Soudců

  Soudců.

Úvod.

               Kniha Soudců béře svůj název od 12 mužů a jedné ženy, kteří  sloužili jako soudci          v období od smrti Jozue - až po dobu Samuela,  který byl - jak posledním soudcem - tak i prvním z proroků.. Tato  kniha byla zřejmě napsána až v době Israelského království, podle  fráze která se opakuje čtyřikrát: "V té době nebylo v Israeli krále." Je zcela možné že ji  psal Samuel - ale skutečný  pisatel je neznámý. Všichni ti soudcové byli - jako vlastně každý  člověk - omezeni ve svých schopnostech. Někdy však ta či ona určitá vada či nedostatek byly spíše pomocí, než překážkou k výkonu jejich  služby. Nikdo z nich nebyl národním vůdcem typu Mojžíše nebo Jozue. Celá tato kniha není vyčerpávajícím popisem - ale víceméně jen částečnou historií toho či onoho místního soudce v krátkém výseku jeho (jejího) života. Tato kniha je - jakoby - ozvěnou verše 14, 34 kapitoly knihy Přísloví: Spravedlnost národ pozdvihuje  - hřích jej ponižuje" (volný překlad). Kniha Soudců je jasný cyklus "dolů a nahoru" v životě Israele. Když jim  bylo dobře, počali odpadávat od pravého Boha, dostali se do bídy, nesnází a poroby - volali k Bohu - a Bůh je vytáhl z jejich nesnází - a tak se to opakovalo mnohokrát! Prostě scházel vůdce kalibru Jozue! Předešlá kniha (24:31) jasně ukazuje jak "Israel sloužil Bohu po celou dobu Jozue." Jozue chyběl! Vlastně to neříkám správně: Chyběl Bůh! V této knize je velmi zřetelné to, že největší  urážkou našeho Boha je - sloužit bohům jiným! Chcete li poznat, jak "dobová" je kniha Soudců, poslechněte si analýzu moderní doby, slovy generála Douglase MacArthura: V této době přibližujících se  bouří, jak se tak morální rozklad  pomalu rozšiřuje, je imperativní  aby byly zmobilizovány veškeré duchovní síly, k obraně a uchování  křesťanské báze, na které byl tento národ založen. Historie nám  nezanechala ani jeden precedent - ve kterém národ, který upadl do  morálního bahna - by také, neupadl do politického a ekonomického  sestupu. Buď se tento národ duchovně probudil - a nebo skončil  v úplném úpadku." Co říkáš, má pravdu?

                    Kapitola první a druhá. Píše se zde o devíti kmenech, které nebyly schopny totálně  vyhnat nepřítele. Jen tři nejsou jmenovány: Reuben, Issachar a Gad, ale dá se bezpečně soudit, že ani tyto neuspěly. Slabost těchto kmenů se projevuje už ve verši 3. Juda neměl žádný důvod žádat o pomoc! Právě tak jako dříve, Bůh by mu byl pomohl! A tak se stalo že Kanaanité nebyli nikdy ze Země vyhnáni.  Verš 11. Město Debir bylo takovým centrem Kanaanské kultury  - byla tam i knihovna. Verš 34. To má být Země Zaslíbená - dar od Boha! A přesto žádný z kmenů nebyl schopen obsadit celý svůj příděl! Nevím, kde beru tu drzost kritizovat - když my nejsme o nic lepší - viz má poznámka v knize předešlé. Co jsme my, "moderní" Křesťané, pro sebe z toho Božího daru zajistit pro nás - v naší době?  2:1-3. A opět Bůh-Syn ve formě, kterou jsou lidské smysly  schopné pochopit. Tady počíná ten trapný "kolotoč." Pár let  s Bohem, pár let bez Boha - počátek "nářku a lítosti" a opět kolem dokola!  Málokdy si skutečně plně uvědomujeme - jak dobrý a trpělivý, ten náš Bůh je! Baal, Moloch či kterákoliv jiná pohanská potvora, - kdyby skutečně existovala - by se s námi takto nemazlila!!

                                                                Kapitoly třetí a čtvrtá.

