Janovo evangelium

Janovo Evangelium

 Úvod

Je takový všeobecný názor, že Janovo evangelium je prostá, jednoduchá zpráva, každému snadno srozumitelná. Jednoduchost Janova popisu spletla mnohé čtenáře! Dovol, abych uvedl příklad: "Přišel ke svým vlastním - a ti Ho nepřijali. Ale těm, kteří Ho přijali, dal moc státi se Božími dětmi." (Jan 1:11-12). S těmi slovy, která jsi právě četl, nemáme žádné potíže. A přesto zde máme jednu z nejhlubších moudrostí, či maxima tohoto světa! Vezmi si třebas toto: "Vy ve mně a já ve vás." (Jan 14:20). Sedm slov, jedna spojka, dvě předložky, čtyři zájmena. Žádné dítě, které chodí alespoň do páté obecné, nebude mít potíže s rozborem. Ale dejte je dohromady - a ani jeden z těch všeslavných teologů, mudrců a profesorů nebude schopný probádat a pochopit hloubku jejich významu! "Vy ve mně" znamená spásu, ale co dál? Často si myslíme, že známe-li význam slov, víme, co znamená věta. Slova jsou prostá, význam hluboký. Jan opravdu vyniká v hloubkách božských mystérií... "Jeho evangelium se dotýká srdce našeho Spasitele-Krista," prohlásil jednou Dr. A.T. Pierson.


Nebude to asi pro Tebe žádné velké překvapení, když Ti povím, že existují názory - hlavně moderních mudrců - že Jan nenapsal Jana! Byla to hlavně kritická škola v Baur-Tübingenu, která svým "High Criticismem" začala útok na to, co bylo každému jasné od r. 95 AD! Ale nakonec, s tímhle se už setkáváme od Izaiáše, pamatuješ? Mnohem podstatnější je otázka: A proč vlastně Jan své evangelium napsal? Nezbývá mnoho let do konce prvního století. Všichni ostatní apoštolé jsou již mrtví, všichni pisatelé částí Nového Zákona jsou již "doma," jen Jan přežívá. Proč napsal Jan Jana? Na tuto otázku je množství odpovědí. Jsou lidé, kteří se domnívají, že Jan se chtěl postavit proti první herezi v Křesťanství - Gnosticismu. Gnostikové věřili, že Ježíš je Bůh, ale ne člověk! Lidé, hlavně apoštolé, se prý "domnívali, že Ho viděli, ale neviděli Ho!" Irenaeus, asi 140-202, jeden z prvních patriarchů církve, uvádí, že Jan se svou zprávou chtěl postavit proti Cerinthovi, jednomu z hlavních obhájců Gnosticismu. Ale je vidět, že Janovo evangelium není polemická zpráva v žádném případě a ani se toho Gnostického pohledu vůbec nedotýká! Další názory jsou, že Jan prostě dal dohromady to, co ostatní pominuli. Ale toto evangelium není nějaká "záplata", která by měla vyplnit prázdná místa! Jediné uspokojující vysvětlení je, že Jan napsal své evangelium na žádost Církve, která už měla první tři dávno v oběhu. 

A až je přečteš, poznáš, že ani jeden z těch prvních evangelistů se nevznesl do větších výšin než-li Jan! Hned na začátku uvidíš, že nás Jan nevede tradičně do Betléma. Pamatuj si, že nikdy neporosteš spirituálně tím, že budeš nadšeně zpívat kolem vánočního stromku: "Nesem Vám noviny," třebas stokrát každé Vánoce! Jan nás nevede do Betléma, protože chce, abychom rostli jako Křesťané! Provádí nás tichým koridorem věčnosti, skrze nepochopitelnou prázdnotu prostoru k počátku, který vlastně žádným počátkem není! "Na počátku bylo Slovo." Jsou lidé, kteří učí, že tento svět přišel do existence před třemi miliardami a vesmír před třiceti miliardami let. Nevím. Jenom mi bzučí v hlavě: A co dělal ten nás věčný Bůh do té doby? Jak už jsem jednou - jistě dosti mlhavě - naznačil: Je zcela možné, že to naše pojetí času je úplně chybné! Házíme miliardami let a nemáme ani představu, o čem vlastně hovoříme! Minulý týden jsem slyšel na zprávách CNN, že ten teleskop, co tam v tom prostoru "plave", zjistil, že "Velký Třesk," počal před osmi miliardami let. Nemám potuchy o tom, jak na to ten teleskop přišel, ale je to skok dolů o 22 miliard let! Jak jsem už řekl: Mám obavy, že nevíme o čem vlastně mudrujeme! Na rozdíl od Lukáše, Janův pohled na Krista není vůbec vědecký a jeho přístup je velmi bezprostřední. Křesťan, který poznal Krista skrze Jeho Slovo, nepotřebuje se znovu obírat otázkou, zda se Ježíš narodil z panny či ne! A proto také, když se ponoříš do Jana, zjistíš, že je to radost a požitek! 

Ano, Jan je pro Křesťana! Pomáhá mu růst. Až dojdeš ke kapitolám 13 až 17, můžeš si klidně napsat na první stránku poznámku: Pouze pro Křesťany! Jan nám dává mnohem více informací o vzkříšeném Spasiteli, než kterýkoliv jiný evangelista. Vlastně..., když to spočítáš, dává nám víc, než ti tři dohromady! Pamatuješ se, jak volá z břehu: "Nachytali jste nějaké ryby?" Jednou se tě Kristus zeptá: "Chytil jsi nějaké ryby?" Náboženský vůdce přišel jednou v noci navštívit Ježíše. "Musíš být narozen znovu," mu říká Bůh-Syn. Pouze Jan o tom píše. Matouš a Marek zdůrazňují Ježíšovy zázraky, Lukáš podobenství. Jan nedělá ani jedno. Zázraky v Janovi jsou jako znamení a byly pečlivě vybrány, aby ukázaly tu velikou pravdu. V Janovi nejsou žádná podobenství. Povídka o "Dobrém Pastýři" není podobenství - je to rozprava. Je sice slovo "podobenství" v Janovi 10:6 (v anglické Bibli), ale v řečtině to není "parabôlé", nýbrž "paroímia," což by se nemělo vůbec překládat jako podobenství. Ježíšova božská podstata je silně zdůrazněna v Janovi, i když Jeho lidská podstata není zapomenuta. Uvědom si, že pouze Jan nám popisuje cestu Samarií, jak se posadil u studně, jak byl unavený! Dalo by se napsat něco víc lidského? "Přišel jsem od Otce na tento svět. Teď tento svět opouštím a jdu zpět k Otci" (Jan 16:28). Bůh se stal člověkem - to je Janovo prohlášení... 



Kapitola 1. 

