Eurípidés: Tragédie

EURÍPIDÉS

TRAGÉDIE

(VÝPISKY)



EURÍPIDÉS, TRAGICKÝ BÁSNÍK, ATHÉŇAN,

SYN MNÉSARCHIDŮV Z OBCE FLYEIS

(484 či 480 – 406 př. n. l.)


Žil prý většinou na otcovském statku – či snad statečku – na ostrově Salamíně, odděleném úzkým průlivem od Attiky a vzdáleném asi 20 km na jihozápad od Athén. Zřídil si tam prý jeskyňku, vzdušnou a s výhledem na moře, kam se uchyloval před davem, chtěl-li tvořit – a proto je prý v jeho dílech tolik obrazů vzatých z moře – či chtěl-li se oddávat filosofickému rozjímání. Ještě za císařské doby, ve 2. stol. n. l., ukazovali tu jeskyňku římským turistům, byla však už zpustlá, temná, hrozivá.

Byl prý plachý, nesdílný a zádumčivý, hrdý a nepřístupný. Vyhýbal se hlučným shromážděním a veřejným funkcím. Zato se prý stýkal hodně s filosofy. Jeho díla vskutku dokládají znalost idejí Hérakleitových, Parmenidových, Xenofanových, Empedokleových i pýthagorejských. Byl ostatně jedním z prvních Athéňanů, kteří vlastnili větší soukromou knihovnu, a zdá se, že to byl jediný majetek, který v životě nashromáždil. Sám prý byl žákem Anaxagorovým, stýkal se se svým vrstevníkem Prótagorem, neunikly mu ani myšlenky mladších, Prodika, Gorgia a jiných. Sókratés prý měl obzvlášť rád právě jeho tragédie.

Jeho velkolepá tragická poezie byla zároveň jeho občanským slovem (ale to je pro něj jako pro každého Řeka pátého století totéž, protože jen skrze obec mohl být tehdy lidský tvor člověkem). Jeho život v ústraní, tento „theórétikos bios“ (tj. život zasvěcený pozorováním a úvahám), jak to sám nazval v dochovaném zlomku z tragédie Antiopé, nebyl tedy životem ve věži ze slonoviny.

*

Jenom toto měl společné se svým o generaci starším celoživotním soupeřem v Dionýsově divadle v Athénách, Sofokleem (asi 496–406 př. n. l.). Ve všem ostatním, v díle i v životě, byl pravým protipólem tohoto „miláčka bohů i lidí“, oslnivého společníka, oblíbeného i obdivovaného, ztělesňujícího i ony vlastnosti, jež Athéňané pátého století vyžadovali od svých předních občanů – „sófrosyné“ (střízlivou, sebeovládavou uměřenost v názorech) a „euschémosyné“ (úpravnou slušnost zevnějšku, chování i projevu).

A Eurípidés?

Soudobá komedie, která byla téměř bezvýhradně mluvčím konzervativních názorů, nepřestávala provázet Eurípidovu tvorbu ustavičným posměchem, karikováním a satirickými výpady proti jeho dílům, jeho názorům i jeho osobě.

Sofoklés, který si ostatně umění svého mladšího soupeře vážil a zejména svá poslední díla velmi otevřel jeho vlivu, mířil právě na „moderní“ rysy eurípidovské tragédie, když říkal, že „on sám prý líčí lidi takové, jací by měli být, kdežto Eurípidés takové, jací jsou“.

Eurípidés si váží zejména „autúrgů“, drobných rolníků, kteří se živí prací vlastních rukou.

Ke konci života opustil kvůli démagogickým štvanicím vlast a uchýlil se na pozvání krále Archeláa k jeho dvoru do Pelly v Makedonii. Tam pak po roce a půl zemřel, provázen v Athénách do vzdáleného hrobu veřejnou poctou Sofokleovou, který jej přežil o půl roku, a posledním plivancem v Aristofanových Žábách.


HÉRAKLÉS


HÉRAKLÉS

Vzepřu se, vydržím i život!


