Euthanasijská církev

EUTHANASIJSKÁ CÍRKEV


Je jen jediné přikázání:

„NEBUDEŠ SE ROZPLOZOVAT“


Chrám Euthanasijské církve

podpírají tyto čtyři pilíře:

SEBEVRAŽDA – POTRAT –

KANIBALISMUS – SODOMIE


Lidská populace = 7 475 000 000

ZACHRAŇTE PLANETU

ZABTE SE


Obsah:

Vítej podruhé

Smutek a skutek utek’

Biodiverzita

Nad dopisem čtenáře

Právo na potrat je posvátné

Úprava lidské mrtvoly ke konzumaci

Modlitba za dobrou Smrt

Zachraňte planetu, zabte se


Vítej.


Jsi-li tu nový a setkáš-li se zde s věcmi, které ti způsobí šok nebo těžkou urážku, nám si nestěžuj, protože my jsme tě varovali předem.


Vítej podruhé.

Vítej, milý čtenáři. Pro případ, že ještě nejsi členem naší Euthanasijské církve, využívám této příležitosti, abych ti vysvětlil naši teologii. Euthanasijská církev stojí na čtyřech základních principech, čili „pilířích“, a tyto jsou sebevražda, potrat, kanibalismus a sodomie. Teď se možná ptáš, proč tyto věci podporujeme. Co mají společného? Ano, ovšemže je při nich také sranda, nicméně správná odpověď je ta, že všechny pomáhají snížit lidskou populaci.


V roce 2020 dosáhne světová populace počtu osmi miliard. Dvě miliardy lidí nebudou mít co jíst a dalších 500 miliónů půjde spát o hladu. Za dalších 35 až 40 let bude svět potřebovat trojnásobné množství jídla. Ale nebude už žádná úrodná půda, ani voda, která by umožnila pěstovat další potraviny.


Vědci jsou zajedno, že bude-li světová populace vzrůstat i nadále stejným tempem a budou-li průmyslové země, zvláště USA, pokračovat ve vyčerpávání a znečišťování planety, aby udržely svůj neomezený hospodářský růst, zemský ekosystém se postupně zhroutí a stane se příčinou hladomorů, nemocí a válek v nepředstavitelném měřítku. Při těchto vyhlídkách se bude sebevražda stávat alternativou čím dál tím víc ozdravnou, hrdinskou a dokonce i módní.


Jestliže my spotřebováváme a znečišťujeme ze všech nejvíc, je jen logické, že bychom měli jít první. Každý představitelný zdroj je ze Země získáván otrockou prací a dopravován do našich velkoobchodů, abychom mohli žít v přepychu. Naše sdělovací prostředky nás zásobují stálým rozptýlením, čímž nás zbavují jakékoli zodpovědnosti za náš ekosystém. Neustále je nám vtloukáno do hlavy – a my tomu věříme – že jsme vysoce civilizovaní. Zjevně měříme civilizaci podle toho, jak daleko dokážeme vozit náš hnůj. Proč tak nenávidíme náš hnůj?


V dřívějším údobí dějin se mnozí z nás obávali, že lidstvo bude zničeno atomovou válkou. Už v roce 1948 však jeden zoolog jménem Fairfield Osborn správně předpověděl, že prvořadým ohrožením lidstva bude vyčerpání úrodné půdy.

V pozdějším údobí jsme dopustili, aby se naše populace více než zdvojnásobila. Eroze půdy stále stoupá a my tím rychleji zamořujeme její zbytky jedovatými chemikáliemi. Z některých zemí se už staly neobyvatelné pouště. Obyvatelstvo z těchto zemí prchá nebo se zabíjí navzájem a umírá hlady, tak jak to je vidět například v Somálsku a Etiopii. Je ironií, že právě v Etiopii byly nalezeny první známé pozůstatky lidí. Pohled na Etiopii dneška je pohledem do naší budoucnosti. Lidstvo stojí tváří v tvář vyhubení.

A co s tím můžeš udělat TY, milý čtenáři? Inu, ze všeho nejdřív můžeš POKRAČOVAT V ČETBĚ, a za druhé můžeš VSTOUPIT do Euthanasijské církve! Staň se součástí konečného řešení! Dokud je čas...


Smutek a skutek utek’


Než dočteš tuto větu, přibude na Zemi dalších 24 lidí.

Než dočteš tento článek, přibude jich 1 000. Za hodinu 11 100. A za den 260 000.

