Hésiodos: Železný věk


EΡΓΑ ΚΑΙ ΗΜEΡΑΙ

*

PRÁCE A DNI


25  Hrnčíři závidí hrnčíř a nepřeje tesaři tesař,

na žebráka zas žárlí žebrák a na pěvce pěvec.


40  Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko,

ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.


47  On ale Zeus nám schoval chleba, jsa rozlícen v srdci,

protože Prométheus, ten ošemetník, ho přelstil;

proto si vymyslil žal a starost na lidské plémě.


50  Schoval oheň; a ten mu výborný Íjapetovec

ukradl, Diovi věhlasnému, a donesl lidem

v duté holi a za zády Dia, vladaře blesků.


Rozlícen mrakotřas Zeus ho potom oslovil takto:

„Synu Íjapetův, ty chytráku, nad něhož není!

55  Plesáš, žes ukradl oheň a moje ošidil srdce –

k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem.

Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni

v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat.“


90  Zpočátku totiž si na zemi žila plemena lidská

stranou zlého a bez protivenství a bez těžké práce,

bez nemocí, jež smrt a bolest přinesly lidem;

lidé přec vůčihledě a rychle v starosti stárnou.

95  Žena1 však se sudu sňavši svou rukou široké víko

ven je pustila všecky – a lidem hoře a bědu.


109  Nejprve zlatý věk a zlaté smrtelné plémě

110  stvořili nesmrtelní, co bydlí v olympských sídlech.

Oni žili v ten čas, kdy na nebi kraloval Kronos;

nejinak žili než bozi a neměli starostí v srdci,

bez práce, bez protivenství a běd; ani starobu vetchou

neznali; věčně ruce i nohy majíce stejné,

115  z hojnosti všeho se těšili, zlo se jich nedotklo žádné;

mřeli tak lehko, jako když usne; na dosah měli

všecko dobré a sklizeň jim dávala plodistvá země

od sebe sama, a hojnou a bujnou; oni se chutě

dělili o dílo v klidu v tom nadbytku všelikých darů.


127  Druhé pokolení, už stříbrné, o mnoho horší

potom stvořili bozi, co bydlí v olympských sídlech;

ani vzrůst, ani mysl už nemělo jako to zlaté.


143  Otec Zeus pak třetí plémě smrtelných lidí,

bronzové, stříbrnému už nikterak podobné, stvořil,

145  z jasanů, hrozné a obrovité; ti o žalné dílo

Áreovo a násilí dbali a nejedli chleba,

nýbrž srdce tvrdé jak ocel měli a zpupné;

strach je potkat a strach se dotknout té veliké síly,

pádných paží, jež na hrubém trupu od ramen rostly.

152  Vlastníma rukama oni se navzájem pobivše sešli

do domu zatuchlého a k zimomřivému Hádu

beze slávy; i je, ač bývali strašní, si vzala

155  černá smrt a opustili svit jasného slunce.


174  Kéž jsem se neoctl já mezi muži pátého věku,

175  kéž jsem umřel dřív nebo přišel na svět až potom!

Nyní je totiž už železné plémě; to oddechu nezná

od běd a lopot za dne a nemá pokoje v noci.

180  Zahubí Zeus i toto smrtelné plémě.


182  Otec synům už nebude vhod, ani synové otci,

hostiteli se znelíbí host a příteli přítel,

rodný bratr už nebude milý, jak bývalo dříve.

190  Nebude ve cti, kdo stojí v slovu, a spravedlivého

ani dobrého muže si nebudou vážit; to spíše

násilníka a zločince; stud se ztratí, i víra

v rukoudání; ten horší muž bude lepšímu škodit.

195  Lidem nešťastníkům se na paty pověsí všechněm

zlolajná závist, škodolibá a ošklivá v tváři.

200  I nezbude smrtelným lidem

nic než bída a žal – a nebude pomoci od zla.


293  Nejlepší ze všech je ten, kdo na vše sám od sebe přijde.


305  Z potu a lopoty včel si oni bezpracně tyjí, darmožrouti.


365  Lépe mít všecko doma, vždyť číhá za dveřmi škoda.


373  Pro nastrojený zadek a pro ženu neztrácej hlavu.

Lichotně šveholí ona – a po tvé stodole šilhá.

375  Ten kdo uvěřil ženě, ten jak by se lupičům svěřil.


391  Oráč ať sije nahý a nah ať pohání voly,

nahý ať žne, chce-li v pravou chvíli mít hotovo každé dílo Démétřino.


726  Ne abys močil stojmo a tváří obrácen k slunci;

jakmile zajde, až do slunce východu pamatuj na to,

nemočit podle cesty a ani na cestu v chůzi,

ani se neobnažuj; vždyť noci blaženým2 patří;

730  bohabojný a moudrý muž to odbude sedě

nebo obrácen ke zdi a k pěkné ohradě dvorce.


732  Jestliže semenem pyj máš potřísněn, poblíže krbu

ve svém domě se neukazuj a ohni se vyhni.


736  Vodou libotokou skrz plynoucí řeky se nebroď,

dokud se nepomodlíš a shlédna na krásné vlny

ruce si neumyješ v té čiré rozkošné vodě.

Řeku kdo přebrodí hříšně a neumyje si ruce,

740  na toho nevraží bozi a časem naň uvalí hoře.


752  Také ať žádný muž si kůži nedrhne v lázni

po ženě; časem i za to by na něho neblahý přišel trest.


756  Řekám spějícím k moři, těm ani do ústí nemoč,

ani do pramene a velmi si na to dej pozor;

ani si u nich neulevuj; to nosí jen škodu.


791  Dvacátého, v den velký a plný, chytrého chlapce

přivedeš na svět; ten ostrovtipu má nadmíru mnoho.3



ΘΕΟΓΟΝIΑ

*

ZROZENÍ BOHŮ


588  Bohy Nesmrtelné a smrtelné lidi jal úžas

nad tou náhlou léčkou, s níž rady si nebudou vědět.

590  Od ní pochází totiž to samičí pohlaví, ženy,

od ní4 je ženské pokolení, to škodlivé plémě.

Se smrtelnými muži co pohroma zlá ony bydlí;

chudobu krutou, tu nenesou s nimi, blahobyt ano.

600  Nejinak nebeský hřímatel Zeus i smrtelným mužům

na jejich zkázu dal ženy, ty družky pro darebnosti;

ale i další zlo jim poskytl namísto dobra.



ΤEΛΟΣ

*

KONEC




POZNÁMKY:

1 Žena, tj. Pandóra (Pandóré = česky „obdarovaná vším“). – poznámka Misantropova.

2 blažení – tj. bozi. – pozn. Mis.

3 Dvacátého se narodili např. E. Bondy (*20. 1. 1930), F. Hölderlin (*20. 3. 1770) nebo A. Hitler (*20. 4. 1889); 20. března a 20. prosince se každým rokem dvakrát také jakoby znovu rodí Hélios, slunce; tak možná tady je původ této pověry. – pozn. Mis.

4 od ní – tj. opět od Pandóry, původkyně všeho zlého. – pozn. Mis.