Lukášovo evangelium

Lukášovo Evangelium


Úvod

Ze všech čtyřech evangelií, Lukášovo je nejsilněji obklopeno tradicemi. Ovšem nemám tím na mysli to, co je napsáno! To je Boží Slovo! Chtěl bych spíše poukázat na to, co k tomu lidé za ta léta přidali! "Lukáš, můj milovaný lékař," píše Pavel v Koloským 4:14. "Jenom Lukáš je se mnou!" (2. Timoteovi 4:11) To vysvětluje, proč ho Pavel tak nazývá. Lukáš píše své evangelium (zřejmě) z pohledu Marie. To také potvrzuje tradici, že obdržel informace od ní. Ovšem musím podotknout, že verš 1:4 není: "když jsem vše znovu důkladně prošel" ale "maje perfektní porozumění shůry." Použil řeckého "anothen," které přesně tak používá Jan v 3:31: "Kdo přichází shůry." (anothen) To dává zcela jiný pohled!

Lukáš psal nejlepší řečtinou ze všech pisatelů Nového Zákona, včetně Pavla! Používá více lékařských výrazů, než-li sám Hippokrates, otec medicíny! To, že si Duch vybral právě Lukáše, dokazuje, že pisatelé Písma se k tomu nedostali "náhodou!" Lukáš je jasně nadpřirozená volba! Nebylo "mnoho moudrých povoláno," ale Lukáš spadá do této kategorie. On a Pavel byli zřejmě na vysoké intelektuální úrovni. To také vysvětluje skutečnost, že cestovali spolu a že se stali velkými přáteli v Kristu. Lukáš byl pečlivým a velmi přesným historikem. Byl také básníkem a umělcem, který nám tak živě vykreslil Kristova nádherná, nenapodobitelná podobenství. Dále je silný důvod k domněnce, že Lukáš nebyl Židem. Pavel, ve čtvrté kapitole Koloským 4:11, rozděluje mezi těmi, kteří jsou Židé a těmi druhými - má na mysli Pohany. Tam dává i Lukáše. Lukáš napsal také Skutky Apoštolské, kde se dozvídáme, že byl Pavlovým společníkem. V této knize 16:10 "potom co uzřel (Pavel) to vidění, "pustili jsme se na cestu do Makedonie." Od tohoto verše začíná psát "my." Lukáš byl také s Pavlem na té historické plavbě do Evropy.

Koncem devatenáctého století propukla vlna skepticismu, která se převalila přes Evropu a Britské ostrovy. Zmizela iluze jistoty a optimismu, kterou vytvořila Viktoriánská éra. A to také způsobilo, že se mnoho odborníků počalo hlouběji zabývat kritickým rozborem Bible, která byla základní příručkou Viktoriánské éry. Mezi skeptiky té doby byl i jeden brilantní scholastik z Cambridge jménem William Ramsey. Byl v tom čase agnostikem, který si předsevzal dokázat nepřesnost Bible. Ramsey věděl, že Lukáš napsal historický záznam života Ježíše z Nazaretu a že také popsal všechny své misionářské cesty s Pavlem. Byl přesvědčený, že historikové nejenom že dělají omyly, ale také občas lžou.

Naší současníci Will a Ariel Durantovi, kteří strávili 40 let studiemi dvaceti civilizací, které existovaly po dobu posledních 4 tisíc let, prohlásili ve své knize "Lessons of History": "Naše znalost minulosti je vždy nekompletní, pravděpodobně nepřesná, zakalená údaji zaujatých historiků, překroucená vlasteneckou nebo náboženskou předpojatostí".

Stejný názor měl sir William Ramsey, když se vydal jako archeolog do Malé Asie, aby dokázal, že Lukáš nebyl žádným historikem. Pečlivě prozkoumal a sledoval jeho cesty a udělal podrobnou studii Malé Asie. Přišel k závěru, že Lukáš neudělal jednu jedinou historickou nepřesnost! Toto poznání zapůsobilo na Ramseye tak silně, že se nakonec stal Křesťanem! Ze všech čtyř evangelií je Lukáš nejkompletnějším historickým záznamem. Psal pro své Řeky právě tak, jako Marek pro Římany a Matouš pro Židy.

Ještě něco. Jan, při tvrzení, že Ježíš je Bohem, podává prosté prohlášení. Lukáš říká, že vše o Ježíši z Nazaretu prozkoumal a že došel k závěru, že Ježíš je Bůh. Lukáš psal pro řecký mozek a pro celou řeckou intelektuální vrstvu. Ve čtvrtém století před Kristem se Řekové umístili na horizontu historie tou nejbrilantnější ukázkou lidského génia, jakou kdy svět viděl. Byla to doba Perikleská, období intelektuální a materiální převahy Athén. Řekové se pokoušeli zdokonalit humanitu a vytvořit "Perfektního Člověka". Pokusy o tuto dokonalost v říši fyzické vidíme ve výtvorech sochaře Phidia, právě tak jako v oblasti duchovní nalézáme literární výtvory lidí jako byli Platón, Aristoteles, Homér, Aeschylus, Aristophanes a další. Tito se snažili vytvořit "Universálního Člověka". I ti jejich bozi byli jakousi projekcí člověka, ne jako příšery pohanských božstev! Porovnej je s kterýmkoliv božstvem Asie, Afriky, Oceanie, Jižní Ameriky!

Přesto že řecká kultura, jazyk a filosofie byly ty nejlepší jakých kdy člověk dosáhl, skončili daleko za cílem stvořit perfektního člověka. Nikdy nenašli Utopii, nikdy neobjevili Elysionské zahrady! Nakonec ztratili i ten malý záblesk duchovní říše. Dostali se do slepé uličky lidského rozumu. Svět se stal jejich domovem, hřištěm, školou, dílnou i hrobem. Proto také postavili sochu "Neznámému Bohu" (Skutky 17:23). A tak nakonec všechno, co řecká filosofie byla schopná vytvořit, byl globální obr a’la Alexandr Veliký, který byl ve svém srdci pouhým dítětem!

Tento úvod by měl pomoci pochopit, proč doktor Lukáš psal tak jak psal. Lukášův primární důvod k napsání své knihy byl literární a historický. V jeho popisu jsou velmi široko zasahující reference k institucím, zvykům, zeměpisu a historii více, než v kterémkoliv jiném evangeliu. Představuje nám osobu Ježíše jako dokonalého Božského Člověka a Spasitele světa. Ježíš je Bůh, manifestující se v lidském těle. Možná že On byl - pro Řeka Lukáše - splněním snů o "Universálním Člověku". Nevím. Jednou se ho na to třebas zeptám...

Antonín Uhlíř, 16.10.1994



Kapitola 1.

Historicky začíná Lukáš své evangelium před ostatními synoptiky, protože je otevírá početím Jana Křtitele. Ty první čtyři verše dávají úžasný začátek. Lukáš píše svou zprávu, aby nás ujistil, že to co píše, je pravda. Příteli, přítelkyně, kteří to čtete: Jak velikou jistotu ve vašich srdcích máte, že čtete pravdu? Víte jistě že, buď již jste, a nebo že se můžete dostat do Boží rodiny v okamžiku - ve zlomku vteřiny - skrze víru v Ježíše Krista? Víte jistě, že Bible je Slovo Boží? Je mi líto těch, kteří poletují sem a tam, jak papír ve větru! Jednou si přečtou něco z Bible, po druhé ze Sartra, Camuse či Marxe. Dám ti zadarmo jednu zkušenost, kterou jsem si "koupil" asi tak za patnáct let života! Ne, nelituji toho už proto, že ji mohu dát dál:

"Kdybys skutečně Bibli znal, uvěřil bys jí!"

Pouze ti, kteří znají odstavec zde, verš tamhle, mají pochybnosti! Ten problém není v Bibli či v Kristu, ten problém je v nás! Pátým veršem Bůh přerušil 400 let ticha. Chronologicky - Lukáš vlastně začíná Nový Zákon! Jen pro zajímavost: Jméno Zachariáš značí v hebrejštině "Bůh pamatuje" a Alžběta "Svou přísahu". Když se podíváš do Žalmu 89:34-37, pochopíš, co tím myslím... Ti dva byli už starý bezdětný pár. A být tenkrát bezdětnou, bylo pro Izraelskou ženu téměř hanbou.

Verše 1:14-15. Syn Zachariáše a Alžběty bude "nazírem." Dovol, abych to vysvětlil. Tento výraz se objevuje poprvé v Numeri 6:2, 6:13, 6:18-19, Soudců 13:5, 13:7. Člověk, který učiní závazek nebo slib Bohu, se jmenuje hebrejsky "näziyr," anglicky "Nazarite" a česky bych to přeložil jako "Nazarita," protože "nazír" by zněl jako "vezír!" Jelikož v Numeri 6:20 se píše, že po vypršení doby slibu "Nazarita může pít víno," zdá se mi, že Jan Křtitel zůstal Nazaritou, po celý svůj život.

Verš 1:18. Neříkej mi, že Bible nemá svůj vlastní humor! Zde je člověk, kněz, který prosí Boha denně: "Bože, dej mi syna!" a když mu Boží posel oznámí, že mu Bůh syna dá, tak má pochyby! To je jeden z důvodů, proč lidé nedostávají kladné odpovědi na své prosby! Prostě nemají dostatek víry, aby jim Bůh - eventuálně - jejich prosbu splnit mohl!

Verš 1:20. Zachariáš zůstane němý po určitý čas. Já Ti něco povím: Nevíra, skepticismus, jsou vždy němé - nemají, co by řekly! Ano, je v tom ironie. Po 400 letech se Bůh ozve a člověk Mu nevěří!

Verše 1:26-27. Z Jeruzaléma jsme se dostali do Nazaretu o šest měsíců později. Nikdy nepochopím lidi, kteří přijmou první větu Bible a pak tvrdí, že je biologicky nemožné, aby panna měla dítě! Dále: Nevadí mi, když skeptik nevěří, že Marie byla pannou, jenom začínám bojovat, když mi někdo tvrdí, že to Bible neučí!

Verše 1:28-35. Už jsem se o tom zmínil v Matouši, ale aby se na mě někdo moc nezlobil, opakuji: Marie byla "požehnaná mezi ženami," ne nad ženami! Na druhé straně je velmi jednoduché říci, že žena přivodila hřích na svět, ale nezapomeň, že žena přivedla také na svět Spasitele! Prostě my lidé skáčeme z jednoho extrému do druhého! Pro někoho je Marie "bohorodičkou," což je ovšem nesmysl!

Ve verši 1:38 Marie říká "služebnice Páně," ne matka Páně! Druhý pohled se dívá na ženu, která řekla v celém Novém Zákonu pár krátkých vět a pak už se o ní nic neví! Mimo to se zdá - podle Bible - že i když neoponovala Jeho konání, nezdá se, že jí bylo zcela jasné, o co vůbec jde! (Matouš 12:46-50, Marek 3:31-35, Lukáš 8:19-21).

Já to vidím tak, že Bůh si vybral tu nejlepší dívku v Izraeli, aby On skrze ni přišel na svět v lidském těle! Pakliže se chce někdo k ní modlit a považovat jí za "spolu-spasitelku" s Kristem - je to jeho záležitost! To ať si jednou ospravedlní před Bohem! Pro mně je Bible konečné Slovo Boží! Když čtu v 1. Timoteovi 2:5, že "jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem je Ježíš Kristus," tak tam nebudu přidávat ani Marii, ani Tadeáška, ani svatého Václava! Slovo "jediný" vylučuje jakoukoliv konkurenci! Žádný muž neměl co do činění s narozením Ježíše. V knize Leviticus je nám řečeno, že porod dítěte ženu poskvrňuje, protože přivedla na svět hříšníka. Anděl říká Marii, že ona nepřivede na svět hříšníka, ale Božího Syna. Víš, proč se to "baby" bude nazývat Božím Synem? Protože On Božím Synem je!

Verše 1:36-37. Narození Jana Křtitele je zázrak také, ale není to zrození z panny! Ano, pro Boha není nic nemožného, ale to neznamená, že Bůh udělá nemožné jen proto, že my to chceme! Lidé si tak nějak pokroutili Písmo. Spousta lidiček by chtěla skrze Boha splnit své sobecké touhy a přání! Všechno je možné s Bohem, ale to neznamená, že Bůh udělá vše, co si přejeme, pakliže to není zahrnuto v Jeho plánu.

Verš 1:38. "Služebnice Páně." V tom okamžiku vešel do jejího života mrak pochyb o její čistotě a zůstal tam až do Vzkříšení! Někteří lidé to Ježíši předhazovali (Jan 8:19 a hlavně 8:41). Vzkříšení potvrzuje narození z panny! Nemůžeš popřít zázračné zrození a přijmout Vzkříšení nebo naopak! Obojí stojí a padá spolu!

Verše 1:41-56. To, o čem se zde jedná, je nadpřirozené a nemá cenu se snažit o přirozené vysvětlení! Buď tomu budeš věřit, nebo ne! Je spousta učitelů a kazatelů, kteří se snaží vysvětlit zázraky "intelektuálně." To je nesmysl! Buď zázraky přijmeš jako zázraky, které se nedají fyzicky vysvětlit, a nebo je odmítneš! Na příklad zde: Alžběta je naplněna Svatým Duchem a dítě se v ní pohne. Co k tomu chceš dodat, abys to vysvětlil?

Verše 1:58-80. Nejdříve chtějí to dítě pojmenovat po otci, ale Alžběta zasáhne. V těch dobách se zpravidla dávalo dítěti jméno po otci. V tomto případě by to byl Zachariáš junior, že? Alžběta je opravila, oni se odvolali k otci. Zachariáš ani nic jiného udělat nemohl. To dítě bylo pojmenováno Bohem! A bylo zřejmé, že to nebude jen tak nějaké obyčejné dítě! Bůh udělal slib Abrahámovi. Marie, Zachariáš i Alžběta věřili, že Bůh plní sliby. Dnes běhá po tomto světě mnoho lidí, kteří si myslí, že Bůh na Abraháma zapomněl. Příteli, pakliže věříš, že Bůh splní Jan 3:16, nemáš právo vyloučit sliby dané Abrahámovi Bohem! Jan Křtitel byl velmi neobvyklý muž, který byl připraven na neobvyklý úkol, který mu Bůh dal.



Kapitola 2.

Ještě nežli se podíváme na text, je nutné si uvědomit pozadí celé té události. Jak už jsem psal: Lukášova zpráva je historická, napsaná výhradně pro Řeka "myslitele." August Neander, profesor historie Křesťanství v Berlíně a zároveň dobrý Křesťan, napsal v minulém století: "Tři velké historické národy vytvořily - každý svým zvláštním způsobem - půdu pro růst Křesťanství. Židé jejich náboženským prvkem, Řekové vědou a uměním a Římané, jako vládci světa, prvkem politickým". Řečtina se stala jazykem, který roznesl evangelium do světa.