Ode dneška za dva dny vzroste počet lidí natolik, že by zaplnili město velikosti San Franciska.

Lidstvu trvalo čtyři milióny let než dosáhlo hranice dvou miliard. Pak už mu stačilo jen 30 let, aby se rozrostlo o další miliardu. A nyní se množíme rychlostí 95 miliónů za rok.

Není divu, že se tomu říká závody v množení.

______


Hle, jak strádáme

Jak krátí se dech

Jak si v zimnících pyšně vykračujeme

Jak páchneme po laboratořích


Jsme umírající národ

Dojemných fantazií z papíru

Nasloucháme novým lžím

Vznešeným vizím pro osamělé.

- Vlasy

 

Biodiverzita

Dnešní úbytek biodiverzity je důsledkem ničení přírody. Vzhledem k šíři životní rozmanitosti se tento úbytek projevuje nejvíce v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Poměr ztracených deštných lesů klesl na asi 55% jejich původní rozlohy. Ročně mizí zhruba 1,8% zbývajících lesů.

Bude-li současná míra mýcení pokračovat, vyhyne na Zemi během padesáti let čtvrtina všech živých organismů – a to je ještě umírněný odhad. A co víc, poprvé v geologických dějinách vymírají ve velkém počtu také rostliny.

Od té doby, kdy převládající většina (možná víc než 90%) druhů existuje nyní na souši, z níž si lidstvo přivlastnilo 40%, je zřejmé, kde jsou příčiny tohoto hromadného vymírání. A navíc se lidská populace v příštím půlstoletí pravděpodobně zdvojnásobí – na více než 10 miliard lidí. Ještě hrozivější je na tom to, že se celosvětová hospodářská činnost během tohoto období bude muset 5 – 10 krát zvýšit, aby pokryla poptávku a toužebná přání této explodující populace.

„Ztráta biodiverzity by se měla týkat každého. Jelikož je Homo Sapiens na Zemi dominantním druhem, myslíme si, že pouze lidé jsou odpovědní za ochranu našich jediných známých spoluobyvatel vesmíru.“ – Citát z článku „Zkoumání biodiverzity: Věda a politika“ z pera harvardských zoologů Paula R. Erlicha a Edwarda O. Wilsona.

„V příštích dvaceti letech vybijeme bez jediného výstřelu pětinu všech pozemských druhů.“ – Russell E. Train, Světová nadace na podporu divoké přírody.

„Ja panimal, co musím udělat... a že to musím udělat sobě; že musím chcípnout.“ – Mechanický pomeranč


Nad dopisem čtenáře

Pánové,

chci se z téhle podělané planety zdekovat co nejdřív. Už třikrát jsem se snažil předávkovat, ale pokaždé mě rodiče přistihli a nechali mi vypumpovat žaludek. Posledně mě dali do blázince. Co dělám špatně?

- Zkrocený z Richmondu


Milý Zkrocený,

především se musíš dostat ven z toho blázince! Dělej přesně všechno co říkají, ber prášky a říkej terapeutům cokoli chtějí slyšet. Jakmile tě propustí, uteč. Vezmi si s sebou zbylé prášky. Vyhledej co nejodlehlejší místo. Dobré jsou hluboké lesy, ještě lepší jsou opuštěné průmyslové budovy, ale vždy se ujisti, že se nikdo nedívá. Nezapomeň polknout pilulky na lačný žaludek, jinak se probudíš v kaluži zvratků. Jestli chceš, aby tě potom někdo našel, pošli mu dopis s popisem toho místa. Přejeme Ti propříště více štěstí.


Právo na potrat je posvátné

Potrat je posvátný úkon, který ženy po staletí prováděly. Svatou potratářkou je porodní bába, léčitelka, šamanka či čarodějka. Po tisíc let ji pronásledovali křesťané. Je načase skoncovat s tímto honem na čarodějnice!

S pomocí svaté potratářky, jež na sebe bere podobu bohyně smrti, babizny či Medúzy, odrazíme novodobé útoky křesťanských fanatiků. Století za stoletím se tito zélótové1 snaží násilím vnutit ženám svou slabošskou morálku. Prohlašují, že jen bůh má suverénní moc nad záležitostmi života a smrti.

