Pavlovy listy

Pavlovy listy.

Můj oblíbený námět: Pavel a jeho dopisy. Zde přicházíme ku zcela jinému odhalení, nebo lépe vysvětlení. Bůh použil několik způsobů komunikace s člověkem. Použil Zákon, historii, poezii, proroctví. Potom nám dal Evangelia a Pavlovy dopisy, které mají zvláštní barvu a charakter v porovnání se vším předešlým. Starý Zákon se dívá "dopředu" v očekávání Mesiáše. Ve středu pozornosti je On a Jeho Boží Království. Ale "Schován v Bohu," (Efezským 3:9) byl pohled další: Neurčeně dlouhé období mezi Mesiášovou smrtí a Jeho Druhým Příchodem k té poslední bitvě - Armageddonu. Jinak také období mezi 69tým a 70tým "týdnem" Daniela. Nikdo v té době netušil další část Božího plánu. Byla to "Ecclesia," ("Svolaní") symbolické "Tělo Kristovo," skládající se ze všech skutečných Křesťanů! Ježíš toto sice ohlašuje v Matouši 16:16-19, ale nevysvětluje jak a z jakého "materiálu" je tato "Církev" tvořena. Její vztah k Israeli, její pozice v celkovém obraze plánu, její privilegia a povinnosti. To vše vysvětlují Pavlovy dopisy. Zde se vlastně dává na papír "Ústava," lze-li to tak nazvat. Ústava budoucí Kristovy Armády na Zemi. Vlastně to není Organizace - je to Organismus, živé Tělo Kristovo - a to vím od Pavla! Od něj vím, že ten "starý" člověk, ten tělesný člověk, není schopný být dobrý a nikdy dobrý nebude! (Římanům 7:15-18). Skrze Pavla dále vím, že "my všichni nezemřeme ale všichni budeme změněni." (1 Korint. 15:51) Ale - a to hlavně : Vysvětlení spásy lidské duše! Ne skrze zbožnost, či dobré skutky, ale Jeho milostí, Jeho láskou, Jeho dokonalostí, Jeho prolitou krví jsme přijati do Jeho rodiny. A to je to, co jsem potřeboval! Vím, že nejsem schopný být dobrý, jak Jeho Zákon vyžaduje, vím že sám o sobě nemám naději, i kdybych zde žil tisíc let! Prostě - není to v mých silách! Ano, spása jako dar - to bylo to jediné, co mně mohlo vytáhnout z bezvýchodné situace - co mně dalo jistotu, že i když nejsem a neumím dobrým být, že mně Bůh k sobě vezme, přijmu-li Jeho Syna! Potom ještě Pavlovy dopisy z vězení: Efezským, Filipským, Koloským! Jistě, vím že to byl Duch Boží, který Pavla inspiroval - všechno dobré přichází od Boha - ale - a to už jsem poznamenal dříve - těším se na setkání s Pavlem - jednou tam doma...
Listy - konec.

List Římanům.

Úvod.
Není pochyb o lidském autoru tohoto dopisu (1:1). List Římanům je - na rozdíl od jiných listů - Boží manifest k celému světu. Pro Pavla bylo rozšiřování Kristova evangelia všechno a Řím byl středem světa, pro který Kristus zemřel. Datum napsání tohoto listu je asi AD 60. Pavel ho psal za své třetí návštěvy Korintu, jak píše ve 2 Korint. 13:1. Píše o velké touze navštívit Řím. Křesťané se v tomto městě skládali převážně z Pohanů. Pavel naznačil, že by nikdy o návštěvě Říma neuvažoval, kdyby někdo jiný byl zakladatelem místní kongregace (Řím.15:20). A zde píše, že touží po tom, aby je mohl navštívit! Pavel by nikdy nešel tam, kde už jiný apoštol byl, a z toho můžeme udělat rozumný závěr, že žádný apoštol před Pavlem v Římě nebyl! A znovu ta stejná otázka: Kdo tedy založil římskou kongregaci? Už jsem psal dříve: Irenaeus tvrdil, že to byl Petr a Pavel. Ve světle našeho poznání je to omyl. Psal jsem o těch dvou - Aquilla a Priscilla. To je jedna možnost. Druhá je, že ji založil sám Pavel "dálkovým ovládáním." Jak tak cestoval po Římské Říši, získával všude lidi pro Krista. Řím byl něco, jako veliký magnet. Žít v Římě bylo jistě velmi lákavé a není pochyb o tom, že mnoho lidí, které Pavel na svých cestách potkal, bydlelo také v Římě. A tak to mohl být kdokoliv - i když se mi ten obrázek, Aquilla & Priscilla, velmi zamlouvá už pro to, že je Pavel v tomto dopise (16:3) zdraví z Korintu, kde se s nimi před tím seznámil! Jak se tak připravuji napsat komentář k tomuto listu, cítím se tak hrozně neschopný - tak neuvěřitelně mrňavý - v porovnání s tématem Pavlova dopisu - Boží čistota, která leží za hranicí mého chápání!........
Je to zároveň zpráva, kterou dnešní svět nechce přijmout, nechce ji ani slyšet! Totiž, tento svět dává přednost zprávě o slávě lidstva, o velikosti Člověka! Dopis Římanům naopak - učí o totální depravitě = zkaženosti homo sapiens, který - bez vyjímky - je zcela ztracený! A jelikož on sám, nemá ani molekulu vlastní čistoty, musí jí dostat od Boha! Jediný lék na tuto rakovinu je ten, který najdeš v Kristu - jiný neexistuje! Ten zloděj který umíral vedle Ježíše, byl prohlášený za nehodného žít v Římské Říši a byl popraven. Ježíš však řekl, že ho učiní způsobilým pro život v nebi... Dovol, abych Ti doporučil tuto knihu ke stálému studiu. Zaručuje mnohem větší "dividendy" než kterýkoliv peněžní ústav tohoto světa....
Úvod - konec.
Římanům.
1:1-7.. Pavel se identifikuje jako "doulos"- otrok Ježíše Krista. Každý Kristův služebník je tím - čím je - zcela dobrovolně! Kristus nikoho nenutí. Vzpomeň si na Lukáše 13:34: "Kolikrát jsem chtěl .. ale vy jste nechtěli!" Toto evangelium není nic nového. Bylo slíbeno proroky všech věků. Je to zpráva o Boží lásce, která šla daleko až až k smrti, aby zachránila objekt své lásky. "O Jeho Synu..." Řečtina používá výrazu "peri", (periscope, perimetr), což znamená "obklopit". Celé evangelium je o Ježíši Kristu. On je Božím Synem - On je naším Spasitelem. Občas slyším, že "potřebujeme Kristovo náboženství!" On žádné náboženství neměl a ani nezaložil! On je nepotřebuje - je přece Bohem! Co potřebujeme my, je poznat Ježíše Krista a uvědomit si, co pro nás udělal! Námitka:"Jak může být Bohem, když se sám modlil?" Protože vzal na sebe břemeno lidskosti - člověčenství. Na příklad u Lazarova hrobu Ježíš říká: „ale řekl jsem to kvůli zástupu, který je kolem." (Jan 11:41-42) Příteli, On se modlil, aby pomohl naší víře, ale On je Bůh-Syn. Ve verši 4. vidíme, že se nestal Božím Synem tím, že vstal z mrtvých - Vzkříšení pouze odhalilo, kým On je! ... Přesto že se ten specifický titul "apoštol" používá pouze ve spojení s Pavlem a dalšími, každý skutečný Křesťan je "poslaný(á)," aby informoval svět o Kristu! Pravda - Bůh nás spasil zcela zdarma, bez jakéhokoliv přispění s naší strany - ale po tom, co Tě spasil, očekává od Tebe nějaké to svědectví druhým!
Verš 7. je špatný překlad, dovol mi opravu: "Všem, kteří jsou v Římě, milováni Bohem, nazváni svatí". "Svatý," je přídavné jméno každého Křesťana! Svatý není ten, který je vyzdvižen, vychválen - svatý je ten, kdo vyzdvihuje, chválí Krista!! Člověk se stane "svatým," když přijme Ježíše Krista! Není to Tvůj charakter, který z Tebe udělal svatého, je to Tvá víra v Ježíše Krista a fakt, že jsi byl(a) vybrán(a) „na stranu“ Bohem! Římský Katolicismus považuje za svaté ty lidi, které si sám, nedokonalým lidským soudem vybral a předpokládá, že to bude Bůh ratifikovat! 1:8-16. To Slovo, které se dostalo skrze provincie do Říma, bylo přijímáno s nadšením tak velikým počtem lidí, že to znepokojilo i vládce. A tak později, počalo to tak známé pronásledování Křesťanů, které skončilo - definitivně - až za Konstantina, který z Křesťanství udělal státní náboženství. Ale na počátku byli římští Křesťané, svědky pro Krista jako málokdo! Dnes už se to nevidí, až na malé vyjímky, jako příkladně čínští Křesťané, na rozbřesku Komunismu v Číně, a později pak při tak zvané "kulturní revoluci," kdy se je také snažili komunisté vyvraždit. Neuspěli právě tak, jako neuspěli římští caesarové, od Nerona až po Diokleciána! Pavel prosí za úspěšnou cestu. S lidského pohledu to na úspěšnou cestu nevypadalo, když nakonec ztratil život v římském vězení - ale my už víme že to, co nazýváme úspěchem dnes, může být katastrofou zítra! Jenom Bůh, který zná konec již na začátku, může s jistotou prohlásit úspěch za úspěch. Pakliže by Pavel získal, jenom jednu jedinou duši pro věčný život, byl by to úspěch, protože důsledky jdou do nekonečna....... Řekové - Barbaři, bylo řecké rozdělení světa. Židé zase rozdělovali svět na Israel a Pohany.
Víš proč se Pavel cítí dlužníkem? Protože po tom osobním setkání s Kristem na Damašské cestě, dostal takové dary a takové poznání, že se cítil dlužníkem ztracenému světu. Když mi Křesťan prohlásí: "Já své dluhy platím!" odpovím: "Ano? Budeš dlužníkem (lidem) do té doby, než ten poslední človíček, na této planetě uslyší zprávu Ježíše Krista!" (Bohu zůstaneš dlužníkem navždy!) Všimni si laskavě, že jsem neřekl "dokud neuvěří" ale dokud neuslyší! Proč říká Pavel že se nestydí? V prvním století neexistoval jediný kostel v Efezu (a vlastně nikde jinde). Když se tak díváš na ruiny těch slavných měst, vidíš jakou nádheru představovaly pohanské chrámy, palácové sochy. Křesťamství bylo v té době chudou Popelkou, v porovnání ke všem těm bohatým "příbuzným." "Každému, kdo uvěří". Kristovo evangelium je universální ve svém dosahu ale omezené pouze na ty, kteří uvěří! Toto prohlášení "balí" jak Boží volbu, (predestinaci) tak i svobodnou vůli, do jedné škatule. Jsou to vlastně tři pertinentní pravdy: Nabídka zprávy: Spása. Rozsah: Celý svět. Podmínka: Víra v Ježíše Krista.
1:17... Správný překlad: "Spravedlnost od Boha je odhalována od víry k víře." Mé vysvětlení: Spravedlnost, čistota je od Boha. Není v tom nic našeho, protože naše "čistota," naše "dobré skutky" jsou jako špinavé hadry v Jeho očích! (Izaiáš 64:6) To znamená, že Bůh nepřijme v žádném případě naše "dobré skutky" jako cenu za spásu naší duše! Nikdy! Bůh "ubytuje" člověka v Kristu a potom ho "vidí" v čistotě svého Syna. Jediná metoda, jak získat Boží spravedlnost, čistotu, je skrze Jeho Syna. Je to spravedlnost-skrze-víru. Nemůžeš si ji odpracovat, nemůžeš ji koupit. "Od víry k víře" znamená "z víry do víry." Bůh Tě spasí vírou, Ty tou vírou žiješ, zemřeš, a jednou budeš skrze tu svou víru v nebi! Prohlášení: "Spravedlivý bude žít svou vírou," platí jak pro Starý, tak pro Nový Zákon a vysvětlil bych to takto: Ospravedlnění skrze víru znamená, že hříšník, který uvěří Kristu, je nejenom očistěn = pardonován od hříchů, ale zároveň stojí před Bohem v Kristově dokonalosti! Bůh by byl v nebezpečí poskvrnění své vlastní spravedlnosti, kdyby nebyl trest - jako pokuta za hřích - vykonán! Tu pokutu mohl zaplatit opět pouze Bůh a Ty to můžeš přijmout pouze vírou. Tento akt Tvého ospravedlnění, není nějaké "svévolné" rozhodnutí ze strany našeho Boha! On přece nemůže přehlédnout svou svatost a spravedlnost! Kdyby "odpustil" naše hříchy aniž by za ně požadoval trest, přestal by být spravedlivým soudcem! Tím že nás zachrání svou milostí znamená - že my sami - nemáme v sobě nic, zhola nic, co by zasloužilo zmírnění, či dokonce zrušení trestu! A tak nás může spasit jen na základě našeho přijmutí "náhradníka," který byl schopen vzít ten trest na sebe. Prostě Bůh nemůže otevřít "zadní vrátka" v nebi a pustit nás tam někdy když je tma, aby to nikdo neviděl!... Ještě jednou verš 17. Posledních 5 slov vlastně zapříčinilo - ať už přímo či nepřímo - Reformaci! Abych vysvětlil: Martin Luther mně úplně šokoval prohlášením, že už byl dospělým člověkem, a navíc ještě římsko - katolickým knězem a do té doby nejenom že nečetl - ale ještě nikdy Bibli neviděl! Když jí konečně dostal, jednoho dne čte v knize Abakuk 2:4: "Spravedlivý, (t.j. ten, který věří Bohu - dnes bych řekl Křesťan, bude žít vírou (z víry)". To znamená člověka, který se spoléhá na to co říká Bůh - bez ohledu na to, co vidí! Smysly velmi často klamou! Pakliže svět kolem mne popírá to, co tvrdí Bible, věřím Bibli! Dobře si uvědomuji, že toto prohlášení jde proti všemu, co nás svět učil, a učí - ale buď je Bible tou konečnou, univerzální pravdou - a nebo na to všechno zapomeň a vyhoď to do smetí! Luther si toto uvědomil a tak vznikla Reformace...
1:18. "Boží hněv." Ve skutečnosti, když se nad tím zamyslíš: Chceš-li poznat, co spása člověka znamená, musel bys nejdříve pochopit jak odporný a špatný hřích opravdu je! Boží hněv je Jeho postoj, Jeho "vnitřní pocit" vůči hříchu - ne trestání za hřích! "Boží hněv se zjevuje," je odpověď těm lidem, kteří se domnívají, že Starý Zákon presentuje Jeho hněv, zatím co Zákon Nový ukazuje Jeho lásku. Zde vidíme konstantní hněv vůči hříchu. Ten fakt že Kristus zemřel za hříchy světa na tom kříži, nezměnil Boží postoj vůči hříchu! 1:19-23. Vesmír ve kterém Ty i já žijeme nás učí o Bohu dvě věci: Vypráví nám o Jeho osobě a o Jeho moci. Toto bylo jasně vidět již od času, kdy byl stvořen svět. Jak můžeme vidět neviditelné? Pavel zde úmyslně vytváří paradox aby ukázal, že to nejasné "světlo matičky Přírody," a poznání z toho vyvozené, je člověkem vymyšlený podvod! Na druhé straně - Stvoření je jasné světlo primárního odhalení!
Podívej se na Žalm 8:4, a 19:2! Ten čin Stvoření dokazuje Jeho věčnou sílu, Božství a Osobnost. Pavel říká, že Bůh nebyl nikdy bez svědků své existence nebo lásky... Já osobně se domnívám, že ateismus je ten nejsměšnější názor, který si člověk vymyslel! Když žalmista píše: "Hlupák si řekl ve svém srdci - není Boha," (žalm 14:1) používá výraz "näbäl," což znamená také implikací "šílený." Vzpomínám slova McGee-ho: Teorie evoluce je tím nejpesimističtějším pohledem na život! Jakou naději v sobě chová budoucnost lidstva, když to trvalo miliony let, než jsme se dostali do bahna, ve kterém jsme dnes???
Verš 1:21-23, jsou strašnou obžalobou lidstva. Neexistuje něco jako "lidská cesta vzhůru!" Člověk se nezdokonaluje ani fyzicky, ani morálně, ani spirituálně! Tento "trend" směřuje dolů! Pochopitelně toto je v přímé kontradikci s pohledem kteréhokoliv náboženství na této Zemi, kde člověk začíná velmi primitivním stavem jako člověk jeskynní, který postrádá duchovních kvalit a který se - pomalu - dostává nahoru až k Bohu. To je lež! Člověk je na své cestě od Boha a právě teď je - pravděpodobně od Něj dále, než kdykoliv jindy v historii světa! Pravdou je, že každý primitivní kmen má své tradice, že tam někde v dávné minulosti, jejich předkové Boha znali! Dr.Vincent v jeho knize "Studie Nového Zákona" píše: "Myslím si že lze dokázat, že kterýkoliv lid-národ až po ty nejnižší divochy, vždy věděl či znal více, nežli dokázal udělat, věděl dost, aby mohl žíti lépe nežli žil. Jak by si žil, kdyby dělal to, co nikdo nedělá: Chovat se tak, jak by se chovat měl, a jak také se chovat mohl!" Žádný lid nežil na úrovni "světla," které dostal! Přesto že Boha znali, odvrátili se od Něj. "Neuznali Ho jako Boha." Člověk se stal sám sobě dostačující. Dnes běží heslo že "Bůh je mrtev!" (Nietzche) Tenkrát věděli že žije, ale obrátili se k Němu zády. "Nebyli Mu vděční." Nevděk (už jsem o tom psal ) je tím nejčernějším hříchem ze všech! "Jejich myšlení, je přivedlo k marnosti." Šli tak daleko, že si vymysleli teorii o evoluci a vymazali Boha z vesmíru! Že "jejich mysl se ocitla ve tmě," na to nemusíš letět do Asie či do Afriky. Na to ti postačí průzkum veřejného mínění v Praze! "Tvrdí, že jsou moudří...“ Člověk pátrá po pravdě skrze logické uvažování a nakonec dojde k závěrům, které jsou v očích Boha směšné! "Zaměnili slávu nekonečného Boha, za odporné podoby člověka, zvířat, ptáků, plazů.." Svět si vytvořil karikaturu Boha! Podívej se kolem, na všechny ty fetiše, idoly, kamenné bohy! Bohyně Artemis, jinak také Diana, nebyla něco krásného, jak vidíš řeckou Dianu dnes! Byla něco, jako orientální Cybelé, boží matka, s početnými ňadry. V jedné ruce měla trojzubec, v druhé klacek. Věř že nijak přátelsky nevyhlížela! Podívej se na démonické masky Asie ať už thajské, malajské, čínské, tibetské! Tak lidé vidí Boha! Řekové měli své bohy jako lidi. Assyřané, Babyloňané, Egypťané je zpodobňovali jako zvířata, ptáky, plazy. Upřímně řečeno, než mít takového Boha, to je lepší skočit s Nuselského mostu! Člověk nezačal jako modloslužebník. Dnešní "divoch" se vůbec nepodobá starověkému člověku! Primitivní člověk byl monoteistický - Pohanství se vytvořilo později. První záznam o tom máme v Bibli, když Ráchel ukradla bůžky svého otce. (Genesis 31:19) Závěr: Všechny důkazy které máme, poukazují na skutečnost, že - až na nepatrné a vzácné vyjímky, historie lidského náboženství je historií degenerace! Moderní člověk volá: "Chceme být praktičtí a nezavádět náboženství!" To je ten jeho problém! Jediná "praktická" cesta je vrátit se k živému a pravému Bohu...
1:24-32.. Lidská degenerace se dá měřit jeho sexuální perverzitou. Dnes již máme mnoho kostelů, které tyto zvrácenosti chrání, místo aby je odsoudily! Svatby mezi muži anebo mezi ženami, nejsou už nijakou senzační událostí. Bůh říká, že se jich vzdal. Kam se poděla sláva Řecka? Kde je sláva Říma? Kdo ji zničil? Zničily ji jejich hříchy! To neříkám já - to říká Bůh.. Každý kdo tvrdí, že je Božím dítětem a žije v perverzi, v bahně dnešní "tolerance", klame sám sebe! Netvrdím, že Boží dítě "nepadne na ksicht!" Padne ale nezůstane ležet! Jak už jsem prohlásil: Syn i dcera se vždy k Otci vrátí, prase zůstane na hnoji! Člověk dostal od Boha Světlo a s plným vědomím se tomu světlu vysmál a arogantně jej odmítnul.. 2:1-11. V této kapitole Pavel ukazuje, že Bůh bude soudit všechny ty, kteří se považují za dobré, mravné a nábožné. Je mnoho lidí, kteří podle vlastních názorů stojí někde na kopci, dívají se "dolů do údolí" a říkají: "Něco by se mělo udělat pro ty chudáky neznabohy, tam dole! Měli bychom začít nějakou misijní aktivitu. Začněme jim dávat mýdlo, šaty, postavme jim sprchy!“
„My, kteří žijeme nahoře, tohle nepotřebujeme - my jsme čistí"...V této kapitole Pavel ukazuje určité principy, podle kterých bude Bůh soudit "dobré" lidi. Je nutné si uvědomit, že zde Pavel nemluví o spáse! Hovoří o hříchu a bázi, na které bude Bůh soudit lidi! Tyto principy soudu nejsou základnou spásy ale soudu! Přiznám se Ti, že bych podle nich nechtěl být souzen! Jsem vděčný Bohu za Spasitele a za Písmo, které představuje Kristovo evangelium. Jak jsem ten Boží dopis pochopil, toto evangelium je jediná cesta k věčnému životu s Kristem. Odmítni Krista a jsi okamžitě odsouzen (Jan 3:18)! A ještě jedno důležité poznání: Ta skála kolem Kristova kříže je absolutně rovná! Před Bohem, v Božích očích, jsi stejný(á), ať jsi president, arcibiskup, nebo poslední holka stojící na dálnici E 55 pod Cínovcem! Pakliže nemáš Krista v srdci, jsi ztracený(á), jako většina světa, patříš-li do Jeho rodiny, nemáš se čeho obávat!