ANDROMACHÉ


ANDROMACHÉ

Divná věc: I proti strašným hadům

stanovil někdo z bohů lidem byliny

a – co je nad zmiji a oheň ničivější –

proti zlé ženě lektvar nikdo nenašel

až podnes; takovou jsme metlou pro lidstvo!


ANDROMACHÉ

Ó slávo, pověsti – ó zdání! Stům a stům

nicotných lidí život pyšně vzduly se!

Ty ovšem velebím, jimž věhlas dala pravda,

kde za vším vězí lež, ne, těm jej nepřiznám –

leda, že náhodou se zdají rozumní!

Zvnějšku jsou skvělí všichni ti – prý „rozumní“ –

uvnitř jsou stejní jako všichni – ledaže

mají víc bohatství, to ovšem dává moc!


ANDROMACHÉ

Oj, běda mi!

Proč jsem musela i rodit

– otroka! – k břemeni jen další břímě zas?


MENELÁOS k Andromaše

Uč se, když jsi jednou otrok,

nikdy se nevyšklíbat zpupně svobodným!


HERMIONÉ

Odtud nákaza po domech mužů!

Před tím dobře střežte si

zámky a závorami vrata domovů!

Nic totiž zdravého ty návštěvy žen zvenku

nepřinesou – jen zlo a spoustu trpkostí!


HEKABA


POLYXENA

Svůj život v příkoří, v hanbě – ten ne!

Ten nechci, nebudu oplakávat.

Vždyť pro mne zemřít je štěstí.


HEKABA k sobě

A já jsem naživu, spíš zhynout měla bych,

mne Zeus nezhubí, jen abych viděla

čím dále větší zla. Běda, já ubohá!


ODYSSEUS

Dokud jsem naživu, mně na každičký den

i málo postačí a spokojený jsem.


POLYXENA

Až na nesmrtelnost byla jsem bohyní.

Teď otrokyní jsem. Pro samo jméno to,

pro mne tak nezvyklé, chci zemřít raději.

Dny smutné budu žít. K tomu mě donutí.

To nechci připustit. Já oči zavírám,

dokud jsou svobodné, a tělo Hádu dám.

Ten, kdo si nepřivyk žít v špatných poměrech,

ten své jho otrocké snáší jen s bolestí.

Je lepší pro něho snad zemřít nežli žít.

Vždyť život v strádání je jenom na obtíž.


SBOR

Urozenost je dar, jímž člověk vyniká,

obdivuhodná věc, však ještě lepší je,

když k urozenosti se druží šlechetnost.


HEKABA

Mé dítě, kterým zlem se nyní trápit mám?

Tolik jich doléhá. Když myslím na jedno,

druhé mě odvádí, a nová bolest zas

mě k sobě přivolá. Tak zlo jen střídá zlo.

Teď nad tvým utrpením musím, dítě, lkát

a mysl nemohla bych od něj odpoutat.


HEKABA

Není to podivné? Když špatné ornici

od bohů dostane se dobré pohody,

tak nese dobrý klas, a země nejlepší,

když nemá podmínky, vydává špatný plod.

Však člověk ničemný je vždycky jenom zlý.


HEKABA

Kdo špatné nedělá,

ten u nich špatný je.


HEKABA

Všechno je ztraceno, čím jsme se pyšnili.

A pak se můžeme my lidé vychloubat,

jeden z nás, že má dům velký a bohatý,

ten druhý, že je ctěn zas mezi občany.

To není vůbec nic, to jsou jen představy

a jazyk chlubivý. Je nejšťastnější ten,

kterému žádný den nepřines pohromu.


SLUŽKA

Těžké je

libozvučnými slovy hlásat neštěstí.


HEKABA

Ty hlásáš, co už vím, a pranic nového.


HEKABA

Já píseň zpívat začínám.

Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,

když nová jsem prožila zla.


HEKABA

Ach, běda! Co to je? Svým očím nevěřím.

Jde zkáza za zkázou a zlo zas stíhá zlo.

A není, není den, jenž nezastih by mě

bez pláče, hořkých slz.


