvý

Nenavratitelný případ

Zrovna včera oslavil jsi své dvacáté čtvrté narozeniny

Hele, jsi punk, protože tak vypadáš, nebo protože jsi jiný?

V duchu už milionkrát poslal jsi do prdele ty šašky nahoře

Ve skutečnosti používáš jejich praktiky a žiješ v pokoře

Generace tvých rodičů je pro tebe symbol přizpůsobivosti

"Vypni ten kravál a běž se učesat, za chvíli mají přijít hosti!"

Mluvíš o nich málem jako o blbcích, říkáš, že bys nemoh' takhle žít

Ale přitom tak žiješ, ty dvacetiletý starče, to nemůžeš skrýt

Imponuje ti, že máš ženu, děti, celou tu posranou rodinku

Mrdej starou, třískej parchanty, užívej si tu tvoji mdlou idylku

Nechceš žádnou válku, úzkostně vzhlížíš k nebi, hrozně se bojíš smrti

I zvířata jdoucí na porážku chtěj zvolat "nebuďte, lidi, krutí"

Estébácký herec Hošek hraje muziku, aby se moh´ předvádět

Zkrátka masturbující exhibicionista v celé své parádě

Nezapomeňte udělat rozhovor pro tisk, jestli máte kapelu

Můžete jim říct, jak nejste proti společnosti i jinou nádheru

Hele, Rockfest! Zóno A, Hrdinové Mladé Fronty, pojďte rychle sem!

Má smysl tohle hraní si na anarchii pod záštitou SSM?

Nech se s kámošema vyfotit, ty blbečku, a tvař se přitom drsně

S bačkorama na nohou budeš vnoučatům vyprávět o svých mladých snech

Když někdo začne vzpomínat, znamená to, že už před sebou nic nemá

Nebo má před sebou dvojí budoucnost a dilema: správná je která?

Přestaň se vykrucovat před zrcadlem a začni myslet, ty nádhero

Jestli to nemyslíš vážně, tak se na to vyser, nebo jsi na péro?

 

Punk není punk, když je násilí

Punk neznamená, že jste opilí

Punk není jen to, když máš kohouta

Punk je změna vašeho života!



HNĚV A ČIN


Tvůj hněv je klíčem k bráně

Lék přiložený k ráně

V co jiný už nedoufal

O to jsi se stále rval



RUKOJMÍ


Od mala soustavný podvod

Nato pak vojenský odvod

Zajatcem fabrik do penze

Dělat jen to, co systém chce

 

Přišli jsme na svět jako jeho rukojmí

Serem na to, co se smí a co se nesmí

Jsme rukojmí a chceme se osvobodit

Jsme rukojmí systému a chcem ho zničit

 

Máme jenom tři možnosti:

Dělat dál tyhle blbosti

Zapomenout spolu s chlastem

Nebo sami pohnout prstem

 

Perou do nás ti i tamti

Všude samí policajti

Ti zmrdi se snad porvat chtěj

A ani o tom nevěděj

 

Vláda tady není pro nás

Není volnost, když je ona

Poslouchejte co povídám

Vláda je tady proti nám!



ŠPATNÉ NÁBOŽENSTVÍ


Kříž na znamení smrti v utrpení

Další podvod na cestě k zotročení

Tahle zkurvená lež zakrývá pravdu

O člověku a o jeho pánubohu

 

Člověk stvořil Boha k obrazu svému

Posvětil tak zlo vůči nevinnému

Tam, kde zlo už kvůli strachu nepáchá

Tvrdí, že mu Boží láska pomáhá

 

Přiblblí paranoici se modlí před oltářem

Civí zbožně a s úctou na svoje otrokáře

Přijímají pokání od mazaného lháře

Za hřích narození dřou se v potu tváře

 

Hej vy, křesťané, svobodní snad uvnitř

Nebudete cítit bolest, až vás budou mučit?

Je to snazší žít život v ponížení

Nebo těžko nést odpovědnost za své činy?

 

Boží zákon sráží na kolena rouhače

Trestá hlavně ty, kterým se nechce do práce

Očistný plamen ohně zas lidi, knihy pálí

To je to náboženství, co ti mozek kalí.



NIKDO NEPOCHOPÍ, CO SE VE MNĚ DĚJE


Zkurvený prachy dělaj peklo

V létě chladno, v zimě je teplo

Žijou, když u televize sedí

Pijou, když polykaj jedy

 

Na vzdáleném světadílu

Další vraždění jménem míru

Když otrok strhne své okovy

Otrokář to nazve "násilím"

 

Zas blbec se sám sobě směje

Jenom nikdo nepochopí, co se ve mně děje.