             První, druhá a třetí apostásie (odpadnutí). Podívej se, jak  z bývalých úhlavních nepřátel se stávají  švagrové, tety, bratranci a podobní. Připomíná mi to post-komunistickou éru dneška.   Rozdíl je pouze v tom,  že Israel přišel do Země téměř "čistý" - kdežto můj národ byl víc jak z 80% "špinavý" ať už přímým členstvím, či kolaborací s "nepřítelem!" Ale to morální bahno je stále stejné.  První soudce, kterého Bůh Israeli dal, byl synovec Kaleba, toho druhého věrného zvěda, společně s Jozuem.

        Moc toho o něm  nevíme. Nakonec, jak už jsem podotkl, nikdo z těch soudců nebyl  skutečným "obrem." Většina z nás - bude mít ten stejný epitaf: Narodil se, žil, zemřel. Jako kdysi jeden chlapík měl na starosti odstraňovat nebezpečné podzemní dutiny nízko pod povrchem, které vznikaly působením vody. Jeho úkol byl tyto lokalizovat a zaplnit. Na jeho hrobě kdosi napsal: "Pan X Y - zaplnil svou poslední díru." Také epitaf. A ta trapná historie pokračuje kapitolou čtvrtou. Zde máme dokonce vojevůdce Báraka, který bez ženské do boje nepůjde! Verše  18-21. Jáel byla Kénijčanka - ne Israelitka - a proto snad se  Sisera domníval, že bude v jejím stanu v bezpečí.

                                                              Kapitoly pátá až osmá.

                       Debora byla "generálem v sukních" - a předčila většinu mužů, hlavně  Báraka! Ve svém zpěvu  naznačuje, že je pouze matkou v Israelské zemi - a že nehledá jiné "zaměstnání!" Ale když ji Bůh  vyvolil - pustila se do toho, jako každý chlap! Ve svém "poetickém  projevu" se také zmiňuje o Šamgar, jediném ženském soudci, která  vládla v období veliké nezákonnosti a hluboké morální nevázanosti. Israel odmítl Boha - ale na rozdíl dnešních lidí, kteří se stali  atheisty, Israel přijmul řadu "bohů." Debora zřejmě nechtěla, aby  její děti vyrostly v takové společnosti a proto se do toho pustila!  Po tom vítězství, Debora opět žádá Báraka aby se ujal vedení - ten se k tomu neměl - a tak to vzala do rukou sama. Také je tu stížnost, že Dan a Ašer mají větší zájem o "business" než o obranu  Zaslíbené Země.  Co se vlastně od té doby změnilo?

           Verš 5:19 ukazuje, že Israel měl také spojence mezi bývalými  nepřáteli. Nevím jak bych se k tomu měl postavit. Ten další verš 5. je ten, o kterém jsme se už zmínili. Nemám důvod, proč bych to měl považovat za pouhé "poetické vyjádření." Bůh může cokoliv!  V kapitole šesté je prvním soudcem Gideon, v celkovém pořadí  šestý. Není nám představen jako nějaký hrdina a´’la Arnold Schwarzenegger, či John Wayne! Víš co dělal, když jsme ho po prvé potkali? Mlátil pšenici blízko vinného lisu. To by nebylo nic  zvláštního - ale ten lis to všechno prozrazuje! V těch dobách se  vinné lisy stavěly vždy dole pod kopcem - na rozdíl od místa kde se  mlátilo obilí - to bylo zase vždy na kopci - aby vítr odnášel plevy  pryč od zrna. Víte proč Gideon schovává svou činnost dole pod kopcem? Aby ho neviděli Midjánci a Amálkovci! Tito byli celkem  neorganisovaní, kočovničtí nájezdníci. Bandité, kteří kradli nejenom zásoby a jídlo - ale také ženy a děti! V té době mnoho z israelských lidí žilo po jeskyních a různých dírách! Ve vlastní  Zemi! Kmen Manasseh, ze kterého Gideon pocházel, žil na pláních, na kterých se také nalézá Pláň Esdraelonská, kde jednou proběhne  poslední bitva - Armageddon. Přesto že to bylo jejich území,  kdykoliv se tito nomádští bandité objevili, Israelci utekli do hor, jeskyň a děr.. A toto je to historické "pozadí", ve kterém náš  příští "charakter", Gideon vyrůstal. Ještě bych chtěl aby sis  něčeho povšimnul. Můj Bůh má také smysl pro humor! Podívej se na  to, jak oslovuje Gideona!