Nic není vzdálenější pravdě. Ženy coby vtělení bohyně ve všech jejích formách a zčásti i v podobě čarodějnice, dračice nebo fúrie, která polyká život svými nenasytnými ústy vybavenými ostrými špičáky, má suverénní moc nad životem a smrtí. Nezapomínejme, že když se ona rozhodne odsoudit své děti k smrti, stane se tak! Ona je matkou nutnosti. Je nevěstou bez ženicha, která přechází přes most mezi světy a nese na druhý břeh duše potracených dětí. Jako Lilith2 je milosrdně okrádá o dech. Všichni jsme tu jen na chvilku a bohyně smrt si musí chránit své vlastní zájmy! Nikdo nemůže přemluvit vichřici, jež smete odsouzence k smrti! Její slovo je zákon!

Za dnešních dnů doufáme v oživení moudrosti a spravedlnosti svaté potratářky a při obraně žen se ušklíbáme nad těmi hysterickými křesťany! Veškerá naděje pro přelidněnou planetu se zrodila v temnotě jejího smrtonosného sevření! Hlasitě vzývejte vítěznou ničitelku nechtěných a nepotřebných dětí! Ji, která jediná má soudní pravomoc nad dušemi tohoto pozemského kmene! Možná se děsíte, chvějete a třesete! Jsou to přiměřené reakce. Strach, bázeň, hrůza a vážnost – to je to, co matka smrti očekává! S kosou v ruce uchvacuje přesycené a unuděné duše zatracenců!

Ti křesťané zde v dnešní době jí pouze ztěžují práci. Jako jakýsi mateřský zlý skřet, je to ona, kdo kojí mrtvě narozené děti a kdo také utěšuje šílené a posedlé. Milovaní a pomýlení křesťané – vězte, že jste pod bdělým dohledem všudypřítomné ničitelky, která vás jednoho dne smete z povrchu zemského, vyžádavši si milosrdně vaše životy! Přirozeností touhy, pravdy života samého, vždy je a bude smrt – ta jediná vševidoucí, která požene k zodpovědnosti ty, kdož se množí a přemnožují na této přetížené planetě.

Aby nedošlo k mýlce! Ona chce ubližovat! Můžete si vzývat vašeho šíleného a vrtkavého boha třeba celý den. Nebude to k ničemu dobré. On zde nemá žádnou moc! Ta, která ostří vaši chuť na sexuální radovánky, také ostří nůž. Ona všemu vládne, vše svazuje a zotročuje! Svatá potratářka pouze předvolává ty, kteří si zasluhují být předvoláni! Je zbavena vší nedokonalosti! Jako plevy odstraněné ze zrna, jsou jí nenarození! Značkuje si své území, hranice těchto dnešních křesťanů zde překračujíc.

Ti zbloudilí křesťané si myslejí, že mohou smlouvat s hrobem, křičíce na vichřici, kvičí a piští na tu, jež stravuje vše. Strašná, svatá potratářka je hluchá k jejich prosbám a nakonec vždy zvítězí!

"Všechny věci mají v sobě jakýsi vzorec, jenž je částí našeho vesmíru. Má symetrii, eleganci a půvab – tyto vlastnosti lze nalézt vždy v tom, co zachycuje opravdový umělec. Ten vzorec naleznete ve střídání ročních dob, ve způsobu, jak se ukládá písek podél pobřeží, v trsech pouštního keře nebo ve vzorcích jeho listů. My se v životě i ve společnosti snažíme tyto vzorce kopírovat, hledajíce rytmy, tance, formy, jež utěšují. Ale je také možné vidět velké nebezpečí v hledání této nejzazší dokonalosti. Je zřejmé, že konečný vzorec obsahuje svou vlastní ustálenost, nehybnost. V takové dokonalosti spějí všechny věci k smrti."

- princezna Irulán: Sebrané promluvy Muad’Diby3


Úprava lidské mrtvoly ke konzumaci

napsal Bob Arson

Toto je podrobný návod k tomu, jak změnit plnoštíhlé lidské tělo na poslušné kousky masa. Tak jako všude, i zde existuje mnoho praktických metod, takže toto neberte jako pevné pravidlo, ale jen jako sbírku návrhů. Povšimnete si určitě, že krájení větších kusů na menší bude zmíněno jen letmo a nebudeme se jím zabývat. Rovněž se všeobecně vyhýbáme užití lidského tuku a vnitřností, jež ponecháváme jen těm nejvíce experimentujícím kuchařům. Recepty a způsoby podávání lze téměř donekonečna kombinovat, což ponecháváme plně na vaší vůli. Snažili jsme se o jednoduchý a praktický návod, v němž je však vždy dost prostoru pro zlepšovací návrhy – a my samozřejmě vítáme vaše návrhy.