 

Muž i žena o lásce zpívá

A jejich pán to využívá

Do ozónu už máme díru

Prestižní lety do vesmíru

 

Tisíce lidí trpí hladem

Jiní se honí za pokladem

Technika nám vždycky pomůže

Při úniku nafty do moře

 

Už radiační vítr věje

Jenom nikdo nepochopí, co se ve mně děje.

 

Idioti bez vlastní vůle

Vyrovnají se snadno nule

Bez toho, aby přemýšleli

Bezcílná honba za přeludy

 

Na pódiu zpívá podvodník

Prostituující se obchodník

Teď neznají žádnou zahálku

Stvořili otrockou morálku

 

Tak prý jen blázni říkaj "zle je"

Jenom nikdo nepochopí, co se ve mně děje.

 

Zoufalství mě zkouší zdeptat

Chci vyřvat všechnu bolest světa

Chci něco, co mi dodá sílu

Chci něco, co mi dodá víru

 

Když každý člověk chce mít všecko

Když matka mlátí svoje děcko

Hlava třeští, mozek se vaří

Vzdát se? - To se jim nepodaří!

 

Hněv mnou cloumá, až se země chvěje

Jenom nikdo nepochopí, co se ve mně děje.



TOTALITA


Zíráte na sebe jako dva soupeři

Kteří se potkali při stejné loupeži

Bijete se do tříbarevných prsou

Voláte "svobodu, už nikdy násilí!"

Ale ten fašistický prvek přetrvává

Parlament jedná o nás bez nás

Vydává zákony s obecnou platností

Které dávají svobodu a pocit jistoty

Té zdegenerované morální většině

A zotročují a vhánějí úzkost

Do mé a do tvé nevinné duše

Většina vpřed! (jedinec se musí přizpůsobit)

Při státní hymně se smeká! (nesmíš zlobit)

Říkej si, co chceš, každý má na to právo

Jen když zaplatíš daně a půjdeš na vojnu

Zmizely rudožluté komunistické symboly

Ale výzvy k tzv. "poctivé práci"

Kterou prodáváte jako kurva na rohu

Zůstávají hrozivě trčet u fabrik

Jako výřečné jizvy nově zmanipulované totality

Nadvlády peněz, dravosti a nákladnějšího způsobu života

Ve stínu té pohostinné i vysávající autority

Jež vás podvádí a vede jako stádo ovcí

Aniž vás nutí zeptat se PROČ?!



VZÁJEMNÝ STRACH


Unavený klepu na okno, ale ty mě necháváš ve dveřích

Už sis tak zvyknul na lež, že už nikomu nevěříš

"Spojte se a rozbijem stát!", řekli pod černou vlajkou

Ukaž mi však jeden jediný důkaz, že to není jenom jako

 

Vzájemný strach nás rozděluje

Vzájemnou nenávist udržuje

 

Vidím jen samé klíče, zámky, petlice a domy jako hrady

Bezpečnostní systémy, dráty a hlídací psy u ohrady

Bojíme se sami sebe a ten, kdo má mít strach, si mne ruce

Dokud to takhle zůstane, nebude nikdy žádná revoluce

 

Kdybychom se tak mohli jeden na druhého opravdu spolehnout

Třeba bychom se mohli potom konečně svobodně nadechnout

Zdá se, že mě nenávidíš, protože za mnou stojí změna

Ale na koho poštveš policajty až bude zase měna?

 

Daně nejsou tak vysoké, plat nemáš tak špatný, chodíš po krámech

Kupuješ spoustu krásných věcí a tak uzavíráš ten koloběh

Sedíš doma před obrazovkou, v ruce pivo, v hubě ňáký žváro

Docela spokojený život, ale není to tak trošku málo?



BOLEST ŽIVOTA


Totálně nasazený, poddaný, vykořisťovaný

Nebo odchycený, domestikovaný, chovaný

Padlý, popravený, obětovaný a utracený

Bolestí zrození, života a smrti vláčený

 

Vzdor vůli v sobě stále pradávné instinkty nesu

Odsouzený na doživotí v neustálém stresu

Ani dneska není demokracie, humanita

Žádná z těch pyšných chloub našeho moderního světa

 

"Žít, žít!", zaslechl jsem v dálce naléhavé volání

Najednou jsi plný citu, když už sahám po zbrani

Teď prosíš o pomoc toho, koho jsi ignoroval

Byli to lidi jako ty, kdo Hitlera podporoval

 

Vyhlaš absolutní bojkot všem sračkám, pokud to jde!

Udělej prostor lásce, míru, tvé i mé svobodě

Snaž se ovládat vždycky jen sám sebe a ne jiný

Vyser se už konečně na ty blbý voloviny!



POSELSTVÍ


Ukájení hladu po zabíjení, krvi, masu

Po celém světě se nese pláč a křik

Ale žádné vyslyšení mého hlasu

Žij a nechej druhé žít!



