Matoušovo evangelium

Matoušovo Evangelium

Úvod 

Podle mého bývalého učitele Písma Vernona McGee, jsou dvě klíčové knihy Bible. Je to Genese a Matouš. Každý důkladný student Bible, by se s nimi měl pečlivě seznámit. Musíš se naučit "myslet" svou cestu skrze tyto dvě knihy! Jak? Vezmi kapitolu za kapitolou a zeptej se sám sebe: a) O čem jedná? b) Co mi chce říci? Když někdy nebudeš moci usnout, promluv si se svým Spasitelem! A ta nejlepší cesta, jak si s Ním promluvit, je, když půjdeš v myšlenkách po cestách těchto dvou knih. To ti pomůže se s Ním seznámit a poznat Ho. Mimochodem: Je mnohem důležitější když On mluví k Tobě, než když Ty mluvíš k Němu. On toho ví víc! 

"Království nebes" je téma Matoušovy zprávy. Ten který přijde, aby toto království založil, je Ježíš Kristus. Matouš uvádí tři hlavní "přednášky", které se týkají království: a) Kázání na hoře. Toto je zákon budoucího království! b) Podobenství, která se týkají království. V kapitole 13. nám Kristus vypráví, že království je jako: rozsévač, hořčičné semínko atd. c) Kázání na hoře Olivetské (24:3-51). Lze vidět, jak termín "Království nebes" je v knize Matoušově jasně progresivní. Je zde "pohyb" a když jej nezachytíš, uteče Ti celá zpráva. Ukáži ti ještě rozdělení Matouše, jak mne to naučil McGee: 

1) Totožnost Krále, kap. 1-2 

2) Příprava Krále, kap. 2-4:16 

3) Ohlášení (propagace) Krále, kapitoly 4:17-9:35 

4) Králův program, 9:36-16:20 

5) Utrpení (umučení) Krále, 16:21-27:66 

6) Králova moc a síla, kapitola 28. 



Kapitola 1. 

Rodokmen, kterým Matouš otevírá své evangelium, je v mnoha ohledech tím nejdůležitějším dokumentem Písma. Bible spočívá na jeho přesnosti! Má 3 hlavní rozdělení: Od Abraháma po Jakuba (1:1-6), od Šalamouna po Babylónské zajetí (1:7-11), od Babylónského zajetí až po Josefa (1:12-17). Když člověk prochází Genesí, uvědomuje si, že je to kniha rodin. Tyto rodokmeny jsou velmi důležité, jak uvidíme v Novém Zákonu. Musím přiznat, že na první pohled to všechno vypadá hrozně nudné. Dáte někomu Nový Zákon, otevře Matouše a okamžitě na něj vyskočí podivná jména lidí, které někdo někdy počal a ti, na oplátku, počali zase někoho jiného. Pochybuji, že to začátečníka studia Bible nějak vzruší! Myslím, že bych nabídl dříve Marka než Matouše. Ale to nesnižuje nesmírnou důležitost jeho rodokmenů! Totiž, tyto poukazují na skutečnost, že Ježíš z Nazaretu je jak potomek Abraháma, tak i v linii Davida. 

Abrahám Ho potvrzuje jako příslušníka národa, David staví Ježíše do královské linie na trůn. Podívej se, jak byly rodokmeny důležité po návratu národa ze zajetí! (Ezdráš 2:62) Tyto dokumenty byly pravděpodobně přístupné lidu a nepřátelé Ježíše si je jistě prohlédli! „Toto je kniha generací". Fráze, která se v Novém Zákonu vyskytuje pouze u Matouše. Dokonce když půjdeš zpět do Zákona Starého, přes všechny ty proroky "malé", či "velké", přes čtyři knihy Mojžíšovy, už se zdá, že nikde nic podobného není, až pojednou čteš: "Toto je kniha generací Adama," v páté kapitole Genese. Příteli, jsou dvě knihy. Kniha generací Adama, a kniha generací Ježíše Krista. Jak se dostaneš do linie Adamovy? Odpověď je velmi jednoduchá: Prostě se narodíš! Žádný výkon, nic co bys musel vykonat. Dostaneš se tam zrozením. V Adamovi všichni zemřou. Kniha Adama, je knihou smrti! 

Potom je zde ta druhá kniha. Kniha generací Ježíše Krista. Jak se jeden dostane do této "linie"? Příteli, opět zrozením! Tentokráte ale zrozením novým (Jan 3:3). My všichni jsme v té první knize - doufám, že jsi také v té knize druhé! Syn Davidův, syn Abrahámův. Copak Matouš nevěděl, že nejdříve byl Abrahám, a potom David? Jistě, vždyť to ukazuje v rodokmenu, ale příslušnost k Davidovi staví Krista do královské linie a to je důležitější. Jistě že musel být také v linii Abraháma! (Genese 22:18) Pozorný pohled na ty generace a - čtyři jména - jako by měla v sobě neónový zdroj světla! Jeden by se pomalu polekal, když je vidí v rodokmenu Boha-Syna! Nejenom, že jsou to ženy, ale dvě z nich, Rachab a Rút, jsou Pohanky (nedá se s jistotou poznat, zda Tamar byla kenaanského původu a Bat-šeba Chetejkou). Podívej se na to sám(a). Tamar je v 38. kapitole Genese, Rachab je v Jozue, kap. 2 a 6:22-23, Bat-šeba je 2. Samuelově 11:1 až 12:25. Kromě jejich původů, mají každá, kromě Rút, pořádné "kaňky" v životopisech! Je pozoruhodné, že Lukáš tyto ženy v jeho rodokmenu neuvádí! Jsou zde další zajímavé nálezy. Když porovnáš tento rodokmen s jiným (1. Letopisy, kap. 3) jsou některá jména napsána odlišně. Zmíním se o tom na konci rozboru rodokmenů. Zjistíš, že ve verši 8. jsou vynechána tři jména: Ahaziáš, Joáš a Amaziáš. Ukazuje to, že Matouš nepovažoval za nutné uvést všechna jména. Podobný příklad máme v Ezdráši 7:1-5, kde šest kněžských generací je vynecháno. Toto uvidíš, porovnáš-li to s 1. Letopisy 6:3-15. 

Ve verši 1:11. vidíme, že Matouš přeskočil Jojakima a napsal Koniáše. To je zajímavé jméno. V první řadě je to původně Jekoniáš, ale Bůh sám odebral prefix "Je", protože to znamená "Jehova." Kniha Jeremiáš toto popisuje ve 22:24-30. A pro hřích tohoto Koniáše nikdo z jeho rodu nebude na trůnu Izraele. Totiž - Josef je v této linii, ale Josef není otcem Ježíše! To je jeden z nejpozoruhodnějších faktů v Bibli a Matouš na to upozorňuje. Ježíš Kristus není ani ze semene Josefa ani Koniáše. Josef dává právo na titul - legální právo, protože byl manželem Marie, která porodila Ježíše. Oba dva, jak Marie, tak i Josef, jsou z královské linie Davidovy, avšak Marie (jak ukazuje Lukáš) jde od Davida přes jeho syna Nathana a ne přes Šalamouna! A proto oba dva museli do Betléma ku sčítání, oba byli v královském rodu Davida!! 

Povšimni si, jak Matouš porušil ten vzor, podle kterého každý z těch lidí "měl" či "počal". Pojednou Josef "má" Marii, která porodí syna Ježíše. Matouš dává najevo, že přestože je Josef mužem Marie, není otcem jejího syna. Lukáš ve 3:23 to píše "jak se mělo za to..." Ještě lépe by se to dalo říci: "Jak lidé předpokládali, že otcem je." Od obou jasně vidíme, že Josef nebyl otcem Ježíše. 

A teď se podíváme na ta pozměněná jména. Matouš, který jak už jsme si řekli, uvádí linii muže Marie, Josefa: Oziáš (Uziáš) počal Jótama. Někteří čtenáři jsou zmatení, protože otec Jótama má jméno Azariáš ve 2. Královské 15:1-7 a v 1. Letopisů 3:12. Na druhé straně 2. Královská 15:32-34 ho nazývá Uziášem a ukazuje ho jako otce Jótama. To samé mají 2. Letopisy 26:1-23, 27:2, Izaiáš 1:1, 6:1, 7:1. Jména jsou dosti rozličná, ale jde stále o jednoho krále! "Zaryäh" = Azariah (Azariáš), tj. "Yahweh pomohl". "Uzzí-yähů" = Uzziah (Uziáš), tj. "Yahweh je má síla". Bible neuvádí důvod pro dvě rozličná jména, ale ta skutečnost, že používal obě jména, je mimo pochyby! V Bibli je mnoho obdobných případů. Gideón je přejmenovaný na "Jerubbaal" (Soudců 6:32). Rechaboámův syn Abiám se jmenuje Abiáš v 1. Královské 14:1. Jako Abiáše ho najdeš v 1. Letopisech 3:10. Eljakim, syn Josiáše, byl přejmenován na Jojakím faraónem Necho, podle 2. Královské 23:34. Právě tak král Sidkiáš se jmenoval zprvu Matanjáš (2. Královská 24:17). 

Příteli, přítelkyně, znovu zdůrazňuji: To, co zde pro Tebe dávám pracně dohromady, to není na čtení! Na to máš Bibli! Zde se Ti snažím ukázat všechny tak zvané "kontradikce" Bible. Není ani jedna! Ale když k Tobě přijde někdo, ať už s upřímnou otázkou, či v úmyslu Tě "chytit" (těch bude víc!), budeš mít v tomto malou pomoc, takový skromný komentář k Bibli. Nikdy nebude kompletní, i kdybych na tom pracoval tisíc let, ale já si dobře vzpomínám na moje počáteční problémy při studiu Bible a tak se snažím pomoci tam, kde ty, možná, nebudeš mít zpočátku odpověď. 

Verš 1:19. Mojžíšův Zákon byl v tomto bodu zcela jednoznačný: Žena, které byla dokázána nevěra, musela být ukamenována k smrti! Víš, my Protestanti někdy nevěnujeme dostatek pozornosti Marii. Je to snad reakce na všechna ta ne-biblická tvrzení Katolíků, že se narodila bez dědičného hříchu, i když Bible jasně prohlašuje, že ani jeden člověk není dobrý (1. Královská 8:46, Matouš 19:17, Marek 10:18, Lukáš 18:19, Římanům 3:12) Že neměla nikdy fyzický poměr s Josefem (Matouš 1:25 "ginoskô" znamená poznat fyzicky stejně, jako hebrejské "yädä" v Genesi 4:1!) Jinak by verš 25 nedával smysl! Že nikdy neměla děti (Matouš 12:46-47, 13:55, Marek 3:32, Lukáš 8:20, Jan 2:12, 7:3). To řecké "adelphos" znamená "z jedné dělohy! To snad stačí... Na druhé straně jsem přesvědčený, že si Bůh vybral tu nejlepší dívku, která v té době žila, aby skrze ní přišel na svět Bůh-Syn. Ale kdyby Marie byla bez hříchu, jak tvrdí Řím, nepotřebovala by Spasitele! (Lukáš 1:47, 1:22-23). 

Už jsme si řekli v úvodu, že Matouš cituje více ze Starého Zákona, než zbývající tři dohromady! On se nesnaží podat "Ježíšův životopis!" Matouš chce dokázat, že Ježíš je splněním všech předpovědí o Mesiáši! Dnes každý liberální teolog popře, že se Ježíš narodil z panny. Už jsme to probrali v Izaiáši, jen to přeběhneme. Izaiáš 7:14 "almah" = panna. Dokonce i překladatelé Septuaginty přeložili almah jako "parthenos!" Příteli, "parthenos" není "mladá dívka" - to znamená pannu! Athéna byla panenská bohyně Athén a její chrám se nazýval Parthenon, protože parthenos znamená pannu! "A dá mu jméno Immanuel." Není tu problém? Mohl by mi někdo říci, zda byl Ježíš kdy zvaný Immanuel? Nazývá se Ježíšem, protože to je Jeho jméno. Ježíš znamená Spasitel. Mimochodem, Kristus je Jeho titul, ne jméno! Ale Izaiáš přece říká, že se bude volat Immanuel! A zde máme opět takovou slovní nádheru Bible. Immanuel znamená "Bůh s námi" nebo "Bůh mezi námi." On nemůže být Immanuelem, pakliže není narozen z panny! A jestliže není Immanuelem, nemůže být Ježíšem-Spasitelem. Důvod proč mu říkáme Ježíš-Spasitel je, že On je „Bůh mezi námi!“ 

Otázka: Může být někdo Křesťanem, kdo popírá zrození z panny? Poslouchej dobře: Věřím že je možné přijmout Krista jako svého Spasitele - a mnoho o Něm nevědět! Nemusíš ani vědět, že to tak Bible podává! Ale potom, co jsi se stal(a) Božím dítětem, v žádném případě nepopřeš nadpřirozený zrod! Příteli, připadám Ti dogmatický? Úzkoprsý? Doufám, že ano! Tohle vidím jako něco, co je pro mne super-důležité! Nevím jak Ty, ale já osobně potřebuji Spasitele, který by byl schopen dosáhnout až sem dolů, na tuhle planetu, a zachránit mně! Pakliže by to byl jenom obyčejný človíček, jako jsem já, a nebo Ty, tak by mi asi moc nepomohl! Superman je sice sympaťák, ale spasit mně nemůže! 



Kapitola 2. 

Kolik bylo těch mudrců? Nemám nejmenší potuchy, ale pochybuji, že by "tři mudrci" znepokojili celý Jeruzalém! Tři sta možná. Většina lidí ví, že byli tři podle vánočních pohlednic! "Viděli jsme na východě jeho hvězdu." Všechna poesie na toto téma mluví o "hvězdě z východu." Zamysli se na okamžik! Pakliže tito mudrci jsou na východě a sledují východní hvězdu, dostanou se do Indie! Ta hvězda byla na západě! Mudrci byli na východě! Sledovali hvězdu a šli na západ. "Viděli jsme hvězdu na východě" (když jsme byli na východě, viděli jsme Jeho hvězdu). Já vím, o nic nejde, ale když už něco čteš, tak přemýšlej! Herod Veliký byl velmi pověrčivý chlapík. Vůbec celá ta jeho rodina byla banda hrdlořezů, něco jako rodina Medici, patnáct set let později! Herod byl z nich ten nejhorší. Příslušel do národa Edomitů (Ezau) a svůj úřad si koupil od Říma. Je jasné, že měl silný zájem se dozvědět o přicházející "konkurenci", aby ji mohl co nejdříve zlikvidovat! Když se ptá těch dvorních písmáků (2:4), ti se nepotřebovali dívat do Písma! Ti to věděli ihned: Micheáš 5:2! Ale jejich znalost byla spíše akademická, než vitální. Pro ně to nic neznamenalo! 

Dnes je mnoho lidí, kteří znají historii obsaženou v Bibli, znají určité pravdy - ale pro ně osobně to nic neznamená! Kdyby pro ty písmáky kolem Heroda Bible něco znamenala, okamžitě by vyskočili a běželi za těmi mudrci: "Počkejte na nás - my čekáme na Mesiáše, také!" Bylo by zajímavé vědět, kolik lidí na této planetě skutečně, ale skutečně čeká na Kristův návrat! Mluvíme o tom, diskutujeme o tom, ale kdyby přišel, řekněme právě dnes - přerušil by Ti něco? Nechtěl(a) bys Mu říci: "Pane, to je škoda, že jsi nepřišel až příští měsíc! Už jsme si zaplatili u Fischera Kanáry! Nechtěl bys to odložit na jindy?" 

Verš 2:7. Zde měl můj učitel McGee zajímavý pohled: Ta hvězda se objevila na noční obloze dlouho před tím, nežli mudrci dorazili do Jeruzaléma! Nezapomeň, že cestovali na velbloudech, ne letadlem! A to byla jistě dlouhá cesta! McGee se domnívá, že mudrci dorazili do Jeruzaléma nejméně rok po tom, co se hvězda na obloze ukázala! Nejméně o rok, ne-li později! A proto se Herod ptá na přesný čas, kdy se ta hvězda objevila! 

Verš 2:10. A teď se opět objevila. Jistě museli cestovat dost dlouho, aniž by ji viděli. To by mělo odpovědět všem těm nesmyslům o "konstelaci hvězd" a podobně! Matouš jasně poukazuje na to, že to byl nadpřirozený úkaz na obloze! Když dorazili, Ježíš už dávno nebyl v té stáji za hostincem! Betlém byl opět poloprázdným městečkem a ti, co přišli ku sčítání, byli dávno ve svých domovech. Jenom ta dvojice se nechtěla pustit na cestu s novorozenětem. Tak zůstali v Betlémě a bydleli v domě! Mudrci přišli do domu! Vešli a uctili Jeho, ne Marii. Víš proč? Protože to byli mudrci! Když se Izaiáš v 60:6 zmiňuje o Jeho Druhém Příchodu, schází tam jeden dar - myrha. Myrha poukazovala na Jeho smrt! Příště se vrátí jako Vítěz nad Smrtí. Mudrci se po varování asi pustili dolů na jih do Hebronu, překročili na jih od Mrtvého Moře a byli z dosahu Heroda. 

Verš 2:15. Toto je z Ozeáše 11:1. Poprvé byl "syn" povolán a byl to národ Israel. V době Ozeáše to byla už historie. Podruhé byl Syn povolán nyní. 

Verš 2:16. Vracím se opět k teorii McGeeho. Cituji: "Část toho co povím, je domněnka, část je zakotvena na solidní půdě. Jak jsme si řekli dříve, mudrci přišli mnohem později než třebas ti pastýři. Herod se chtěl dozvědět, kdy tu hvězdu viděli. Řekněme, že řekli: "Asi tak před rokem…" Pakliže máme pravdu v úsudku, že tito mudrci přišli ze všech koutů Východu, možná že si někde dali "sraz" a potom se společně vydali na cestu. To by trvalo dosti dlouho, že? Herod se rozhodl "hrát najisto" a ten čas zdvojnásobil. A je zcela možné, že nechal vyvraždit děti v celém okruhu Jeruzaléma do vzdálenosti Betléma. A do toho by spadala také Ráma..." Konec citátu McGee... 

Verš 2:20. Bylo nutné dostat Ježíše zpět do Izraele! Ten největší důvod je: Ježíš se narodil "pod Zákonem" a také pod ním měl žít! On je ten jediný, který celý Zákon dodržel a bylo nutné dostat Ho z vlivu Egypta... Ten Archelaos byl právě tak krutý, jako Herod. 

Verš 2:23. Hebrejské slovo pro Nazaret je "netzer," což znamená větvičku nebo výhonek. Nazaret byl tak pojmenovaný pro svou nedůležitost. U nás by ho pojmenovali "Zapadlá Lhota." Izaiášovy předpovědi 11:1 a 53:2-3 jsou spojené s názvem "Nazaretský." Ale Ježíš má to jméno nejenom že je "odnoží" z kořene Jišaje, ale také proto, že žil v Nazaretu. 



Kapitola 3. 

Náhle, z ničeho nic, přijde na scénu Jan Křtitel. Kdybychom měli pouze Matouše, vrtalo by nám hlavou, odkud se ten chlapík bere? Matouš toto zcela opomíjí. Malachiáš předpověděl, že přijde posel, aby připravil cestu pro Krále. A Matouše zajímá Král, ne posel! 

Verš 3:2. A jakou zprávu ten posel nese? "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Království nebeské!" Můj překlad by byl: "Obraťte se, Království Boží je na dosah!" 

A teď to rozebereme: "lítost", či "pokání", je v řečtině "metanoia", což znamená "změnit názor, mysl." Graficky: Jdeš na jih. Obrátíš se a půjdeš na sever! Domnívám se, že "metanoia" je primárně pro lidi spasené, ať už ze Starého či Nového Zákona. To jsou ti, kteří v lásce k Bohu ochladnou - ti se mají "otočit". A nespasení lidé nemají litovat? To je dobrá otázka. Myslím si, že nespasenému člověku je řečeno, aby uvěřil v Ježíše Krista, ne? Tak to alespoň radí Pavel tomu žalářníkovi ve Skutcích 16:31. Není pochyb o tom, že ten chlapík toho měl na svědomí dost, čeho by měl litovat, ale když nespasený člověk uvěří v Krista, přijme Krista do srdce, to samo je už "metanoia!" Víra znamená obrátit se ke Kristu a když se obracíš k něčemu, či někomu, musíš se logicky odvrátit od něčeho jiného! 

Ten výraz "Království nebeské" znamená pochopitelně vládu nebes nad Zemí. Ježíš Kristus je tím Králem. Nemůžeš mít království bez krále a krále bez království! Richard Třetí volá "Království za koně!" Kdyby to býval skutečně udělal, stal by se z něho muž na koni, nebyl by už králem! Království musí mít krále. A co myslí Jan tím: "Je na dosah?" Míní tím, že Království je přítomno v osobě Krále! Toto království dnes neexistuje! Je něco vadného v myšlení těch, kteří tvrdí, že Království nebes zde dnes existuje... Kristus zde vládne pouze v srdcích těch, kteří Ho do svých srdcí přijali! Království nebes bylo na dosah v době kdy tu byl Král. Jednou se Král vrátí, potlačí vzpouru která počala už tím prvním párem a nastolí skutečnou vládu nebes. 

Verš 3:3 je z Izaiáše 40:3. Jan musel vypadat dost jako někdo, koho bys mohl potkat v noci u Wilsonova nádraží! Ovšem pouze zdánlivě! Všimni si, že dav chodil za ním do divočiny. Jan neměl pronajatý stadión či sál v Lucerně! On vlastně do města ani nevkročil! Kdo chtěl Jana slyšet, musel se vydat tam, kde Jan právě přebýval. Ten fakt, že se lidé podrobovali křtu, to samo už označovalo změnu "metanoiu"! 

Verše 3:7-12. A hleďme, kdo to přichází! Místní smetánka! Něco jako dnešní aristokracie! Podívej se, jak Jan vítá své vzácné hosty! Představ si, kdyby dnes, ve kterémkoliv kostele, na začátku kázání, kazatel oslovil podobně publikum! A co jim to vlastně říká? Váš nový život musí být vidět z toho co konáte! Nemůžete pouze "projít" obřadem křtu! Každopádně musí nastat změna! Nedivím se, že si Jana nikdy nezvolili za nejpopulárnějšího muže roku! 

Nový Zákon mluví často o "ovoci." Dobrá úroda ovoce je výsledkem správného stromu. Pouze ovocný strom může přinášet ovoce! Jan zde hovoří o sekyře, která je už připravená porazit strom a důvodem je fakt, že nenese ovoce! Jabloň nese jablka, švestka švestky. Když ale strom nese trny, co s ním? Jan dále říká: "Já křtím vodou. Ale jeden přichází a až přijde, bude vás křtít Svatým Duchem a ohněm!" To "a ohněm," je prozatím už dva tisíce let "v záloze." Dnes Ježíš Kristus křtí Svatým Duchem. Až se jednou vrátí se svými věrnými, bude křtít ohněm a to je soud! Někdo by mohl namítnout: "Já se domnívám, že v Den Letnic (Pentecost), byli ti shromáždění pokřtěni jak Duchem, tak i ohněm." Odpověď by byla: Je třeba dobře číst! Co o tom píše Písmo? Skutky 2:2-3: "jako vítr, jako ohnivé jazyky." A proto až se jednou Kristus vrátí, potom bude křest ohněm. 



V době Milosti - v naší době - Duch Svatý vchází do každého Křesťana. Ne pouze někteří, ale všichni Křesťané jsou ztotožněni s Tělem Krista, což znamená, že jsou částí Těla. Toto je jedna z velkých pravd Božího slova. Podívej se na 2.Korintským 1:22, kde má správně být "a zapečetil nás." "Sphragizô" je "zapečetit" a ten stejný tvar je použit v Apokalypse 7:3-8. Potom ještě Efezským 4:30. Lidičky, vždyť je to tak jasné!! 

Verše 3:13-15. Otázka: Proč se nechal Ježíš pokřtít? Odpovědí může být víc, ale tu hlavní říká Ježíš: "Naplnit vše." Ježíš se totálně ztotožňuje s hříšným člověkem! Izaiáš to předpovídal v 53:12: "byl počítán mezi nevěrníky." Zde máš Krále, který se identifikuje se svým lidem! Nakonec - křest znamená ztotožnění, a to byl ten hlavní důvod Ježíšova křtu. A opět: To co učinil, nebyl vzor, který máme následovat! Ježíš byl čistý, svatý. On nepotřeboval "metanoia!" Ty a já potřebujeme obrácení! On byl zcela odlišný od hříšníků, a tím křtem se ztotožnil s lidstvem... Druhý důvod: Křest vodou je symbolem smrti. Jeho smrt byla křtem. Povšimni si, co říká Janovi a Jakubovi v Matouši 20:22. Vidíš, Jeho smrt byla křtem. On vešel do smrti pro tebe i mne. Třetí důvod: Duch Svatý na Něj vstoupil pro Jeho kněžský úkol zde na Zemi. Všechno, co Ježíš dělal, každý Jeho čin, byl skrze moc Svatého Ducha. 2. Korintským 5:21: "Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem." Kdo Ho ztotožnil? Duch Svatý! Ano, na Něm byl hřích, ale hřích nebyl v Něm. Můj hřích byl na Něm, ne v Něm! A 1. Petr 2:21 říká, že jsme spaseni křtem. Jak? Tím, že jsme ztotožněni s Kristem! Být spasený je být v Kristu! Jak se to stane? Křtem Svatého Ducha! Konec kapitoly manifestuje Boží Trojici... 



Kapitola 4. 

Satan pokouší Ježíše. Ten výraz "svádět," v řeckém jazyku "pěirazô," znamená: pokoušet se, zkoumat, svádět, disciplinovat. To se dá rozdělit na dva významy: "Pokoušet-svádět" zlem. Druhý: "testovat-vyzkoušet." Ježíš má nyní být vyzkoušen, prověřen. První otázka, kterou vždy slyším, je: Mohl Ježíš podlehnout? Mohl propadnout ve zkoušce? Odpověď je jednoznačné Ne! Kdyby býval mohl padnout, potom Ty a já bychom neměli příliš spolehlivého Spasitele! Můžeš odvětit (a většina to dělá): Pakliže nemohl padnout, je ta zkouška legitimní? Dovol, abych ti sdělil, že Jeho zkouška byla neporovnatelně větší, než já a nebo Ty kdykoliv prožijeme! 

