Malachiáš

Malachiáš.

         

Malachiáš stahuje „oponu" Starého Zákona. Je posledním z dlouhé řady proroků, kteří předpovídali příchod Mesiáše. Kdybychom se vrátili na okamžik zpět tak tisíc let, a potom pročítali až do doby kdy žil Malachiáš, uviděli bychom jak Bůh "zvyšoval tempo" své zprávy o tom, který má přijít. Posledním hlasem je Malachiáš. On je jako hlasatel v radiu, který končí se slovy: "A příští hlas, který uslyšíte, bude hlas Jana Křtitele!" No, trvalo to 400 let! Jméno Malachiáš znamená "můj posel", a nic o něm pořádně nevíme. Nakonec - když vám listonoš přinese telegram, tak se také neptáte, jak se jmenovala jeho babička za svobodna! On není důležitý - ta zpráva je. Něco podobného vidíme v Markovi, kde Boží Duch nedává nijakou geneologii, žádnou minulost Ježíše z Nazareta. Důvod je ten, že každý z těch čtyřech, představuje Krista z jiného pohledu. Matouš uvádí Krále. A pakliže je králem, bude muset být z rodu Davidova! A Matouš také tak začíná! Marek představuje Božího Služebníka. U služebníka není důležitý rodokmen. Rozhodující je, zda je schopný vykonat to, co vykonat má! Názory na datování této knihy se trochu liší. Konzervativní znalci soudí, že Malachiáš prorokoval v posledních letech pátého století. To by bylo přibližně jak tak uvádí Scofieldova Bible, (kterou používám posledních dvacet let) - 390-400 BC. Důležitější je, že Malachiáš působil v době Nehemiáše, tak jako Ageus a Zachariáš v době Zerubábela. Tento muž uzavřel prorockou část Starého Zákona právě tak, jako Nehemiáš uzavřel část historickou. Jan Křtitel, je Malachiášem Nového Zákona a začíná tam, kde Malachiáš skončil. Ten "posel smlouvy" z verše 3:1 je bez jakékoliv pochyby - Ježíš Kristus právě tak, jako je jím "Ten Anděl Boží“ . V první kapitole prorok začíná nádhernou větou:"Miloval jsem Tě!". A jak na to reaguje lid? To už nejsou ti lidé, kteří pod vedením Jozue vtrhli do Zaslíbené Země!

Tito lidé jsou arogantní - až drzí - a jejich sarkasmus je urážející! "A jakpak jsi nás miloval?" Tím naznačují že podle nich, se Bůh o ně moc nestaral. Asyrská poroba, Babylónské zajetí - a Ty jsi nás miloval? Úplně ignorují fakt, že je Bůh varoval už od smrti Davida. Ve skutečnosti je varuje dávno před tím! "Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina svého Boha a nepřestal dbát na Jeho přikázání!" To je Deuteronomy, kapitola osmá, verš 11! A potom kapitoly 28, 29 a 30! Jinak, musíš hledat dosti dlouho v Bibli, než přijdeš k verši, kde Bůh říká že je miluje! Až teprve v Deuteronomy 10:15! Bůh nikdy neřekl Abrahámovi, že jej miluje (i když nemám pochyb o tom, že ho miloval!), ani Izákovi, ani Jakubovi a dalším. Bůh neřekl nic takového, než se se rozdělí Jakub a Ezau na dva veliké národy! Bůh věděl, proč miluje Jakuba a proč nenávidí Ezaua. Víš proč? Už jsme o tom mluvili dříve, ale: Bůh jasně viděl, kdo z těch dvou bude mít srdce pro Něj a koho bude zajímat jen tento svět se vším, co k tomu patří! Co tím Bůh říká je: "Moje rozdílné jednání s těmito dvěma národy jasně ukazuje koho jsem miloval a koho nenáviděl." Zdá se Ti ten termín "nenávist" silný? Pakliže Bůh miluje dobro, musí nevyhnutelně nenávidět zlo, to dá rozum! Potom co Bůh soudil Edomitský národ - už se nikdy nevzpamatovali! Pochybuji, že bys potkal někde nějakého Edomitu - ať už v Praze, nebo v Amánu. Prostě nejsou! Ovšem, po tom, co odmítli Mesiáše-Krista, Bůh soudil národ Israel ještě tvrději - jenom je nenechal vyhynout, protože to slíbil Abrahámovi a Davidovi. "Pakliže, jsem Otcem.."(1:6). Tak tedy: "Bůh nebyl nikdy Otcem jednotlivému Israelitovi! To nejlepší, co mohl Mojžíš či David říci bylo, že jsou služebníci Yahweh-o! Ale ten celý národ nazývá Bůh svým synem. Další, sarkastická otázka: A kdypak jsme opovrhovali Tvým jménem? Dokonce se cítili uražení! "Chodíme do kostela (synagogy), přinášíme oběti, klaníme se.. A ty se odvažuješ mluvit o tom, že opovrhujeme Tvým jménem?