VYHUBENÍ


Násilí, zbraně v ulicích

Iluze domáhající se vlády

A co přijde pak?

Vyhubení.



SLEPÍ OTROCI SVÝCH INSTINKTŮ


Jako slepí otroci svých instinktů jsme jedné krve

Vyhoň si čuráka u plakátu na volbu Miss, ty zmrde!

Nejsi nic než majetek tohohle státu, který tě živí

Mrdej a zploď vojáky a dělníky, to se mu líbí

 

Uzákoňuješ svoje sobecké potřeby manželstvím

Dáváš lepší smysl své zoufalé existenci mateřstvím

Ona potřebuje tebe a ty potřebuješ zase ji

Plodivá síla tě vyzdvihne ve společenské prestiži

 

Zhoupne se v bocích, zavrtí prdelí, pohodí kozama

Pěkňoučká tvářička, milounký úsměv, umí to s chlapama

To, jak udržet chlapa doma, životní role naučí

Copak by se mohl hnout s nacpaným žaludkem na gauči?

 

Ona mu ráda uvaří, vypere, uklidí, podrží

On do ní vypustí horké semeno při jedné souloži

Podívej, tamhle v koutě stojí malé děcko a přemýšlí

Pozoruje vrány, kterým se obdivuje a závidí

 

Vidí vás a to, co děláte, rentgenovýma očima

Ptá se, co lidi ptákům závidí, když už máme letadla

Ty ho obelháváš v pohádkách, kde dobro vítězí nad zlem

Unášíš ho z reality, ale nenavracíš ho na zem

 

Vypravuješ mu stále, jak je spravedlivý ten hodný král

A pukáš smíchy nad tím, jak je směšný ten líný pecivál

Ukájíš se snahou uvěřit, že láska všechno překoná

Kde se bere to zlo, když je tvoje výchova tak bezchybná?

 

Ty sám jsi chudák a plodíš další, ještě větší chudáky

Jsi duševní mrzák a plodíš další duševní mrzáky

Je ti to tak vzdálené, abys myslel na svoje potomky

Sereš na to, abys jim nejdřív připravil lepší podmínky

 

Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého nezájmu

Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého orgánu.



POKRYTECTVÍ


Naprogramované stroje, biologičtí roboti

Rozkoš ze života vystřídala rozkoš ze smrti

Jaká rozkoš, jaký život, když ti berou svobodu?

Klesáš dolů, ale myslíš si, že stoupáš nahoru

 

Studentské recese

Slabošské deprese

Dělnický vtip

Nezmění nic

 

Tvoje ignorance, tvoje sobectví, tvůj nihilismus

Plácáš na sebe litry voňavky, abys zakryl ten hnus

Nejsi jenom mimo mne, ale i mimo sama sebe

Nechápeš mě a nepochopils ani sama sebe

 

Otročíš státu, což je zlo, a proto jsi taky zlý

Nic jiného ti ani nezbývá, jsi k tomu nucený

Nejdřív ti ukradnou půdu a pak ti prodávaj jídlo

Ty sice sklízíš hrozny, ale oni chlastaj víno

 

Ve tvé schizofrenii se rozcházejí slova s činy

Ráno autem do práce, večer boj za ekologii

Jeden den uklízíš na břehu potoka plechovky

Druhý den jich ve fabrice vyrobíš další stovky

 

Odzbrojení, boj za mír, to jsou další prázdné fráze

V armádě a ve zbrojovkách je nejlíp placená práce

Tahle práce zapřičiňuje, že jsi Anti-Mefisto

Té síly díl, jež chtějíc konat dobro, vždy vykoná zlo.



SNAŽÍ SE MI NAMLUVIT, ŽE JSEM SVOBODNÝ


Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Na základě zápisu v matrice

Nahnaný do školní lavice

Na základě zápisu v občance

S jejich zkurveným průkazem brance

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Ve spleti zkurvenejch zákonů

Upnutý ve zkurveným bontónu

Zapřažený od šesti do tří

V té jejich nemocné společnosti

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Skrze Kristovo utrpení

V téhle zemi, kde svobody není

Uvnitř přesně vymezených hranic

V hospodě u pivních sklenic

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Při volbách další zkurvený vlády

Když netrpím hlady

Tady v tom městě, plném smogu

Kontrolovaný na každém kroku

 

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný

Protože můžu vydělat prachy

V nebezpečí vypuknutí války

Když musím platit daně

Abych se před nimi stále skláněl

Aby oni měli všeho víc

Abych nechtěl žít ještě mnohem líp.



ZRUŠTE ARMÁDU


Jsem slabý, ale cítím sílu

Nikdo není pode mnou, ale mám velkou moc

 

Křičím: Zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Dát mi do ruky samopal, bude to vaše poslední

Nechtěl jsem zabíjet, ale pak to bude jinak

 

No tak zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Přišel čas skoncovat s červy

Sají krev, lampasácké kurvy

 

Ne! Zrušte armádu

Nechci na vojnu!