Než přijde na trh nový Buick, nebo Chevrolet, každá součástka je velmi pečlivě vyzkoušena. A i obchodník s diamanty každý ten drahokam pozorně prozkoumá, zda není falešný! A to je ten důvod, proč byl testován Ježíš z Nazaretu! Stalo se to proto, aby bylo prokázáno - mimo jakoukoliv pochybnost - že nemůže "propadnout!" Všechny fáze svodu byly stejné podstaty, jaké kdysi dostala Eva. Pokušení fyzické. Eva "viděla," že je to strom s dobrými plody. Ježíš měl proměnit kámen v chléb. První Janův dopis 2:15-17 říká, že to je "chtivost, která pomíjí." Ježíš odpovídá ve všech třech případech slovy Písma. V tomto verši je to Deuteronomy 8:3. Druhý pokus je v oblasti spirituální. Pro Evu to byl strom slibující vševědoucnost. Satan cituje - i když ne zcela správně - žalm 91:11-12. V tomto případě Ježíš cituje Deuteronomy 6:16. Třetí test je psychologický. Lidská touha po moci. "Budete jako Bůh znát dobré i zlé!" Ježíš odpovídá verši z Deuteronomy 6:13 a 10:20. Ale ještě něco: Povšimni si, že se Ježíš se Satanem nijak nedohaduje o tom, kdo má pravdu a kdo ne! Pokaždé používá fráze "gegraptai" = "je psáno." Když pro Krista-Boha, platí jako konečnou odpovědí Bible, co potom pro nás! Otázka: Proč tolik Křesťanů má potíže žít křesťanským životem? Neřekl jsem dokonalým životem, ano? Proč? Protože je veliká neznalost Bible! 

Věřím, že Boží slovo má odpověď na každý z našich problémů a problémků. A znovu: Ježíš neodpovídal jako: "No já se domnívám, myslím, že to bude asi takhle, vypadá to že by to mohlo být takto..." Ne! "Gegraptai." Je psáno! Mimochodem, zdá se že i Satan přijal tyto odpovědi za konečné, protože, jak vidíme z příštího verše, "odešel bez pocty vpravo". (tak jsme říkávali v komunistických koncentrácích "vypadnutí" nebo-li rychlému odchodu). Tato zkouška odhalila několik zajímavostí. Za prvé: Ďábel je osobnost a ne "vliv," jak se nám to někteří mudrci snaží namluvit! Ježíš s ním jedná jako s osobou. Dále vidíme, jak Satan používá jemnou narážku: "Pakliže jsi Syn Boží..." Jinými slovy: "Dokaž, že je tomu tak!" Jistě, udělat z kamenů chléb není špatný čin! A později Ježíš chléb stvořil. Ale zde to nebyla Boží vůle a Ježíš odmítl. Ještě něco: Když Mu Satan nabízí "království světa," Ježíš mu neříká, že on, Satan, nemá právo toto nabízet! Nakonec v Janovi 14:30 ho Ježíš nazývá "Vládcem tohoto světa," že? Pro člověka by tato nabídka byla velmi lákavá. Stát se vládcem světa a vyhnout se tomu kříži! Až se dostaneme v Lukáši k této příhodě, pokusíme se pochopit, proč se liší v popisu této události. Ale povězme si o této události všeobecně a potom, až k tomu budeme přicházet, vezmeme to jednotlivě. 

Podle verše 4:12 a dále vidíme, že Ježíš přesunul své "ústředí" z jihu na sever, z Nazaretu do Kafarnaum. Matouš nám nedává žádné podrobnosti. Zde je jedna z ukázek toho, že ty čtyři zprávy, Matouš, Marek, Lukáš a Jan - se nesnaží v žádném případě napodobovat, kopírovat jeden druhého! Snaha o harmonizaci těch čtyř evangelií je veliká chyba! McGee kdysi napsal malou knížku: "Proč Čtyři Evangelia?" Snažil se ukázat, že každé z nich je napsané pro určitý účel! Každé evangelium se zaměřuje na určitý segment lidské rodiny. 

Ale to jsme probrali v úvodu. Od jiných autorů (Lukáš 4:16) se dozvídáme, že Ježíš byl v Nazaretu odmítnut. A tak Kafarnaum se stalo jeho sídlem až do té chvíle, než se vydal naposledy do Jerusaléma, aby tam zemřel na kříži. Matouš udává důvod pro změnu bydliště ze svého pohledu (4:14-15): Ježíš plní další předpověď Starého Zákona, Izaiáš 9:1-2, a 42:6-7. 

Verš 4:18. Ježíš začíná přijímat učedníky. Podíváš-li se do všech těch evangelií, jsou zaznamenané alespoň tři schůzky Ježíše a budoucích učedníků. První je v Jerusalémě a píše o tom Jan 1:35-42. Druhé u Galilejského jezera - a toto je záznam o tom. Jistě, viděli Ho už před tím, ale to je ještě nepřijal. A potom se ještě jednou vrátili k rybolovu. Marek a Lukáš se o tom zmiňují. Nakonec je zavolal ještě jednou - a to byl počátek apoštolů. Co je na tom - pro mne - povzbuzující, je fakt, že si vybral lidi, jaké si vybral. Když se na ně podívám "zblízka" vidím, že jsou to nedokonalí lidé, jako jsem já. A když On mohl použít je, může jistě použít mne také! Je velmi potěšující, že si nevybírá pouze takové "super-Křesťany" ale i obyčejné lidičky. Tělo Kristovo má mnoho členů a každý má svou specifickou "funkci." 

"Učil v synagogách, kázal evangelium." Co vlastně je to Jeho evangelium? "Gospel," "Good News," "Evangelium," či "Dobrá novina" je zpráva o Království, které je přítomno v osobě Krále. A oni mají toho Krále přijmout. 

Verše 4:23 a dál. Máš vůbec představu, kolik bylo těch lidí, co Ježíš vyléčil? Ani Jan to neví! Proto se o tom zmiňuje ve svém evangeliu 21:25. 



Kapitola 5. 

Ježíš dal čtyři hlavní "přednášky": Kázání na hoře (kap.5-7), Podobenství (kap.13) a Rozprava na Olivetské hoře (kap.24-25). Kázání na hoře je královský výnos, královský manifest. Podobenství nám ukazují, jaký směr vezme nebeské Království po odmítnutí Krále. Olivetská Rozprava je budoucnost. Je ještě jedna, čtvrtá rozprava, která je popsána v Janovi, která jedná ve světle nových pravd: Kristova smrt, vzkříšení, odchod domů a Jeho zasahování v náš prospěch. A to je pro nás to nedůležitější. 



Je dnes mnoho liberálních theologů, kteří zredukovali celou zprávu evangelia na Kázání na hoře. Ale laskavě se podívej na Kázání na hoře a uvidíš, že obsah křesťanského evangelia v tomto obsažen není! Na příklad tam není ani zmínka o Kristově smrti a Vzkříšení! Pakliže jsi se rozhodl přijmout Kázání na hoře jako své náboženství, potom se tě pouze zeptám: "Žiješ tak?" Kázání na hoře je Boží standard a když ho nebudeš moci dodržet, co potom uděláš? Máš nějakého Spasitele, který, až selžeš, ti podá pomocnou ruku? Kázání na hoře je Boží Zákon povýšený na "en-tou!" Člověk nebyl schopen dodržet ani ten Zákon, který obdržel na poušti! 

Víš co je naše křesťanské evangelium? Ta zpráva pro nás? Pavel ji říká v několika slovech v 1. Korintským 15:1-4. Příteli, to není v Kázání na hoře! A proto nemůžeš dát nikomu, kdo se Tě zeptá, jak by měl, jako Křesťan, žít, za vzor Kázání na hoře! Na druhé straně jsou "ultra-pravicoví" Křesťané, kteří se dívají na Kázání na hoře jako na "černý mor" a nechtějí s tím mít nic! Říkají, že to není pro nás dnes! Jak já to vidím, a jak to beru já: Kázání na hoře je pro mne nedosažitelný cíl zde na Zemi, ale potřebuji ho, abych si desetkrát za den uvědomil, proč potřebuji Spasitele! Ukazuje mi můj předepsaný standard, ale nedává mi dynamiku, sílu, ani informace, jak tohoto standardu dosáhnout! "Požehnaní chudí v duchu..." ano, ale jak se stát "chudým v duchu," mi už nesděluje! 

Verš 5:7. je někdy vadně chápán. Někteří si myslí, že obdržíš milosrdenství, pakliže ty jsi byl milosrdný. Titovi 3:5 to odmítá. Já bych řekl, že máme být milosrdní, protože jsme milosrdenství obdrželi! 

Verš 5:17. Ježíš "naplnil" Zákon tím, že jej celý, až do poslední tečky a čárky, dodržel! 

Verš 5:18. Občas budeš slyšet: "Ano, Bible obsahuje Boží slovo!" Nevěř tomu! Celá Bible je Boží Slovo! Protože: Pakliže by v této knize bylo něco od Boha a něco od lidí, potom bych se - nevyhnutelně - musel zeptat: "Kdo mi poví co je, a co není Boží slovo?" Buď je Bible, Boží pravda od začátku až do konce a nebo to nemá cenu číst! 

Na závěr: Nechci, abys sis myslel, že tu "káži," že jsme volní překročit Mojžíšův Zákon! Ne, stokrát ne! Ale ten Zákon mi ukazuje, že nejsem schopen jej dodržet - a tím mne žene k Spasiteli! Jediná možnost, jak mohu tento Zákon perfektně dodržet, je přijmout toho, kdo to udělal - Ježíše Krista! Až budeš číst verše 27-30, jistě se mnou budeš souhlasit... 



Kapitola 6. 

Pojednává o externí, vnější povaze náboženství. V předešlé kapitole mluví Ježíš o charakteru, či spravedlnosti, které musí Jeho poddaní vlastnit. Nezapomeň, že tento Zákon, či požadavky, které obsahuje Kázání na hoře, jsou pro Milenium, tisíciletou osobní vládu Krista na Zemi po Armageddonu! 

Dnes, když Satan drží velkou většinu lidstva ve svých drápech a má k disposici všechny ty triky a lákadla světa, nikdo není schopen tento Zákon dodržet! Ale jde o to, aby se z nás nestali pokrytci, kteří navenek vypadají jako svatouškové, uvnitř plní špíny a bahna! Tvá dobročinnost je mezi tebou a Bohem! Jakmile do toho "zatáhneš" další osobu - ta tam je tvá odměna! Pokud je to možné (někdy to nejde, chápu) dávej anonymně! A právě tak to dělej, když mluvíš s Bohem! (Matouš 6:6!) Vím, že hromadná modlitba je biblická, znám ty verše - ale já osobně dám přednost mluvit s Otcem sám! Modlitba k Bohu je intimnější, nežli poměr mezi mužem a ženou!! 

Ve verši 6:6 Ježíš upustil revoluční bombu! Všimni si, že požívá oslovení "Otec". Mluví o občanech budoucího Království. A jak se dostaneš do Boží rodiny dnes? Jan 1:11 dává odpověď velmi jasnou: "Těm pak, kteří Ho přijali, dal moc státi se Božími dětmi." To je jasné, že? Ježíš říká Nikodémovi (Jan 3:3): "Musíš se narodit znovu!" Potom můžeš říkat Bohu "Otče". Ve Starozákonním Izraeli nazýval Bůh celý národ svým synem - nikdy jednotlivce! Ani Mojžíše, ani Davida nikdy nenazval svým synem! Další pohledy na modlitbu: Upřímnost a jednoduchost! Nesnaž se mluvit k Bohu nějakou "svatou" češtinou! Spousta lidí se domnívá, že musí používat zcela jiný slovosled a "vybraná slova biblická!" Mluv s Ním, jako bys mluvil s otcem, s blízkým přítelem a podobně. Nemyslím tím takovou, až žoviální, familiaritu! On je tvým Otcem a Přítelem, ale stále je Bohem-Stvořitelem a ty pouhým tvorem! Jsem si dobře vědom toho, že nás nazývá "svými přáteli" v Janovi 15:14-15. Jistě, přítel ano, ale ne kamarád! 

Verš 6:12 se nevztahuje na naší spásu! Bůh Ti odpouští a přijímá Tě do rodiny na základě toho, co udělal Kristus - ne co uděláš ty! Ty můžeš jen a jen uvěřit! Bůh nečeká se spásou, až Ty někomu odpustíš! To není Jeho způsob vyrovnání se s Tvým hříchem! Bůh poslal svého Syna, aby za Tebe zemřel, to je ten základ, na kterém staví Tvou spásu. 

Verš 6:13. To slovo "neuveď" trochu zavádí. Bůh lidi nepokouší! Lepší překlad by byl: "Nenech nás v pokušení!" "Vysvoboď nás od zlého", řecky "pôněrôs" znamená spíše zdroj zla - Satana. V tom případě bych to "zlého," nebral jako jméno přídavné, ale jako vlastní! Tento překlad, z nepochopitelného důvodu, neuvádí konec verše: "Protože Tvé je království, moc a sláva pro vždy, amen". Bible Kralická to nevypustila. 

Verše 6:19-21. Mnoho lidí se domnívá, že peníze nemohou být něco, co je spirituální. Omyl! Ježíš praví, že si máme šetřit v "nebeské spořitelně", tam o to nemůžeme přijít! A jak to udělat? Místo Komerční či jiné banky budeš investovat do práce pro Krista! Ale musíš si být jistý, že je to skutečně něco, co je v Jeho vůli! To všechno, co zde použiješ na rozšiřování Jeho evangelia, se stane "tvrdou valutou doma!" A kde budeš mít svůj poklad, tam bude i Tvé srdce. Ano, nestarej se o zítřek! Uvědom si, že starost je vlastně projev nedůvěry v Boha! Domníváš se, že On není ani ochotný, ani schopný Tvé problémy vyřešit? On je každopádně schopný, dáš-li Ho na první místo ve svém životě! Uvědom si, že dnešek je zítřek, o který jsme se strachovali včera! 



Kapitola 7. 

Verš 7:1. Tento verš byl a je stále, vykládán zcela vadně! "Soudit," řecky "krinô," znamená "rozhodovat, rozlišovat, odsoudit, pomstít." To neznamená, že Křesťané nemají posuzovat (soudit) druhé, ale že nemáme soudit vnitřní motivy druhých, odsuzovat je za něco, o čem nic nevíme, na co nemáme ani právo, ani "buňky!" 

Verš 7:6. Je na nás, abychom posoudili, zda je vhodné někomu povědět evangelium. Ježíš zde pochopitelně nemá na mysli jakékoliv čtyřnohé tvory! Jsou opravdu chvíle a i místa, kde nemá cenu otevřít ústa! Začni někde v hospodě vysvětlovat Krista opilé společnosti a sklidíš jen posměch! Těch "hladových" je dost po celé naší zemi - krm ty, kteří jsou alespoň ochotni tě vyslechnout! Co s nimi bude dál nezávisí od Tebe! Bůh si volí. Ty máš jen říci, případně vysvětlit. 

Verše 7:13-14. Dvě cesty. "Mnoho je těch". Jak mnoho? Kolik je, kolik bylo, za ty dva tisíce let opravdových Křesťanů na této planetě? On to ví, a Ty se to dozvíš, až přijde Rapture! Ale ten obraz je špatně chápán: Jedna cesta je široká, pohodlná, plná slunce a zábavy. Druhá, jako polní pěšina, tmavá, plná kamení. Nesmysl! Čím déle půjdeš po té cestě s Kristem, tím více se bude rozšiřovat, tím více smíchu a radosti bude narůstat! Cesta s Kristem není funus! 

Verše 7:24-29. Pakliže jsi přišel, přišla ke Kristu, stavíš na skále! Spoléháš-li se na to, že Tvé "dobré činy" budou stačit, až jednou budeš stát před Bohem, stavíš na písku! Pavel v 1.Korintským 3:11 to píše zcela jasně. Když jdeš životem opřený o Krista a necháš se vést Duchem Svatým, potom stavíš život, který Bible nazývá zlatem, stříbrem a drahokamy (1.Korintským 3:12). 

Kázání na hoře v perspektivě... Teď, když jsme skončili jeden z těch třech "systémů", které Bůh dal, aby jimi vládl lidstvu, udělejme pár kroků zpět, abychom to vše mohli lépe "prohlédnout." První ten "systém" byl Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi na poušti. Jak víme z Genese, Bůh musel zničit celý lidský druh, protože - s výjimkou jednoho člověka a jeho rodiny - "měli na mysli ustavičně zlo." Z té nové populace vybral Bůh jednoho člověka, Abrama. 

Z něj vyšel národ, který měl být Božím svědkem ostatnímu lidstvu. Tomu národu dal vlastní zemi a dal mu skrze Mojžíše Zákon. Účelem Zákona bylo ukázat člověku, že není schopný být dobrý sám o sobě a že potřebuje Spasitele! Všechny ty miliony zvířecích obětí poukazovaly do budoucna na tu konečnou Oběť, která jediná mohla na sebe vzít hříchy člověka. Ježíš přišel, aby se nabídl jako Král, a tím splnil předpovědi Bible. Národ Jej odmítl. Dnes žijeme v době, kterou nazýváme Obdobím Milosti nebo Svatého Ducha. To je doba, kdy Bůh zachrání, spasí člověka svou milostí, skrze víru v Ježíše Krista! Nejsme spaseni skrze naše skutky! Upřímně řečeno: Příteli, nejsi Křesťanem dokud neuvěříš, že "Kristus zemřel za naše hříchy, jak je psáno v Písmu a že třetí den vstal, jak je psáno v Písmu." (1. Korintským 15-3,4). A to je evangelium Ježíše Krista! To je to, co tě spasí! 

Po tom, co Tě Bůh adoptoval do své rodiny, má pro Tebe cestu a způsob jak žít. A není to ani Mojžíšův Zákon ani Desatero! Dobře vím, co učí většina těch hlavních denominací, jinak církví! Také jsem v jedné vyrostl. Pamatuji se, jak "Krátký Katechismus," když přišlo na to, jak pro Boha žít, zatáhl do toho i Desatero! Podívej se, dejme tomu, že bys skutečně dodržel všechny požadavky Zákona. Víme, že to není možné, ale dejme tomu, že bys je všechny splnil. To Tě přece nespasí! Jedině víra v Ježíše Krista Tě může zachránit, Zákon nikdy! 

Všechny ty liberální názory, že Desatero, či Zákon, je návodem pro křesťanský život, zavedly až k názorům jako: Bůh je Otcem všech, všichni lidé jsou si bratry! Ježíš s tím ale nesouhlasí podle Jana 8:44. Jsou synové Boží, jsou synové ďábla. Nesouhlasíš-li, Tvůj nesouhlas je s Bohem, já to jen papouškuji! Na druhé straně nemůžeš ovšem tvrdit, že pakliže Zákon ani Kázání na hoře nejsou pro nás, že je tedy můžeš libovolně porušovat! Co na to říká Pavel v Římanech 3:31? Jistě, v Desateru nebo v Kázání na hoře není nic vadného! Ty přicházejí od Boha, ukazují Jeho vůli. Problém je někde jinde. "Vadní jsme my!" Ježíš to vysvětluje v Matouši 15:18-20. Můžeš mít náboženství, které od Tebe bude vyžadovat, aby sis myl ruce, nohy a já nevím co desetkrát za den, ale Tvým problémem je Tvé srdce! Nepotřebuješ mytí, trénink těla či mysli, potřebuješ Krista! Jedině On může změnit Tvé srdce! Potřebuješ se narodit znovu! Ježíš to - velmi laskavě - ale důrazně pověděl kdysi jednomu velmi zbožnému farizeovi, jménem Nikodémus... 

Dnes žijeme v situační etice. Lidé vyhodili z okna tak zvanou Judeo-křesťanskou morálku a dělají si, co se jim líbí. Jednou bylo na televizi (USA) interview s universitním profesorem. Otázka: "Co znamená "správné" na konci dvacátého století?" Profesor odpověděl: "Vše, co v Tobě vzbuzuje dobrý pocit, je správné." Co kdyby mu na příklad dělalo dobře zabít vlastní matku? Bůh dal Desatero, které mělo kontrolovat lidskou přirozenost, povahu. Ale národ, který toto obdržel, se od Boha odvrátil. A jak tedy má člověk žít? Není schopen žít vlastním úsilím - je třeba, aby ho Bůh vedl, aby mu změnil srdce. Když my lidé děláme něco, co "nám dělá dobře", jak navrhoval ten profesor, dojdeme až k dnešní civilizaci, která je tak surová a bezzákonná, jak to jen jde! 

Jdi zpět ke Kázání na hoře: "Blahoslavení jsou pokorní, neboť oni zdědí Zemi." Jdi o tom povídat komunistům, těm lidem v Rwandě nebo to poraď válčícím stranám v Bosně! A co takhle všem těm Mafiánům ve městech tohoto světa? Ale vždyť se stačí podívat na lidi, které si náš lid zvolil, aby jej vedli! Pokorní, nezištní, moudří, vděční? Ano, pokorní jednou zdědí tuto planetu - ale až se Princ Míru vrátí. 



Kapitola 8. 

Matouš nám popisuje dvanáct zázraků. Nedává je v chronologickém, ale v logickém pořádku. A tak se pohybuje skrze celé své evangelium. V kapitole 8. je to ten malomocný, setníkův sluha, Petrova matka, vyhnání démonů, utišení větru a vyhnání démonů z těch dvou z Gadary. Zázraky nehodlám nijak rozebírat - pakliže jsi přijal první větu Genese, tak nějaký ten zázrak tě už nemůže překvapit... 

Verš 8:20. Ježíš poprvé používá výrazu "Syn člověka" a aplikuje ho na sebe. Tento titul je v Matoušovi 32 krát, Marek to použil 14 krát, Lukáš 26 krát a 12 krát je to v Janovi. Ježíš nikdy neodmítl titul "Syn Boží," když Jej tak nazývá Otec při Jeho křtu nebo při Transfiguraci (Proměnění) na hoře, když Ho Otec tak opět nazývá. Ani to neodmítl, když Ho tak nazvali démoni v Markovi 3:11 nebo ďábel v Lukáši 4:3. Učedníci tak nazývají Ježíše potom, co uklidnil bouři a Petr Ho tak oslovuje v Matouši 16:16. Při procesu odpovídá Kaifášovi a potvrzuje tak svůj božský titul. (Matouš 26:64). 

Daniel 7:13-14 píše: "A hle, na oblacích nebeských přicházel jeden, který vypadal jako Syn člověka." To všechno nutí otázku: Co vlastně ten titul Syn člověka - "Bar’näš" - v Danielově aramejštině znamená? Proč byl Mesiáš představen jako glorifikovaný člověk spíše, nežli božský Král králů? Odpověď se nabízí v nutnosti Inkarnace (vtělení), jako nezbytné skutečnosti pro vykoupení lidstva. Padlá lidská rasa mohla být spasena pouze "Nosičem Hříchu", který musel být skutečným členem lidského druhu. A ten musel být "krevní rodina" s tím, koho chtěl vykoupit z otroctví (Leviticus 25:48), či vyplatit "zastavený" majetek (Leviticus 25:25) a nebo pomstít jeho krev na vrahu (Numeri 35:19). Starý Zákon má výraz pro Vykupitele "gô’ěl", což znamená "příbuzný-vyplatitel", termín, který znáš z Rút. Bůh se projevil Izraeli, jako gô’ěl svého Vyvoleného národa, ale před tím, než se Bůh stal člověkem, bylo pro Židy hádankou, jak se Bůh může kvalifikovat! Aktem stvoření se Bůh stal Otcem, ale gô’ěl žádá krevní spojitost, příbuznost na fyzické rovině! A tak se musel Bůh stát jedním z nás, aby nás mohl vyplatit: "A to Slovo vzalo na sebe lidské tělo a žilo mezi námi." Jan 1:14, volný překlad. 

Bůh přece nemohl přejít lidské hříchy, pokud za ně někdo nezaplatil, jinak by porušil svůj vlastní Zákon. „Gô’ěl“ musel být čistý jako Bůh a mít lidskou podstatu... Pouze Bůh mohl "vymyslet" plán spásy - spasit hříšníky a při tom zůstat spravedlivým! Skrze ten kříž byl ten porušený Boží Zákon více uspokojen, než kdyby všichni lidé skončili v pekle, kam patřili! Zázrak Inkarnace, který jediný umožnil záchranu Adamovy rasy, byl pravděpodobně tím největším zázrakem vůbec! Jak může Bůh zůstat Bohem a při tom vzít na sebe lidskou přirozenost skrze lidskou matku? A jak mohl zůstat jednou osobností ve dvou podstatách? 

Jiná náboženství hovoří o polobozích a pololidech, ale pouze Bůh-Syn, Druhá Osoba Trojice, byl schopen najít kombinaci, jak se stát pravým člověkem, který zastoupí člověka na tom kříži - a při tom všem zůstat stoprocentním Bohem! Nesmíme upadnout do omylu Docetistů, kteří se domnívali, že On byl stále jenom Bohem a že to tělo bylo jako "převlečení", které odhodil, když odešel za Otcem. A ta potřeba zdůraznit "opravdovost" Jeho lidství byl jeden z důvodů, že o sobě mluvil, jako Syn člověka... 

Verš 8:21. "Nech mrtvé, ať pochovají své mrtvé!" V první řadě: Ta žádost "pochovat otce" je orientální výraz. Jeho otec nebyl ještě mrtvý. Myslí tím: "Půjdu s Tebou, až můj otec zemře!" Ten Ježíšův výrok, je myšlen ve světle Efezským 2:1: "mrtví v hříchu..." To je ta "smrtelně nebezpečná smrt." To, co my nazýváme smrtí, není nic, pakliže máš Krista! Jana 11:25-26 dovedu přečíst - nahlas i potichu - ale vysvětlit? A přes to, že ti to nedovedu vysvětlit, je mi to jasné. Proč? Protože vím, že ten, kdo to řekl, je Pravda! 

Verše 8:33-34. Není to komické? Ti lidé měli raději prasata nežli Krista! Nakonec: Proč se nad tím pozastavuji? Většina lidí, kteří žijí dnes na tomto světě, má podobné preference! 