Alexandr Veliký k tomu přispěl už 300 let dříve tím, že rozšířil síť civilizace až k břehům Asie a umožnil, aby se vzdělanost rozšířila. Byla postavena nová města, střediska politického a obchodního života. Tigris a Eufrat se staly řeckými řekami a Athénský jazyk byl slyšet v židovských koloniích Babylónie. Dobyvatel Egypta postavil řecký Babylón, který dodnes nese jeho jméno. Jmenuje se Alexandrie! A toto je to pozadí, na kterém píše doktor Lukáš své závěry.

Verše 2:1-7. "Celý svět..." Někdo by si mohl myslet, že Řím vybíral daně také od Ameriky, Číny a Austrálie! Řecké slovo pro svět "oikoumene" znamená "obydlenou zemi" a myslí se tím civilizace té doby. Kdo byl César Augustus? Byl adoptivním synem Julia Césara. Jeho jméno bylo vlastně Octaviánus. Augustus není jméno, ale titul. Vybral si tento název ze všech možných, protože "Augustus" má nádech náboženské důležitosti a tak se Octaviánus snažil dělat dojem boha. Povšimni si informace, že toto zdanění bylo poprvé zavedeno, když byl Quirinius guvernérem Sýrie. Veliký César byl pouhým pěšákem na Boží šachovnici. Bůh ho použil, aby se vyplnil Micheáš 5:2! Octaviánus se nezajímal o mladou židovskou rodinku tam někde v zastrčeném koutku římské provincie! Jemu šlo o peníze, které potřeboval pro armádu a pro vlastní luxus. Dnes už je to ovšem jedno. Césarové jsou pryč, římské legie také. Via Appia Antica, po které pochodovali do světa, je dnes opuštěná. Jen tu a tam nějaká turistická skupina. Po bývalé slávě ani vidu, ani slechu. Byl jsem se tam podívat a takový dojem to ve mně zanechalo...

Verš 2:7. Dr. Lukáš jde až do mrňavých lidských detailů - dětské šatečky a plenky na Bohu-Synu! Ten náš Spasitel je tak dokonale lidský právě tak, jako je dokonale Božský!

Verše 2:8-14. Mnoho lidí se ptá: "A kdy se vlastně narodil?" Nemohlo to být pochopitelně v zimě - pastýři by nebyli venku se svými stády! Ale den Jeho narození je právě tak irelevantní, jako den Jeho smrti! Písmo neříká, kdy se narodil, ani kdy zemřel! Důležité je, že se narodil a že za nás zemřel

Verše 2:9-12. A touto cestou přišel na svět Bůh. On mohl přijít ve slávě tak, jak přijde jednou v budoucnosti! Namísto toho zvolil ten nejzranitelnější příchod jako malé, bezbranné dítě! Všichni očekávali Krále, který srazí do prachu jejich nepřátele a vyzdvihne národ! Namísto toho přišlo malé novorozeně, které bylo odkázáno na matčinu péči! Ano, tak se objevil náš Spasitel. Své Božství neodložil - pouze svou slávu!

Místo několika pastýřů a andělů tam mělo stát celé Stvoření! Místo vybírání daní, ten chlapík který vládl v Římě, měl stát u té stáje a klanět se svému Bohu! Kristus ho k tomu velmi snadno mohl přinutit! Neudělal to a přišel jako dítě zabalené v plenkách! Lukáš jasně zdůrazňuje Jeho lidství. Proč? Protože jako lidská bytost bude mnohem lépe rozumět našim pocitům, slabostem, bolestem i vášním! Vím, On je Bůh a Bůh ví všechno. Jistě. Ale kdyby se býval nestal člověkem - cítil by také všechno, co my cítíme? Chápal by, proč nejsme schopní být dobří podle Jeho standardu? Proč třebas děláme zlo, i když jsme to neměli v úmyslu (jak si stěžuje Pavel v dopise do Říma 7:14-24)?

Kdyby býval Bůh zůstal "tam nahoře" a říkal nám, co máme či nemáme dělat, jistě by mne občas napadlo Mu říci: "Tobě se to tam v tom nebi říká! Zkus to tady na tom smetišti!" Ale On na to "smetiště" přišel a já jsem si dnes jistý, že ví - z vlastní zkušenosti - jaký boj člověk vede, chce-li být dobrým, poctivým, nezištným, věrným. On tím bojem prošel a jako jediný zvítězil!

Verše 2:13-14. Několik Biblí včetně této (proč mě to nepřekvapuje?) dávají nesprávný překlad. Ti andělé nevolali: "Na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v nich má zalíbení!" To je nesmysl! Bůh prozatím měl zalíbení pouze ve svém Synu! Správně z řečtiny je to: "Mír mezi lidmi dobré vůle" Jinak by to nedávalo žádný smysl ve spojení s Izaiášem 48:22: "Zlý nemá mír!" Pakliže jsi ale jeden či jedna z těch, kteří uvěřili Kristu, můžeš mít mír s Bohem. To je ten mír o kterém Ježíš mluví v Janu 14:27 a v Římanech 5:1. To neznamená "mír od bouří," toto je "mír uprostřed bouře," pakliže mi rozumíš! Bouřemi procházet budeš, ale s mírem v srdci! Přátelé, žijeme ve světě ovládaným Satanem! (1. Jan 5:19) Pohybujeme se na nepřátelském území! Tohle není náš domov! Přečti si Žalm 119:19! Kde si myslíš, že Tvá občanská příslušnost je? V České republice? Ale kdepak! Podívej se, co Ti píše Bůh, skrze Pavla v dopise Filipským 3:20! Jsi-li Křesťan(ka), máš připravený byt na nádherné malé planetě či satelitu, chceš-li, která se jmenuje Nový Jeruzalém! Tvá státní příslušnost, je Nový Jeruzalém, i když silně pochybuji, že by to pražské úřady uznaly!

Pastýři byli pravděpodobně první, kteří navštívili Marii s dítětem. Jak už jsme si v Matouši vysvětlili, ti mudrci přišli mnohem, mnohem později, když už rodina bydlela v domě... Podle Zákona byla žena, která porodila, považována za "nečistou" po dobu 40 dnů. Aby jsi rozuměl: Ta nabídnutá oběť Bohu nebyla za Ježíše, ale za Marii! Ježíš za celou tu dobu na zemi nenabídl nikdy žádnou oběť - kromě sebe! Je vidět, že byli velmi chudí, protože dvě hrdličky byla ta nejchudší "nabídka".

Simeon... Jsem rád, že tam ten chlapík byl, protože jsem si ve spojení s ním něco uvědomil: Bůh mu slíbil, že nezemře, dokud neuvidí spásu Boží, že? A co Simeon spatřil? Spatřil malé dítě! Příteli, spása je Osoba a ne to, co Ty uděláš! Spása je Osoba a tou Osobou je Ježíš Kristus! Buď Ho v sobě máš nebo nemáš! Buď Mu věříš nebo ne! Máš Ho Ty? Ten Simeonův proslov - něco tak hlubokého od člověka, který měl velmi omezený pohled na svět! To je ta úžasná věc v Písmu, obzvláště v Novém Zákoně! Přesto, že Písmo bylo dáno jednomu lidu, je určeno celému světu. Křesťanství - již od samého počátku - bylo zaměřeno pro všechny! Marie zaplatila hroznou cenu za to, že přivedla Spasitele na tento svět. Ta cena byla šest bolestných hodin pod křížem!

Ovšem..., její utrpení nemá nic společného s Tvou spásou! Nemá to nic společného ani s její spásou! Její utrpení vyvěralo ze vztahu matky k synu! Tento obraz inspiroval mnoho umělců - malíři malovali obrazy, básníci skládali básně, hudebníci popsali kilometry notového papíru. Pozor! Je nebezpečné přijmout Jeho smrt v nějaké sympatické melancholii! Ježíš nezemřel, aby vyvolal tvé sympatie! On chce tvou víru! Dovol, abych mluvil z vlastní zkušenosti: Tvá víra, pakliže to není "hraní na víru," dá jednoho dne život vděčnosti. A z vděčnosti se zrodí láska! Mám na mysli lásku v Pavlově podání v prvním dopise do Korintu 13:4-7. To je láska!

Matoušova zpráva zaznamenává jako příští událost Kristova života mudrce z Východu a potom útěk do Egypta. Jak jsem vysvětlil v úvodu, Lukáš nám představuje perfektního Člověka-Boha. Ani jedna z těch dvou událostí se mu nehodí do jeho představy ideálu řecké rasy!

Ve verších 2:39-40 doktor Lukáš vidí vývoj Ježíše ve třech pohledech. Český překlad to nezaznamenává. "Dítě rostlo" (fyzický), "sílilo v duchu" (spirituální), "naplněno moudrostí" (mentální).

Verše 2:41-52. Je zřejmé, že Josef a Marie vychovávali zcela normálního chlapce. Určitě nenosil na hlavě svatozář, jak ho vyobrazují umělci! Pochybuji, že bych Ho poznal mezi nazaretskou mládeží! Celý ten případ v Chrámu zaznamenal pouze Lukáš. Ježíš jim zřejmě dával otázky, na které nemohli odpovědět. Ten konec ve mně zanechává divný pocit. Jak to, že Marie a Josef nepochopili? Oba dva přece Jeho původ znali - obzvláště Marie!



Kapitola 3.

Lukáš píše jako pravý historik. Spojuje aktivitu Jana Křtitele se světskou historií. Hned v prvním verši máme šest postav. César Augustus panoval, když se Ježíš narodil, ale když Jan Křtitel počal svou aktivitu, císařem byl Tiberius. Světská historie nám říká, že Tiberius byl velmi inteligentní, ale brutální a zrádný. Trochu překvapivá je skutečnost dvou veleknězů. Z jiných pramenů víme, že Annáš byl tou skutečnou silou, ale Kaifáše si tam dosadili Římané, okupanti...

Jan, jak už jsem psal v Matouši, měl normálně sloužit v Chrámu - možná v nějakém vyšším postavení - ale Jan to nechtěl. Raději se vzdal svého kněžství a odešel do divočiny. Učí a káže o křtu a obrácení (metanoia). Už jsme si řekli, že metanoia není ubrečený, smutný obličej! Metanoia je změna - a to uvnitř! Mnoho lidí klečí zbožně u oltáře nebo postele a "uvnitř" stojí jak ten pyšný farao! Jan nekáže o spáse! Jan nemohl říci to, co Ti říkám já: Uvěř v Ježíše Krista - a budeš spasený navěky! Jan musel nejprve toho Spasitele lidem představit! "Ten, který snímá hříchy světa..." Jan mluví o změně morální! Teprve Ježíš svou smrtí, svou prolitou krví, umožnil člověku přijít "směle" v Kristu - před Boží trůn (Židům 4:16). Jan mohl pouze slíbit, že Ten, který přichází po něm, bude křtít v Duchu Svatém a odpouštět hříchy...

Jan byl pozoruhodná postava. Poslední prorok, který vychází ze stránek Starého Zákona. Neoholený, na sobě nosí potrhaný oděv z velbloudiny. Odlišuje se i svým "dietním" jídlem. Prostě vypadá jinak, než na co jsou lidé zvyklí. Dostane stejnou odměnu jako mnoho proroků před ním - zabijí ho... Nejméně vítaná zpráva pro svět je hlas pravého Božího proroka! Svět nepřijme člověka, který je kontradikcí k životní filosofii drtivé většiny lidstva! Nejenom že ho nepřijme, ale je-li to možné, také umlčí...

Znovu: Janova zpráva bylo pokání-obrácení (metanoia). Není to, přesně posouzeno, jako naše zpráva dnes, i když, jak už jsem vysvětlil, v dnešní zprávě je v první řadě víra! Metanoia je zahrnuta pochopitelně také! Když se obracíš ke Kristu, od něčeho se odvracíš! (1. Tesalonickým 1:9) Když se obracíš k Němu, odvracíš se od hříchu! Pakliže jsi se neodvrátil od hříchu, neobrátil jsi se k Bohu! Nemám na mysli "život bez hříchu," ten je pro nás nedosažitelný, ale uvědomění si toho hříchu!

Verš 3:9. Janova řeč je tvrdá. On nemá evangelium o Boží lásce! (Jan 3:16 přijde o 60 let později!) Jan Křtitel nebyl povolaný Bohem, aby podal zprávu o Boží lásce a milosti, která vysvobozuje z moci hříchu. On pouze varuje, že pakliže národ Izrael neponese "ovoce," sekera dopadne na kořeny "stromu!" Uvědom si laskavě, že totéž říká Kristus některým kongregacím v počátečních kapitolách Apokalypsy a tudíž to platí pro nás právě tak! Křesťan bez ovoce je absurdita! Když věříš, a jsi si jistý, musíš to přece někomu říci! Alespoň těm nejdražším!

Verše 3:10-17. Toto je velmi praktická rada. Jsi-li student, pozná se Tvá "příslušnost" ke Kristu podle toho, jak poctivě studuješ. Jsi li žena v domácnosti, pozná se podle toho, jak vedeš rodinu. Ať jsi kdokoliv, pozná se, že jsi "nějaký jiný" než-li svět. Podle toho jak jednáš a žiješ! Podívej se do Matouše 7:20: "Poznáš je podle jejich ovoce!" Jan učí zcela jasně, že on sám nemá tu konečnou zprávu. Jan křtil vodou, Ježíš křtí Duchem Svatým. posledních tisíc devět set let. Až se vrátí, bude křtít ohněm. Jsou lidé, kteří se domnívají, že ten křest ohněm byl v knize Skutků 2:3. Že to byly ty ohnivé jazyky na jejich hlavách. Pozor: "Jakoby ohnivé jazyky" nejsou oheň! Jak vidíš, Lukáš se ani trochu nesnaží psát chronologicky, protože jinak by musel zaznamenat Ježíšův křest před uvězněním Jana Křtitele!

Zbytek kapitoly popisuje genealogii Marie - ne Josefa. Tu najdeš v Matouši. Matouš začíná Abrahámem, přes Davida a Šalamouna a končí Ježíšem. Lukášova genealogie je odlišná. Jde zpět přes Nathana, Davida až k Adamovi. Jelikož, jak už víme, Josef nebyl otcem Ježíše, je to Ježíšův rodokmen skrze Marii. Matouš, který dokazuje, že Ježíš je tím Králem, podává královskou genealogii přes Šalamouna. Lukáš jde skrze Davidova syna Nathana v linii Marie.