 

Říkaj, že je to potřeba, tak musím bojovat

Koho živí násilí, násilím chcípne

 

Tak radši zrušte armádu

Nechci na vojnu!



SMRT V ZÁBĚRU


Na rameni kameru

Smrt v záběru

Jedem na to, chlapci

Zopakujem si tuhle situaci!

 

Tělo na maděru

Smrt v záběru

Kečup stříká

Divák vříská

 

Dej mi důvody

Zkusit to doopravdy

Namlátit zmrdům

Dát průchod pudům.



CHOBOTNICE


Nový Bůh, nová modla

Venca Havel

Další šašek zase králem

Klaun v cirkusu baví diváky

A drezúra už není tak odporná

 

Jako státní mafie

Co vše kontroluje

 

Fabriky a stroje

Uniformy a kroje

Soudy, svině, úřady

Basy, prachy, doklady

Přestupkům se vyhni

Zaplať nebo chcípni

Chobotnice z kořistí tyje

Všichni se jí bojej.



MASOŽRAVOST


Mám hlad, tak se po něčem porozhlédnu...

Tvoje maso se zdá být tak sladké

 

Masožravost - jako mánie

Masožravost - jako denní úkaz

Masožravost - jako učitelka života

Masožravost - žádný podraz není dost podlý

Masožravost - umírání, umírání.



SÁM MEZI LIDMI


Otevři oči!

Pohled nesmazaný slzami na okraji

Umírá jako stromy v bohatém kraji

Do píči!

Já vím, že po neděli přijde pondělí

Já nepotřebuju ty jejich shovívavé úsměvy

Tak nerozhodní a tak vším jistí

Medici se hrabou v mrtvole nenávisti

Ptají se mě, co dělám

A já na to, že dýchám

Tak proč si nedali většího majzla

A nevychovali ze mě radši hajzla?

Slyší mě někdo?

Je tu někdo?

Nikdo se nezlobí a neuráží

Nad největší urážkou, když jsem v ráži

Říkám, že neví kudy kam

Ten standardní typ člověka

Co?!

Diktatura peněz

Mrdat pětkrát denně

Nejsem mezi svými

Jsem sám mezi lidmi.



ZPOVĚĎ NUDISTY


Narodili jsme se nahý

Pak oblékli nás záhy

Jako když osedlají mustanga

 

Tak teď jsme dospělí

Abychom se styděli

A museli skrývat naše chlupy.



MĚSTO


Syndrom veverčí

Důchodci staří i mladí

Vyhlížejí unaveně autobus

Všude je tam samý hnus

Tam mají i panny zkušenosti prostitutek

V duchu už dávno jsem odtamtud utek

Posedávání po městských lavičkách líně vypadá

Úplně ale ne

Polykači dýmu

Prachu a nikotinu

Už nemůžou dál

Šedivá záplava, nové domy

Dělnické ghetto postupuje, kácejí stromy.


RŮZNORODÁ DĚDIČNOST

"Synku, synku

Počkej chvilku

Potěš se se mnou

Se svou mámou

Uvidíš, bude nám krásně

Nad úchvatnými verši této básně!"

Řekla dojatě pohnutým hlasem

Zatímco syn se zabýval svým černým pláštěm

Spustil hrubý hlas:

"Nemám, mámo, čas

Jdu do márnice na hřbitov

Omrknout, co tam dneska přibylo

Chci se trošku protáhnout

Nějakou mrtvolu obtáhnout."



SYMBOLICKÉ PODOBENSTVÍ


Tak často to slyšel kolem sebe, že tomu nakonec uvěřil

Proč by tomu taky nevěřil?

Jak krásně zní ta věta

Vždyť on je fakt vládcem světa!

Může vraždit, trápit, poroučet

Na jiné se neohlížet

Zdědil ten trůn po předcích, kteří tu velkou říši zvětšovali od rodu rod

Rád dokazoval svoji moc a sílu, svůj původ

S Bohem se spolčil

Aby mu sloužil

Ale byla tu síla neviditelná

Jako ostruhy ostrá a bodavá

Přicházela a procházela mezi strážci až k samotnému králi

Zkus se neviditelným mečům bránit

Král bolestí řval

Co se děje nechápal

"Prokletý osud!", říkal

Když ho jeden z těch mečů píchal

A jeho služebníci to taky říkali

Když je ty meče bodaly

Bodaly víc a víc bolestivě ty neviditelné meče

A pak zástup mudrců z dávných dob přišel

Objevoval se vždycky, když králi nejhůř bylo

I tentokrát pomohl králi dobrou radou

A žilo se králi dobře

Dobrá rada překonala hoře

Poddaní si taky dobře žili

A služebníci už nesloužili

Protože v tom právě spočívala moudrost poslů minulosti

Vždyť kdo by měl chuť znova na ty pitomosti!