Už jsme to měli dříve: Převážná většina lidí při modlitbě fyzicky klečí, ale v srdci, tam kde se to počítá, tam stojí! Chápeš co chci říci? Nějaký ten pobožný postoj, nějaké to "Bůh Ti žehnej" a i jiné - nemá cenu zlámané kudly, není li v tom Tvé srdce! A to už počíná tvou spásou! Můžeš oddrmolit stokrát, že jsi uvěřil(a) v to, že Kristus za Tebe zemřel tam na tom kříži - není li to ve Tvém srdci - neříkej raději nic! Pouze by ses ukolébal(a) do falešné jistoty, že Tě Bůh adoptoval, že Mu patříš - a nebyla by to pravda! Boha přece nemůžeš oblafnout! Tak naivní jistě nejsi! Ten zná Tvé zítřejší myšlénky a pohnutky!

Všechno to, co říká Bůh Israeli skrze Malachiáše - platí také na nás! Dnes zde převládá následující argument:

Kdyby existoval Bůh, nemohly by být války, nemoce, hlad! To je něco tak idiotského, jako kdyby se jeden postavil večer na Václavské náměstí - nebo, ještě spíše - v Perlové ulici, zdvihl oči k nebi a řekl: "Bože, pakliže jsi, proč jsi zde udělal takový bordel?"

Vím, je to trochu drsné, ale postoj dnešního průměrného Čecha vůči Bohu a ještě více - vůči Kristu, je tak odporně nevděčný a tak arogantní - že - pakliže nebude jednou můj Bůh soudit tento národ, měl by se omluvit Edomitům, Amorejcům, a celé předpotopní civilizaci! Ti neměli ponětí o Boží lásce na Kalvárii!!

Co ještě jiného se děje dnes, co by odpovídalo chování Israelitů, z doby Malachiáše? Vzpomeň si, jak Pavel popisuje lidi "posledních dnů" ve 2 Timoteovi 3:5. Vidíme spoustu takové falešné, povrchní "zbožnosti". Víš, můžeš zabalit margarin do papíru od másla. Bude vypadat jako máslo, dokonce možná i vonět jako máslo - ale nebude to máslo! My to třebas nepoznáme - ale Bůh ano...

Další obvinění proti Israeli bylo, že vlastně "dělali Bohu ostudu".. Místo aby šli příkladem jako svědkové pro Boha, chovají se jako Pohané! To stejné je dnes. Mnoho lidí kteří o sobě tvrdí že jsou Křesťany - ale jejich „ovoce“ svědčí o něčem jiném, ať už tomu tak je, či ne. Pavel varuje v 1 Tesalonským 5:22. Ten překlad tam je úplně postavený na hlavu! Nemá to být "chraňte se zlého,"ale: Vyvarujte se i zdánlivého zla! To znamená že kdybys měl dělat něco nevinného, co by se ale mohlo omylem pokládat za něco špatného - nedělej to! Mohl by jsi vyvolat pokřivený obraz Křesťanství v někom, kdo by se, možná mohl státi Křesťanem... Další problém, který Bůh vyzdvihuje, je rozvod. Židé si prostě navykli se rozvést, zbavit se svých starších žen pro jakoukoliv maličkost, aby si mohli vzít mladé ženy z pohanských národů! Opět je to subjekt, o kterém jsme již mluvili - ať se ti to zdá jakkoliv "úzkoprsé," zastaralé a podobně - Křesťan (ka), pakliže nechce mít celý život problémy, (a ty přijdou nevyhnutelně vždy) by si měl(a) vzít za životního partnera pouze Křesťana či Křesťanku! K těm rozvodům říká Bůh: "Každého, kdo tak činí, vyhladím.." A to se nejedná pouze o tento hřích!

Příteli, dovol mi poznámku. Vím že se opakuji, ale stále cítím že to není dost často: Skutečný Křesťan nebude soustavně žít v hříchu! Je to jako ten marnotratný syn! Jistě, žil po čas mezi prasaty - ale jednoho dne si řekl, že se vrátí domů k otci. Proč? Protože to byl syn, a ne prase! Měl v sobě, i přes své hříchy, přirozenost otce, a nemohl žít stále jako prase!

Pakliže je někdo Božím synem, nebo dcerou, nezůstane v prasečinci! Pouze prasata milují prostředí prasečinců - děti ne! K tomu rozvodu: Kristus nám dal jenom jeden příklad, kdy je možný rozvod - a to je nevěra jednoho z partnerů (Matouš 19:9). A ať už ten partner který odešel, se jednou ožení či provdá a nebo ne, předpokládám, že ten druhý se může opět provdat, či oženit.. Rozvod je hřích, můžeš namítnout. Jistě, ale vražda je hřích také. A když Bůh je ochoten odpustit vrahovi, je jistě ochoten odpustit tomu, který se rozvedl!