Kapitola 4.

Pokušení na poušti už nebudu komentovat, měli jsme to podrobně v Matouši. Chtěl bych upozornit pouze na skutečnost, že Lukáš má jinou souslednost těch tří událostí. Mohl bych zde uvést výklad z řecké gramatiky, proč tomu tak asi je... Nebudu to komplikovat - podívej se, jak Lukáš dává křest Ježíše po uvěznění Jana Křtitele! Připadá mi to, jako kdyby ses zeptal malého děvčátka: A co jste měli k obědu? "No, měli jsme dort se zmrzlinou, husu a polévku!" Pro Lukáše mohl být mnohem logičtější sled událostí v tom, že považuje Satanovu nabídku světovlády "zkratkou," obejitím "kříže," za mnohem svůdnější, než nějaké ty vzrušené davy tleskající akrobatickému výkonu skoku z vrcholku Chrámu! Proč byl Ježíš zkoušen? Aby dokázal mně a Tobě, že máme Spasitele, na kterého se dá spolehnout! Že je čistý, bez hříchu a jakékoliv slabosti! To znamená, že je schopný spasit! Křesťané, tam někde na severním konci vesmíru máme Přítele, který nám rozumí, chápe naše slabosti a sympatizuje s námi! Založ si tuto stránku a přečti si: 1. Jana 2:1-2! Na našeho Spasitele Krista se můžeš spolehnout v jakékoliv situaci svého života! Zkouška z Tebe udělá buď chlapa nebo omáčku! Je taková stará moudrost: "Na tom stejném slunci: máslo se rozpustí - hlína ztvrdne." Není to v tom slunci - záleží na tom, z jakého materiálu jsi postavený! Bůh Tě nezatvrdí právě tak, jako nezatvrdil srdce faraóna! Faraónovo srdce již tvrdé bylo - Bůh to jenom vynesl na světlo, aby každý viděl... Ježíš se stal člověkem a tak potřeboval po té zkoušce posílení Božím Duchem.

Verše 4:16-30. Teď přicházíme k nádherné, jiskrami sršící scéně. Poslouchej, jak kouzelně to popisuje Lukáš: Tuto událost zaznamenal pouze on. Je nám řečeno, že po té zkoušce v poušti se Ježíše vrátil do svého města. Ve většině případů je každé město hrdé na "svého," který se stane slavným. Ježíš, jak bylo Jeho zvykem každý sabat, šel do synagogy. Synagoga byla tou nejdůležitější náboženskou institucí pro Židy v době Ježíše Krista. Musela přijít do existence někdy během Babylónského zajetí. Židé byli daleko od rodné země, Chrámu a oltáře. Ezechiel 14:1 a 20:1 má zmínku, že "starší se shromažďovali kolem Ezechiela." Možná, že tam začala koncepce synagogy. Po návratu ze zajetí už synagogy zůstaly. Nejprve jako místo pro výklad Mojžíšova Zákona, později k tomu bylo přidáno kázání a modlitby. Ale vždy byla synagoga hlavně místem pro výklad Zákona.

Mnoho toho o Ježíši až do Jeho veřejného vystoupení nevíme. Jedno je však jisté - každou sobotu navštěvoval synagogu, kde se dalo podávat svědectví o Bohu. Ježíš přišel na krátký čas domů, stojí v synagoze a je Mu podána Kniha. Čte z Izaiáše. V té době nebyla ještě Bible rozdělena na kapitoly a verše, ale kdyby bývala byla, Ježíš by byl četl Izaiáše 61:1-2. Důležité je, aby sis uvědomil, kde přestal číst: "Den pomsty našeho Boha..." Skončil v polovině verše a zavřel knihu! V naších překladech je tam rozdělovací čárka, ale v hebrejském textu čárka není! Nepřečetl ani konec věty a zavřel knihu. Víš proč? Podíval se na zástup a řekl: "Dnes se splnilo to, co jste právě slyšeli..." Tato část Písma se splnila, až po tu čárku! Splnění zbytku verše se odehraje při Druhém Příchodu Krista. Čas pomsty ještě nepřišel. Kdy to bude? Přečti si Žalm 2:8-9.

Účel prvního příchodu byl "Aby přinesl chudým radostnou zvěst a vyhlásil čas milosti." My ještě žijeme ve vyhlášeném čase milosti. Proč to tak rozepisuji? Chci, aby sis uvědomil, že cokoliv náš Spasitel řekl nebo učil, bylo přesně v Božím plánu rozhodnutém ještě před existencí naší planety! Chci abys poznal to nejdůležitější, co potřebuješ ve svém životě poznat - a to je poznat Boha! Bůh-Otec je duch - je vyloučeno poznat ducha našimi smysly! Ty víš, co znamená pojem "duch?" Já to nevím! A proto mohu poznat Boha pouze v jeho lidské podobě! Jenom skrze Boha-Syna. "Kdo vidí mne, vidí Otce" (Jan 14:9).

Poznej Krista a poznáš Boha!

Ježíš jim dává příklad dvou Pohanů, kteří žili mimo Izrael. Bůh udělal v jejich životech zázraky, protože uvěřili. Bylo mnoho vdov a malomocných v Izraeli, kterým Bůh nepomohl, protože Mu nevěřili! Ta řeč se Nazareťanům asi příliš nelíbila, nakonec, co ten tesařův syn může vědět! Kde vzal tu drzost jim říkat, že verš Písma, který se může splnit pouze při příchodu Mesiáše, se právě splnil! To "prošel jejich středem" je pochopitelně zázrak, to jsi jistě pochopil...

Verše 4:31-44. Od tohoto verše do konce kapitoly, je vidět jeden den Jeho života. Všimni si: Ráno učil a kázal v synagoze, potom šel k Petrovi, možná na oběd. Vyléčil matku Petrovy ženy, šel ven a léčil až do večera. Když nastal nový den, hledal klid v divočině. I tam ho dav našel.



Kapitola 5.

Genezaretské jezero je Galilejské moře. Rybáři právě připluli z lovu a čistí sítě. Ježíš nastoupí na Petrovu loď a požádá ho, aby jí odstrčil na pár metrů do vody. Jaký to obraz! Já osobně věřím, že tato ilustrace je jak figurativní, tak i sugestivní.

Každá kazatelna, každý kámen na který si sedneš, každý kus louky, kde učíš a diskutuješ s lidmi o Boží lásce skrze Ježíše Krista, je lodí na chytání ryb! To neznamená, že chytíš pokaždé, když vydáš svědectví! Ani Ježíš, ani apoštolové, pokaždé "nechytili" také. Ale znamená to, že bys neměl Křesťane zapomenout na ten primární úkol, který zde na Zemi máš!

Skončil čas jednoho "chytání" a Ježíš navrhuje lov na skutečné ryby. Tato scéna je vlastně již druhé pozvání od Ježíše. Většinu z nich už potkal v Jeruzalémě. Jan se o tom zmiňuje v první kapitole. Později, jak kráčí kolem Galilejského moře, Ježíš jim praví: "Následujte mně a já z vás udělám rybáře lidí." (Matouš 4:19, Marek 1:17). Šli za Ním na čas. Potom se vrátili ke svým sítím. Později nám doktor Lukáš poví, že je zavolal ještě jednou a udělal z nich apoštoly... "Ale na Tvé slovo…" Petr tomu moc nevěřil! Nezapomeň, že to byli rybáři z povolání a věděli vše, co se o chytání ryb v Genezaretském jezeře vědět dalo! To chytání se ale musí provádět podle Jeho direktiv! Pakliže chceš něco chytit, dávej pozor na Jeho instrukce! Petrovu reakci na ten nezvykle veliký úlovek jsme už měli v Marku...

Uvědomuješ si, že je na scéně ještě jeden rybář? Podívej se na to, co píše Pavel ve 2. Timoteovi 2:26. Satan má také svou udičku ve vodě! Jeho návnadou je tento svět! Dalo by se říci, že Boží udičkou je ten kříž. Bůh-Syn zemřel na tom kříži za každého, kdo uvěří. To je ta Boží zpráva pro tebe. Jedno si pamatuj: Třetí rybář neexistuje! Buď jsi na udičce Satana, nebo na udičce Boží!

Verše 5:17-20. Toto je ten paralytik z Kafarnaum. Jak Matouš, tak i Marek, zaznamenali tuto událost. Marek ji popsal nejobšírněji. Je mnoho lidí na tom našem světě, kteří nikdy neuslyší Kristovu zprávu o spáse lidské duše, pakliže možná právě ty nezdvihneš jejich nosítka a nedovlečeš je tam, kde by mohli slyšet: "Tvé hříchy se Ti odpouštějí." Tito lidé jsou paralyzováni hříchem, předsudky, lhostejností. Ti všichni se - zuby nehty - brání změnit "udičky!" Svět je strašně lákavá návnada, obzvláště když si někdo křečovitě drží klapky na očích, aby je čerstvý vítr neodfoukl!

Verše 5:27-32. Matouš-Levi se o svém obrácení zmiňuje jen krátce, Marek trochu víc a Lukáš nejvíc. Chtěl bych rozebrat Kristovu odpověď ve verši 32. Víme už, že na celém světě není jediný spravedlivý nebo dobrý člověk. Ježíš ve skutečnosti říká, že Jeho evangelium je pro ty, kteří si uvědomí potřebu Spasitele. Je mnoho lidí, kteří se domnívají, že jsou dostatečně dobří, než aby potřebovali spásu. Pakliže jsi si vědom své "ztracenosti", Kristova zpráva je pro tebe! Bohužel - náš Veliký Lékař nemůže udělat nic pro ty, kteří si myslí, že lékaře nepotřebují!

Verše 5:33-39. Dnes nemáme důvod ke smutku, víme, že On se pro nás jednou vrátí a proto víme, kam jdeme! Jistě - půst je občas zdravý, ale ať už "debužírujeme", či se postíme - naším hlavním úkolem je rozhlásit Jeho evangelium do všech koutů světa. To podobenství o starém šatu a nové záplatě, jakož i o mladém vínu a starém měchu, vidím asi takto: Nespasený člověk miluje svůj hříšný život. Kristus nepřišel, aby "vyzáplatoval" lidské srdce, vylepšil jeho vzhled! On přišel s něčím zcela novým! Jeho smrt na kříži umožnila to, že On nám dnes může dát nové šaty své vlastní spravedlnosti a dobra. Je to nové víno Jeho evangelia. Celá tato kapitola ukazuje jedno: Podávej, rozšiřuj to nádherné Kristovo evangelium všemi možnými způsoby, ve všech barvách a odstínech - aby každý měl příležitost Krista buď přijmout nebo odmítnout!



Kapitola 6.

Verše 6:1-11. Obě události jsme rozebrali v Matouši a Markovi. Matouš píše, že od té doby plánovali Jeho smrt.

Verše 6:12-16. Všimni si laskavě jedné skutečnosti: Bůh-Syn mluví celou noc s Otcem, než druhý den ráno zvolí ty, kteří později počnou roznášet Jeho evangelium do celého světa. Jeden z nich Ho zradil, druhý zapřel. Boží lidé jsou vždy voleni. Je jistě mnoho kandidátů, ale Jan 15:16 říká: "Vy jste si nezvolili mně, Já si zvolil vás!"

Verše 6:17-19. "...a On uzdravil všechny." Kolikrát jsme to už četli! Ježíš jich musel uzdravit tisíce! A každé to vyléčení, každý ten jednotlivý případ byl, nejenom okamžitý, ale i trvalý! Když Ježíš někoho vyléčil, tak ten zůstal vyléčen! Ne jako ty případy "zázračných" hojitelů, které znám z USA. Když mrzák, vyléčený Ježíšem odhodil berle, nešel je tam hledat druhý den!

Verše 6:20-49. Toto není Kázání na Hoře! Verš 17: "a na rovině zůstal stát". Pouze do verše 22. je tato řeč podobná Matoušovu Kázání na Hoře. V dalším zavádí Ježíš novou myšlenku. A znovu: Jakmile učíš, vysvětluješ Boží Slovo a všichni lidé Tě mají rádi a chválí Tě - pozor! Něco děláš špatně! Člověk, který bude učit Boží Slovo, tak jak je v Písmu, bude mít problémy! Stačí se podívat do Starého Zákona: Falešní proroci měli vždy plný stůl a mnoho přátel! Svět vždy miloval proroky, kteří hlásali to, co svět slyšet chtěl! Falešný prorok, učitel, bude mít život plný radosti a smíchu - ale co ty konce?

Verš 6:37. Lidé, kteří znají z Bible Adama a Evu, Potopu a potom ten pohlednicový obrázek Betlémské scény, se budou ohánět tímto veršem. "Nesmíš soudit!" Říká to přece Ježíš!" Zde má Ježíš na mysli soudit motivy druhých! O těch nemůžeme většinou vědět nic! To řecké "krinó" je rozhodovat, odhadovat, posuzovat. Ty, jak jdeš životem, musíš soudit, co je správné a co ne! Neodsuzuj lidi, jejich skutky ano!

Chceš-li vypadat dobře z pohledu Boha, nemůžeš používat psychoanalýzu k vysvětlení zla, dělat komplimenty lidské nafoukanosti, poklepat Pýchu po zádech, pomazat rakovinu hříchu filosofickým krémem! Jediné místo, kam můžeš jít, je to místo pod křížem! Tam Bůh vykoná operaci, dá Ti nové srdce a udělá z Tebe nové stvoření! A to je ta zpráva, kterou právě Ježíš přednesl na té pláni. Tato celá kapitola mi říká, že jsem před Bohem hříšník a že existuje Skála, na které se dá postavit dům, kterým nic neotřese! Pakliže si přečteš tuto kapitolu a neuvidíš, že jsi nečisté "nic," ztracené v tom nekonečném vesmíru, pak je mi Tě líto! Je mi líto chudáka milionáře, který nikdy neslyšel evangelium Ježíše Krista!



Kapitola 7.

Verše 7:1-10. Tuto kapitolu otevírá další záznam o zázračném hojení. Je to setníkův sluha. Přesto že Ježíš neměl vůbec žádný kontakt s nemocným, sluha byl okamžitě uzdravený. Dále Lukáš, jako jediný z evangelistů, popisuje dva případy vzkříšení z mrtvých: Mládence z Naimu a dcerky Jairuse. Zde je také první z osmnácti podobenství, které zaznamenal pouze Lukáš. Jsou dva případy v Ježíšově životě, kdy se "podivil." Zde nad vírou toho setníka, po druhé v Markovi 6:6.