Za čas se sice slavné království rozpadlo

Ale za to lidi nic nebolelo

Umírali za spánku

Ve vysokém věku

 

Za tolik let, že už tyhle historky zapomenuté zůstaly

Za tolik let, že už všechny písemné doklady zmizely

I moudro někdejších generací zmizelo

Žil na Zemi On

Byl chytřejší

A silnější

A protože nad slabostí vítězí síla

A rozum hlupákům hlavu v němém úžasu zvedá

Stal se vládcem všech živých a neživých

Mohl poroučet, vraždit, trápit, neohlížet se na jiný

On a jeho potomci velkou říši vybudovali

Rod od rodu ji zvětšovali

Však neviditelná síla se probudila

A bodala a bodala a bodala

Být milováni chtěli

Ale jenom na sebe mysleli

Ve své nadutosti byli zpupný a necitelný

Ukrajovali víc a víc prostoru síle neviditelný

 Ta bodala a bodala a bodala

Život vládce byl nesnesitelný tím neustálým bojem, ale říše se zvětšovala

"Fuj!", řekli

Když mudrci z dávných dob přišli

A všichni se smíchem otřásali

Hubili a ničili

Poroučeli, na jiné se neohlíželi

Vraždili, trápili

A když už měli všeho, co si mohli přát

A možná i trochu víc než akorát

Neviditelná síla podlehla oslavovanému rozumu

Tak to aspoň nazývali porůznu

Byli pyšní

Byli ryční

Poučení

Ne učení

 

Pak je něco začalo svrbět

Pak jim něco začalo chybět

Na sebe se vrhli

Poroučet museli

Neohlížet se na jiný

Jako by k tomu byli stvořený

Vraždit, trápit

O lásce mluvit...



POSLEDNÍ REVOLUCE


Perou se o moc, ničí životy

Vidím, jak kolem mě přešlapují

Čekají na moji chybu

Pomoz mi vydržet, musíme ty šílence zastavit

Sračky zkorumpovaných lhářů

Neukazuj city, měli by tě za uplakánka

Nedávej najevo dobrou vůli, ta se považuje za slabost

Nikdy nehlaď cizího psa

Nebo ho jeho pán nechá utratit, že špatně hlídá

Moje pero se stalo zbraní, ale to nestačí

Daleko za mnou zůstává všechna ta malichernost lůzy

Nářky statistů v tragikomedii zvané "Život"

Vůdci lidu vždycky vědí, koho označit za nepřátele

Inkvizice, Gestapo, StB, všeho se dá zneužít

Absolutní kontrola, neustálé pokusy uzákonit morálku

Každá krvelačná bestie si hraje na lidumila

Nosím v sobě zárodek poslední revoluce.



STRACH ZE SAMOTY


Očkují kolektivismus, ale já jsem originál

Jsou tak blbí, nebo tak zlomyslní?

Dobrovolně obětovat moje sobectví jejich bezohlednosti?

Ze strachu před samotou

Obojek pro psa

Klec pro kanárka

Manželství pro zamilované

Dusící láskyplné objetí.



JEMNÝ ČICH

 

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty chytráky

Co necítí žádnou vinu

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty feťáky

Co mě budí z klidu

Protože dokud nenávidím, jsem ještě schopný milovat.

 

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty zoufalce

Co se nemaj k činu

Čichám, čichám člověčinu

Všechny ty věřící

Mění víra v špínu

Protože dokud jsem schopný milovat, budu tuhle chamraď nenávidět!



VOLBY


Dnes je ten den

Kdy se vyfiknem

Dáme své hlasy

Pro lepší časy

Ustavíme pány

Nad sebou i vámi

Volební urny

Pohřební urny

Tak či naopak

Z deště pod okap.



EUTHANASIE

 

Nesnáším obyčejné lidské skřeky

Litanie svíčkových bab

Samozřejmé zneužívání dobroty

Vnikání do mé samoty

Porušuje azyl uvnitř mé hlavy

Můj život patří jenom mně

A mé touze po dokonalosti

Být sám sebou je síla

Mění řád světa

Dává energii, napíná svaly

Mate střelku kompasu

Všechny hodiny se v jejím dosahu zrychlují

Je to vnitřní exploze

Víření bubnů naplňuje vzduch

Byla vyhlášena válka

Víra je mrtvá, mizí se slovníku

Začíná boj proti věčnému obtěžování

Poloslepých, plešatých a bezzubých zrůd

Už víc nečekej!

Zakruť krkem stádní ovci

Nikdy nepros, nýbrž žádej

Rychlou euthanasii

Pupkatého a na prášcích závislého chcípáka.