Janovo evangelium představuje Ježíše Krista trojnásobným úžasným prohlášením: 

"Na počátku bylo Slovo 

to Slovo bylo u Boha 

a to Slovo bylo Bůh". 

"Na počátku bylo Slovo." To "Slovo" je jeden z nejvyšších a nejhlubších názvů pro Ježíše Krista. Není vůbec jednoduché určit přesný význam. Zřejmě to neznamená "logos" řecké filosofie. Je to spíše hebrejská "memra." Všimni si, jak vysoce uctívané bylo "Slovo" ve Starém Zákoně. Jméno Yahweh, či Jehova, se nikdy nevyslovovalo! Nakonec nikdo neví, jak vlastně to jméno zní, protože hebrejština používala pouze souhlásky. Ale je to On, který je tím Slovem, které zahrnuje vše, co o Něm psal Starý Zákon. Jan nám Ho představuje jako "Ten, který byl na počátku... Tento "počátek" vlastně počátkem není, protože vystupuje z neznámé věčnosti. "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi." (Genese 1:1) To se dá tak nějak datovat, i když pochybuji, že na to stačíme! Ale ať už je to 4004 let před Kristem, jak to vypočítal v minulém století Ussher nebo 30 miliard let (či osm?) - dá se o tom alespoň uvažovat. Ať už si "zapíchneš ten svůj klacek" kdekoliv v minulosti, je to možno pochopit. Mizerně, ale jde to. Uvědom si však, že ten "počátek" zde není počátkem toho Slova, protože Jan používá durativního imperfekta, což naznačuje stálou, pokračující akci. Jinak: Ať už si ten svůj "kolík" zapíchneš kdekoliv v minulosti, to Slovo tam už dávno existuje! 

"To Slovo bylo u Boha." Tato věta nám dává zřetelně najevo, že to Slovo je oddělené od Boha Otce! Nemůžeš Mu říkat "Bůh Otec," protože On je u Boha Otce! Někdo by mohl namítnout: "Pakliže je s Bohem (nebo u Boha), potom není Bohem!" Ale třetí prohlášení nás informuje: "A to Slovo bylo (je) Bůh." Toto nepřipustí námitky či diskusi! Řečtina je ještě specifičtější: "Kaí Théos en ó Logos," jinak: "A Bůh byl to Slovo." Těžko bys nalezl něco, co by to zdůraznilo ještě víc! Příteli, chtěl by ses nějak zbavit Ježíšova božství? To nejde! Tato tři prohlášení stojí a padají společně! Až přijdeme k verši 14, dozvíme se, kdo tím Slovem vlastně je. Až dotud by s námi - velmi pravděpodobně - souhlasil i řecký filosof. Prvních pět slov verše 14 by už nepřijal! 

"Vše povstalo skrze to Slovo." (volně)… Bůh Otec, jelikož je Duch a tím pro nás nepochopitelný, nepostižitelný a neviditelný, se nám představuje skrze Syna. Představuje nám nejenom sebe, ale i Jeho plán pro nás, Jeho lásku k nám! Jeho účel pro naší existenci. Ježíš Kristus-Slovo odešel od Otce za zvláštním účelem: Prohlásit Boha lidstvu! To Slovo je Alfou a Omegou veškeré naší možné znalosti a pochopení Boha! Ježíš Kristus je plné odhalení Boha lidem. Více není zapotřebí - a více také dáno nebude! 

"V Něm byl Život." Toto nelze říci o tvorech. My sice máme život, ale ne "v sobě." Kristus se stal naším věčným Životem, když jsme uvěřili v Jeho krev, prolitou za naše hříchy... 

"A toto je to svědectví: 'Bůh nám dal věčný život a ten život je v Jeho Synu', " píše nám 1. Jan 5:11. 

Každý člověk, který se narodí fyzicky do tohoto světa, dostane "světlo" od svého Stvořitele (1:9), ale neobrácený člověk na toto světlo nereaguje, odmítne ho - a upadne do temnoty! Takový člověk dá přednost temnotě, jelikož světlo by odhalilo jeho přirozenou snahu dělat zlo! (Jan 3:19) Tento verš jasně ukazuje situaci padlého, neobráceného člověka, kterého nic - kromě Božského zázraku - nemůže zachránit! Člověk sám o sobě není schopný, i kdyby snad chtěl, dostat se z bahna hříchu vlastním úsilím! Proto také žádné jeho dobré skutky mu nemohou zajistit spásu jeho duše! 

Jan Křtitel měl za úkol vystupovat jako svědek pro to Světlo. Nebyl zde aby mluvil o sobě, jeho úkolem bylo představit lidem Božího Syna - Světlo světa. V dopise Římským 10:13-17 to Pavel vysvětluje. Bohužel, všichni nepřijdou, ale všichni jsou pozváni! Pravé světlo je neodvozené! Ježíš nepřišel, aby odrážel něčí světlo - On je tím Světlem! Ježíš řekl o Janu Křtiteli (Jan 5:35) "Jan byl svící hořící a zářící," ale Ježíš byl září sám o sobě. Svíčka hoří chvíli, potom dohoří, ale Světlo o kterém Jan svědčil, je věčné! Existuje učení, že všichni lidé jsou zrozeni s Boží jiskrou uvnitř a že stačí tuto jiskru, toto vnitřní světlo, rozvinout, aby zazářilo plně. To je zcela nebiblické! Člověk je zlý ve své přirozenosti! Nepřichází na svět s "božskou jiskrou" - člověk je totálně zkažený! Aby mohl jednou žít s Bohem v nebi, musí dostat nové srdce a to nové srdce dostane pouze, narodí-li se znovu! 1:11-13. 

Ten, skrze kterého svět povstal do existence, přišel tam, kde lidé žijí. Ne jako soudce či diktátor - ale jako jeden z nich! On ale zůstal čistý, neposkvrněný, pokorný, skromný. Uzdravoval nemocné, krmil hladové, očistil malomocné, křísil mrtvé. Přišel ke svým vlastním - a ti Ho odmítli. Víš, mohla být jakáž, takáž omluva pro svět, když odmítl Syna. Byl potopený v ignoranci a duchovní temnotě. Ale Izrael Ho poznat měl! Měli Písmo, znali Zákon! Měli Izaiáše, Jeremiáše, Zachariáše, Žalmy! Byli však oslepeni nevírou, pro kterou nebylo omluvy! A tak, když Mesiáš přišel, místo otevřené náruče měli v rukou kameny! 

