Catonova dvojverší

(výběr)



CATONOVA DVOJVERŠÍ (zvaná též DICTA CATONIS či CATONETA anebo prostě CATO) je sbírka latinských přísloví, mudrosloví a moralit z 3.-4. století od jinak neznámého autora jménem DIONÝSIUS CATO. CATONOVA DVOJVERŠÍ byla ve středověku nejoblíbenější učebnicí latiny, která byla ceněna nejen jako výborná cvičebnice latinského jazyka, ale i pro svá mravní naučení. Jako pomůcka k výuce latiny byla používána až do 18. století. Ve středověku to byla jedna z nejznámějších knih; byla přeložena do mnoha jazyků. Dvojverší z této knihy musili znát středověcí studenti zpaměti.



MAIORI CONCEDE

Ustup většímu (= lepšímu)

Mravní zásada, která je uvedena hned na začátku Catonovy sbírky mezi nejdůležitějšími. Je známá také z ezopských bajek (Maiori minor cedat in arte sua – Kdo umí méně, ať ustoupí lepšímu).


FRONTE CAPILLATA, POST EST OCCASIO CALVA

Příležitost je vlasatá vpředu a plešatá v týle

Pramenem je Phaedrova bajka 5,8: Příležitost se lépe chytá zpředu, tj. včas, v pravý okamžik, později už vyklouzne z ruky. Srov.: Chytni příležitost za pačesy.


LABITUR EXIGUO, QUOD PARTUM EST TEMPORE LONGO

To, co se rodilo po dlouhý čas, i okamžik zmaří


CRIMEN VINI NULLUM EST, SED CULPA BIBENTIS

Ve víně zločin není, leč plně vinen je pijan


CUM RECTE VIVAS, NE CURES VERBA MALORUM

Žiješ-li poctivě, nedbej na řeči zlovolných lidí


SERMO DATUR CUNCTIS, ANIMI SAPIENTIA PAUCIS

Každému je dána řeč, jen některým duševní moudrost


REBUS IN ADVERSIS ANIMUM SUBMITTERE NOLI.

SPEM RETINE! SPES UNA HOMINEM NEC MORTE RELINQUIT

Neklesej na mysli, když je ti někdy nepřízniv osud.

Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti


STULTITIAM SIMULARE LOCO SAPIENTIA SUMMA EST

Předstírat na správném místě hloupost je velice moudré


VICTOREM A VICTO SUPERARI SAEPE VIDEMUS

Vidíme často, že vítěz je přemožen tím, koho přemohl


VIRTUTEM PRIMAM ESSE PUTA COMPESCERE LINGUAM!

(Catonova dvojverší 1,3,1; cit. Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Pomni, že první ctností je držet na uzdě jazyk!

Tato latinská slova vkládá Molière do úst pyšného doktora, jenž je pronáší ve větě: „Říkat málo slovy hodně je krásná vlastnost a příliš hovorní lidé nebudí u posluchačů nikdy pozornost, nýbrž jsou naopak velmi často obtížní, takže jim nikdo nenaslouchá. Virtutem primam esse puta compescere linguam! Ano, nejkrásnější vlastností slušného člověka je mluvit málo.“


VULNERA DUM SANAS, DOLOR EST MEDICINA DOLORIS

Léčíš-li rány, je bolest vždy na bolest nejlepším lékem

Smysl je asi ten, že bolest lze vyléčit jen další bolestí (i v přeneseném smyslu).


ALTA CADUNT ODIIS, PARVA EXTOLLUNTUR AMORE

Láska pozvedá nízké, nenávistí se vysoké hroutí


QUOD DARE NON POSSIS, VERBIS PROMITTERE NOLI,

NE SIS VENTOSUS, DUM VIR BONUS ESSE VIDERIS

To, co nemůžeš dáti, to neslibuj planými slovy,

nebuď jak vrtkavý vánek, ač zdáš se být pořádným mužem


QUOD IUSTUM EST PETITO, VEL QUOD VIDEATUR HONESTUM

Žádej, co je spravedlivé, nebo co se aspoň zdá být čestné


NULLI TACUISSE NOCET, NOCET ESSE LOCUTUM

Z mlčení nevzejde škoda, z mluvení bývá však zle


EXIGUA EST TRIBUENDA FIDES, QUI MULTA LOQUUNTUR

Jen málo důvěry zaslouží, kdo mnoho řečí namluví


DOCTRINA EST FRUCTUS DULCIS RADICIS AMARAE

Vzdělání je sladký plod hořkého kořene

Středověká formulace antické myšlenky, jejímž autorem je nejspíše Ísokratés (4. stol. př.n.l.). Práce je trpká, její plody sladké.


IMPEDIT IRA ANIMUM, NE POSSIT CERNERE VERUM

Snadno zabrání hněv, aby mysl poznala pravdu


INTERPONE TUIS INTERDUM GAUDIA CURIS, UT POSSIS ANIMO QUEMVIS SUFFERRE LABOREM

Se svými starostmi občas i radost a veselí střídej, abys měl dosti sil a snesl kdejakou svízel


RARA DATUR LONGO PRUDENTIA TEMPORIS USU

Vzácnou moudrost dá ti hlavně zkušenost dlouhá


TEMPORA NE CULPES, CUM SIT TIBI CAUSA DOLORIS

Dobu neobviňuj, když sám jsi příčinou žalu

Smysl: špatná není nikdy doba, v níž lidé žijí, nýbrž vždy jen lidé, kteří ji tvoří.


CONVENIET NULLI, QUI SECUM DISSIDET IPSE

Sám sobě protivný, všem bude na obtíž


NON CREDAS UNDAM PLACIDAM NON ESSE PROFUNDAM

Nevěř, že tichá a klidná voda snad hluboká není

Volně podle Catonova dvojverší (4,41,2).


QUAE SUBITO ADVENIUNT, MULTO GRAVIORA VIDENTUR

Co se přihodí náhle, zdá se být mnohem těžší

Proverbiální rčení připisované Catonovi.