KOMPLEXY


Nebudu řešit tvé komplexy

Já zatínám ruce v pěst

Jedině změní se na věci

Když se ty sám budeš vést.



PODHOUBÍ NESPRAVEDLNOSTI

 

Jsme plísně vyrostlé na pohádce

Výjimečné lidi zavírají do blázince

Pravdě je spíláno do pornografie

Nepořádek pojí se se slovem "anarchie"

No jo, svět vůbec není horskou bystřinou

Ani úsměvem, jenž se mihne na tváři ženy

Žádná báseň básníků oslepených

Je to věčná válka, jako výsledek lidských povah

Kde prostí lidé, obelhaní a svedení

Neprohlédli podvod lstivějších mozků

A umírají s falešným vědomím statečnosti

Pro jakýsi "Zákon", "Pořádek", "Vlast" a "Čest"

Ale jsou to zájmy a zábava těch, co sedí u monitorů

Mačkajíce knoflíky, jako kdyby přihlíželi fotbalovému zápasu

A tak můžete vidět hordy kněžourů

Jak kážou pokoru a bázeň

Aby nás zeslabili a učinili závislými

Místo boje a činů ve prospěch konečné revoluce myslí

Radí víru a modlitbu

Na jejich cestě ke korytu

Tvrdí, že absolutní svoboda neexistuje

Zkurvený lháři! Svoboda je buď úplná nebo žádná!

Za jejich svatouškovskou maskou s úsměvem buzeranta

Poznávám fašistickou zrůdu

Chtějí obnovit cenzuru

Myslejí, že hrůzy středověké inkvizice jsou zapomenuty

A na ochranu zločinců větší pravomoce fízlům

Stavy nadřazenosti a podřízenosti, mazácké manýry

Každý odstup od práva ubližuje

Tak proč žijete, vy despotický zmetci!

Proč už nepochcípáte, vy nesnášenliví parchanti?

Šíříte jenom bolest a neštěstí

Proč každý pokrok musí být vykoupen oběťmi nejlepších z nás?

Živit spravedlnost vyžaduje živit anarchii

Sílu vůle - nepřetržitou důslednost, hledající záchytné body

Žádnou pubertální recesi

Potřebu ctnosti, kterou mají pokrytečci, ale i pionýři

Tak smazejte to chladné vykání!

Hned, jak tohle dočteš -

Hrr na ně!

(ale nevím, jestli dovedu fackovat)



VIZE PRAVDY


Stojím v údivu a celý jsem zkoprněl

Až potud jsem tedy sám nakonec došel

Při hledání nahaté pravdy bez šatů

Není žádných úkroků ani návratů

Jestli se ohlédnu nazpět se zadívat

Bude to úplně jako smrt zaživa

Chci-li neoslepený dál naplno žít

Touhle cestou vpřed já musím jít

Do prostoru, jenž je zahalený mlhou

Dávno už shořely všechny mosty za mnou

Na mé volání se vrací echa dutá

Nedáš - dostaneš, ta pravda je dost krutá

Že neštěstí přichází z lidí, a ne z hor

Že planetu ovládá nejkrutější tvor

To se nám jistě příčí, ale je to tak

Nezbývá než proti tomu vše udělat.



ŠACHY


Někdo je pěšák, jiný je král

Ale všichni jsme figurky na šachovnici hry mocných

Ne, nejsme kusy dřeva

Nejsme mrtvé špalky ke hraní

Když obnovíme sílu vůle, můžeme pak táhnout na i9.



VRAŽDA!


V kuchyni to smrdí jako v krematoriu - vražda!

Řekni mi co jíš, a já ti řeknu, jaký jsi

Je ti špatně na infarkt?

Kolik radosti pro mne, dobře ti tak!

Zakousni se do kýty, až se krev rozstříkne

Marně si drhneš potřísněné ruce

Tu vinu stejně nesmyješ - vražda!

Je libo šunku nebo bůček?

Kolik se platí za smrt?

Kolik stojí zmařený život?

Zaplatíš vysokou cenu, ty upíre!

Nemáš právo si brát, co ti nepatří, ty kanibale!

Obludný pohled do ledničky

Jako bych se díval do márnice

Mrtvá těla na důkaz tvé zvrhlosti

Pohled hodný Domu hrůzy - vražda!

Když máš chuť na kotletu, tak si uřízni svoji, ty sobče!

S každým karbanátkem umírá další můj přítel

A moji nepřátelé spokojeně tloustnou

Hladíce si zálibně svůj pivní břich

Nabídka uspokojuje poptávku

Každá koruna vydaná na maso zvedá řezníkovu sekeru - vražda!

Vezmi si kousek krkovičky, víc!

Čím víc, tím dřív chcípneš!