Kapitola 9. 

Verš 9:2. Marek nám o tomto případu říká víc. Jak toho muže spustili skrze střechu a jak ho Ježíš nejenom uzdravil, ale také mu odpustil hříchy. 

Verš 9:9. Matouš velmi skromně přechází největší den svého života. Lukáš 5:27-29 to popisuje víc do detailu. 

Verše 9:12-13. Je jasné že když chci někomu říci o Kristu, o potřebě Spasitele, nepůjdu na křesťanskou schůzi! Půjdu tam, kde mně potřebují! Co se týče té debaty o půstu: Lidé se postili na znamení obětování se, vzdání se něčeho pro Boha. Mimo jiné, půst je zdravotně blahodárný. Jinak Bible nedává příkaz k půstu. 

Verše 9:16-17. Ježíš vysvětluje, že nepřišel vyspravit záplatou starý oblek-systém. On dává zcela nový oblek, svou spravedlnost a svou čistotu. Proto také Jan učí v 1:17, že milost a pravda přišly nahradit Zákon. Oba dva zázraky, jak vyléčení té ženy, tak i vzkříšení mrtvé dívky, jsou podrobněji popsány v Lukáši, tak se na ně podíváme až tam. Potom tu máme ty dva slepce. Matouš neopomene zdůraznit, že Ježíše oslovují "Synu Davidův." Spadá to do jeho pohledu na Ježíše - primárně jako Krále. Při dalším zázraku vidíme, že když už Jeho nepřátelé nemohli popřít ty zázraky, tvrdí, že Jeho síla pochází od Satana. 

Verš 9:35. "Kázal evangelium království." Evangelium království není zpráva o milosti Boží! Tím nechci říci, že jsou dvě evangelia! Je pouze jedno, ale má různé tváře. Evangelium království byla výzva: "Připravte se na Krále!" "Uzdravoval každou nemoc." Pochybuji, že by se dalo spočítat, kolik lidí za ten krátký čas Ježíš uzdravil. "Bylo mu líto zástupů. Už jsem o tom mluvil. Ano, Křesťanství je radost, když si uvědomíš, kdo jsi a kam jdeš. Ale na druhé straně: Jdi po ulicích měst tohoto světa, dívej se kolem sebe a přemýšlej nad tím, kolik z těch stovek či tisíců lidí, které denně potkáváš, kolik z nich potkáš, řekněme, za tři miliony let? Z tohoto pohledu Křesťanství "legrace" není, že? 



Kapitola 10. 

Ten stejný "Matoušovský pohyb" jako před tím, jde dál. Ježíš těm dvanácti představil svou etiku, sešel dolů z hory, ukázal jim svou moc ve dvanácti zázracích a nyní je posílá k národu Izrael, aby ohlašovali evangelium Království. Bůh-Syn jim dal moc provádět zázraky, něco jako "pověřovací listiny." A jak tak půjdeme touto kapitolou, chtěl bych, aby sis uvědomil, kolik tak zvaných "křesťanských" kultů sem přichází pro autoritu k jejich podivným obřadům, chování a tvrzením! V první řadě: Nenajdeš zde "instrukce" pro nás - Křesťany! Vždy musíš uvažovat ve světle okolností a podmínek, ve kterých ty či ony instrukce byly dány! 

Není nám nařízeno "překročit řeku Jordán," ukamenovat nevěrnou ženu či sprovodit ze světa všechny homosexuály! My žijeme v jiné dispenzaci Božího řádu! Kdyby jsi chtěl na sebe vztahovat tyto instrukce, musel by ses omezit na národ Izrael. Podívej se, jaký úkol máme my Křesťané ve Skutcích 1:8! To je pro nás! To Království se přiblížilo v osobě Krále, jak už jsem se zmínil. Jak tak začínalo dvacáté století ke konci Viktoriánské éry, po celém - tak zvaném - křesťanském světě byl veliký pocit optimismu. Všechny hlavní církve počaly budovat "Království Boží" zde na Zemi. Každá ta skupina se domnívala, že má "kontrakt" s Bohem pro tento úkol! Příteli, Křesťané nebyli nikdy povoláni vybudovat království Boží na Zemi! To udělá Kristus, až se vrátí! My jsme zde, abychom ukázali lidem Boží lásku a Jeho oběť na Golgotě! Království Boží je v nás, když přijmeme Krista! 

Verš 10:8. Teď ti něco povím: Pakliže na sebe vztahuješ verš 8., musíš brát všechny čtyři! Vzkříšení z mrtvých je v tom zahrnuto! A nezapomeň na poslední čtyři slova verše 8! Je zajímavé, že lidé, kteří používají verš 8. jako své "poslání", tak nějak zapomenou na verš 9! Je jasné, že je třeba umístit tento text do správného kontextu! Toto byly dočasné instrukce, které Ježíš dal svým učedníkům! Později, ke konci svého pobytu zde, Ježíš dává zcela jiné pokyny v Lukáši 22:35-36! Zkontroluj si to hned teď! Dnes od nás Kristus očekává, že budeme podporovat rozšiřování Kristovy zprávy, pakliže jsme si jistí, že to Křesťanství je! Až projdeš celou Bibli, bude to posouzení lehčí. 

Právě tak pro nás nejsou verše 10:11-15. Některé principy jsou pro celou dobu křesťanské doby až po Rapture. Boží dítě má být obezřetné jako had a neškodné jako holubice. Bylo by nebezpečné mít pouze jednu z těchto vlastností! 

Verše 10:19-20 bych aplikoval i na nás. Ne že by nás - prozatím! - někdo hnal před soud pro propagaci Krista, ale nespoléhej se na to, že Ti Boží Duch vždy "napoví" co máš říci - čti a uč se! Kdykoliv někomu ukazuješ Křesťanství, musíš podle svého nejlepšího vědomí "odhadnout" jak a co by "zabralo." Jsou lidé, kteří budou - po hodiny - debatovat s ateistou či skeptikem. Pokud ti mohu poradit, nedělej to! Ze zkušenosti vím, že to nefunguje! Porazíš-li svého soupeře v debatě, získáš nanejvýše nepřítele nebo někoho, kdo se Ti bude vyhýbat na sto honů! Bible učí: "Hlásej slovo Boží, ať vhod, či nevhod, usvědčuj, domlouvej!" (2Timoteovi 4:2). Ale nemá cenu se dohadovat s ateistou, který "ví" že Bůh neexistuje, a že nic kromě hmoty není! Na tomhle kousku světa, kde žiješ, je hrozně moc "hladových"! Pravda, někdy ani nemají tušení, že jsou hladoví - ale snaž se jim nabídnout "něco k jídlu." 

Verše 10:21-22. Nikdy nezapomeň, že Příchod Krista nepřinesl na svět mír, ale rozdělení! Jako by stín toho kříže padl mezi nás - jeden na tu stranu, sto na druhou. Každý z nás zná případy z rodin, kde jeden či jedna je v Kristu, zbytek se staví proti a jsou slyšet slova jako "fanatik" a podobně. Řekni mi - byl Ježíš fanatikem? On o hříchu, nebi, spáse, Bohu, mluvil od rána až do večera! Není spíše fanatikem ten, který se od rána do večera honí za penězi, střádá, počítá nuly ve spořitelní knížce a potom ho nebo jí "klepne Pepka" a o ty nuly se postará někdo jiný! Když se zeptám kohokoliv, zda má zdravotní pojištění, vykulí oči nad tou otázkou. Pochopitelně že má! Co kdyby onemocněl! Nemoc není zdaleka tak jistá, jako smrt, že? A přece se nikdo nezajímá o "pojistku" v případě smrti! A to není fanatismus? 

Verš 10:23. Zde je jednoznačné vysvětlení obtížné. Zdá se, že zde Ježíš naznačuje mnohem více, než pozdější setkání s těmi dvanácti! Já jsem si to vysvětloval jako "Než se Syn člověka vrátí" k Armageddonu. Viděl jsem to jako Druhý Příchod - už pro to, že to všechno, co Ježíš předpovídá ve verších 10:17-20, se přece nemohlo odehrát za tu krátkou dobu do jeho smrti! Jeden z mých "učitelů" se tomu vyhnul, druhý (O.B.Green) se pohybuje mezi: "Druhým Příchodem" a "Než bude Syn člověka manifestován před celým Izraelem". Nejsem si jist, co tím myslel. 

Příteli, přítelkyně: Jednou přijdeš na skutečnost, že Tvůj názor, pakliže znáš Bibli, je ve většině případů právě tak dobrý, jako názor kohokoliv jiného! Boží Duch učí právě tak nás obyčejné lidičky, jako učí ty nejmudrcovatější mudrce! Nevěříš? Podívej se hned teď do 1. Jana 2:27. A tomu přece věřit můžeš! To neříká nějaký stříbrovousý profesor teologie, ale Bůh! 



Verše 10:24-42. Musíš mít stále na mysli, že representuješ Krista! On musí být vždy na prvním místě! Nestarej se o to, co lidé o tobě říkají, pokud jsi věrný(á) Kristovi! Podívej se, jak mluvili o Něm - a vlastně mluví dodnes! Nemůžeš očekávat, že Tebe budou přijímat lépe! Pamatuj si, že zakončení celého toho procesu jasně potvrdí to, že Ty - a ne většina - jsi měl pravdu! Nakonec Ty a Bůh = většina! Kdysi se někdo zeptal Cromwella jak to, že je tak odvážný. "Pakliže se bojím Boha, potom už není nikdo, koho bych se bál." Bůh tě miluje neskonale více, nežli tě kdy milovala tvá matka či otec! A pakliže On ví o každém vrabci, jsem si jist že ví o Tobě, či o mně. 

Škoda, že verš 34. nenamalovali na stěnu hlavního sálu v OSN! Snad by si někdo uvědomil, že mír na této planetě nebude, pokud se nevrátí Kristus! My jsme absolutně neschopni zajistit trvalý mír. Podívej se na kteroukoliv ulici na světě, když nastane noc! Podívej se na drtivou většinu vztahů mezi lidmi a mezi národy! 

Verše 10:35., 36. Pavel zdůrazňuje v 1.Korintským 1:18. 

Verš 10:33. To dá rozum, že když jsme přijali Krista za svého Spasitele od hříchu, že také neopomeneme o Něm říci každému, kdo je ochoten nás vyslechnout! Proto také mám svůj názor, že "tajný" Křesťan neexistuje! Buď opravdu Jeho dítě jsi - a nestydíš se za to (také proč?) - a nebo si jen myslíš že jsi! Teď bych měl ještě mluvit o jistotě, že Mu budu vždy věrný, ale vzpomenu si na Petra a sklapnu pusu! Důležité je, že On, Kristus, je vždy věrný! Pakliže jsi nedal skutečně kormidlo svého života do rukou Krista, nemůžeš mluvit o nějakém vážném závazku! A nějak přesvědčovat sám sebe či druhé - a jsme zpět v rovině Petra! 

Ježíš, ve verši 10:39., dává do kontrastu život tak, jak my život známe a život, jak On jej zná: Život, který nikdy nekončí. A poslední: Kdykoliv začneš být příliš populární, kdykoliv tě začnou lidé chválit, pozor na to! Kristus dává velmi jasně najevo, že ty největší odměny se budou rozdělovat na základě věrnosti!! 



Kapitola 11. 

Ježíš rozeslal učedníky po Izraeli a jde sám. Přijdou za Ním dva od Jan Křtitele s otázkou. Trochu mne ta otázka zprvu zarazila: Jan přece představil Ježíše jako "Beránka, který snímá hříchy světa" a tak by snad měl vědět! Ale snažme se představit si nás ve stejné situaci! Jeho otázka je pochopitelná. Janovi nejde do hlavy, proč Ježíš jde tak pomalu k tomu trůnu, na který má právo! Sílu a moc přece má, aby si to dovedl vynutit! Na co ještě čeká? Prostě Židé si, povědomě, "vymazali" kapitolu 53. Izaiáše z jejich mysli. Obraz Mesiáše byl: Rytíř na bílém koni, který jednou rukou vyžene ty nenáviděné Římany a druhou zavede v Izraeli ráj! A tak nakonec smýšleli i Jeho učedníci! 

Jen se podívej na Skutky 1:6! A i Jan čeká ve vězení na den, kdy se otevřou dveře a on uvidí Ježíše-Mesiáše, jak to všechno řídí z Davidova trůnu! Nakonec, pamatuji si velmi živě, jak my muklové, jsme v těch padesátých letech řvali po všech komunistických věznicích a koncentrácích této země: "Až k nám přijdou kluci z jů es ej!" Odpověď, kterou mu Ježíš posílá je pozoruhodná a dá se pochopit pouze ve světle "pověřovacích listin", které byly jasně popsány ve Starém Zákonu. Toto je přímá reference k Izaiáši 35:4-6: "Řekněte nerozhodným srdcím! Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou! Bůh který odplácí, vás přijde spasit! Tehdy se otevřou oči slepých a uši hluchých, tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat!" Nepíši konec verše úmyslně. Vody na poušti ještě nevytryskly. Proč? Protože Kristus ještě své Království nezaložil! Ale tato odpověď měla Janovi stačit! 

Ve verších 11:7-10 Bůh-Syn jasně prohlašuje, že Jan Křtitel je vyplněním Malachiáše 3:1! A podívej se do Jana 1:21-23. Občas lidé diskutují, kdo byl větší: Abrahám, Mojžíš, či David. Ježíš říká, že nikdo nebyl větší, než Jan Křtitel. Ale "i ten nejmenší v Království, je větší, nežli on!" Proč? Když Ježíš přišel poprvé, začal kolem sebe shromažďovat lidi a z těchto opět další (až prozatím k nám), kteří jsou větší než Jan z toho prostého důvodu, že tito jsou v Kristu, oblečeni do Jeho spravedlnosti. 

Verš 11:12 je obtížné vyložit, protože ta "síla" (konec verše má být: "a násilníci jej berou silou"), může být jak externí, tak interní. Síly zla "zvenku" se snaží násilím zastavit Jana a Ježíše a nebo "interní" = odvážlivci té doby budou - i násilím - chtít Království v té době nastolit! Vyber si sám! Jan Křtitel splnil Malachiáše 3:1. Ale tím vzniká otázka: Kdyby Izrael býval přijal Mesiáše při Jeho prvním příchodu, byl by okamžitě ustanovil Království? Odpověď musí být - ano! 

Zeptáš se: A jak by to bylo možné? Má odpověď je, že nemám nejmenší potuchy! Jenom vím, co Ježíš řekl a věř mi - On může všechno! A zde by někdo mohl namítnout: Pakliže Kristus přišel, aby zemřel na tom kříži, Jeho nabídka sebe jako Krále potom nebyla upřímná! Jistě, že byla upřímná! Ale co kdyby býval Izrael skutečně přijal Ježíše jako Krále? Skutečností je, že Ho nepřijal! Tyto otázky jsou "kdyby" otázky a faktem je, že Ježíše odmítli! To bychom se mohli vrátit až na začátek a začít s otázkou: Co kdyby byli Adam a Eva…? Dám Ti jednu velmi jednoduchou odpověď: Ještě než Bůh stvořil cokoliv, věděl jak co bude, co se stane! A proto mohl vytvořit svůj plán a své předpovědi, aniž by se dotkl svobodné vůle člověka! 

Příští dva verše nám dávají podobenství plné sarkasmu. Ježíš je nedává aby ublížil, jenom nám ukazuje velkou pravdu. To je ta scéna dětí hrajících si na ulici. Jeden řekne: "Pojďme si hrát na svatbu!" Chvíli hrají svatbu. Potom opět třebas na pohřeb. A zase něco jiného, když je to předešlé znudilo. Jdou z jednoho extrému do druhého. Jsou jako rozmazlené děti! Ta generace, ke které mluvil Ježíš, se nikterak neliší od generace naší! 

A verše 11:18 a 19? Jan vypadal přísně, nepřístupně. Ježíš byl přátelský, laskavý a také se jim to nelíbilo. Dnes by to bylo stejné! Správný překlad konce verše 19 je: "ospravedlněna svými dětmi!" Bůh i v těch nejhorších dobách měl své lidi na Zemi! Přicházíme k rozhodné změně. Uvědom si, že Ježíš je Král! Přednesl své požadavky etiky, obraz dobra a zla. Každý mohl vidět Jeho "pověřovací listiny" = zázraky. Učil o království, které je na dosah ruky. Představil se, ale lidé Ho odmítli (Jan 19:15). On jako Král má poslední slovo! Chorazin a Betsaida byla města na sever od Kafarnaum, kde Ježíš bydlel. Provedl tam mnoho zázraků a ona Ho odmítla. Nyní nad městy vynáší rozsudek. 

Ukáži Ti jeden velmi důležitý princip: Světlo vytváří odpovědnost! To světlo je Tvá znalost Boží vůle. Někdo chápe lépe, rychleji - dostane více světla! Ale také je od něj více očekáváno! Zcela jasně to uvidíš ve 25. kapitole v podobenství o hřivnách! Pakliže víš, co je pravda, víš co je třeba ke spáse a necháš si to pro sebe - Bůh Tě činí zodpovědným! Nezáleží na výsledku - o tom Ty stejně nerozhoduješ - Bůh odměňuje snahu! Nakonec, už jsme měli Ezechiela, pamatuješ na 3:18? Máš-li Krista, máš věčný život - ale odměny dostaneš za to, co jsi pro Krista vykonal po tom, co On Tě přijal. 

Verše 11:23-24 jsou jedním z nejtvrdších výroků Krista! Jaká pocta pro město - mít Krista za obyvatele - a oni Ho odmítnou! Ježíš říká, že kdyby býval udělal zázraky v Sodomě jako v Kafarnaum, Sodoma by se bývala obrátila k Bohu! Zde mluví jak Král, tak i Soudce celé Země. Já ti něco povím: Pro lidi, kteří měli možnost slyšet evangelium, číst Bibli a byli schopni chápat, pro takové to bude jednou mnohem strašnější, než pro nějakého divocha od Amazonky, který nikdy jméno Kristus neslyšel! 

Verš 11:25. S tímto jevem jsem se setkal mnohokrát v životě a to jak přímo kolem sebe či na stránkách všech možných knih - ať už z přítomnosti či z daleké minulosti! Máš lidi, kteří jsou doslovné chodící encyklopedie. Řekneš jim o Kristu a jsou vedle! "Já té Tvé Bibli nerozumím...," "Já v tom nevidím žádnou logiku!", "Není dostatek přesvědčujících důkazů!" Na druhé straně dítě pochopí velmi snadno, pakliže to podáš úměrně k jeho věku. 

Verš 11:27. je totéž, jako Jan 14:6. 

Ježíš se pomalu obrací zády k národu Izrael, který Ho odmítá a začíná mluvit více k jednotlivcům. Jeho řeč je zcela jiná, než na počátku. Připomíná to přechod z bouře do ticha dne. Bůh-Syn se pomalu připravuje na Kalvárii a nic Ho neodvrátí od vytyčeného směru. Končí s Jeho: "Obraťte se, Království je na dosah!" Místo toho říká: "Pojďte ke mně všichni, kteří jste obtěžkáni!" Tím obtěžkáním má na mysli váhu hříchu. Příteli - hřích je příliš těžký, než abys jej mohl nést sám! Mohl bys dostat "kýlu." Jediné místo, kde můžeš své hříchy "odložit", je u Kristova kříže! Vím, z vlastní zkušenosti, že existuje zvláštní klid, odpočinutí, které může dát pouze Bůh. Jistě, svět se bude snažit uspokojit touhu, kterou má každý z nás, ale za prvé: Svět není schopen uspokojit každého a za druhé: je to dočasné! 

Víš, byl jsem na tomto světě dost dlouho, abych poznal, že můžeš dosáhnout výšin o jakých se ti ani nezdálo! Můžeš získat peníze i slávu větší než měl Šalamoun, mít ještě více žen, nežli měl on - a přece: Pakliže nemáš Krista, žil jsi zbytečně! Totiž, jednoho dne u Tebe zaklepe na dveře Smrt. Peníze a sláva Ti potom nemohou pomoci - pouze Kristus je ten, který Tě může provést skrze Údolí Smrti do Života. Žádný mudrc, filosof či miliardář - i kdyby snad chtěli - ti nemohou přidat ani vteřinu života, natož pro tebe zajistit život věčný! 



Kapitola 12. 

Chtěl bych znovu připomenout, že Matouš nepíše nějaký životopis Ježíše z Nazaretu a ani se nesnaží podávat události v chronologickém sledu. Ukazuje, že Ježíš svými zázraky dokázal, že On je tím očekávaným Mesiášem-Králem a že reakce národa byla odmítavá. A nyní, na počátku kapitoly, se Ježíš dostává do argumentu, který nikdy neskončil! Když farizejové slyšeli, že On, Ježíš, tesař z Nazaretu (jak oni Ho vidí), říká o sobě, že je víc než jejich sabat - to je přivedlo za hranice jejich tolerance! Do nyní ta náboženská smetánka Ježíše dost tolerovala, možná v naději, že se s Ním "svezou". Ale Ježíš odmítl a roztržka byla nevyhnutelná. 

Jeho nepřátelé nikdy nepopírali Jeho schopnost dělat zázraky! To se musíš dostat tak dva tisíce let dopředu, do nějaké univerzitní společnosti, která nemusí být ani nutně marxistická, kde budou považovat zázraky za nesmysl! Zde ovšem bylo ohnisko sporu v něčem jiném: Je zákonné dělat zázraky na sabat? A tím, že se prohlásil za někoho, kdo je nad sabatem - jejich největší, nejsvětější události - tím nastal definitivní rozchod mezi Ježíšem a náboženskými vůdci. 

Povšimni si, že přišel do "jejich" synagogy. Něco podobného naznačil a to se týkalo Chrámu (Matouš 23:38 a Lukáš 13:35). Je zcela možné, že tam toho chlapíka nastražili, aby mohli Ježíše obvinit. Tato akce farizejů zapříčinila, že se Ježíš na čas stáhl do ústraní. Jeho doba ještě nepřišla. Nikdo se Ho nemůže dotknout, dokud On nedovolí. My dnes si ani nedovedeme představit ten vliv, jaký měl On na davy! "A On vyléčil všechny". To bylo něco ohromujícího. Oni Jej museli buď přijmout nebo odmítnout. Nebylo možné zůstat neutrálním! Uvědom si, že Kristus je kontroversní i dnes! Jeho nepřátelé jdou stále po Něm! Lži, posměšky, špinavé knihy, špinavé filmy Ho uráží i dnes! Máš jen dvě volby: Buď se staneš Jeho nepřítelem nebo přítelem! Na plotě sedět nelze! On se buď stane tvým Spasitelem teď nebo tvým Soudcem později! Ježíše Krista se nemůžeš zbavit! 

Ježíš nepřišel na tuto Zemi, aby zde vzal na sebe povolání "thaumaturgisty," jinak zázračného hojitele! On přišel, aby se představil jako Mesiáš! Když byl odmítnut, pokračoval svou cestu směrem ke Kalvárii, aby se stal Spasitelem světa. Zázraky, které konal, nashromáždily takové davy, že ani nemohl učit a přednášet, jak by býval chtěl. 

Verš 12:31. Pakliže neznáš celou Bibli, tento verš je nerozluštitelný - a po celý život budeš žít v nejistotě, zda jsi ho nespáchal. Dávej pozor: Pakliže věříš v Krista, máš už teď věčný život. Už nyní! Neexistuje hřích, který bys spáchal včera a který by ti Kristus nemohl odpustit dnes! Takový hřích není! Ježíš zemřel za všechny hříchy! Duch Svatý přišel do světa, aby přesvědčil lidi o nutnosti spásy. Nepůjde však proti Tvé svobodné vůli! Když ten hlas odmítneš, potom skutečně není žádné odpuštění, protože jsi odmítl Božího Ducha! Ve třetí kapitole Marka se to ještě rozšíří o připisování Kristovi, že používá síly Satana. Ale je to stále odmítání Svatého Ducha. Je to něco jako: Jsi nemocný a lékař Ti předepíše lék. Ty ten lék odmítneš a zemřeš. Nezemřeš však na tu nemoc, ale zemřeš, protože jsi odmítl lék! A to je ten neodpustitelný hřích! 

Verše 12:34-37. Ježíš už otevřeně odmítá náboženskou smetánku a nazývá je stejně jako Jan Křtitel. Nezapomeň na verš 12:36. Jistě, spásu to nevezme, ale jednou se mnoho lidí bude stydět za ten zbytečně "prokecaný" čas! Kdyby místo planých debat o ničem, se raději snažili zachránit své nejbližší! Farizejové přicházejí s dalším pokusem, jak Ho chytit za slovo. Je jasné, že nemají ten nejmenší úmysl Mu uvěřit, ať už udělá, co udělá! Znám lidi, kteří stále žádají nové a nové důkazy, aby "mohli“ uvěřit. Kdyby si každý z nich uvědomil, že když se rozhodovali o svém partneru pro život, neměli ani jeden slušný důkaz o tom, zda ten, či ta, jsou ti "praví" pro ně - pak by nežádali důkazy o Boží lásce k nám! Problém není v důkazech - těch je dost! Problém je v lidském srdci! Kristus je také kategoricky odmítá. To znamení, které jim nabízí, je Jeho smrt a vzkříšení. Potom jim říká, že On, Mesiáš, je větší nežli Šalamoun či Jonáš. Královna ze Sáby slyšela o Šalamounově moudrosti a přicestovala, aby se přesvědčila. A On, Kristus, přišel z nebe a oni Ho odmítli. 

Verše 12:43-44 jsou ukázkou faktu, že "reformace" lidské povahy nefunguje. Příteli, můžeš přestat běhat za děvčaty, přestat pít pivo, přestat chodit do hospody, přestat lhát, krást - a já nevím co! To z tebe Křesťana neudělá! Kdyby dnes, na tomto světě - všichni lidé přestali hřešit - nebylo by tu ani o jednoho Křesťana víc, než před tím! Víš se kterými lidmi mám největší potíže? Bývalí komunisté? Ale kdepak! Nejtěžší je přesvědčit ty, kteří chodí občas do kostela. Nikdy skutečně Krista do srdce nepřijali! Myslí si, že se křižováním a udržováním tradicí svého náboženství dostanou do nebe! 



Kapitola 13. 