Než se pustíme do díla, musíme se zmínit ještě o tom, že úplné zpracování lidské mrtvoly zabírá mnoho času, vyžaduje jistou námahu a prostor. Nepřeje-li si strávník projít tvrdou zkouškou zpracovávání a skladování celého člověka, máme tu pro něj jinou možnost. Jednoduše odřízněte jednu nebo obě nohy v místě přesně pod třísly a pár centimetrů nad kolenem. Staženy už dříve z kůže, mohou se pak nakrájet na řízky libovolné tloušťky, rozkrájet na plátky, vykostit k opékání atd. Maso na několik porcí jídel se dá tedy snadno a rychle obstarat i bez nutnosti vyvrhávání střev a dalších složitostí spojených se zpracováváním celého těla.

Člověk (v kulinářských dějinách se mu také říkávalo „dlouhé prase“ a v případě mladších kusů „bezsrstá koza“) není všeobecně považovaný za základní zdroj potravy. Podíváme-li se na jeho anatomii a kostru, uvidíme, že toto zvíře není stavěno ani chováno pro maso a jako takové neposkytuje ani přibližně tolik masa jako vepř nebo skot (například z půltunového vola se dá získat až 200 kg prodejného hovězího). Velká ústřední pánev a široké plochy plecí rovněž znemožňují pokusy o dokonalý řez. Nicméně jsou tu také jisté výhody, zvláště vzhledem ke skutečnosti, že typický kus člověka bude vážit 50 – 100 kilogramů, s nimiž může dostatečně fyzicky obdařená osoba snadno manipulovat.

A tady pozor při výběru jídla. Je VELICE DŮLEŽITÉ pamatovat na to, že zvířata chovaná na porážku žijí v přísně řízeném prostředí, kde je postaráno o jejich zdraví a výživu. Lidé však nikoli. Tudíž kolísá v jakosti nejen maso každého jednotlivého člověka, ale lidé obecně také vykazují nepřeberné množství nemocí, nákaz, biochemických disbalancí a špatných zlozvyků, jež činí jejich maso nezdravým. Jakost lidského masa se též zhoršuje s přibývajícím věkem toho kterého člověka. U zvířat přece také jejich maso ztrácí s věkem svou jemnost a stává se příliš tuhým a šlachovitým. Jatečním zvířatům není nikdy dopřáno dožít se třiceti let. Obecně je nejzazší jateční hranicí šest až třináct měsíců. Určitě budete chtít k jídlu spíše maso z nějakého mladého a tělesně zdravého člověka, který se zjevně těší dobrému zdraví. Šťavnatost a chuťovou jakost dodává lidskému masu určité množství pěkně prorostlého tuku. Osobně dáváme přednost masu ze solidních bělošek, starých ne více než dvacet let. Ty jsou tak akorát „zralé“. Ale chuťově se od sebe jednotlivé kusy lidského dobytka liší, neboť stádo je velmi velké.

Řezník bude při práci potřebovat dosti prostornou místnost (doporučují se k tomu nějaké vnitřní prostory) a velký stůl s řeznickým špalkem. K zavěšení lidské mrtvoly na hák budete potřebovat nějakou ústřední nadhlavní a vyztuženou konzol. Poblíž vám přijde vhod mít předem připraven nějaký zdroj vody a kádě či sudy na krev a na odpadové odřezky. Většinu práce zvládnete jen s několika jednoduchými nástroji: s naostřenými, čistými, krátkými i dlouhými noži, se sekáčkem či sekerkou a s rámovou pilkou.

Příprava těla: Jak a kde si pořídíte lidské maso, záleží jen na vás. Hlavně aby bylo zdravé a čerstvé. Nejlepší je odchov živého člověka, ale tato možnost není vždy proveditelná. Je-li však možné chovat v chlívku člověka na maso, zajistěte, aby nedostal nic k žrádlu posledních 48 hodin před porážkou, ale zato aby dostal hodně vody k pití. Tato dieta propláchne jeho tělesnou soustavu, zbaví tělo všech toxinů a odpadních látek a usnadní jeho vykrvácení a vyčištění. V ideálním případě pak subjekt nic necítí. Rychlý, nečekaný úder do hlavy je nejlepší, utišující prostředky se nedoporučují, protože mohou nepříznivě ovlivnit chuť lidského masa. Pokud náhodou začne přece jen takto odborně porážený člověk křičet a případně i zápasit se smrtí (když hladina do krve vyplaveného adrenalinu značně stoupne), bude stačit jediná kulka doprostřed čela nebo do zadní části lebky.