Verše 7:11-16. Pouze Lukáš se zmiňuje o této události. Abys rozuměl: Ani jeden z těch případů by se neměl nazývat vzkříšením! Byla to vlastně restaurace života do stejného těla! Ježíš po svém zmrtvýchvstání měl nové tělo! Procházel hmotou, nemusel jíst a pít, mohl jíst a pít. Jednou byl zde, v okamžiku jinde. To bylo to pravé vzkříšení v křesťanském smyslu slova! Podívej se, jak na to pohlíží Pavel v 2. Korintským 5:1-4. Víš že nedám na tradice, ale jen tak na okraj: Tradice říká, že když Ježíš vzkřísil Lazara, ten se Ho zeptal, zdali jednou znovu zemře. Ježíš mu řekl, že opět zemře. Od té doby se prý Lazar už nikdy neusmál.

Verše 7:19-20. A znovu Jan Křtitel z jiného pohledu. Jan se oblékal velmi nezvykle, že? Ale jinak byl jako každý druhý! Lidé se domnívají, že když na sebe obléknou různé hábity a budou mluvit velmi "zbožně," že to z nich udělá Křesťany! Jednou jsem slyšel v televizi, jak jedna mladá žena odpovídá na otázku, jak se stát Křesťanem: "Musíte být hodný k sousedům, nikoho nekritizovat, a být přátelský k lidem vůbec!" Její seznam byl mnohem delší, ale to stačí. Křesťanství není přece to, co děláš ty, ale co udělal On! Křesťanství je tvůj vztah ke Kristu!

Verše 7:36-50. Kdykoliv byl náš Spasitel pozván někam na jídlo, nikdy tam nebyla nuda - ovšem nemyslím si, že to byl ten večer příliš srdečný spolek! Nezapomeň, sedí mezi Farizeji, které tak ostře odsoudil, a to ne jednou! Ježíš ví, co si ti kolem Něj myslí. Proto jim vypráví to podobenství o dlužníkovi. Teprve ve verši 44. vlastně Ježíš veřejně tu ženu "registruje". Zřejmě si jí nevšímal po celou dobu, kdy Mu olejem mazala nohy! Nezapomeň, že neseděli na židlích, ale byli položeni na lehátkách, nohy vystrčené dozadu. Když se ptá "Vidíš tu ženu?", myslí tím: "Vidíš jí opravdu? Vidíš její upřímnou lítost?" Pochybuji, že se ta řeč Farizejům líbila. Ježíš říká hostiteli, že se nezachoval tak, jak se ke svému hostu v té době zachovat měl. Říká mu vlastně, že té ženě, protože svou hříšnost uznala, bylo odpuštěno na rozdíl od Šimona, který se odmítl považovat za hříšného - a zůstal neospravedlněný! A to stejné platí i dnes. Můžeš chodit do kostela celý tvůj život, klečet před obrazy svatých po hodiny - pakliže jsi nepřijal(a) Krista do srdce, zůstáváš ztracený.



Kapitola 8.

Verše 8:4-15. Už jsme to rozebírali dříve: Rozsévač je Bůh-Syn, sémě Jeho Slovo. Ptáci jsou symbol zla - Satana. Mnoho lidí uslyší to Slovo - a bude se jim to zprvu líbit! Ale jakmile začnou potíže "zvenku," nadšení odpadne.

Verše 8:16-18. Podobenství o svíci je akce. Poznání vytváří zodpovědnost! Člověk, který přijme pravdu, musí jednat! Fakt je, že přicházíme na tento svět ve tmě a totálně ztracení! Někdy se nám zdá, že člověk je hříšníkem pro své slabosti a ignoranci. Ale kdepak! Pavel píše v Římanům 1., že člověk, i když Boha znal, jako Boha Ho neuznal. Člověk je hříšníkem z vlastní svobodné vůle!

Verše 8:20-21. Je až neuvěřitelné, jak se Římští Katolíci snaží vyložit tento verš! Kdy už lidé pochopí, že jediná postava v celé historii lidstva, která neměla ani jednu vadu, ani jeden hřích, byl Bůh-Syn! Na všech ostatních, počneš-li jen trochu "šťourat," najdeš chyby, slabosti, hříchy, okamžiky pochyb, nejistot, nedůvěry! Opět mám tu stejnou otázku: Proč stáli "venku?"

Verše 8:22-25. Zdá se, že Ježíš byl více vyrušený nedostatkem jejich víry, než tou bouří! Nedostatek víry Boha uráží!

Verše 8:26-40. Zřejmě tam byli dva posedlí. Lukáš si vybírá pouze jednoho a dívá se jako lékař. Matouš podává fakta bez okras. Marek je více emocionální. Jenom se podíváme na jedno: Ten démon, který mluví, okamžitě Ježíše poznal. Vzpomínám na Jakuba 2:19: "Věříš, že je Bůh? Děláš dobře. Démoni věří také a třesou se strachy!" Démoni vědí, že Bůh existuje a jsou ztracení. Je spousta lidí, kteří mi odpoví: "Ale já věřím, že je Bůh!" Rád bych, aby si uvědomili tuto pravdu! Boha musíš potkat jako Spasitele - ten Tě může zachránit! Téměř každý má nějakého Boha a drtivá většina lidí umírá bez Spasitele!

Zbytek kapitoly 8. jsme měli v předešlých evangeliích a v popisech událostí není rozdíl.



Kapitola 9.

Verš 9:1. Když byl Bůh-Syn na zemi, dal svým apoštolům dar zázračného uzdravování. Byl to jeden z těch darů znamení či důkazů. Sloužilo to jako pověřovací listiny, legitimace, že jsou posláni od Boha. Než byl sestaven celý Nový Zákon, znamením apoštolů bylo uzdravování a v několika případech i kříšení mrtvých. Dnes hojení není důležité! Když budeš číst pozorně, uvidíš, že Pavel ke konci života, nepoužíval tohoto daru vůbec! V 1. Timoteovi 5:23 radí, ale neuzdraví. V 2. Timoteovi 4:20 nechá Trofíma nemocného v Miletu. Proč? Zřejmě, když se už stalo Písmo neoddělitelnou částí Církve, dar léčení tak nějak odešel ze scény. A v tom čase jak Pavel, tak později Jan, varují před změnami v doktríně. "Když k vám někdo přijde a nemá toto učení, nepřijímejte ho!" (2. Jan 10) "Ale kdybychom my, nebo sám anděl, učil jiné evangelium, budiž prokletý!" (Galackým 1:8, volný překlad). Proto musíme být tak velmi opatrní, když k nám přijde někdo s "novou pravdou," s novou, "vylepšenou zprávou," "novým zjevením" a podobně.

Verše 9:2-11. Jak už jsem se zmínil - Herod byl velmi pověrčivý. Bál se, že se Jan Křtitel vrátil zpět po tom, co on ho nechal popravit.

Verše 9:12-17. Matouš, Marek i Jan také zaznamenali nasycení pěti tisíc lidí. Ve verši 13. vidíš, že Ježíš vždy žádá něco zdánlivě nemožného a pak to udělá On sám! "Beze mne nejste schopni udělat nic!" (Jan 15:5, volný překlad).

Verše 9:18-26. Nesmírně důležitá otázka pro nás je: Kdo je Ježíš Kristus? Ježíš chtěl - už tenkrát - aby lidé měli jak v srdci, tak i v hlavě jasno, kdo On je! Jakmile jsi si zcela jistý, že On je Bůh-Syn a že Mu můžeš bezpodmínečně věřit, potom získáš úplnou jistotu, kam jednou půjdeš - a je po starostech! Ale ovšem musíš si být jistý!

Verše 23-26. Ježíš zde nedává podmínky pro spásu, ale vyhlašuje pozice těch, kteří spaseni jsou! To je to o čem zde mluví! "Kdo se stydí za mně, za toho se budu i já, jednou stydět." Jaký druh Křesťana - Křesťanky jsi Ty?

Verše 9:27-36. Ten první verš nám vysvětluje 2. Petra 1:16-18. Přečti si to! Já se domnívám, že očitý svědek, který byl ochoten pro svou pravdu zemřít - je mnohem důvěryhodnější než stovky teologů, profesůrků a mudrců posledních dvou století, kteří nám povídají, "jak to tenkrát opravdu bylo!" Znovu: Transfigurace ukazuje Ježíšovo lidství - ne božství! Totiž: Toto je náš cíl! To, co vidíš na té hoře, to stejné se jednou stane s Tebou, se mnou! Projdeme, řekl bych, metamorfózou. My všichni budeme změněni. Pavel to věděl už před asi tak 1934 léty! (1. Korint. 15:52). Petr prostě k tomu musel něco říci! Možná, že si myslel, že říká něco důležitého, ale Lukáš to přivádí na pravou míru. Mnoho lidí právě tak se snaží mluvit a i vypadat pobožně a nemají tušení, co vlastně říkají! Zde Petr dává na jednu hromadu Boha-Syna a dva lidi!

Mnoho náboženských antologií řadí Budhu, Zarahuštru, Mojžíše, Krista a Mohameda jako zakladatele světových náboženství. Přátelé, Ježíš Kristus nezaložil žádné náboženství! Ježíš Kristus zemřel na tom kříži za hříchy světa! On je tím Spasitelem a proto my nejsme spaseni žádným náboženstvím - my jsme spaseni Kristem! Jeden starý dobrý Křesťan, Dr. Carrol, mnohokrát prohlásil: "Když jsem nalezl Krista, ztratil jsem své náboženství." A to je to, co Ti chci zde říci: Pakliže máš něco na srdci, jdi přímo k Němu! Než by jsi se prokousal všemi těmi pastory, kněžími, biskupy, arcibiskupy, kardinály a papežem - všemi svatými a i nesvatými - jdi přímo k Němu! Jsi-li Křesťanem, máš na to svaté právo!

Jistě - všichni ti potentáti jsou, možná, k něčemu, někdy, dobří. Já si sice nejsem jistý k čemu, ale dejme tomu, že tomu tak je. Ale potřebuješ-li něco, nechoď za lidmi - jdi za Ním...

Verše 9:37-43. Ano, to je scéna z dnešního světa. Kristus odešel do své slávy. Ti Jeho první apoštolé jsou už dávno s Ním. Mají se tak, že si to ani nedovedu představit - a my jsme zde, dole, pod úpatím hory zmatku, ateismu, zla, zločinu, strachu, nemohoucnosti! Svět se svíjí - jako ďáblem posedlý - a my to nejsme schopni změnit!

Verše 9:44-48. Po tom, co Ježíš uzdravil chlapce posedlého démonem, pokračují dále směr Jeruzalém. Opět jim říká o své smrti. Mluví o své smrti za ně a oni nejsou schopni se alespoň zeptat co a jak! Po té Transfiguraci by člověk očekával nějakou tu skromnost když viděli to, co viděli! Právě opak je pravdou! Myslí na své vlastní koruny, slávu, důležitost, teplá místa a úplně ignorují ten kříž! Toto se stalo kletbou Jeho učedníků tenkrát a stalo se to kletbou hlavních křesťanských organizací! Laskavě si povšimni, že se to nestalo kletbou Církve! Mám na mysli Tělo Kristovo, které se skládá z těch, kteří Ho milují a čekají každý den na Jeho hlas!

Pravého Křesťana si svět koupit nemůže! Na to nemá dost peněz ani sám Satan! Není ceny v celém tom vesmíru, která by převážila hodnotu Boží lásky! Jistě, padneš na "ksicht" a to ne jednou! Ale vstaneš, řekneš Mu, aby ti odpustil, a jdeš dál! I třeba tisíckrát! Hlavně se po pádu zdvihni, jdi k Němu a pak bojuj dál! Nikdy nezůstaň ležet! Syn se vždy vrátí domů, prase do bahna!

Verše 9:49-56. Všimni si v první řadě, že Ježíš odmítá jakékoliv sektářství. Pakliže jsi Jeho dítě, není možné abychom měli spor o tom, kdo On je a co pro nás udělal! Můžeme se "dohadovat" o okrajové otázky, ale nikdy ne o spáse lidské duše! Všimni si, že Ho Samaritáni odmítli. Vždy máme v hlavě "dobrého Samaritána" podle Ježíšova podobenství - ale oni nebyli lepší než Židé! Dál: Každý má obraz "Jan, miláček Páně!" Podívej se, co ten náš dobrý Jan přál těm, kteří "s nimi nechodili!" "Nepřišel jsem zničit, ale zachránit," odpovídá Ježíš. Jan vůbec nepochopil účel Kristova příchodu!

Verše 9:57-62. V této části máme tři "adepty" na učednictví. Pozor - nikdo se zde neptá: "Co musím učinit, abych byl spasen?" jako ve Skutcích 16:30. Zde je položena otázka: "Co musím udělat, abych se stal Tvým učedníkem?" Ten první "adept" je velmi "žhavý!" Ježíš ho upozorňuje na chudobu, ve které žije. To také byla jedna z částí kletby, kterou náš Spasitel nesl. Další "aplikant" chce nejdříve pohřbít svého otce. Už jsme to rozebírali. Mluvíme-li o "učednictví," lidské mezi-vztahy přijdou až na druhé místo! Pakliže vznikne konflikt mezi lidskou láskou a Kristem, Kristus si žádá první místo! Ten třetí "adept" je tak na půl. Chtěl by následovat Ježíše, ale nechce se mu moc cokoliv obětovat. Příteli, cena následovat Krista a učit Jeho pravdu, je velmi vysoká! Pavel se o tom zmiňuje ve Filipským 3:13-14.



Kapitola 10.

Verše 10:1-16. Pouze Lukáš se zmiňuje o těch sedmdesáti, které Ježíš posílá do světa. Toto bylo jen pro krátký čas - jejich úkol byl dočasný - Ježíš šel po cestě, která končila Golgotou. I na tu krátkou dobu jim dává varování - budou jak "ovce mezi vlky." Mají za úkol připravit lidi na Krista. Zároveň jedním dechem odsuzuje ta města, která Ho odmítla. Lukáš nakonec popisuje návrat těch sedmdesáti. Pamatuj si Jeho slova! Tvým úkolem zde na zemi je, abys rozséval Jeho Slovo! A pakliže to bude úspěšné, bude to Jeho zásluha, ne Tvá! Ty máš rozsévat Jeho Slovo, On si vybírá!

Verše 10:21-24. To slovo "blahoslavené," bych zaměnil za "šťastné." Ano, po staletí se Boží poslové - proroci snažili proniknout závojem Božího tajemství. Jak už jsi poznal, nikdo z nich ho neodhalil plně. Buď viděli Mesiášovo utrpení nebo Jeho slávu. Dohromady to dát neuměli.