Příteli, když soudíš (odsuzuješ) druhé, stavíš se na úroveň soudce! Ovšem, Bůh říká že máš právo soudit lidi podle svého standardu - nezapomeň však - nemáš-li Spasitele - Bůh bude jednou soudit tebe, podle Jeho standardu! Dovol, abych uvedl příklad. Byl jednou jeden nevěřící chlapík, který pochyboval o tom, že by Bůh mohl udělat peklo dostatečně horké pro Hitlera. Příteli, tento muž si hraje na soudce a stojí na místě Boha! Používáme standard naší vlastní společnosti a ten je různý. Jakmile někdo vybočí z toho našeho, odsoudíme ho! Znám kostely, kde lidé odsuzují člověka který kouří nebo je rozvedený a na druhé straně ti, kteří ho soudí, lžou a pomlouvají jeden druhého! Jednu radu: Pakliže nemáš v úmyslu přijmout Krista, sklonit se před Boží suverenitou a přiznat svou ztracenost, potom se příteli - snaž "vycucnout" tento svět jako pomeranč a "urvat," co se urvat dá! Pij, ochutnej všechny hříchy které jsou, vyžij je až do dna, protože to je vše, co tu v tomto vesmíru pro Tebe je! V tom příštím životě na to budeš moci jen vzpomínat! Víš, pakliže nejsi spasený, dovol mi poznámku: Ty víš, že Bůh byl k Tobě dobrý a požehnal Ti. Na tomto světě jsou miliony, které umírají hlady, zimou. Tisíce dětí umírá denně na podvýživu. A ty si - v porovnání s nimi - žiješ jako prase v žitě! Skutečně se domníváš, že Tě Bůh soudit nebude ? Už jen ta Boží laskavost by Tě měla přimět, k přijmutí Jeho Syna! Verš 6. Bůh odmění každého, kdo nemá Krista, podle jeho činů. Absolutní spravedlnost, je to kritérium pro soud či odměny! Člověk bude stát před Bohem, v Jeho svatém světle. Já Ti něco povím: Žádný člověk, který má normální mozek, nebude chtít být souzen na této bázi! Víš, Kornelius byl dobrým člověkem - a přece potřeboval Spasitele! Verš 7. nemluví o způsobu života. Spíše, způsob života je báze, ze které bude vycházet soud. "Dobrý" člověk, bude souzen podle svých činů.
Podívej se na Apokalypsu 20:12! Ten, kdo chce pracovat, aby dostal věčný život s Kristem, tak může učinit - ale je varován, že jakýkoliv dobrý skutek, nemá bez Krista cenu. (Titus 3:5) Být členem kostela, vychován v dobré rodině, být výborným občanem - to všechno Ti nedává žádnou výhodu před Bohem! Jediné, co pak hraje roli je, zda máš, či nemáš Spasitele! 2:12. Tento verš je - podle mého názoru - jedním z nejobtížnějších veršů celé Bible! Všechny ty kontroverzní náměty, jako: 1: Spása zdarma, jako dar, bez lidského úsilí, bez dobrých skutků. 2: Nemožnost ztráty tohoto daru. 3: Kristus jako ta jediná cesta k Bohu. 4: Smrt Křesťana = okamžitá existence v přítomnosti Krista. 5:"Uchvácení" (Rapture), před počátkem Doby Strastí... to vše jsme na předešlých stránkách probrali.
Všude jsem měl pomoc ať už od svých učitelů, Vernona McGee-ho, O.B.Greena, nebo i od jiných, které jsem za ta léta prostudoval. O všech těchto otázkách, a možná bych ještě přidal: Židům 6:4-6, a 1Jan 3:8-9 - se se mnou můžeš dohadovat! Nemám strach, protože pakliže budeš poctivý ve svém uvažování, dokáži Ti je velmi jasně z Písma. Tuto otázku verše 2:12, jsem již "nakousl" někde dříve, ale "nedokousl!" Teď, s Boží pomocí, (protože já sám nevím nic), se to pokusím nějak zakončit. Tato otázka (pohledem člověka) zní: Pakliže Kristus je tou jedinou cestou k Bohu, co učiní Bůh s tím člověkem, který jméno Ježíš Kristus nikdy neslyšel? Jsou všichni takoví, skutečně ztraceni? A pakliže jsou, je to fair? Nepřináší to do srdce, pochyby o Boží spravedlnosti? 2:12: "Ti, kteří hřešili stranou, (bez znalosti) zákona, zahynou stranou (bez) zákona, a všichni, kteří hřešili pod zákonem, (znali zákon, spadali pod zákon), budou souzeni podle zákona." Konec verše. Verš se zdá poukazovat na Mojžíšův Zákon, a proto bude správnější psát "Zákon." Verše 2:14-15 aplikují tento princip na "Pohany", jako kontradistinkci k Židům:
"Ano, pakliže Pohané, kteří Zákon nemají, (implikací: neznají), plní sami od sebe zcela přirozeně to, co Zákon požaduje, jsou si sami Zákonem, i když Zákon nemají (neznají). Tím totiž dokazují, že požadavky Zákona jsou vepsány do jejich srdcí! To dosvědčuje i jejich svědomí, které je jednou obviňuje, podruhé obhajuje!" Podíváš-li se na 3:19: "Víme, že to, co Zákon říká, říká těm, kteří pod Zákonem jsou, aby každá ústa zmlkla a aby celý svět byl zodpovědný před Bohem." Z těchto veršů odvozujeme, že za prvé: Pohané mají v sobě morální zákon a jasně si uvědomují rozdíl mezi dobrem a zlem. A to je činí morálně zodpovědné před Bohem, i když se nikdy nedostali do kontaktu s Biblí! Zřetelně ukazují uvědomění si základního morálního zákona tím, že v celku žijí v souladu s tímto, jako by chápali fundamentální principy uvedené v Desateru. Není jedna jediná skupina lidí na této planetě, kde by člověk, který žije v totálním odmítnutí všech zásad Desatera, nebyl považován za zločince, a nebezpečí pro společnost! Za druhé: "Pohané jsou si sami zákonem." To znamená, že mají ve svém svědomí znalost morálního standardu, kterému se cítí zodpovědní a přesto "je jejich myšlenky obviňují." Jinými slovy: Uvědomují si, že i podle jejich vlastních standardů dobra a zla, jsou vinní, protože nejsou vždy schopni tyto standardy dodržet. Jistě, mohou se obhajovat před výčitkami svědomí, ale právě touto obhajobou před morálnímu zákonem, implikativně uznávají závaznost a autoritu Zákona, který je nad nimi! Přesto že nemají ten dokonalý obraz toho, "co by mělo být" z Písma a jenom nedokonale chápou svou vinu, jsou si přesto vědomí omylů a přečinů, ze kterých budou jednou souzeni "silami nebes," nebo jak jinak chápou své "bohy......" 3:19 shrnuje tuto věc velmi jasně: "Každá ústa budou umlčena před Bohem, a celý svět - ať už Židé, nebo Pohané, jsou zodpovědní Jemu, za své hříchy a vinu. Celé lidstvo je ztracené! A proto všichni lidé potřebují Spasitele! Bez Spasitele, který by byl účinný, nemají naději na zproštění viny přes Bohem! (nebo bohy) Jak píše Jan 3:18: "Ten kdo nevěří, je již odsouzen." Rozsudek: „Vinen v celém rozsahu obžaloby!" leží na celém lidstvu, a není naděje, kromě speciálního pardonu, nebo milosti od Krále! Je pozoruhodné, že Jan 3:18 je jen dva verše od Jana 3:16, který mluví o Boží lásce pro celý svět a o daru Jeho Syna, jehož obětní smrt na kříži se ukázala být dostatečnou zachránit (nebo udělit pardon) každému, kdo uvěří. Toto prohlášení v Janu 14:6 ukazuje zcela jasně, že není jiné možnosti spásy: "Já jsem ta Cesta, ta Pravda, ten Život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mně".
Občas někdo z těch, kteří se hrozí pomyšlení na ztracené lidstvo, vytáhne "prapor naděje," že možná je ještě nějaká jiná cesta do nebe, než skrze Krista! "Pakliže Pohan, který nikdy neměl možnost slyšet evangelium, žije podle "světla" které mu bylo dáno, a upřímně hledá Boha - jistě tento není odsouzen k věčnému zatracení, pro nedostatek misionářů!" Existuje několik pohledů na tuto "teorii," které ukazují, že tento názor neobstojí ve světle Bible. Tato myšlenka z pohledu člověka, nevyhnutelně směřuje k závěru: Pakliže Bůh informoval o svém evangeliu určitou skupinu lidí, je povinen okamžitě, učinit totéž pro celý svět - bez pomoci lidských agentů! Pakliže evangelium Ježíše Krista přišlo k Židům v Palestýně v den Letnic, potom tu stejnou "službu" Bůh přece "musí" prokázat ihned celému světu! Pakliže všechny národy, kmeny či skupiny nemají stejnou možnost v tom stejném čase, potom musí Bůh být odsouzen, jako nespravedlivý vládce! Toto je nutná implikace "omluvné doložky": "Ti, kteří nikdy evangelium neslyšeli" - která je - vlastně výčitkou! Tento koncept je třeba řádně prozkoumat. Je evangelium záležitostí milosti, nebo povinnosti se strany Boha ? Bible jasně učí, že je to jen a jen záležitost milosti. Římanům 5:8: "Ale Bůh zaměřil svou lásku vůči nám tím že v době, kdy jsme byli ještě hříšníky, Kristus za nás zemřel"."Milostí jste spaseni - skrze víru", Efezským 2:8. Pakliže je tedy, spása milostí - a Bůh ji nikomu nikdy nedlužil (protože dlužená milost není přece milostí!), jak v tom případě obstojí úvaha, že Bohu není dovoleno dát informace o Kristově daru komukoliv - pokud tak neučiní - ve stejném okamžiku - po celém světě ? Neučí Nový Zákon velmi jasně, že "každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen?" (Římanům 10:13) Tato dokonalá logika stojí za misionářským imperativem Velkého Poslání ( Skutky 1:8, Matouš 28:19), která pokračuje: "Jak mohou vzývat někoho, koho neznají? Jak mohou věřit tomu, o kterém nikdy neslyšeli? Jak mohou slyšet, aniž by jim někdo kázal? Jak mohou učit, když nejsou posláni?" (Římanům 10:14-15).
A tudíž: Pakliže by Pohan mohl býti spasený světlem přirozeného odhalení, potom celá tato logika padá a Římanům 10 musí být odmítnuto, jako falešné učení! Když Pohan může být spasen skrze život který žije podle světla které dostal - potom nevyhnutelně následuje, že každý člověk může spasit sám sebe, skrze své dobré skutky! V tom případě Kristův kříž je prázdné gesto a Jeho prohlášení, že "Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne - není pravda! Jestliže se Pohan může spasit upřímným hledáním Boha, potom máme tu stejnou implikaci a to, že se člověk může spasit vlastním úsilím! Ale pokud se Bible nemýlí, takoví lidé neexistují! (Římanům 3:10-11, Žalm 14:1-3, Kazatel 7:20) Dobrá, kdyžtedy není nikdo, kdo upřímně Boha hledá, potom se nepotřebuješ rozčilovat nad tím že Pohan, který upřímně hledá Boha, má zavřenou cestu do nebe! Takový Pohan neexistuje, říká Bible. A i kdyby byl, dobré skutky ho nemohou spasit! Pouze Ježíš to může udělat...
Nikdo není zatracený pro nedostatek misionářů! Každý je odsouzen za své hříchy! Stojí obviněn pro to, že se postavil na místo Boha. To stejné kdysi udělala Eva, která se rozhodla pro to, co se zdálo být nejpříjemnější a nejvýhodnější. Prostě postavila svou vůli nad vůli Boha! A každý její potomek udělal to stejné v okamžiku, kdy dosáhnul(a) věku morální dospělosti! Všichni bez vyjímky, kromě Krista! Odsouzení nepochází z neznalosti Krista, ale z vlastního rozhodnutí odmítnout to první a zároveň největší přikázání: Budeš milovat Pána - svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou myslí svou!!
Ve světle těchto čtyřech námitek, které jsme právě probrali, musíme dojít k závěru že: Buď je nevěřící Pohan totálně ztracený a nebo Bible obsahuje strašné omyly a musí být opravena někým, jehož teologická erudice převyšuje moudrost těch, kteří Bibli napsali. Jsou pasáže, které byly - nesprávně - přeloženy, aby znamenaly že i dobrý, nevěřící Pohan má naději, na rozdíl od toho, co učí Jan 3:18, 8:24, 14:6, a kapitoly 2, 3, 10 v knize Římanům. Jeden z takových veršů je Micheáš 6:8: "On Ti člověče ukázal, co je dobré, a co Bůh od Tebe žádá, abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel pokorně se svým Bohem." Ale tento text je jasně zaměřen na věřícího, který stojí ve smlouvě s Yahwem a má ho varovat aby žil tak, aby jeho víra byla jasně vidět v jeho životě! Další je Malachiáš 1:11: "Od východu až na západ, mé jméno bude veliké, mezi Pohany!" Není třeba nijak hluboce vysvětlovat, že takový silný důraz na poznání a uctívání Yahwe-ho v Jeho jménu - nutně naznačuje znalost a víru v Jeho zprávu - bez toho přece není možné Jeho jméno znát! Dále se zamysli nad Petrovým prohlášením v domě Kornelia:"Teď vidím zcela jasně, že Bůh nemá favority ale přijme lidi ze všech národů, kteří Mu věří a kteří činí to, co je dobré." Toto prohlášení neučí, že existují "správně naladění" Pohané, kteří jsou schopni se spasit dobrými skutky, nebo skvělým charakterem! Petr pouze uznává, že Bůh spasí i Pohany, když tito uslyší evangelium a uvěří.
Kdyby tomu bylo jinak, mohl by Petr zakončit celou návštěvu právě teď a jít domů! Ale co udělá? Sedne si a káže o Ježíši z Nazareta, o Jeho lásce a oběti. Učí je, že se mají obrátit od svých hříchů a uvěřit v Krista! A zde Petr používá "Klíče od království nebeského" (Matouš 16:19) a otevírá bránu spásy ztraceným duším. A skrze Boží milost, s Boží pomocí, to děláme my všichni, pakliže opravdu věříme to, co Bible učí: Že všichni lidé, jsou bez Krista ztracení a že nikdo nemá k Němu přístup bez toho, že by uslyšel Jeho slova a uvěřil...... Konec verše 2:12...
Jelikož bezpečně vím, že napsáním této úvahy, jsem "píchnul do vosího hnízda", dovol mi krátký poukaz na toho, který tohle všechno dal dohromady a vedl pero těch, které si vyvolil: Na našeho Boha! Ať se Ti topříteli-přítelkyně líbí nebo ne, přečti si nejenom jednou: "Smiluji se, nad kým se smiluji, slituji se, nad kým se slituji" (Exodus 33:19) a zamysli se nad tím jak jen budeš schopen, či schopná! Ať to rozebereš jak rozebereš, budeš-li poctivý(á) ve svém myšlení, dojdeš závěru že Bůh si děti do své rodiny vybírá! Na druhé straně máme "inzerát": "Kdo žízní, ať přijde, a napije se zdarma!" Nesouhlasíš-li - tvůj spor je s Bohem - ne se mnou! Máš svobodnou vůli to, co jsem napsal odmítnout - jistě. Ale v tom případě jsi povinný(á), demonstrovat opačný názor tak, aby souhlasil se slovem a i duchem Bible - jinak to bude sice na pohled příjemné, přijatelné a - i logické - ale bude to lež, a nikomu to nepomůže!
2:13-22.. Verš 13 opakuje předešlé: Pohan není ztracený proto, že neslyšel gospel - ale proto, že je hříšný! Lidé nejsou spaseni skrze světlo které mají - lidé budou souzeni podle světla, které měli! Spousta lidí v tak zvaně křesťanských zemích se domnívá, že souhlas s Kázáním na Hoře je vstupenkou do nebe! Většina má o sobě falešné mínění že jsou dobří, a tudíž budou spaseni. Bůh bude "dobré" lidi bez Krista soudit! A bude je soudit podle Boha-Syna který řekl: "Kdo jenom pohlédne na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci" (Matouš 5:28). Chceš zkusit "štěstí" před takovýmto soudem a nebo se raději spolehneš na Krista? Chceš, aby jednou vyšly najevo všechny ty Tvé nečisté myšlenky, které leží někde na dně "šuplíku" tvého srdce?
17-18. Podle těchto veršů, náboženství už není tou duchovní podporou pro Žida! Udělalo z něj pyšného, nikoho-nepotřebujícího nadutce. To větší světlo, které Židé obdrželi, jim přidalo na zodpovědnosti a tím větší odsouzení. Israelita měl deset výhod nad Pohanem. Prvních pět ukazovalo čím on byl: 1: Neseš jméno Žid. 2: Spoléháš se na Zákon. 3: Chlubíš se Bohem. 4: Znáš Boží vůli. 5: Dovedeš rozlišit dobré a lepší věci, protože tě Zákon poučil....... Druhých pět výhod spočívalo v tom, co dělal. 1: Je přesvědčený, že je vůdcem slepých. 2: Je světlem těch, kteří žijí ve tmě. 3: Ten, který opravuje nemoudré a nedospělé. 4: Je učitelem dětí a těch, kteří konvertovali na Judaismus. 5: Ten, který má ve znalosti Zákona ztělesnění poznání a veškeré pravdy... Pavel se zmiňuje o třech "kategoriích" hříchu: 1. Nemorálnost = hřích proti druhým. 2. Smyslnost = hřích proti sobě samému. 3. Nevíra, nebo víra ve falešné bohy = hřích proti Bohu. Pokud se týče závažnosti, pořadí by mělo být obráceno...
Na verše 21 a 22 někdo neznámý napsal skromné verše, které se pokusím volně přeložit:
Tvé evangelium je psáno jednou kapitolou denně,
činy, které děláš - a slovy, které mluvíš.
Lidé čtou, co říkáš, ať je to pravda či lež,
Pověz mi, jaký je Kristus podle Tebe?
2:25.. Obřízka byla znakem Mosaického systému - a to bylo vše co znamenala! V tom samotném rituálu nebyla nijaká zásluha. Tento "odznak" poukazoval na skutečnost, že obřezaný věřil Mojžíšovu Zákonu. A to že hřešili, přestupovali Zákon, přivádělo "odznak" obřízky do nevážnosti. Tato stejná idea může být aplikována na rituály křesťanské. Křest vodou je - bez jakékoliv pochyby - svátost křesťanských církví. Je to vnější vyjádření Boží přítomnosti a činnosti v srdci pokřtěného.
Ale tato svátost se stává směšnou fraškou, pakliže pokřtěná osoba nepodává žádný důkaz spásy ve svém životě! Podívej se kolem sebe! Drtivá většina lidí - až na vyjímky dětí zarytých komunistů - byla pokřtěna! Odkud se berou zloději, vrazi, podvodníci, lupiči, sexuální devianté, pedofilové, prostitutky, lháři, násilníci, alkoholíci, homosexuálové, lesbičky, kuplíři, úplatní politikové, nepoctiví policisté, a další ? Opět vidíme, že křest je pouhé vnější svědectví, které, ve většině případů, je svědectví lživé! ¨ Verš 26 by se dal přiblížit jednoduchým příkladem: Pakliže moje žena ztratí svůj snubní prsten, neznamená to, že už není mou manželkou! Manželství je víc, než kroužek na prstu, který je pouze jeho vnějším symbolem! A když je muž - či žena tomu druhému nevěrný(á), v tom případě je ten prsten, nebo svatební slib fraškou právě tak, jako obřízka nebo křest! 29.. Mojžíšův Zákon už na počátku hlásal, že obřízka byla ve skutečnosti obřízkou srdce. Poslechni si Mojžíše, v Deuteronomy 10:16: "Obřezejte si raději, předkožky svých srdcí, a přestaňte být tvrdohlaví!" Já bych k tomu dodal: Umýt své srdce Kristovým Slovem je lepší, než si nechat nastříkat na hlavu pár kapek vody, beze změny v srdci a duši! ...... 3:1. Zdálo by se že Pavel se pohybuje nebezpečně blízko hranice, za kterou leží "vymazání“ celého rozdílu který Bůh vyznačil. Nabízí se otázka: Pakliže Žid a Pohan jsou na stejné "rovině" v očích Boha - jaká je tedy ta zmíněná "výhoda" Žida a k čemu obřízka vůbec je? Pamatuji se na slova Dr.Jamese Stiflera: "Jestliže obřízka - sama o sobě - neimputuje spravedlivost a neobřízka spravedlivost nevylučuje - k čemu obřízka vůbec je?"....
Tu stejnou otázku dostávám občas já, jak se snažím učit o spáse, která je zcela zadarmo, když tvrdím, že žádný rituál, žádná „svatá“ voda či tajemné zaříkání nemá vliv na Tvou spásu, na Tvou budoucnost ve věčnosti! Bůh od Tebe nežádá, aby jsi se "zapojil" do čehokoliv, abys Mu sliboval cokoliv, aby jsi se zavázal k čemukoliv! To jediné, co Bůh od Tebe vyžaduje je, aby jsi uvěřil(a) v Ježíše Krista! A dokud toto neučiníš, Bůh Ti nemá co říci! Možná po tom, když jsi přijal(a) Krista do srdce, Ti Bůh naznačí něco, ve smyslu křtu, nějaké té křesťanské kongregace a svědeckou práci pro Krista...