Zavěšení: Když je člověk konečně v bezvědomí nebo mrtev, je dobré ho nějak vyzdvihnout. Pověste ho hlavou dolů nejprve za nohy, pak za ruce. To je takzvaná „Geinova konfigurace“.4 Ruce a nohy se mohou svázat jednoduchou smyčkou a připevnit na nějakou rozpěru nebo nadhlavní trám. Nebo lze lidskou mrtvolu také zavěsit na řeznický hák za achillovky. Nohy i ruce by měly být paralelně roztažené. To nám umožní dobrý přístup k pánevní oblasti a paže nám nebudou překážet při vyvrhování. Nejlépe to jde tehdy, když jsou nohy o trochu výš nad úrovní řezníkovy hlavy.

Vykrvácení: Umístěte hlavou dolů zavěšenému člověku pod hlavu velkou odkrytou nádobu. Nožem s dlouhou čepelí začněte vést řez od ucha k uchu přes krk a hrdlo až na opačnou stranu. Tím rozetnete vnitřní i vnější krkavice (tepny hlavové), hlavní tepny přivádějící krev ze srdce do hlavy, tváře a mozku. Není-li člověk ještě mrtvý, tohle ho rychle zabije, a v každém případě vykrvácí. Po počátečním přívalu krve se její proud zpomalí a vy ji můžete zachytit do sběrné nádoby. Drenáž můžete uspíšit masáží končetin směrem dolů ke korytu, mačkáním a uvolňováním, „pumpováním“ žaludku. Dospělý kus člověka obsahuje téměř šest litrů krve. Pro tuto tekutinu není žádné využití, ledaže by ji chtěl někdo ihned upotřebit pro rituální účely. U většiny lidí účinkuje vypitá krev jako dávidlo, a musíme také připomenout nebezpečí možné nákazy AIDS. Není známo, zda se lze nakazit virem HIV i z uvařeného lidského těla, ale pro jistotu si vybírejte jateční kusy lidského dobytka mezi méně rizikovými vrstvami obyvatelstva.

Odstranění hlavy: Když se krvácení zpomalí, můžeme začít s přípravou k odstranění hlavy. Veďte dál řez hrdlem okolo celého krku od čelistí až na zadní část lebky. Když už jste prve odkrájeli svaly a pojivové tkáně, můžete teď čistě oddělit hlavu tak, že ji uchopíte z obou stran a ukroutíte ji v místě, kde se páteř dotýká lebky. Toto je dobrá určující metoda k oddělování i jiných kostí od celku, přičemž maso byste měli krájet nejlépe nejprve nožem, a teprve až se dostanete ke kosti, potom i sekáčkem nebo pilkou. Hodnota toho, že si ponecháte lebku jako trofej, je sporná ze dvou základních důvodů. Za prvé, lidská lebka může připoutat nežádoucí pozornost na nového vlastníka. Za druhé, úplné její očištění je obtížné vzhledem k velké mozkové hmotě, jež se těžko odstraňuje bez otevření lebky. K jídlu není mozek moc dobrý. Účinnou metodou pro očištění lebky může být to, že z hlavy vyříznete jazyk a oči, stáhnete z ní kůži a dáte ji ven do nějaké drátěné klece. Klec umožní malým mrchožroutům, jako jsou mravenci a červi, očistit z kostí maso, kdežto větším mrchožroutům, jako jsou psi nebo děti, zabrání v přístupu. Po určité době můžete lebku opět vzít a vařit ji v zředěném bělícím roztoku, aby se sterilizovala a aby se z ní vyplavila veškerá zbývající tkáň.