Na začátku jsme si řekli, že Matoušova zpráva je - velmi pravděpodobně - klíčovým evangeliem Bible. Pakliže je to pravda, potom kapitola 13. je klíčem k Matoušově zprávě. V poslední kapitole jsme měli situaci, kdy se Ježíš počíná obracet k jednotlivcům (11:28). A teď se objeví otázka: Co se stane s Královstvím nebeským? Je již zřejmé, že ho neustaví na Zemi při Jeho prvním příchodu! Co se tedy stane s tím Královstvím v době mezi Jeho utrpením a slávou Druhého Příchodu? Ježíš na to odpovídá několika podobenstvími, která odhalují tajemství do toho času neznámá. Podle této definice i křesťanský organismus (či tělo Kristovo), byl do té doby záhadou, mystérií, protože o něm není ani zmínka ve Starém Zákonu. Toto bylo odhaleno až po smrti a vzkříšení Ježíše Krista! Vlastně ani křesťanská církev nemohla do té doby existovat, protože: "Kristus miloval Církev a obětoval se za ní." (Efezským 5:5, 5:25). 

Je důležité si objasnit, že: Království nebeské není totožné s Církví a Církev není totožná s Královstvím nebeským! Abych vysvětlil: Království nebes dnes je v "Křesťanství" (To jest v částech světa, kde Křesťané jsou dominantní složkou obyvatelstva, které se dají nazvat křesťanskými). Je zřejmé, že Církev je v křesťanských částech světa, ale Církev zdaleka není celé Křesťanství! Už jsem to několikrát vysvětloval, ale - lidi tohle je hrozně důležité! Tak znovu: Křesťané jsou všichni, kteří - ať už z jakýchkoliv důvodů - se hlásí ke Křesťanství. Církev, jinak raději Tělo Kristovo, jsou ti, kteří opravdu přijali Krista za svého Spasitele a tím pochopitelně z toho vyplývající jistotu, že celá Bible je Slovem Božím od začátku až do konce. Proč? Protože to říká Kristus. 

Podobenství v této kapitole jsou také nazývána mysteriózními (Mystery Parables), protože odhalují něco, co doposud nebylo odhaleno. Ukazují, co se stane v tom mezi-období, do Kristova Druhého Příchodu. Kristus vypráví několik podobenství, ale vysvětluje pouze dvě - "Rozsévače" a "Plevel mezi pšenicí." Jeho vysvětlení vede k pochopení symbolismu těch druhých. Rozsévač je Kristus, to jsme pochopili z Podobenství o Pšenici a Pleveli (13:37). To rozsévání definuje Jeho práci dnes. Semeno, jak víme z verše 19, představuje Slovo Boží a "pole" znamená Svět (verš 38). Všimni si, že to není Církev, ale svět! Kristův "organismus", Jeho Tělo, je ve světě a mimo něj jsou v tom světě miliardy lidí, kteří Krista nepřijali. Slovo Boží je dáno tomu, potom jinému a opět dalšímu. Jeden příjme, sto odmítne. Naším úkolem je rozsévat Slovo, i když většina odmítne. Kristus dohlíží na ten celý program "setí…" 

Mně přidělil malý plácek, kde mám pracovat, to je dávat to Slovo. Dnes je čas setí. Nechci se zdát malicherným - ale "sklizeň" není v dnešním obraze! Vysvětlím: Přibližně patnáct set let pod Zákonem bylo seto semeno. Věk Zákona přichází zde ke konci. Je čas na sklizeň. Kristus poslal těch 12, aby sklidili! Po sklizni přišlo nové "setí", jiná část Božího plánu! Chtěl bych zdůraznit, že "sklizeň" na konci našeho věku bude soud! V naší době rozséváme. Moje největší radost je, když dostanu nějakou positivní reakci, ať už na ty kazety, či na tento komentář. Povšimni si, kam to zrno padá! Padá do čtyřech druhů půdy - a tři čtvrtiny semen zahyne! Vada nebyla v semenu, ale v půdě! Můžeš mi vykládat o tom, že Bůh si vybírá - ale v tomto podobenství jsou "metráky" svobodné vůle člověka! Kvalita půdy je strašně důležitá, co se zrna týče. 

Podívejme se na ty typy: Půda "Podél cesty," jsou bezpochyby tak zvaní nominální Křesťané. Oni slyší to Slovo, ale schází jim víra! Věří asi tak, jako lidé věří na UFO! Když se jich zeptáš, zdali jsou Křesťany, hrdě vypnou prsa a odpoví kladně. Když se jich zeptáš, proč jsou Křesťany - neodpoví vůbec! Ne že by nechtěli - ale nevědí! Něco ti povím: Je zcela možné, že až se jednou dostavíš na to ohromné Jambore tam "doma", budeš hrozně překvapen(a), až tam uvidíš lidi, které jsi tam neočekával(a). Nezapomeň však na možnost, že právě tak se může stát, že ty také někoho překvapíš! Kdo patří do Těla Kristova a kdo ne - není na nás abychom posoudili! To ví pouze Kristus a ten, o koho se jedná! Na námitku, že to také někdo nemusí vědět, odpovím: Pakliže si nejsi jistý, ihned se obrať k Bohu a pověz mu, že si ztracený hříšník a že přijímáš Jeho Syna za Spasitele! V tom okamžiku si musíš být jistý(á), protože jinak bys prohlašoval(a) Boha za lháře! On slíbil, že tímto způsobem spasí každého, který přijde! 

Ale dál k té půdě: "Skalnatá půda" jsou lidé na opačném pólu situace. Místo, aby byli chladní, nezaujatí, tito jsou srdeční, pláčí, smějí se a okamžitě souhlasí se vším, co jim řekneš! Jsou jako raketa, která s velkým hlukem odstartovala - ale na oběžnou dráhu se nedostala! Vyhořela dříve, než mohla začít obíhat. 

Třetí skupina jsou "půda trnitá." Zde je pravým viníkem Svět! Starosti tohoto světa vytlačí to Slovo. Někdy je to chudoba, někdy klamnost bohatství. Je zajímavé, že lidé na obou "pólech" - jak ti nejchudší, tak ti nejbohatší, jsou velmi těžké případy. Pozor: Tyto "typy" v žádném případě věřící nepředstavují! To jsou ti, kteří se sice občas představují jako Křesťané, kteří přijali Boží Slovo - ale jsou prázdní, nic v nich není. Je nesmírně důležité, aby se každý z nás poctivě zamyslel nad tím, zda ta jeho víra spadá opravdu pod tu skupinu čtvrtou! 

Boží Slovo musíš pochopit. Byl jednou jeden habešský eunuch, který jel domů z Jeruzaléma a četl něco, čemu nerozuměl. Ale tento člověk porozumět chtěl a proto mu Bůh poslal Filipa, aby ho poučil. Proč? Protože on chtěl porozumět! Na druhé straně k tomu slovu můžeš nastavit hluché uši. Pakliže to nechceš slyšet, neuslyšíš! A když bys náhodou uslyšel, neporozumíš! Znáš-li jenom trochu - a chceš znát víc, Bůh se postará, abys to dostal! On nikdy nezavřel dveře tomu, kdo chtěl vejít. A proto mluví v podobenství, aby ti, kteří nechtějí slyšet, neporozuměli! V tomto podobenství vidíme dnešní tvář Království nebeského. Bůh si povolává z celého světa lidi pro své jméno. A celý ten Jeho program je vykonáván Jeho Tělem, organismem věřících, kteří rozsévají. 

Další obraz světa je v druhém Podobenství o plevelu mezi pšenicí. Je to obraz člověka, který zasel dobré zrno. Pamatuj si, Kristus je ten, který seje. Satan je tím nepřítelem, který rozsévá plevel = falešné učení. V naší době toho Satan nasel velmi bohatě! Jak tak pšenice a plevel rostou pohromadě, je z počátku velmi těžké rozeznat jedno od druhého. Většina kultů, i těch "ismů", vypadá na první pohled OK! Reakce hospodáře je důležitá. "Netrhejte plevel, mohli by jste poškodit pšenici. Až to všechno doroste, budete schopni rozeznat pšenici od plevele!" Dnes jak pšenice, tak i plevel rostou vedle sebe a to je stav Království nebes během mezi-období. Toto není obraz Kristova Těla! "To je obraz organisovaného náboženství!" namítne jeden. Ano, ale to není přece Jeho Církev! Ta Jeho se skládá z neviditelného množství skutečných Křesťanů! Ti jsou ve všech denominacích a církvích! To jsou ti, kteří uvěřili Kristovi a milují Jeho Slovo! Jednou přijde Kristus a oddělí ty dvě skupiny. Jsem rád, že to není na mně. Mohl bych udělat mnoho chyb! 

Ostatní podobenství jen krátce. Ten "hořčičný strom" není jistě symbol Církve nebo jednotlivých Křesťanů! Ještě bych, jednou pro vždy, chtěl ujasnit termíny: Pakliže napíši Církev, mám na mysli skutečné Křesťany, jak už jsem mnohokrát vysvětlil. Mám-li na mysli různé denominace, budu psát církev. Toto semínko je nejmenší ze všech semínek příbuzných hořčici - tak je to myšleno. Pakliže mu dáš dostatek výživy, vyroste ve velký keř, místo malého keře. Toto podobenství poukazuje na vnější růst Křesťanstva (ne Církve!), zatím co podobenství o kvasu, symbolizuje růst vnitřní. 

Ještě jedno, poslední. Všeobecně se podobenství o perle vykládá tak, že perla je Kristus, obchodník je hříšník. To biblicky nehraje! V první řadě, kdo hledá perlu? Hříšník Krista nehledá, Kristus hledá hříšníky! Obchodník-hříšník přece nemá, čím by zaplatil! A hlavní: Spása se přece koupit nedá! Kristus je obchodníkem, který opustí domov, aby hledal vzácné perly. Když je našel, dal vše co měl - svůj život - aby tu perlu získal! Ta perla může - bez jakýchkoliv obtíží - představovat Církev! Perla, na rozdíl od diamantu, je vytvořena živým organismem. Malá částečka písku se dostane do škeble malého živočicha. Působí bolest a proto je obalována speciálním výměškem, až je z toho perla. S perlou nemůžeš dělat nic, co by ji vylepšilo! Nedá se brousit jako drahokam. V tom okamžiku, kdy na ní uděláš zásah, je zničena. Obraz: Kristus přijde a trpí bolest našeho hříchu. Obalí jej svou spravedlností. Bůh nás nevidí, tak jak jsme dnes, vidí nás v pohledu dopisu Efezským 2:10! 

Tady přeskočím o pár veršů - pak se vrátím: Verš 13:55 je jasným poukazem na fakt, že Marie měla po Ježíšovi další děti s Josefem! Proti námitce Katolíka, že to jsou příbuzní, jdi do řečtiny! "Adelphos" znamená "z jedné dělohy!" 

Verše 13:47-50. Nikdo ze všech těch lidí, kteří měli co do činění s Biblí, nemluvil tak často a tak důrazně o pekle, jako Ježíš! Vlídný, laskavý Ježíš! Podle toho, jak On to popisuje, být "ztracený" musí znamenat něco nevýslovně strašného! Kdysi byla taková úvaha ve vědeckém magazínu o tom, jak si věda nebyla jistá v mnoha případech. Nevěděli, jak velký bude výbuch první atomové bomby, nebyli si jisti, jaký následek bude mít anti-koncepční pilulka. Nevěděli nic o biologické válce. Jeden z vědců tam dodal poznámku: Jeden neví, zda existuje nebe a peklo, ale raději si zajisti nebe, protože pakliže neexistuje, nic se nestalo. Pakliže však existuje obojí - a ty sis nic "nezajistil," je to prohra navždy! Abych to zakončil. O pekle nevím víc, než kterýkoliv jiný student Bible. Jedno je mi ale jisté: Pro pravého Křesťana je tato Země jediným peklem, kterým projde! Měl bych už přestat s tímto tématem o pekle, ale dovol mi, abych uvedl jedno podobenství z naší doby. Něco, co budeš slyšet, či číst na každém kroku v moderní "sféře" myšlení. Dovol, abych citoval jednoho "génia" novodobé teologie jménem Lewis Dunnington - někdo na stejné, či na příbuzné rovině, jako překladatelé této ekumenické Bible. Tedy cituji: "Jsme schopni snášet trest za nás, či za druhé, pouze pakliže můžeme uvěřit, že dosáhneme konce, který ospravedlní utrpení, kterým procházíme. Pakliže peklo je bez konce, je bezcenné, jelikož jeho oběti nikdy nedostanou příležitost pro lítost a změnu k dobru". Než se Ti tento "blekot" rozloží v hlavě, může se zdát zcela rozumným, že? Ale potom zjistíš, že "génius" Dunnington a Bůh mají zcela rozličné teologie! Tento moderní boho-kritik došel k názoru, že hřích má být potrestán pouze za účelem reformování hříšníka. 

Tak tedy: Scéna první. Tři chlapíci sedí někde v malém zakouřeném pokojíku. Jejich konverzace se točí kolem plánování zločinu. Terčem je bohatá rodina v luxusní čtvrti. Trojice má vypátráno, že manžel bude na cestách a doma zůstane pouze žena a dvě malé děti. Už si pomalu rozdělují lup. Scéna druhá. Druhý den odpoledne už je trojice uvedena do vězeňských cel. Venku po nich zůstali tři mrtví. Jedna mladá žena a dvě děti. A nyní se na to celé "scenário" podíváme očima našeho mudrce-teologa: Muž č.1 je zcela zdrcený z toho, co spáchal. Cítí stoprocentní lítost, je úplně zreformovaný. Pakliže hřích má být trestán za účelem reformace hříšníka - tohoto chlapíka můžete propustit zítra ráno! Muž č.2. Tento nemá výčitky svědomí ani v nejmenším! Směje se svým vyšetřovatelům do očí. Tento zločinec nemůže být nikdy zreformován! Čím větší trest, tím se stane horším! Doživotní vězení nebo trest smrti by neměly cenu, jelikož on se nikdy dobrým nestane! Tento chlapík by měl být propuštěn okamžitě, protože Jeho trest ztrácí smysl! Muž č.3. Má měkké srdce a dá se snadno ovlivnit. Po třiceti dnech tvrdé práce ve vězení se poučí, a bude zreformován. A tak, pro vraždu třech lidských bytostí, by měl "sedět" 30 dní. Potom může jít do nebe bez jakýchkoliv problémů. Co na ty to? 

Bůh trestá hříšníka, protože nenávidí hřích! Hřích je ta zaťatá pěst před Boží tváří! Hřích je neskonalá urážka Boží lásky! Bůh od sebe odvrhne hříšníka pro vždy, protože nesnese ve své přítomnosti hřích! To je ten skutečný důvod pro existenci pekla! To není nějaká Boží touha po pomstě! Bůh a hřích nemohou být pohromadě! A jelikož po tom, co jsi odmítl toho jediného, který Tě mohl zbavit hříchu, jsi zůstal nečistý, nikdy už se nemůžeš ukázat v přítomnosti Boha! A protože Tvá duše, Tvůj duch, či Tvé "já", ať tomu chceš říkat jakkoliv, je nesmrtelné (nezničitelné) podstaty, budeš na věky odstraněn ze sféry Jeho lásky a péče! A to je Peklo, věř mi! 



Kapitola 14. 

Matoušův "pohyb" směrem ke konečnému vyvrcholení se pomalu zrychluje. Spor náboženských vůdců s Ježíšem se vyostřuje. Herodes nechal stít Jana Křtitele pod záminkou, že musí dodržet svůj slib. Ježíš se na čas stáhne, aby nezatlačil Heroda do předčasné situace. Nasycení těch pěti tisíců (plus ženy a děti!) je zřejmě považováno za jeden z vrcholných zázraků všemi čtyřmi evangelisty, protože tento zázrak uvádějí všichni. 

Verše 14:26-31. Až žalostně komické jsou pokusy liberálních "křesťanských učenců" vysvětlit Kristovu chůzi po vodě! Od "mělké“ vody, až po nějaká "prkna" právě plovoucí kolem. Ještě, že v té době neznali surfboard! Mnohem zajímavější je problém Petrův. Ten známe všichni! Pokud máš na očích Krista s Jeho láskou, mocí a moudrostí - problémy se zdají být mrňavé. Ale jeden pohled na ty vlny a vítr v tomto světě - a už nám začnou šedivět vlasy! Víme předem, jak to dopadne - a kolikrát v životě tuto chybu stejně uděláme! 



Kapitola 15. 

Zákoníci a farizejové vážili dlouhou cestu až z Jeruzaléma. V poslední kapitole byl Ježíš a apoštolé někde v poušti, kde si lidé nemohli koupit ani hamburger a tak On je nakrmil. Člověk by si myslel, že ta "delegace" z města se o tom zázraku dozvěděla a že se Mu přišli poklonit a uznat Jeho suverenitu! Místo toho se přišli hádat! Přišli, aby Ho obvinili. Ne z nějakého činu proti Písmu, ale proti jejich tradicím! Nešlo zde o nějaké hygienické umytí rukou před jídlem, ale o ceremoniální mytí. Ježíš je ihned obvinil z překračování Božích nařízení. Totiž, za ta staletí si Židé "zbožně" přidali tradice, které jim pomohly obejít Boží zákony. Ježíš jim praví, že k tomu "cti své rodiče" patří také podporovat je ve stáří. Aby se vyhnuli této zodpovědnosti, "věnovali" či "zaslíbili" své peníze Bohu. A tak, když nadešla otázka o podpoře rodičů, jednoduše odpověděli, že to již nejsou jejich peníze! Myslím, že nejlepší zkouškou Křesťana je to, jak nakládá s penězi! Zdali je považuje za svůj majetek nebo zda považuje sebe jako správce Božího majetku! Uvědom si, že bez Boha nemáš nic a že Mu - finálně - patří celý vesmír včetně tvého majetku! Kristus je nazval "pokrytci." Dnes se tento výraz tak často nepoužívá - v dobách Kristových to bylo velmi silné slovo. To řecké "hůpôkritôs" znamená "herec," ten který předstírá, že je tím, koho představuje. Ježíš je obviňuje, že si "hrají na náboženství." 

Lidičky, takových jsou dnes miliony! Budou mluvit o morálce velmi spisovnou češtinou, budou mluvit o Bohu, jako by se s Ním scházeli každý večer a jejich srdce budou ledová a prázdná. Ale tyto typy mně tak nevyvedou z míry jako třebas tento příklad: Vidíš staršího, krásného člověka. Plný dobré pohody, ochoten pomoci druhým, můžeš s ním či s ní mluvit i Sokratovi, Diokleciánovi, Spinozovi či Masarykovi. Nikdy nebyl(a) komunistou, nikdy s tím ani nesouhlasil(a). Ano, můžeš s nimi mluvit i o "ideji" Boha. Jakmile ale začneš mluvit o Kristovi - v tom okamžiku ztratí ten milý úsměv - a je konec! Tak tyhle typy mně bolí! 

Verše 15:10-11. Zde dostáváme ten velký princip o tom, že morální nečistota není fyzická, ale duchovní! Jíst některá jídla ceremoniálně znečisťovalo, ale to mělo učit princip vnitřní čistoty! Umývali si ruce, procházeli obřady, ale nikdy se nestarali o čistotu srdce! Zákon, který rozlišoval mezi "čistou" a "nečistou" potravou, nebyl dán pouze aby učil morální čistotu, ale také aby je oddělil od druhých národů! Pak to Bůh pozměnil, viz příhoda s Petrem v desáté kapitole Skutků! Ježíš to ještě vysvětluje: To špatné, které vychází ze srdce, to znečisťuje! Proto také v knize Přísloví je nádherná rada, o které jsem se již zmínil: "Své srdce pečlivě ochraňuj - vždyť z něj vychází prameny života". Žijeme v době nové morálky a dosáhli jsme toho, co Izaiáš píše v 5:20. Zlo se nazývá dobrem, a dobro zlem! 

Svět se vysmívá těm, kteří věří, že Bible je dopisem od Boha! Postavil si vlastní "správnou cestu" a způsob, jak žít bez kohokoliv, komu by byl za své činy zodpovědný! Ale lidičky: Ta "nová morálka" je starší než pyramidy! Tou situační etikou se otevřela Pandořina skříňka! Proč? Člověk musí být pod kontrolou, protože on je tím nejnebezpečnějším tvorem na Zemi! Dáváme do klecí zvířata, ale člověk přece musí být svobodný, aby mohl dělat to, co mu "dělá dobře!" Podívej se kolem sebe! Mládež je už od kolébky denně vystavovaná špíně, proti které nemůže být imunní ani dospělý člověk, natož oni! A pro ty, kteří by snad přece jenom chtěli hledat nějaký ten smysl života nebo dokonce i Boha, nepřítel-Satan nasel na pole tolik plevele, že se v tom nezkušený "hledač" nevyzná! Stalo se to, co se muselo stát! Člověk se osvobodil od Boha a z jeho srdce vychází přesně to, co popisoval Kristus už před devatenácti sty lety! 

Verše 15:21-28. Ježíš poprvé opouští Izrael a jde "k sousedům". Je to zajímavé - je přece Králem země! Když dříve rozeslal učedníky, jasně jim přikázal, aby šli jen ke "ztraceným dětem Izraele!" Pak byl Bůh-Syn odmítnut národem a vznikl konflikt. Ten zlom mezi Ježíšem a náboženskou smetánkou nastal před nedávnem. Co se stalo? Ježíš sám překračuje hranice Izraele a pokládá další veliký princip: Přijímá i Pohany! ("národy") Ta žena, která k Němu přistoupila, byla skutečná Pohanka. Marek 7:26 píše, že to byla Syro-Féničanka, pořádná míchanice ras! Ve skutečnosti neměla na Krále žádný nárok a také jí poprvé neodpověděl. 

Verš 15:24. se zdá být ostrý, ale Král jí dává pouze fakta! Nezapomeň, že On se primárně nabízí jako splnění proroctví o přicházejícím králi z rodu Davidova! Ježíš nutí tu Pohanku, aby si uvědomila tento fakt! Nakonec On tak také zemřel, s nápisem na kříži: Toto je Ježíš, král židovský. Pozorně sleduj dále. Když Ho oslovila jako syna Davidova, odmítl ji. Nyní mu říká: Pane! (kurios). V češtině to tak nezní. Angličtina má 4 výrazy, které z kurios odvozuje: "God," "Lord," "Master," "Sir." Ta škála pro vyjádření úcty je zde širší. 

Verš 15:26. je ještě ostřejší! Takové odmítnutí by zahnalo mnohé pryč! V Lukáši mluví Ježíš o chudákovi, který se živil drobty, které padaly ze stolu bohatce. A psi olizovali jeho rány. Izraelité používali název "pes" ve spojení s Pohany. Tato žena byla rozhodnuta snést tuto nelichotivou přezdívku, protože věřila, že Ježíš jí může pomoci. Věřila Mu! Nějaký čas před tím dal Ježíš pozvání: "Přijďte ke mně "všichni!" Ta Syro-Féničanka spadala pod "všichni" jako Ty, jako já, či Mongol z Dalandzadgadu! A co je třeba udělat? Nic! Přijít! Ježíš neříká ve svém pozvání: Přilezte po břiše, po kolenou, přineste dary, přijďte čistí, pomodlete se nejdříve stokrát zdrávas, staňte se dobrými a potom přijďte! Ne! Jediná podmínka je: Přijďte! Odpověď té Pohanky ukazovala velkou víru - a Bůh na víru vždy reaguje! 

Jak už jsem se zmínil: Je vyloučené, aby někdo (kromě Boha) věděl, kolik lidí Ježíš za tu dobu uzdravil! To byly tisíce, že? Malomocní, slepí, chromí, hluší, s výtokem krve, potom i několik mrtvých, ano? Podle každého moderního mudrce má každý ten homo sapiens alespoň jiskřičku dobra, tam někde hluboko v srdci. "Nikdo není úplně špatný". A já se ptám: Kde byly ty tisíce uzdravených či nakrmených v době, kdy se hlasovalo: Barabáš a nebo Ježíš? Kde byli, když se tam stavěly ty kříže? Já vím, muselo se to tak stát, Bůh to měl naplánované, ještě než vzniklo souhvězdí Orion. Já vím, změnit se to (asi) nedalo! Ale co takové to chlapské vděčné gesto? Uvědomuji si, že ten kříž musel být, to už jsem pochopil. Ale kolik těch "vděčných" lidí stálo kolem toho kříže, aby alespoň ukázali: "My jsme nezapomněli!" My na Tebe nikdy nezapomeneme!" Kde jsou ti lidé dnes? Kolik z těch pěti miliard lidiček na tomto světě si - alespoň jednou za den - vzpomene na Toho, který je tak miluje a řekne: Děkuji Ti, můj Bože, za Tvou lásku." Vrahy jako byl Heydrich, Hitler, Stalin, Gottwald a podobní - oplakávaly miliony. Kdo si vzpomene na umírajícího Krista? Vzpomínáte na "smuteční manifestace" na Václavském náměstí? Tryzny za vrahy! 

Konec této kapitoly, obdoba toho prvního nasycení davu, ukazuje, že ti učedníci Ježíšovi nevěřili! Nenech si ujít tuto zprávu! Vypadá to sice, jako opakování scény krmení pěti tisíc a zdá se to být zprvu podivné, proč Matouš ztrácí čas popisováním téměř totožné události - nic nového přece neuvádí. Pozor na to! Matouš se pomalu dostává z toho prvního pohledu: Ježíš, král z rodu Davidova - k tomu závěrečnému obrazu: Odmítnutý Mesiáš! Ale podívejme se na ty učedníky. Zdá se, že se prozatím nic nenaučili! Jejich neochota uvěřit, se vlastně rovná určité formě odmítnutí! Přátelé - nedůvěra vůči Bohu je hřích! Drtivá většina starostí, nejistot, nočních můr a strachu z budoucnosti, spočívá v tom, že nejsme ochotni se plně spolehnout na Boha! Nemáme pochyby o tom, že On jednou přijde a dá vše do pořádku. To je jisté! Ale dnešek a zítřek? To bys Pane asi nesvedl! Vždyť ten můj život je tak složitý a co ty problémy! Ne, s tím si musím poradit asi sám(a)! To je ta průměrná lidská víra! 