Verš 1:14. Inkarnace. Zde se dozvídáme, že Kristus se stal něčím, čím nikdy před tím nebyl! On byl vždy s Otcem, ale nyní je někým úplně jiným! A přes to se vlastně nezměnil! I v lidském těle ukazoval Boží povahu. Stal se Bohem v lidském těle. Jak už jsem se zmínil na začátku: Řecký filosof by s námi nikdy nesouhlasil, že se Bůh stal člověkem! Řečtina nám tu větu dává jasněji: "To Slovo se stalo tělem." Přejdi si to na okamžik v mysli: Zde přichází Bůh existující bez začátku, stane se malým, bezbranným dítětem! Všimni si, že Jan se o tom vůbec nezmiňuje. Proč? Jan píše o Tom, který je trochu větší než Betlém! Ze spirály věčnosti přišlo Slovo a stalo se Člověkem... 

"A to Slovo žilo mezi námi." "Žilo" je z řeckého "skenóó." Znamená to: "A postavil si stan mezi námi." Naše těla jsou pouze stany, ve kterých existujeme zde na zemi! Pavel o tom mluví v 2. Korintským 5:1. A protože já i Ty žijeme v těchto "stanech," které vítr může odfouknout v minutě, ten věčný Bůh se usídlil na čas ve stejném stanu, abychom Ho poznali a pochopili. 

Verš 1:18. Už jsme si to vysvětlili ve S. Z. Člověk není schopen vidět Boha - Bůh je Duch. Pokud člověk něco viděl, byla to manifestace Boha, theofany. Druhé prohlášení je: "Jednorozený Syn." Nejlepší řecký text je od Nestleho, německého scholastika. Ten došel k definitivnímu závěru, že to neznamená "jednorozený Syn," ale "jednorozený Bůh!" Hrozně by se mi to líbilo, ale má řecká Bible uvádí výraz "huiôs," což je jasně "Syn," a pakliže to co dělám, chci dělat poctivě a nezaujatě, musím se postavit proti tomuto pohledu, který je, přiznám se, hrozně lákavý! Třetí část: "Nám o Něm řekl," Řecký výraz zde použitý je "exegesato," což znamená něco jako: "Vyvésti ven na otevřené prostranství." Prostě, aby každý mohl vidět! Znáš něco většího, než tohle? Let na Měsíc je proti tomu nic! Ano, příteli: Jediný způsob, jak poznat Boha, je skrze Ježíše Krista! On přišel, aby nám ukázal Boha, protože On sám je Bůh! Ještě něco: Chci ti ukázat pohled k zamyšlení: Náš Bůh zanechal své otisky prstů na všem, co stvořil! Obraz Boží Trojice je všude! Jak rozdělíš tento vesmír? Čas, Prostor, Hmota. Můžeš mi k tomu něco přidat? Čas lze rozdělit na: Minulost, Přítomnost, Budoucnost. Prostor na Délku, Šířku a Výšku. Hmotu: Energie, Pohyb, Phenomena (Jev). Vesmír, ve kterém žijeme, nese znamení Trojice! Jak přišel vesmír do existence? Bůh promluvil (energie!) Každý, racionálně myslící člověk, se jednou s tímto problémem střetne. To je také hlavní důvod, proč je evoluce tak populární! Nabízí přirozenému člověku vysvětlení pro vznik vesmíru. Abychom vůbec mohli myslet, musíme mít nějaké vysvětlení - odpovědi - na naše otázky. Když Bůh promluví, stane se z energie hmota. Co je to atomové štěpení (fission)? Je to hmota přeměněná v energii! Puf, a je pryč! Stvoření počíná energií, Slovem... 

Verše 1:19-36. Zde máme svědectví Jana Křtitele, které nám náš Jan podává. A on jim odpovídá, kým on je. Hlas. Ano, Jan Křtitel byl hlasem, Ježíš Slovem. Nakonec - každý z nás, kteří Mu sloužíme, jsme pouze hlasem. On je to Slovo, On je ta tvůrčí "energie". "Beze mne, nemůžete nic" (Jan 15:5). Ano, Jan Křtitel má zprávu. Zprávu, která je větší než je on sám! Chlapík, kterého nazýváme Janem Křtitelem, používal pouze vodu a mluvil o Tom, který přijde po něm a který bude křtít v Duchu Svatém. Ten oheň, což je soud, přijde při Jeho Druhém Příchodu, kdy bude soudit. Teď přišel zemřít! A Jan o Něm podává svědectví: "Urovnejte cestu Páně!" Jinak: "Připravte se na Jeho příchod!" Ve verši 29, Ho Jan identifikuje: "To je ten Spasitel!" On není pouze Mesiášem, On je také Spasitelem. Je kompletním Spasitelem, protože bere na sebe hřích. Je mocným Spasitelem, protože na sebe bere hřích celého světa. Je věčným Spasitelem, protože "bere na sebe" je v přítomném čase. Včera, dnes, zítra. Kdokoliv k Němu přijde, může být spasen. 

Verše 1:37-42. Ta stejná slova, kterými zve ty dva první, ta stejná slova říká dnes každému. "Pojď a uvidíš!" (Žalm 34:9). Jeden z těch dvou byl Ondřej, bratr Šimona (Petra). Každý, kdo znal Šimona, ten se jistě musel usmát, když ho Ježíš přejmenoval na Petra, což sice neznamená "skála," jak se to některé církve snaží učit, ale "malý kámen," protože Šimon měl v té době daleko do kamene! Ovšem kdo by byl předvídal Petrovo první kázání (Skutky 2:40-41) nebo jeho řeč před Sanhedrinem (Skutky 4:13-20)... Ježíš to ale věděl... 

Verše 1:43-51. Betsaida leží u Galilejského jezera mezi Magdalou a Kafarnaum. Petr, Ondřej a Filip tam žili a živili se rybařením. Filip jde, aby svědčil. Natanael byl zřejmě tak trochu vtipálek. "Co dobrého může přijít z Nazaretu?" Věřím, že se smál vlastnímu žertu. Filip se ale nesmál. "Pojď, podívej se sám!" Ježíš měl dva pochybovače, o kterých víme. Na počátku Natanael, na konci Tomáš. Natanael se obrátil v okamžiku - až příliš rychle! Něco jako lidé dnes, kteří uvidí nějaký zázrak a okamžitě to přijmou bez zkoumání, přesto, že jsou dva možné zdroje zázraků či zázračného hojení! (1. Jan 4:1). Ježíš mu to také laskavě vytkne. Verš 51. Pamatuješ Genesi 28:12? Jakub vidí žebřík a Ježíš říká, že On je tím žebříkem. Ano, jedině po tomto žebříku se dostaneš k Bohu! Není to žebřík, po kterém někam vystupuješ, je to žebřík, kterému věříš! "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne..." (Jan 14:6) 



Kapitola 2. 

