Mácha: Těžkomyslnost

Karel Hynek

Mácha

Výpisky z díla


---------

„Vlasti neznám ani druha,

milenku jsem neměl žádnou.

Vlastí mou jest temný les,

a mou mílkou černá noc.“

---------

 

 

TĚŽKOMYSLNOST

 

Zašlo slunce již za hory;

poslední červánek plane

nade hvozdem, ptactva sbory

utichly, jen větřík vane,

pohrávaje dubů listem,

bezbarevná vlnka hrá

přede mnou v potůčku čistém.

V větru zvučí harfka má.

 

A nad skálou Luna bledá

šedými oblaky plyne,

a co truchlorouška, šedá

kolem ní se mlha vine.

Vzhůru vzchází hvězdy zlaté,

osvěcují světa chrám;

kolem mne jen ticho svaté,

já zde bydlím v poušti sám.

 

 

OHLAS PÍSNÍ NÁRODNÍCH

 

V širém poli dubec stojí,

pod ním dřínek zakvétá,

nad ním za vzdálené hory

sivý holub zalétá;

 

hledá háj, kde pokoj bydlí,

nezní dravých ptáků hluk,

jaro kde panuje navždy,

nehrozí myslivce luk.

 

Tak i jinoch pokoj hledá,

prchá vln vzbouřených chřest,

domnívá se v širém světě

někde přec že pokoj jest.


 

MÁJ

...neb můj též krásný věk, dětinství mého věk

daleko odnesl divoký času vztek.

Mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,

to dětinský můj věk.

Nynější ale čas

jinošství mého – je, co tato báseň, máj.

Večerní jako máj v lůně pustých skal;

na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou

spěchá ku cíli, než červánky pohynou?

Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,

jak zajde za onou v obzoru skalinou,

nikdy – ach, nikdy! To budoucí život můj.

Kdo srdci takému útěchy jaké dá?