Eurípidés: Médeia

EURÍPIDÉS

MÉDEIA

(výpisky)



CHŮVA


Teď je konec lásky, vše je samý boj !


Ne radost, odpor cítí, zří-li děti své.



VYCHOVATEL


Každý raději má sebe než své bližní.



CHŮVA


Bůh to, co vyniká, stihne svým hněvem !


Kdo dí, že člověk dřívějších dob

byl hloupý a nemoudrý, nechybí nic !

On vynašel písně, jež k hodům by pěl

a k veselí, k tancům v slavnostní čas

a blažil tak zvuky své pozemské dny;

ale hudbou a písněmi v průvodu strun

moci ukájet bolesti trudů a běd,

to nenašel nikdo, ač smrti to zdroj

i hrůzy, jež vyvrací nejeden rod !

A byl by to zisk přec v písni mít lék

těch strastí! Nač nadarmo napínat hlas

kdes na bujné hostině u plných mís ?

Vždyť bohatý hodokvas postačí sám,

by potěšil srdce lidská ! 1



MÉDEIA


Oko lidské nezná spravedlnosti:

nic neutrpěv, mnohý s prvým pohledem

už nenávidí, aniž pozná nitro dřív.


Třikrát postavit se raději

chci nepříteli nežli jednou roditi !


Žena je tvor bázlivý

a nestatečný, trne, jak jen uzří krev;

však zneuctí-li jí kdo lože manželské,

je krvelačná jako žádný jiný tvor.


Óh, óh !

Co škody a co bolu mi již přinesla

má pověst, Kreonte 2 : to není poprvé !

Ba nikdy neměli by muži rozumní

svým dětem dávat příliš velké vzdělání !

Vždyť vedle hany pro svou nečinnost

i zášť a závist klidí u všech občanů.

Jdi hlásat hlupcům novou moudrost nějakou:

ne moudrým, darmochlebem budeš se jim zdát;

a překonáš-li vtipem ty, kdo zdají se

zvlášť učenými, rozhněváš si společnost.

Mně samé dostalo se téhož osudu:

jsem pro svou moudrost oněm protivná a těm

zas drzá.


Ach žel, jak zlou je ranou láska člověku !



KREÓN


Já nemám tvrdé srdce zlého tyrana,

a častokrát již uškodil mi soucit můj.



MÉDEIA


Ty bídníku – jak jinak tě mám oslovit

než tímto jménem hanby –

tys přišel ke mně, přišels, tvore odporný ?

Toť nestoudnost, toť neřest, z lidských neřestí

všech nejhnusnější ! Ale dobře, že tu jsi !

Když vyčtu ti tvou mrzkost, sobě ulehčím,

a ty se budeš trápit, slyše slova má.


Ó Die, pročs dal lidem jasná znamení,

by rozeznali jimi zlato nepravé,

proč nemá lidské tělo také zřejmý znak,

jímž bychom mohli poznat zlého člověka ?



IJÁSÓN


Bez žen měl by býti svět !



SBOR


Afrodito, s tětivy zlaté

nevysílej na nás šípu

nechybného, kaleného touhou !



MÉDEIA


Patřím k druhu jinému:

znám krutě nenávidět nepřátele své.



NÁČELNICE SBORU


I pravím: Kdo nikdy to nepoznal

a nezplodil žádných dětí co živ,

tenť o mnoho šťastnější nežli ti,

kdo rodiči jsou !

Jsa bezdětek, nemůže zkusiti sám,

jak slastné či strastné pro lidský rod

jsou dítky, a žije si klidně, jsa prost

tak hojných námah a útrap.


Ale ti, jimž dítek líbezný květ

se rozpučel v domě, ti po všechen čas

se starají, souží a trudí jen:

jak zdárně vypěstit děti své,

jak živobytí jim zajistit –

a nevědí přitom, zda jejich trud

se vyplatí jim,

zda se vydaří děti či zkazí.


Nuž, jaký to zisk, když ke všemu zlu

zde na zemi ještě přehořký trud

nám nadělí bůh,

a všechno kvůli dětem ?



POSEL


Já dávno soudím, že vše lidské jest jen stín,

neb žádný člověk není blažen na světě.

Kdo nabyl statků, moci, je snad šťastnější

než jiný, ale vskutku blažen nikoli !



IJÁSÓN


Ty vyvrheli, ženo nejvýš protivná

i mně i bohům, všemu rodu lidskému !

Zhyň, hnusný tvore, krví dětí zbrocený !


MÉDEIA


Nuž chceš-li, jmenuj si mě třebas ohavou

či lítou zvěří nebo divým netvorem:

však jsem tvé srdce ranila, jak zasloužíš !

Trpím ráda, jen když ty se nesměješ !



POZNÁMKY:

1 Kdo dí, že člověk atd.: Ukázka toho, jak i otroci u Eurípida filosofují, třeba i na nevhodném místě. V Médeii není podobného rozumování, jako ani rétorských tirád mnoho, a nejsou tak vtíravé jako v pozdějších básníkových dramatech.

2 Kreón, typické jméno pro vladaře, původně appellativum („vládnoucí“). Jeho dcera je v tragédii bezejmenná, později se jí dostalo typického jména Kreúsa („vládnoucí“, fem.).