SBOR

Ach běda, strašlivá zas trýzeň tísní nás.


AGAMEMNÓN

Co žádáš pro sebe? Chceš snad být svobodná?

To není pro tebe obtížné dosáhnout.


HEKABA

Ach, běda! Z lidí nikdo není svobodný.

Buď peníze mu vládnou, nebo náhoda,

a musí jednání své vždycky podřídit

buď tomu, co chce lid, či psaným zákonům.


POLYMÉSTÓR

Ach běda, běda! Kde je jaká jistota,

že sláva, blahobyt a štěstí přetrvá?

To bozi směšují nám štěstí s neštěstím

a matou svévolně nás, lidi neznalé,

abychom ctili je. Však pročpak naříkat?

Zlo, které stalo se, už nelze napravit.


POLYMÉSTÓR

Jak zvíře divoké bych chtěl mít hostinu,

jim přinést záhubu,

za zmrzačení své se pomstít, ubohý.


SBOR

Je možné pochopit, když někdo trpí žal

větší než možno snést, že život ukončí.


POLYMÉSTÓR

Teď všechno stručně shrnu, tohle řeknu ti:

Takové plémě nezná ani moře, ani zem.

Ten, kdo je stále s nimi, ten to dobře ví.


HEKABA

Ó Agamemnone, u lidí neměl by

mít větší váhu jazyk nežli skutečnost.

Kdo dobro vykonal, ať dobře promluví,

a ten, kdo spáchal zlo, ať také mluví zle.

O bezpráví ať nelze mluvit obratně.

Jsou jistě moudří ti, kdo znají promluvit,

však dokonale moudří býti nemohou.


POLYMÉSTÓR

Běda, trestem stíhán jsem od horších, než jsem já.


HÉRÁKLEOVCI


IOLÁOS

Mně na mé vlastní smrti pranic nevadí,

snad jen to, že své nepřátele potěším.


IOLÁOS

Vždyť je to šílenec. Moudrý muž měl by mít

moudrého nepřítele a ne šílence.


MAKARIA

Jak chtěli bychom objasnit,

že jiné k oběti nutíme, sami však

před smrtí, nezbytnou pro spásu, prcháme?


IOLÁOS

My mylně soudíme,

že kdo má úspěch, je též ve všem rozumný.


SBOR

Jak děsivá, pochopitelná nenávist

k tomuto člověku tě, paní, ovládá.


EURYSTHEUS

Já takto smýšlím, věz: Smrt nevyhledávám,

však když mě postihne, snesu ji bez žalu.


ALKMÉNA

Nepřítel zaživa, prospěšný po smrti.

Odveďte ho a zabte. Mrtvolu hoďte psům.


IÓN


IÓN

Většinou lze poznat podle zevnějšku,

zda je kdo šlechetného rodu, nebo ne.


IÓN

Ty nenávidíš to, co náš bůh v úctě má?


XÚTHOS

Zdráv buď, synu.

IÓN

Zdráv jsem. Ty buď rozumný a oba budem v pořádku.


IÓN

Nerad napravuji hlavu lidem hrubým, bláznivým.


IÓN

Moc vládce, tolik bezdůvodně chválená,

se zvnějšku leskne, uvnitř ale sídlí strach.

Já chtěl bych raději být šťastný prostý muž

než král, jenž s oblibou se druží s darebáky.

Snad řekneš, zlato že to všechno vyváží,

že je věc příjemná žít v samém bohatství.

Nelíbí se mi držet v ruce poklady

a každý šramot s bázní poslouchat, starost

jen mít. Kéž mám jen skrovné jmění, v klidu však.

Poslouchej, otče, jaké jsem měl blaho tady.

Především volný čas, věc lidem nejdražší,

jen málo starostí. Zde žádný ničema

mě z cesty nesrážel. Je nesnesitelné,

když musíš ustoupit před mnohem horšími.

To, otče, když zvážím, je mi tady lépe nežli tam.

Nech mě zde žít.