Velmi důležitá událost se odehrála, když byl Ježíš pozván na svatbu v Káně a udělal svůj první zázrak. Verš 11. říká "počátek zázraků." To je odpověď všem těm, kteří učí, že malý Ježíš v Egyptě vytvářel holuby z hlíny, dotknul se jich a oni létali! Je to hezké povídání, ale ani trochu pravdy! Jan nám říká, že Ježíš začal své zázraky v Káně Galilejské a on by to měl vědět lépe, než kdokoliv dnes! Kouzlo všeho je, že zde máme toho, který "na počátku" už byl s Bohem a sám je Bůh. Přišel z věčnosti, narodil se do času i těla a prvních třicet let žil v Nazaretu v Galileji. 

Přejde jeden kopec a objeví se na svatbě. Jan píše, že tam byla také matka Ježíše. Všimni si, že Jan ji nikdy nenazývá Marií v celém jeho evangeliu. Teď tu máme otázku vína. V těch dnech bylo víno součástí jídla. Ovšem opilost byla jednoznačně odsuzována! To byl Jeho první zázrak. Mojžíšův první zázrak byla proměna vody v krev. Ježíšův byl proměnit vodu ve víno. "Zákon byl daný Mojžíšem, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista." Jaký rozdíl! 

Co Mu vlastně Marie říká? "Udělej zázrak! Právě se to hodí! Tím se také prokáže, že jsi se narodil z panny!" Ježíš jakoby odpovídal: "Tohle není ta příležitost! Já Tvé jméno očistím, ale ne zde!" My jsme zvyklí se dívat na zázračné narození v Betlémě jako na isolovanou událost. Ne! Betlém je spojený s Jeho Vzkříšením! Tam se prokázalo, že se narodil z panny! 

Verš 2:5. Dobrá rada pro každou dobu! Dělej, co ti Kristus říká! Naše pozornost je zamířena na šest kamenných nádob. Používaly se v ceremoniálním očišťování. Je zřejmé, že tato rodina nebyla příliš zámožná a proto možná byly ty nádoby staré, otlučené, zastrčené někde v koutě. Připomíná mi to nás křesťany. Kristus používá nás, staré, otlučené nádoby a naplňuje nás vodou. Co je ta voda? To je to Boží Slovo! A já nevím, jak se to stane, ale ta voda, když ji dáváme kolem, se promění pomocí Božího Ducha v to nejlepší víno! Jistě, já tomu nerozumím. Starý, otlučený hrnec, s trochou vody uvnitř - ale jak tak jdu životem a nabízím ji, stane se vínem tomu, kdo ji přijme! 

Verš 2:12 pravděpodobně naráží na tu dobu, kdy Ho jeho vlastní město odmítlo (Lukáš 4:22). Asi proto přemístil svou základnu do Kafarnaum a tak to zůstalo po celou dobu Jeho učení. 

Verše 2:13-22. Všimni si, že Písmo už tyto svátky nenazývá "Boží Passover" (Beránek) podle Exodusu 12:27, ale "židovské velikonoce." Prostě náboženský svátek bez jakéhokoliv významu. Já Ti něco povím: Náš Ježíš je docela něco jiného, než ty chudokrevné svaté obrázky, které se rozdávají dětem nebo obrazy, ať už slavných, či neslavných, malířů! Náš Spasitel v lidském těle nebyl žádná bačkora! Ten když se rozhněval a postavil proti komukoliv - lidé se Mu raději uhnuli z cesty! A na druhé straně ohromné srdce plné lásky k těm ztraceným davům, které neměly nikoho, kdo by jim řekl pravdu, kdo by je vedl! 

Ježíš jim říká, že pakliže oni zničí Chrám, On jej ve třech dnech postaví. Používá řecké "egeirô," jehož skutečný význam je "probudit." Kdykoliv se tento výraz používá, referuje se ke vzkříšení z mrtvých! 

Verše 2:23-25. Člověk by řekl: "To je krásné, že tolik lidí uvěřilo!" Ale to nebylo nic krásného! To nebyla víra, která spasí! Tito lidé jen jakoby souhlasili s tím, co On dělal! On to věděl a proto jim nevěřil! Je vždy smrtelné nebezpečí pro ty, kteří říkají, že věří a sami sebe v tom utvrdí. Co to znamená, když řekneš, že věříš v Ježíše Krista? Co to znamená, když řekneš, že věříš faktům evangelia? Životně důležitá otázka je: Věříš Mu jako svému Spasiteli, který zemřel za Tvé hříchy? Spasiteli, který vstal z mrtvých, aby Tě ospravedlnil? Který je Tvou jedinou nadějí pro věčný život? Ti lidé byli zainteresováni a když viděli ty zázraky, uvěřili. Museli - viděli ty zázraky na vlastní oči! Ale Ježíš jim nevěřil! On věděl, že jejich víra nebyla upřímná, opravdová. On ví, co je v lidském srdci! 



Kapitola 3. 

Tento chlapík, Nikodém, byl jiný než ten dav. Podívejme se na něj! Patřil k farizejské skupině, což znamenalo nejlepší vrstvu v Izraeli. Farizejci věřili v inspiraci Starého Zákona. Věřili, že přijde Mesiáš, věřili zázrakům, věřili ve vzkříšení. Dále víme z řečtiny ("archôn"), že Nikodém byl nějakým vedoucím či vůdcem. K Ježíši přichází s opravdovým komplimentem. Nikodém není pokrytec! Říká, že Farizejové došli k souhlasnému závěru, že On, Ježíš z Nazaretu, byl poslán od Boha. Farizejové nenáviděli římský chomout a chtěli se ho zbavit. Nevěděli však jak. A teď se tu objeví mladý, populární kazatel. Davy se za ním táhnou od města k městu. Velké davy! A tak Farizejové by rádi připojili vlastní "vagón" k Jeho "vlaku." On, venkovan z Nazaretu, jistě neví, jak jednat s politiky a tak, když se spojí dohromady s nimi... A starý dobrý Nikodém přichází "oťukat" půdu. Povšimni si laskavě, že v Jeho dobách nikdo nepochyboval o pravosti Ježíšových zázraků! Na to se musíš stát filosofem jako David Hume, skeptikem jako Bernard Shaw, slavným spisovatelem a’ la Paul Sartre nebo politickým zločincem jako Lenin, Stalin, Gottwald a jim podobní, abys "usoudil," že zázraky jsou nesmysl! Nikodém zřejmě přišel, aby mluvil o Království Božím - jinak by ho Ježíš tak náhle nepřerušil! Ve skutečnosti mu říká: "Totiž to Království, o kterém chceš mluvit, nemůžeš spatřit, pokud se nenarodíš "anothen." Už jsme to slovo měli na počátku Lukáše. Znamená to "shůry." Podívej se na Jana 3:31 a 19:11. Stejné "anothen" je zde použito. Nikodémovi nepřišlo na mysl nic jiného než zrození fyzické. Ježíš hovoří o zrodu spirituálním - Nikodém není schopný pochopit. Ovšem jako znalec Písma to vědět měl! Podívej se do Ezechiela 36:26-29. Ano, Nikodém to vědět měl! 