3:2. Pavel praví: Ano, Žid má výhodu. Ale tato výhoda zároveň vytvořila zodpovědnost! Dnes žijí „mudrci,“ kteří nedělají rozdíl mezi Judaismem Starého Zákona a Církví Zákona Nového! Pavel mluví zcela jasně, že Bůh dal Israeli nejenom proroctví Starého Zákona - ale to Slovo bylo pro ně něco speciálního - oni rozšiřovali Boží Slovo! Příteli, ať už slyšíš či čteš, cokoliv: Bůh neskončil s národem Israel! Poslouchej: Pakliže Bůh nemá budoucnost pro Israel, nevěřím, že má budoucnost pro mně nebo pro Tebe! Všechny Boží sliby jsou v Bibli! A když Bůh splní Jana 3:16, určitě také splní Genesi 12:2! Dr.A.Saphir jednou prohlásil:"Pohled, který dnes tolik převládá, že Israel je stínem Církve, a teď když splnil svou "funkci" zmizí za obzorem, je nebiblický! Israel není stínem, který se "absorboval" do Křesťanství - ale je bází, na které Církev spočívá." A přesně tak to zde říká Pavel. Starý Zákon i všechna jeho proroctví neobsahují jeden jediný závazek, slib či, náznak k tomu, co se týče Církve, jako organizace. Ano, Bůh má ve svém plánu budoucnost Israele a ani nevíra Židů nezničí Jeho slib!
3:3. "A co když někteří nevěřili?" Zruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Toto je další námitka a Pavel na ní odpovídá návratem k verši 1. To znamená: Když ta výhoda, kterou Žid měl, nesplnila zamýšlený účel - je tím anulována Boží věrnost? Israel zklamal. Znamená to že Bůh neměl úspěch? Ne! Boží úmysl, poslat Israeli Mesiáše, nebyl poražen tím, že se Židé vzbouřili a Mesiáše odmítli! Všechny Jeho sliby pro tento národ budou jednou splněny k Jeho slávě - navzdory jejich nevíře. Příteli, možná že se Ti to nebude líbit, ale: Já osobně, jsem Bohu vděčný za to, že Jeho sliby nejsou závislé na mé věrnosti a poslušnosti! 3:4. Jinými slovy: Ten kdo navrhuje tuto možnost je lhář! Proč? Protože Boží věrnost na rozdíl od naší, je neměnitelná! Proto 1Jan 5:10 píše:"Ten, kdo Bohu neuvěřil, udělal z Něj lháře!" Ano, když odmítneš Ježíše Krista, prohlašuješ že Bůh je lhář! A s tímto jednou budeš před Ním stát!
3:5.. Jistě, takovou zdánlivě logickou sémantikou, by se dalo namítnout: Pakliže Boží čistota v porovnání s naší špínou, Mu přináší slávu, proč nás trestá za hřích, když právě tento náš hřích vyzdvihuje Jeho slávu? Toto je snad nejostřejší námitka se kterou se Pavel střetnul při kázání Kristova evangelia. Ten stejný námět se bude opakovat v 6:1 a tam to rozebereme. Ale to "po lidsku řečeno" znamená, že v tomto případě Pavel mluví jako člověk bez Boží inspirace a navrhuje tuto otázku ze zcela lidského pohledu..
3:6. Jak jinak, by mohl Bůh, soudit svět? Pakliže by Bůh neměl právo nás soudit jelikož naše hříchy v porovnání vyzdvihují Jeho čistotu, dobro, slávu - potom by Bůh, neměl mít právo soudit kohokoliv na této planetě! Pavel zcela rozhodně popírá premisu Božské nespravedlnosti. Vždyť přece i nevěřící má pocit, že existují lidé, kteří by měli býti souzeni, že? Třeba si nemyslí že by to měl být právě on, ale "někdo by souzen být měl," protože jinak by pojem dobra a zla nedával smysl. V dalším verši by falešná lidská morálka požadovala nárok na zproštění obvinění na základě toho, že Bůh získává "výhodu" a "lepší obraz," stojí-li v porovnání s mými hříchy! Mé hříchy vyzdvihly Boha - a proto já bych měl dostat medajli! 3:8. Zde Pavel žene tuto úvahu do - sice logického - ale neudržitelného závěru. Říká se tomu "Argumentum, ad absurdum!" Vyplývá z toho: Pakliže hřích vyzdvihuje Boží slávu, pak více hříchu = více slávy! Byli lidé, kteří odsuzovali Pavla, že takovou absurditu učí! Je to směšné a dětinské. Pavel přece učí že Bůh hřích soudit musí! Ale tento, tak "bodrý" způsob uvažování, by udělal z Robespierra, či Stalina svaté, ve jménu utilitarismu! 3:9. Pavel se nesnaží dokázat že člověk je hříšníkem, ale spíše ukazuje na skutečnost, že Bůh soudí hřích. Předpokládá, že člověk je hříšný - to nemusíš předpokládat - to je evidentní! Chce říci že nezáleží na tom kdo jsme - urození, chudáci, bohatí, chudí, "dobří," zlí - všichni jsme pod vlivem hříchu...
Teď je důležité porozumět co znamená "pod vlivem hříchu." Člověk je hříšníkem v několika pohledech. 1: Tím, jak jedná. 2: Je hříšníkem ve své přirozenosti. Hřích z Tebe nedělá hříšníka - hřešíš, protože hříšníkem jsi! 3:Člověk je hříšníkem obviněním (to rozebereme později v této knize. 4:Celá lidská "oblast" je pod vlivem hříchu - celá rodina "Homo sapiens" leží v náručí hříchu... 3:10.. Pavel tím, že cituje Žalm 14:1, dává pozitivní prohlášení, že "nikdo nečiní dobro!" Dělat dobro a býti spravedlný, je to samé. Co to znamená býti v dobrém, správném vztahu, mít pravdu, být v právu? Správném vztahu ke komu? K Bohu! Ale když máme být ve správném vztahu s Bohem, je to trochu jiné, než být ve správném vztahu s lidmi! Když máme nesrovnalosti, rozpory mezi sebou, je možné dojíti k rozumnému kompromisu. Ale chceš li být ve správném vztahu k Bohu, musíš "hrát" podle Jeho pravidel! Vlastně - ve skutečnosti, žádné hry s Ním hrát nemůžeš!
Totiž, Boží spása - Jeho dar - je ve smyslu: "Ber, jak to je, nebo to nech!" Bůh nenutí nikoho, aby přijmul Jeho spásu! Nemusíš být spasený! Můžeš to odmítnout! Bůh ve skutečnosti říká: "Tohle je můj vesmír! Žiješ v mém světě, hřeješ se na mém slunci, piješ mou vodu, dýcháš můj vzduch. Já jsem vytvořil plán spásy, který je podle mého charakteru a mé přirozenosti. Můj plán a můj program je to jediné co se uskuteční. Ty jsi hříšný a já Tě chci zachránit, protože Tě miluji. A tak to je. Vezmi si to, nebo jdi od stolu!" Toto říká Bůh ztracenému světu -to říká Tobě! Logicky: Být v pravém vztahu s Bohem, znamená přijmout Jeho dar. Pamatuji se na jednoho profesora, který se snažil zmást své studenty ironickou otázkou: "Tak, kdo má pravdu? Kdo dělá pravidla hry?" Moc toho nevím ale jedno je mi jasné: Ten profesor ta pravidla určovat nebude - právě tak jako Ty, nebo já! 3:11. Dalo by se to podat: Nikdo nejedná podle vědomostí, podle znalosti, které obdržel! Další obvinění je, že "nikdo Boha nehledá!" Bůh si nehraje s člověkem na schovávanou! Dal se poznat všem, kteří měli a mají zájem. Historie náboženství praví, že člověk hledá Boha. Jak klamný je tento pohled! 3:12. Všichni vybočili z cesty o které věděli, že je tou správnou - jedinou správnou cestou. Primitivní kmeny mají staré tradice které jim říkají, že jejich předkové znali toho pravého Boha. Člověk jde jinou cestou, než kterou mu Bůh vyznačil a jestli jsi poctivý, tak to přiznáš! Většina lidstva je jako skupina cestovatelů, kteří se dali na cestu zcela opačnou od té pravé, a odmítají věřit mapě, kterou jim Bůh nabídnul...
3:13. Když se Bůh dívá dolů na Zem, jistě neříká:"Jaké pěkné děvče, jaký hezký mladý muž!" Říká že jsme cítit jako otevřený hrob! Někdo kdysi prohlásil: Kdybychom se mohli vidět, jak nás vidí Bůh, zhnusili bychom se sami sobě! A když se ten náš Velký Lékař podívá na náš jazyk a srdce, vidí jen hadí jed a rakovinu! 3:14-20. Jestli ti nestačil předešlý popis lidstva, podívej se na tyto verše! Člověk si žije jako by Bůh neexistoval! Mír? Člověk nezná skutečný mír! Aby si odpočinuli, než opět počnou mordovat jeden druhého, podepíší dohody a smlouvy, které stejně každý z nich poruší v okamžiku, kdy mu tyto cáry papíru začnou překážet! Poslední verš je výzvou každému kdo se domnívá, že plněním předpisů, přikázání a nařízení dojde spásy! Ty, který tak uvažuješ, vysvětli mi tento verš! 3:21-26. "Boží spravedlnost" bych raději přeložil "spravedlnost od Boha," protože Bůh se o svou spravedlnost nebude dělit s nikým! Člověk svou vlastní spravedlnost nemá, že? Tak o jakou spravedlnost běží? Je to spravedlnost, kterou Bůh pro nás zaopatří! Pravda, On ji od nás vyžaduje jako "vstupenku" do Jeho Království - ale On tu spravedlnost sám zaopatří! Jak? Kristus se stal naší Spravedlností, Čistotou, naší jistotou spásy. A to je ta spravedlnost, která existuje mimo Zákon, což znamená, že ji nemůžeš získat tím, že bys něco dělal, něco plnil - dokonce ani kdybys dodržoval Boží Zákon, což zatím nikdo v historii lidstva schopen, nebyl, kromě jednoho.
Dám ti příklad: Řekněme, že uděláme, s velkou reklamou, celopražskou soutěž: "Kdo doskočí na Střelecký ostrov?" Kousek od Národního divadla uděláme pěkný odrazový můstek a můžeme začít. Někdo by mohl říci:"To je přece nemožný skok!" Ano, ale zkusme to, bude legrace, že? Je zcela možné, že skočíš dál než já, ale spadneš do vody, a budeš muset plavat zpět - právě tak, jako já! Ano, jsi lepší, řekněme o metr, nebo dva, ale cílem byl Střelecký ostrov! Jenom tak můžeš vyhrát! A teď: Možná že jsi lepší a mravnější, než jsem já, Ale jaký je v tom rozdíl? Ani jeden z nás není schopen na ten ostrov doskočit, rozumíš?

Jednou jsem slyšel McGee-ho: "Kdysi jsem se domníval, že Boží milost musí "sáhnout" velmi hluboko, když se má dotknout "velkých hříšníků" ale už ne tak hluboko pro "slušné" lidi. Dnes už vím, že Bůh musel až "na dno" pro každého z nás!" Mezi lidmi - není žádný rozdíl! Buď jsi absolutně spasený v Kristu - nebo jsi totálně ztracený bez Krista! Všichni potřebujeme to stejné - ať už jsi masový vrah nebo babička z Boženy Němcové! Dr. Brooks napsal:"Spravedlnost (čistotu), kterou vyžaduje Otec - tou se stal Syn. Duch Svatý nás o ní přesvědčuje (učí), a naše víra ji zajišťuje" Dr.Moorehead: "Souhrn všeho, co Bůh přikazuje, požaduje a schvaluje, On sám zajišťuje." A tuto čistotu, jak jsme poznali, lze získat pouze vírou - nikdy skrze skutky, ať už jakkoliv dobrými ...
Verš 22-23 lze ukázat v příkladech: „Jak máme jednat, abychom dělali to, co Bůh chce?“ Ježíš odpovídá:"Co Bůh žádá je, aby jste uvěřili v toho, koho On poslal!" (Jan 6:28-29 můj volný citát) Vím, že to opakuji a opakuji - ale pochopení tohoto je strašně, (řekl bych "životně") důležité! Zde se "motají" všechny kulty, pravoslavná církev, římsko-Katolíci a nakonec vlastně všichni, kromě křesťanských fundamentálních kongregací! Bible, jako jediný standard je to, co Tě učím už od začátku!
Tolikrát jsem už slyšel: "Jistě, z Boží milosti - ale Ty k tomu musíš přidat dobré skutky, chodit na mši, k přijímání, neslavit Vánoce, držet (nebo nedržet!) šábes místo neděle, nepřijímat transfuzi krve, nepít, nekouřit, nerozvádět se, platit příspěvky kostelu, chodit od dveří ke dveřím a rozdávat tu jedinou spásonosnou literaturu, věřit na papežskou neomylnost, nenosit krátké sukně, věřit, že svatí mohou za Tebe intervenovat, nechodit tancovat, věřit, že ta Tvá církev, je ta jediná pravá, nepochybovat o tom co Tě učí - a stovky dalších příkladů "spásotvorného konání! Proto Tě učím už od první stránky: Vždy, když máš problém, konsultuj Boží Slovo a ne člověka! Až pochopíš, (nikdy ne úplně - to si uvědom!) co Ti Bůh v Jeho dopise říká, potom na sebe můžeš vztáhnout Janova slova. (1Jan 2:27) Nakonec ani ta víra, není "prací" z Tvé strany! Co je důležité, je objekt tvé víry! Charles Spurgeon to řekl takto: "Není to Tvá naděje v Krista, které Tě spasí. Není to Tvá radost v Kristu. Je to Kristus! Není to ani tvá víra v Krista, i když ta je nástrojem. Je to Kristova krev a Jeho oběť!" Vyryjte si to do vašich srdcí! Jakmile přidáš něco k tomu, co On udělal, máš náboženství! A když náboženství, tak to už si raději vyber tak, jak to udělal "Parsifal Imanuel". Vybral od lidí peníze na "Inauguraci Tisícileté Říše," kterou jel založit do Itálie když u nás bylo mizerné počasí! Náboženství Tě k Bohu nedostane a když nechceš přijmout Krista - tak si alespoň vyber něco, co ti osladí ten tvůj život zde, na Zemi!!
Verš 24. "Zdarma" je řecké "dôrean," použité jako "bez příčiny" v Janu 15:25. Totiž - v nás žádná "příčina" nesídlí! Není to, jak si možná někdo představuje: Bůh:"Jaké to dobré a rozkošné tvorečky druhu homo sapiens na té své Zemi mám! Pro ty musím přece něco udělat!" Prostě přátelé: Milost je nezasloužená přízeň - je to Láska v akci! Je to pramen "živé vody," plynoucí od Boha v tomto období mezi křížem a Rapture! Je to nekonečná Láska, operující nekonečnými prostředky. Láska, která dává nekonečnou svobodu! Ano, to je - kromě Boží čistoty - další pojem který nemohu pochopit! Nekonečná svoboda! Ale nemá to cenu rozebírat - je to mimo hranice mého chápání! Vše, co je spojené s Božím darem, je nekonečné ve svém rozsahu a neměnné ve své podstatě! Verše 25-26. Nemám tušení proč ten chlapík, který to překládal, vynechal slovo "krev," ale podívej se jak to píše Bůh: "se stal smírnou obětí, skrze víru v Jeho krev ("haima")." Je pravda, že někteří, jakmile slyší slovo "krev," to nazývají "krvavým náboženstvím." Nevím proč. Já jsem si to nevymyslel - píše to Bůh! Podíváš-li se do dopisu Židům 9:22, co k tomu řekneš, pakliže se ti výraz "krev" nelíbí? 3:24-25: O těchto dvou verších kdysi napsal Kalvín: "Pravděpodobně v celé Bibli není jiný verš, který by popisoval hlouběji spravedlnost Boží, která je v Kristu." Bůh Tě nespasí s nějakým váháním, nechutí - On to dělá s radostí! Jsou lidé kteří učí, že po tom co mne Bůh spasil, jsem povinen dále hledat, modlit se za něco navíc. Přátelé, v okamžiku kdy mne Bůh přijal do své rodiny, dostal jsem vše, co jsem dostat mohl! Že to ještě nemám? Ale mám - pouze to ještě nepoužívám! Abrahám měl slíbený národ, který "bude početný jak písek v moři!" A když umíral, tak měl akorát zaplacenou jeskyni, kde pochoval Sáru! Boží sliby jsou lepší než peníze v bance - Bůh nikdy nezbankrotuje!
3:27.. Ano, pakliže nás Bůh spasil bez jakéhokoliv "přínosu" s naší strany, čím se potom můžeme chlubit? Chlouba vyloučená vírou znamená, že Bůh nedrží lidstvo na systému "zásluh," ale na bázi jednoduché víry v to, co udělal On! A tím končí vychloubání, že? Když dostanu něco, pro co jsem nic neudělal, pak mohu jen říci: "Děkuji!" a nikdy na to nezapomenout! Verš 28 je jedním z vrcholných důkazů proti těm, kteří se snaží přidat nějakou "dobrou činnost," jako "poplatek" za spásu. 3:29-31. Toto je velmi přesvědčivý argument: Pakliže by se mohl člověk ospravedlnit před Bohem plněním Zákona, potom Bůh skutečně patří pouze Židům, jelikož ti jediní ten Zákon znají! Ale jestliže je ospravedlnění skrze víru, potom patří Bůh jak Židům, tak i Pohanům! Pozoruj tu logiku: Jestliže by Žid trval na prvním pohledu, potom tu máme dva bohy. Jeden pro Židy, druhý pro Pohany! To ovšem monoteistický Žid nepřipustí. Je přece pouze jeden Bůh! Pravděpodobně to největší prohlášení které Israel dostal, je v Deuteronomy 6:4: "Slyš, ó Israeli. Yahweh, Tvůj Bůh, je jeden Yahweh!" Poukaz na Zákon v posledním verši přináší trochu odlišný význam toho pojmu. Není omezen Zákonem Mojžíšovým, ale spíše poukazuje na celkové odhalení pravd Starého Zákona. Pavel to vysvětlí v příští kapitole...
4:1-5. Toto je velká kapitola na spásu vírou. Pavel důrazně naznačuje, že člověk je hříšný. Potom vysvětluje, že Bůh zajistil spásu skrze víru. Nyní ukáže tuto pravdu pomocí pohledu na dva muže: Abraháma a Davida. Ve dnech, kdy Pavel žil, byli tito dva - pravděpodobně - nejvýše "považovaní" muži v Israeli. Abrahám, jako zakladatel hebrejské rasy, David - největší král. A Pavel použije tyto dva, aby dokázal, že je naprostý souzvuk, mezi Zákonem a evangeliem!
Přesto že representují dva diametrálně odlišné systémy, nejsou v žádném konfliktu - ani nekontradiktují jeden druhého! Ani se vzájemně nevylučují! Pod Zákonem, i před Zákonem, byla víra to jediné, co Bůh vyžadoval. Abrahám, který žil v době před Zákonem, byl ospravedlněn vírou! A David, který pod Zákonem žil, zpívá o spravedlnosti skrze víru! Pavel zde nezačíná nějaké nové, podivné učení které by zrušilo celý Starý Zákon a nechalo Židy, aby se drželi spíše kotvy, než záchranného člunu! Abrahám a David - podle Pavla - jsou na stejné lodi! Zákon byl pedagogem, který vzal člověka za ruku a vedl ho k Ježíši Kristu. Hned těch prvních pět veršů ukazuje, že Abrahám byl spasený skrze víru. Neměl, čím by se chlubil! Jistě byl dobrým člověkem, ale měl své chyby! Jeho cesta do Egypta, otrokyně Hagar, Išmael, nebylo nic, na co by měl být hrdý!
4:2. Pakliže Abrahám by byl prohlášen za spravedlivého (spaseného, čistého) skrze své činy, nebo lépe za to co učinil, mohl by se vychloubat! (být hrdý sám na sebe) A on jistě měl dost dobrých skutků, které Bůh, jako dobré přijmul. Ale co většinu lidí překvapí, je skutečnost, že tyto nebyly příčinou, ale důsledkem Abrahámovy spásy! Totiž: Pavel a Jakub nejsou v žádném sporu, pokud se týče tohoto verše a Jakubova dopisu 2:21! To o čem píše Jakub nejsou a ani nemohou být skutky pod Zákonem, protože Abrahám, přece pod Zákonem ještě nebyl! To byly činy z víry! Abrahám Bohu uvěřil a nabídnul Izáka! Opravdu Izáka obětoval? Ne, Bůh ho zastavil. Proč? Protože by to nebylo správné! Pavel a Jakub citují stejný verš: Genese 15:6, Jakub 2:23, Pavel Římanům 4:3. Ale Jakub jde na konec Abrahámova života, do okamžiku, kdy hodlá obětovat Izáka. Pavel mluví o tom okamžiku, kdy Abrahám Bohu uvěřil a ten ho spasil. Jistě měl Abrahám dobré skutky ve svém životě, se kterými by se mohl chlubit, ale ne před Bohem, který t.zv. "dobré skutky" pro spásu nepřijme, jak už jsme se přesvědčili dříve! A nebyla to "spravedlnost" když uvěřil - ale Bůh to jako spravedlnost "zaregistroval"!!