                    Ano, Ježíš měl smysl pro humor i jinde. V Matouši 22:24,  jasně ironicky praví farizeům: "Slepí vůdci - procedíte komára, a spolknete velblouda!" Jestli se Ti to nezdá být humorné, podívej  se na velblouda! Věřím že když Bůh-Syn takto Gideona oslovil, tento se jistě podíval za sebe, koho asi oslovuje! Ale Bůh se na něj podíval a dal mu úkol. Všimni si, že On povolává vždy slabé, obyčejné lidi! Žádné Alexandry, Kublai Chány, Ceasary a pod. Bůh si  nezvolil faraóna - silného, mocného vládce. Vyvolil si pastýře z Midiánských kopců - Mojžíše!  A právě tak i zde...   Pavel v Prvním  dopisu do Korintu to píše v 1:26-27. Víš proč je spousta Křesťanů pro  Boha nepoužitelná? Většina z nich si jde svou vlastní cestou podle své  vlastní vůle, hrají si na svém  „písečku!" Ani Eliáš nebyl z počátku slabý. Teprve až se  slabým  stal,  Bůh ho použil.  Ne, nikdo se nebude nafukovat v Boží  přítomnosti, že něco pro Boha vykonal ve vlastní síle! Nikdo!

        První úkol, který obdržel, byl postavit Bohu oltář :  To je uznat Ho za pravého Boha a zničit oltář Baalův, což je - odmítnout  boha falešného, neskutečného. Ani k tomu neměl Gideon odvahy za dne - vykonal to v noci! A nyní si chce „ověřit“ Boha! Chce vidět, zda mluví s tím pravým. Jistě,  tohle by nebyl dostatečný důkaz pro většinu dnešních skeptiků - nemluvě o atheistech - ale  jemu to zcela stačilo..

 Překvapuje mně, že byl  schopný  stáhnout za  sebou  třicet dva tisíce mužů! Ve mně - prozatím - moc důvěry nevzbuzuje! Určitě to není generál  Patton! A já jsem přesvědčen, že i když měl tolik bojovníků, stejně by jich chtěl - alespoň jednou tolik! Pravda, Midianité byli neorganisovaná banda - ale bylo jich jak kobylek! Určitě by si bývali s tou armádou Israelitů poradili! Ale Bůh - jako vždy - to viděl zcela jinak. Kdyby býval pomohl Gideonovi k vítězství se stávajícím množstvím bojovníků, náš  hrdinný novopečený vojevůdce by byl určitě přesvědčen, že to byla  jeho zásluha! A to v Božím plánu nebylo! Právě tak, jako Abrahám dostal Izáka ve věku, kdy bylo jasné i hloupému, že tento nepřišel přirozenou cestou, tak i zde to Bůh trochu "zkomplikuje".

      A zde máš příteli, kouzelný příklad Boží  suverénity a lidské svobodné vůle:      

 

        Každý z nich si - ať už z jakéhokoliv důvodu - zvolil určitý způsob pití. Do toho Bůh ani trochu nezasahoval! Ale On si potom zvolil ty, kteří volili ten specifický způsob, jak ukojit žízeň!  Možná, že kdybych se byl u některého tenkrát zastavil a zeptal se: "Hele Pepíku, proč piješ jako pes?" Asi by se zarazil, a řekl, že neví, že ho to jen tak  napadlo.  On si vybral  svobodně, a Bůh si vybral - suverénně!  Přesně tak je to s Kristem! Ty, zcela z vlastní, svobodné vůle uvěříš, že On za Tebe tam na tom kopečku zemřel. On, potom, suverénně, si takové vybere do své rodiny! Mimochodem, strategie té následující bitvy je - právě tak "vojenská," jako ten pochod s bubínky a trumpetami kolem hradeb Jericha! Po tomto obdivuhodném vítězství nastala chvíle kdy se  ukázalo, že Israel opravdu chce nějakého krále nad sebou. Prostě to viděli "u sousedů" ("každý to dneska dělá") a tak se také chtěli "zmodernizovat." Ale později to Bůh vysvětluje Samuelovi: "Oni neodmítají tebe - Samueli - oni odmítají mne".