Stahování z kůže: Po odstranění hlavy opláchněte zbytek trupu. Poněvadž nikde neexistuje žádná výkupna lidských kožek, není nutné nijak zvlášť dbát při odstraňování kůže na každý jednotlivý kousek, takže si můžeme tento úkol mnohem více zjednodušit. Kůže je v podstatě velký orgán a stažením mrtvoly z kůže se odhalí nejen svalstvo, ale také se tím pěkně zbavíme vlasů a chlupů a odporných žláz, jež vyrábějí pot a mazivové tekutiny. Abychom se vyhnuli zařezávání do svalů a vnitřností, měli bychom používat nůž s krátkou čepelí. Kůže se skládá ze dvou vrstev, z vnější tenčí a ze silnější vrstvy ležící pod ní. Při stahování kůže nejprve na povrchu udělejte rýhu, řezejte lehce a ne moc hluboko nebo špatným směrem. Snadno to lze zvládnout, když si na kůži načrtnete nárys vzoru pro stahování, jímž se rozdělí povrch kůže na dílky. Musíte vzít na vědomí, že jednou rukou budete odřezávat nožem kůži od pojivové tkáně a druhou, prázdnou, budete muset zároveň kůži pokud možno natahovat a sloupávat. Vnější pohlavní orgány představují jen malou překážku. Mužský penis a šourek lze odtáhnout od těla a odříznout, ženské velké stydké pysky se stáhnou z kůže spolu se zbytkem trupu. Řiť je nutné nechat nedotčenou a nechat okolo ní jen kolečko zbylé kůže. Stahováním rukou a nohou se nemusíte obtěžovat, tyto partie nestojí za námahu, ledaže byste měli v plánu je marinovat nebo nechat na polévku. Kůži můžeme vyhodit nebo ji osmažit jako slaninu. Dejte vařit odřezky a slupky vnější vrstvy kůže, pak je nakrájejte na menší kousky a ve větším množství vařícího se tuku je smažte tak dlouho, dokud nejsou pěkně naducané a křupavé. Poprašte česnekovou solí, sladkou a pálivou paprikou.

Vyvržení: Dalším důležitým krokem je úplné vyvržení mrtvoly. Začněte vést řez od solaru plexus, v bodě mezi prsní kostí a žaludkem, až téměř k řiti. Dbejte velice na to, abyste neprořízli střeva, ježto znečistí všechno okolo bakteriemi a výkaly (stane-li se to, důkladně vše očistěte). Nejlepším způsobem, jak tomu předejít, je držet nůž uvnitř břišní stěny ostřím ven směrem k vám a postupovat opatrně dál.

Udělejte řez okolo řiti a zavažte jej nití či provázkem, což je tzv. „zátka“. Ta zabrání znečištění trupu možnými zbývajícími zbytky ve střevě. Pilkou přeřízněte stydkou kost čili „háčko“. Spodek trupu je nyní úplně otevřený a vy můžete začít vytahovat orgány (tenké a tlusté střevo, ledviny, játra, žaludek) a odřezávat je od zadní stěny trupu.

Při zpracovávání horní části trupu nejprve prořízněte bránici obepínající vnitřní povrch mrtvoly. Bránice je svalová blána, jež odděluje horní, neboli hrudní, a spodní břišní dutinu. Odřezáním míst spojených se žebry uvolněte a vyjměte prsní kost a pak ji pilkou oddělte od klíční kosti. Oddělte srdce od plic a prořízněte hrdlo, abyste mohli vyjmout hrtan a průdušnici. Když jste už vyjmuli všechny vnitřní orgány, vykrojte z vnitřku mrtvoly všechny krevní cévy nebo zbývající kousky pojivové tkáně a všechno důkladně opláchněte.

Odstranění paží: Nyní může začít vlastní porcování mrtvoly. Udělejte řez od podpaží až po rameno a oddělte kost pažní (humerus) od klíční kosti a lopatky. Usekněte ruku asi tak 3 cm nad zápěstím. Tady je nejvíc masa mezi loktem a ramenem, ježto jsou zde větší svalová uskupení a vzhledem ke skutečnosti, že v předloktí jsou dvě kosti. Dalším způsobem, jak porcovat tuto část, je odříznout deltový sval od horní části paže poblíž ramene ještě před odnětím končetiny. To zvýší procentuální podíl využitelného masa z paže. Vše záleží čistě na vašich osobních preferencích. Řízněte do loketního kloubu a rozlomte ho; tím rozdělíme paži na dvě poloviny, připravené nyní k dalšímu porcování. Před požitím by mělo být lidské maso vždy řádně uvařené.

Půlení mrtvoly: Hlavní část trupu je nyní připravena k rozpůlení. Někdo se radši prořezává rovnou skrz páteř od zadku po krk. To ponechává svalová vlákna, upínající se k obratlům, na koncích žeber. Tady však maso těsně obaluje kosti a my je považujeme za vhodnější (pokud vůbec) jako zavářku do polévky. Tudíž upřednostňujeme takový pracovní postup, při němž se úplně odstraní celá páteř řezáním nožem a pak pilkou po obou stranách od kostrče na konci.