SBOR

Běda, jak nenávidím strůjce úkladů!

Když činí bezpráví, zakrývají je lstí.


KREÚSA

Ublížím tomu, kdo mně také ublížil.


IÓN

Což nesmím zabít toho, kdo mi chystal smrt?

Je čistý, kdo své nepřátele zabije.

Šťastný den, který mi tohleto odhalil.


KREÚSA

Nemohu mlčet. Ty mě proto nekárej.


BAKCHANTKY


TEIRESIAS

Když moudrý člověk dobrou věc chce vyložit,

není mu obtížné promluvit obratně.


TEIRESIAS

Nevěř, že ve vládě je všechna lidská síla.

Jsi zcela šílený a tvoji chorobu

nemůže vyléčit na světě žádný lék.


SBOR

Zda někdy zas při nočních tancích

poskočím bělostnou nohou

k Bakchově chvále?

Do vlahého vzduchu pozvednu šíji,

tak jako když skotačí laňka

na louce s rozkošnou trávou.

Unikla strašlivé honbě,

unikla z okruhu honců,

vyvázla z pletiva sítí.

Za ní lovec své psy

poháněl k běhu halasným křikem.

Ona však rychle jak vítr

rovinou podél řeky prchala ze všech sil.

Teď už se těší z liduprázdné samoty

v lesním porostu

ve stinném listoví stromů.


Co je to moudrost?

Vítězně svoji ruku

zdvihnout na nepřítele.

A co je krásné, je i milé.

Je přece tak snadné

poznat, kde spočívá síla:

v tom, co je opravdu božské

a v tom, co z přírody plyne.


Co je to moudrost?

Vítězně svoji ruku

zdvihnout na nepřítele.

A co je krásné, je i milé.


DIONÝSOS

Jsi velký, veliké jsou tvé záměry.


KYKLÓP


SBOR

Ženský rod by neměl vůbec být.


KYKLÓP

Diův blesk mě nic neděsí.

A nevím, že by on byl mocnější než já.

O ostatní se nestarám. Proč, řeknu ti.

Když z nebe padá déšť, mám v jeskyni svou skrýš.

Pak uložím se zvolna na záda.

Když thrácký Boreás1 rozsype kolem sníh,

oheň zapálím. Co je mi do zimy!

A země z nezbytnosti, ať chce nebo ne,

mi rodí píci.

Já žádným bohům oběť nekonám, jen sobě,

jen svému žaludku, to je můj hlavní bůh.

Mít každodenně hojnost jídla, pití dost,

tomu já říkám Zeus lidí rozumných.

A žádné trápení. Ti, kteří zákony

jen udělali zmatek v lidském životě,

ty proklínám.


ODYSSEUS

Jste ničemní a beze všeho užitku.

Už dávno dobře vím, že nejste k ničemu,

teď to vím ještě líp.


HIPPOLYTOS


CHŮVA

Život náš z strasti a bídy je tkán,

a není trudu úleva žádná.

Velebíme lichou láskou zajatí

to žití, že se leskne milou září.


FAIDRA

Ach ach!

Kéž bych z chladivé studánky libé

vod křišťálových mohla číši vypít!

Tam pod topoly na luzích travnatých

si hovíc hned bych pookřála celá.

V hory pusťte mne; v hvozdy chci ráda se brát,

v lesy sosnovité.


FAIDRA

Ach, já neblahá, co to spáchala jsem,

kam zbloudila jsem od dráhy pravé?

Bohy zmámena jsem klesla, zešílela jsem.

Rozumem řídit se je bolestné,

ale mrzký je nerozum; zahynout

zbaven všeho vědomí to lepší je.


FAIDRA

Já z činů mrzkých strojím skutek šlechetný.


FAIDRA

Již dávno jsme, ne odnedávna nešťastny.


FAIDRA

Špatné lidi ve vhodné chvíli zjeví čas

a zrcadlo jim nastaví.

Kéž nebyla bych s nimi nikdy spatřena!


CHŮVA

Věru zásada to moudrá smrtelných,

že mrzkost skrývají.