Verš 3:5. Co tím myslí, "narodit" se z vody a Ducha? Jsou lidé, kteří se domnívají, že ta voda znamená křest vodou. Ale to by byla podivná poznámka! Na toto musíme obětovat trochu času. "Nenarodí-li se kdo z vody..." Takhle to je postavené v celé Bibli pouze zde! Víme, že není možné se narodit z vody - proto to považujeme za symbol. A teď, přesně jako v Zachariáši: Musíme hledat podobná prohlášení v celé Bibli a porovnávat verš s veršem! 

Statisíce lidí po celém světě učí, že člověk musí být pokřtěn, než se může dostat do Božího Království. Je to tak zvaná "regenerace vodou." Pakliže je to pravda, potom nejsme spaseni "milostí skrze naší víru" (Efezským 2:8), ale "milostí skrze naší víru a křest!" A tohle Bible neučí - to učí lidé! Ježíš neřekl Nikodémovi: "Pakliže chceš vejít do mého království, musíš se znovu narodit a být pokřtěný vodou!" A přesto se tak učí po celém světě. To je falešné učení! Křest vodou nesmyje tvé hříchy! Příklady: Titovi 3:5, 1. Korintským 1:17, Jan 15:3. Jeden z markantních případů špatného překladu zde je v Efezských 5:26, kde zde dosadili výraz "křest." Ani Kralická Bible to nemá! 1. Petr 1:23 to prohlašuje navždy: Skrze co jsme spaseni? Skrze živé a věčné slovo Boží! 

Ve Skutcích 8:9-24 se dočteme, že Šimon kouzelník se dal ve verši 13 pokřtít. A co mu říká Pavel ve verších 8:20-24? Křest vodou je učení Nového Zákona - učení Církve. Je to symbol smrti, pohřbu a vzkříšení. Nepomáhá spáse, protože křest je svědectví o tom, že už spasený jsi! Křest má co do činění s poslušností – ne se spásou lidské duše! Když Bůh-Syn říká "narozen z vody a Ducha," má na mysli Božího Ducha, který používá Boží Slovo k lidské spáse. 

Verš 3:6. Bůh nemá v úmyslu nechat naše těla projít "generálkou," aby je "spravil," Podívej se, co píše Pavel v Římských 8:7-8. Porovnej správný překlad k tomu, co je zde: "Přirozená lidská mysl je neustále v nepřátelském postoji proti Bohu, nepodléhá Jeho zákonům a ani podléhat nemůže…" Nikdy nemůže být přivedena (dobrovolně!), k poslušnosti vůči Bohu! A proto reformace našich povahových rysů, našeho srdce, je nesmysl! "Dám vám nová srdce" říká Bůh v Ezechielovi 36:26-27. Neříká, že je opraví! 

Verše 3:9-13. Teď nestojí před Ježíšem Mistr Nikodém, ale starý, rozpačitý "Nicky!" A stojí tam bez masky váženého občana Jeruzaléma! Víš, když přicházíš před Boha, nech si masky doma! Jsou ti zbytečné, On tě zná lépe, než Ty znáš sám sebe! Ježíšova odpověď je laskavě sarkastická. "Ty jsi vůdcem v Izraeli a jednáš, jako by to, co ti říkám, nebyla pravda, protože kdyby to byla pravda, tak bys o tom musel vědět! Co vlastně říká ve verši 13 je: Já jsem ten jediný, který může mluvit o nebi - protože pouze já jsem z nebe přišel! Z toho vidíš, že ani Eliáš (2. Královská 2:11), ani Henoch (Genese 5:24) nešli do nebe, jak my máme nebe na mysli! Podívej se na Lukáše 16:23! Jedině tam mohli - do vzkříšení Krista pobývat! Až od této doby mohl říci Boží syn či dcera: "Opustíš tělo, jsi s Kristem," jak píše Pavel v 2. Korintským 5:8. Nezapomeň! 

Verše 3:14-18. Pamatuješ se, jak Mojžíš zhotovil podle Boží rady toho mosazného hada v poušti? Kniha Numeri 21:9 to popisuje. "Podívej se a budeš žít!" To je ta Boží zpráva! U verše 16, který je snad nejznámější všem křesťanům tohoto světa, je třeba si uvědomit dvě skutečnosti: A) Musíš se narodit znovu! To znamená "anothen" = "shora." B) Ježíš na tom kříži zemřít musel! Musím ti prozradit něco, co tě bude asi "šokovat. "Bůh nikdy nespasil svět svou láskou, jak se "nábožníci" domnívají. Boží láska nemohla spasit jednoho jediného hříšného člověka! Bůh nezachraňuje lidi láskou - ale milostí! (Efezským 2:8-9) Ježíš nezemřel na tom kříži jako nějaká zklamaná či oklamaná super-hvězda! Nezemřel na tom kříži ani jako legendární hrdina, pro nějakou velkou ideu! Smrt Ježíše Krista nebyla - primárně - ani čin lásky! Byla to Oběť za hřích! Jistě, láska v tom byla veliká, nepochopitelně veliká Boží Láska - ale v první řadě to byla Oběť! Příteli, tohle všechno nemusíš ani vědět, abys mohl být spasen! Pamatuji se na starého, dobrého, zapáleného kazatele minulého století, který se jmenoval Charles Spurgeon. Nikdy nezapomenu jeho slova: "Pakliže znáš dvě pravdy, víš dost, aby ses dostal do nebe: 1) Jsi ztracený hříšník. 2) Ježíš Kristus je Spasitel." Prostě musíš uvěřit, že Kristus zemřel za tvé hříchy! To je velmi osobní záležitost! To je mezi Tebou a Bohem! Pokud jsi neuvěřil Kristovi, jsi už odsouzen! Naše postavení v tomto světě je asi takovéto: Jsi ve vězení odsouzen k trestu věčné smrti a je Ti položena otázka, zda by jsi přijal amnestii. A to je evangelium Ježíše Krista! Nemluví k člověku, který stojí před soudem! 

Ten člověk je už odsouzen a čeká na popravu! Ano, Ježíšova zpráva je pro ty, kteří pochopí, že jsou již odsouzení! Pokaždé, když člověk odmítne Krista jako Spasitele, jeho srdce se stane tvrdším a tím se zmenšuje naděje, že kdy spasený bude. Jeden ze Satanových nejlepších triků je: "Ale jistě, jednou to uděláš. Teď počkej, až na to budeš lépe připravený!" Zní to racionálně, ale ďábel ví, že pokaždé, když to odložíš, máš příště menší a menší šanci. Jednou jsem četl zajímavou statistiku. Ano, je to jen statistika - jsou výjimky, ale: Pakliže člověk není spasený do svého 21 roku, šance je 1:5000, že kdy spasený bude. Ve třiceti je to 1:15000, ve 40 1:30000. Když je mu 50, naděje, že kdy přijme Krista je 1:150000! Ano, jsou výjimky. V St.Petersburgu na Floridě jsme viděli 90ti letou starou paní přijmout Krista! Myslím, že při tom pohledu tenkrát jedno oko nezůstalo suché! Ano, jsou výjimky, ale nespoléhej se na to! 