10:25-37. Zde přicházíme k něčemu, co charakterizuje Lukášovo evangelium: Podobenství. Doktor Lukáš "maturuje" na podobenství, asi jako Marek na zázraky. Podobenství o Dobrém Samaritánu je snad jedno z nejznámějších. Někteří literární kritici je považují za nejlepší povídku, která kdy byla vyprávěna. Přišla jako odpověď na otázku týkající se věčného života. Nebyla sice podána v poctivém úmyslu, ale byla to otázka dobrá, důležitá, jedna ze základních otázek člověka. Náš Spasitel měl nádherný způsob jednání s otázkami. Odpověděl tím, že sám dal otázku. Říkáme tomu někdy Sokratova metoda, protože Sokrates také odpovídal na otázku otázkou. Zákoník se snaží postavit Ježíše na svědeckou stolici a ocitá se tam sám.

V tomto podobenství jsou zobrazeny tři třídy lidí, které zastupují tři životní filosofie: 1) Zloděj. Jeho filosofií je: "Co je tvoje, to je moje." Něco jako socialismus nebo komunismus. 2) Kněz, Levita. Jejich přesvědčení: "Co je moje, to je moje!" Toto je hrubý individualismus. Jeho motto: "Svět ať vezme ďas, pokud já dostanu, co mi patří!" To je kapitalismus bez Boha. 3) Samaritán. Jeho názor je: "Co mám já, patří i Tobě." To je křesťanská filosofie života. "Co mám, můžeš použít, pomůže-li Ti to!" Lidé, kteří hovoří o "křesťanském socialismu" si neuvědomují, že to jsou dvě rozličné filosofie. Ježíš mu odpovídá: "Správně jsi odpověděl - čiň tak a budeš žít." Znamená to, že člověk může být spasen tím, že bude dodržovat Zákon? Ano, ale dotáhněme to do konce! "Ne ten, který slyší Zákon, ale ten, který Zákon dodržuje, bude ospravedlněn," říká Jakub. Pakliže jsi přesvědčen, že je to možné, potom jsi v rozporu s tím, co říká Bůh: "Žádný člověk nebude spasen na základě skutků, které přikazuje Zákon, ale skrze víru v Ježíše Krista!" (Galatským 2:16, volný překlad).

Verše 10:38-42. Příteli, přítelkyně..., jste zmateni tím vším, co vidíte a slyšíte kolem sebe? Zdá se vám, že to všechno nedává žádný smysl? Prosím vás, zastavte se! Zastavte se a sedněte si k Jeho nohám! Přečtěte si Jeho slovo, které On vám chce říci! Věřte mi, že se budete cítit mnohem klidnější, silnější, jistější. Když zmeškáte ten vlak "svět", nic se nestane. Zmeškáte-li ten váš poslední vlak "směr Kristus" - ztrácíte všechno!



Kapitola 11

Verše 11:1-4. Tato část jedná o modlitbě jako nikde jinde v těch čtyřech evangeliích. Může se zdát být podobná k jiným částem v těch ostatních zprávách, ale je ve skutečnosti jiná! Jsou dokonce i lidé, kteří se domnívají, že tato část je vložena jako přerušení chronologie událostí kolem Ježíše. Pravda, nesleduje přesně pohyb evangelia, ale ukazuje nám něco zajímavého. Důvod, proč se učedníci ptají, jak se modlit, byla skutečnost, že Ho viděli - a možná i slyšeli - jak často se Bůh-Syn modlil. A proto se chtěli naučit modlit tak jak On se modlil. Nebyl by to špatný nápad, požádat Ho dnes o totéž. Nemluvím o slovech, ta známe. Ten, který se Ho ptá, nechce vědět nic o "technice" či rituálu modlitby. Chce se naučit modlit tak, jako se modlil Ježíš. Dostáváme také neznámý pohled na Jana Křtitele - učil své následovníky se modlit. Chtěl bych ještě přidat pertinentní poznámku: Než-li začneš "Otče náš", musíš si být jistý, že On tvým Otcem skutečně je! Tato modlitba je pro Křesťany! Pro toho, kdo ještě Krista nepřijal, je pouze jedna modlitba: "Bože, jsem hříšný, buď ke mně milosrdný!" (Lukáš 18:13, volně).

Verše 11:5-13. Domníváš se, že si Bůh šel lehnout a že neslyší Tvé prosby? Nebo že poslouchá zrovna někoho jiného? Bůh chce odpovědět na naše modlitby a také odpoví! Toto podobenství ukazuje kontrast, ne porovnání! Nepotřebuješ házet kameny do oken nebe nebo bušit na bránu. Co říká Bůh v Izaiáši 65:24? "Ještě než zavoláš, Já odpovím..." Bůh vždy slyší naše prosby a odpovídá na ně! Když řekne "Ne!" pak je to proto, že občas žádáme o něco, co je pro nás to nejlepší! Zde jim Ježíš praví, aby žádali o Svatého Ducha. Později jim říká: "Přijměte Svatého Ducha" (Jan 20:22). Oni potřebovali Svatého Ducha již před Letnicemi (Pentecost). Později, v den Letnic, Duch Svatý přišel a zapečetil je do Církve, čímž se stali součástí Těla Kristova právě tak, jako každý Křesťan dnes. Pavel nám to vysvětluje v 1. Korintským 12:13.

Verše 11:14-22. Tuto událost zaznamenává Matouš 12:24-30 a Marek 3:22-30. Ta přesvědčivá samozřejmost Ježíšových zázraků nutila farizeje, aby nabídli lidem nějaké vysvětlení. Popřít Jeho zázraky nemohli a tak se uchýlili k tomu nejsprostějšímu útoku, jaký mohli vymyslet. Ježíš jim poukazuje na absurditu jejich tvrzení ve verších 16-19. Kromě toho ještě říká, že pouze silný, vyzbrojený muž si udrží svůj "majetek." Satan je ve světě, my musíme být silní a ozbrojení Božím Slovem a Duchem.

Verše 11:24-26. Jak už jsem se zmínil: Ta skutečnost, že jsi přestal hřešit, z Tebe Křesťana nedělá! Za Jana Křtitele mnohý Izraelita "vyčistil svůj příbytek". Potom odmítl Ježíše a jeho stav byl ještě horší, než ten před tím. Reformace není na nic, příteli! Potřebuješ, aby někdo tvé srdce obydlil - potřebuješ Krista!

Verše 11:29-32. Ježíš jim nabízí jako důkaz své Vzkříšení. Já se domnívám, že Jonáš byl mrtvý po tu dobu, co byl v té rybě, a že ho Bůh přivedl k životu. Jonášův prožitek byl něco jako Ježíšova smrt a vzkříšení. Druhý příklad: Obyvatelé Ninive se obrátili zpět k Bohu. Izrael jako národ je v mnohem horším světle, protože odmítl svého Mesiáše a neobrátil se.

Verše 11:33-36. Zde Ježíš podává jednoduché vysvětlení účelu svíce. Dává světlo. Vzkříšení Ježíše Krista je světlo! Je jako paprsek světla v tomto světě. Aby člověk něco viděl, potřebuje dvě věci: Světlo, které ten předmět zviditelní, a oči, které se na ten objekt zaměří. Člověk, který vidí a nemá světlo, je na tom stejně jako slepec se světlem! Většina lidí Krista nevidí i když o Něj téměř zakopávají! On je Světlo Světa, pouze lidé jsou slepí!

Verše 11:37-54. Pravé Křesťanství není záležitost okázalostí, formy. Křesťanství - jak já to vidím - je záležitost srdce! Ti chlapíci měli falešné hodnoty! On jim neříká, že je nesprávné dávat desátky, ale že je špatné to, co opomenuli... Ano příteli, to že dáváš Tě nedělá Křesťanem, ale pakliže se Křesťanem staneš, dávat budeš... Vina spočívala v tom, že se utápěli ve formálních maličkostech. Dále byli neupřímní, stále přidávali drobná nařízení, ale sami je neplnili. Náboženští vůdcové té doby byli něco jako dnešní vedoucí různých církví. Lidé k nim přichází pro rady a vysvětlení otázek a problémů života. Jistě - rady a poučky dávali, ale sami podle nich nežili! Právě tak dnes: Největší překážkou k rozšíření Křesťanství v dnešní době, je nominální Křesťan! Je věřícím pouze ve slovech - v srdci je prázdno a chlad. Jeho příklad odradí mnohé, kteří by, možná, zájem měli...



Kapitola 12

Verše 12:1-15. To je ta doba, kdy Ježíšova popularita byla na výši. Následovaly Ho veliké davy a je to také doba, kdy vykonal nejvíce zázraků. Ježíš uzdravil celé zástupy hluchých, slepých, chromých, malomocných! V té době je varuje před falešným učením - kvasem farizejů. Víš, v otázkách spásy lidské duše a věčného života s Bohem, si člověk musí být opravdu jistý, že má ten správný lék! Dejme tomu, že máš rakovinu. Přijdeš k jednomu lékaři a on Ti poví: "Já se domnívám, že toto by byla pro vás vhodná léčba!" Přijdeš k druhému a ten Ti poví: "Víte, já si nemyslím, že má pravdu! Já bych to viděl takhle." Pak třetí a další a další. To by Ti asi mnoho nepomohlo, že? My si musíme být jistí v tom, že máme toho pravého Krista, že víme, co je podstatné a co okrajové! Totiž - jed na krysy je 95% dobrého jídla a 5% jedu! A proto je třeba si sednout a přečíst si sám, jak vlastně ten náš Spasitel vypadá. Co se Mu líbí, co ne, jak se k Němu dostat. Jsi sám za sebe zodpovědný a výmluvy potom neplatí! Musíš znát Boží Slovo a potom rozeznáš jed okamžitě! Pakliže Bůh si všímá i osudu vrabce, jak by nevěděl o Tobě! Ježíš odmítl být jakýmkoliv rozhodčím ve sporech, když tu byl poprvé. Příště přijde jako Soudce, protože "Otec svěřil veškerý soud Synu." (Jan 5:22). Varování před chamtivostí platí v každé době. Podívej se kolem sebe!

Verše 12:16-34. Bohatý hlupák. Ten chlapík shromáždil všechno pro "teď" a neodstavil nic na "potom!" Jistě, z hlediska člověka to možná byl spořádaný občan. Možná, že byl i dobrým sousedem, otcem a manželem. Nebyl ani členem Mafie či podvodníkem nebo lichvářem. Je zcela možné, že ani své ženě nebyl nevěrný! Jak jsem se zmínil: V očích člověka to byl dobrý občan, kterému možná jednou postaví pomník nebo desku na dům. Ale Bůh ho nazývá hlupákem! Jistěže není chybou či hříchem, ukládat si na pozdější dobu. Jeho problémem byla chtivost! Každý z nás by se měl občas zeptat sám sebe: Žiji pouze pro tento svět? Bůh-Syn Ti říká: "Podívej se na ptactvo! Něco se možná naučíš. Podívej se na rostlinstvo a zamysli se!" Verš 28 neučí lenosti! Ptáci nemohou stavět stodoly, květiny netkají látku! Člověk to umí! Bůh chce abys využil schopností, které Ti On dal! Jenom nežij "Po nás potopa!" Všichni lidé budou stát jednou před Bohem, zbaveni všech věcí, které na zemi získali. Bohatý hlupák nechal všechno bohatství na zemi. Žil bez Boha, zemře bez Boha.

Verše 12:35-48. Nyní zde máme dvě podobenství, která se týkají Jeho Druhého návratu. Přestože jsou primárně určena pro Izrael, tento princip se dá aplikovat i na nás, jak tak očekáváme Rapture. I my máme být připraveni, aby nás nenašel spící. Proč je to hlavně pro Izrael? Protože pro nás Kristus přijde neviděn! Zůstane v prostoru a jen zavolá. Obě dvě skupiny, Křesťané i Izrael, jsou vyzvány, aby čekali věrně Jeho návratu. Podle verše 48 vidíme, že budou různé stupně trestů. Právě tak budou různé druhy odměn.

Verš 12:49. I v této době, kdy se svět topí v morální slepotě už déle jak 1900 let, většina lidí odmítá Krista a ještě se Mu vysmívají. Ten oheň už tu hoří dlouho! Musíš si uvědomit, v jakém světě žiješ. Člověk se domnívá, že je dost silný, dost dobrý a dost moudrý, aby zabezpečil na světě mír. To je nesmysl! Lidské srdce je plné boje, závisti, nenávisti a vražd. Prozatím, než se vrátí Kristus, jediný mír najdeš na hřbitově!



Kapitola 13

Verše 13:1-5. Ty oběti - jak zásahem Piláta, tak i pádem té věže - nebyly zabity Božím soudem. Bůh nesoudí lidi v nějakém pomstychtivém záchvatu! Ježíš praví tomu náboženskému davu pouze to, že pakliže se neobrátí, zahynou také. Tato událost má alespoň tři pohledy, ze kterých se můžeme i dnes poučit: 1) Když se stane, že některý Křesťan má ve svém životě více problémů a strastí, než by byl "průměr," neznamená to nutně, že je větším hříšníkem než ostatní! Potíže na nás nepřicházejí vždy jako následek hříchu! 2) Ten fakt, že jsi se stal Křesťanem nebo Křesťankou, tě sice zachrání od Doby Strastí, ale nezbaví Tě strastí v životě! 3) To, že na někoho přichází jeden problém za druhým a na Tebe ne, ještě neznamená, že Ty jsi lepším Křesťanem či Křesťankou než ten druhý!

Verše 13:6-9. Už jsme si řekli, že fíkovník je symbol Izraele. Majitel stromu očekával - a oprávněně - ovoce! Bůh má právo očekávat ovoce! Národ Izrael byl velmi pečlivě opatrovaný a dostal mnohem více světla, než ostatní národy. Měl rodit ovoce! Místo toho majitel slyší: "Jeho krev na nás a na naše děti!" Nejsou to Arabové, kteří působí Izraeli ty potíže. Je to Bůh! Izrael obdržel Boží soud a byl rozehnán do celého světa. Teď se vrátili a ještě se vracejí domů - v nevíře - a problémy jim zůstaly.