Zvířata jsou "němá", tak ti to povím já

Kéž by ses s tím pleckem zadávil!

Ať ti ta roštěnka leží hodně dlouho v žaludku!

Ať ti ta svíčková ucpe střeva ještě mimo mozek!

Kdo se podílí na vraždě, je sám vrahem!



HARD CORE


Zapínám rádio

Vysoký hlásek a něžná melodie se ospale linou z reproduktorů

Píseň, jejíž růžový obsah už dopředu znám, by dokázala jednoho umrtvit

Hudba jako umíráček je cítit hnilobou

Po minutě už toho mám dost

Cítím, jak mi hnije mozek

Nebudu už dál poslouchat to hovno!

Jsem plný energie, a tak mě nemůžou zmagořit

 

Zapínám magneťák

Tvrdý hlas a břitký rachot vrážejí zběsile do místnosti

Aby obvinily tenhle zkurvenej svět

To je něco, co mi dává sílu!

Vyskakuju do výšky, ani nevím, jak

Tluču pěstí do stěny, až opadává omítka

Dívejte se dobře, kazisvěti!

Zalezte někam do kouta, parchanti!

Je nás hodně takových

A tak až přijde náš čas, bude to váš konec!



ŽIJ NAPLNO!


Vidím tě ušlápnutého stranou

Proč nežiješ tak, jak bys chtěl?

Proč nežiješ naplno?

Tak se zvedni, dělej!

Neměj strach!

Nejhorší smrt je z vyděšení

Dělej, co chceš, žij naplno!

Smrt může kdykoliv přijít

Hodně pracuj, hodně odpočívej!

Hodně čti, hodně přemýšlej!

Hodně poslouchej, hodně mluv!

Hodně se dívej, hodně ukazuj!

Hodně se uč, hodně poučuj!

Hodně spi, hodně bdi!

Žij naplno!



CO MI VADÍ


Kam jiní píšou otazník, tam já vrývám velký vykřičník

Všechno je jasné jako facka

Tady jsem já a tohle mi vadí

Nač trpět rány osudu?

Nehodlám se na nic ohlížet, kdo má odvahu, ten vyhrává

Je čas vyřešit své problémy

Není kam utíkat, sny končí, realita se nedá zahnat

 

Společnost je taková, jaký je člověk

A slova, zdá se, jsou nic neříkající zvuky

Ale tady je vláda - prohnaná banda ksindlů zvolená davem hlupáků

Můžou prodloužit řetěz, ale obojek zůstává

Jdou si na ruku s náboženstvím, chtějí nás udržet na kolenou

"Nedokážeš neexistenci Boha - je tedy Bůh"

Jaký zločinný příklad sofismu!

Vyližte mi prdel s vašimi strašidly!

To bych mohl stejně dobře věřit třeba na Hejkala

Takže hezky zapomeňte na to, že jsem váš majetek

Vaše pravá přirozenost je fašismus, pokrytci!

Kurvy!

Kurvy!!

KURVY!!!

 

 

RODINNÝ CIRKUS


Jedno malé město právě řinčí plným proudem

Každý zde zastává svoje místo

Syn se vrací ze školy, další den pod psa, chtěl by být dospělý

Rodiče jdou z práce, matka-nosič je ověšená taškami jako vánoční stromeček

Její romantické sny pominuly stejně jako její mládí

Otec-hlava rodiny, hlava něčeho, co je základ státu

Pod nosem autoritativní knír umaštěný od polévky

Jako pravý despota hrozí násilím

Vždy si vynutí povinnou úctu, stejně jako jeho táta

 

To je rodinný cirkus - domácí násilí

 

Jeho hysterická družka má víkendovou uklízecí mánii

Jejich dítě je středem pozornosti

Je závislé, slabé, nezkušené a nesvobodné

Je to jejich chovanec, živá hračka, domácí zvířátko

Ona mu říká: "Nemám tě ráda, když neposloucháš"

On zvyšuje hlas: "Ukaž, jak umíš zdravit!"

 

To je rodinný cirkus - domácí drezúra

 

Je po večerníčku, vyčurat a spát

Uléhá s myšlenkou na zítřejší školu, chtěl by být dospělý

Být zase on hlavou rodiny, stejně jako jeho táta

Zatím se učí, skládá zkušenosti jako cihlu k cihle

Až bude dospělý, povede si jako oni

 

Bude rodinný cirkus - domácí násilí.

 

MOJE KRYSA EULÁLIE


Moje krysa Eulálie

to je milý tvor:

sedává mi na rameně

a roznáší mor.


Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona lidi nemá ráda, stejně jako Já.


Nakazila mnoho lidí,

divím se, až jak,

protože je nenávidí,

je to její znak.


Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona lidi nenávidí, stejně jako Já.