4:3. Pavel se odvolává k Písmu, jako k té konečné pravdě, a má pravdu! Nemáme jinou autoritu - já o žádné jiné nevím! Dr. Benjamin Warfield to kdysi vyjádřil takto:" Bible je taková kniha, která, když mluví - Bůh mluví!" Sám Pavel jenom v tomto dopise do Říma, cituje Písmo asi šedesátkrát! A nakonec se vyjadřuje asi takto: Poslouchej, co Ti písmo praví! Hovoří k Tobě Bůh! 4:4-5... Je všeobecným pravidlem, že pracovník je placen za vykonanou práci."Ale tomu, který nic nevykonal, jen uvěřil Tomu, který může spasit, tomu se tato víra "připisuje" jako spravedlnost." (volně) Jediný druh lidí, které je Bůh ochoten spasit, jsou lidé nespravedliví, nečistí! Chceš mi říci, že Bůh dobré lidi nespasí? Příteli, mohl bys mi jmenovat jednoho? Pakliže najdeš jenom jednu dobrou osobu na této planetě, dokážeš že Bůh lže! (Římanům 3:10).
Víra je ta jediná podmínka. Jistě, jak už jsme si řekli: Ve víře není žádná zásluha, žádná "pocta" pro toho, který uvěřil! Ale je v ní pocta vůči Bohu! Tento verš uvádí do rozpaků římské Katolíky (musíš mít dobré skutky!) a pro veškeré, tak zvané "křesťanské" kulty, obzvláště Svědky Jehovy. (musíš chodit od domu k domu, musíš prodávat naší literaturu, jinak jsi ztracený) Tento verš je jak "červený hadr" pro býka! 4:6-8. David žil pod Zákonem - Abrahám ne - protože v jeho době nebyl Zákon ještě vydán. Teprve asi za 400 let později přišel Zákon skrze Mojžíše. A proto se David raduje, že Bůh "přiděluje spravedlnost (čistotu) bez skutků - David žádné skutky neměl! Ve verši 7, David cituje přímo Žalm 32:1-2. Toto je jeden z jeho Žalmů pokání, lítosti. Žalm 51 je druhý. "Šťastní jsou ti, kterým Bůh odpustil jejich hříchy!" Jinými slovy, šťastný je ten člověk, jemuž Bůh nezapíše hříchy na jeho účet. Nathan řekl Davidovi:"Bůh odstranil tvůj hřích - nezemřeš!" (2 Samuel 12:13) I tak byl David potrestaný. David si určil svůj trest, když odpověděl Nathanovi:"A ten zaplatí za ovečku čtyřnásobně!" (2 Samuel 12:6) Čtyři jeho děti zemřely. Nejprve dítě Bat-šéby, potom jeho prvorozený syn Amnon, následoval Absolon a Adoniáš. Smutek vládnul v jeho domě po všechny dny zbytku jeho života. Ale Davidovu vinu nesl někdo jiný - Ten který se narodil o téměř tisíc let později v Betlémě!
4:9-25. Pavel uvádí argument že ospravedlnění (očistění), které přichází pouze od Boha, je universální! Jelikož David mluvil o radosti člověka, kterého Bůh ospravedlnil, Žid by mohl dodat: "Ano, protože byl pod Zákonem a obřezaný!" A Pavel se vrací k Abrahámovi, aby ukázal, že tento byl ospravedlněn dávno před Zákonem i obřízkou! Kdyby byl ospravedlněn Zákonem, bylo by to jeho zásluhou a ne milostí, ale Zákon "produkuje" hněv - ne spásu! Znovu: Ve víře samotné není žádná zásluha! Totiž, kolem Abraháma nebylo nic co by viděl, co by cítil, čeho by se mohl dotknout! Vše co udělal, bylo že uvěřil Bohu a to bylo to důležité! Víš, člověk byl stvořen k oslavě Boha! Odmítl to, a jeho duch zemřel. Jedině víra v toho Boha mu vrátí život. Nakonec - Sářina děloha byla jejím stářím mrtvá jako hrob. Bylo to místo smrti. Přesto odsud vyšel život - právě tak, jako Ježíš vyšel z mrtvého hrobu! Opět jsme u principu víry: Skutečnost kolem Abraháma byla zcela odlišná od toho, co sliboval Bůh! Přes to všechno, co mu ukazoval svět Abrahám uvěřil Bohu!!
A opět jsme u starého, dobrého Abakuka a jeho: Spravedlivý bude žít z víry! 5:1. „Výhody“, vyplývající ze spásy: Mír. Bible se zmiňuje o několika "mírech." Za prvé máme mír světový. Spojené Národy o to usilují právě tak, jako před nimi Liga Národů. Nedostali se nikam. V posledních letech začali lidé věřit, že když budou dostatečně hluční na všech možných demonstracích, že se - prostě - mír dá, tak nějak "vykřičet." Přátelé, pokud je hřích v srdci lidí, nikdy mír na Zemi nebude! Ale Pavel zde o tomto druhu míru nemluví.. Další je mír, který by se dal nazvat "mírem v duši," o kterém mluví Ježíš v Janu 14:27. To je ten mír, který přichází (ne vždy!) k Jeho dětem, které Mu uvěřily, které se opírají o Něj stále a které činí Jeho vůli. To je ten náš mír, který občas postrádáme, protože nejsme dokonalí! Každý skutečný Křesťan tento mír zná - i když jej - možná - nemá stále, hlavně když se dostane do nějakého toho "stresu," jak se tomu dnes "správně" česky říká. Ale, ani o tomto míru, zde Pavel nemluví. Třetí druh je ten, o kterém se zmiňuje v dopise Filipským: Je to mír, který je nad naše pochopení, porozumění. (4:7) Ovšem, jelikož je mimo hranice našeho porozumění, je mi jasné, že o něm nevím nic - právě tak jako každý jiný! Tento "Mír s Bohem skrze Ježíše Krista," přichází do duší těch, kteří přijmuli Ježíše Krista, a kteří vědí, že Bůh nemá proti nim žalobu či obvinění, že jejich vina byla "smazána" a že jejich spása je věčná. Příteli, Bůh je usmířen! Už není třeba dělat cokoliv, aby sis Ho usmířil(a)! Mnoho lidí se domnívá že musí prolít potoky slz, aby si Boha usmířili! Pavel ti to zde říká jasně: Jsme usmířeni s Bohem skrze Kristovu prolitou krev. Celá ta Boží zpráva zní: Smiř se s Bohem! Další tah je na Tobě - ten "balón" je na Tvé polovině hřiště! Co s ním uděláš je Tvoje věc. Kolik milionů lidí denně usíná ve starostech, strachu, beznaději! Kolik unavených duší zápasí každý den s komplexem viny! Jediné místo, kde se tohoto komplexu můžeš zbavit, je u kříže Ježíše Krista!
5:2..."Výhoda ze spásy č.2: Přístup. To znamená, že máš okamžitý přístup k Bohu! Ve jménu Ježíše Krista bude Bůh vždy slyšet, co Mu chceš říci. Pozor - nedomnívej se, že na každou prosbu dostaneš Jeho ano! Ve většině případů chceme něco, co by - nakonec - spíše uškodilo, než pomohlo. Mluvím, pochopitelně jen za sebe - ale jak já to vidím, modlitba která vyjde vždy je:"Otče, ať se stane Tvá vůle!" A protože On je absolutně moudrý, a dobrý - koho lepšího si můžeš přát, aby vyřešil tvé problémy? Třetí "bonus" je Naděje. Tato naděje není ve smyslu: "Doufám, že to vyjde!" Ne! Biblická naděje je jistota! James Reston, jeden z editorů New York Times, před několika lety napsal: Zde ve Washingtonu převládá pocit, že problémy se tak navršily a znásobily, že dnes už je člověk totálně neschopný vyřešit všechno, co vyřešit musí, chce-li přežít.... 5:3-4.. 4. Vítězství v potížích. Pavel chce říci, přesně tak, jako jinde píše Petr, že právě potíže v nás vyvíjejí trpělivost, potom zkušenost, a ze zkušenosti jistotu. Jinak řečeno: Právě potíže a překážky vytvářejí to nejlepší, co v nás je! Je to opět Boží "práce" v nás, jistě. Ale tím, že Bůh "odřezává" naše zbytečnosti, roubuje v nás to, co potřebujeme, abychom byli lepší k Jeho účelu.
5:5-8. 5. Boží Láska a Jeho Duch. Boží láska je hojně seta v našich srdcích. Tím nemyslí naší lásku k Bohu, ale naopak. Zde, v tomto verši, je poprvé zmíněn Svatý Duch v dopise k Římanům. Až teprve v kapitole 8, se o Něm Pavel rozepíše. Každý, kdo opravdu uvěřil, dostane Božího Ducha - ne pouze někdo - jak některé denominace učí! Dále: Kristus nezemřel za "hodné chlapečky a holčičky!“ Kristus zemřel za bezbožné hříšníky, kteří byli vlastně Jeho nepřátelé! Otázka: Mohl bys mi jmenovat jednoho člověka na této zemi, který by byl ochoten za Tebe zemřít - a to ještě takovou smrtí, jakou zemřel On?
5:9-10. 6. Záchrana před hněvem. Ten hněv o kterém se zde píše, je ten samý o kterém píší proroci - na příklad Sofoniáš 1:15. Ježíš to nazýval "Dnem Strastí". Tedy: Byli jsme spaseni od trestu za hřích, stále nás očisťuje od moci hříchu a jednou v budoucnosti, nás spasí od přítomnosti hříchu. To znamená, že každý skutečný Křesťan opustí tuto Zemi v okamžiku "Uchvácení-Rapture". Unikneme Božímu hněvu - ne proto, že si to zasloužíme - ale proto, že jsme spaseni Jeho milostí. A za milion trilionů let, s Ním budeme stále - z Jeho milosti!
5:11- 8. Radost. Toto je jeden z nejnádhernějších veršů Bible! Znamená to, že právě teď, ať už jsi kdekoliv, ať už jsou tvé problémy vyšší než Mount Everest, můžeš mít radost! Radost v Bohu! Pakliže pochopíš, že jsi byl přijat do rodiny té nejmocnější Bytosti která existuje, pak je směšné mít obavy, starosti, nejistotu! Přemýšlej o tom! Ovšem, tohle funguje pouze - když Mu věříš! Ještě jednu skutečnost: Mluví se většinou o spáse hříšníka. Tou vlastně Bůh prohlásí hříšníka spravedlivým. Ale Bůh chce více než to! Fakt, že Tě ospravedlnil, prohlásil spravedlivým - Tě ještě spravedlivým nedělá! Znamená to, že před Božím soudem jsi prohlášen sice spravedlivým, ale Tvé srdce zůstalo stejné! Jestli si myslíš, že Bůh, potom co Tě spasil, Tě nechá žít v hříchu, pak se mýlíš! A tak nejenom nás prohlásí za spravedlivé ale také nás spravedlivými udělá! Prostě, umožní nám způsob abychom (pomalu!), "rostli" do člověka, jakého On chce. Zbytek této kapitoly by se mohl nazvat "Potenciální posvěcení." Tato část bude obtížná k pochopení a hlavně k přijmutí! V "Potenciálním posvěcení" máme něco, co je známo pod názvem "Federální vedení Adama a Krista".
5:12-14. Dovol mi volný překlad: Právě tak, jako skrze jednoho člověka vešel hřích do světa a skrze hřích smrt, tak smrt zasáhla celé lidstvo proto, že všichni zhřešili. Je třeba pochopit, že Pavel mluví o prvním hříchu Adama - ne o druhém, nebo desátém! Jeho první hřích - když projevil neposlušnost k Bohu je tím hříchem, který vešel na celou lidskou rasu! Proč jsme hříšníky jsem popsal na předešlých stránkách - pouze jeden důvod jsem vynechal: Bůh prohlásil celou lidskou rodinu pod mocí hříchu. A nakonec jsme hříšníky imputací (zahrnutím do zodpovědnosti), z důvodu naší příslušnosti k Adamovi.
A právě na principu federálního vůdcovství Adama - Bůh může, na základě federálního vůdcovství Krista spasit ty, kteří Kristu uvěří. Adam a Kristus jsou zástupci, kteří representují lidstvo. Adam je přirozenou hlavou lidstva, Kristus je hlavou nové rasy, nového spaseného člověka, a Církev je Tělem Jeho Nového Stvoření. První člověk je člověk pozemský, druhý je Člověk-Bůh, přicházející z nebe za jediným účelem. Pavel správně říká že "V Kristu máme mnohem více, než jsme v Adamovi ztratili!" Kdybys někdy chtěl důkaz, že ten první hřích byl "representativní (vztahující se na každého z nás), podívej se jak zemře - třebas i malé dítě - které ještě žádný hřích spáchat nemohlo! Je to proto, že to baby patří k Adamově rase! Totiž, Bůh nestvořil člověka pro smrt! Měl docela něco jiného na mysli! Pokusím se vysvětlit verš 13. Hřích byl ve světě od Adama po Mojžíše ale v tom čase, nebyl ještě hřích hříchem - byl jen (?) vzpourou proti Bohu. Myslím si, že to byl důvod, proč Bůh Kaina okamžitě nezničil. Ještě nebylo vydáno přikázání "Nezabiješ!" Ve skutečnosti Bůh Kaina poznamenal, aby ho ochránil! Dále:"A Bůh viděl, že se na Zemi rozmohlo zlo a jenom zlo bylo na srdci člověka..." (Genese 6:5)
A přesto - ani jeden z těchto lidí, nepřestoupil Zákon, protože žádný Zákon ještě neexistoval! Bůh je soudil, protože byli hříšníky! A přátelé, to dává odpověď na otázku, se kterou jsem se tak úporně rval ve verši 2:12! O tom "chudáčkovi," který nikdy jméno Kristus neslyšel! Odpověď (jako vždy) je: My všichni patříme do ztraceného druhu. Nejsme také ani produktem evoluce, která by znamenala trend "nahoru" k větší a větší dokonalosti! Nemám na mysli dokonalost technickou ale morální! Ty a já jsme, nebo jsme byli, totálně ztracení a potřebujeme Spasitele! Dokonce i naše myšlenky jsou Bohu zcela nepřijatelné! A opět můžeš říci: "Bůh je povinný nás zachránit!"
Ale není! Lidstvo o spásu nestojí! Podívej se kolem sebe a přiznej si to! Ano, tato pravda se Ti nebude líbit, ale přesto se tím nestává nepravdou! Vidíš obrázek skautíka, jak převádí starou babičku přes křižovatku - nebo člověka, který skáče do vody pro tonoucí štěně a řekneš si: Jak je ten lidský druh šlechetný, gentlemanský!" Příteli, přítelkyně: Není ani to ani ono! Je to masa která žije v arogantní, Bohu nepřátelské, sebelibosti! Ještě jeden "problém" k těmto veršům 5:12-14. Je to otázka budoucnosti nemluvňat, která zemřela, ještě než pochopila, že vůbec existují! Jistě, každé dítě když dosáhne věku zodpovědnosti - udělá totéž co udělal Adam. A kdyby dítě které zemře, mohlo žít dál, udělalo by později vlastní rozhodnutí, ať už pro nebo proti Bohu. Ovšem, Bůh nepotřebuje čekat, než dorosteme! On ví co se z nás vyklube, právě tak, jako věděl o Jakubovi a Ezauovi, o Jeremiáši, či Janu Křtiteli.
Pakliže tedy Bůh už dopředu ví vše, co se dá o budoucnosti dítěte vědět - potom s každým jedná přesně podle před-viděného potenciálu dítěte! Ještě jeden pohled: Je všeobecný názor, že všechny děti, které zemřou před věkem zodpovědnosti, jsou automaticky spasené, protože ještě žádný hřích nespáchaly! Tento názor - jakkoliv laskavý a dobře míněný - má jednu chybu: Totiž že popírá všechno, co jsme se naučili o prvotním hříchu v této kapitole, jelikož předpokládá že přicházíme na svět bez hříchu a viny - což je jasná kontradikce Bible! Zcela logický důsledek této doktríny o universální spáse všech dětí před věkem zodpovědnosti, nabízí "hororový" obraz pro každé rodiče: Pakliže smrt v tomto věku zaručuje volnou vstupenku do nebe, a protože je velmi reálné nebezpečí, že dítě později Krista odmítne, (90 % lidí tak učiní!) bylo by pro něj mnohem výhodnější kdyby mu rodiče "zakroutili krkem" hned po porodu! Dále z toho logicky vyplývá že ti, kteří provádějí potraty, konají vlastně dobrý skutek pro každé abortované dítě! Zní to hrůzně ale to je zcela logická reakce na doktrínu o universální spáse dětí! Ve světle těchto skutečností je mnohem lepší (a pro mne přijatelnější) proklamace, která je ve Westminter-ském Vyznání Víry: "Vyvolené děti, které zemřely ve věku nezodpovědnosti, jsou regenerovány a spaseny Kristem skrze Božího Ducha, kde, kdy a jak On rozhodne. A tak jsou právě další, vyvolené osoby, které nejsou schopné Boží Slovo pochopit, mám na mysli lidi mentálně zaostalé". Ovšem, je to opět spekulace, nepodpořená Biblí! Abych to všechno uzavřel: Bůh si - již od věčnosti volí ty, kteří budou spaseni a jediná báze je Jeho volba a koná tak pro svou radost a potěšení! Druhá polovina rovnice je:"Kdo žízní, nechť přijde, a napije se zdarma!
Právě tak celá základna ospravedlnění člověka, spočívá na Kristově výkupné oběti. Ovšem Bůh si nikdy nevybere toho, kdo neuvěří v Krista! Vybírá si jenom takové, kteří přijmou Jeho Syna. Na druhé straně visí ve vzduchoprázdnu otázka, na kterou neznám odpověď: Co zapříčiní, aby si hříšník uvědomil, že potřebuje Spasitele, a uvěří Kristu? Jistě: Každý, kdo má „žízeň." Dobře, ale proč jeden žízeň dostane - a druhý ne? Ani Písmo nám to nevysvětlí! Jediné, co víme jistě, je prohlášení: "Bůh si nepřeje aby kdokoliv zahynul, ale aby všichni se zachránili.“ (2 Petr 3:9, volně) A znovu: Každý má svobodnou vůli zaručenou od svého Stvořitele - ale zároveň je plně zodpovědný za svá rozhodnutí! A tak: "Zvol si život, abys mohl žít!" (Deuter. 30:19) Přátelé, nemám nejmenších pochyb o tom, že by někdo, po tom všem, co jsem teď napsal, nejraději zakroutil krkem mně spíše než těm batolatům! Chápu to. Přesně tak jsem se cítil já, když se mi poprvé otevřel tento pohled a uvědomil jsem si že bych si lhal sám sobě, kdybych to chtěl nějak obejít! Nezapomeň že krásná, příjemná lež která se každému líbí, zůstává lží a tvrdá nepříjemná a "dogmatická" pravda- zůstává stále pravdou! 5:15-21.. Většinu z toho jsme již rozebrali. .... Verš 16 je obtížný, ale dá se vysvětlit takto: Hřích jednoho potopil lidstvo do hříchu - poslušnost a smrt druhého umožňuje ztracenému člověku spásu. Když Bůh vydal Zákon, přidal k němu rituál zvířecích obětí, jako symbol něčeho co přijde. Tím dal lidstvu příležitost zbavit se viny, nikoliv však přirozené "hříšnosti," která v nás zůstane do smrti. Nezapomeň: Satan je Princem tohoto světa! 6:1-12. Být ztotožněn s Kristem (ospravedlněn) a být posvěcen, jsou dvě zcela rozdílné skutečnosti, které se ovšem vzájemně nevylučují! Ospravedlnění (spása) hříšníka, je akt zlomku vteřiny - posvěcení toho samého člověka je "práce," jejíž výsledek narůstá pomalu v čase. Znovu: Ospravedlnění, neboli spása, prohlásí člověka za spravedlivého. Posvěcení, jej spravedlivým vytváří, formuje. Bůh vlastně pracuje jak na našem "vnějšku", tak i na našem "vnitřku". Domnívám se, že ta "vnitřní práce" je obtížnější i pro všemohoucího Boha - nezapomeň, že On "nepřehlasuje" Tvou svobodnou vůli!
V minulé kapitole, Pavel věcně rozpracoval problém hříchu. Vlastně podával fakta, aniž by se snažil něco dokázat. Zde počíná argumentovat. V řečtině na tuto otázku je pouze jedna odpověď. Ano, co řekneme potom, co jsme se dozvěděli o tak nádherné Boží spáse? Sama ta skutečnost, že se Pavel takto táže, svědčí o tom, že on dobře chápe, že akt spásy, člověka za dobrého pouze prohlašuje, aniž by ho dobrým učinil! Teď se hovoří o odstranění moci hříchu! Ano, v Kristu jsme zemřeli hříchu - ale my, pokud budeme žít v těchto tělech - mrtví hříchu zdaleka nebudeme, to jistě víš )! Je mnoho lidí, kteří jsou (ve vlastních očích!) tak zvaní "super svatí." Domnívají se, že došli na "vyšší platformu," kde se už nehřeší! Copak Bible neříká: "Jsem ukřižován s Kristem" a nestojí tam také, že "jsme mrtví pro hřích?" Ne, to tam není! My jsme zemřeli hříchu v Kristu - to je naše postavení, ale nejsme mrtví hříchu! Máme hříšnou přirozenost a budeme ji mít, pokud budeme existovat v tomto životě! Když Kristus zemřel na tom kříži před více jak devatenácti sty lety, zemřel jsem s Ním. Když za tři dny vstal z mrtvých, vstal jsem s Ním.