Tato kapitola ukazuje, že ti Jeho učedníci Ježíše spíše zpomalují, jsou více překážkou než pomocí! Zdá se, že od té chvíle, co se definitivně rozešel s vedoucí náboženskou skupinou, začíná mít reálné problémy ve vlastních řadách! Ono se to vlastně ani tak moc za ta léta nezměnilo. Bůh s námi stále musí mít trpělivost, než se dostaneme tam, kde už jsme dávno měli být: Opřeni naplno o tu Skálu, jak to radí 1. Petr 5:7! 



Kapitola 16. 

Začíná opět střetnutím mezi "nábožníky" a Ježíšem. Ten stejný požadavek: Dej nám nějaký důkaz! Je mi občas podivně, když totéž slyším od svých přátel. Není důkaz v tomto celém, nekonečném vesmíru, který by dokázal i jen existenci Boha těm, kteří se rozhodli, že Boha nepřijmou! Pakliže jsi se rozhodl(a) ve svém srdci, že Tě on či ona nemiluje - nikdo Tě nepřesvědčí o opaku! Jak absurdní černý humor! Bůh za tebe zemře na kříži a ty chceš důkazy o Jeho existenci! 

V této kapitole také uvidíš různé názory na Krista. Farizejové a Saduceji Jej považují za podvodníka, za falešného proroka. Davy lidí Jej považují za jednoho z proroků, jako Jana Křtitele, Jeremiáše, Eliáše či někoho podobného. Jeho učedníci věří, že Ježíš je tím očekávaným Mesiášem, i když občas jejich chování naznačuje něco zcela jiného! On je varuje před "nákazou" od těch náboženských pokrytců a oni se domnívají, že jim vyčítá, že s sebou nevzali chleba! Jaká tupost! "Kvas" podle Ježíše jsou falešná učení! Biblicky "kvas" je vždy symbolem zla. Protože Matouš je klíčem k Novému Zákonu, musíme být opatrní v pohledu a výkladu toho či onoho děje. 

Verše 16:13-16. Když se podíváš na mapu, nalezneš tři Césareje. Césarea Filipova leží na sever od Galilejského jezera. Ježíš je na severu těsně před tím, než se otočí a namíří si to na konečný cíl, ten nízký kopec za Jeruzalémem. Ještě nežli začne tu poslední cestu, musí svým učedníkům vysvětlit dvě skutečnosti: a) Kdo On je, b) Co hodlá v příštích dnech udělat. To stejné musíš vědět Ty, pakliže se považuješ za Křesťana či Křesťanku! Potřebuješ to vědět, abys mohl mít skutečnou víru! 

Povšimni si první otázky: "Kdo říkáš, že já jsem?" Tuto otázku se ptá až dodnes. Ježíš z Nazaretu je tou nejkontroverznější osobností v dějinách historie světa! Tento názor davů se nezměnil dodnes. Je spousta lidí, kteří považují Ježíše za "Velkého Učitele". Kdysi jsem tam patřil i já! Když se Ježíš obrátí s tou otázkou ke svým, byl čas aby se rozhodli. Petr byl zřejmě mluvčím za celou skupinu: "Ty jsi Kristus." = Mesiáš, který byl předpověděn ve Starém Zákoně. A také ještě "Boží Syn." To byla ta největší pocta, kterou Ježíš obdržel od lidí. A to je také přesně to, čím On je! Pouze Duch Boží mohl objasnit lidem, kdo ten Ježíš vlastně je. Ježíš mu říká: Na tento názor jsi nepřišel tím, že mně pár let znáš! To Ti odhalil Bůh! 

Teď jsme u verše 16:18. Jak už jsem napsal v úvodu, dostávám se nyní - nevyhnutelně - do rozporů, které jsou staré víc, jak tisíc let! Já jsem "odkojený" americkým fundamentálním Protestantismem, který mně naučil, že Bible je tím jediným standardem, podle kterého se mohu řídit a že musím být velmi skeptický, co se tradicí týče (viz. Matouš 15:3, Marek 7:8-9). A proto se můj výklad bude diametrálně lišit od výkladu Římsko-katolického, pravoslavného a vlastně ode všech těch tradičních církví, včetně novodobých liberálních Protestantů, jak jsem je poznal na příklad ve Švýcarsku, i když v tomto pohledu zde by se mnou asi souhlasili. Teď přemýšlej pozorně! Na jaké Skále vybudoval Kristus svou Církev? Jsou lidé, kteří tvrdí, že na Petrovi. Zde je slovní hříčka. V původní řečtině je to: "Ty jsi Petros (malý oblázek), a na této "petra" (skalní masiv), postavím svou Církev!" 

Jsou další, kteří věří, že Kristus stavěl svou Církev na Petrově prohlášení, vyznání víry. Nesouhlasím. Kdo je ta Skála? Ježíš Kristus je ta Skála! Církev je postavená na Kristovi - On je tím základem! 1. Korintským 3:11: Jiný základ není! "Brány pekelné." Slovo pro "peklo" je zde použito "Hádes." Odpovídající výraz Starého Zákona by byl "šeol," což znamená neviditelný svět, "Smrt." Kristus říká, že ani Smrt nezvítězí nad Jeho Církví. Jednoho dne uslyší všechny Jeho děti - ať už dávno rozpadlé v prach, či ještě žijící - Jeho hlas, jak je volá domů! Ani Smrt tomu nezabrání! 

Co jsou to ty "klíče Království nebeského?" Byly dány pouze Petrovi? Ne! Ježíš je dává každému, kdo učiní to stejné přiznání, které jsme slyšeli od Petra! Pakliže jsi Jeho dítě, máš ty klíče právě tak, jako kterýkoliv jiný Křesťan či Křesťanka! Klíče byly znakem autority úřadu zákoníků, kteří vysvětlovali Písmo (Nehemiáš 8:2-8). Každý z vás Křesťanů má Bibli - a tím - klíče od království nebeského! A teď pozor: Pakliže někomu odmítneš "dát" to Slovo, bude to odmítnuto i v nebi. (Nedovedu si představit z jakého důvodu bych odmítl, ale zřejmě ta možnost zde je, jinak by to Bible neuváděla). Pakliže přijmeš, bude to přijato i v nebi. Vysvětlím: Každý z nás někde vyrostl, má tam známé, přátele, lidi, kteří nám věří, i tam, kde by nevěřili nikomu jinému! Ty jsi možná ten jediný Kristus, kterého tito lidé v životě potkají, poznají! Doufám, že chápeš tu strašnou odpovědnost. Nehraješ si s dny, roky, či i celým lidským životem! Hraješ si s věčností! Je zcela možné, jak už jsem řekl, že jsou na tomto světě lidé, pro které ty klíče drží jenom jedna jediná osoba na celém světě - a to jsi Ty! Není nikoho na tomto světě, který by byl výlučným držitelem těchto klíčů! Toto je naše poslání, nám ho dal, nežli odešel domů! 

Proč je požádal, aby nikomu nic neříkali? Protože pouhá vědomost o tom, kdo Ježíš je - nespasí! Dostat spásu znamená vědět, kdo On je a co pro Tebe udělal. Potom Ho můžeš přijmout vírou! Zde poprvé Ježíš začíná vysvětlovat svým učedníkům, proč vlastně přišel. Časově je to asi tak šest měsíců před Kalvárií. Proč čekal tak dlouho? Zřejmě věděl, že na to nejsou připraveni. Nakonec jim to "nedošlo" ani po Kalvárii! Ale to později. Pětkrát jim vysvětloval, že jde do Jeruzaléma zemřít na kříži (Matouš 17:12, 17:22-23, 20:18-19, 20:28). A to je to, co Ježíš udělal pro Tebe, pro mně: Zemřel za naše hříchy, jak oznamuje Písmo, byl pochován a znovu vstal. Musíš vědět kdo On je a co pro Tebe udělal! A pakliže tomu uvěříš, On Tě spasí. Ve zlomku vteřiny Tě spasí! Tato pravda nebyla nikomu odhalena (kromě Nikodéma) až do Vzkříšení. Petr na to reaguje, no jako Petr! Ve skutečnosti říká: Ty jsi Mesiáš, Ty jsi Boží Syn. Ty nesmíš, Ty nemůžeš jít na ten kříž! Skutečně, tato eventualita jim nikdy na mysl nepřišla a tak se s ní nemohli vyrovnat. Je Satanskou lží tato fakta popírat. Ta Jeho smrt na tom kříži je to jediné, co nás může zachránit! 1. Petr 2:24 to živě popisuje. Podívej se: Petr, kterému jako prvnímu (či Janu Křtiteli?) Bůh vyjevil pravdu o Kristovi - ten stejný se nechá oblafnout od Satana jako nic! To by nebyla příliš pevná skála, na které by se měla postavit věčná Církev! 

Verš 16:26. Nikdy nezapomeň! Můžeš mít všechny poklady světa, ale co ti to bude platné, až tě povezou na Olšany! V ten den bude rozhodovat kolik jsi si našetřil v té konečné bance, kde zloději nekradou, moli nezkonzumují. A úroky jsou neuvěřitelné! A jak se tam posílají vklady? Každý člověk, kterému povíš o Kristu, je Tvým vkladem! Nemusíš mít úspěch, každý to nepřijme - počítá se snaha! 

Verš 16:28. A zde je opět zářivý příklad překladu, ať už nedbalostí, neznalostí či úmyslně pokrouceného! Jak v řečtině, tak i v angličtině, je to takhle: "dokud nespatří Syna člověka, přicházejícího do svého království!" A to se stalo: Marek 16:19, Lukáš 24:50-51. Skutky 1:7. O Jeho Druhém Příchodu neví přece nikdo! 



Kapitola 17. 

Ústředním námětem je Transfigurace (Proměnění). Zde mám odlišný názor, než McGee (To se stává i v "nejlepších rodinách"). McGee se domnívá, že poslední verš předešlé kapitoly se týká Transfigurace. Já to vidím jako Kristův odchod domů a dávám k tomu reference. Ale o spásu lidské duše nejde, tak si mysli, co chceš! "Jeho tvář zářila jako slunce." Dovol, abych navrhl něco k zamyšlení: Co když takovou podobnou zář měli Adam a Eva před Pádem? Jak to, že pojednou zjistili, že jsou nazí? Nebyli v tom jejich stavu nevinnosti oblečeni do nějaké "záře," kterou pojednou ztratili? Výraz "Transfigurace," v řečtině "metamorphosis," znamená změnu formy či struktury. Něco jako "housenka - motýl." Lidská těla stárnou, onemocní, zeslábnou, stanou se spíše přítěží. Když si představím tu scénu Transfigurace a potom si přečtu 1. Jana 3:2, kde mimochodem Jan píše: "budeme jako On" a ne "budeme Mu podobní," tak vidím docela atraktivní budoucnost! Jistě, je to takové "fantazírování," ale ne tak zcela nepodložené! Bible mi také neříká, jak se jednou budeme dostávat z Nového Jerusaléma na Zem! (Apokalypsa 22:14). Proč si neudělat vlastní obraz? 

Verš 17:5. Zde Bůh-Otec s konečnou platností představuje Ježíše nejenom jako Syna, ale také jako poslední autoritu, jako poslední manifestaci Boha. Jiné zprávy už nedostaneme! Vše, co potřebujeme vědět, nám tu Ježíš zanechal! Co říká? "Pošlu vám Svatého Ducha - povede vás do veškeré pravdy." Proto jsem okamžitě ve střehu, když se dozvím, že se stal někde nějaký zázrak, že tam Marie nebo Tadeáš či kdokoliv jiný, říká lidem, aby byli dobří (!) a že aby, třebas, tam postavili nový kostel! Kostelů je dost, ale jsou plné pouze tehdy, když se očekává přenos celostátní televize! Kostely neudělají z lidí Křesťany! Spása je ve znalosti Spasitele! Potřebuješ vědět to, co Pavel řekl tomu žalářníkovi ve Skutcích 16:30! V dnešním kostele se to sotva dozvíš! To je takový vtip: Přijde malý chlapec domů z kostela a otec se ho zeptá: "O čem dnes ten kněz kázal?" "Nevím," odvětil chlapec, "to nám neřekl." 

Kostel je nepostradatelný v tom, že přijdeš, (nebo bys měl přijít) mezi "své." Tam máš být mezi lidmi, kterým se dá úplně věřit, kteří milují Krista a jsou Mu vděční za to, co pro ně udělal. Milují také Tebe, protože jsi jejich bratr nebo sestra! Křesťané jsou lidé, kteří mají v první řadě na mysli, jak o Kristovi říci druhým a jsou schopni tak učinit, protože vědí, co "je psáno" (gegraptai)! Jinak jejich největší radostí je skálopevná jistota (ne naděje!), že jednou přijde den kdy: "Kristus sám sestoupí z nebes s hlasem archanděla a trubkou Boha. Mrtví v Kristu (Křesťané) vstanou první. Potom my, kteří budeme ještě naživu, vzlétneme společně s nimi do prostoru, kde se s Ním setkáme - a už s Ním zůstaneme navždy." (1.Tesalonským 4:16-18, 1.Korintským 15:51-52). Už jsi to někdy slyšel ve svém kostele? Kolik Křesťanů, které znáš, už za Tebou někdy přišlo s Biblí v ruce, aby si podiskutovali o tom či onom pohledu na cokoliv v Božím slově? Kolik Křesťanů znáš Ty osobně, kteří znají celé Písmo a dovedou občas něco vysvětlit? Odpusť, nechci být sarkastický! Jenom jsem se dostal ve vzpomínkách zpět do jednoho malého, dřevěného kostelíka na Padesáté osmé ulici v Ciceru, předměstí Chicaga, a do velmi moderního velkého kostela v St. Petersburgu na Floridě. Živě se pamatuji, jak jsem se doslova "rval" o každé slovíčko s mladým pastorem v Ciceru, když mi dokazoval, že spásu nemohu ztratit! Ukázal mi to v Bibli, já si to zkontroloval a tím je to pro mne vyřízené provždy! 

Jsem si jist, že budu mít velikou radost, až o něho tam někde doma "zakopnu! Pamatuji se na tu lásku v očích Křesťanů v St. Petersburgu, když jsme je v únoru 1994 navštívili a museli jsme jim vysvětlovat (z pódia, jak to nemám rád!) co v Praze děláme a jaká je reakce! Až, dá-li Bůh, se dostaneme do Pavlových dopisů, potom poznáš, jakou lásku měli mezi sebou ty kongregace, které Pavel založil, a jak si i pomáhali, i když se nikdy na zemi nepoznali. To je Křesťanství! Tady v Čechách se dohaduji s nějakým tím jakoby-Křesťanem o tom, zda vůbec byla Potopa! On četl v nějakém tom socialistickém magazínu, že je to nemožné a tím to pro něj končí! Ale dost porovnávání - snad to ani poctivě porovnat nejde! 

Ještě k té Transfiguraci. Bůh Otec říká: "Toto je můj jediný Syn, poslouchejte Jeho!" A proto také, pokud je to možné, když mám problém nebo otázku, podívám se nejprve, co k tomu říká Ježíš. Je to takové osobní motto: "Ježíš první!" Proč? Protože jsem prozatím neslyšel, že by Bůh-Otec doporučil ještě někoho jiného, abych ho poslouchal, a že v něm má zalíbení! 

Verše 17:10-13. Zde se nabízí otázka: Byl Jan Křtitel skutečně Eliášem? Něco už jsme měli v kap. 11. O co se zde Ježíš snaží, je zabránit argumentu, že kdyby Jan Křtitel Eliášem byl, Ježíš by nemusel zemřít na kříži, protože Eliáš musí přijít, nežli Mesiáš založí své Království. Ježíš odpovídá asi takto: Kdyby mne býval národ přijal, Jan by byl Eliášem. Neptej se mně, jak to je možné, já jen učím to, co říká Bible! 

Verše 17:17-21. Toto byl asi ten nejhorší případ, který k Ježíši přivedli! A také smutný případ, protože učedníci schopni nebyli! Toto je obraz dnešních církví. Svět posedlý démonem a církve nejsou schopné ničeho! Kdysi jsem slyšel takovou krátkou povídku. Smutnou povídku. Nevím, zda se to skutečně odehrálo, ale: Pamatuješ se, jak Petr a Jan jdou do synagogy a uvidí žebráka? Je to ve Skutcích 3:1-10. "Zlato a stříbro nemám, ale..." Asi tak mezi 410-426 AD Augustin pracoval na své knize "Boží Město". Jednou navštíví římského biskupa (později se jmenovali papežové). Byl to myslím Celestin První. Ten ho asi neočekával a jak tam Augustin vkročí bez ohlášení, vidí, jak Celestin přepočítává na stole zlaťáky. V rozpacích chce odejít, když jej biskup zahlédne: "Pojď dál, příteli! Jak vidíš, my už nemůžeme říci jako kdysi Petr: "Zlato a stříbro nemám..." Augustin smutně odvětil: "Ale také už nemůžeme říci: Vstaň a choď !" 

"Kdyby jste měli víru jako..." Mnozí to vykládají jako kouzelnou hůlku. Řekneš "Abrakadabra" - a pakliže věříš (?), všechno je pro tebe možné! Není! Jenom to, co je v souladu s Boží vůlí! Dám ti příklad: Dva chlapíci stojí u Řípu. Oba dva mají víru ve velikosti zrnka hořčice. Jeden chce pohnout Řípem doprava, druhý doleva! V každé válce se Křesťané na obou stranách modlili k Bohu za vítězství! To je stále ten stejný naivní pohled, jako když se někoho zeptám, zda je Křesťan a on(a) odpoví: "Jistě, já v Boha věřím" nebo "Jistě, byl(a) jsem pokřtěný(á)!" Všechna náboženství (snad kromě Buddhismu) věří v nějakého Boha! Hinduisté jich dokonce mají asi 300 milionů! A to, že Tě někdo postříkal vodou, když Ti byl týden, neznamená vůbec nic! Nemám pochyby o tom, že náš starý dobrý Adolf Hitler byl pokřtěný také! Co říká Ježíš? Jaký je ten první požadavek? "Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí..." Odmítám to rozebírat dál... 

Verš 17:21 není ve většině rukopisů. 

Verše 17:22-23. Už po třetí jim oznamuje, co se stane. Jediné, na co se zmohli, byla lítost! Když si uvědomím, kolikrát jim to vysvětloval a potom se podívám na tu scénu na cestě do Emauz (Lukáš 24:21), je to neuvěřitelná slepota! Ovšem, uvědomuji si, že si hraji na generála po bitvě! Já bych byl jistě právě tak slepý! A zde jsme u té, tolikrát opakované, ignorance Písma! To všechno bylo v Bibli! Neříkám, že někdo pochopil proroctví, nežli se splnilo, to ne! Ale potom? Ti chlapíci měli skákat radostí, že se Ježíš nevzdal a že to dovedl až do konce! Kolikráte jsem si říkal: To kdybych já seděl u Jeho nohou, poslouchal Jeho učení - ale kdepak! Byl bych právě tak tupý a slepý jako oni! Každý z nás! 

Verše 17:24-27. Ježíš správně říká, že když královská rodina je vyjmuta z placení daní, On Král, by měl být první. Ale potom ten způsob, jakým nabyl tu minci, ukazuje, že On Ježíš, získal zpět vše, co Adam ztratil. Tvorové Ho poslouchali! Já se domnívám, že Adam měl tu stejnou moc nad tvorstvem, ale ztratil ji při Pádu. Zkontroluj si Genesi 1:26. Při Transfiguraci vidíme člověka, jak se vrací k původnímu smyslu bytí. Ve scéně placení daní, jak se vrací ku své ztracené moci... 



Kapitola 18. 

Hned na počátku máme takové "karnální" ambice. Kdo bude největší v nebeském království! Mají na mysli funkce, vysoká postavení, úctu těch "menších" než jsou oni... Ano, byli stejní, jako jsme dnes my. Zde máme krásný obrázek. Učedníci, "sůl země," a Ježíš s malým děckem. Co jim chce říci? Mnoho lidí to chápalo, jako že se musíme tak nějak vrátit do dětství, stát se opět naivními, nezkušenými, nevinnými. To nejde! Ježíš nemluví o "reversi," ale o "konversi." Nemůžeš se vrátit zpět, v tom fyzickém slova smyslu - ani jen v myšlenkách. Ježíš mluví o novém životě, kde začínáme jako malé děti. Spoj si to s Janem 3:3! "Pokud se znovu nenarodíš..." Když jsi se narodil znovu, začínáš spirituálně znovu od začátku. Dostáváš zcela jiný způsob myšlení, jiné hodnocení skutečností, jiný smysl života, zcela jiné občanství! Čti Jana 17:14-16, Filipským 3:20. Ježíš velmi ostře varuje svůdce dětí. Vypadá to, jako by přikládal více důležitosti obrácení dětí než dospělých. Vzpomínám si na takovou krátkou poznámku na toto téma: Jeden ze známých evangelistů ze začátku tohoto století přijde domů po schůzi či schůzce. Rodina se ho ptá, kolik "konvertů" toho dne získal. "Dva a půl" odvětil. "Co to znamená?" "Dvě děti a jednoho dospělého. Ten dospělý už byl starší člověk a tak měl jen půl života před sebou." Jistě - každý je důležitý, ale co se našeho úkolu zde na zemi týče, děti jsou důležitější! 

Zde se opět rozcházím s tradiční církví. Tradice: Pakliže zemře nepokřtěné dítě, nemůže jít ke Kristovi! Ježíš zde, a i jinde, říká, že tyto děti jdou do nebe. Ne proto, že jsou Tvoje či moje, ne proto, že jsou nevinné, ale proto, že za ně Kristus zemřel! Podobenství o ztracené ovci. Toto není stejné jako v Lukáši kap.15. Tam pastýř hledá, aby ovci nalezl, zde ji přichází zachránit, spasit! A končí opět "maličkými." Bůh se postará o děti než dosáhnou věku vlastní zodpovědnosti před Ním. Kdy to je? To ví Bůh! Každý ten věk bude zřejmě jiný, nemáme všichni stejnou kapacitu přemýšlet a chápat (mám s tím potíže v dopise Římanům a asi to nikdy nevyřeším!) 

Verše 18:15-20. První část je o chování mezi Křesťany. Ovšem, pakliže je ten hřích proti Tobě! Když je problém mezi Křesťany, musí být vyřešen cestou přátelskou, smírnou. Nejsou-li toho schopni, ať to vyřídí kongregace. 

Verš 18:18 jsme si už vysvětlili. Zde je chybně psáno "o moci církve." Je to moc každého Křesťana! 

Verše 18:19-20. Znamená to, že se můžeš shodnout na novém Mercedesu a zítra ho máš před domem? Myslí tím cokoliv? Ano, ale je tam podmínka. V Jeho jménu. On uslyší každou žádost, která je dána ve jménu Krista, jinak řečeno žádost, kterou by i Kristus učinil. Dalo by se říci, že žádat v Jeho jménu, znamená ptát se na Jeho vůli. 

Verše 18:21-22. Petr si myslí, že je velkorysý, když nabízí víc než co učili rabíni, dvakrát až třikrát. Ježíš mu odpovídá, že má odpustit 490 krát! To už mezitím oba zestárnou a nemá cenu se hádat! 

Verš 18:27. Zde se opět střetnu s odlišnými doktrínami. Verš 34. je voda na římsko-katolický očistec! Tedy nejdříve se podíváme na tento pohled. Kdyby tím "pánem" byl myšlen můj Bůh, pak to nehraje s biblickým obrazem Boha! Ten by nikdy "neodpustil" předem, když by věděl (a Bůh ví konec před začátkem), co ten sluha udělá! Jde mi mráz po zádech, když si pomyslím na všechny ty Katolíky, kteří mi řekli: No, když neprojdu tou kontrolou, "odsedím" si to v očistci! Ten druhý pohled je složitější, ale slíbil jsem, že jak tak budeme procházet Novým zákonem, podíváme se na všechny hlavní hereze a i denominace, které se liší od našeho pohledu. Můj pohled - opakuji - je hledisko Křesťana, který je přesvědčený, že celá Bible je pravda od A až do Zet a že: Pakliže to, co čteš, dává smysl, nepřikládej tomu jiný! Nesnaž se dát Bohu do úst něco, co nemyslel! A jako poslední: Můj Bůh má dostatečnou moc a prozíravost, aby dovedl udržet své Slovo nezměněné a nepokroucené po dva tisíce let! Pro Něj jsou to dva dny! 

Tak tedy: Adventisté Sedmého Dne, podle jejich zakladatelky Ellen G.White, přijali její, tak zvaný "Investigative Judgement." Přeložil bych to "Vyšetřovací Soud." Vychází z Apokalypsy 20:15. Podle jejího názoru Ježíš od roku 1844 (?!?) "zkoumá" záznamy všech, kteří se považují za spasené a pakliže zjistí nějaký hřích, který nebyl vyznán nebo odpuštěn, vymaže jméno toho, kterého se to týká, z knihy života! To znamená, že přijmutí Krista "nezapečetí" tvou budoucnost! Ani neznamená, že Tvůj osud je konečný, až zavřeš oči! Prostě, podle Ellen G.White jsi zodpovědný za následky tvých hříchů! Uvědom si, že podle ní jsi zodpovědný i za následky svých odpuštěných hříchů! Abych ti to zjednodušil: Jsme u té stále stejné hereze, která učí, že Tvá konečná destinace - osud - záleží na Tvých skutcích! A to už jsme měli kolikrát a ještě budeme mít, až Tě z toho rozbolí hlava! Musím být zcela poctivý a uvést, že velká část Adventistů Sedmého Dne s touto doktrínou nesouhlasí. Vyšla knížka "Odpověď Na Doktrinální Otázky Adventistů Sedmého Dne." Je možné, že se ironicky usměješ. Uvědom si však, že je na tomto světě více jak čtyři miliony Adventistů podle "Křesťanské Encyklopedie", kterou mám právě před sebou! Čtyři miliony! Dám ti malý obrázek světa. Představ si, že je to vlak. V první třídě jedou ti, kteří jsou spaseni a ví že spaseni jsou. Ve druhé třídě jedou cestující, kteří si nejsou spásou jisti, ale hrozně rádi by byli. Třetí třídou jedou ti, kteří spaseni nejsou a je jim to zcela fuk! 



Kapitola 19. 