       Ještě k tomu mnohoženství. Bůh nestvořil tucet Eviček pro jednoho Adámka! Nevyoperoval mu všechna  žebra! Pouze jedno!  Ano - jeden a jedna! Ale právě tak jako s tím králem později v tom nezabránil, i když to nikdy neschválil! Podívej se na ty známé  problémy s mnohoženstvím: Abrahám a Hagar. David a Betšíba. Šalamoun a ty stovky těch konkubín.  Jistě: Pakliže Bůh chce abys  přijal Jeho pravidla dobrovolně, pak Tě nemůže nutit!! To je ten Jeho problém s námi, lidmi! Miluje nás, moc a moc - ale nemůže nás  přinutit, abychom my milovali Jeho!! On dobře věděl co udělal, když nám dal ten obrovský dar!

               Podívejme se na ten "vděčný" Israel po smrti Gideona! Verš  8:33-35 nám nastavuje zrcadlo! Dovol, abych si zde vylil srdce!  Také to někdy potřebuji!  Jsou lidské vlastnosti, které nemám rád, vadí mi.  Jsou  další, které mně nutí "vidět červeně." Jsou další při kterých doslova "lezu po zdi!" Ale ty všechny se dají, tak nějak přežít!  Nakonec každý z nás jich pár má - někde hluboko v šuplíku staré almary - dobře uložené. Ale jedno, jedno nenávidím! Někde jsem kdysi četl krátkou anglickou báseň od chlapíka, který se jmenuje (či jmenoval) Colton. Nemám potuchy co to bylo za básníka.  Mám anglickou poesii rád a hledal jsem - nikdy jsem jeho jméno už nenašel. Prvních pět řádků jeho básně nikdy nezapomenu! Přeložil jsem jejen tak narychlo:

                                  Zloděj, má občas své "záchvaty" poctivosti,

                                              podvodník, někdy touhu po čestném jednání.

                                   Lhář chvíle, kdy se mu chce říci pravdu,

                                               i prostitutka - zasteskne si - po čistotě..

                                    nevděčné srdce - však v sobě nemá nic!

          Dodal jsem k tomu svůj konec: Můžeš milovat Césara, Neróna, Atillu či Heroda, Lenina, Hitlera, Stalina - a další. Takové případy lásky jsem v životě potkal. Můžeš milovat i stonásobného  vraha, ano!   Ale, ještě jsem se nikdy nesetkal s někým, kdo by  miloval Jidáše!! Podívej se kolem sebe! Už je tomu dva tisíce let, co Bůh-Syn přišel aby v bolesti a hanbě "vyplatil" náš dluh  - abychom my, mohli žít!   Kolik lidí, jsi  v životě potkal(a), kteří Ti řekli,  že milují Boha, za to, co pro ně  udělal!  Kolik ? Tou stejnou vlastností končí kapitola 8.

                                                      Kapitoly devátá až dvanáctá.

                 Neznám - ani jeden případ v Bibli - kdy by vybočení z Boží  vůle přineslo trvalý užitek, ať už jednotlivci, rodině či národu! Jak jsme se zmínili o tom mnohoženství: Hleďme, jaký vzácný lidský poklad vyprodukoval Gideon s jednou se svých konkubín! Nebudu se o tomto dobrákovi příliš rozepisovat - nestojí za to.  Ale někteří  znalci Bible se domnívají, že Abimelek byl jedním ze Soudců. Poukazují na verš 22. Nevěřím tomu, protože mi to jde "proti  srsti". Nakonec skončil právě tak slavně, jako později Jezebel,  (2Královská 9:35-37).

                 Sedmý Soudce, Tóla se vyznamenal tím, že se narodil, žil  a - zemřel. Druhý verš je celý popis jeho života. Osmý Soudce Jaír,  byl na tom asi stejně - s tím rozdílem, že tento měl dost peněz,  aby mohl koupit pro každého ze svých 30 (!) synů jednoho osla. Ne, neber to tak, jak by to mohlo vypadat:   Nedělám si z nich posměch  - ne! Jistě to byli slušní lidé, pakliže je Bůh povolal do tohoto  povolání! Ale je při nejmenším podivné, že za 22 let jeho vlády, si  lidé vzpomenou na 30 oslů! Pravda, osel - v té době - byl znamením zámožnosti. My, většinou nesprávně, interpretujeme Zachariáše  9: 9 : ("Tvůj král přichází pokorný, jede na oslu.") Tato Bible má  - ještě strašnější překlad : "pokořený, jede na oslu". Na oslích  jezdili králové! Osel v tehdejší době byl něco jako bílý bavorák dnes!  To nebylo nic pokorného - jeti na oslu! Zachariáš by se měl chápat jako: Pokorný, i když  jede na oslu!"

