Bradbury: Marťanská kronika

(výpisky)


BŘEZEN 2000

ŘÁDNÝ OBČAN


Zahrozil jim pěstmi a řekl jim, že chce ze Země pryč; každý, kdo má aspoň špetku rozumu, chce ze Země pryč. Na Zemi tak do dvou let vypukne obrovská atomová válka a jemu se tady nechce být, až to začne. On a tisíce takových, jako je on, by se sebrali – kdyby měli aspoň špetku rozumu – a letěli by na Mars. O co, že by to udělali! Mít z krku války, cenzuru, státní zřízení, odvody, státní kontrolu všeho možného, umění a vědy! Tu vaši Zem si můžete nechat!

Nenechávejte mě v tomhle hrozném světě, musím se dostat pryč! Nenechávejte mě na Zemi!



ČERVEN 2001

...AČ BUDE STEJNĚ LUNA PLÁT1


Oni věděli, jak každodenní život promísit uměním, a o to se Američané nikdy nestarali. Umění je pro ně něco, co má člověk nahoře v pokoji u bláznivého syna.


Co jsem mohl dělat? Hádat se s vámi? Stojím prostě sám proti celé té padoušské, chamtivé a utlačovatelské sebrance na Zemi. Není už dost na tom, že zničili jednu planetu, chtějí zničit další? Copak musejí zaneřádit i cizí chlév? Ti užvanění prosťáčkové. Když jsem se dostal sem, cítil jsem se osvobozen nejen od jejich takzvané kultury, cítil jsem se osvobozen i od jejich morálky a ode všech zvyklostí. Myslel jsem si, že jsem se vymanil z jejich způsobu myšlení. Že už nemusím udělat nic jiného, než vás všechny pobít a žít si po svém.


Oni věděli, jak žít v přírodě a jak s ní vycházet. Nijak zvlášť se nenamáhali, aby ze sebe vymýtili všechno zvířecí. Tuhle chybu jsme udělali my. Byli jsme blázni.

A to se nám povedlo. Potáceli jsme se od ničeho k ničemu a lámali si hlavu, k čemu život vlastně je. Jestli umění není nic víc než zmařené vypětí touhy, jestli náboženství není nic než sebeklam, jaký má život smysl? Až dosud nám na všechny tyhle otázky dávala odpověď víra. Ale ta se rozplynula s Darwinem a s Freudem. Byli jsme a pořád ještě jsme ztracení lidé.

Marťané odkryli tajemství života zvířat. Zvířata se života neptají na smysl. Zkrátka žijí. Pravý smysl jejich života je život; mají jej ráda a žít je těší.

Také na Marsu se lidé stali příliš lidmi a ne dost zvířaty. Jenže lidé na Marsu si uvědomili, že chtějí-li život zachovat, budou se napříště muset vzdát otázky: Proč žít? Život je sám sobě odpovědí. Život je neustálé plození dalšího života, a to nejlepšího, jaký je možný.


Přestali se snažit všechno zničit a všechno pokořit. Smísili dohromady umění, vědu a náboženství, protože v základě není věda ničím jiným než zkoumáním zázraku, který nikdy nemůžeme vysvětlit, a umění je výkladem toho zázraku. Nikdy nedopustili, aby věda zmrzačila estetiku a krásno.


„Určitě mě nenecháte na pokoji. Budu vás muset všechny zabít.“

„Jste optimista.“

„Já mám za co bojovat a proč žít, proto zabíjím líp. Mám teď něco, co se rovná náboženství. Je to učení, jak zase začít dýchat úplně znova. A jak ležet na slunci, hnědnout a nechat v sobě slunce působit. A jak poslouchat hudbu a číst knihy. Co nabízí vaše civilizace?“


Nenávidím se za to, že jsem tak rozvážný, když vlastně doopravdy nejsem přesvědčen, že jsem rozvážný, a ani nechci být rozvážný. Slídit tu kolem a spřádat plány s pocitem velikášství. Nenávidím se za to, že si namlouvám, že jednám správně, když si tím ve skutečnosti nejsem jist. Kdo vlastně jsme, když se to tak vezme? Většina? Je tohle odpověď, kterou hledám? Většina je vždycky posvátná, že? Vždycky, vždycky, ani na jediný malinký bezvýznamný momentíček se nikdy nemýlí, že? Ještě nikdy za celých těch deset miliónů let se nezmýlila? Co je tahle většina a kdo ji tvoří? A co si vlastně myslí a čím to, že jsou takoví, a změní se vůbec někdy, a jak se k čertu stalo to, že i mě pohltila tahle prohnilá většina? Necítím se ve své kůži. Je to klaustrofobie, strach z davů nebo zdravý rozum? Může mít jednotlivec pravdu, když proti němu se svou pravdou stojí celý svět?



DUBEN 2005

USHER II2


Byl jednou jeden se proměnilo v Nikdy nebyl! Šípková Růženka se probudila polibkem vědce a vydechla naposledy při osudném píchnutí jeho injekční stříkačky.



PROSINEC 2005

MLČÍCÍ MĚSTA


Ona bude volat pořád další a další čísla, myslel si. Musí to být žena. Proč? Jenom ženu telefonování nikdy neomrzí. Muž by to nedělal. Muž si stačí sám. Volal jsem snad někoho já? Ne! V životě by mě to nenapadlo. Musí to být žena.



ŘÍJEN 2026

VÝLET NA MILIÓN LET


„Byl jsem vždycky čestný a za to mě nenáviděli. Život na Zemi se nikdy neustálil na něčem opravdu dobrém. Proto jsme odtamtud utekli.

Ukázalo se, že tamten způsob života je nesprávný a zahubil se vlastníma rukama. Vy jste mladí. Budu vám to denně opakovat, až se vám to vtiskne do paměti.

Teď jsme sami. To stačí, abychom se mohli otočit zády ke všemu, co bylo na Zemi.“

Oheň vzplanul jako na potvrzení jeho slov. A pak už byly spáleny všechny papíry. Všechny pozemské víry a zákony shořely a proměnily se v hromádku horkého popela, který za chviličku roznese vítr.



POZNÁMKY:

1 ...Ač bude stejně luna plát = úryvek z básně lorda Byrona. – Poznámka Misantropova.

2 Usher II – Celá tato kapitola je svéráznou poctou E. A. Poeovi. Název Usher II upomíná na Poeovu povídku Zánik domu Usherů. Kapitola Usher II je kromě toho také obranou fantazie, již vraždí moderní svět a předznamenává též některé motivy (např. pálení knih), objevivší se později v Bradburyho nejslavnější novele 451° Fahrenheita. – Pozn. Mis.