6:3.. Opětně jeden verš, který byl často nepochopen. Jestliže zde hledáš "vodu," tak jsi vedle! Jistě - věřím že každý Křesťan by měl být pokřtěný - jako poslušnost k našemu Spasiteli, ale zde Pavel hovoří o ztotožnění se s Kristem! Totiž, překladatelé Písma nepřeložili výraz "baptizô," pouze jej přepsali! To znamená, že na příklad v angličtině, přeložili "to baptize" přes to, že tento výraz má v řečtině tolik různých významů! V mém řeckém slovníku je nejméně dvacet různých významů pro toto slovo! Znamená to dokonce "nabarvit si vlasy! V Malé Asii, žila skupina lidí, kteří si barvili vlasy na červeno. Říkali si skupina "Baptizô." V prvním dopise do Korintu 12:13, Pavel píše: "Jedním Duchem jsme byli "baptizô" do jednoho těla." Byli jsme ztotožněni, identifikováni! Udělejme to osobním: Někdy kolem roku AD 30, mně vyvedli za město, které se jmenuje Jerusalém. Když On tam umíral, vzal mně s sebou. Ovšem já byl ten, kdo byl vinen - On ne! Nedohaduj se teď se mnou o tom zda Židé ukřižovali Krista! Zemřel na římském kříži - ale o to zde nejde! Visel tam s mými hříchy, jako se špinavým hadrem kolem ramen! A tím jsem já ztotožněný s Ježíšem Kristem! To je něco, co by každý Křesťan měl vědět!!
6:4.. Pavel to ještě více zdůrazní. Dnes jsme, přátelé, spojeni - nerozlučně spojeni - s živým Kristem. Naše hříchy, minulé i budoucí (vždyť všechny byly v době Jeho ukřižování v budoucnosti!) byly již odsouzeny! Jinak řečeno: Buď byly všechny Tvé hříchy tenkrát na Kristovi - nebo je stále ještě nosíš jako ozdobu kolem krku! Třetí možnost není.
6:5... Jinými slovy: Jsme s Ním spojeni - jakoby do Něj naroubováni a vlastně s Ním sdílíme Jeho život i když naše mrňavé mozečky to sotva chápou! Připomíná mi to 1Jana 3:2: "Ještě nevíme, co budeme. Víme však, že až On přijde, budeme jako On.." Jednou budeme jako On, protože jsme "naroubovaní" na Jeho Tělo, jako odnože, které mají nést ovoce!
6:6-12... Naše stará přirozenost byla ukřižována s Kristem. Pavel netvrdí, že byla anulována - pouze "katargeo" = paralyzována, abychom mohli lépe přemáhat hřích.... Řečtina má dva výrazy pro starý: "Archaios," což znamená starý ve vztahu k času a "Palaios," který se vztahuje k opotřebení. Zde Pavel používá výraz "palaios." Popisuje něco, co už je tak jen "do šrotu" - na vyhození. Tímto pohledem, ten "starý člověk" znamená přirozenost před spásou.
Je totálně degenerovaný ve spirituálním smyslu slova, bez té věčné "jiskry" života, kterou může dát pouze Bůh. Pamatuješ se co řekl Bůh tomu prvnímu páru? "V ten den zemřete!" Neměl na mysli smrt fyzickou, vždyť žili dlouho po tom! Tím okamžikem "přetrhli" to duchovní spojení s Bohem - byli spirituálně mrtví - jako je drtivá většina lidí se kterými jezdíš v tramvaji! Kristovo Vzkříšení otevřelo bránu věčnosti pro všechny ty, kteří s ním tam na tom kopci "zemřeli." K verši 12: To neznamená že Křesťan nebude hřešit - ale znamená to, že se v tom hříchu nebude "válet" tak, jako před tím než přijmul Krista!
6:13-23... Jistě, čím více budeš myslet na Toho, kdo Tě zachránil, tím méně budeš mít náladu na hřích! Tohle funguje pokaždé, když to použiješ! Jelikož jsme nedokonalí, neschopní dělat skutečné čisté dobro, potom více či méně častěji padáme na "ksicht", máme starosti, mluvíme o "stresu" a podobně. Kdybychom se Ho dovedli držet za ruku - všechny dny našich životů - neměli bychom žádné problémy! Verš 15. Protože nad námi už nevisí meč soudu, máme si říci: Už se nám nic stát nemůže, pojďme se "odvázat!" To přece nejde! Otázka je postavena rozdílně, než ve verši 1. Pavel v posledních 14 verších ukázal, že Boží metoda je - jak při ospravedlnění tak i posvěcení úplně stejná: Skrze víru že Bůh je to schopen udělat! Ty a já to udělat nemůžeme! Až si jednou uvědomíš - že sám(a) o sobě - nejsi schopen-schopna žít křesťanský život, potom se pomalu naučíš, že je to možné pouze tehdy když necháš Krista, aby tvůj život žil On - skrze Tebe!
Pavel zde klade otázku zda by se nemělo "pomoci" Božské milosti, aby mohla dosáhnout svého cíle. Jinými slovy: Člověk se domnívá, že by se měly vydat nějaké regulace, nařízení, zákony, jak ten křesťanský život žít! Celou historií Křesťanství přicházeli jednotlivci a i skupiny, ve snaze vytvořit pravidla pro křesťanský život! Na příklad Puritáni. Upřímná reformní skupina Křesťanů, od kterých jsme také ledacos přebrali, začala od Williama Tyndale (zemřel v 1536) prosazovat sobotu (sabat) nad nedělí a považovali to za otázku života a smrti! Toto "dědictví" máme podnes, v Adventistech Sedmého Dne.. Jiný případ je John Kalvin, švýcarský brilantní reformátor (1509-1564), který vládnul v Ženevě, jako diktátor! Dokonce nařídil tělesné tresty za nedělní nepřítomnost v kostele, nařídil upálit Servetuse, utopit Anabaptisty a pod. Jako Protestant souhlasím s větší částí jeho teologie ale je mi odporné lidské násilí, obzvláště ve sporných náboženských otázkách!
Zmínil jsem se jen o protestantské straně tohoto problému, protože každý ví o krutostech „Svaté“ Inkvizice římsko-katolické církve, jejích předpisech a nařízeních, od zákazu jíst v pátek maso až po možnost vyplatit se z viny hříchu příslušnou částkou peněz! A to se vždy stávalo (a stává), když se jednotlivec - neznalý Bible - spolehne na někoho, kdo se domnívá že objevil něco, co ostatní zřejmě přehlédli!
Z toho všeho vznikla idea, že se můžeš zapsat na nějaký ten "křesťanský kurs," kde Tě za pár měsíců, pomocí knih a audio kazet, naučí jak žít správný křesťanský život tak, aby se to Bohu líbilo! Dávej pozor: Křesťanský život neznamená žít podle určitých příkazů, návodů a podobně! To všechno se můžeš naučit nazpaměť a stejně nežít jako Křesťan! Co je tedy křesťanský život? Poslušnost vůči Kristu! "Pakliže mne milujete, budete plnit to, co vám říkám." (Jan 14:15) Ztotožnění s Kristem je naše posiční (kde se nalézáme) posvěcení. To je základ. Ale to, že skutečně Krista miluješ, je prožitek, či důsledek tohoto posvěcení! Tamto byla teorie, tohle je praxe! Nejde o to kde či kam kráčíš, jde o to s kým kráčíš! Uvědomuješ si co On pro Tebe udělal? Miluješ Ho? Drž se blízko Krista a budeš žít křesťanský život! Pověz Mu o svých hříších, problémech a starostech - to je Tvá strana věci! On Tě očistí a pomůže ti - to je Jeho strana věci. Můžeš žít: a) Podle nařízení, podle zákona. Tady má každý nějaký "správný" princip! Za chvíli budeš mít několik set nařízení a regulací! b) Můžeš žít podle vlastní licence:"Jsem spasený, spásu ztratit nemohu a tak si vytvořím vlastní pravidla jak já rozhodnu! Přátelé - to je hrozně krátkozraké, jak uvidíte v kapitole osmé! c). Můžeš žít podle svobody, kterou ti dal On. Vidím to asi takto: Jistě, nedělám to stále - nejsem dokonalý. Ale když jde skutečně o něco, zeptám se sám sebe: Dal(a) bys Mu to číst ? Vzal(a) bys Ho tam, kam chceš jít? Byl by spokojený kdyby viděl, co právě děláš? Prostě miluj Ho, jako svou první lásku!!!
Možná, že si to neuvědomuješ, ale každý z nás někomu, či něčemu sloužíme - i ten který pyšně prohlašuje "že je svým pánem." Není! Je otrokem vlastní pýchy a my víme, odkud pochází pýcha, že? Nemůžeš o sobě prohlašovat že jsi Křesťanem a žít stále v hříchu! Ten výraz "stále" jsem podtrhnul. Křesťan hřeší, ale nebude žít v hříchu stále! Rozdíl mezi dětmi Boha a Satana je: Je zcela možné, že se ti dva občas setkají tam, u toho hnoje - pouze Boží dítě odtud brzy odejde - Satanovo je tam jako doma! Verš 23. Žádné náboženství světa si nemůže činit nárok na toto prohlášení! Ani jedno! Každé Ti bude dávat pravidla, regule, návod k cestě do nebe. Pouze Ježíš Kristus nabízí spásu a tím cestu do nebe jako dar aniž by od tebe něco očekával! Nakonec - co by od Tebe mohl dostat? Vše, co máš patří Bohu, včetně Tvého vlastního života! Jediné, co máš, je Tvá svobodná vůle a z toho vyplývající vlastní rozhodnutí: Věřit Mu, nebo nevěřit! A to rozhoduje o Tvé budoucnosti! Ano, ďábel vyplácí odměnu za práci vykonanou pro něj. Ovšem jeho odměnou je smrt. Satan také nic jiného nemá! Ježíš, v Janovi 8:44 (zkráceně) mluví:"Ďábel je lhář a otec lži od počátku!" Důsledek: Lež je hřích a hřích je smrt. Co jiného chceš od Satana očekávat? Jsme spaseni skrze víru. Tou vírou máme žít. Nejsme schopní žít pro Boha sami od sebe - právě tak, jako nejsme schopni spasit sama sebe! Boží dar na rozdíl od mzdy, kterou vyplácí Satan, je věčný život s Kristem...
7:1-6. Tato kapitola má dva velmi důležité náměty: 1) Pouta, která ještě zůstala ve spasené duši. 2) Boj spasené duše. Podívej se znovu: Zákon nemůže nikdy vyprodukovat posvěcení v životě člověka - pouze jej spoutá. Ani sám věřící není schopný dosáhnout posvěcení tím, že se bude spoléhat na svou "novou přirozenost" na svého "nového člověka!" Rozhodnutí: "A teď budu žít pouze pro Krista," Tě také nikam nedostane! Musíš se Mu oddat v porozumění že jsi Jeho částí. Budou učitelé, kteří Ti budou tvrdit, že je lepší tuto kapitolu "obejít" a začít osmou. Nedělej to! Cesta která vede do kapitoly osm, vede kapitolou sedm!
V tomto zápase spasené duše se nový Křesťan - někdy - chytne i slámy Mojžíšova Zákona. A pojednou shledá, že se nedrží stébla slámy nebo záchranného kruhu ale pytle cementu, který ho táhne dolů! Prostě takhle se přece žít nedá! A tím mnoho Křesťanů přijímá porážku jako normální, křesťanský způsob života. Kolik z nás se spokojí s nízkou úrovní šedivé, jednotvárné existence s tím, že:"Jednou to přece bude lepší!" Jistě! Vzpomínám si na jednu krátkou rýmovačku, kterou když přeložím do řádek, zní: "Bydlet tam nahoře se všemi Křesťany v lásce, to bude něco! Ovšem, žít zde dole s Křesťany které znám, to je něco jiného!" Tak zvané "bezmocné posvěcení" této kapitoly ukazuje, jak bychom žít neměli!
Jednoduše řečeno: Když to nemůžeš dokázat sám, obrať se na Božího Ducha a uhni od volantu! On to vezme za Tebe a problémy se ztratí! Když se Pavel ptá: "Cožpak nevíte?", znamená že oni to opravdu neví! "Kteří znají Zákon." Zákon měl víc jak tisíc let "zkušební existence" a stejně jej nikdo - mimo Krista nedodržel! I sám Petr prohlašuje že "ani naší otcové, ani my, jsme nebyli schopni dodržet!" (Skutky 7:53) Pavel nabízí přirovnání, které mnoho lidí popletlo a udělali si z toho přikázání, nařízení ohledně manželství a rozvodu. Vždyť o tom vůbec nehovoří! Mluví o známém zákonu který učí, že žena je vázána ke svému manželi, pokud tento žije a že jeho smrtí přestává být manželkou.........
Vysvětlím: Manžel znamená "starý člověk," a manželka představuje toho, kdo uvěřil v Krista. Druhý manžel je Kristus. První manžel je člověk bez Krista, nebo lze říci Adam, a naše pozice v něm. Zákon byl jako mlýnský kámen kolem krku! Nikdy člověka nepozdvihnul - jen ho držel v otroctví po patnáct set let! My jsme dnes spojeni s živým Kristem. Ve verši 6. je Křesťan osvobozený a nyní v lásce slouží Spasiteli způsobem, kterého nikdy pod Zákonem schopen nebyl! Ježíš se ptá v Janovi 21:17: "Miluješ mně?" Boží otázka ztracenému světu je:"Co uděláš s mým Synem, který pro Tebe zemřel?" Zpět k Zákonu: V něm žádná chyba není - ta vada je v nás. 7:7-14.. Otázka: Je tedy, Zákon hříchem? Jistě že ne! Nebýt Zákona, nevěděl bych nic o hříchu! Jak bych mohl vědět co je správné a co není, kdyby mi Bůh nedal pravidla?
Ovšem nesnaž se vinit Zákon! Ten je dobrý - my jsme špatní! Tragedie vznikne když člověk hledá záchranu či spásu v Zákonu. Pavel vysvětluje: "Zákon je čistý ale já jsem "sarkinos," (karnální, tělesný) žiji v těle. Pravda, tělo - samo o sobě - je neutrální; může být použito jak k dobru, tak ke zlu. Je to jako automobil - můžeš s ním rychle dopravit nemocné lidi do nemocnice - můžeš jím rychle odvézt lupiče, kteří přepadli banku! Hmota - sama o sobě - je inertní. Nechová v sobě ani plus - ani minus - vůči Bohu.
7:15-25. Zde vidíš konflikt dvou "lidí" v jednom těle! Ano, v těchto verších jsou každopádně, dvě "já!" "Co chci," je jedna přirozenost, ta nová. "To nečiním," je ta stará která je ve vzpouře proti Bohu. Člověk se někdy nenávidí, když si uvědomí jak selhal! Pavel mluví bez pochyb o sobě, o svém životě. Jsem si jistý, že každý z nás měl takový zážitek. Pavla lze rozdělit na nejméně dvě periody. Byl pyšným Farizejem, zcela samojistým ve všem co dělal. Pojednou se střetne na cestě do Damašku s Někým, koho před tím považoval za podvodníka, a to změnilo jeho život. Nakonec Pavel pozná - jako každý z nás - že i kdybychom se snažili jak snažili, my sami nesvedeme nic! Kdykoliv ten starý člověk padne, ten nový souhlasí se Zákonem, že je dobrý a správný! Je to opět boj "černého a bílého psa" v nás. Záleží na tom, kterého "krmíš" víc! Ale toho černého - pokud budeš v tomto těle - nikdy zcela nevyženeš! Ano, v nás není nic dobrého co by potěšilo našeho Boha! Nic!
Ta nová povaha, ten nový člověk, nemá ani "autoritu" ani sílu! Jedno vím jistě: Ten nový člověk ve mně nikdy hřešit nebude! Pakliže udělám něco, za co se později budu stydět - je to ten starý člověk, který se nedá opravit, předělat, očistit.. Nějakou tu "restauraci" lidské přirozenosti? Toho se vzdal Bůh, již u toho prvního páru! Kolikrát jsem padnul "na ksicht" v mém křesťanském životě! Nakonec jsem si uvědomil jedno: Kdykoliv spadneš mezi "čuníky," snaž se co nejrychleji vypadnout! Pověz to Bohu, požádej za odpuštění a vrať se do Jeho služby! Neotáčej se zpět na to co bylo! (Filip.3:13) Kdo z nás neprožil (a kolikrát!) verš 19? Je třeba si uvědomit že zlo je v nás stále. Dokud tuto pravdu nepřijmeš a neuvědomíš si svou nedokonalost, neuděláš v životě nic! Jistě, toužíme ukázat Bohu naší vděčnost a lásku, ale přitom děláme chybu za chybou! Jenom Kristus - pustíme-li Ho "za volant," nám může v tomto vnitřním boji pomoci! 8:1-4. Toto je opět jeden z těch klíčových veršů Bible. Co mi vlastně říká? Pakliže jsem uvěřil že Bůh-Syn přišel na tuto planetu, aby svou smrtí na kříži jako můj "náhradník," vzal na sebe pokutu za moje hříchy, a nabídnul mi zcela zdarma, z lásky ke mně záchranu, potom já jsem zproštěný jakékoli viny a stojím před Bohem v čistotě Jeho Syna. To mi slibuje Bůh!
8:2... Pavel nás učí, že skrze vyšší a mnohem mocnější zákon "Ducha Života" se člověk, který splnil Boží podmínku - víru, dostal mimo pravomoc zákona hříchu a zákona smrti. Zákon hříchu je jasně definován v 7:21-23. Zákon smrti je popsaný v 7:7-11. Přestože Zákon, který přinesl od Boha Mojžíš, byl - sám o sobě spirituální, svatý, čistý a dobrý, přesto se stal Pavlovi z Tarsu (a - pochopitelně každému z nás) Zákonem Smrti! Byl břemenem který Israel nebyl schopný nést! (Skutky 15:10) 8:3.. Zákon - sám - nebyl slabý. My jsme slabí, a tím Zákon nebyl a není schopný "vyprodukovat" to co požaduje. A proto Bůh poslal svého Syna aby udělal to, co Zákon udělat nemohl. Jelikož my nejsme schopní Zákon poslechnout, udělal to za nás Kristus, který vzal na sebe to stejné tělo, jaké máme my. A naše uvěření tomuto faktu nás postaví pod Zákon Ducha Života. Nakonec - jak mohl nečistý člověk - uspokojit čistý Zákon? 8:4. Spravedlivý požadavek Zákona, což znamená naší poslušnost vůči němu - může být v nás splněn jenom jediným, který toto schopen udělat byl - Bohem. To, co se v nás odehrálo, nebyla naše snaha, naše zásluha! "Kteří se neřídíme svou vůlí." Toto je výsledek spásy - ne její podmínkou!! To dodávám proto aby opět někdo nepřišel a netvrdil že proto, abys mohl být spasený(á), musíš být jedním z těch, "kteří se neřídí vlastní vůlí.." To bychom byli zpět v náboženství a tím ve snaze dostat se do nebe vlastním úsilím - pozor na to! 8:5-8. Tyto verše kreslí kontrast mezi přirozeným člověkem bez Krista a Křesťanem. To "tělesné" znamená zlo. Nespasení lidé mají zcela jiné zájmy než ti, kteří milují Boha! Jinak by se to dalo říci asi tak že: Touhy našich srdcí prozrazují naše postavení vůči Bohu. A opět: Přirozený člověk v sobě nosí smrt a je vlastně mrtvý i když ještě žije (1Timoteovi 5:6).
Dále: Přirozený karnální člověk, se nikdy nepodřídí Božímu zákonu - a ani toho není schopný! Z toho plyne závěr, že takový jedinec nemůže Bohu udělat radost. 8-9-11. Hlavním námětem těchto veršů, je Boží Duch, který "bydlí" v každém, kdo skutečně uvěřil v Krista. Přijde ve zlomku vteřiny jakmile přijmeme Božího Syna a "zapečetí" nás až do dne vykoupení (podle mne Rapture a následná "Béma," což je soudní stolice Kristova). Jestliže někdo tvrdí že člověk může být Křesťanem aniž by měl v sobě Svatého Ducha, projevuje totální neznalost Bible! Jen několik pohledů na činnost Božího Ducha v Křesťanovi: Vede Boží děti. (Římanům 8:14). Zapečeťuje nás. (Efezským 4:30) Naplňuje Křesťana. (Efezským 5:19). Dává nám jistotu spásy!! (Římanům 8:16)
Je zcela vyloučené být spasený bez zásahu Svatého Ducha! Jistě, Křesťan podléhá, právě tak jako nevěřící, fyzické smrti, protože "starý člověk" je z Adama, ale jeho duch zůstává naživu, protože má v sobě Boží život skrze Krista! Pavel učí čistou nerozředěnou Boží milost, která se dá vyjádřit zkráceně: "Kristus v nás." Efezským 2:6 nám říká, že "sedíme (už teď!) v nebesích v Ježíši Kristu." A to nejkrásnější:"Již nyní jsme děti Boží." (1Jan 3:2) A teď otázka pro ty, kteří se na mně vždy "mračí" když učím, že spásu nikdy nemůžeš ztratit: Pakliže už dnes jsem Božím dítětem, a sedím někde v nebi "v Kristu," jak bych mohl toto ztratit? Přemýšlejte o tom vy, kteří si nikdy nejste jisti!