Kdyby Ježíš nebyl vskutku  Králem - byla by to bývala do nebe  volající opovážlivost přijíždět do  hlavního města na oslu a přijímat  takové pocty!

              Podívej se na 10:6!  A už se to opět točí! Bůh jim krásně odpovídá ve verši 14! Pamatuj si příteli, pakliže nepatříš do Jeho rodiny protože nejsi ochoten přijmout Jeho Syna za svého  Spasitele, potom - až Ti poteče voda do bot (a ta Ti, jednou poteče!), obrať se na ty své bohy jako chaty, pěkné holky, auta, plné břicho, plnou kapsu. K Otci Ježíše Krista nechoď - byl bys na  nesprávném "úřadě!" Jiftáh z Gileádu byl synem běžné prostitutky. Jistě, s takovýmto "společenským pozadím" se těžko dostává nahoru! Jsou  však vyjímky. V historii známe státníky, krále, vojevůdce  a i - papeže, kteří se narodili "nelegitimní." Vilém Dobyvatel  (1027-1087) se hrdě podepisoval: William - Bastard.

 

  

             Celá ta scéna Jiftáha, jeho slibu Bohu a jeho dcery by  vypadala, jako že Jiftáh obětoval svou dceru jako oběť. Ne! To by bylo jasně proti Deuteronomy 12:31 - a Bible nemá kontradikce!  Písmo zcela mlčí o tom, zda ten slib Bohu byl správný či ne. Ale pohleďme, co se nakonec stalo. Jiftáh, po dobrovolném rozhodnutí své dcery, jí věnoval Bohu = Nikdy se neprovdala! Zůstala pannou do smrti! Bůh by nikdy nebyl dopustil lidskou oběť! To On sám, později, položil svého Syna na obětní oltář Golgoty. Od nikoho jiného by něco podobného nepříjmul! Příští tři Soudci jsou také "bez tváří", pouze Abdón se "vyznamenal" tím že předčil Jaíra o deset kluků! Také něco! Soudce Ibsán byl z Betléma.. Také toho asi moc neudělal.

                                                     Kapitoly třináctá až osmnáctá.

             Opětná apostasie dostala Židy na 40 let pod Pelištějce (Palestýnce). Tito byli snad nejúhlavnější nepřátelé Židů - vůbec!  Kdy se dívám na zprávy ze světa, zdá se mi, že ten minulý čas v té předešlé větě není tak zcela správný! Málokdo propásl životní příležitost jako Soudce čís.13 - Samson! A bylo mu toho tolik dáno! Přišel na scénu během sedmé apostasie a Israel byl - částečně za jeho působení osvobozen. Částečně. Ta malá občanská válka, která začala za Jiftácha, rostla  rok za rokem a na konci knihy Soudců je z toho úplný chaos! Popis Samsonova života - jaká ztráta času, takhle  žít! - nám dává tajemství jeho síly - a tajemství jeho slabosti. Ten výraz "zasvěcenec" z verše 7 je hebrejsky "näziyr,"  či"näzir." To znamená, že tento patřil pouze Bohu. Nikdo na něj neměl nárok. Nepil ani víno, jelikož víno je symbol pozemské radosti. On měl nalézat radost v Bohu. To stříhání vlasů. V 1Korint. 11:14 se píše, "je hanba pro muže mít dlouhé vlasy."  Nazarite (zasvěcenec) byl ochoten snášet tuto hanbu - pro Boha. Neměl se ani přiblížiti mrtvole. Tyto tři byly povinnosti Samsona-Naziyr-a. Ani jednu z nich nedodržel, jak později poznáš. Ta síla  - ve skutečnosti - nebyla v jeho vlasech, ale  ty vlasy byly znak  patřičnosti k Bohu.   A v Něm,  pochopitelně byla také Samsonova síla.  Jinak byl Samson mazánek!  14:1-2, to jasně říká! Proč to  nešel tomu děvčeti říci sám? Ovšem, ta svatba byla pouze záminkou, jak se dostat mezi Palestýnce - do jejich "rodiny". Verš 9 popisuje porušení povinnosti vyhnout se mrtvolám. Potom, co jeho drahá choť prozradila jeho hádanku, docela klukovsky se naštval a šel domů k rodičům a její otec jí "dal" jeho příteli!  Zřejmě tam měli zcela  jiný pohled na manželský slib! Všechna ta následující klukovská "alotria" nemají opravdu cenu času. Samsonovo motto jeho zkázy bylo: "Samson miloval ženu." Jen mně překvapuje, že mu Bůh tu sílu ponechal tak dlouho,  jak mu jí ponechal. Ale kdo jsem já, abych se ptal proč? Samson byl podle mně, "ztrátová investice." Ne ale podle Boha! Ten věděl dopředu co se stane a přesto si Samsona vybral. Já, protože nemám  schopnost vidět všechny ty "nitky", které možná běží  ještě dodnes, byl bych ho nevybral. Ovšem fakt je,  že já  si  vidím   sotva na špičku vlastního nosu..