Nezapomeň: Tam nahoře v Césarei Ježíš poprvé prohlásil, že jde do Jerusaléma zemřít. Potom se odebral do Galileje, kde strávil nějaký čas kolem Galilejského jezera. Nyní stojí na hranici Judeje. Chtěl bych znovu zdůraznit ty dva aspekty, které jdou touto knihou: "Veliké zástupy" a "uzdravil." To nebylo jen pár lidiček - kdokoliv chtěl být uzdraven, uzdraven byl! A po dnes platí ta druhá, mnohem důležitější zpráva: Kdokoliv chce být spasen, spasen být může... 

Verše 19:3-9. Ježíš dává základy pro manželství a rozvod. Farizeové přišli, aby Ho nějakou tou otázkou postavili proti Mojžíšovu Zákonu. Bůh dal určitá pravidla na ochranu lidské společnosti a ustavil manželský svazek na ochranu rodiny. Dále dal trest smrti na ochranu životů v národě. Toto byly zákony všeobecné, pro všechny. Později dal zvláštní zákon pro svůj národ. Někdo položil otázku: Je dovoleno muži, aby od sebe poslal svou ženu, aby se rozvedl, z jakéhokoliv důvodu? Ježíš odpovídá tím, že je zavede zpět, až k tomu prvnímu manželství. 

Mojžíšův Zákon povoloval rozvod na velmi liberální bázi. Deuteronomy 24:1: "a ona u něho nenalezne přízeň, protože na ní shledal něco nečistého." Podle tohoto zákona nebyl rozvod tak špatný, jako manželství s ne-Izraelitou. Pakliže se toho dopustila dcera kněze, musela být vyhoštěna z národa. Ale jak tak čas utíkal, Zákon ztrácel sílu a nakonec bylo možno dosáhnout rozvodu, když žena spálila buchty! 

Verše 19:5-6. To nebyl ten původní plán pro muže a ženu, ještě nežli hřích vešel do lidské rodiny. Rozvod je vždy výsledek hříchu! Příteli - manželství je uděláno buď v pekle, nebo v nebi! Třetí možnost není! Pro lidská tvrdá srdce Bůh povolil rozvod. On je tak milosrdný! Ale Jeho plán byl jiný. Nakonec Ježíš jim dává něco nového. Nevěra je tím jediným důvodem k rozvodu! Nevěra rozkládá manželský vztah. "Ano, ale co ten chudák tahle Křesťanka - její muž je alkoholik!" "A co tento chlapík? Jeho žena je vyložená ateistka! Ano, separace - rozluka manželů je možná z těchto důvodů - rozvod pouze z jednoho. Rozvod byl povolen, aby ta nevinná strana se mohla znovu vdát či oženit. Toto platí pro Křesťany! Bůh nereguluje životy nevěřících. Ti jsou ztracení, ať už jsou ženatí, rozvedení či svobodní. Od nich Bůh očekává, aby - ze všeho nejdříve - přijali Krista. Pro Křesťany je pouze jeden důvod. Ale řekněme, že Křesťan, či Křesťanka dostanou rozvod z jiného důvodu. Víš, ve většině případů je to nakonec stejně nevěra a ta nevinná strana se může vdát, či oženit znovu. Ježíš to dále vysvětluje. Jsou lidé, kteří se nepotřebují ženit, vdávat. Nemají zájem. Pak je tu druhá eventualita, jako na příklad římsko-katolické kněžstvo. Ti to mají zakázané, i když k tomu nikdo není oprávněný! Potom jsou lidé, kteří se dobrovolně rozhodnou pro svobodný život, aby mohli sloužit Bohu. Je nádherné, že nám dal Bůh pravidla a nechal to na našem vlastním rozhodnutí! 

Verše 19:13-15 se týkají opět dětí. Myslím, že už jsem se o tom zmínil dříve, ale: Fakt je, že žádné dítě neodmítne Krista, pakliže je mu srozumitelně a biblicky vysvětlen! Někdo by ovšem mohl namítnout: "Potom ovšem stačí podchytit všechny děti a v jedné generaci je celý svět spasený." Nebude příteli z toho důvodu, že dříve nebo později každé to dítě dosáhne věku zodpovědnosti a pak se buď rozhodne pro Krista nebo proti Němu! Je strašně důležité být v té době po boku dítěte a snažit se vysvětlit, proč je Kristus odpovědí na všechny otázky a řešením všech problémů! Pakliže své dítě přesvědčíš, nežli počne tlak kamarádů a kamarádek hlavně ve škole a když mu dáš dostatečnou znalost, aby se mohl(a) bránit posměchu těch, kteří nemají potuchy o co zde běží, potom je naděje, že Tvé dítě zůstane Kristu věrné až do konce. Neocenitelná pomoc v těch raných letech je společnost křesťanských dětí stejného věku. Pochopit, co jsi pro něj udělal, bude schopný až tam "doma." 

Verše 19:16-23. V tomto velice špatném překladu se ztrácí smysl těch veršů. Mladík Ho oslovuje: "Dobrý Mistře, jaké dobro musím vykonat, abych dosáhl věčného života?" To přídavné jméno "Dobrý" počíná celou debatu. "Proč mi říkáš dobrý? Pouze Bůh je dobrý," odpoví Ježíš. Ve skutečnosti mu říká: "Pakliže jsem dobrý, jsem Bůh, pakliže nejsem Bůh, nemohu být dobrý. A pakliže nejsem Bůh, jsem jeden z největších lhářů a podvodníků, protože jsem prohlásil: Já a Otec jsme jeden!" (Jan 10:30) 

"Ale, chceš-li být spasen, dodržuj Desatero!" Teď: Říká mu Ježíš, že když bude dodržovat přikázání, že půjde do nebe? Ne! On mu neříká, že zachováváním Zákona se člověk spasí. Boží slovo jasně učí, že Zákon pouze odsuzuje, nezachraňuje! Všechny následující verše toto potvrzují: Římanům 3:20-28, Galatským 2:16, Efezským 2:8-9, 2. Timoteovi 1:8-9. A tak vidíme, že celým Novým Zákonem jde jeden hlas: Spásu obdržíš z Boží milosti, skrze tvou víru! Nic víc, nic míň! Ale podívejme se, kam Ježíš v této rozpravě míří. Podíváš-li se blíže, zjistíš že mu Ježíš vyjmenoval přikázání, která upravují vztah člověka k člověku - ne k Bohu! Na příklad mu nepřipomněl přikázání první: Nebudeš mít jiného Boha přede mnou! (Exodus 20:3). Ježíš dobře věděl, že ten mladík měl jiného boha - svůj majetek. Vraťme se k těm šesti přikázáním, které mu Ježíš připomněl. S určitým skepticismem připustím, že jeden by mohl tato přikázání dodržet. Je to možné, i když nepravděpodobné! Ale když tam dodáš zbytek těch přikázání, poznáš, že je člověk dodržet nemůže! 

Je dnes mnoho lidí, kteří upřímně věří, že mohou žít podle Desatera! Některá náboženství jsou založena na tomto přesvědčení. Bible mi říká, že mohu dodržet Zákon pouze v Kristu. Tím chci říci že ne já, ale On ten Zákon dodržuje za mne! "Vždyť Kristus je konec zákona pro ty, kteří věří." (Římanům 10:4) "Jdi a rozdej to co máš a následuj mne!" To, co hlavně tomu mladíkovi scházelo byla víra! Ježíš mu neříká "Jdi, rozdej, následuj mně a nic za to nedostaneš!" Ježíš mu slibuje poklad v nebi! Mladík se sice Ježíše zeptal, jak získat věčný život, ale zřejmě Mu nevěřil! On nevěřil, že rozdání majetku chudým bude pro něho dobré, výhodné. Poslyš: Bůh není skrblík! Ještě nikdy nikoho nepovolal aniž by mu zaplatil božskou odměnu! Ten mladík byl velmi obdarován. Kým? Na to ať Ti odpoví Jakub v 1:17. Matouš, Marek i Lukáš se shodují na tom, že ten chlapík byl velmi bohatý. Bohatý a bohatství se stalo jeho bohem. On uslyšel to slovo, ale odmítl ten poklad, protože nevěřil. Nevíra je ten hřích, který zatratí lidskou duši (Jan 3:18). Nakonec mladík smutně odchází, protože je příliš pevně spjatý se svým majetkem. Jak smutný obraz! A přece se opakuje na tomto světě tisíckrát denně! Většina lidí se zajímá více o dočasné, pozemské statky než o to skutečné, věčné bohatství. Ježíš jim nakonec říká, že je velmi těžké být bohatým a uvěřit Bohu. Jsem velmi rád, že neřekl, že je to nemožné! Znám, alespoň v USA, několik velmi bohatých brášků - Křesťanů. Ti se ale spíše považují za správce Božího majetku, nežli za vlastníky bohatství. Zatím jsem se setkal s tímto "druhem" pouze ve Státech. 

Ještě verš 19:24. Mnoho lidí nezachytí ten humor, který náš Kristus občas použil. Jsou takoví, kteří se drží směšného vysvětlení, že v Jerusalémě byla brána, která se nazývala "Oko jehly" a že velbloud se musel sehnout až na kolena, aby mohl projít a že Ježíš učí, že člověk se musí nejprve pokořit. Tím ovšem se ztrácí celý ten "pohled". Bůh-Syn mluví o skutečném velbloudu a skutečné jehle! Příteli, dovol abych se tě zeptal: Je možné, aby velbloud prošel okem jehly? Myslím, že vím, co odpovíš. Nesmysl! Ale dovol mi další otázku: Je Bůh schopen protáhnout velblouda uchem jehly? Bůh to jistě nedělá každý den, ale On je to schopný udělat! A tak jenom Bůh může obnovit Člověka! To je ta pravda, kterou nám zde Bůh dává. Jsou lidé, kteří se domnívají, že budou spaseni na základě toho co jsou a nebo co vykonali. Ve skutečnosti můžeš být spasen když: Shledáš, že jsi ztracený hříšník, ubohý žebrák v očích Boha a nemáš zhola nic, co bys nabídl, za co bys koupil svou spásu! Pokud si myslíš, že můžeš Bohu zaplatit za spásu - potom můžeš být spasen asi tak snadno, jako když velbloud chce projít okem jehly! Rozumíš? 

Verš 19:26. to všechno vysvětluje. Ať jde o kohokoliv z lidského druhu: Pakliže přijdeš k Bohu jako žebrák, s prázdnýma rukama, On tě spasí! S Bohem je všechno - ale všechno - možné! 

Verš 19:27. Vypadá to, jako by Petr ukazoval velmi sobeckou tvář. Ale Ježíš mu to nevyčítá. Dokonce mu vypráví o odměnách! Ano, každý kdo uvěří a přinese "ovoce", bude odměněn! 



Kapitola 20. 

Začíná úžasným obrazem Boží povahy. Podobenství o dělnících na vinici ukazuje, že Bůh neodměňuje podle délky služby, ani postavení či důležitosti "funkce," ale podle věrnosti k tomu úkolu, kterým tě Bůh pověří... Je zcela možné, že tam doma jednou potkáš lidi, kteří, podle tebe, nic vlastně pro Krista neudělali. Třebas jsi občas viděl starší vdovu, která moc mluvit neuměla, která se v kostele nikdy nedostala do nějakých funkcí. Pozor na to! Je zcela možné, že tato žena věrně vychovala svého syna tak, že se z něj stal úspěšný evangelista, misionář, či něco podobného. I následky Tvé služby Bohu se počítají! 

Verš 20:16. je z nepochopitelného důvodu zkrácen o polovinu! Všechny Bible, které znám, to uvádějí, včetně Kralické! Ten závěr verše 16. je: "Mnoho je povolaných málo vyvolených." Co tím Ježíš myslí? Proč zakončil své podobenství těmito slovy? Hledal jsem a jediné, co vím, mám od Olivera B. Greena, mého druhého učitele Písma. Ten odešel "domů" v r. 1976. Jezdil po Státech s velikým stanem a kázal většinou po venkově. Jak On to viděl: Když Ježíš chodil po zemi, kázal a učil, vyzval, povolal mnohé, kteří Jej nenásledovali. Pozval mnoho lidí, kteří se rozhodli jinak. Byli takoví, kteří s Ním chodili, pokud dával chléb a ryby, ale jakmile počal mluvit "o chlebu života," odešli a už se nevrátili! (Jan 6:66). Ano, není Boží vůle, aby kdo zahynul (2. Petr 3:9) a přesto Bible učí, že ne všichni budou kladně reagovat na pozvání! Teď pozor! To neznamená, že by někteří přijali pozvání, dostavili se a Bůh je nepřijal, protože neměli kvalifikaci! Některé denominace (hyper-Kalvinismus) učí, že jsou (od počátku Světa) lidé vyvolení a lidé zatracení. Bůh by nikdy nepozval člověka a pak ho odmítl, když přijde ke Kristovi pro spásu! Já věřím, že Bible říká "kdokoliv" (Římanům 10:13, Matouš 11:28-30). Ano, mnoho je povolaných, pozvaných, ale pouze ti, kteří pozvání přijmou, jsou vyvoleni! Toto je velmi důležité pro celý Tvůj život - proto si to hned teď vyšetři: Jan 1:11-13, Jan 5:39-40, Jan 6:37, Lukáš 13:34, Apokalypsa 22:17. Bůh volá mnoho lidí. Ti, kteří přijmou Jeho podmínku (víru v Ježíše Krista), ty On spasí. My nenavrhujeme Bohu naše podmínky! My přijímáme ty Jeho! 

V dalších verších Ježíš už po čtvrté - i s detaily - upozorňuje na to, co se stane a to skutečným "polopatizmem!" A přesto - tak nějak - tito chlapíci to buď nepochopili či nechtěli pochopit! Nic takového nezapadalo do jejich představ budoucnosti! Další veliký princip: Ježíš neříká, že tato místa nejsou k dostání! Praví, že je nedá libovolně ani Janovi ani Jakubovi. Spíše je dá těm, kteří si je svými skutky "zajistili!" 

A opět to, co píši od počátku: Nebe a věčný život jsou zcela zdarma - na požádání! Pro to nemůžeš vykonat nic! Jsi spasen(a) vírou v Krista, skrze Jeho milost! Ale příteli, přítelkyně: Tvé "postavení", tvá odměna, se bude "přidělovat" na základě toho, co jsi udělal(a) po tom, co jsi byl(a) spasen(a)! Každý z nás by měl pracovat "pro nějaké to místečko". Čím blíž k Němu, tím "lepší místo!" Všimni si, co píše Pavel v dopise Filipským 3:14. Problém s dnešními Křesťany je, že málo z nich se snaží něco "vyhrát!" Spása je dar, odměny si musíš vysloužit! Další verš píše, že ostatní se "zlobili". Víš proč? Protože ta místa chtěli pro sebe! 

Verše 20:25-28. To jsou ohromné verše a každý Křesťan, každá Křesťanka, by je měli znát nazpaměť! Tady vidíš, proč Bůh-Syn přišel! Ježíš je na cestě do Jerusaléma, aby tam zemřel. Jedna úvaha: Mnoho lidí se domnívá, že když se Ježíš před soudem neobhajoval, ani Křesťané by se neměli obhajovat. Ne! V jiných případech se přece Bůh-Syn obhajoval. A víš proč se nehájil v Jeruzalémě? Zamysli se nad tím! Ježíš se nemohl obhajovat, protože byl vinen! Byl vinen - ne svými vlastními - ale našimi hříchy! Nesl na svých zádech hříchy světa a proto se nemohl obhajovat! Proto neotevřel ústa! 

Ta scéna se slepci, je zřejmě ta stejná, kterou popisuje Marek 10:46-47. Pouze je si třeba uvědomit, že Marek se zmiňuje o tom, který byl nejenom hlučnější, ale také jako by "to vedl." Nejprve volá jen za sebe. Později se ozve i jeho kolega, kterého Matouš nechává anonymním. Stejný případ je ten chlapík v Gadaře. (Matouš 8:28) On jediný ze Synoptiků zaznamenal dva posedlé, kdežto Marek a Lukáš se zmiňují pouze o jednom. Matouš se spokojí se scénou hojení, Lukáš jde do detailů (byl lékařem, tak proto!). Proč se Ježíš táže těch dvou:"Co chcete, abych pro vás učinil?" Přátelé, když přicházíte k Ježíši Kristu, je třeba, aby jste Mu pověděli, proč přicházíte! Pakliže od Něj chcete, aby vás spasil, musíte Mu říci, že jste hříšníci a že Jeho spásu potřebujete! To je ta podmínka! Jinak spásu neobdržíte! Je mnoho lidí, kteří jsou příliš pyšní, než aby doznali svou vinu, svou "ztracenost." A to je kámen úrazu kříže Golgoty! 

Každý by chtěl k tomu kříži přijít (když už ne přijet v autě) "navoněný" vlastní dobrotou a dobrými skutky! Ale lidičky, my nemáme nic, ale vůbec nic, co by v očích Boha bylo alespoň tak dobré, aby se na to vůbec mohl podívat! Co Mu chceš nabídnout za těch 6 hodin na tom kříži? Jak Mu zaplatíš za ty tři dny a noci v chladném hrobě? "Vylepšit" lidský charakter nějakou psychologií a výchovou je asi tak účinné, jako navonět hnůj u stodoly pomocí "Chanel No.5" 



Kapitola 21. 

V této kapitole Ježíš vjíždí do Jeruzaléma. Kdykoliv před tím vcházel zcela nenápadně. Tentokrát si vynucuje rozhodnutí! Vjíždí jako Král. Oslík byl vždy symbolem královským - kůň symbolem vojenským. Dnes by se to rovnalo přijíždět v Rolls Royce! Matouš k tomu cituje Zachariáše 9:9. Vynechává: "Raduj se dcero jerusalémská," protože Ježíšův příchod není radostný, jede na smrt. Ten celý Zachariášův verš je pro ten Druhý Příchod! 

Druhé vyčistění Chrámu. Ježíš přišel do Jerusaléma, aby se stal Spasitelem. Naposledy se představuje národu. Když vezmeš všechna čtyři evangelia dohromady, dají Ti celý obraz. Zřejmý závěr je, že On nepřišel pouze v jeden den, ale třikrát. Poprvé to bylo v sobotu (den Sabatu). Penězoměnci tam v ten den nebyli. Rozhlédl se kolem na všechno a když přišel večer, odešel s učedníky do Betany (Marek 11:11). = Přišel jako kněz. Druhý den byla neděle, první den v týdnu. Obchodníci tam byli a vyčistil Chrám. (Matouš 21:12-13). = Přišel jako Král. Třetí den bylo pondělí. Ten den plakal nad Jeruzalémem, potom vešel do Chrámu a učil (Lukáš 19:41-44, 19:47-48). = Přišel jako Prorok. Když porovnáš Matouše, Marka a Lukáše, uvědomíš si, že zaznamenávají různé dny návštěv Chrámu. A na každou noc se vracel do Betany. Zřejmě nestrávil ve městě noc do toho dne, kdy byl zatčen. 

Symbolismus prokletí fíkového stromu. Každý to vidí jinak. Vezměme to jednoduše: Víme, že fíkovník je symbol národa Izrael jak zde, tak i v kap. 24:32. Když Bůh-Syn přišel do tohoto světa, nebylo "žádné ovoce na tomto stromě". Všechno bylo jen okázalé, ritualistické, neplodné listí mrtvého náboženství. Prostě ten účel, pro který Bůh tento národ stvořil, byl ztracený. A já jsem přesvědčený, že tím stejným způsobem bude Bůh přistupovat ke všem těm dnešním mrtvým větvím Křesťanství! Je jisté, že to prokletí bylo symbolické, ale národ Izrael utrpěl strašnou devastaci v r. 70! A ta trvala přes 1800 let. 

Verš 21:22. Nedomnívám se, že by Bůh-Syn od nás žádal, abychom změnili topografii světa tím, že bychom přenesli Sněžku na Žižkov a Říp k Máchovu jezeru! Máme mnohem větší práci! Jsme tu, abychom dávali svědectví o nesmírné Boží lásce k lidstvu, kterou ukázal, když v lidském těle přišel za nás zemřít! To je větší fuška, než posadit Mont Blanc do kanálu La Manche! 

Verš 21:23. Ježíš se vrátil do Chrámu. Všichni ti Farizeové, zákoníci a vůbec náboženští vůdci, se už po tom vyhnání těch kupčíků, dali opět dohromady a napadají Ježíšovu autoritu. Nepopírají Jeho schopnost konat zázraky - to ani nešlo, ale budou se snažit napadnout zdroj té moci. Tito muži byli jistě velmi vzdělaní, ale byli to náboženští hlupáci! A teď začínají být velmi nenávistní, útoční. Ježíš je svou odpovědí zcela odzbrojí. Neodpoví z prostého důvodu: Nepřijali autoritu Jana Křtitele, nepřijmou ani autoritu Ježíše! 

Podobenství 21:28-32 je velmi silná urážka náboženských vůdců! Ježíš je přirovnává k druhému synu, který slíbil, že půjde pracovat, ale nešel. Bůh-Syn staví prostitutky a výběrčí daní na vyšší úroveň, než všechny ty "nábožníky." Toto podobenství platí i dnes! Je mnoho lidí, kteří navštěvují kostely, jsou velmi nábožní, domnívají se, že jsou Křesťany - ale nejsou! Nejsou skuteční věřící, dokud se nezmění jejich život! Pavel to říká v 2. Korintským 5:17. Prostitutky a publikáni si uvědomili svou hříšnost a přišli ke Kristovi pro spásu. Přišli později. Zprvu řekli Bohu ne, ale pak se obrátili, přišli a On je přijal. Když přijdeš ke Kristovi, tvůj vnitřek nedostane novou dekoraci, Bůh jej přestaví úplně! Podobenství o vinařích je Ježíšovo poslední varování Jeho nepřátel. Když říká: "a nakonec poslal svého Syna," ten Syn stál mezi nimi! A co oni udělají s Božím Synem? Ježíš jim říká přesně to, co je v jejich srdcích! A potom ještě cituje Žalm 118:22. 

Ve verši 21:43 je pozoruhodné, že Ježíš pozměnil výraz "Království nebeské" v "Království Boha". Je zcela možné, že tento pojem zahrnuje všechny Pohany světa s "kdokoliv." "Kdokoli padne na tento kámen." To je ten První Příchod. On je tou Skálou, na které je Církev postavena! "Padnout na ten kámen," je přijít k Němu pro spásu. Odmítnout Krista, znamená Soud nebo Kámen, který jednou přiletí z prostoru, spadne a zničí sochu, neboli lidské systémy, jak prorokoval Daniel 2:34, 44-45. 

Verše 21:43. To se stalo v několika desetiletích. První Křesťané byli pouze Židé. První Pohan, který se stal Křesťanem, je pravděpodobně Kornelius z knihy Skutků kap. 10. Píši pravděpodobně, protože ještě před tím, v 8:36, je tam ten habešský eunuch, který přijal křest od Filipa. Potom, hlavně zásluhou Pavla, jak v Malé Asii, tak - a to hlavně - v Evropě, začali Pohané převládat, až nakonec převládli úplně. Dnes jsou židovští Křesťané vzácnou výjimkou. 



Kapitola 22. 

Podobenství o hostině je tím největším podobenstvím, co se naší doby týče! Povšimni si toho slůvka "znovu". To znamená, že Ježíš stále ještě oslovuje náboženské vůdce. Ten "jeden Král" je pochopitelně Bůh-Otec. Služebníci, které Král vyslal, byli proroci a pozvaní byli příslušníci národa Izrael. A opět: Ježíš mění z předešlého "Království Boha," zpět na "Království nebes." Toto podobenství je obdobné jako v kapitole 13. s tím velikým rozdílem, že zde klade důraz na průběh celého "věku," místo na jeho zakončení. A jak se jistě pamatuješ, Ježíš poslal učedníky za "ztracenými ovcemi domu Izrael" (Matouš 10:6). A jaká byla reakce? Zabili posly a nakonec i Ježíše. 

Verš 22:7, poukazuje bezpochyby na zničení Jeruzaléma v 70 AD. A teď pojednou se změní celý ten způsob pozvání! "Pozvěte koho na cestách potkáte!" Kdokoliv přijme pozvání, je vítán - ale, najednou se stane něco překvapujícího! Jeden z návštěvníků nemá svatební oblek! Co je to za oblek? Pozvání je pro všechny, ale za podmínek, které si ustanovil král! Ten oblek je Kristova spravedlnost, která je absolutně nutná pro spásu člověka! Pavel to vysvětluje v Římanech 3:21-22. Ten chlapík se nezmohl ani na slovo! Jsou lidé, kteří říkají, že není třeba přijmout Krista a že "to u Boha risknou!" Tady vidíme jednoho, který "to risknul" a nezmohl se ani na slovo! Každý je pozván, jen si musí obstarat - zadarmo - svatební oblek. 

Teď se nepřátelé Krista rozhodli pro konečný útok ze všech stran. První budou Herodiáni, potom Saducejové a nakonec přijdou Farizejové. První je otázka daně císaři. To byla jasně nezodpověditelná otázka! Pakliže řekne, že se nemá císaři platit, udají Ho Římanům pro podněcování ke vzpouře. Pakliže odpoví, že se platit má, není tím opravdovým Mesiášem! Všimni si, že použil jejich minci. Zřejmě On sám nic neměl! Jeho odpověď je dokonalá! Poukazuje na to, že je nutno císaři platit také! Jezdíš po udržovaných silnicích, v noci potřebuješ světlo, je třeba policie, škol a podobně. Ovšem, to nezmenšuje tvou zodpovědnost k Bohu! 

Na scénu nastupují Saducejové. Ti vykreslí scénu, jak z hollywoodského filmu! Saducejové neměli ponětí ani o Bibli ani o Boží moci! Ježíš jim neříká, že ti bratři a ta žena jsou andělé! Lidé se nestanou v nebi anděly! Pouze jim říká, že se lidé v nebi nežení, ani nevdávají. Z toho je vidět, že potom nebude nutnost lidské reprodukce. Nikde se netvrdí, že manželé, kteří si byli blízcí zde na zemi, nemohou spolu žít! Na druhé straně jsou jistě lidé, kteří spolu žít nechtějí, že? Nakonec jim Ježíš jasně říká, že Abrahám a ti ostatní nejsou mrtví, ale jenom se "přestěhovali." A to je pravda o všech lidech. Ne sice všichni na stejné místo, ale všichni někde existují! 