Jsou vážnější problémy. Celosvětová posedlost směrem k sexu vyvolává obavy a alarmuje ty, kteří si to uvědomují. V magazínu, který vydává Billy Graham, byl jednou jeden postřeh: A tak naše mládež jede po široké, pohodlné dálnici přímo do pekla, v prostředí, které by zdvihlo žaludek i většině zvířat! A spousta lidí se domnívá, že to není tak katastrofální, jak to vypadá. Přesto nalezneš všude advokáty tohoto kultu sexu, kteří budou tvrdit, že tento moderní důraz na sex, je signálem k uvedení nové, velkomyslné společnosti a osvícenecké době. Fakt je, že to není nové a nepřináší to nějakou "bohatost života". Naopak, toto vždy v historii lidstva, ukazovalo na počátek dekadence a pádu té či oné civilizace. Egypt, Babylón, Řecko, Řím, jsou jen ty nejznámější "vzorky"! Je to takový smrtelný chrapot národa. Francouzská Revoluce začala odchod francouzské slávy a bylo to v té době, kdy prostitutka byla vyzdvižena na oltář a uctívána. Jako proti-argument, tito zastánci "volné lásky", (která není ani volná, ani není láskou) tvrdí, že je to přirozená reakce na extrémní křesťansko-Victoriánskou morálku. Je pravda, že Puritáni šli pravděpodobně, do extrému. Ovšem, tento "sexový" dav nenašel to pravé řešení také! Zdá se, že Bible nejde ani s jedním z nich. Myslím si, že Puritáni neměli v Bibli základnu pro jejich názory, také...

Kdo vlastně začal - ten sex? Ti chlapíci v Hollywoodu si myslí, že to byli oni, kdo to začal. A zatím to začal Bůh - a zamýšlel to postavit na čistou základnu!

Jeden z těch problémů světa je, že lidé zaměňují sex za lásku, peníze za moudrost a transistorové radio za civilizaci!

Přesně jako ten ďábelský vynález pornografie se svou lživou premisou, že můžeš mít sex bez lásky, bez povinnosti, bez závazku!

Bible sama přistupuje k tomuto tématu zcela otevřeně, upřímně a přímo. Není to ani taboo, ani suchá theorie. Na počátku stvořil Bůh muže, a pak k němu přivedl ženu. Silně pochybuji, že by jim býval musel cokoliv vysvětlovat! A to je to jediné spojení mezi mužem a ženou, kterému Bůh žehná! Ale zůstaňme ještě u lásky. Ti první Křesťané milovali na prvním místě Krista! Téměř pět milionů to stvrdilo vlastní krví! Chtěl bych udělat malou opravu. V Apokalypse 2:4 bych ten výraz "první" láska pozměnil. V řečtině je to "protan", což spíše znamená "nejlepší." Kristus jim říká: "Opustili jste tu nejlepší lásku!" Spása je záležitostí lásky! Bůh se tě ptá: "Miluješ mně?" Neptá se: "Budeš mi věrný?" "Kolik mi budeš dávat?" "Kolik toho pro mně uděláš?" Jenom: "Miluješ mně?" 1Jan 4:19 to dobře vysvětluje: "Milujeme Ho, protože On nejdříve miloval nás". Ještě zpět: Zkusit manželství bez lásky - je jako hrát Hamleta bez Hamleta, napsat román bez hrdinky, přijmout náboženství bez oběti.

Poslední kapitola. V anglických verzích je verš 19, veršem 1 kapitoly 4. Předpověď dvou poslů. Ten první je Jan Křtitel a ten posel "smlouvy" je Ježíš Kristus. Poprvé přijde Ježíš jako Spasitel, který se obětuje na kříži za lidstvo. Potom přijde podruhé, jako "posel smlouvy" a to znamená vykonat spravedlnost, soudit. Totiž, příteli, pakliže Ho nepříjmeš jako Spasitele, budeš Ho muset přijmout jako Soudce! "Otec nesoudí nikoho - předal všechen soud Synu" (Jan 5:22)... Jednou mi někdo řekl: "Pořád mluvíš o Rapture, při které Kristus "vytrhne" všechny Křesťany z tohoto světa. Dobře, až se to stane, pak uvěřím!".."Kamaráde, to už bude pozdě!" odvětil jsem. "důvod proč vezme v tu dobu všechny ty "své" je, že to jsou všichni, kteří ho do té doby přijali! Víc jich není!" Jistě, budeš moci ještě přijmout Krista (pakliže jsi Ho neodmítl už dříve) - v Době Soužení - s rizikem ztráty života! Zdá se mi být trochu slabomyslné, tak dlouho čekat"...

Poslední slovo Starého Zákona je"kletba." Ta přišla, když se Adam a Eva otočili k Bohu zády, a tou kletbou je hřích. Teď žijeme v noci hříchu - a svět je černý. A na tomto světě jsou jak "padouši", tak i "klaďáci". Ti klaďáci ještě nevyhráli. Kdyby tato kniha stála sama o sobě, byla by tou nejsmutnější knihou všech knih!

Na štěstí se jednu noc objevila hvězda

a zastavila se nad Betlémem.



Malachiáš - konec.

Konec Starého Zákona.

Tonda..

Comments