Nezapomeň, že lidé nejdou do pekla proto, že jsou špatní. Jdou tam proto, že odmítli amnestii! 

Bůh nám dal zářivý příklad své milosti obrazem, který dobře znáš: Zachránil, spasil toho lotra na kříži, aby ukázal, že Ježíš je ochoten zachránit kohokoliv, kdo Mu uvěří! Otázka je: Máš ještě dost času, abys to mohl odložit do zítřka? 

Verše 3:19-21. Toto je odsouzení světa, příteli. Ten den, kdy svět ukřižoval Krista, ten den svět udělal rozhodnutí! Odsouzení za to, že Světlo přišlo, ale protože lidské konání bylo zlé, lidé milovali tmu! Krysy se vždy schovávají do tmavého kouta, když světlo přijde do místnosti! Každý, kdo činí zlo, nenávidí světlo, které by mohlo odhalit jeho činy! V naší době je mnoho učení i knih o "positivním" myšlení. Síla positivního myšlení. Positivní sebe ocenění. Positivní pohled na život. Velmi známý kazatel z Kalifornie, Robert Schuller, na této myšlence postavil nádherný chrám celý ze skla: "Je chybou říkat lidem, že jsou hříšní! To je příliš negativní! Lidé mají rádi positivní obrazy o sobě! Učte je, že hřích je vlastně nedostatek ocenění sama sebe!" A lidé "napakují" tento skleněný chrám až k prasknutí každou neděli! (2. Timoteovi 4:3) Další bod k zamyšlení, zdali už nejsme blízko konce! Věř mi, síla negativního myšlení je mnohem silnější a hojnější v tomto světě! Jednou jsem slyšel od nějakého obskurního rádoby-evangelisty: "Bible je tou nejpositivnější knihou na světě!" To jsou moderní sémantické nesmysly! 

Ta "nejpositivnější" kniha světa ani tento výraz nezná! Co to znamená "positivní?" Zpráva o Velkém Bílém Trůnu z Apokalypsy, kde budou souzeni všichni ztracenci je "positivní?" Co Armageddon, kde poteče krev potoky? Je "positivní?" Co je positivního na Ježíšově: "Jděte ode mně prokletí, do věčného ohně připraveného ďáblu a jeho andělům!" (Matouš 25:41) Pozor na ty moderní žvásty, které zní moudře, ale s Kristem nic společného nemají! 

Verše 3:22-36. V tomto čase mohl Jan ještě učit, že "Království nebeské je na dosah," než-li se dostal do vězení. Druzí evangelisté to popisují podrobněji. 

Verše 3:25-26 jsou zajímavé. Učedníci Jana zřejmě navrhují, aby Jan nedělal Ježíši "reklamu!" Zdá se, že žárlili na Jeho úspěch! Ale v Janovi není ani molekula žárlivosti či závisti! Člověk nemůže, než pocítit ohromnou sílu tohoto prohlášení! Jan Křtitel je poslední ze starozákonních proroků, on není v Církvi. Naznačuje to jasně: "Ten, kdo má nevěstu." Jakou nevěstu? No přece Církev, Kristovo Tělo! A kdo je Jan? Ženichův přítel! Jsem si jist, že Jan bude jednou hostem na té svatební večeři, až si Kristus přivede svou Církev domů! Nemůžeš si přisvojit nic, pokud Ti to nedal Bůh! Ten, kdo uvěří v Syna, má - ne že bude mít, ne že dostane někdy v budoucnosti - ale má teď věčný život! Jan podává úžasné svědectví o tom, že Ježíš, protože přišel se shora, je daleko výše nad kýmkoliv, kdo je ze země. Povšimni si ještě jedné skutečnosti a to, že Jan nikde neříká Jan Křtitel - pouze Jan. Někdo kdysi navrhnul toto vysvětlení: V době, kdy Jan psal své evangelium (AD 90-95), Janův křest už dávno neexistoval. K verši 27 bych pouze dodal Žalm 75:8. Bůh ví, komu dát víc poznání a pro koho by to možná byla zátěž! 



Kapitola 4. 

Verše 4:1-3. Zde se zřejmě jedná o dobu po události v předešlé kapitole. Podle mého učitele to vypadá na téměř konec prosince. To je doba, kdy Jan Křtitel byl již ve vězení. Ježíš odchází do Galileje. Proč? Není těžké to uhádnout. Ježíš se pohyboval podle přesného časového rozvrhu Božího plánu a nechtěl vyvolat krizi, která by mohla Jeho rozvrh narušit. Předpověděl, že bude ukřižován na Passover a nikdo to nemohl změnit! Podívej se na to, co píše Jan v 1O:18 a 13:1! 

Verše 4:4-26. Ten výraz "musel" upoutává pozornost. Proč musel skrze Samarii? Protože tam byla jedna hladová duše! Jeho cílem byla Kána Galilejská, kde žil jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný. Byly tři cesty, kterými se mohl vydat. Mohl jít podél pobřeží. Ta cesta existuje po dnes. Mohl jít skrze Peraeu, která ležela na druhé straně Jordánu. Třetí cesta byla skrze Samarii. Židé ji mnoho nepoužívali, protože nechtěli se Samaritány mít nic společného. Část denní modlitby pravověrného Žida byla: "Ať se mi nestane nic zlého a ať nepotkám Samaritána!" Ale Ježíš musel projít Samarií. Přijde k městu Sychar. Na rozcestí staré římské silnice potká ženu u studně. Hora Gerizim je na severozápadě, samaritánská synagoga je na jejím vrcholku. Většina biblických odborníků je přesvědčena, že Sychar je to stejné město, jako Sichem, Šalem nebo Šechem (Viz Genese 33:18). Kosti Jakubovy a patriarchů zde byly pohřbeny. (Jozue 24:32) Šestá hodina podle římského počítání by bylo šest večer. My sledujeme židovský čas a proto je to poledne. Ježíš byl unavený. Přemýšlej o tom: Bůh přijde odněkud z bezčasové věčnosti, postaví si mezi námi stan. Sedne si unavený na zdění studně a čeká na ženu, která tam má přijít! Jak bychom tohle všechno mohli o našem Bohu poznat, kdyby býval zůstal doma ve slávě? Zde máš příklad Jeho povahy. 