FAIDRA

Ó strašně mluvilas, již zavři ústa svá

a nevypouštěj více řečí přemrzkých.


SBOR

Ó Eróte, ty jenž roníš z očí zdroj touhy,

k mé záhubě nezjevuj se nikdy!

Neb Erós, ten vládce lidí,

nezaslouží poct námi štědře rozdávaných,

ten zhoubce, jenž lidi vrhá do bídy veškeré,

když k nim se přiřítí!


CHŮVA

Co, synu, hodláš? Přátele své zahubíš?


HIPPOLYTOS

Plivu na ně; hanebník mi není přítelem.


CHŮVA

Ach, odpusť; chyba, synu, vládne člověkem.


HIPPOLYTOS

Ó Die, proč jen svůdnou lidem pohromu,

žen plémě, v záři usídlil jsi sluneční?

Neb měl-lis vůli štěpit rod náš smrtelný,

z žen vpravdě neměl nikdy být zrozovaný,

a než aby smrtelníci v chrámech tvých

skládali buď zlata nebo železa či mědi tíž,

měli by kupovat sémě potomků spíš,

jež ceně dané slušně by se vyrovnalo,

a bez žen doma přebývat svobodně.

Však nyní musíme si nejdřív domů přivést pohromu.

A z toho zřejmo je, jak je žena velkým zlem.

Krásným šperkem přiodívá, nešťastník,

a rouchem zdobí sochu ze všech nejhorší.

A proto proudem čistým uši propláchnu,

bych vytřel špínu řeči tvé. Zda špatný jsem,

když uslyšev toto, k očistě hned pospíchám?

Mor na vás! K ženám zášť svou neukojím,

nechť mnohý kárá mě, že stále stejné dím;

však věru stále ony také špatné jsou.

Buď tedy kdos je nauč mírně ctnostně žít,

nebo nech mě stále na krk šlapat jim.


FAIDRA

Kéž zhyneš ty i kdokoliv by přátelům

i proti vůli mrzce dobro činit chtěl!


SBOR

Kéž v roklinách strmých bych se skrýti mohla,

kde by bůh mě v ptáka proměnil

a mezi hejny opeřenců domov mi poskytl.


THESEUS

Ó lidé, temně chybující v mnohém,

proč v tisícerém umění jste učení,

a důmyslné tvoříte si vynálezy,

však jedno neumíte;

rozumnosti učit ty, kdož jsou jí prosti.


HIPPOLYTOS

To byl by mudrc výborný, jak díš,

kdo vštípil by rozumnost těm, kdož ji nemají.


THESEUS

Žel! Kéž by měli lidé zřejmé znamení,

podle nějž bychom poznali jejich mysli stav

i kdo pravým naším přítelem a kdo jím není;

a dvojí hlas by měli všichni lidé mít,

jeden poctivý a druhý, jaký právě je,

aby usvědčen byl křivě hovořící hlas

tím spravedlivým; pak by šalby zanikly.


THESEUS

Ó běda lidské mysli! Kam až dokročí?

Jaký cíl si ještě vytkne ve své drzosti?

Neb jestli s každým věkem lidským zmohutní

a pozdější doba předčí věk předešlý

v mrzkém zlosynství, tož musí bohové

ke staré zemi ještě přitvořit novou zem,

jež pojme všechny rouhače a padouchy.


SBOR

Již nevím, koho blaženým ze smrtelných

mám zvát; neboť nejvyšší se kácí v prach.


HIPPOLYTOS

Kdo mudrcům se špatným zdá,

ten před chátrou je tím schopnější.


ARTEMIS

Ó strastný, jakým přidružen jsi útrapám.

Tvé mysli spanilost tě v zkázu uvrhla.


SBOR

Hojné proudy slzí potekou,

neboť sudby žalostné všech vznešených

vzbuzují hlubší žaly v ňadrech.



VYSVĚTLIVKA:

1 thrácký Boreás – bouřlivý severní vítr, sídlo větrů bývá lokalizováno do Thrákie