                Počátek kapitoly 17.  nám představuje opět nějaký "produkt" dobré rodinné výchovy. Poví své "mamá", že jí ukradl peníze a ona mu za to požehná! Tohle je rodina, která má plnou vitrinu falešných bůžků a teď k tomu přidají dalšího! Verš 6. to ale plně vysvětluje:  "každý si dělal to co chtěl". Verš 12. Co tohle bylo za kněze - v domě plným sošek bůžků? Na závěr osmnácté kapitoly: Tak hluboko klesli, že Mojžíšův vnuk dělá kněze - mezi těmi všemi "bohy!"

                                                Kapitoly devatenáctá až dvacátá první.

               Tento závěr knihy Soudců nám dává dobrý pohled na mravní  bahno Israele v oné době. Dovedeš si představit, že by si  - Levita - vzal za ženu - prostitutku v čase Mojžíše či Jozue?  Potom jí zřejmě přestal bavit a tak se vrátila domů, ke starému  povolání. Náš dobrý Levita se za ní vydá, je vlídně přivítán otcem,  a večer se odehraje scéna podobná té v Sodomě - tu noc před  zničením těch měst. Hlouček pervertů si hlučně žádá "poznat"  návštěvníka - tak mu dají tu ženskou, která to - nakonec  nepřežije..

       Tohle je, jak zpráva ze včerejšího bulvárního plátku kdekoliv na světě!  Nakonec z toho vznikne něco jako dnešní Bosna a nebo Rwanda - Burundi! Proč? A opět ten verš, který se tu opakuje pomalu na každé stránce: "Každý dělal to, co se  zdálo být správné v jeho očích!"  Můj prostý komentář: Kniha Soudců, a vlastně - všechny ty  knihy probrané: V Bibli jsou stránky, které jsou - až odporné! Odporné tím, čím my lidé ve  skutečnosti jsme! Jací jsme, když  v nějaké krizové neočekávané  situaci - pojednou ztratíme - ten  hrozně tenký "nátěr" civilizace,  to pozlátko lidskosti, tu naší  masku, kterou si tak "považujeme!" Ať  už je to Kain, který zamorduje svého bratra - protože on sám je  špatný - ať to jsou Lotovy dcery, které se vyspí s otcem aby měly  potomky - i když všude kolem je lidí jako smetí! - ať už je to Samson, který, jak už jsem se zmínil, nedává pražádný smysl jako Boží zástupce Israele. Nakonec je to také (mimo mnoha jiných, později), i tento případ Gibejců. Nedovedu si představit, jak se cítí Bůh, který se na to dívá po tisíce let, když mně - nijak  zvlášť dobrému - členu této společnosti - se občas zdvihá žaludek!

    A co udělá ten náš Bůh? On, nakonec, přijde na toto  smetiště, které kdysi stvořil jako ráj - a obětuje se - aby "tento  spolek" - nebo alespoň někteří členové této nechutné společnosti, mohli jednou žít s Ním v Jeho domě!

 Je - vůbec možné -takovou lásku  pochopit?  Vlci či hyeny, se chovají lépe jedna k druhé než většina lidstva se chová k Bohu! A když po tom všem co jsem poznal,  si přečtu třeba "Humanistický Manifest" se vší tou stupidní  arogancí, kterou dali dohromady „mudrci“ druhu homo sapiens, potom  se cítím ještě zhnuseněji - než když si promítnu tyto Gibejské  rabijáky!

                                                              Soudců

                                                                 konec.

Comments