Čtvrcení mrtvoly: Půlky můžete nyní sundat, pokud na to nemáte kuchyňský stůl či řeznický špalek moc krátký. Je načase myslet také na to, jak byste rádi maso servírovali, poněvadž to bude určovat způsob řezů. Nejdříve odsekněte nohy v místě asi deset centimetrů nad kotníky. Tam, kde se stehno napojuje k noze, jsou kosti velice tlusté. Maso bude nutné rozdělit na dvě další základní porce: na žebra s rameny, a na pánev s nohama. Mezi tím je „bok“ neboli břicho, jež lze použít na filé či na řízky, je-li dost silné, nebo i na slaninu, když to nakrájíte na tenko. Tenké a široké řízky masa lze také srolovat a připravit a podávat jako pečeni.

Porcování horní čtvrtky: Ta je označována jako jedna čtvrtina mrtvoly, ačkoli z ní vlastně nedostanete ani ne 25% masa, když se rozdělí na hlavní části. Můžete odříznout krk, nebo ho nechat spojený s ramenem, čili „pleckem“. Prvním důležitým krokem je odstranit lopatku a klíční kost. Nejlepším a nejjednodušším způsobem je prostě řezat podél vnější linie lopatky, vyjmout z ní nahoře maso a pak vykloubit hlavní kost. Abyste mohli vyříznout klíční kost, musíte vést řez podél celé její délky a pak ji vyšťourat. V závislosti na vývinu hrudi ji lze kvalifikovat jako „hrudí“ a odstranit ji ještě před řezáním žeber. U žen se prsa z velké části skládají ze žláz a tukové tkáně, a vzdor jejich chutně vypadajícímu vzhledu jsou spíše nejedlá. U žebírek si lze zvolit, jak je porcovat. Trvale oblíbené je jejich rožnění; můžete je rozdělit na výseky o několika jednotlivých žebírcích a upravit je tak, jak jsou, rozdělit odřezek napůl, aby byla kratší, nebo dokonce nakrájet žebírkové řízky, je-li na nich dost masa.

Porcování dolní čtvrtky: Tady má člověk, toto vzpřímené zvíře, nejvíc masa. Svalová hmota je největší na nohách a na zadku. Celkový objem masa je zde poměrně velký, takže s ním můžeme udělat skoro cokoliv. Největšími kusy jsou zadek, neboli kýta, a horní část nohy, stehno. Obvykle odřezáváme nohu na konci zadku a pak odsekneme kolenní kosti, pokaždé asi 5–10 cm od těch míst. Předtím však ještě můžeme vyjmout celý lýtkový sval ze zadní strany dolní části nohy, ježto se v tomto místě nejlépe řeže. Horní část nohy je nyní připravena na cokoliv, obzvláště na krásné, tlusťoučké řízky. Kýtu musíme porcovat od pánve, nejlépe na trojúhelníkové kousky. Nohy jsou připevněny k bokům v přední části těla, takže nám budou trochu překážet, když se budeme prořezávat podél křivky pánve. Ostatní maso bude na stehnech v přední části pánve.

A to je v zásadě vše. Běžný mrazák má mnoho prostoru ke skladování, nebo si můžete postavit jednoduchou staromódní udírnu (ale jenom venku, s kamenným ohništěm, namísto kadibudky). Drobů a jiných odpadních odřezků se můžete zbavit mnoha způsoby: můžete je spálit, nakrmit jimi zvěř, spláchnout do záchodu aj. Kosti vyschnou a zkřehnou, když je upečete v troubě a dají se pak rozemlít na prášek.

Arsonova čertovsky krvavá omáčka

(marináda, šťáva k podlévání)

Složení:

½ kg konzerva rajské omáčky

½ kg konzerva rajského protlaku

1 šálek černé kávy

¾ šálku piva

¾ šálku ovocné šťávy (pomerančové, ananasové, z manga)

2 polévkové lžíce whiskey

1 polévková lžíce citrónové šťávy

1 polévková lžíce worcesterové omáčky

1 polévková lžíce octa (nejlépe vinného)

3 paličky rozetřeného česneku

3 papričky jalapeño,5 nasekané

¼ velké cibule (nejlépe ⅛ červené, ⅛ bílé)

2 ½ čajové lžičky tekutého kouře6

2 polévkové lžíce hnědého cukru

1 polévková lžíce melasy nebo sirupu

1 ½ drceného nového koření

1 kostka bujónu

1 ½ čajové lžičky soli

1 ½ čajové lžičky mletého pepře

1 ½ čajové lžičky sladké papriky

1 ½ čajové lžičky pálivé papriky

3 špetky bazalky

3 špetky oregana

3 špetky popela z jedné jemné marihuanové cigarety pro chuť


Modlitba za dobrou Smrt

napsal Rev. Chris Korda


Veliký Duchu, já jsem bez ceny;

můj druh zostudil sám sebe.