Verše 13:10-17. Tato žena byla velmi těžký případ. Osmnáct let zcela ohnutá, nemohla se narovnat. Jak to doktor Lukáš jmenuje v řečtině (asthěněia), šlo o chronickou nemoc. Byl to zřejmě jeden z nejhorších případů nemocí, které Ježíš léčil. Problém nespočíval v tom, že Ježíš tu ženu vyléčil, ale proto, že ji vyléčil v den sabatu! Z tohoto důvodu vznikla ta veliká nenávist náboženských vůdců vůči Ježíši. Reakce vedoucího synagogy byla přinejmenším podivná. Na jeho mysli byl více předpis o sabatu, než osud nemocné ženy, která trpěla osmnáct let! Lidé se ještě dnes dohadují o sabatu (Adventisté Sedmého Dne). Je mnohem důležitější učit se žít v Kristu, než se hádat o náboženství! Víš, co se někdy stává? Člověk se stane tak silně nábožensky nesmiřitelným, že zapomíná pozvat Krista do svého srdce! Můžeš vědět všechny odpovědi, můžeš se stát debatérským géniem - a Tvé srdce může, při tom všem, zůstat prázdné, studené.

Verše 13:18-21. Hořčičné semínko se zdá být symbolem pohledu na Křesťanstvo zvenku. Hořčičné semínko má normálně vyrůst v bylinu - ne strom! Křesťanské organizace ztratily svůj charakter, jak tak rostly. "Ptáci" jsou klíčem tohoto podobenství. Představují Satana, který je v "Křesťanstvu" velmi aktivní. "Kvas" se vyskytuje v Bibli víc jak devadesátkrát a vždy je symbolem negativním. Lidé, kteří dnes učí, že "kvas" je evangelium, které pronikne do světa a potom se vrátí Kristus, se setkají s velkým zklamáním! Na této zemi nebude ani Království ani Mír, dokud se nevrátí Král Království a Princ Míru! My Křesťané nejsme schopní zajistit na zemi mír! Nenech se přesvědčit o opaku!



Verše 13:23-30. Je těžké rozeznat, proč dostal takovou otázku. Je i možné, že to bylo míněno upřímně. Osobnost Ježíše z Nazaretu přitahovala davy. Ovšem, velmi brzy každý poznal, že následovat Ježíše bude něco stát! Lidé stále přicházeli a odcházeli. A jak se tak Ježíš přibližoval k Jeruzalému, ta skutečnost byla stále zřetelnější, až jednou přišel den, který Písmo zaznamenává: "A všichni Ho opustili a utekli." (Marek 14:50). Ježíš se nikdy netajil tím, že následovat Ho bude něco stát! V dnešní rozmazlené společnosti to zní jako hereze! Jelikož ta otázka byla jasně spekulativní, Ježíš na ní neodpovídá přímo. On vlastně říká tomu chlapíkovi: "Hlavně si buď jistý svou vlastní spásou!"

Verše 13:31-33. V tomto varování nazývá Ježíš Heroda liškou. Člověk sice nevznikl ze zvířat, ale to musíš přiznat: Velmi často se jako zvíře chová! Ježíš jim dává "program" své smrti a vzkříšení.

Verše 13:34-35. Bůh-Syn opět ukazuje svou lásku pro Jeruzalém, město, kde zemře. Zároveň vyslovuje soud na městem "velikého krále." (Matouš 5:35) Nakonec jim oznamuje, že se vrátí. A to bude skutečný triumfální příchod.



Kapitola 14

Verše 14:1-6. Není pochyb o tom, že si Ježíše pozvali, aby z Něj dostali nějaký projev či větu, kterou by mohli použít proti Němu. A opět byl sabat - a opět tam nastrčili nemocného člověka! Ježíš, místo aby se nechal zahnat do defensivy, postaví tam všechny přítomné svou otázkou. Nikdo neodpovídá. Myslím, že tam vznikla celkem napjatá nálada.

A Ježíš ve verších 7-11 jim dává lekci ve skromnosti. Touto moudrostí říká: "Když jsi někam pozvaný, nehrň se na to nejlepší místo! Je zcela možné, že hostitel měl na mysli někoho jiného, koho tam hodlá posadit! Je mnohem lepší počkat někde u dveří, až ti hostitel ukáže, kam se máš posadit. Ušetříš si trapné okamžiky!"

Verše 14:12-14. Další ukázka rozdílu mezi pohledem světa a pohledem Boha. Většinou se to dělá: "Já na bráchu - brácha na mně!" A když někdo někoho pozve jednou, dvakrát, třikrát, bez toho, aby byl pozván na oplátku - velmi brzy "přátelské" vztahy končí!

Verš 14:15. Toto je beze všech pochyb jedna z typických ukázek pobožného pokrytectví. Znáš to: "Zaplať Pán Bůh!", "Pozdrav Pán Bůh!" a podobně. Nikdo tím nic nemyslí! To prohlášení nemělo cenu zlámané kudly a věřím, že když se k němu Ježíš otočil s následujícím podobenstvím, že měl v očích hněv!

Verše 14:16-24. Je zvykem - alespoň v lepší společnosti - poslat pozvánky, chceme-li někoho pozvat, ať už k čemukoliv. Bůh pozvánky rozeslal. Každému! Je to pozvánka ke spáse! Lístek k této události se nedá koupit, ani tam nemůžeš vlézt oknem nebo zadními vrátky! K této "večeři" se dostaneš jen a jen z Boží milosti! Pavel Ti to píše v Efezským 2:8-9. A Ježíš popisuje, jak se většina lidí k tomuto pozvání staví. Toto pozvání je psáno krví Ježíše Krista! Kdo toto pozvání odmítne, dostává se pod Boží soud, kde už žádné odvolání není!

Verše 14:25-27 říkají, že musíš dát Boha na první místo ve Tvém životě. Na první! Tvá láska k Bohu musí být taková, že v porovnání k ní jako bys všechno ostatní nenáviděl! Tak je to myšleno!

Verše 14:28-35. Pakliže přijmeš Krista, něco Tě to bude stát! Ano, spása nestojí nic, ale ztratíš spoustu přátel, staneš-li se skutečným Křesťanem! Jistě, osoba může dostat spásu, uvěří-li v Ježíše Krista. Ale člověk Ho nebude nikdy následovat a sloužit Mu, pakliže není připraven něco ztratit. Je rozdíl být pouhým Křesťanem a být Jeho učedníkem! Pochopitelně sůl, která ztratí tu jedinou vlastnost, pro kterou ji potřebujeme, už k ničemu není ......



Kapitola 15.

Většinou se říká, že obsahuje tři podobenství. Podobenství o ztracené ovci, o ztracené minci a o ztraceném synu. Ve skutečnosti to jsou tři části jednoho podobenství. Něco, jako tři obrázky v jednom rámečku.

Verše 15:3-7. Pastýř v tomto podobenství je náš Velký Pastýř, Ježíš Kristus. My jsme Jeho ovce - a něco Ti povím, ztratit jedno procento - to není tak špatná bilance! Ale On se s tím nespokojí a hledá, až najde tu poslední. Když ten náš Pastýř začne se stovkou ovcí, skončí se stovkou ovcí! Ta mince byla pravděpodobně část čelenky, kterou nosívaly provdané ženy na důkaz svého stavu. Ztratit minci z takové soupravy, bylo jako ztratit kámen ze snubního prstenu! Podobenství o Marnotratném synu je vlastně povídka o třech synech. Jeden zlomil svému otci srdce, druhý se pohyboval mimo ten vřelý vztah s otcem pro své zatvrzelé srdce a třetí Syn to vypráví. Nechtěl bych, abys dostal dojem, že ten mladší syn je ztracený hříšník, který bude spasen. Ne! Ten chlapík byl synem jak doma, tak i mezi těmi prasaty! O tom nebylo nikdy pochyb! Stále byl synem svého otce. Toto podobenství není o spáse hříšníka, ale o srdci Otce, který nejenom spasí hříšníka, ale vezme i zpět syna, který zhřešil! Někdo se může zeptat: "Vy věříte, že jednou spasen, na věky spasen?" Ano!

Druhá otázka: "Věříte, že Křesťan hřeší?" Ano! "A může Křesťan v tom hříchu zůstat?" Ne! "Všechny moje děti se vrátí domů" říká Otec, jak se tak dívá z okna svého domu. "Moje děti nezůstanou v prasečníku, protože mají v sobě přirozenost dětí, ne prasat." Každý syn, každá dcera si jednou řeknou: "Vstanu a půjdu domů k Otci." Za ty tisíce let známé historie se ještě ani jednou nestalo, že by si prase řeklo: "Vstanu a půjdu do domu svého otce." Víš proč? Protože prase to miluje zde dole! Jediní, kteří touží jít domů k Otci, jsou Jeho děti!

Podívejme se blíže na Otce. Většina lidí by řekla: "Doufám, že ho Otec alespoň pořádně vypráská!" A co udělá Otec? Příteli, to je z celé Bible jediný případ, kdy Bůh běží! Běží, aby přivítal syna, který se vrací domů! Kluk je v hadrech, je cítit bez pochyby hnojem - a Otec ho obejme a políbí! Něco ti příteli povím: Pakliže opravdu jsi Jeho synem či dcerou, neexistuje, abys udělal(a) hřích, aniž by ses později, cítil(a) mizerně! Nemysli si, že Ti hřích projde! Ty sám(a) sebe odsoudíš! Ano je možné, že se dostaneš až do prasečí společnosti, ale nikdy se tam nebudeš cítit doma! Na druhé straně: Pakliže přijmeš Krista za Spasitele, Bůh se stane Tvým Otcem. A Otec Tě nikdy nehodí přes palubu! Nikdy! I když Ho opustíš a půjdeš do "daleké země". On bude vyhlížet z okna domu tak dlouho, dokud Tě neuvidí, jak se vracíš domů! Bude na Tebe čekat na té zaprášené cestě, políbí tě a bez výčitek dovede domů! To je Bůh, jak já Ho znám!



Kapitola 16

Verše 16:1-13. Podobenství o nepoctivém správci. Toto podobenství je velmi často nesprávně chápáno. Snad proto, že to vypadá, jako by Bůh chválil zloděje! Tento správce je vyložený podvodník a lidé se domnívají, že je zde zobrazen jako hrdina povídky! Pakliže to byl Tvůj pohled, připrav se jej změnit! Jak už jsem se zmínil, Lukáš je jediný z evangelistů, který podává podobenství jako kontrast! V této povídce je člověk, který se řídil principy světa. Bible nám říká, že svět miluje "ty své" a nenávidí Boží děti. (Jan 15:18-19) Boží dítě nepatří do tohoto světa a podle jeho zásad nežije! V knize Římanům 12:2 to říká Pavel zcela jasně! Prvním přikázáním tohoto světa je instinkt sebezáchovy. Ne tak úplně čisté obchodní jednání je zcela přijatelné, nikoho nepřekvapí. Ve většině případů je zákon na straně lumpa. Podle světa je každý člověk považován za nevinného, dokud se mu neprokáže vina. Bůh bere opačný přístup. Říká, že každý člověk je vinen, dokud není prokázán nevinným! Všichni lidé jsou vinní (Římanům 3:23). Člověk nebude nikdy před Bohem nevinný - ale může se stát ospravedlněným (Římanům 8:1). To je jediná cesta, jak se může člověk před Bohem ospravedlnit. Ten nepoctivý správce by se styděl žebrat, nestydí se však krást! Výčitky svědomí se u něho také nevyskytují!

Verš 16:8 je verš, který by šokoval, kdybychom neporozuměli. O kom se zde mluví? O Bohu? Ne! Pán toho správce, který ho takto hodnotí, zřejmě došel ku svému jmění podobným způsobem a tak to bere s porozuměním. Světský pán pochválil světského správce za světskou moudrost! Podle zásad tohoto světa, "jeho děti" jsou v tomto ohledu moudřejší než děti Boží. Nespravedlivý mamon znamená peníze. Peníze samy o sobě jsou amorální. Ani tak, ani tak. Ale láska k penězům je kořen všeho zla!

V tomto podobenství se tě Kristus ptá: "Myslíš si, že Ti budu důvěřovat s nebeským bohatstvím, když Ti nemohu věřit v tom, co jsem Ti svěřil zde na zemi, abys to moudře užíval?" Jsi povinen nejenom s tím pomáhat, ale také to investovat do věčných hodnot! Co děláš se svými penězi? Toto je ta pertinentní otázka. Komu sloužíš? Bohu nebo mamonu?

Verše 16:14-17. Právě tak, jako ti Farizejové, lidé dnes nosí masky pro každou příležitost, pro každou společnost. Člověka můžeš občas oblafnout, Boha nikdy! On zná - nejenom naše srdce - lépe nežli my sami, ale zná i naše zítřejší myšlenky! A proto: Mluvíš-li s Bohem, odlož masku! Nebyla by ti nic platná!

Verše 16:18. Kdyby toto byl jediný verš v Bibli, který by pojednával o rozvodu, v tom případě by neexistoval pro Křesťana rozvod! Tento verš musí být porovnán s Matoušem 19:9 a s 1. Korintským, sedmá kapitola. Dále nezapomeň, že Ježíš mluví k lidem, kteří byli pod Zákonem a kteří tento zákon zlehčovali! Kdykoliv se budeš chtít ujistit, zda to či ono je tak, či onak - zjisti si nejprve, jak se staví ke Tvé otázce celá Bible!

Verše 16:19-31. Další veliké podobenství, které pouze Lukáš zaznamenal. Protože Ježíš bral svá podobenství ze života kolem sebe, věřím, že i toto popisuje skutečné lidi, ve skutečné situaci. Je to povídka o bohatém člověku, který žil a zemřel bez Boha. Pohybujeme se v oblasti, o které nevíme zhola nic! V tomto podobenství Ježíš přechází z jedné oblasti do druhé, aniž by udělal jakoukoliv pomlčku či pauzu! Když si člověk pustí vlastní fantasii na špacír, dostane se do potíží! Toto podobenství učí, co nám Bůh chce říci. V celé historii byli pouze čtyři, kteří hovořili o té druhé straně existence s plnou autoritou. Ježíš, Lazar (ten nám vlastně nic neřekl - ale byl "tam"), apoštol Jan, který tam nahlédl v Apokalypse a Pavel, který "byl chycen do třetího nebe" (2. Korintským 12:2).

Je těžké si představit větší společenský rozdíl než ten, který se nám zde podává. Jeden na špičce bohatství, lidé se mu klanějí, možná že i nějaká ta budova nesla jeho jméno. Uznávaný, spořádaný občan. Každý si ho vážil. Toho druhého znali zřejmě pouze ti psi, kteří mu lízali jeho rány. Ježíš v tomto popisu prochází skrze bránu smrti, jako by to bylo zcela obvyklé. Chudáka Lazara odnesli na místo, kde se vyhazovaly odpadky v údolí Gehenna. Shodili (jen jeho tělo) ze srázu, mezi hořící smetí. V ten okamžik, kdy Lazar zavřel oči, otevřel je ve společnosti praotce Abraháma. I bohatec zemřel a měl pohřeb. Jistě to byl velký, nákladný pohřeb. Zaplacený kněz mluvil o místě v nebi, které tento známý občan jistě zaujme. Jenže ten kněz to měl popletené - ten chlapík šel na tu druhou stranu! Povšimni si dvou skutečností: Ztracení lidé jdou do místa vědomé bolesti a lidé se i po smrti poznávají a neztrácejí svou totožnost!