Ke studni přichází žena, aby nabrala vodu. Její úroveň je zřejmě ještě nižší, než-li dno té studny! Je nemorální, drzá a hrubá. Dnes by se řeklo "coura!" Nikodém a ta žena. Jaký rozdíl! Všimni si, jak rozdílně s ní Ježíš jedná! S Nikodémem, který byl "nábožníkem" až po konečky vlasů, jedná Ježíš otevřeně, téměř drsně! A podívej se, jak vlídně mluví k té "couře!" Žádá ji o laskavost, snaží se vzbudit její sympatie. Má žízeň a žádá o vodu. Jak blahosklonné od Stvořitele vesmíru! Další rys povahy: Jeho učedníci šli nakoupit do města jídlo. Žida by ani v nejdivočejším snu nenapadlo koupit jídlo od opovrhovaných Samaritánů! Ježíš je prost jakýchkoliv předsudků. Ta žena je nepříjemná hrubiánka bez jakéhokoliv slušného chování. Tradice říká, že Samaritáné sice Židovi jídlo prodají, ale nenapijí se s ním ze stejné nádoby. Ježíš se sklání tak nízko, jako nikdy před tím! Mluví s ní laskavě, ale s důrazem. Nediskutuje o lidských právech - probouzí její zvědavost. Ve verši 11. už Ho oslovuje "Pane," což před tím vynechala. Problém je, že její mysl není schopna jít výše, než-li byla hladina vody ve studni. Všimni si, že se ztotožňuje s Jakubem. Činí tak úmyslně, protože rasově byli Samaritáné Jakubovi potomci, kteří se zkřížili se severními národy během a po asyrském zajetí v roce 721 BC. Ježíš jí vysvětluje, že nemluví o vodě ve studni - spíše naznačuje kontrast a vytváří v ní žízeň po vodě spirituální. 

Odpověď ve verši 15 ukazuje, že její myšlení opět kleslo na úroveň vody fyzické. Verš 16. je mistrovský tah! Přesto, že ta voda o které mluví Ježíš, je pro všechny, je zde jedna podmínka: Musíš mít žízeň, musíš ucítit potřebu! Ona si musí uvědomit, že je hříšná, musí objevit svou "ztracenost!" "Jdi a přiveď svého manžela!" To je zásah do černého! Její odpověď byla pravdivá. Měla jich za život téměř půl tuctu, ale teď žila v hříchu. Ježíš trvá na tom, aby jsi se vyrovnal s hříchem ve svém životě, když k Němu přicházíš! A ta žena hříšná byla! Je zřejmé, že nebyla příliš populární mezi ženami města, protože byla populární mezi muži! Nakonec, uvědom si, že jde pro vodu v poledne, zatím co celé město chodilo až za večerního chládku! Pojednou se snaží změnit směr diskuse a chce začít náboženskou debatu! To stejné jako dnes. Je velmi pohodlné kázat a diskutovat o hříchu Moabitů, který spáchali před 4000 lety, ale co naše hříchy dnes? Otázka, kterou žena vznesla byl rozpor, zda se má uctívat na hoře Gerazim nebo v Jeruzalémě. Bůh-Syn jí na to odpovídá. Je úplně jedno, kde Boha uctíváš, kde s Ním mluvíš. Není důležité kde - ale jak! Bůh je Duch. Nepotřebuješ běhat z místa na místo. On je všude! I ta ucouraná Samaritánka věděla o tom, že přijde Mesiáš! A dostala také od toho Mesiáše odpověď! "Já jsem to-ten, který s Tebou mluví." Žena se obrátila ve víře k Ježíši a teď běží do města, aby to řekla druhým. Stále ta stejná věta: "Pojď a uvidíš!" Ti lidé přišli na základě jejího svědectví. A tak je to vždy. Jeden z důkazů Tvé víry je Tvé svědectví! Uvědom si, že ta debata s učedníky se odehrává někdy v prosinci. Sklizeň začne nejdříve v dubnu. V naší době je naším úkolem rozsévat Boží Slovo! My sami nemůžeme změnit lidská srdce! 

To nakonec není naše práce. Bůh si vybírá sám (Jan 6:33 a 6:44) a člověk má svobodnou vůli! Balance mezi svobodnou vůlí Člověka a Boží volbou podle Jeho vůle je něco, co Člověk v jeho omezeném porozumění nemůže nikdy pochopit - ale obojí je pravda! "Smiluji se nad kým se smiluji" (Exodus 33:19) Na druhé straně: "Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať si zadarmo nalije vodu života." (Apokalypsa 22:17) Chceš-li se pustit do řešení tohoto "hlavolamu," jsi vítán! Já osobně jsem přesvědčen, že dříve vyřešíš kvadraturu kruhu, nežli pochopíš poměr mezi svobodnou lidskou vůlí a Boží volbou! 

Verše 4:27-29. Žena, která se nakonec obrátila ve víře k Ježíši, pospíchá do města, aby podala svědectví. Pravda, nemluví k ženám - tam by asi pro svou pověst příliš neuspěla. Ale muži dostanou zájem a jdou se přesvědčit sami. Není to stejné i s námi? Přesvědčíme se, že to, co jsme objevili, je ta finální pravda a chceme to říci každému, kdo je ochoten si nás vyslechnout! Důkaz víry té ženy je její svědectví! Pakliže dojdeš k přesvědčení, že jsi objevil "lék" na všechny problémy - nechceš ho nabídnout těm, které miluješ? 

A znovu: Je to zadarmo! Jen uvěřit! (Izaiáš 55:1, Jan 7:37). Jsem si vědom skutečnosti, že po tom našem světě běhá mnoho cvoků, kteří tvrdí, že jenom ta jejich pravda je ta "Pravda pravdoucí." Víš, přečetl jsem si Bhagavad-Gitu, Buddhismus, Zoroastra a Korán. Dokonce jsem zabil pár hodin čtením jedné knihy a’la Hare-Krišna! A co teď? Jak rozhodnout, co je pravda a co je nesmysl? Jsou dvě možnosti. Existuje bytost, kterou nazýváme Bůh nebo neexistuje. Třetí možnost není. Pakliže jsi došel přesvědčení, že Bůh neexistuje, zapomeň na všechno, co jsem Ti zde psal a "pij, jez, raduj se," protože zítra nebudeš!" To dává smysl, ne? 

Pakliže ale nejsi zcela přesvědčený o pravdivosti předešlého závěru, čti dál! Jsem si na sto procent jistý, že pakliže hledáš s upřímným srdcem; bez ohledu na Tvé IQ, Bůh Ti tu pravdu najít pomůže! Zatím to vždy fungovalo. Nevidím důvod, proč by to nefungovalo i nadále! Způsob jak najít pravdu o Boží lásce k nám se nezměnil od Adama! Jenom možná nám na bedra přibyla závaží jako Marx, Darwin, Voltaire, Sartre, Shaw, Camus a další. Ale uvědom si, že tito brilantní pisálkové Ti nepomohou, až přijde Tvůj poslední den! Neriskuj eóny budoucích věků radosti a i dobrodružství, pro nějakého zatrpklého skeptika či ateistu! Jedním si můžeš být jist: Existuje-li Bůh, ti všichni mudrci tu pravdu už vědí! 