Ze všech druhů, jež žijí, nebo jež kdy žily,

můj je z nich ten nejnižší.

Nižší než květiny, které plní vzduch sladkým pylem,

nižší než stromy, které svými kořeny obepínají Zem,

nižší než hmyzové, vládcové Země

od počátku času,

nižší než mrštné rybky,

nižší než vznášející se ptáci,

nižší než všichni čtyřnožci,

jejichž srdce bijí pro živoucí Zem.


Veliký Duchu, má hanba je hluboká jako oceán,

a můj smutek je k nesnesení.

Modlím se za osvícení,

ale bojím se, že má prosba přichází pozdě.

Veliký Duchu, je-li tomu tak, pak se modlím za mé vyhynutí.

Dej, ať můj druh vyhyne, ať zmizí z povrchu zemského.

Dej, ať jsou má bedra jalová,

ať mé sémě nevzklíčí,

ať lidská rasa opadne jako listí na podzim.

Dej, ať má pole zarostou,

ať se mé ploty rozpadnou na kusy,

ať má města pohltí prach a stanou se z nich lesy.

Dej, ať má krev napojí trávu;

ať se mým tělem krmí červi.

Veliký Duchu, dej mi zemřít, aby Země mohla žít.


Zachraňte planetu, zabte se


Zdravíme vás.

My nejsme z této planety.

My nerozumíme

vašim podivným zvykům.


Váš planetární ekosystém

se hroutí.

Vaši vůdcové to popírají.

Vysvětlete to.


Vaši vůdci to popírají.

Vaši vůdci to popírají.

Vaši vůdci to popírají.

Vaši vůdci to popírají.


Proč

vám vaši vůdci lžou?

Proč

mnozí z vás věří těmto lžím?

Vysvětlete to.

Vaše podivné zvyky.

Proč

věříte těmto lžím?


Zachraňte planetu.

Zabte se.

Zachraňte planetu!

Zabte se.




Z materiálů na http://www.churchofeuthanasia.org/index.html vybral, přeložil a poznámkami doplnil Misantrop.



POZNÁMKY:

1 zélótové = příslušníci nejradikálnější skupiny Židů, která bojovala proti římským okupantům a připravovala přibližně od začátku našeho letopočtu povstání, jež vypuklo roku 66 n. l. a skončilo katastrofální porážkou Židů; vůbec přepjatě horliví, fanatičtí stoupenci něčeho, zpravidla některého náboženství. – Poznámka Misantropova.

2 Lilith (na obrázku níže) = divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli boží. Aby se Lilith pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. „Lilith je okrádá o dech.“ U kojenců se tomuto jevu říká „syndrom náhlého úmrtí“. Tento syndrom vede ke smrti dítěte bez zjevné příčiny. Lilith se v židovské démonologii označuje jako zlý duch, sukuba (succubus). Lilith není součástí judaismu, ale tento příběh se vyskytuje v legendách Židů i některých jiných národů. – Pozn. Mis.

3 princezna Irulán (obr. níže) = fiktivní postava ze sci-fi filmu Davida Lynche Duna (1984) o pouštní planetě Arrakis. Muad’Dib = ochočená tarbíkomyška z Arrakidy, tvor spojovaný s bájeslovím. – Pozn. Mis.

4 Tzv. „Geinova konfigurace“ (na obr. níže vlevo) = zavěšení lidské mrtvoly k porcování podle metody Eda Geina (1906–1984), amerického masového vraha, nekrofila a kanibala (viz obr. níže vpravo). – Pozn. Mis.

5 papričky jalapeño = malé mexické chilli papričky, známé svou pálivostí (viz obrázek níže) – Pozn. Mis.

6 tekutý kouř (liquid smoke) = látka získaná průchodem kouře skrze vodu. Užívá se jí ke konzervaci a dochucování potravin, např. sýrů, tofu, tempehu, hot dogů a slaniny (na obrázku níže viz láhev tekutého kouře). – Pozn. Mis.