8:12-13. Vím že žijeme v tomto světě - ale pakliže pochopíme že tento svět je pouze dočasný, budeme se mnohem více zajímat o věci spirituální, které jsou věčné. Poslechni si Jana: Touha těla, touha očí a pýcha života nejsou z Boha ale ze světa. Svět pomíjí a s ním jeho chtíč; ale ten který činí Boží vůli, bude žít na věky. (I Jan 2:15-17) A jediná cesta jak člověk může dělat Boží vůli, je mít v srdci Krista a být "obydlen" Božím Duchem. 8:14-15. Nyní přichází Pavel k novému pohledu, když otevírá poslední subjekt této kapitoly. Je to sláva, která očekává ospravedlněného Křesťana. Tento verš mi říká, že jestliže jsem Božím dítětem, jsem vedený Duchem Svatým. Pakliže mne však Duch nevede, nejsem ani Božím synem! Nemám strach ani ze smrti ani ze soudu! Ani se nebojím stát jednou před Bohem - vždyť je mým Otcem skrze Ježíše Krista! Ten stejný výraz "Abba" použil Ježíš v Markovi 14:36. Je to chaldejsko-hebrejský výraz pro "otce"...
8:16-17. Zde je ta jistota spásy o které jsem se zmínil dříve! To je tak nádherný verš jako málokterý jiný pro každého, který už Křesťanem je! A co je to "svědectví" Ducha? Ujišťuji vás všechny, že to není nějaký "příjemný pocit!" Jak pošetilý je názor, že aby ses utvrdil(a), že jsi Božím dítětem, musíš mít nějaké "pocity," jak některé skupiny učí! Náš vlastní duch nám říká že jsme Jeho dětmi, ale náš duch dostal tu informaci od Ducha Božího! Příteli, dám Ti zdarma jednu zkušenost, kterou jsem získal po mnoha (sotva kdy perfektních), letech života s Kristem: Pakliže si nejsi jistý, svou spásou právě tak, jako jsi si jistý tím že dýcháš, pak spasený nejsi! Nechtěj mi namluvit že Bůh v Tobě žije, a Ty o tom nevíš! To je psychologická nemožnost! Máš-li jakékoliv pochyby o tom že Mu patříš, jdi okamžitě k Bohu a pověz Mu že víš, že jsi bez Krista ztraceným hříšníkem a že Ho přijímáš za svého osobního Spasitele! A když tohle uděláš a ještě si nebudeš jistý(á) svou spásou, potom děláš z Boha tohoto vesmíru lháře, protože On dal své slovo, že každého takového pro slávu svého Syna spasí! Můžeš mít - občas - pochyby o tom zda se Ti to, nebo ono podaří, zda budeš mít úspěch v tom co děláš! Náš Otec neslíbil každému jednomu z nás vilu na Sázavě a dva Mercedesy v garáži! Co nám slíbil je věčný život s Kristem v takové radosti, kráse, štěstí a spokojenosti, které si zde na Zemi nemůžeš ani představit! A to je všechno... "A když jsme Jeho děti, jsme také pochopitelně spolu-dědici s Kristem!" "Trpíme-li s Ním" není v podmiňovacím způsobu! Znamená to, že s ním trpíme ať už chceme nebo ne! Jak? Víš kolik "přátel" jsme ztratili, od doby, co se snažíme každému říci o Kristovi? Kolik opovržlivě ironických úsměvů jsme viděli? Kolik, kdysi dobrých známých, už k nám nechodí? A to bolí!
8:18... Vždy kdykoliv bys měl(a) tendenci si "postěžovat" jak "by tohle mělo být," zatím co "toto by být nemělo," jak "život je pes," kolik nespravedlností a bolestí v tomto světě existuje - uvědom si, že málokdo trpěl pro Krista jako Pavel! Mnohokrát zbičován, kamenován (a - vlastně ukamenován!) byl na něho plánován atentát (Skutky 23:12-14) byl ve vězení. A tento člověk dospěl k názoru že všechno tohle utrpení je zcela bezvýznamné, směšně mrňavé ve srovnání s tím, co pro nás má Kristus tam doma!
8:19.. Až se Kristus objeví světu, (bitva u Armageddonu) celý vesmír nás uvidí v Jeho slávě! Jednoho dne přijde v oblacích, v moci a královském majestátu - a my se budeme vracet s Ním! (Juda 14) Celá ta manifestace Božích dětí, je zde vykreslená! Podívej se, co o tom píše Jan v 1Janu 3:1-3! Celé stvoření vesmíru na to dychtivě čeká! Jistě - naše postavení dnes je občas bolestné. Určitě to není ideální situace jak tak žijeme v našich tělech dnes. Nezapomeň, že celé stvoření je pod Boží kletbou! (Genesis 3:16-19)....
8:20-22.. Ano, celé stvoření (mám na mysli Zemi a možná ještě náš solární systém - dál se neodvažuji posuzovat!) se dostalo pod stejnou kletbu jako ten první pár - i když "v tom nejeli!" Pro neposlušnost jednoho tvora to odnesli všichni! Bodláky, kopřivy, bolest, smrt. Stvoření bylo na počátku "dobré," bylo dokonalé. Musíme si uvědomit že dnes není v tom původním stavu, jak je Bůh stvořil.
8:23-27. Dříve nežli budeme moci poznat tu "slavnou svobodu," kterou pro nás Kristus vykoupil za cenu vlastní krve, to co je smrtelné, musí na sebe vzít nesmrtelnost a teprve potom budeme moci říci smrti: "Kde je tvůj osten, tvá zbraň?" Jistě, naše naděje se netýká věcí které vidíme, nebo známe. To by byl nesmysl. Naše naděje se soustřeďuje na skutečnosti, které se ještě nestaly. Ale k tomu výrazu "naděje," bych chtěl něco poznamenat. Je to - v tomto případě velmi slabý výraz. Totiž, má víra, že Bůh splní své slovo, svůj slib, je tak silná, že bych raději napsal výraz "vím," než "doufám," kdybych se neobával, že mne někdo obviní z neoprávněné jistoty... A Duch Boží, nám pomáhá nejenom v našich slabostech - ale i v naší nevědomosti. Zasahuje pro nás u Boha, protože my sami ani nevíme, co skutečně potřebujeme. A proto já, jak už jsem se zmínil dříve, považuji: "Ať se stane Tvoje vůle ," za tu nejlepší modlitbu.
8:28.. Měkký polštář pro unavená srdce! Jedno dívka z Chicaga, kterou jsme kdysi učili, byla nadšená tímto příměrem. Škoda že to u ní nezapustilo kořeny! Kdykoliv se Ti bude zdát všechno černé, bez jediného fotonu světla na obzoru - vzpomeň si, co Ti zde Bůh slibuje! A uvědom si, že Pavel píše "víme," ne "doufáme," nebo "máme naději!" Víme, že všechno, co dnes vidíme jako hororový film, se jednou promění v krásnou, pro nás dnes neskutečnou pohádku, která už nebude mít ten obvyklý konec: "A žili, a měli se rádi, až do smrti!" "Pak i smrt i její říše, byla uvržena do hořícího jezera.." (Apokalypsa 20:14) Ano, všechno směřuje nakonec k dobrému, pro toho, kdo věří Bohu.
Vzpomeň na starého Joba: "I kdyby mne zabil, přesto v Něj nepřestanu věřit" (Job 13:15, volně). Přátelé, v životě Křesťana nejsou náhody, štěstí, smůla! Všechno je naplánované, a i když dnes to vypadá mizerně, Ty si můžeš být jistý(á), že jednou, doma, budeš žít tak, jak si dnes nemůžeš představit! (1Korint. 2:9). A opět jedna "rovnice": Čím silnější víru máš, tím snadněji se ti bude žít na tomto "smetišti!" (Filipským 4:11) 8:29-30. První z těchto veršů "straší" mnoho lidí, ale je velmi srozumitelný, když necháš Božího Ducha, aby Ti to vysvětlil, (Jakub 1:5) Musíš pokračovat z 28 verše:"Kdo jsou povoláni, podle Jeho rozhodnutí" a dál: "které předem vyhlédl, atd.... Pozor! Predestinace znamená, že když tě Bůh spasí, tak to s Tebou "dotáhne až do konce! Opět jsme u té otázky: Boží volba a Tvá svobodná vůle. Bůh si volí ty, kteří mají žízeň, a ta žízeň je volba Tvoje! Uvědom si, že verše 29 a 30 jsou v minulém čase! Jelikož Bůh je suverén, a cokoliv rozhodne - i když se to ještě nestalo - je možné postavit jakoby to již bylo - o tom jsme mluvili již v Izaíáši. (6:9 například) Namítneš:"Já tomu nerozumím!" Já také ne! A kdybych tomu rozuměl, nezvýšilo by to mou víru, ale snížilo! Proč? Protože, kdybych byl schopen pochopit Boha, stal bych se rovný Bohu, a tím bych Boha neměl! Prostě, ještě jednou: Bůh věděl - ještě než jsi se narodil(a) zdali přijmeš Krista či ne, a podle toho tě "předurčil." Jeho rozhodnutí plynulo ze Tvé volby, i když ta byla ještě v budoucnosti - rozumíš? 8:31-39. Ten první verš by se dal říci: Já a Bůh, jsme většina! Je zcela nemožné, aby se mi, jako Křesťanovi mohlo něco přihodit, bez svolení Otce! A když už na mně přijde nějaká zkouška, nebude nikdy nad mé síly! (1 Korint. 10:13). Prostě, jsi li na straně Boha, nemůžeš prohrát - nejsi li na Jeho straně, nemůžeš vyhrát! K verši 32 se nedá přidat nic. Prostě: Bůh zaplatil hroznou cenu za naši spásu. Myslíš si, že by Tě nechal padnout, když už jsi v Jeho rodině? Verš 33 našimi slovy: Copak Bůh, který nás ospravedlnil, by nás teď obvinil, obžaloval? Verš 34, by se dal říci: Cožpak Kristus, který zemřel, aby my jsme mohli žít, by nás, potom, obvinil, nebo odsoudil? Verš 35: To neznamená naší lásku ke Kristovi, ale Jeho lásku k nám!! Prostě, nic nemůže zničit Jeho lásku k nám!
Verš 36. Zde, Pavel cituje Žalm 44:22. Boží děti, století za stoletím, byly nenáviděny a pronásledovány těmi, kteří nenávidí Boha! Ale kdykoliv taková persekuce dopadla na Boží děti, když byly považovány za ovce jdoucí na porážku, když byly zabíjeny mečem, házeny lvům, nebo upalovány na hranicích - vždy se automaticky věrnost Křesťanů zvýšila! Taková pronásledování vytvořila ještě hlubší lásku pro Krista! Pavel prožíval taková utrpení velmi často, ale přesto píše Efezským: "Nic z těchto věcí se mnou nepohne - ani si nijak svého života nevážím!" (Skutky 20:24) Nakonec, ještě dříve, než zpečetil své svědectví vlastní krví v Marmorském vězení, Pavel napsal něco, co mi nikdy z paměti nevymizí, dokud budu dýchat: "Jsem připraven obětovat sám sebe,- čas mého odchodu je blízký. Bojoval jsem dobrý boj - dokončil svůj závod, víru si zachoval"... (2 Timoteovi 4:7, volně).
Kdo z vás by si přál lepší epitaf? Ne! Nic v tomto vesmíru, nás nemůže oddělit od lásky Boha, která k nám proudí skrze Ježíše Krista! Přátelé, spása o které zde píši již od stránek Starého Zákona je vlastně takový román lásky. My jsme se naučili milovat našeho Boha, protože On miloval nás mnohem dříve, nežli my jsme vůbec "zaregistrovali" Jeho existenci! Je nám řečeno, že stojíme mimo jakékoliv odsouzení, mimo jakékoliv separace od Boží lásky, a že všechno pro nás dobře skončí! Chtěl by to někdo z vás, ještě nějak vylepšit?
9:1-3. Pavel se narodil jako svobodný Žid. "Mluvím pravdu...nelžu..." Toto silné tvrzení bylo zapotřebí, protože učil Kristovo evangelium Pohany. A tím v očích Židů vypadal jako nepřítel vlastního národa! Proto se musel hájit. Je jasné že obrázek který zde kreslí, není pohled nepřítele ale člověka jehož srdce pláče pro své bratry! Jaké svědectví! V předešlé kapitole psal o nádherné jistotě, kterou mají Boží děti. Nyní se snaží otevřít oči vlastním soukmenovcům, kteří jsou skrze vlastní tvrdohlavou nevíru na cestě, která je více a více vzdaluje od Boha! A to Pavlovi trhá srdce! Dnes už to chápu když vidím - všude kolem sebe - slepé i hluché lidičky, mezi kterými jsou i takoví kteří se mnou kdysi ztrávili dlouhá léta v komunistických lágrech. Jak jsme si tehdá byli blízko a jak jsme si dnes daleko! Právě tak jako tehdá Pavel, i já bych chtěl pomoci - a dostávám podobné reakce jako on!
Tento chlapík Pavel, nebyl méně oddaný svému lidu než dlouho před ním Mojžíš: "Pakliže nevymažeš jejich hřích - pak Tě prosím, vymaž mně z knihy, kterou jsi napsal!" (Exodus 32:31-32) Co říká Pavel je toto:"Jsem ochoten být odříznut od Krista a odsouzen do pekla kdyby to zachránilo můj národ!" Ovšem on ví velmi dobře že ani tímto způsobem by své bratry zachránit nemohl! Vždy byla pouze jediná cesta... Po staletí studenti Bible debatovali o tom, jak to Pavel mínil, protože to by byla ta největší oběť, jakou si jako člověk dovedu představit! Ježíš za nás zemřel potupnou a nepředstavitelně bolestnou smrtí - jistě.
Ale On po třech dnech vstal z mrtvých - a věděl dopředu, že z mrtvých vstane! Ale to o čem hovoří Pavel, je věčné zatracení bez naděje už po věčnost! Dovedeš si představit takovou oběť? Já ne a proto se nedivím, že se lidé dohadují, jak to myslel. Vzpominám na jeden překlad, který uváděl Vernon McGee, který se s tím také nedovedl vyrovnat. Cituji tento překlad: "Jelikož já sám jsem byl kdysi od Krista prokletý, právě jako mojí bratří. Vím, že už prokletý být nemohu - přeji si aby i oni poznali Krista a byli jako já".. Zní to sice pěkně - ale zde s mým učitelem nesouhlasím. Jednou se možná Pavla zeptám...
9:4-5.. Tu stejnou otázku dává Pavel v 3:1. Jakou výhodu Žid má? Kdo jsou Israelité? Je pravda, že první slib Spasitele byl dán Bohem celému lidstvu v Edenu - ale později to bylo upřesněno na semeno Abraháma, potom Izáka (ne Išmaela!) a Jakuba. Potom na kmen Juda a nakonec na dům krále Davida. 9:6-8. Vysvětlení: Ne že by Boží slovo bylo slabé - ale ne všichni z Israele jsou Israel. Každý Arab může tvrdit, že je synem Abraháma- jistě. Ale nepatří do té skupiny, které Yahweh vyznává lásku v Jeremiáši 31:3 ! Nakonec to Ježíš sám rozděluje v Janovi 8:39, 8:44.
9:9-18. Uvědom si, že Izák nebyl schopen věřit - byl ještě v Sáře! Izák byl tím slíbeným "semenem" ne kvůli Izákovi - ale kvůli Bohu! Právě tak Rebeka dostala obraz tohoto principu dříve, než se ti dva narodili. Verš 11 je velmi důležitý. Zde máme - nejenom přijmutí jednoho syna jedné ženy a odmítnutí syna druhé i když je otec tentýž, ale máme i odmítnutí jednoho z dvojčat! Pavel chce ukázat že mnoho přirozených potomků Abraháma nemělo podíl na příchodu Mesiáše.
Takové rozhodnutí nevyplývalo z chování či charakteru toho či onoho vyvoleného, ale jen a jen z Boží vůle pro Jeho účel. Verš 13 je z Malachiáše 1:2-3 a chtěl bych upozornit, že toto bylo prohlášeno 1100 let potom, co se ti dva narodili! Každý už mohl posoudit ty dva, jak žili své životy a že Boží volba byla zcela správná - jako ostatně vždy je! Pavel: Je Bůh nespravedlivý když miloval Jakuba a ne Ezaua ještě před tím, než se vůbec narodili? Jistě že ne! On přece věděl už tenkrát, jak se to všechno vyvine, když říká Sáře:"Dva národy jsou ve Tvém životě - dva které se rozejdou, jakmile z Tebe vyjdou. Jeden národ bude silnější - a starší bude sloužit mladšímu." Co k tomu říct? Nakonec se opět vrátíme k tomu tak známému výroku našeho Boha: "Smiluji se, nad kým se smiluji!" Verš 16 bych vyjádřil takto: Lidský prvek je zcela vyloučen. Milost je dána - ne jak by si - podle nás - lidé zasloužili, ale podle Jeho účelu a vůle. Jediný závěr ke kterému můžeš dojít je: Boží milost nevyplývá z reakce na lidská přání či úsilí ale řídí se - výlučně - Jeho vůlí! Verš 17 jsem už vysvětlil ve Starém Zákoně. Bůh neznemožnil faraónovi projevit svou vlastní vůli - bylo by to proti Jeho principu - jen nám umožnil vidět, co v tom faraónovi vlastně bylo. A verš 18 to potvrzuje...
9:19. Ten, který vznášel námitky proti Boží spravedlnosti a zaujímal postoj že Boží soud je otevřený pro kritiku - počíná obviňovat Boha z nespravedlnosti! Jeho logika: Bůh chtěl faraónovo srdce zatvrdit - to se stalo. Tak proč ještě toho faraóna viní, když se splnila Boží vůle? Proč v něm ještě nalézá vinu? Tato námitka byla vznášena hříšníky všech dob! Je to ve skutečnosti námitka proti Boží milosti založená na obtížích (?) spojit Boží suverenitu s lidskou svobodnou vůlí. Předpokládá totiž, že Boží suverenita a hlavně Jeho plán, ničí svobodnou vůli člověka. Ale to už by Ti mělo být dnes jasné po tom, co jsme to tolikrát probrali! Pavel na to odpovídá: A kdo jsi Ty, člověče, který bys chtěl obvinit Boha? Byl jsi Bohem stvořený - jsi produktem Jeho moci. Domníváš se, že jsi schopný dát dohromady obžalobu proti Bohu, který Tě stvořil? Myslíš si že budeš moci dokázat, že Bůh - ten laskavý, milující a trpělivý Bůh je nespravedlivý a že Tvá žaloba obstojí, u nebeského soudu?
9:20-26.. Ta stará otázka: Může si Bůh dělat se svým stvořením co On chce? Už Starý Zákon se k tomu staví! (Izaiáš 64-8, Jeremiáš 18:4-6) Opravdová víra zde končí svou spekulaci a přijme tuto pravdu poslušností - jak jinak? Pavel zde nečiní kontrast mezi Boží svrchovaností a naší svobodnou vůlí - kolikrát jsme to už měli? Později v této kapitole ukáže druhou stranu mince - naší vůli.
Zde buďte opatrní přátelé, aby jste nezapadli do omylu, jako některé denominace, které aby prokázaly oprávněnost svých doktrín (na příklad hyper-Kalvinisté, ultra-Predestináři) učí, že lidé jsou - již od počátku světa - předurčení buď do nebe nebo do pekla. Ne "předviděni" jak já vysvětluji - ale je o nich rozhodnuto dávno, než přišli na tento svět! Dávej pozor na nevyhnutelný závěr, který z toho vyplývá: Máš dva lidi. Jeden je "předurčený" do nebe - a ať dělá co dělá, do nebe půjde, jelikož tak Bůh rozhodl! Tomu druhému můžeš říkat o Kristu 24 hodin denně a nebude to nic platné - on nemůže Krista přijmout - nikdy nedostane "žízeň," jelikož tak rozhodl Bůh když tvořil svůj plán!
Jak Tě učím už od začátku : Musíš porovnávat Písmo s Písmem! Musíš znát tuto knihu, a dostat do srdce jejího ducha - potom se nezmýlíš! Jakmile se vyskytne nějaká podobná otázka, okamžitě poznáš zda to "hraje" s celým učením Bible - ale a to hlavně: Zda to souhlasí s charakterem našeho Boha, který je stále stejný, ať čteš Genesi, Jeremiáše, nebo Apokalypsu! Poznáš-li Bibli, poznáš Boha tak dobře, jak jsi jako tvor, Boha poznat schopný! Verš 22 "určeni k záhubě" je zcela zavádějící překlad! Řecké "katartizô" je spíše jako "vhodný," "připravený," ve smyslu vlastního rozhodnutí - což je přece rozdíl! Zde je jeden z těch případů kde lidé zvolí - z několika možných výkladů (přesně je jich 10!) - překlad slova "katartizô," který jde proti duchu Boží povahy! Potvrzuje to opět mé přesvědčení, že překladatel(é) považovali Bibli jako jednu knihu mezi mnoha jinými knihami!
Verš 24. Slib spásy nebyl podmíněn národností. Bůh nabízí spásu všem národům skrze Ježíše Krista. Jeho smrt umožnila Bohu aby mohl spasit hříšníky, a přitom zůstat spravedlivým soudcem. Ale Pavel zachovává tyto dvě "třídy" oddělené, protože má stále na mysli Boží jednání se Židy, ke kterému se vrátí ve verši 31. V těchto verších chce pouze říci, že Bůh má perfektní právo zničit všechny hříšníky, pakliže by si to přál. Ovšem na druhé straně může být milosrdný a slitovat se nad kým se slitovat rozhodne! Možná že těmto veršům nerozumíme - ale každopádně doporučuji abys jim uvěřil! Boha neobviňuj, nedohaduj se s Ním, nesnaž se zkoumat Jeho motivy! Proč? Protože jednoho dne budeš před Ním na kolenou! (Římanům 14:11). Jenom si uvědom, že Bůh je suverén, který se nebude nikomu nikdy zodpovídat! Ve verších 27-30, Pavel prohlašuje, že i zbytek Israele bude spasen Boží milostí skrze Jeho suverénní vůli - ne proto, že by si to zasloužili - ale proto, že tomu tak Bůh chtěl! Verš 30. nám říká že Pohané, aniž by se nějak snažili, obdrželi spásu (byli prohlášeni za spravedlivé) skrze víru! Israel (verše 31-32) se pachtil za spravedlností, kterou chtěl dosáhnout skutky a spásu nedostal, protože skrze skutky Zákona nebude nikdo ospravedlněn! (Římanům 3:20).