Když mi sedí na rameni,

svými fousky lechtá,

a jakoby na znamení,

pisklavě se chechtá.


Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

i ona lidi v zášti má, stejně jako Já.


Piští si teď vesele,

jak lidé kolem mřou,

nijak ji to nesere,

neb prosadila svou.


Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ona umí nenávidět, stejně jako Já.


Zpívá si a píská,

když se šíří mor,

ocáskem se lísá,

tenhle milý tvor.


To je

Eulálie, Eulálie, Eulálie má,

ó jak se mi podobá, je stejná jako Já.


PRVOSENKA JARNÍ


Prvosenka jarní -

první jarní sen;

to je ten petrklíč,

jímž odmyká se zem.


Prvosenka jarní -

první jarní sen;

já půjdu někam za ní

z města, kde lidi život marní,

já půjdu podívat se na ni,

podívat se na ni ven.


Půjdu, z města vykročím,

prvosenku jarní

pohledem pohladím,

tam v lese pod jehličím

prvosenku jarní návidím.


Přivoním k ní dlouze,

pobudu s ní tam,

přeji si jedno pouze:

být s ní chvilku sám.


Přivoňuji, leč netrhám!

květ její rozmilý,

ježto ona pak umírá,

protože ji to bolí.


A vy také, lidé,

netrhejte, prosím vás!

jeť stvoření to živé

a zázrak světa krás.


Prvosenka jarní -

první jarní sen;

ten divotvorný petrklíč,

jímž se země odmyká;

posedím tam u ní

pěkně v trávě blíž,

až srdéčko zavzdychá,

šťasten, blažen jen,

vždyť prvosenka jarní

je můj první jarní sen.




KOS SE BOUŘKY NEBOJÍ


Kos se bouřky nebojí,

vyzývá ji neb má rád;

možné je však obojí -

zpívá při ní častokrát.


Kos se bouřce vysmívá,

počíná si bujaře;

mračno nebe zatmívá -

kos zpívá jak na jaře.


Kos se bouřky neděsí,

když hrom a blesk burácí;

na vrch stromu sedne si -

a má z toho legraci.



TO HOVNO, JEŽ JSI VYSRAL


To hovno, jež jsi teď vysral,

snad abys příbuzným poslal,

chlubě se jím, by viděli,

že činíš se i v neděli

při výrobě všedních sraček.

Má to ale jeden háček:

ten výrobek tak snadno tlí.

Nuž, Já ti něco poradím:

k uchování toho hovna,

jež tak chlapsky jsi tu srovnal,

pořiď sádrový odlitek,

ať poznají, žes – dobytek!



ZÁCHOD

(epigram v secesním slohu)


Potřebu svou vykonav,

čiň, co káže dobrý mrav:

spláchni mísu proudem vod,

čistým ať jest zas záchod!



TĚHULI KOPNU DO BŘICHA


Těhuli kopnu do břicha,

ať nedonosí haranta;

a nakopnu ji tam řádně,

ať už děcko nemá žádné.


Těhuli kopnu do břicha,

kam dřív ji někdo napíchal,

aby potratila, mrcha,

když si kdosi nedal bacha.


Těhuli kopnu do břicha,

tam, kde nadýmá ji pýcha,

neboť žádnou není chloubou

vodit na svět verbež zhoubnou.


Těhuli kopnu do břicha,

protože má se ostýchat,

vědouc, že z ní špatně je mi,

když tak zamořuje zemi.


Těhuli kopnu do břicha

a strašlivě se zachechtám;

by plod ten hnusný vyšel ven,

Já nakopnu ho s úsměvem.


Těhuli kopnu do břicha,

a pak ať je radši zticha

a odpustí si hlaholy –

pryč, těhulek vy mozoly!



SOKOL A HOLUB

(Ohlas písní staroslovanských)


Na počátku vesny

letí sokol jasný;

vstříc mu holub spěchá,

bydlem je jim střecha.


Na počátku léta

pták se k ptáku slétá;

koukej, jak se slítli,

objali se křídly.


Když začala jeseň,

utichla jich pieseň;

sokol, holub spolu,

slítli zase dolů.


Krutá paní Zima

vyhnala je jinam;

ach, smutný bude čas,

než přiletí k nám zas.



MÉ BÁSNĚ


Svrzte ho do jámy,

toho psavce plků,

ať je to za námi,

a nechte ho vlkům!“


Hoďte ji do díry,

tuhle ženu z lidu,

pro její manýry

a pro jedu slinu!


Srazte ji v hloub,

tuhle zlou bábu,

abych si stoup

na její hlavu!


Zahrabte ji pod zem,

nesčetlou tu mrchu!

Blbko blbá, pojď sem,

pomočím tě svrchu!


Svalte ji na záda,

ať padne krásně!

Ta „plků“ armáda –

byly mé básně!