Všimni si, jak Bůh-Syn odpovídá farizeům na jejich otázku. "Vy chcete vědět, které je to největší přikázání? Dobrá, láska k Bohu je to největší ze všech!" A milovat svého bližního, je hned druhé v pořadí. Každý, kdo je alespoň trochu poctivý, přizná, že není schopný tato dvě dokonale dodržet - že potřebuje Spasitele! Naposledy dává Ježíš otázku jim: Cituje Žalm 110:1. Opět, poctivá odpověď by byla, že Ježíš je jak božské, tak i lidské podstaty. Že existoval po věčnost, než David přišel na svět. Davidův syn nemůže být větší než David, aniž by byla přidána nějaká další hodnota, která učinila syna větším, nežli byl otec! Ježíš tlačí farizeje do situace, kde by se museli postavit tváří tvář k tomu faktu, že On je - jak Davidův syn - tak i Davidův Pán. 



Kapitola 23. 

Zde se zakončuje verbální střetnutí z předešlé části. Ježíš varuje lid před zákoníky a farizeji. Jeho řeč je skutečně nemilosrdná! Odehrálo se to v Chrámu, který byl pevností nepřítele. "Stolice Mojžíšova". Náboženští vůdcové zabrali něco, na co neměli právo. Lidé k nim vzhlíželi pro objasnění pravd. Tito lidé měli rádi tituly! Měli zvláštní šat, který je rozlišoval od obyčejných lidí a poukazoval na jejich vysoké pozice. Ježíš to odsuzuje. 

Verš 23:9. Ježíš nemá na mysli oslovení "otec", v rodinném slova smyslu. "Cti otce svého". Exodus 20:12! Zde ten výraz "otec" se myslí ve spirituálním smyslu slova! Něco, co Katolíci používají, když oslovují svého kněze, faráře. Papeže dokonce nazývají "svatým otcem!" A to je přesně to, co Ježíš odsuzuje! Nemám pochyb o tom, že mezi Katolíky jsou takoví, kteří patří do Církve. Jenom mně mrzí, že většina z nich zná tradice církve, namísto Božího Slova, Bibli! Je mnohem větší urážka Boží lásky neznat Jeho Slovo, než nejít do kostela či ku zpovědi! 

Verše 23:11-12 jsou úplným opakem toho, co Tě učí život! V dnešním systému mezilidských vztahů se šplhá jeden přes druhého a to i takoví, kteří zrovna nejdou "přes mrtvoly!" Kristus nás učí něco zcela jiného! A pro to něco zcela jiného, jsme světu na posměch, jak píše Pavel v 1. Korintským 4:9-10. Jistě - on má na mysli těch několik, kteří se do toho opravdu "pustili" v jeho době, ale i já mám občas podobný pocit, když zahlédnu nějaký ten ironický úsměv či arogantní postoj, zmíním-li se o Kristovi, o Křesťanství. Ale to patří k věci, že? My Křesťané jsme právě tak směšní dnešnímu podnikateli, který celý den přemýšlí, jak by se někde šikovně vyhnul daním, nakoupil co nejlevněji, prodal co nejdráže, jako byl kdysi, směšný Pavel, nějakému bohatému, římskému patriciji, zámožnému obchodníku, či filosofům na Areopagu! (Skutky 17:22-32). Když jsem před lety počal studovat Bibli, bylo mi divné proč se Kristus, (Marek 8:38, Lukáš 9:26) zmiňuje o možnosti, že by se někdo za Něho styděl. Dnes jsem to pochopil. Téměř každý z nás měl, při prvních pokusech, pocit nesmělých rozpaků mluvit o Kristovi. Totiž, o Bohu můžete filosofovat, uvádět "moudré" úvahy, teorie a podobně. Ale o Kristovi se filosofovat nedá! Buď je pravda to, co o sobě On tvrdí a tím filozofování končí a nebo to pravda není a filozofování končí také! 

Verš 23:13. Z tohoto verše jasně vidíš, že i Farizeové měli klíče od nebes! Petr i ostatní apoštolé je měli, že? To znamená, že kdokoliv rozšiřuje tu dobrou zprávu, že Ježíš Kristus zemřel za hříchy lidstva, ten má ty stejné klíče! A ten, který tu zprávu slyší, má svobodnou vůli této zprávě uvěřit nebo ji odmítnout. Kristus přece slibuje, že toho, který se k Němu obrátí o spásu, nikdy neodmítne! (Jan 6:37) Nikde jsem nečetl, že by Ježíš přikázal Petrovi, aby tyto klíče předal nějakému následovníku! A přece byla řeč o Petrově smrti (Jan 21:18-19). Musíš dávat pozor na to, co je Bible a co tradice! Konec kapitoly 23. je to nejsilnější odsouzení, jaké kdy Ježíš vynesl! Sžíravá kritika těch, kteří měli Boha celý den na jazyku - a v srdci prázdno! Ta náboženská pompa přetrvala téměř dvě tisíciletí! Klanění se, uctívání, líbání rukou, to vše je zde odsouzeno! Podívej se, co říká anděl Janovi v Apokalypse 19:10 a 22:9! Pro současné liberální "nábožníky" je toto příliš silná kritika! Oni od rána do večera mluví, že Kristus je láska! 

Ježíš nepřišel, aby nás miloval tím, co nazývá láskou Hollywood! Takové to uslintané ňu-ňu-ňu je dnes zde, zítra kdovíkde! Bůh-Syn dokázal svou lásku tím křížem! Bez nějakého velkého povídání! Ten, který právě pronesl tak ostré odsouzení, pláče nad Jeruzalémem! Ne pro to, že Ho toto město odmítlo, ale proto, že vidí rok 70, kdy Jerusalém bude zničen tak, jako málo měst v historii lidstva! Vidí, jak budou jíst vlastní děti, až nastane hladomor za doby obléhání! To jim bylo předpověděno asi tak 1500 let dříve, v Deuteronomy 28:53! 

Verš 23:13. Ježíš tímto slovním útokem přivedl do "šoku" nejenom Farizeje, ale také své učedníky! Pro ty to byl nečekaný obrat událostí. Očekávali, že Ježíš založí Království, s hlavním městem Jeruzalémem. Ale teď říká, že "jejich dům zůstane pustý!" Jak to vypadá, založení království bude odloženo na pozdější dobu, protože říká, že se vrátí! (verš 39.) Jsou dnes lidé, kteří to vidí jinak. Domnívají se, že dnes v tom Království žijeme (?) a že až bude celá Země křesťanská, Kristus se vrátí. O tom nehodlám polemizovat, stačí, abych se podíval kolem sebe! Tak tedy: Učedníci byli velmi překvapeni a zklamáni. O tom bude celá příští kapitola. 



Kapitoly 24. a 25. 

Tyto kapitoly jsou vlastně jeden námět a proto je probereme dohromady. Říká se jim Olivetská Rozprava. Ježíš po střetnutí s farizeji odejde z Chrámu. Chrám se skládal z několika budov a byl ještě ve stavbě v době, kterou studujeme. Byl postaven z bílého mramoru pod dohledem krále Heroda. Byla to nádherná stavba a učedníci jsou právem šokováni, když slyší co Ježíš prorokuje! "Nezůstane kámen na kameni!" Každý z nás jistě viděl na fotografii, či v televizi "Zeď Nářku" v Jerusalémě. Průvodci tam vždy vyprávějí, jak jsou ty kameny opotřebované od plačících Židů. Zajímavé však je, že celá ta zeď je postavena z různých kamenných kvádrů, které byly původně jinde! Co to znamená? Znamená to, že ani jeden kámen nezůstal na svém původním místě! Titus Flavius zničil město dokonale! To, co je pro nás již historie, bylo něco ohromujícího pro učedníky! Jistě si to nejprve prodiskutovali mezi sebou, než k Němu přišli se třemi otázkami. 

Verš 24:3 nám je podává: 1) Kdy to nastane? 2) Jaké bude znamení Tvého příchodu? 3) Jaké bude znamení konce systémů tohoto světa? Píši "konec systémů," protože Svět, jako planeta nekončí. Jen projde "generálkou," viz Apokalypsa 21:1. 

První otázka: "Kdy to nastane," že "kámen nezůstane na kameni," není zodpovězena v Matouši! Najdeme ji v Lukáši a z části v Markovi. Proč to Matouš neuvádí? Neměl jsem příležitost se ho zeptat, tak si zauvažujeme: Matouš je Evangelium Království, představuje nám Krále. Zničení Jerusaléma v r. 70 má co do činění s érou, ve které žijeme. Nemá nic společného se vzdálenou budoucností, kdy se vrátí Král. Matouše prostě toto období nezajímá! Když se nad tím zamyslíš a pokusíš se "správně rozdělovat slovo pravdy" (2. Timoteovi 2:15) a ne "zvěstovat," uvidíš, že pro Matouše byla "Církev" ještě něco neznámého! Teprve Pavlovi to Bůh odhalil. 

Podívejme se tedy, jak nám odpověď na tuto otázku presentuje doktor Lukáš! "A když uvidíte Jerusalém obklíčený armádami, vězte, že zkáza se blíží! Ať ti, kteří žijí v Judeji, uprchnou do hor. Ti, kteří jsou v Jerusalémě, ať odejdou a ti, kteří jsou v cizině, ať se nevracejí. Budou to dny odplaty, aby vše, co je psáno, se splnilo. Běda těm, které jsou těhotné a které kojí novorozeňata! V zemi bude soužení a hněv proti lidu. A někteří padnou mečem, jiní budou odvedeni do zajetí a po Jerusalému budou šlapat Pohané, dokud se jejich čas neskončí" (Lukáš 21:20-24). Není pochyb o tom, že mnoho těch, kteří tato slova slyšeli, byli přítomni, když v roce 70 římské legie odřízly Jeruzalém od světa a nakonec jej zničili. Byla to mnohem větší zkáza, nežli to, co se stalo šest set let před tím, když král Nebúkadnesar dobyl Jerusalém! Když Titus v čele římských legií zničil Jeruzalém, první část Olivetské Rozpravy se splnila. 

Další dvě otázky: Jaké bude znamení Tvého příchodu a jaké znamení bude předcházet konec lidské vlády na světě? Ježíš odpovídá v chronologickém a i logickém sledu. Nejprve vezme třetí otázku a druhou nechává naposled. V této Olivetské Rozpravě, když se Ježíš zmiňuje o svém Druhém příchodu, poukazuje na dobu, ve které založí své Království. Církev v tomto obraze není. Proč? Protože na konci pohanské éry Církev bude už po Rapture někde v nebi s Kristem! Ježíš popisuje Dobu Strastí (Tribulation Time). Ta fráze: "Buďte opatrní, aby vás nikdo nesvedl!" je charakteristická pro celou tu dobu. Bylo už tolik - a na konci bude ještě víc - falešných proroků a Mesiášů, hlavně za vlády Antikrista. 2. Petr 2:1 to říká zcela jasně! My Křesťané se nepotřebujeme starat o falešné proroky, jelikož víme, že v tomto období nejsou proroci. Ovšem falešní učitelé, to je jiná věc! V dnešní době je jich mnoho. Jakmile Ti někdo říká něco nového, musíš to kontrolovat Biblí! 

Přátelé, musíme být velmi opatrní! Ježíš varuje několikrát a důrazně před svodem, to znamená před falešným učením. Zde v Čechách to není snad tak známé, ale jenom v tomto století už bylo na dvě stě Kristů a Mesiášů, kteří přišli "spasit" lidstvo! Teď dávej dobrý pozor! Jak už jsem se zmínil před chvílí: Je třeba, abychom správně rozdělovali Boží slovo a tím porozuměli, ke komu a o čem Bůh mluví! Já věřím že náš Kristus, jak tak stál na Olivetské hoře, se díval až na konec do Období Strastí, ale na počátku své Rozpravy jakoby překlenul časovou mezeru a dal nám pohled na nynější éru Církve! 

Jistě, jsou mnozí dobří studenti Bible, kteří jsou přesvědčeni, že verše 24:5-8 se týkají Doby Strastí a tak, když se mnou nebudeš souhlasit, budeš v "dobré společnosti!" Ale podívej se na to se mnou! Já se domnívám, že Ježíš mluví o Době Strastí až od verše 9. "Války a pověsti o válkách" netvoří konec éry! Verše 7 a 8 jsou charakteristické pro celou "dobu pohanskou" a verš 6 praví, "že konec ještě není." Falešní kristové, války, hlad a zemětřesení jsou opět znaky celé naší civilizace od Babylónu! Populace světa roste hrozivě, lidé umírají hladem po statisících a situace se nebude určitě lepšit! Ale ten černý kůň (Apokalypsa 6:5-6) to ještě není! 

Dovol, abych se zastavil u jednoho slova z verše 7. Měl jsem takové nutkání to někde nalézt, i když jsem nevěděl, co vlastně naleznu. "World Almanach 1993", který jsem letos koupil v Chicagu, mně dost překvapil! Vybral jsem statistiku za posledních 500 let. To slovo, které mám na mysli je "zemětřesení"... 

Století Pouze silná zemětřesení Počet obětí 

1500-1600 2 860 000 

1600-1700 2 140 000 

1700-1800 6 610 000 

1800-1900 7 134 000 

1900-1992 68 1 413 556 

Bez komentáře... 

Verš 24:13. Otázka: Kdo vydrží až do konce? Vernon McGee se domníval, že to jsou ti "zapečetění" z Apokalypsy 7:3. Nemohu s tím souhlasit z toho důvodu, že tito jsou vysláni do celého světa, aby prohlašovali to stejné, co hlásal Jan Křtitel: "Obraťte se, Království nebeské je na dosah". Pakliže by pouze těch 144 000 "vydrželo až do konce", znamenalo by to, že jejich snaha byla bez výsledku! Kromě toho: Odkud by se vzalo to "nespočitatelné množství ze všech národů a jazyků" z Apokalypsy 7:9-17? Těch, kteří byli "zapečetěni" v 7:4 je 144 000 a všichni jsou Židé! Tento zástup je nespočitatelný! Zde vidíš, jak je třeba dobře znát celou Bibli a při tom opatrně rozdělovat Boží Slovo! Víš, ono je hrozně těžké říci: "Támhleta je Křesťanka, támhleten Křesťanem není!" Občas vidíme marnotratného syna mezi prasaty, občas prase vypadá jako syn! Pamatuj si, že se to časem vždy ukáže: Marnotratný syn uteče od prasat k Otci a prase se každopádně vrátí na hnojiště! Je to pro ně zcela přirozené! Jestli jsi čekal odpověď na původní otázku, tak mám pouze tu, kterou podává ten starší Janovi v Apokalypse 7:13-17. Víc toho nevím, sorry! Ale tohle se stejně netýká Křesťanů, kteří žili od prvního století až do Rapture! Ti tam přece už nejsou od prvního verše čtvrté kapitoly Apokalypsy! To všechno musíš spojovat dohromady, aby Ti z toho nevyšlo nějaké nové náboženství! Jak už jsem se zmínil v Zachariáši: Musí to hrát s celou Biblí, jinak to odmítni a hledej dál! 

Verš 24:14. Podívejme se na to ještě jednou: Evangelium o Království je to, co kázal Jan Křtitel: "Čiňte pokání" (metanoia) neboť se přiblížilo Království nebeské!" Ale v 11:28 se prohlášení změnilo na: "Přijďte ke mně všichni..." A v Matouši 20:28 říká, že "přišel dát svůj život jako výkupné za mnohé." A tím počala éra Milosti, která bude končit okamžikem Rapture (možná). A v Období Strastí bude znovu prohlašována původní zpráva o "Království, které je na dosah." Chci snad tímto říci, že jsou dvě rozdílné zprávy? Jistě že ne! Obě dvě jsou stejné - pouze s rozdílným důrazem. My dnes nemůžeme rozhlašovat, že "Království je na dosah," protože nevíme! Ale až počne Doba Strastí, lidé budou vědět, že se Království blíží! Ještě bych chtěl odpovědět případným kritikům, kteří mne budou obviňovat z toho, že vidím dvě různé metody spásy. Ne! Bůh měl vždy pouze jednu základnu, jednu podmínku, jak získat spásu! Před křížem Kalvárie každá nabídnutá oběť poukazovala na víru v Toho, který přijde jako ta poslední Oběť A každá vzpomínka - každý dík dnes - poukazují zpět k té stejné Oběti! V dnešní moderní řeči by se dalo říci, že každý z těch spasených před Kristem, byl spasen "na dluh," "na kredit!" Kristus potom zaplatil jak za ně "dozadu," tak i za nás "dopředu." Zákonem Bůh nikoho nikdy nespasil! 

Konec verše 24:14. Mnozí z toho usuzují, že čím dříve dostaneme naší zprávu do celého světa, tím dříve přijde konec. Opět je třeba vidět, o čem Ježíš mluví! Ne o naší zprávě o milosti Boží, ale o Království nebes, které "je na dosah." 

Verš 24:15. "Znesvěcující ohavnost." Už jsme to rozebrali v knize Daniel. Zde se nepochybně mluví o druhé "ohavnosti" (Daniel 12:11) a já se domnívám, že to bude socha Antikrista v nově vybudovaném Chrámu. Ten bude postaven asi někdy na počátku Doby Strastí. A proto, jak tak se kolem sebe dívám, nečekám že se někde objeví ta "ohavnost," protože to bude znamení Doby Strastí a to už zde nehodlám "vegetovat!" Místo abych hlídal den, kdy se objeví Antikrist, očekávám toho, kterého mi popisuje List Titovi 2:13! To je ten den, na který se těším! Když tak vidím na televizi či ve filmu nějakého sportovce, který vyhrál, herce, který obdržel Oscara a slyším: "To je ten největší den mého života, na to jsem čekal celý život!" řeknu si: Jaký rozdíl! Ty všechny "Oscarové", zlaté či stříbrné poháry, budou už dávno roztavené (2. Petr 3:10-12) a já budu stále vzpomínat na ten den, kdy jsem uslyšel Jeho hlas, který mne zavolal domů! 

Verše 24:21-22. Doba Strastí (The Great Tribulation). Zní to tak nějak obyčejně. A přesto to bude doba tak strašná, že jak praví Ježíš: "Taková doba nebyla nikdy před tím a nebude po tom." Když čteš Apokalypsu, vidíš, že jednou v této době bude zabita jedna třetina lidstva (Apokalypsa 9:15-18), po druhé čtvrtina (Apokalypsa 6:8). Toto jsou zcela nepochopitelné unikátní události! Ale nakonec Bůh nepřipustí zničení celého lidstva a ukončí to… 

Verše 24:23-27. Dávej dobrý pozor na to, co zde Ježíš říká! Dívej se s podezřením na jakýkoliv zázrak v dnešní době, protože ten příští veliký tvůrce zázraků nebude Kristus, ale Antikrist! "Kdyby bylo možné, podvedl by i vyvolené." Kdo jsou ti vyvolení? V Bibli jsou dvě skupiny vyvolených: Izrael a Církev. Zde stačí zdravý selský rozum. Ke komu až do nyní, Ježíš mluví? K Izraeli, že? A proto Ježíš v tomto bodu o Křesťanech nemluví! Jsou kulty, které učí, že se jedná o Církev. A zase jsme u stejného problému: Lidé neznají Boží Slovo! Ale nakonec většina Božích dětí z těch kultů uteče! Až se On vrátí, nebude zde žádný Jan Křtitel, aby Ho ohlásil, ale přesto Ho uvidí celý svět! Pozor! Druhý Příchod není Rapture, to jsi doufám už pochopil(a)! 

Verš 24:28. je velmi obtížné vysvětlit. Jen mně napadá ta scéna z Apokalypsy 19:17-19, kde anděl zve ptáky k hodům. 

Verš 24:29. zřejmě poukazuje na ten čas Druhého Příchodu. 

Verš 24:30. Jaké znamení? Mohu jen spekulovat. Pamatuješ, jak se v dobách cestování po poušti občas ukázala Boží Sláva? Jenom namátkou: Exodus 16:10, 24:16-17, Leviticus 9:23, Numeri 14:10, 16:19, 16:42. Když přišel Kristus poprvé, odložil stranou ne své božství, ale svou Slávu. Trochu byla vidět při Transfiguraci na hoře. Až se bude vracet, každý pozná, že se vrací Bůh! 

Verš 24:31. Zde máš opět ty "vyvolené." Proroci Starého Zákona mluvili o zázraku, až Bůh přivede Izraelce ze všech koutů světa zpět do země. Toto není Církev, která se potká s Kristem, někde v prostoru! Andělé nemají nic společného s Rapture! Kristus na nás bude čekat sám! 

Verše 24:32-33. Podobenství o fíkovníku. Nedovedu si představit, že by fíkovník představoval něco jiného, nežli národ Izrael, viz Jeremiáš kap. 24 a Ozeáš 9:10. Ježíš beze vší pochyby používá tento symbol pro Izrael. "Když jeho větev raší, a vyráží listí." Byl patnáctý květen 1948 počátkem "rašení listů?“ Tvá odpověď bude právě tak dobrá, jako ta moje! Nevím. Nechtěl bych do toho zatahovat mé přání pro brzkou Rapture! 

Verš 24:34. "Toto pokolení." Řecké "gěněa" znamená "generace, věk, národ, čas, rasa." To může poukazovat na národ Izrael nebo na tu generaci, která bude žít v té době. "Generace" se počítá asi tak 20 let a ty všechny události budou mnohem kratší než věk jedné generace. Já osobně dávám přednost pohledu, který "gěněa" chápe jako "rasu," národ Izrael. Podívej se, Haman (Ester) jej nebyl schopen vyhubit, ani farao, ani Hitler! Nikomu se to podařit nemůže, protože Bůh řekl, že Izrael přežije až do konce. 

Verš 24:35. "Nebe a země pominou…" Jan, Apokalypsa 21:1: "A uviděl jsem nové nebe a novou zemi…" "Bůh vytvoří všechny věci nové," ale Jeho slovo zůstává stejné navždy! 

Verše 24:36-39. Ano, nikdo neví přesný čas, ale lidé budou moci - podle různých znamení - posoudit, že se konec blíží. Ježíš to přirovnal k situaci ve které žil Noe. V té době - až na těch pár výjimek - lidé žili jako by Bůh ani neexistoval! V naší generaci lidé denně přijímají Boží dary, které by bez Boha nebyly, a kdo si, alespoň jednou za den vzpomene a řekne: "Děkuji Ti Bože za všechno dobré, které od Tebe máme!" Lidé před Potopou nevěřili, že Bůh je bude soudit - nevěří tomu ani dnes... 

Verše 24:40-42. A zde jako bych to slyšel: "Říkáš, že v Olivetské Rozpravě není Rapture! A co je tohle?" Ne, to není Rapture! "Jako za dnů Noeho". Kdo byl odstraněn v době Potopy? "A nevěděli, až přišla Potopa, a zachvátila je všechny." Toto zobrazuje ty, kteří budou soudem odstraněni, kteří nepůjdou do Millenia! A znovu Ježíš varuje: "Bděte, dávejte dobrý pozor, přijdu jako zloděj v noci! Ke konci Olivetské Rozpravy dává Ježíš podobenství o postoji lidí k Jeho Příchodu. Plyne z toho jedna poučka: Ať už se náš Spasitel vrátí ještě dnes před večerem nebo za sto let, jednej vždy tak, jakoby se měl vrátit během příští hodiny! Co říká On? "Hospodař, než se vrátím!" (Lukáš 19:13). 

Verše 25:1-13. Podobenství deseti panen. Jsou ve světě skupiny, které se domnívají, že toto zobrazuje "částečnou" Rapture. A pochopitelně si jsou jisti, že právě oni spadají pod těch pět moudrých panen! Je to takové "spirituální snobství!" Ještě jsem nepotkal někoho, kdo by se řadil do té druhé skupiny! Díky Bohu za to, že v Rapture jde každý, kdo uvěřil! Nepůjdeme na podkladě zásluh! Půjdeme z Boží milosti! Spasil nás z milosti, držel nás celý náš život "nad vodou" z milosti, a vezme nás domů jenom a jenom z Jeho milosti! Těch deset panen představuje národ Izrael, ne Církev! Víš, nejprve musíme nechat Ježíše, aby zodpověděl všechny ty otázky učedníků! Jinak bychom Mu "skákali do řeči!" V tomto případě je lépe se podívat do tzv. překladu "Peshitta," což je syriacký překlad Nového Zákona. Není nijak dobrý, ale zde správně říká, že ty panny vyšly aby přivítaly jak ženicha, tak i nevěstu! To je rozdíl, že? Ano, to setkání, či chceš-li svatba, Krista s Jeho Církví je v nebi, ale svatební večeře bude na zemi, jak naznačuje Lukáš 12:35-36. A tak zde máme podobenství deseti panen, Krista jako Ženicha, Církev jako Nevěstu, a věřící na zemi na Něj čekají. Zatím co Doba Strastí probíhá na zemi, Kristus je se svými v nebi. Po sedmi letech tato doba skončí a Kristus se vrací na zem se svou Církví. A to podobenství popisuje postoj těch, kteří čekají. Všimni si, že obě skupiny spaly! Rozdíl je pouze v tom, že jedny měly Svatého Ducha (olej), ty druhé ne. 

Podobenství o hřivnách. Zde je jeden z velikých principů pro nás. My všichni Křesťané budeme jednou stát před Kristem a budeme otázáni, jak jsme použili to, co On nám dal. Tento soud nerozhoduje o tom, zda jsme spaseni - to se rozhodlo ještě zde na zemi! Tam se mluví o odměnách! Kristus se nebude ptát, jak mnoho jsme pro Něj vykonali, ale jak jsme byli věrní našemu úkolu. Pro Křesťana jsou dvě důležité otázky: 1) Poznat Boží vůli pro svůj život, což znamená rozhodnout jakou, či jaké hřivny nám Bůh pro náš život dal. 2) Být věrný(á) v použití těchto hřiven-talentů. Některým z nás dá Bůh velmi malý úkol služby, ale, i když máme jenom tu jednu hřivnu, buďme věrní s tím co máme! 