V tomto bodu se Pavel odvrací od Boží suverenity k lidské odpovědnosti. My sami nejsme schopní tyto dvě skutečnosti zcela harmonizovat - ale musíme se držet obou! Omyl, či vadné učení vzniká tím, když vynecháme jednu z nich! Musím také poznamenat že i když člověk není schopen sám sebe spasit - jeho morální impotence ho nezbavuje zodpovědnosti! Neschopnost člověka spočívá v jeho hříšné přirozenosti a za tu nemůže vinit Boha! Židé narazili na kámen úrazu - a to byl Ježíš Kristus...
V kapitole 9 vidíme zkoušku víry. Víry - která spasí. Víra věří i přes to, že smysly nám tvrdí zcela něco jiného! Víra věří že pro Boha, soudce celého vesmíru, je nemožné udělat chybu, omyl. On musí - proto že je Bohem - konat pouze dobro! Jsou věci za hranicemi lidského rozumu a chápání, ale lidský rozum a chápání nemájí žádnou autoritu nad skutečnou vírou! Víra věří Bohu, protože On je Bůh! Víra věří aniž by potřebovala vidět, slyšet, cítit, ochutnat. Prostě věří. Když lidský rozum nemá úspěch v laboratoři, ve zkumavce, pod mikroskopem a volá: Zrození z panny je vědecká nemožnost, vzkříšení z biologické smrti je nesmysl, víra stále věří ve zrození z panny a ve vzkříšení! Nevěřící Tomáši: On je ta Cesta, ta Pravda, ten Život. Víra nežádá důkazy - ani o ně nestojí! Je nádherné následovat Boha, kterého nevidíme, a přesto víme že je zde! Vložíme naše ruce do rukou, které nevidíme, necítíme, a přesto víme, že ta ruka zde je! My nevíme co bude zítra - ale On ví a proto jdeme beze strachu z budoucnosti! 10:1-8. Desátá kapitola pojednává hlavně o tom, že Israel byl - na čas - odsunut pro nevíru. A dodnes je právě tak ztracený, jako kdysi. Podle Vernona McGee, z lidí kteří chodí do kostela a patří k nějaké církvi, je sedmdesát procent ztracených! Nezapomeň, že můžeš být "náboženský," a být bez Krista! Israel měl své náboženství - a byl ztracený! A Pavel prosí Boha, aby Israel spasil. Verš 2 je zcela běžná skutečnost. Jsou kostely, církve, kde jsou lidé pilní jak včeličky. Jeden den kopaná, druhý den plavání, třetí den ping-pong a tak dále. Ještě nějaký ten bál s tombolou. Ale všechno co mají - je náboženství! Zeptej se jich, zda mají Krista - a dostaneš nechápavý pohled! Zeptej se jich zda vědí - na sto procent - že jsou spasení s jistotou nebe! Zkus to někdy! Zeptej se jich, jak se stali Křesťany! Co znamená být Křesťanem? Jaký je rozdíl mezi Mormonem, Křesťanem a třeba Muslimem! Zeptej se jich proč věří a co věří!
Celý problém Israele byl v tom, že si chtěli "založit" vlastní, osobní spravedlnost, čistotu, dobro. Tam pod tou horou, na Sinajské poušti, celý národ volal:"Budeme plnit Tvůj Zákon, všechna Tvá nařízení, uvedeme ve skutečnost všechno co žádáš!" Za krátký čas už požadovali od Árona, aby jim udělal zlaté tele! Lidská přirozenost se nezměnila a nikdy se nezmění! Pouze "Kristus ve vás je naděje slávy." (Koloským 1:27) Kristus v Tobě je jedinou zárukou vstupu do Nového Jerusaléma do - nejenom "ekologicky," ale i morálně čistého vesmíru! Není možné míchat Zákon a Milost! Když Zákon tak Zákon! Když Milost tak Milost! Verš 4. je vysvětlením závěrečných slov verše 3. Židé odmítnutím Krista, odmítli jedinou čistotu, jedinou spravedlnost, jedinou ochranu před mocí a požadavky Zákona! Opět jedna rovnice: Jsou dvě cesty - Zákon a Kristus. Problém s tou první cestou je v tom že Zákon Tě není schopná očistit - pouze Ti Tvou špínu ukáže! A špinavý se k Bohu nedostaneš! Zákon se tím stává slepou uličkou. Verš 5. je citát z knihy Leviticus 18:5. Mojžíšův Zákon měl ve skutečnosti 3 prvky, jeden závislý na druhém a dohromady tvořící jeden celek: A) Desatero,(Exodus 20:1-26), vyjadřující Boží vůli. B) Soudy, které regulovaly sociální život Israele (Exodus 21:1 - 24:11). C) Nařízení, která řídila náboženský život národa. (Exodus 24:12 - 31:18) Když Mojžíš píše že "člověk, který tyto věci koná, bude z nich živ," nemá na mysli že ta osoba obdrží věčný život skrze poslušnost či skutky! Věčný život je darem jak ve Starém, tak i v Novém Zákoně a nikdy se nedá odpracovat! 10:6-8. Verše z Deuteronomy 30:12-14, kde Mojžíš, když se blíží konec jeho života na Zemi, dává důraz na fakt že Bůh vydal lidstvu svědectví a povinnost člověka je tomu svědectví uvěřit! Svědectvím zde bylo odhalení Boha v Sinajské poušti. Ale Pavel použil Mojžíšova slova a nádherným způsobem je aplikuje na víru v Krista! Pokus se číst tyto verše v Deuteronomy velmi pozorně! Pavel říká: Není třeba aby kdokoliv vystoupil na nebesa a přivedl Mesiáše-Krista na tuto planetu - a není ani třeba, aby někdo sestoupil do hlubin země a přivedl Ho zpět k životu. On zde už byl, zemřel a vstal z mrtvých! Na tom přece visí celé svědectví evangelia! A proto Pavel prohlašuje: Boží Slovo, Boží zpráva, je blízko - v Tvých ústech, ve Tvém srdci!
Víra se neptá, kde Bůh je - víra přijímá Boha tím že ví, že Bůh existuje! Jsem hrozně rád, že jsme spaseni nádhernou Boží Milostí v okamžiku, když projevíme víru v dokončenou oběť Ježíše Krista. Nikdy nepochopíme plně - na této straně brány věčného života - jak nesmírně důležité je Boží Slovo! Není divu, že všichni modernisté, liberálové - ti, kteří Boha nenávidí - se snaží o vše možné i nemožné, aby znevážili, zpochybnili Bibli! Už od samého začátku tohoto komentáře Ti to ukazuji knihu za knihou! Pakliže jednou přijmeš Bibli za Boží slovo, nebudeš se ptát jestli Kristus přišel, zda zemřel za naše hříchy, zda odešel k Otci a zdali se jednou vrátí! To přece už víš, protože to říká Boží Slovo! Jestliže je kniha Římanům prstenem Bible, verš 9 je zářivým briliantem tohoto prstenu! Pavel nás ujišťuje v dopise Titovi, že "Bůh nemůže lhát" a proto každému s jistotou slibuji že každý, kdo splní podmínky verše 10:9, bude spasený!! O jaké podmínky zde jde?
1) "Pakliže ty (Jirko, Jano, Karle, Lucko a pod.) přiznáš Ježíše Krista svými ústy." To ovšem neznamená, že jednoduše řekneš:"Věřím že existoval Ježíš." I démoni to věří - a třesou se strachy! (Jakub 2:19) Nemyslím si že existuje mnoho lidí, kteří se domnívají, že žádná svrchovaná bytost neexistuje! Dokonce i primitivní Pohané mají své bohy a náboženství. Tento verš nemluví o víře v hlavě - ale v srdci. "Vyznat," "přiznat," "uznat" Ježíše Krista jako jediného Spasitele neznamená, že to musí být nějaké veřejné prohlášení! Bůh bude vědět, jestli to myslíš upřímně či jen hraješ divadlo! Uvědom si, že pakliže se staneš skutečným Křesťanem, jak tak půjdeš životem, budeš to stejně říkat lidem kolem sebe! "a uvěříš ve svém srdci že vstal z mrtvých" že "byl vzkříšen pro naše ospravedlnění" (Řím.4:25). Příteli, nevěř jako Svědkové Jehovy věří, že Ježíš nevstal z hrobu tělesně - ale spirituálně!
Když si přečteš znovu Lukáše 24:39, Jana 20:27. uvědomíš si, že takovým učením bys obviňoval Krista ze lži! Srdcem Křesťanství a tím naší spásy - je fyzické vzkříšení Ježíše Krista! Nějaké to: "Oni viděli zjevení, přízrak, přelud, či halucinaci," neobstojí před výpovědí očitých svědků! Nedá se popřít, že Konfucius zanechal své stopy v historii, tak jako Budha, Mohamed, Russel, Smith, Mary Baker Edy, a další zakladatelé rozličných náboženství - ale nikdo z nich se nevrátil zpět z hrobu!
10:10. Ne intelektem - ale srdcem věříš či odmítáš! Mozek, Tvůj "počítač," Ti provede analýzu, Tvé srdce dělá konečná rozhodnutí! Srdce rozhodne, zda Krista přijmeš, nebo odmítneš! Během prvních století - hlavně v době perzekuce - bylo mnoho "tajných" Křesťanů. Dovedu to pochopit. Dnes však něco podobného neexistuje! Pakliže jsi Křesťan, lidé kolem Tebe to budou vědět! Ne že se budeš tvářit "svatě," jako obrazy v některých kostelech, ale proto, že jakmile budeš mít příležitost, povíš lidem o tom co víš. V těchto dvou verších máme, jeden z nejdůležitějších slibů od Genese. Jan 3:16, je prohlášení "co." Verše 10:9-10 vysvětlují "jak." Tato část až po verš 10 je tak důležitá, a její nepochopení zapříčiňuje tolik rozporů, rozkolů, kultismu a pod., že to vezmu ještě jednou celé, a ani se neomluvím! Existují dva zdroje čistoty, spravedlnosti a odpuštění. Jeden je skrze Zákon (verš 5.) a druhý skrze víru, bez jakékoliv práce, snahy a dobrých skutků. Ten první je lidská, "nečistá čistota," druhý je čistota Boží. Jeden zdroj je lidský, druhý Božský. A zde leží ten kámen úrazu, co se týče Israele. Židé odmítli přijmout Ježíše Krista jako svou čistotu, a snažili se vytvořit svou vlastní. Odmítli pravdu, že Kristus je koncem Zákona a počátek milosti. On přišel a nabídl se, ale oni Ho odmítli. Volali: "Ukřižuj ho! Jeho krev na nás, a na naše děti! Dej nám Barabáše! Dáme přednost lupiči!" ("lěstěs" znamená "lupič," ne vzbouřenec jak uvádí toto vydání, v Janu 18:40).
V těchto dnech, kdy na zemi existuje víc jak dvacet tisíc různých "církví," denominací a kultů, je třeba znát Bibli - Celou Bibli! Čti Boží Slovo, a ulož si do srdce její principy! Prozkoumej základy na kterých stavím, a potom se obrať k Bohu a požádej Ho, aby Ti ukázal pravdu! Silně pochybuji že by Ti to odmítl! Příteli, přítelkyně: Není jediná pasáž v Bibli která by zobrazila fundamentální tvrzení, skrze která přichází spása jasněji než řádky, které právě studuješ! Zde máš Boží evangelium!!! V této části se rozvinuje věčnost! A co nám tedy říká, Boží evangelium? 1). Člověk svou přirozeností, je definitivně nečistý. Nic není tak jasné studuješ-li Boží slovo. Je velmi ponižující pro člověka vidět vlastní zkaženost!
Teologové se mohou dohadovat o otázce prvního hříchu a totální zkaženosti člověka - ale přes všechny ty "mudrce," a "odborníky," Bůh prohlašuje, že "nejúskočnější ze všeho je lidské srdce - víc jak cokoliv - kdo je zná?" (Jeremiáš 17:9). Podívej se, co o nás říká Bůh v knize, kterou napsal Marek (7:21-23). Člověk bez Boha je totálně nečistý, ať už si o sobě myslí co chce! Ovšem, není třeba se obracet k Bibli, abychom poznali že člověk je zkažený. Celá ta hrozná historie lidstva, dokazuje první kapitolu knihy Římanům, a poukazuje na lidské zlo a nečistotu. "Není ani jeden spravedlivý, ani jeden" (3:10)... "Není mezi nimi rozdíl - všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy". (3:22-23) Boží Slovo zařazuje všechny do jedné kategorie: Žid, Pohan, vzdělaný, negramotný, bohatý, otrok, svobodný. Všichni jsou "mrtví v hříchu". (Efezským, 2:1-12) "Mysl přirozeného člověka je v nepřátelství k Bohu" (Římanům 8:7-8) Je přirozené pro člověka bez Krista hledat cestu hříchu, jako je přirozené pro vodu, aby tekla s kopce! Přirozený člověk má vlastní představy o dobru a zlu - ale ty jsou falešné, protože je produkuje nečisté srdce! Abys poznal spravedlnost Boží, musíš poznat Krista!
Standard pravdy je Boží pravda - je-li to pravda podle Boha, pak to pravda je - není-li to podle Boha je to lež! Bůh je totálně pravdivý! Bůh nemůže zrušit svůj slib, Bůh nemůže zapomenout to co řekl včera, Bůh nemůže změnit rozhodnutí, které udělal vloni. Bůh nemůže lhát! Člověk bez Krista změnil "slávu Boha za slávu nečistého člověka." To znamená, že nečistý člověk se stále snaží stáhnout Boha na svou špinavou úroveň! Ale to se nikdy nestane! Zeptej se lidí kolem sebe! Devadesát devět procent Ti odpoví, že když se budou snažit dělat dobro, platit dluhy a daně, nebít ženu a nekrást, všechno bude O.K. Odpověď na to nalezneš v Janovi 3:3.: "Musíš se narodit znovu!" Tu stejnou odpověď, i když jinými slovy, dal Ježíš tomu mladému boháči v Markovi 10:21. A znovu: Přirozený člověk bez Krista, protože je ignorantní, (a nezáleží na tom, kolik má doktorátů, či diplomů, včetně Nobelovy ceny za cokoliv!) co se týče Božích požadavků, bude zakládat svou vlastní spravedlnost, dobro a čistotu, podle svého konceptu! Když se naší rodiče Adam s Evou provinili proti Bohu, domnívali se že mohou - tak nějak - napravit svůj omyl. Udělali si zástěry z listů fíkovníku. Všechno bylo O.K., než Bůh vstoupil do zahrady. Slyšeli Jeho hlas, běželi a skryli se.
Nebylo to k ničemu právě tak, jako jejich "zástěry," které Bůh odsoudil a zhotovil jim jiné, které si ale vyžádaly krev = oběť. Lidský duch byl vždy pyšný a vždy bojoval proti pravdě ve své zkaženosti. Očistění skrze krev, skrze oběť je mu odporné! Pavel byl velmi pečlivý aby vysvětlil, že člověk není schopen se stát čistým svými skutky. A přesto si člověk utváří vlastního boha ku svému obrazu. Boha, který souhlasí s tím, co on dělá. Boha se stejnou morálkou, jakou má on sám. Idea spásy jak ji podává Bible, se zrodila v mysli Boha. Byla demonstrována Kristem na kříži, a stane se naší když přijmeme to, co On vykonal. Jedině vírou že On to byl schopen a také ochoten udělat, se dostaneme do Jeho rodiny. Nezapomeň že "Je cesta, která se zdá být pro člověka správná, ale její konec je smrt." (Přísloví 14:12, 16:25) Nezapomeň! Jeden z nejúžasnějších veršů je Izaiáš 53:6. Začíná slovem "všichni" a končí slovem "všichni". Všichni jsou ztracení - všichni mohou být spasení!
10:11.. Písmo které má Pavel na mysli je Izaiáš 28:16, ze kterého cituje v 9:33. Ukazuje že spása skrze víru není nic nového! Přesto že Ježíš se narodil až po konci Starého Zákona, všechny Boží děti ať už před Kristem nebo po Kristu byly spaseny vírou v Mesiáše-Krista který přijde, zatím co my jsme uvěřili, že už přišel! Víš, my jsme směšní tvorové! Řekne-li Ti něco žena, věříš tomu. Řekne-li ti něco manžel, matka, otec, přítel, věříš tomu. Řekne-li ti něco Bůh, začne polemika! Človíček čte nebo slyší ty úžasné pravdy, ty gigantické sliby a potom se zeptá: "Je tohle možné? Já tomu vůbec nerozumím!" Nemusíš se ptát jak je to možné! "Je to dokonáno." (Jan 19:30) Rozumět tomu nepotřebuješ - nejsi spasený pochopením ale vírou! A víra přijímá všechno co Bůh prohlásil, proto, že to On řekl - ne proto, že tomu rozumí! A tak když požádáš Boha, aby Tě pro slávu Ježíše Krista spasil - On Tě spasí, protože to slíbil. 10:12-5.. Právě tak není rozdílu mezi kýmkoliv jiným - v hříchu! Ovšem na druhé straně, není rozdílu v Boží milosti pro kohokoliv na této zemi! "Kdokoliv" je biblický důkaz univerzality Jeho milosti...
Verše 13-15 jsou obrazem spásy v obráceném pořadí: 1) "Kdokoliv volá Boha"..2) "Jak mohou volat když v Něj nevěří?" 3) "Jak mohou věřit když ještě neslyšeli?" 4) "Jak mohou slyšet nejsou li kazatelé?" 5) "Jak mohou učit nejsou-li posláni?" Boží program pro toto období milosti je: Každý Křesťan učitelem, kazatelem. Přátelé, kdo z vás si přečetl knihu Římanům až po tyto verše a nevidí to jasné světlo záchrany - je ve tmě z vlastní vůle!
10:16-19.. Pavel cituje Izaiáše 53:1. Dáš-li to do našeho slovosledu, říká: "Jak málo lidí uvěřilo!" Tak rád bych mu odpověděl: "Můj křesťanský bráško, téměř dva tisíce let uplynulo od Tvého zklamaného prohlášení - myslíš, že se něco změnilo?" Škoda že se nemůžeš projít po ulicích našich měst a ptát se, kdo by měl zájem o Kristův dar! Jistě Nero už tu není - ani Dioklecián a další. Nikdo Ti hlavu neusekne! Ale určitě by jsi mnoho důvodu k radosti neměl stejně jako tenkrát. Ano, jak málo lidí věří! Celý devatenáctý Žalm prokazuje, že sama příroda odhaluje Boha člověku - nikdo nebude mít omluvu.....
10:20-21. Citát z Izaiáše 65:1-2. Zde je volný překlad: „Byl jsem připraven na otázky od těch, kteří se neptali, chtěl jsem být nalezen těmi, kteří mne nehledali. Volal jsem:“Zde jsem!" Volal jsem: „Já Jsem" národu, který mé jméno nevolal." Otevřel jsem svou náruč vzdorovitému lidu který šel po vlastní, špatné cestě podle své vůle." 11:1-6. V době života Pavla byly dvě skutečnosti už jasně vidět: 1) Církev, na neurčeně dlouhou dobu, převzala úkol Israele. Smysl a účel židovského národa bylo svědectví celému světu o jediném Bohu tohoto vesmíru a Jeho Zákonu. Tato doba byla pojmenována Ježíšem jako "Doba Pohanů" v Lukáši 21:24. 2) Sliby, které byly dány Bohem Israeli, nebyly v Církvi realizovány - a ani to nebylo možné!
Církev nezná žádné rasové hranice - a my přece víme že samým základem Judaismu neboli židovství bylo totální oddělení, separace od ostatních národů! V kapitolách 9 a 10, Pavel dokazuje že Israel byl zcela spravedlivě, dočasně odstraněn Bohem z vedoucího místa. Tato kapitola, se zaobírá hlavně tou druhou skutečností. Israel, jako národ oddělený od ostatního světa, bude znovu obnoven a splní se tak sliby, které mu Yahweh dal. Zde uvidíš, že dočasný pád Israele znamenal nesmírný zisk pro pohanský svět a že nakonec, Bůh opět nastolí Israel na jeho místo. Bůh nikdy na židovský národ nezapoměl! A znovu: Israel a Církev nejsou totéž! Církev je tělo Kristovo, Jeho nevěsta a On je Hlavou a Spasitelem své Církve. Církev nezdědila slib, který dal Bůh Abrahámovi! Jemu slíbil Zemi, království a - Krále. Ježíš je tím Králem, který bude vládnout nad domem Jakubovým (Israel) navždy. Ježíš ale není Králem Církve! Je její Hlavou a Spasitelem (čti Efezským 1:22-23, 5:22-32, 1Korint. 12:12-14, Koloským 1:18!). Nemůžeš vzít požehnání a sliby dané Abrahámovi a Israeli a aplikovat je na Církev a na toto období Boží milosti! Israel bude žít na Zemi s pozemským požehnáním - Církev má domovské právo v Novém Jerusalému! Až se dostaneme k poslední knize Bible, ukážeme si to.