Slovo "Peklo" - "Hell," je v řečtině "Hádes," což znamená "neviditelný svět." Ve skutečnosti "Peklo," jak ho máme na mysli my, není pro zákazníky ještě otevřené! První se tam ukáží přece Antikrist a Falešný Prorok v Apokalypse 20:10, že? Když tito dva zemřeli, odebrali se do Hádesu, každý na jinou stranu. Ber laskavě na vědomí, že smrt podle Bible, je vždy pouze "oddělení od něčeho, separace!" Smrt nikdy neznamená totální zničení, ztrátu existence! Nikdy! Ve fyzické smrti se tělo stane neživým inertním objektem, protože duch to tělo opustil. Tělo je pohřbeno, rozpadne se v prach.

Proto smrt znamená oddělení ducha od těla. Pak je tu ovšem ta druhá smrt, která znamená věčnou, nezměnitelnou separaci té osoby od Boží přítomnosti. Ještě něco - Hádes se v Bibli rozděluje na dvě oddělení: První se nazývá "ráj" (v tomto podobenství "Abrahamova náruč") a druhé "místem utrpení." To první místo se vyprázdnilo, když Kristus vzal všechny spasené duše z období Starého Zákona s sebou domů. Ti, kteří obývají to druhé místo, tam zůstanou až do doby soudu Velkého Bílého Trůnu. (Apokalypsa 20:11-15). Ti všichni skončí v jezeru ohně = druhá smrt. Doufám, že si každý uvědomuje, že ten bohatec nešel do "místa utrpení" proto, že byl bohatý - právě tak jako Lazar nešel do "ráje", protože byl chudý! (To by bylo "sousto" pro komunisty!) Jak prošli dveřmi smrti - změnila se jejich postavení, ale bylo to podle toho, co každý měl ve svém srdci! To je vlastně to, co zde Ježíš učí: Člověk nemůže soudit podle vnějšího vzhledu!

Dále..., z boháče se stal žebrák a ze žebráka boháč. Každý na jedné straně propasti, kterou nelze už nikdy překlenout. Nikdy! Zde na zemi, v tomto životě, si připravuješ "příslušnost" do toho, či onoho místa. Těla Křesťanů od okamžiku vzkříšení Krista jdou do hrobu a rozpadnou se v prach - jejich duch však jde okamžitě ke Kristu. (2. Korintským 5:8 a Filipským 1:22-23). Pavel o tom neměl žádných pochyb! Tělo je pouze fyzický domek, ve kterém bydlíme, a ve chvíli smrti se vystěhujeme. Příteli, nebe je skutečné místo, ne stav mysli! Až jednou zemřeš, buď půjdeš za Kristem nebo za tím boháčem! Třetí možnost není! Peklo bylo původně "připraveno pro Satana a jeho anděly." (Matouš 25:41). Bůh jej nezamýšlel pro lidskou rasu. Nakonec, On o tom nerozhoduje. Ty sám rozhoduješ o své konečné destinaci! Poznámka: Jsem si jistý, že kdyby ti ztracenci mohli na chvíli ven, určitě by učili evangelium horlivěji, než kdokoliv z nás! Mnoho lidí se domnívá, že kdyby se někdo vrátil z mrtvých, že by spousta lidí uvěřila. Hm... Jeden se zpět z hrobu vrátil. Jmenuje se Ježíš Kristus. Neuvěřili Mu o nic víc, než Mojžíši a nevěří Mu, v drtivé většině, po dnes. Nic se od té doby nezměnilo...



Kapitola 17

Verše 16:1-6. To, co říká Ježíš v prvních dvou verších, je nesmírně vážné. Nechtěl bych být v kůži člověka, který prodává drogy - obzvláště dětem! Jeho konec bude strašný! Víš, co možná je ještě horší, než jít do pekla? Jít do pekla a slyšet tam své děti: "Táto, my jsme zde proto, že jsme si vzali příklad z Tebe! My jsme žili podle Tvých rad". Tak to je asi ještě horší, než být sám v pekle! Další poučení: Jeho učedníci mají být vždy připravení odpustit. Kristus neříká, že viníku nemáme - třebas i ostře - přestupek připomenout, vyčinit! Ale pakliže dozná chybu, máme odpustit! O tom přemísťování stromů a hor jsem se zmínil již dříve.

Verše 17:7-10. Podívejme se na to. Jsou lidé, kteří se domnívají, že když se budou snažit žít podle Kázání na Hoře, budou milí k sousedům, že je jednou Bůh poplácá po zádech a řekne: "Ty jsi OK. Tebe vezmeme do nebe, protože si to zasloužíš!" Myslíš si, že dostanou za to spásu? Příteli, pakliže Mu patříš, služba je Tvou svatou povinnost! Každý si musí uvědomit, že spása je dar! Tu si nemůžeš odpracovat! A držet se Božího Zákona je povinnost! Nikdy to nebude dokonalé, ale i snaha se počítá!

Verše 17:11-19. Ježíš uzdravil deset malomocných - pouze jeden se vrátil a poděkoval - a k tomu ještě to byl Samaritán! Ježíš tomu chlapíkovi přidal ještě jeden dar: Odpustil mu jeho hříchy. Devět malomocných bylo sice uzdraveno, ale ne spaseno! Vděčnost našemu Bohu by měla být v srdci každého Křesťana. Nakonec naše vděčnost a láska je to jediné, co Mu můžeme dát!

Verše 17:20-21. Když Ježíš říká, že Království Boží přichází nepozorovaně, komu to říká? Odpovídá Farizejům, kteří žádají, aby jim pověděl, kdy Království přijde. Jistě že neřekne, že to Království je v jejich tvrdých, bezbožných srdcích! Spíše jim naznačuje, že je v jejich středu - v Jeho osobě.

Verše 17:23-37. Jedna z nejfalešnějších iluzí lidstva je, že člověk vylepší sám sebe a tím také vylepší svět! Že založí Boží Království - bez Boha. Tisíc let Zlatého Věku - bez Krista! V této důležité části nás Ježíš varuje, abychom se nenechali oklamat, co se Jeho návratu týče. Návrat Ježíše Krista se skládá ze dvou "fází". První je tak zvaná Rapture, kdy si On vezme své věrné, jak je v 1. Tesalonským 4:13-18. Druhá fáze je Jeho viditelný Příchod, verš 24. Porovnej si to s Matoušem, kap. 24. Ve verši 27 mluví o Potopě. "Lidé jedli, pili, ženili se." Co je na tom špatného? Nic, jistě. Ale lidé žili, jako by Bůh neexistoval! Další verše o Lotovi jsou o něčem zcela jiném, i když jsou zde podobné rysy. Lot jim řekl o přicházejícím soudu. Město nijak nezpanikařilo. Noční podniky zůstaly otevřené jako vždy, na burze žádná panika! Oni tomu prostě nevěřili! A teď: Bůh nezničil Sodomu, dokud nebyl Lot v bezpečné vzdálenosti - a Bůh nepočne Dobu Strastí, dokud si nevyzvedne "ty své!" Já osobně věřím, že tato doba začne minutu po tom, co Křesťané opustí Zemi! Boží děti v tomto světě jsou jako Lot v Sodomě. Svět nám nevěří právě tak, jako kdysi Sodomští nevěřili varování Lota! Lotova žena je dobrým příkladem těch, kteří Bohu nevěří. Měla v Sodomě budoucí zetě (Genese 19:14), jistě hodně přátel, možná že chodila do klubu místní smetánky a byla dost důležitá - prostě řečeno - nějak se jí odcházet nechtělo! Možná, že tomu ani moc nevěřila! A proto ji také Ježíš připomíná. Co je důležitějšího, než věřit Bohu?

Verš 33 je jeden z těch velkých paradoxů Písma! V ten den bude hrozná panika a snaha zachránit si životy - bude však pozdě! Jakýkoliv pokus zachránit si život bude marný! Spíše měli v té Době Strastí přijmout Krista a riskovat smrt s Kristem, než zahynout později bez Krista.

Verše 34-36 - ve dnech Potopy - kdo se zachránil z tohoto světa? A kdo zůstal? Zde se nemluví o Rapture! Toto je to stejné, jako v Olivetské Rozpravě, Matouš 24:37-41. Je to přímý poukaz na ty bezbožné, kteří budou souzeni a na Zemi zůstanou pouze ti, kteří vejdou do Tisíciletého Království (Milénium). Poslední verš se Ti vysvětlí, když se podíváš na Apokalypsu 19:17. Toto je - jak my to nazýváme - Armageddon. Bitva v údolí Jóšafatu (Jóel 4:12).



Kapitola 18

Ještě než začneme tuto kapitolu, chtěl bych říci pár slov o mém Spasiteli, osobně. Nemám nejmenších pochyb, že Kristus je Bůh, který se manifestoval v lidské podobě, aby se s námi dohovořil způsobem, na který jsme zvyklí. Dále: nemám pochyb o tom, že nebyl o nic méně Bohem, když zde byl jako člověk. Na druhé straně nebyl, podle mého názoru, o nic více člověkem tím, že byl zároveň Bohem! Byl zde jako dokonalý, perfektní člověk. Upřímně řečeno, nemám pochyb, že kdybys býval žil v Jeho době, že by ses cítil strašně dobře v Jeho společnosti! Nakonec: Být v Jeho přítomnosti, by byl ten nejlepší čas, který bys mohl v tomto životě prožít!

Verš 18:1. Ježíš skončil kapitolu 17 rozpravou o posledních dnech a o skutečnosti, že se opět vrátí. Teď mluví o životě víry ve dnech, kdy víra téměř neexistuje. Je to stejná myšlenka, jako když Pavel píše: "Neustávejte v modlitbách!" To neznamená, že se budeš modlit od rána do večera bez pauzy na jídlo! To je falešná nábožnost! Je to jako by se farmář modlil od rána do večera za dobrou úrodu! Bůh od něj očekává, že vysloví "amen" pluhem, či sekačkou! Modlitba je Tvá vnitřní přijímačka a vysílačka, která je stále naladěna na vlnu "Bůh!" Modlitba je Tvůj osobní styl, tvůj postoj k Otci! Je to více životní forma, nežli práce tvých rtů! To, co řekl Ježíš, bych zobrazil v moderní situaci takto: Za Druhé Světové Války, v době kdy byl Londýn bombardován nejméně jednou denně, objevila se na jednom z místních kostelů následující rada: "If your knees knock together, kneel on them." "Jestliže se vám klepají kolena, opřete si je o zem!"

Verše 18:2-7. Podobenství o nespravedlivém soudci. Tato povídka byla pravděpodobně velmi známá posluchačům té doby. Ti věděli přesně, o čem On hovoří. Slyšel jsem mnoho evangelistů - mnohem moudřejších, než jsem já, vysvětlovat toto podobenství jako vítězství vytrvalé modlitby. Nerad nesouhlasím s lidmi zkušenějšími, než já, ale tohle podobenství je na způsob kontrastu - ne srovnávání! Podobenství, řecky "parable," se skládá ze dvou slov. "Para" znamená "podél," "vedle." "Ballo" znamená "hodit." Z tohoto slovesa vznikl moderní výraz "balón," "míč." Parable znamená něco hodit vedle něčeho, aby nám to něco řeklo. Ježíš jakoby říkal: Když přicházíte k Otci s modlitbou, domníváte se, že je nespravedlivým soudcem? Vychytralým politikářem? Myslíte si, že to Bůh dělá z politických důvodů? Víš, Boha nemusíš tahat za kabát, aby Ti zjednal spravedlnost! On to chce udělat sám od sebe! A On to, jednou, udělá!

Verše 18:9-14. Jaká satira! Jaká sžíravá ironie! On to ovšem neříká, aby ublížil - ale aby pomohl. "Bože, buď milosrdným ke mně, hříšníku" A Bůh ho uslyšel. Toho druhého ne. Víš, k Bohu nemusíš přijít a něco Mu slibovat! On Tě zná lépe, než se znáš Ty sám! Buď jako ten chudák publikán - nepředstírej nic a On tě přijme!

Verše 18:15-17. Učedníci se domnívali, že děti nejsou důležité. Ježíš to viděl jinak. Už jsem se o tom zmínil: Děti přicházely k Ježíši se samozřejmostí! Není dítě, které by odmítlo Ježíše, pakliže mu Ho správně vysvětlíš! Běda těm, kteří zabraňují dětem přijít k Bohu! Lukáš 17:2 to graficky popisuje. Dítě věří rádo!

Verše 18:18-30. Tuto povídku jsme měli v Matouši 19:16 a v Marku 10:17-31. Bohatství drželo toho mladíka od Boha. A přesto jej Ježíš miloval! Kdyby si jen lidé uvědomili, jak veliká je Boží láska k nám! Povídka neříká, zdali tento bohatý muž se později pro Krista rozhodl. Chtěl bych věřit že ano.

Verše 18:31-34. Toto je poslední předpověď o Jeho utrpení a smrti. Nikdy nepochopím, proč byli ti Jeho učedníci tak tupě nechápaví!

Verše 18:35-37. Nežli se podíváš na tuto událost, chtěl bych na něco upozornit. Kritik Bible to považuje za kontradikci, protože Matouš mluví o dvou slepcích, Marek a Lukáš o jednom. Ale pakliže budeš číst pozorně, poznáš, že Matouš a Marek mluví o léčení, když Ježíš Jericho opouštěl! Bartimeus, ten hlučný, je v popředí v Markovi 10:46. V tomto případě Ježíš se k Jerichu blížil, viz verš 35. Po tom, co byl uzdraven, následoval Ho s otevřenýma očima. Co uviděl o pár dní později? Uviděl Ježíše, jak umírá na kříži. Dnešní lidé s dokonalým zrakem ještě dodnes nevidí Ježíše na kříži ve spojení s jejich životy. A stačí se jen podívat a žít!



Kapitola 19

Verše 19:1-9. Uvědom si, že v čase této události je Ježíš na cestě do Jeruzaléma - cestě, která končí smrtí na kříži. A On to ví! Cestou prochází Jerichem. Když opustil Samarii, dal se směrem Jeruzalém, ale jde tak trochu stranou! Proč? Protože v Jerichu je jeden hříšník ochotný uvěřit! On sám to sice ještě neví, ale Bůh-Syn ano. Možná, že je těch hříšníků v Jerichu víc. Jericho - pamatuješ-li se - je to město, které vydal Bůh do rukou Jozue. Byla vyřčena kletba na toho, kdo by to město znovu postavil.