Soud nad národy. Tvůrci tohoto vydání Bible nazvali tento odstavec od verše 31. až do 46. "Posledním soudem." Jsem zcela v rozpacích, jak se dívat na tuto, tak neuvěřitelně nízkou, úroveň znalosti Bible! Poslední soud je v Apokalypse 20:7-15! Kdyby si ti lidé přečetli verš 32, věděli by okamžitě o co zde běží! Kromě toho nikde v Bibli není jednotlivec nazýván "kozlem." Jsou ovce spasené a ovce ztracené! Mám dojem, že takto jsou nazývány etnické skupiny. V řečtině "ethnos" znamená "národ." 

Verše 25:34-40. Těch 144 tisíc Židů, kteří jsou "zapečetěni" v Době Strastí (Apokalypsa kap.7) půjdou do celého světa s tou stejnou zprávou o Boží lásce a Kristově oběti. Některé národy Krista odmítnou. Antikrist nechá - možná - některé z nich popravit. Každý, kdo by jim dal i sklenici vody, bude riskovat život. Dnes sklenice studené vody neznamená moc, ale v době tribulační - Době Strastí, to bude znamenat, že se dotyčný staví za Ježíše Krista! Báze, na které budou tyto národy či národnostní skupiny souzeny, bude jejich postoj k Ježíši Kristu! Pro ty, které odmítly, zůstává pouze soud. Celé národy půjdou do Tisíciletého Království. Samozřejmě, budou tam jedinci, kteří Krista odmítli a ti budou vyřazeni. Ale soud nad národy při Druhém Příchodu Ježíše Krista rozhodne, které národy tam vejdou. Tento soud je zcela odlišný od všech ostatních soudů… 



Kapitola 26. 

...je tou nejdelší v Matouši. Po verši 30. je jakýsi zlom. Každá událost, každý detail, poukazují k tomu kříži. Někdy to dělá dojem, jakoby Ježíš byl zatažený do sběhu událostí, na které nemá vliv! Když se ale na to podíváš pečlivěji, poznáš, že On je Pánem nad situací, a že všechno jde podle Jeho plánu! Ježíš není nějakou bezbrannou obětí, která se ocitla mezi náboženskou silou a mlýnským kamenem římské síly! Ve druhém verši říká učedníkům že jde na smrt. Říká jim to už po šesté. Z počátku mluvil pouze o své smrti, teď oznamuje čas své smrti. Ohlašuje, že se to stane během "Pasoveru" = "Beránka!" Ovšem uvidíme, že náboženští vůdcové měli trochu jiné plány (verš 5!). Ale On říká, že zemře během svátků Beránka! A kdy zemřel? Tak, jak prohlásil! Byl to Ježíš - ne Jeho nepřátelé, kdo určil den popravy! On má kontrolu přes události! A, i když se zdá být během těch dnů bezmocný, má stále všechno pod kontrolou! 

Verše 26:6-7. Bethanie byla místem přátelství a lásky, zatím co Jerusalém byl plný nepřátelství a nenávisti. On zde stráví poslední čas před Kalvárií. Ta scéna se udála v domě Šimona Malomocného (zřejmě kdysi touto chorobou trpěl a Ježíš ho uzdravil). Zde je Bůh-Syn mezi těmi, kteří Ho milovali. Víš, Jeho nepřátelé Ho neznali, jinak by se tak nikdy nezachovali! A to stejné je i dnes! Modlitba je ve školách zakázána, ale je dovoleno natočit o Něm filmy plné lží, urážek a výsměchu! 

Když tě Kristus přijme a zbaví špíny, potom si s Ním můžeš sednout za stůl, jako s nejlepším přítelem. A to je co zde vidíme. Žena, kterou Jan (12:3) nazývá Marií, přišla k Ježíši, a podle tehdejšího zvyku, pomazala Jeho vlasy a nohy vzácnou mastí. Učedníci její jednání začali kritizovat - Jan píše, že to byl hlavně Jidáš, i když ostatní zřejmě souhlasili. Zajímalo by mně, jak mnoho jim skutečně ti chudí leželi na srdci! Ta žena, Marie, byla vlastně jediná, která, jak se zdá, pochopila Ježíšovu smrt a pomazala Ho k Jeho pohřbu. A co ty ženy, které šly k tomu hrobu, prvního dne v týdnu? Pomazaly Ho? Ne, už tam nebyl! Jediná Marie měla to jedinečné privilegium! 

A teď ze světla do tmy Verš 26:15. Nebudu to rozebírat. Zachariáš 11:12 dokazuje, že Bible není "vymyšlena" člověkem! V knize Exodus 21:32 je třicet stříbrných, cena za jednoho otroka. Básník Dante Alighieri dává ve svém nesmrtelném díle do toho nejhlubšího "Inferna" dva lidi: Jidáše a Bruta. To bylo někdy před šesti sty lety - a ještě nikdo od té doby neprotestoval! 

V análech lidstva je Jidášův čin považován za to nejnižší, čeho je člověk schopen! Pravda, občas jsou tendence zobrazit Jidáše jako "vlastence," který zradí Ježíše v domnění, že On, v tom krajním střetnutí zničí v sebeobraně Řím! Zní to krásně, ale je to lež! Očití svědkové tvrdí něco zcela jiného! Nebudu příliš komentovat tu večeři - Jan to popisuje mnohem podrobněji. Jenom si povšimni, že všichni oslovují Ježíše "Pane," Jidáš "Mistře." Je mi tak trochu nepochopitelné, jak se tak ptají: "Jsem to já, Pane?" Přece musejí ve svých srdcích vědět, zda by byli schopni někoho tak blízkého zradit. Myslím tím tento druh zrady pochopitelně, protože my všichni jsme Ho zradili v našem jednání mnohokrát! "Pakliže mně milujete, dělejte co vám přikazuji!" říká v Janovi 14:23, 15:14. 

Verše 26:26-29. O toto se lidé "hádají" po staletí - a víc než to. Kvůli tomu také zabíjeli a upalovali jeden druhého! Tolik krve už pro to vyteklo! Podívejme se na to: Římsko-katolické učení dává důraz na "toto". Všechna tři synoptická evangelia to mají - Jan se o tom nezmiňuje. "Toto je mé tělo" říká Ježíš a Katolíci tvrdí, že se pokaždé chléb skutečně mění v Kristovo tělo - a podobně pak víno v Jeho krev. Já se nedomnívám, že nás Kristus učí kanibalismus! Jde zřejmě o špatný důraz. Martin Luther učil "konsubstancialitu," na rozdíl od katolické "transubstanciality," a míní tím, že skrze "to" a nebo "s tím" dostáváme Kristovo tělo či krev. I zde si dovolím nesouhlasit. Švýcarský reformační vůdce Zwingli (1484-1531) tomu přikládá význam jako symbolu. Něco jako vzpomínka na Něj. A to je - přibližně - interpretace, kterou přijímá většina Protestantů na světě. Chleba je chleba, ten se nemění - ale já bych to řekl slovy mého dobrého učitele McGee: "Chléb v ústech - Kristus v srdci". 

Verše 26:31-35. Ježíš cituje Zachariáše 13:7. Všimni si, že opět - po kolikáté už? - jim slibuje, že vstane z mrtvých! Ale Petr se chytil té první poznámky (škoda, že se raději nezaměřil na tu druhou, neměl by ty problémy, které měl!) a prohlašuje dost odvážně a, mimochodem, s nádechem pochyb "o těch druhých," že "i kdyby oni, tak já, nikdy!" Z tohoto případu je jasně vidět, že se my sami nikdy nemůžeme spolehnou na vlastní sílu, odvahu, obzvláště v krajně kritických situacích, kdy jde skutečně o všechno. 

Verše 26:36-47. Teď dávej dobrý pozor a uvědom si, že to, co prožívá Ježíš od prvních minut v Getsemanské zahradě, až do poslední vteřiny na kříži, jsi měl(a) ve skutečnosti jednou prožívat ty a já a všichni lidé této planety - po věčnost, bez naděje na konec! A tak se na to vždy dívej, aby sis uvědomil, co Mu vlastně dlužíš! Ten "pohár", o kterém se zmiňuje, a hlavně jeho obsah, jsou beze vších pochyb hříchy lidstva, včetně mých a Tvých! Na Ježíše čekalo něco víc, nežli ta hrozná, zdlouhavá, krutá smrt na kříži! Něco tak hrůzného, že my si to ani v nejbujnější fantasii představit nedovedeme! 

Podívej se na ten obraz - můžeš-li! Ježíš - svatá, čistá, dokonalá bytost, zcela oddělená od hříšníků, se stává Hříchem. Ne v nějakém akademickém slova smyslu, ale ve skutečnosti! To musel být neuvěřitelně strašný zážitek pro Toho, kdo hřích nesnáší, kterému je hřích odporný! Nezapomeň, že to dělá zcela dobrovolně, s plným vědomím toho, co Jej čeká! Nakonec přemůže ten pocit odporu a říká: "Tvá vůle Otče, ne má, ať se stane." Taková věrnost! Uvědomuješ si, jakého Přítele v Něm vlastně máš? Neexistuje jeden jediný človíček na této zemi, který by byl toto schopen udělat pro dobré lidi, kdyby nějací existovali! A co potom umírat za zkažené, nevděčné, špinavé tvory, kteří se Mu tam pod tím křížem ještě posmívají! Trpí za lidi, kteří - za stovky let později - řeknou: "To všechno je jen nesmysl! Pohádky starověku! Já nepotřebuji spasitele! Já jsem svým vlastním bohem! Když odmrštíš takovouto lásku, jakou reakci chceš očekávat od Boha? 

Verše 26:46-56. Tím polibkem namaloval Jidáš snad tu nejčernější hloubku lidského srdce. Jeremiáš to popsal správně: "zkažené lidské srdce - kdo je zná!" (17:9). Jsou teologové (a jiní), kteří se domnívají, že Jidáš byl predestinován (předurčen) k tomu, co udělal a nic jiného udělat nemohl! Kdyby tomu bylo tak, v tom případě byl Jidáš pouhým robotem bez vlastní vůle a hlavně bez zodpovědnosti za svůj čin! Můžeš namítnout: "Ano, ale bylo to přece předpověděno!" Jistě, bylo. Bůh věděl, že to Jidáš - z vlastní vůle - udělá a proto ho "použil!" Také mohl předpovědět, že se to stane. Ale, a to je to hlavní: Potom, co Ježíše zradil, mohl se Jidáš obrátit, padnout před Ním, jak Ho tak vedli, a Ježíš by mu byl odpustil! A nemám nejmenších pochyb, že by mu býval odpustil i v těch chvílích, kdy Mu vráželi rezavé hřeby do rukou a nohou! Jidáš se mohl zachránit! 

Víme, kdo to byl, co se tak oháněl tím mečem. Petr! Zřejmě chtěl něco dokázat, když ho před tím Ježíš "usadil." Ten mu vysvětluje: "Myslíš, že bych se nedovedl ubránit? Ale já jsem nepřišel abych s nimi bojoval. Já přišel, abych za ně zemřel!" To je něco, co svět nepochopí a je mu to dokonce směšné! Ježíš dále vysvětluje, že tím naplňuje Písmo. Nakonec i učedníci splní proroctví a vezmou nohy na ramena. Jedna z těch odporných nocí v historii lidstva! 

Verše 26:57-68. Později zjistíme, že Kaifášův tchán Annáš byl tím hlavním spiklencem proti Ježíši. Teď Ti dám malý symbol: Petr šel v povzdálí." (verš 58) Je nebezpečné sledovat Krista "z povzdálí," mnohem jistější je být Mu co nejblíže! První "útok" začal u Kaifáše. Protože ráno budou žádat trest smrti od prokurátora, musejí teď v noci najít nějaké obvinění. Nakonec sehnali dva falešné svědky. To obvinění je tak směšné, že je Ježíš ani nepoctí odpovědí. Ale nyní Ho velekněz dá pod přísahu a ptá se Ho přímou otázkou: "Jsi Ty Kristus, Boží Syn?" V moderním pojetí se zdá být Jeho odpověď vyhýbavá. Ne tak v orientálním způsobu vyjadřování! Ježíš, podle jazykových znalců, říká ve skutečnosti: "Ano, ty jsi řekl, kdo já jsem!" Tím, že používá titulu "Syn člověka" bere si to nejvyšší označení, jaké mohl. Daniel a Ezechiel používají tento titul pro Mesiáše. 

A nyní propukla ta hrozná nenávist, kterou vůči Ježíšovi chovali! Velekněz si roztrhne šat jako výraz smutku nad tím, že slyšel "urážku Boha!" Já Ti něco povím: Tato nenávist a zloba je přirozenou reakcí zla v jejich srdcích! Reakce na Jeho dobrotu, čistotu, svatost. Uvědom si, že kdybychom měli pouze tu "starou přirozenost," snažili bychom se strhnout Boha z Jeho trůnu také! Jak je to dlouho, co lidé prohlašovali, že "Bůh je mrtev!" Proč? Protože by Ho strašně rádi zahnali do ne-existence! Lidská přirozenost Boha nenávidí! (Římanům 8:7). Teď přijde ta scéna s Petrem. Chudák Petr si neuvědomoval, jak je vlastně slabý! Ale Ježíš za ním stál. Petr sice padl, ale vstal a začal znovu. Jistě, byl to špatný čin, ale Petr se vrátil s lítostí ke Kristovi a bylo mu odpuštěno! Nakonec se mu dostalo té cti, že on měl první veliké kázání po příchodu Svatého Ducha, kdy - v jeden den - tři tisíce lidí přijalo Krista! Kdyby toto býval udělal Jidáš, bylo by mu odpuštěno také! 



Kapitola 27. 

V této kapitole přicházíme k centrální skutečnosti celé Kristovy zprávy: Ukřižování! Když Pavel definuje evangelium věřícím v Korintu: "Já jsem vám přinesl to, co jsem sám dostal, jak Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma." A nyní zde máme záznam této události slovy očitých svědků. Matouš nepodává žádný popis aktuálního ukřižování. Vlastně to nedělá ani jeden z těch čtyř! Pouze popisují, co se odehrálo kolem toho kříže. Vím, jsou knihy, kde se graficky líčí jak "hřeby pronikly ruce", jak vytryskla krev. Ale to není Bible! 

V tomto Božím záznamu jako by sám Bůh zatáhl oponu nad těmi posledními třemi hodinami Ježíšova utrpení. Jako kdyby Bůh řekl: "To je něco, na co se nemůžete dívat. Je to za hranicemi vašeho chápání! Takové utrpení nepochopíte! Byla to transakce mezi Bohem v nebi a Synem na kříži. Ten kříž se stal oltářem, kde byl obětován Beránek Boží, který snímá hříchy světa. To jediné, které se dozvíte od Matouše, je věta: "A ukřižovali Ho…" Kapitola začíná ránem, po tom, co byl Kristus zatčen v Getsemanské zahradě, po tom, co byl předveden před Kaifáše a Sanhedrin, až do zapečetění hrobu. 

Podívej se na verš 6. Jak jsou zbožní! Ani nechtějí vrátit peníze do pokladny, protože jsou "od krve!" 

Verše 27:9-10. A oni tu krev prolili! Proroctví, na které se zde naráží, je Zachariáš 11:12-13. Matouš se zde zmiňuje o Jeremiášovi pouze z toho důvodu, že ve dnech Ježíše byl Jeremiáš první prorocká kniha a tato část je ztotožňována se jménem první knihy. 

Verš 27:11. Náboženští vůdci se chtěli Ježíše zbavit proto, že Ho obviňují z urážky Boha. Pro ně Jeho výrok z 26:64 je vyloženým rouháním a na to byl - podle Zákona - trest smrti. Ovšem Římané, okupanti, nedovolovali Židům, aby vykonávali absolutní trest podle vlastního rozhodnutí. A proto Židé potřebovali nějaké obvinění, které by "platilo" u Piláta. Celou tu scénu kolem procesu uvádějí ostatní evangelisté. Matouš je stručný. Ze všech čtyřech evangelií jasně vidíme: Pilátovi bylo zcela jasné o jaký proces se jedná! Určitě měl všude své špehy a věděl o Ježíši mnohem víc, než naznačoval! Ale v tento den ten náš hrdý Říman, neohrožený prokurátor, "ohnul" spravedlnost, aby neprohrál politicky. To byl asi nejubožejší den jeho kariéry. Příslušník "vládců světa" se sklonil před vůlí židovské smetánky! Tradice říká, že později někde v Itálii náš Pilát spáchal sebevraždu. Vlastně už v životě podruhé... A proto navrhl řešení. Existoval starý zvyk, podle kterého mohli propustit při slavnosti Beránka jednoho zločince. Pilát jim dal volbu: Barabáš nebo Ježíš. Barabáš byl obviněn ze zrady, loupeže a vraždy. Pilát byl přesvědčený, že rozdíl mezi nimi je tak veliký, že se Židé určitě rozhodnou pro záchranu Ježíše. 

Pilát byl velmi chytrý politikář. Barabáše by býval nechal popravit tak jako tak a Židům to udělá dobře tím, že o tom sami rozhodli. A teď se mu do toho ještě zamíchala jeho žena s nějakým snem! Jenže náboženští vůdci byli ještě lepšími politikáři, než náš Říman! Nakonec Pilátovi nezbylo než jedno prázdné, směšné gesto: Umyl si ruce! Moc to nepomohlo, protože téměř dva tisíce let se v článku apoštolské víry říká: "A byl ukřižován pod Pilátem". Krev Ježíše Krista byla na jeho rukou, ať už je drhnul jakkoliv! Ještě jeden komický (mohu li to tak nazvat) pohled: Hrdý římský prokurátor se ptá Židů, kterými z duše opovrhoval: "A co mám tedy udělat s tím, který se nazývá Ježíš Nazaretský?" Jak trapné! Nakonec to jejich přání: "Jeho krev na nás a na naše děti" je pronásledovalo téměř dva tisíce let! Potom byl Ježíš podroben trapnému, surovému ponížení a bití. Proto také mohl Izaiáš napsat v 52:14, že "Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku..." Tak zacházeli lidé s Bohem-Synem, který je přišel zachránit... 

Ve verši 27:32 dostáváme dojem, že Ježíš byl tak zesláblý, že jiný musel nést Jeho kříž... 

Verš 27:34 je naplnění žalmu 69:21 a verš 35 máš v žalmu 22:19. 

Verš 27:36 není "střežili," ale "Posadili se kolem a pozorovali Ho." Jidášův polibek a tento obraz jsou ty nejodpornější ukázky zkaženosti lidského srdce! Ti, kteří tam Ježíše na ten kříž (jak se domnívali) dostali, se jistě usmívali s pocitem zadostiučinění, že se konečně zbavili nebezpečného nepřítele a Jeho přátelé s bolestí a hrůzou viděli, jak ten jejich Král-Mesiáš umírá strašnou a pomalou smrtí, která byla určena jen pro ty nejhorší zločince! Ve skutečnosti tam Krista dostaly naše hříchy a každý z nás nese vinu na té scéně - i když jsme ještě nebyli na světě! Zní to strašně složitě, ale je to velmi jednoduché! Někdy se nad tím zamysli! Ta poznámka "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže", je tak hluboce pravdivá! To bylo něco, co ani Bůh nemohl udělat! Pakliže chtěl, aby ti, kteří Mu uvěří, mohli být zachráněni, musel na tom kříži setrvat až do konce! 

Zvolání ve verši 27:46 bylo zřejmé vyvrcholení Jeho utrpení. Nezapomeň, že Bůh se nemůže podívat na hřích - a když se Ježíš stal Hříchem světa - Bůh-Otec se od Něj odvrátil. Vlastně poprvé za věčnost byl Syn zcela osamocený! To byla ta největší bolest! Nést na sobě veškerou tu špínu lidstva - a při tom být sám, opuštěný - lidi, to je peklo! 

Matouš se nezmiňuje o jednom z těch ukřižovaných. Proč? Matoušovo Království je zde, na Zemi! Ten, který byl na tom kříži spasen, jde ten stejný den do ráje. Ne do nebe ještě ne, pozor! Až teprve když odchází Kristus domů, "vyprázdní" tu sekci, kde byl Abrahám, ten chudák Lazar a další. To najdeš v dopise do Efezu, kde to Pavel naznačuje v 4:8. V této Bibli je napsáno "zajal nepřátele," To v řeckém textu vůbec není! Správně je to: "odvedl zajaté." I Kralická Bible má: "jaté vedl vězně." Dnes, podle Pavla: "odejít a být s Kristem" (Filipským 1:23) znamená, že každý Křesťan jde okamžitě "domů" ke Kristu! 

Při smrti Ježíše se staly pozoruhodné věci. Ta chrámová opona byla roztržena Bohem - ne člověkem! Jako by symbolizovala tělo Krista: V tom okamžiku, kdy Oběť byla dokončena, otevřela se Cesta k Bohu. Nepotřebuješ ani kněze ani pastora - můžeš přijít přímo před Boha - skrze Krista! "Je pouze jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a člověkem, Ježíš Kristus" (Timoteovi 2:5). Druhá událost: Zemětřesení otevřelo hroby. Tuto skutečnost uvádí pouze Matouš. Škoda, že nám nenapsal víc! Nemám nejmenší pochyby o tom, že se to tak přihodilo! To nebylo nějaké přirozené zemětřesení, toto byl inteligentní úkaz, který dosáhl přesně toho, čeho dosáhnouti měl! Také se otevřely pouze některé hroby! "Zjevili se mnohým" by bylo lépe podat: "Bylo mnoho svědků, kteří toto uviděli." Ta scéna s tím setníkem je popsána taktéž v Markovi. Já osobně věřím, že ten setník byl v tom okamžiku spasený! 

Verše 27:58-66. Až do této chvíle jsme nevěděli, že Josef z Arimatie byl Jeho učedníkem. Je zajímavé, že událost, která jedny učedníky rozehnala jako ovce, na druhé straně přiměla jiné, aby se k Němu veřejně přihlásili. Jan nám ještě k tomu přidává tu podrobnost, že tam byl i Nikodém (Jan 19:39-40). Po Jeho smrti se Ho dotýkaly pouze ruce přátel! Blízko kopce, který je považován za tehdejší Golgotu nebo jinak Kalvárii, je hrobka, o které se věří, že je to ta hrobka, ve které ležel po tři dny Bůh-Syn. Říká se mu "Zahradní hrob." Nemáme nejmenších důkazů o tom, zda tomu tak je či ne. Kolem tohoto hrobu je spousta jiných a každý mohl být ten pravý! Ale určit tu pravou lokaci a udělat z ní svatostánek, nebylo nikdy v Božím plánu! Jsou lidé, kteří tam vcházejí po kolenou a líbají zem uvnitř té hrobky! To nemá pražádnou cenu! Co od nás Kristus chce je, abychom uvěřili Jeho zprávě, že zemřel za naše hříchy, byl pohřben, vstal z mrtvých a roznést tuto zprávu po celém světě! Jsou dva "sloupy," které drží Kristovu zprávu: Jeho smrt a Jeho vzkříšení. A proto také Pavel předkládá celou tuto "dobrou novinu" ve dvou větách (1. Korintským 15:3-4). 



Kapitola 28. 

V předchozí kapitole jsme viděli Jeho smrt a pohřeb. Tato nám popisuje Jeho vzkříšení. Všechna náboženství světa učí o smrti svého vůdce, zakladatele. Pouze Křesťané učí o Jeho Vzkříšení! 

Ještě než se pustím do závěru, chtěl bych přidat dvě poznámky: Podle všech pramenů římský voják, který usnul na stráži, byl automaticky popravený. Tím padá nesmysl z 28:15. Druhá: Ten anděl z 28:2 neodvalil ten kámen, aby Kristus mohl vyjít - ale aby každý viděl, že hrob je prázdný! Kristus už tam nebyl! Žádný z evangelistů nám nepodává kompletní popis události Vzkříšení. Každý zaznamenává to, co on měl na mysli, když psal svou zprávu o Ježíši z Nazaretu. Tato skutečnost je často napadána ateisty i skeptiky. A proto, na závěr, zde udělám celý obraz všech čtyřech evangelií: 

Tedy: Tři ženy - Marie Magdalena, Marie, matka Jakubova a Salome (kterou uvádí Marek), se vydají na cestu k hrobu. Jsou následovány dalšími ženami, které nesou koření. První tři najdou odvalený kámen a Marie z Magdaly to běží říci učedníkům (Lukáš 23:55 a 24:9, Jan 20:1-2). Marie, matka Jakubova se přiblíží k hrobu a spatří anděla (Matouš 28:2). Dá se cestou zpět a potká ženy s kořením. Marie Magdalena se vrací a pláče. Uvidí nejprve dva anděly, potom Krista (Jan 20:11-18). Jde, jak ji Kristus přikázal, říci o vzkříšení učedníkům. Petr a Jan, upozornění Marií Magdalenou doběhnou ku hrobu, podívají se a odejdou (Jan 20:3-10). Marie, matka Jakubova, se mezitím vrací k hrobu s těmi ženami, které nesou to koření a potkají se se dvěma anděly (Lukáš 24:4-5, Marek 16:5). Tyto také obdrží zprávu od andělů. Jdou, aby našly učedníky a mezitím potkají Krista (Matouš 28:8-10). 

Velké Poslání. (Marek 16:15) Spousta lidí - mám na mysli lidi, kteří se považují za Křesťany - jsou názoru, že toto není myšleno pro "laiky", že tím Kristus míní kněze a snad misionáře. Toto je převážně názor římských Katolíků! Já osobně s tím nesouhlasím ani trochu! Jak už jsem předeslal, jsem "odkojený" americkým fundamentálním Protestantismem a je mi jasné, že "ovoce", o kterém mluvil Kristus a později Pavel, není má "dobrota", má "čistota", mé "dobré skutky", v tom tradičním smyslu slova! Dobrotu ani čistotu (v očích Boha) nemám na rozdávání a ty dobré skutky vidím právě ve službě svému Spasiteli. To je to, co On od nás očekává! To je to, o čem mluví Pavel, když říká, že každý Křesťan bude jednou stát před soudnou stolicí (béma) Kristovou. Tam se ukáže jak kdo sloužil! 

Říkáš, že dobrým skutkem je, když převedeš starou babičku přes ulici? Možná... Ale nesrovnatelně lepším skutkem je říci té babičce, že Ježíš Kristus za ni na tom kříži zemřel, aby ona mohla žít!
Comments