Verš 6. je úplný dynamit proti těm, kteří by chtěli míchat Zákon a Milost, víru a dobré skutky dohromady! Co zde Pavel říká? Milost je nezasloužená Boží laskavost, dar. Práce, dobré skutky, zásluhy je člověk, který hledá lidské příčiny či důvody pro Boží požehnání! Tyto dva principy jsou v totální opozici! Jak daleko je východ od západu, tak daleko jsou od sebe milost a zásluha! 11:7-12. Vysvětlení verše 7: Židé neobdrželi to co hledali: Spásu skrze poslušnost k Zákonu. Hledali záchranu pomocí vlastní síly a "propadli!" Ale zbytek, nebo-li spirituální Israel, dostal to, co přirozený Israel nebyl schopen dosáhnout. To že "byli otupeni a oslepeni," znamená přesně to, co se stalo faraónovi, který se postavil Bohu v době Mojžíše. Bůh jen ratifikoval či schválil to, k čemu se sám - dobrovolně rozhodl. Jak to vysvětlit? Zase jedna rovnice: Spirituální světlo, pakliže jej odmítneš, oslepí Tvé oči! Ve verších 9 a 10, Pavel cituje, (ne doslova) Žalm 69:20-23. Každému kdo zná Bibli je jasné, že zde mluví Ježíš. "Hledal jsem soucit a nenašel" nikoho, kdo by mne potěšil." Přesně to, co dělali Židé v době Pavla, to dělají dnes tak zvané "křesťanské národy." Spoléhají se na svou vlastní čistotu, na své vlastní dobro..
Verše 11-12. Padli, aby už nikdy nevstali? Bůh chraň! Ale spíše aby skrze jejich pád přišla spása k Pohanům a tím se vzbudila jejich žárlivost. A tak když jejich pád znamenal bohatství pro Pohany - jak mnoho více bude znamenat jejich znovu-ustavení! Nekřesťan se mnou nebude souhlasit, ale: Vše co má věčnou hodnotu - všechno co bude pro mne hodnotou i za 100 miliard věků - přišlo skrze malý, většinou světa opovrhovaný a nenáviděný národ Israel. A to je fakt! Jednou přijde ten den, kdy Ho přijmou ti, kteří Ho probodli. Narodí se nový národ v jednom dni a Bůh dá Israeli Zaslíbenou Zemi do posledního, čtverečního centimetru! Nádherná Doba Království začne, Král Ježíš bude vládnout ze svého sídla v Jerusalémě a Jeho nevěsta Církev, bude vládnout s Ním. Byl to Boží plán požehnat celému světu, skrze tento národ Israel a když se budeš snažit proti tomu bojovat - nemáš naději!
11:13-14. Pavel ve skutečnosti říká: Jsem na svobodě narozený římský Žid - ale nestydím se učit Pohany. Dokonce jsem na to hrdý - co když tímto vyprovokuji - alespoň některé z mých soukmenovců k žárlivosti a tím možná i ku spáse. Pavel byl ochotný jakékoliv oběti, pokud byla šance získat pro Krista byť i jednoho Žida! 11:15-16. První verš opakuje skutečnost z verše 11, druhý zřejmě poukazuje na ty první vyvolené: Abrahám, Izák a Jakub. Ovšem ten výraz "svatý," nemá nic společného s hodnocením charakteru, jak už jsem mnohokrát vysvětloval! Svatý, znamená "oddělený," "postavený na stranu," "vybraný" k určitému účelu. A když ti první byli vybráni, co udělá Bůh s celým národem? 11:17-24: „Odlomení olivových větví" se stalo definitivně v r. AD 70, kdy nastala Diaspora, t. zv. rozehnání Židů do celého světa po pádu Jerusaléma. Pohanstvo - "planá oliva" - se nemá čím chlubit. Byli jsme "naroubováni" ne proto, že jsme byli hodní, ale z Boží laskavosti a lásky! Ve verši 21 je si třeba uvědomit, že nemluví k jednotlivci, který by mohl být "odříznut," i.e. ztratit spásu, ale o odříznutí celých nevěřících národů z pohanského celku! Verš 22 by si měl přečíst každý, kdo stále jenom mluví o Boží lásce! Bůh je nejenom dobrý - ale také spravedlivý - a každý dostane co si zaslouží, pakliže stojí sám bez Krista. Ano, Bůh je dobrý, ale je také přísný a neúplatný! 11:25. "Tajemství" v Bibli znamená "skrytý plán, který když Bůh odhalí, Jeho dítě pochopí." Tato zmíněná "slepota" není na věky! Bude pokračovat do té doby, než bude spasený celý počet Pohanů, které Bůh předurčil v tom smyslu že věděl dopředu, kdo z nich bude mít "žízeň!"
11:26-27. "Celý Israel bude spasen". Myslí tím celý národ Israel a ne jednotlivce kteří zemřeli, ať už před, či po Kristu bez víry! Bůh měl v každé době svůj věrný zbytek. Dnešní Žid je spasený právě tak jako každý z nás, skrze Krista a tím přestává být Židem. (Galatským 3:28) Když Krista odmítne, je právě tak ztracený jako Israelita, který ve Starém Zákoně odmítl uvěřit v přicházejícího Mesiáše! Jsi-li překvapený(á), přečti si Jeremiáše 31:31-35. Bůh mluví o nové smlouvě s Israelem, v době po Armageddonu. 11:28-29. Celá tato kapitola je dost obtížná a důležitá. Vysvětlím to ještě jednou: Boží postoj k Israeli od AD 70, až po Armageddon se řídí a bude se řídit podle postoje jednotlivce k evangeliu Ježíše Krista! Národ Israel toto odmítnul a proto je počítán mezi "nepřátele." Ale Boží postoj k "vyvoleným," (to je ten zbytek který zůstal věrný Bohu ve smyslu Starého Zákona, viz První Královská 19:18, na příklad), stále sice tyto považuje za "nepřátele," ale kvůli Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, se kterými uzavřel věčnou smlouvu jsou "milováni." Ano, co Bůh slíbí to už nikdy neodvolá. 11:30-35. Pohané, (ti kteří jsou dnes spasení), kdysi Bohu nevěřili byli "mrtví v hříchu," ale nyní dostali příležitost k milosti tím, že Židé odpadli. Ano, Bůh má vždy své svědky - když Židé odmítli, obrátil se k nám. Pavel zde ujišťuje všechny že v čase, který si On sám určil, Bůh splní každý slib daný Israeli.
11:33-36.. Tato kapitola končí poetickým vyjádřením chvály na Boží moudrost a vědomost. Pavel si jasně uvědomuje neschopnost člověka vyjádřit Boží atributy lidskými slovy. Už Job se o to pokoušel. (Job 5:9, 11:7) Boží milost je mimo hranici našeho chápání. Člověk nikdy nepochopí jak Bůh může milovat špinavé tvory, kteří jsou ještě navíc jeho nepřátelé! Jak mohl dovolit, aby Jeho Syn se nechal přibít na kříž za posměchu a urážek - aby mohl spasit tvory kteří Ho na ten kříž přibili - tvory jako jsme my! Jediná možnost abych já, nebo Ty jsme mohli jednou stát před Bohem a slyšet: "Dobrá příteli, vejdi do mého království a buď šťastný" je ta, že tam vejdeme skrze Jeho prolitou krev! Boží soud nelze prozkoumat a je jisté, že člověk není nikdy schopen Boha plně pochopit.....
12:1-2.. Doktrinální charakter dopisu k Římanům končí předešlou kapitolou a zde začíná Pavel psát o tom, jak by Křesťan měl žít. Doktrína - učení - nás učí naše povinnosti; to co člověk věří, se ukáže v tom, co dělá! ("Jak myslí ve svém srdci, takový je," Přísloví 23:7) Nežli člověk může vyvinout snahu žít jako Křesťan, musí znát Boha tak, jak se nám Bůh ukazuje v Jeho knize. Budeš-li mít falešné, nesprávné učení, nikdy nebudeš vědět, co od tebe Bůh vlastně chce! Když budeš věřit že se za pár stovek můžeš vyplatit ze svých hříchů, nebo že se vyhneš automobilové nehodě tím že si dáš za přední okno nějakou svatou Kateřinku, či svatého Kryšpína, tak máš falešný obraz Boha! Když se domníváš, že musíš být dobrý aby Tě mohl Bůh spasit, máš falešnou doktrínu! To ovšem neznamená že se nebudeš snažit žít jako Křesťan, nebo Křesťanka i když občas zakopneš! Ve světle kapitoly 7. víme, že ani Pavel nebyl schopen žít dokonalý život skrze toho "starého člověka!"
Uvědom si, že Pavel říká "bratři." Pouze skutečný Křesťan může nabídnout svůj život, jako "živou oběť" Bohu. Jistě, nikdy nebude dokonalá- nejsme toho schopni - ale každý i malý projev vděčnosti a lásky - každý upřímný dík - je kousek života pro Něj, malá oběť z vlastní vůle! Podívej se do dopisu Židům 13:15-16. "Neřiď se, nepřizpůsobuj se podle světa," a ukaž těm kteří jsou kolem tebe, co je správné a dobré podle Boží vůle! 12:3-5.. Pavel nás učí skromnosti. Někomu to trvá krátce, někomu déle, než k tomu dojde: Jakýkoliv jsi, ať už jsi dosáhl hodně, či málo - nezapomeň, že bez Krista nejsi nic a také nic nesvedeš! Nemáš než to, co jsi dostal! Každému z nás Bůh přidělil určitou dávku víry, která působí jako více či méně otevřená brána pro další dary které ovšem, nás nesmí vést k nějakému sebevědomí! Naší zásluhou to není jestliže jsme schopni něčeho, co třeba jiný neumí. Všechno jsou dary od Boha a jelikož každý z nás je částí Kristova těla, máme různé "funkce," či dary.
12:6-8. A znovu: Každý z nás by měl pracovat pro rozšíření Kristova evangelia pomocí toho talentu, který od Boha dostal. V Novo-zákonním smyslu slova, znamená výraz "prorok" člověka který povzbuzuje, poučuje a utěšuje (1 Korint.14:3). Dnes je ve světě mnoho "proroků", kteří "objevili nové pravdy," odhalili dříve neznámá "tajemství" Bible, zjistili kdy bude "konec světa," a podobné. Takoví nadělají více škody než užitku! Učitel, nebo kazatel Kristova evangelia musí znát Boží slovo a to dobře, aby mohl dát jasnou odpověď na otázku skeptika či toho, který hledá. Petr, to píše ve svém dopise (1 Petr 3:15)...
12:9-21.. Jak už jsem uvedl na začátku této kapitoly: Pavel zde píše, jak by Křesťan měl žít. .."V soužení buďte trpěliví!" Každý z nás dovede být trpělivý, šťastný, veselý, když jde všechno jak "po drátku," když každý o nás mluví jen dobře (na toto nebezpečí pozor, viz Lukáš 6:26!, každý Ti plácá po zádech a říká jaký dobrý člověk jsi! Ale jakmile Tě začnou lidé pomlouvat, vysmívat se, potom potřebuješ víc než vlastní trpělivost a sílu! V takovém případě na to sám nebudeš stačit - potřebuješ Boha a Jeho pomoc!
Prosím nezapomeň na jeden verš z Bible, který se nikde neučí - kterého se žádný úspěšný kazatel, kněz, či slavný televizní evangelista nedotkne ani tří-metrovou holí! Je to 2Timoteovi 3:12. Přečti si ta slova, povšimni si slova "všichni" a zamysli se! Něco ti prozradím: Chce to opravdového Křesťana, opravdové Boží dítě - umět se smát i plakat ve stejné době; být smutný a zároveň být naplněn radostí... trpět a přesto jít dál... prosit Boha i když není na obzoru ani stopa po odpovědi, po pomoci... Být si jistý, i když se kolem tebe všechno hroutí! Jako kluk jsem měl za svůj ideál báseň: Rudyard Kipling: "Když" (If“) Stále se mi líbí - jenom mi tam schází zakončení: Kristus! Přečti si jí, a posuď...
13:1-7. Přiznávám se a to ne poprvé, že tato kapitola ve mně s počátku vyvolávala "alergii" po deseti letech komunistických koncentráků! Nemohl jsem pochopit že by Gotwald, Urválek, Čepička, "náčelníci" komunistických vězení a lágrů od Palečka na "Rovnosti" až po chlapíka kterému jsme říkali "Suchý Vítr" na "Vojně," měli něco společného s Božím plánem pro tuto planetu! Ovšem, když jsem si později uvědomil dobu, ve které to bylo psáno! Pavel musel mít zvláštní důvod k této výzvě. Až do těchto řádek píše o zodpovědnosti Křesťana ke Kristovu tělu. Pojednou zde všechno přeruší a začne psát o povinnostech Křesťana k místní lidské vládě.
Vidím to asi takto: Nikde mne Bible neučí že bych měl poslouchat zákony, které jsou morálně špatné. Pakliže Tě lidské zákony budou učit abys porušil(a) obecné zákony humanity, nebo porušil(a) zákony Boží - naše poslušnost patří síle vyšší - Bohu! (Skutky 5:29) Nakonec nás to učí i Ježíš v Janovi 19:10-11. Na verše 6 a 7, komentuje Ježíš v Matouši 22:21, Markovi 12:17, a i v Lukášovi 20:25.
13:8-14... Už Leviticus 19:13 a Přísloví 22:7, učí o nesprávnosti se zadlužit. Pakliže milujeme své bližní, pak za prvé se budeme k nim chovat tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám. Za druhé taková láska Ti brání se zadlužit natolik, aby jsi svůj dluh nebyl schopen splatit! Verš 11 bych vysvětlil asi takto: Noc pomalu končí, naše spása je bližší, než když jsme uvěřili. Spásou zde nemá na mysli spásu v odpuštění hříchu. Zde mluví o tom okamžiku, kdy Kristus zavolá odněkud z blízkého prostoru, kde se s Ním všechny Jeho děti setkají. Dostanou nová těla jaké má On a to je ta spása o které mluví Pavel. Abych to vysvětlil: Spása je ve třech "časech". Minulost: Odstranění viny a trestu. Hříchy minulé i budoucí jsou prominuty. To je "ospravedlnění". Přítomnost: Jsme zachraňováni od moci hříchu Duchem Svatým, který v nás žije. Ovšem On nepůjde proti naší svobodné vůli! To je posvěcení (sanctification). Budoucnost: Budeme zbaveni přítomnosti hříchu a budeme oslaveni v nových, nezničitelných tělech, vybavených pro život jak na Zemi, tak i v prostoru. To je oslavení, nebo-li glorifikace. Víš, píši o tom jenom proto, že to zcela jasně Bible učí - ale jinak o tom vím tolik co Ty...
Teď k té Rapture. Není jediná doktrína nebo učení v celém Písmu, která by nás povzbuzovala více k čistému životu, (jak dalece jsme schopní) než učení o Jeho rychlém příchodu. Říkáme tomu Uchvácení,("raptizô"). Jsem zvyklý na anglický termín "Rapture," a proto jej používám mnohem častěji. Dovol mi jednu kuriosní otázku: Co bys dělal(a) či udělal(a), kdybys věděl(a) na sto procent že se Kristus pro nás vrátí zítra ? Neobcházej to - zamysli se poctivě! A na závěr, aby se Ti "lépe spalo": Jak to víš, že se zítra nevrátí? Ano přátelé, kolik je - na těch vesmírných hodinách našeho Boha? Noc je pomalu za námi a Kristus je k nám blíže každou vteřinou! Jestliže se ještě rozhoduješ zda se narodit znovu (Jan 3:3) či to nechat "plavat," uvědom si, že ten jediný jistý čas je teď! Za pět minut od tohoto okamžiku už může být nekonečně pozdě! Kolik hodin ve skutečnosti je? Víš to?
14:1-15... Měli jsme kapitoly povinností Křesťana. Něco jako jeho-její návod pro život. V této části Pavel píše o křesťanské svobodě. Zde v Čechách, to ještě není tak vidět, ale znám takové skupinky Křesťanů, kteří se vyznačují tím "co nedělají!" Nekouří, nepijí, nechodí na zábavy, nejí v pátek maso. Prostě nedělají to co ti druzí. Ježíš kdysi prohlásil:" Když vás osvobodí Syn, budete skutečně svobodní." (Jan 8:36) "Já jsem přišel, aby měli plný život!" (Jan 10:10, volně) Je tedy Křesťanství svoboda - nebo je to snůška nařízení "to nesmíš a to také nesmíš!" V čem to tedy vězí? Zřejmě byli takoví i v době Pavla.
Něco Ti povím: Čím více znáš Písmo a tím také Krista, tím svobodnější jsi! Nemám tím na mysli svobodu překračovat to, co Bible jasně nazývá hříchem, ale svobodu v tak zvaných "šedých" oblastech našich životů. Nový Zákon nikde neříká co máš jíst, co máš pít, který den vyhradit pro Boha, zda kouřit či nekouřit a podobně. Slabým Křesťanem je ten, který nechápe plně křesťanskou svobodu. Na druhé straně Křesťan, který je si vědom své svobody, by neměl nikdy vést "nadřazené" diskuse se slabším bratrem! Pamatuj si, že ho nikdy nepřesvědčíš - ještě se více zatvrdí. On sám musí z toho "vyrůst" pomocí Slova. Nikdy ho nekritizuj, nesuď, ale ukaž mu svou lásku a porozumění. Ne všichni Křesťané mají stejnou znalost Bible, stejnou svobodu od tradic, stejnou výchovu, stejnou dávku víry. Ten slabší bratr většinou pravdu nemá, ale nikdy ho nepřesvědčíš budeš-li se ho stranit! Je nejprve zapotřebí aby si ten slabší plně uvědomil že byl(a) spasen(a), adoptován(a) jen z Boží milosti - bez jakýchkoliv dobrých skutků, či zásluh! Dokud toto nepochopí, nebude plně svobodný(á). Nezapomeň, v jakém stavu jsi byl(a) Ty, když tě Kristus adoptoval!
Ten ostrý tón, který zde Pavel nasadil ukazuje, že přes všechnu lásku kterou k slabším Křesťanům choval, mu bylo jasné že oni představují veliké nebezpečí pro mladou, rozvíjející se Církev. Bylo potřeba tento trend potlačit již v počátku! A to se netýkalo pouze jídla a pití! Problém nastal i v tom, jak kdo považoval ten či onen den za Boží. Silný Křesťan považoval každý den za stejný, každý den žil pro Boha ve vděčnosti a lásce - slabší bratr skrupulosně dodržoval ať už sobotu nebo neděli a byl by ochoten se za to bít! Pavlova instrukce byla: "Ať je každý pevně přesvědčený ve své mysli!" Znovu se toho dotýká i v Galatských 5:13: "Bratří, byli jste povoláni ke svobodě!" "A proto ať už jíš či nejíš, piješ či nepiješ, dělej vše v lásce k Bohu....
14:16-23.. "Nevydávejte v potupu to dobré..." To "dobré" je reference ke křesťanské svobodě. Tvá svoboda, můj Křesťane, svoboda Tvého svědomí kterou Ti Kristus vybojoval - pakliže ji budeš používat nerozvážně a bez lásky - taková bude dělat špatnou reklamu! Nejsi ostrovem v tomto vesmíru, mnoho lidí je tebou ovlivněno! Jsou takoví, kteří se snaží "číst tvé evangelium!" Klíčem je verš 22. Šťastný je ten kdo nebude mít výčitky svědomí když se pro něco rozhodne. Nezapomeň že ve svobodě je také nebezpečí. Jsi spasený Boží milostí, skrze Tvou víru? Máš víru? Potom ji měj před Bohem a žij tak aby když večer zavřeš oči Tě svědomí neodsoudilo za to, cos dělal(a) přes den!
15:13:33. Pavel pokračuje v tom stejném tématu o slabém bratru. Víš, není to třeba více rozepisovat - ale podle mého názoru - jedním z vážných hříchů dnešní doby je neznalost Božího slova! Tato skutečnost byla a je příčinou mnoha sporů a nesrovnalostí mezi Křesťany.. Tam také vznikají různé kulty. Verš 14 je takovou jemnou omluvou za ta ostrá slova předešlé kapitoly. Příteli - porozumění dopisu do Říma je základní část růstu pravého Křesťana! Pavel ví, že tato kongregace stojí pevně v Kristu ale chce jim připomenout, že jsou spasení skrze milost, ne vlastní dobrotou! To je třeba připomínat i dnes! Nezapomeň že když píše o čemkoliv co dokázal - vždy je to skrze Krista - nikdy vlastním úsilím.. Verše 20-21 jsou ty, které ve mně upevnily přesvědčení, že ani Petr, ani Pavel římskou kongregaci nezaložili - už jsem o tom psal. V dalších verších se zmiňuje o Španělsku. Nevíme zda se tam Pavel kdy dostal. Mohlo by to být jedině v tom případě, že by byl v římském vězení dvakrát. Ale to není podstatné. Víme, že se do Říma dostal - i když v řetězech..
16:1-27.. Tato kapitola je z větší části pozdravem všem Pavlovým přátelům v Římě. Zde je další skutečnost, která mne přivedla k přesvědčení, že Petr nikdy v Římě nebyl - přece by na něj Pavel v dopise nezapoměl! Ta první zmíněná Foibé, zřejmě ten dopis do Říma doručila. Pozor na verše 17 a 18! Mnoho tak zvaných učitelů, kazatelů a pod. odmítá jakoukoliv kritiku svého učení, jejich podivných doktrín - s poukazem na tyto verše. Klíčem veršů je: "Svést od učení, které jste přijali." Pavel jasně schvaluje kritiku každého odlišného učení viz dopis Galatským! Ano příteli - tento dopis je jeden z těch více obtížných v Písmu - ale myslím si že zase tak těžký k pochopení není! Kdykoliv budeš potřebovat víc moudrosti - obrať se na Boha - vždy Ti ji "přidělí" tak, jak budeš potřebovat! Neznám lepší zakončení k tomuto dopisu než to, který napsal Pavel posledním veršem:
"Jedinému moudrému Bohu buď sláva, skrze Ježíše Krista"....
Římanům - Konec...
Comments