Člověk, který Jericho v dobách krále Achába znovu obnovil, sklidil prokletí v plné síle! V dobách našeho Spasitele bylo něco jako Las Vegas v USA. Bydlelo tam mnoho publikánů, kteří byli jako dnešní Mafie. A Zacheus byl jeden z těch hlavních! Zážitek, který měl Zacheus, je dobrým obrazem toho, co říká Jakub: "Jeden má víru, druhý má skutky. Ukaž mi svou víru bez skutků a já Ti ukáži mou víru ve skutcích!" (Jakub 2:18). Nevíme, co se odehrálo mezi Ježíšem a Zacheem, ale výsledek vidíme ve verši 8. Svět stále něco hledá a Zacheus to ten večer našel. Ježíš s ním povečeřel a on se změnil navždy. Ježíš prochází města a vesnice a chtěl by s někým povečeřet - chce mluvit s lidmi, kteří Ho neznají. Chtěl by mluvit o Tvé duši a o Tvé budoucnosti. Možná, že je právě u tvých dveří. Otevřeš je?

Verše 19:11-28. Ježíš je na cestě do Jeruzaléma, která bude končit Golgotou. Mnoho Jeho následovníků, včetně apoštolů, se domnívá, že Ježíš je už velmi blízko nastolení Království, zatím co On jim ustavičně říká, že Království musí být odloženo a že On jde zemřít za hříchy lidstva. Dává jim toto podobenství: "Muž vznešeného rodu" je On, Ježíš. Dostal Království od Otce - ne od nás! Nechodí po ulicích s letáčky, abychom pro Něho volili, až se vrátí! Lidé Ho buď přijmou nebo půjdou tam na věčnost - do temné Nicoty! Poprvé přišel jako Spasitel, příště přijde jako Král. Zpráva, kterou má On pro mně, je konec verše 13. Zpráva kterou má svět pro Něj, je ve verši 14. Nechtěli Ho a přibili Ho na ten kříž. Zatím co je pryč, dal každému nějakou hřivnu. Každý z Jeho služebníků dostal příležitost. Tou příležitostí je ta hřivna. Naší povinností je být Mu věrný v tom, v čem nás udělal správci! Tvá hřivna může být celé město, hrstka lidí, škola, kterou navštěvuješ, Tvá rodina, Tví přátelé. Ať je to cokoliv, buď Mu věrný! Někdo získá pět, někdo deset hřiven - až se vrátí, odmění Tě za věrnost, ne za úspěch! To, co bude rozhodovat, je Tvá věrnost!

Verše 19:29-34. Někdo v tom vidí zázrak. Nemyslím si to. Toto je normální situace. Ježíš se mohl, když byl v Jeruzalémě před tím, domluvit s majitelem, že použije zvíře příště, až přijde do města. Že navštívil Jeruzalém v této době třikrát, to už jsme probrali dříve. Tento vjezd skončil křížem. Příští bude ve slávě a porážce Jeho nepřátel.

Verš 42 "Je skryto tvým očím." Příteli, to je ještě dnes skryto jejich očím! Jednou byl v Jeruzalémě vědecký sjezd. Přes celé auditorium byl natažen nápis: Věda dá mír naší době. Hm... Mír věda nepřinesla. Dala nám moderní zbraně, včetně vodíkové bomby, ale mír?

Verše 43-44 se naplnily, když Titus v roce AD 70 nejprve Jeruzalém oblehl a potom jej srovnal se zemí. Tím počala Diaspora, to jest rozehnání Židů do všech koutů světa. Ale to už přece znáš.



Kapitola 20.

Většinu těchto událostí jsme měli jak v Matouši, tak i v Markovi.

Ve verši 20:17 jim říká, že sice Jeho zabít mohou, ale zmařit Boží plán ne.

Verše 27-38. To staré klišé, které Saduceové vytáhli na Ježíše, jsme měli dříve. Tito patřili k sektě, která popírala autoritu Bible i nadpřirozeno. Nikdy nepřijali neomylnost Bible. Dnes je máme opět, jmenují se liberálové. Proto mohou vzniknout domněnky o "třech Izaiáších" a datování Daniela. To jsou pouze dva příklady z desítek v tomto vydání Bible. Ale to už jsem Ti cestou vysvětlil. Saduceové byli Ježíšův nepřítel číslo jedna. Nic se od té doby nezměnilo! Každý z vás, kteří to budete číst: Pakliže jednou budete učit Kristovo evangelium, uvědomte si předem, že učení o kříži, o spáse skrze Kristovu krev, bude většina posluchačů považovat za urážku! Po Jeho smrti Farizejové ve většině opustili celý ten případ. Dokonce mnoho z nich se stalo Křesťany. Ti, kteří se nestali, neměli celkově zájem na pronásledování prvních Křesťanů. Saduceové, na druhé straně, pokračovali v důsledném, nenávistném pronásledování přívrženců Krista! Můžeš se o nich dočíst ve třetí a čtvrté kapitole knihy Skutků. Skutečnost Vzkříšení je ten zkušební kámen jak tenkrát pro Saduceje, tak i dnes pro liberály! Oni nevěřili - a dodnes nevěří - ve skutečné Vzkříšení! Je zajímavé, že Bible nezaznamenává ani jeden případ, kdy by Saducej přijal Krista. Byl jeden Farizej, jménem Nikodémus, který uvěřil, a kniha Skutků 6:7 říká: "Také mnoho kněží (Farizejů) přijalo víru."

Verše 20:39-47. I tuto otázku - Ježíšovo zrození z panny, jak je On zde učí - jsme měli dříve. Kapitola 20. je ve většině opakováním předešlých evangelií...



Kapitola 21.

Přicházíme k prorocké části Lukášovy zprávy. I když se podobá Olivetské Rozpravě Matoušova evangelia, je zde kontrast. Matouš podává otázky tři: Kdy se to stane? (že nezůstane kámen na kameni). Jaké bude znamení Tvého Příchodu? A jaké bude znamení konce věků? V této Lukášově kapitole odpovídá na první otázku. Lukáš jedná v praktickém pohledu na toto proroctví - zde není žádná mystérie - většina z toho je pro nás už historie. Stalo se to v roce AD 70.

Verše 21:1-4. Ve srovnání s bohatstvím Chrámu, příspěvek té vdovy byl nepatrný. Dva měďáky jistě příliš nepomohly na údržbu celého komplexu! Jenže Bůh takto neměří! On se dívá, kolik jsi si nechal(a) pro sebe, ne kolik spadlo do pokladničky!

Verše 21:5-7. Matouš a Marek dávají důraz na poslední dvě otázky. V Lukáši odpovídá na otázku první - zničení Jeruzaléma. I když je to část Olivetské Rozpravy, Ježíš pravděpodobně zodpověděl první otázku učedníků a později, když si usedli na Olivetské hoře, vysvětlil jim druhé dvě. Nemám pochyb, že toto jim opakoval vícekrát - opakováním se člověk učí!

Verše 21:8-38. Snad ani nemusím vysvětlovat, proč je první věta verše osm tak důležitá - podívej se kolem sebe! Falešných kristů, spasitelů a mesiášů bylo v tomto století víc než za celou dobu od počátku křesťanského hnutí! To se nezmiňuji o falešných náboženstvích, kultech a pseudo-Křesťanství. Každý mluví o Kristu, ale když se dobře podíváš, mají na mysli zcela jiného spasitele, než toho, který zemřel za hříchy lidstva za hradbami Jeruzaléma! Kristus-vědec, Kristus jako deváté zjevení Budhy, Krišny a dalších. "Nenechte se oklamat" říká Ježíš. O válkách a zemětřeseních jsem se zmínil dříve. Bude to (nebo to je?) znamení blížícího se Příchodu.

Verše 21:12-15 jsou k prvním Židům-Křesťanům,

verše 21:16-19 již zabíhají do Doby Strastí.

Verš 21:18 je speciálně na těch 144 000 (Apokalypsa 7:4).

Ve verši 21:20 odpovídá přímo na verš 7.

Verše 21:22-24 jsou předpovědí co se stalo a co se bude dít až do bitvy u Armageddonu, nebo-li v údolí Jošafat. Příteli, přítelkyně - toto je veliký čas či doba pro službu Bohu! Nejsme povoláni, abychom zreformovali svět, ani abychom svět změnili! To je záležitost Boží - ne moje! On ode mně očekává, abych pro Něj žil (tak jako On pro mne zemřel) a roznášel Jeho zprávu. "Hospodař než se vrátím!" To je pro mne, pro Tebe a každého Křesťana! Věř mi, je hrozně příjemné a uklidňující, žít v Jeho Vůli!





Kapitola 22.

Ježíš přišel do Jeruzaléma. Před šesti měsíci, v Césarea Filipi, tento směr počal a nic Ho neodradilo od Jeho úmyslu zemřít na kříži. Transfigurace je za Ním, tak zvaný "triumfální" vjezd je také už historií. Je čas Velikonoc - čas Oběti, která umožní, aby ti, kteří jsou mrtví v hříchu, mohli žít věčně s Bohem!

Verš 22:3 jasně ukazuje, že Jidáš nebyl spasený! Satan nemůže vstoupit do duše Křesťana, kde již přebývá Duch Svatý - to je vyloučené! Satan může svádět, pokoušet - a věř mi, že to dělat bude - ale nikdy nemůže vstoupit do pravého Křesťana! Jidáš a náboženští vůdci měli plán zabít Ježíše, až davy opustí Jeruzalém a vrátí se do svých domovů. Ten čas nikdy nepřišel, protože Ježíš je přinutil věc urychlit. "To, co chceš učinit, učiň hned!" (Jan 13:27). Jidáš to udělal.

Ten chléb značí Jeho zlomené tělo - ne kosti - ale rozbité, zlomené tělo. Domnívám se, na základě popisu Izaiáše 52:14, že když Jej snášeli z toho kříže, že ani jako člověk nevypadal. Po staletí svátek Passover - Velikonoce - se díval vpřed s očekáváním na tu konečnou Oběť. Tentokrát jsou ve stínu kříže a je to ten poslední "Beránek", poslední Oběť. Ne už symbol oběti, jako byly ty tisíce a statisíce obětních zvířat, nyní je to ta pravá Oběť. Lukáš nám to nepodává chronologicky. Jsem si jistý, že Jidáš odešel, nežli Ježíš dal kolovat chléb a víno jako symbol Poslední Večeře.

Verš 22:24 - tu trapnou scénu - již nemá cenu komentovat. Dodnes se nic nezměnilo! On je tak laskavý, že je ještě pochválí ve verši 28! Já se domnívám, že apoštolé budou mít speciální místo v nebi. Oni jsou ti, kteří tvoří "most" mezi Starým a Novým Zákonem. Každý z nás bude mít své místo v nebi. Pracuješ na jeho vylepšení? Nemyslím tím spásu - ta je zadarmo. Ale "lepší místa" se musí odpracovat! Já osobně věřím, že jediné, co na nás bude Kristus hodnotit, bude to, co jsme udělali s těmi "talenty", které jsme každý z nás dostali. Ty dary jsou různé. Podívej se, třebas Dorkas, či Tabita z Joppe! Co dělala? Šila! To byl její dar! (Skutky 9:36-39). Každý z nás máme nějaký - snažme se jej využít pro Krista!

Verše 22:36. Myslí tím: "Teď budete stát na "vlastních," musíte se umět o sebe postarat a - bude-li to nutné - se i bránit." To "neodporujte zlu," si nech až do Milénia! Nebudeš-li se bránit zlu v dnešní době, budeš v něm až po uši! Události do konce kapitoly jsou již popsány dříve.



Kapitola 23.

Zde máme jednu událost, kterou popisuje pouze Lukáš. Je to Ježíš a Herod. Jelikož Ježíš nenašel Heroda hodným jediného slova, necháme to při tom.

Verš 22:23. Zde udělal Pilát právní botu! Pakliže je Ježíš vinen, musí být potrestán, není-li - musí být propuštěn! Celý ten proces je už popsán dříve.

Verš 22:38. Chceme-li ten nápis celý, musíme se podívat do všech čtyř evangelií.

Verše 22:42-43. Matouš a Marek se zmiňují o těch zlodějích. Ale během těch šesti hodin se stalo něco, o čem píše pouze Lukáš. Ten jeden si uvědomil, kdo to tu umírá, obrátil se k Němu ve víře a zachránil se. Uvědom si, že mezi nimi nebyl žádný rozdíl. Oba byli zločinci, oba si zasloužili smrt! Proč ten rozdíl? Protože jeden uvěřil! Ten setník... Druzí evangelisté píší, že řekl "Boží Syn." Je zcela možné, že byl v tom okamžiku spasený také.

V den smrti Ježíše Krista zalezli učedníci do podzemí. Jiní, jako Josef z Arimatie z podzemí vyšli! Jan se zmiňuje ještě o Nikodémovi. Otázka: Kde byl ten hrob? Dnes jsou dvě místa, která jsou prohlašována za hrob Ježíše z Nazaretu. Jeden, kde římsko-katolická církev postavila kostel, a druhý za branami města. Je velmi pravděpodobné, že to není ani jeden z nich! Římské legie město doslova přeoraly a mimo to zde byly skupiny, které Ježíše nenáviděly. Ty by hrob určitě zničily, kdyby byl přetrval Římany. Celou tu událost kolem pohřbu jsme si podrobně rozebrali dříve.



Kapitola 24.

"Proč hledáte živé, mezi mrtvými?" je velmi dobrá otázka pro ty, kterým bylo mnohokráte řečeno, že On vstane z mrtvých! Prostě ani jeden z nich nevěřil, že se Ježíš z hrobu vrátí! Podívej se na ty, co jdou do Emauz! Je vidět, že ani oni tomu "proroku" nevěřili!

Vezmu celý ten konec: Čeho je třeba k porozumění Bible?

Verš 24:25 Věřit, co proroci předpověděli. Jsem přesvědčený, že skeptik či ateista nikdy Bibli neporozumí.

Ještě verš 24:39. Zde je odpověď všem těm, kteří tvrdí, že Ježíšovo vzkříšení bylo "spirituální", nefyzické, jako třebas Svědkové Jehovy. Jak vysvětlují tento verš? Poslední pohled na Krista byl jak žehná lidem... Až Ho uvidíme přicházet na Zem podruhé (nemyslím tím Rapture!), bude soudit...

Toto je svědectví doktora Lukáše, věrného přítele apoštola Pavla. Doufám, že Ti to něco dalo...


Comments