To "semínko", které ta žena zasela, nekončilo ten den. Podívej se do Skutků, kapitoly 8:5-14. A právě tak v dnešní době: To slovo, které dnes řekneš, se může "probudit" za rok, či za deset let. "Inkubační" doba není stejná! A pakliže se jednou přesvědčíš, že ten Ježíš z Nazaretu je skutečně Bohem, který za nás sám sebe obětoval, "pošli to dál!" Nemáš ani ponětí, jak vysoké "dividendy" Ti Tvé svědectví může vynést! A ještě něco: Na tomto širokém světě jsou lidé, kteří možná nepřijmou svědectví od nikoho jiného, než od Tebe! Řeknu to jinak: Ty jsi, možná, ten jediný Kristus, kterého za svůj život někteří lidé uvidí! 

Verše 4:43-54. Ježíšovy zázraky přijímám bez překvapení. On je Bůh! Všemohoucí, vševědoucí, soucitný, laskavý a dobrý. Spíše mne překvapuje, jaká spousta lidí potřebuje vidět zázrak, než uvěří! A je to přece tak jasné! 



Kapitola 5. 

Kapitola pátá nám zobrazuje nádhernou scénu vyléčení nemocného u bazénu, který se nazýval Bethesda. Vlastně je to takový mezník v životě Boha-Syna. Tento zázrak vypustil na scénu smečku krvežíznivých psů po Jeho stopě! Farizejové Mu nikdy neodpustili ten fakt, že uzdravoval i v den, který považovali za sváteční sabat. Ještě více je popudil Jeho výrok: "Sabat byl vytvořen pro člověka, ne člověk pro sabat." (Marek 2:27). Nenáviděli Ho pro to a také proto, že se stavěl na úroveň Boha. Znám náboženské liberály, kteří tvrdí, že Bible neučí Ježíšovo božství. Nemám potuchy, o čem tito lidé mluví! Buď jsou tak uboze ignorantní nebo jsou totálně nepoctiví! Můžeš nesouhlasit s Ježíšem z Nazaretu, můžeš nesouhlasit s Biblí! Jak ale vysvětlíš tvrzení očitých účastníků, že "se stavěl na roveň Bohu" a tvrdit, že nikdy o svém božství nemluvil? 

Verše 5:6-18. Zvláštní otázka, že? Dokonce by se dalo říct, že absurdní. Podívejme se na to. Jistě, že se chlapík chtěl uzdravit, ale Ježíš se ho ptá ze dvou důvodů. První: Situace toho muže byla zcela beznadějná a Ježíš v něm chce probudit naději. Za druhé a to hlavně: Ježíš chtěl dostat oči a mysl nemocného od toho bazénu! Ježíš chtěl, aby se podíval na Něj. Věřím, že ten člověk, jak tam možná po léta ležel, ani pořádně nikoho kolem sebe nezaregistroval. Veškerá jeho mysl byla soustředěna na tu vodu! A tak si dovedu představit, že ho Ježíš tak trochu vyděsil. Kdo by se ptal takovou otázku? "Jistě, že chci být zdráv, ale to není můj problém! Potřebuji někoho, kdo by mně dostal do bazénu jako prvního!" Kolik z lidí je ve stejné situaci! Čekají a čekají. Jsou jich plné kostely! Čekají na nějaký ten zázrak, který by je spasil! Nechtějí se obrátit ke Kristu, protože očekávají nějaký prožitek, něco nadpřirozeného, co by je donutilo věřit! Někteří zase čekají na více důkazů! Další mají oči upřené na svou kapsu a bankovní účet. Ti čekají, až zbohatnou - a to velmi rychle. Ne-li zítra ráno, tak nejpozději zítra večer! Bohužel, všichni tito se dívají na falešný cíl. Zeptám se Tě: "Na co čekáš Ty?" 

"Nábožníci" okamžitě obvinili uzdraveného muže z hříchu přestoupení nařízení o sabatu. Nesl svou postel! Nakonec to byl důkaz, že ho někdo uzdravil, ne? Dovedeš si představit směšnost tohoto obvinění? Byl zázračně uzdraven a nese si postel domů! Ježíš zřejmě použil své nadpřirozené moci a prošel davem, aniž by si kdo uvědomil, kdo vlastně toho chlapíka uzdravil. 

Verše 5:14-16. Co se stalo, bylo asi toto: Ježíš u bazénu uzdravil tělo, v chrámu duši. Nemocný potkal Všemocného a ten ho zachránil. 

Verše 5:17. Podám to asi takto: Když se Člověk dostal do jámy hříchu, Bůh-Syn a Bůh-Otec přestali odpočívat v den sabatu! A od té doby se Jeho nepřátelé nezastavili - až se jednoho dne - "Kolemjdoucí Ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe a sestup z kříže!" (Marek 15:29-32, Lukáš 23:35-37). 

Verše 5:19-27. Ježíš zde pronáší úžasná tvrzení: Za prvé: Že je Bohem, schopný dělat vše, co Bůh dělá! Mezi Otcem a Synem je dokonalá harmonie. Za druhé: Právě tak jako Otec i Syn má moc dávat život, komu chce. 

Dnes je slyšet o zázračném uzdravování - nezapomeň, že k tomuto daru byl také připojen dar kříšení mrtvých! Ježíš křísil mrtvé vlastní mocí. Druzí tak činili v Jeho jménu. Za třetí: Po Rapture se všichni ti Jeho shromáždí před tzv. "béma," jinak "Kristova Soudní Stolice," kde se už nerozhoduje o spáse, ale o odměnách - jak kdo byl věrný. Ztracení lidé se objeví asi tak za tisíc let později před Velkým Bílým Trůnem (Apokalypsa 20:11), kde bude opět soudit Syn. 

Ve verši 5:23 se Ježíš opravdu staví na stejnou úroveň s Bohem-Otcem! A na základě těchto nároků, těchto velkých prohlášení, pronesl verš 5:24. Povšimni si (kolikrát to opakuji?), že Ježíš používá čas přítomný. Má věčný život. Křesťan nespadá více pod soud! To je ohromný slib, když si uvědomíš, kdo to říká! Kdyby mi to slíbil jakýkoliv člověk, nijak by mně to nevzrušilo. Řekne-li to Bůh - je to něco zcela jiného! 

Verše 5:28 a 29 potřebují vysvětlení: "ti, kdo činili dobré." Zdá se, jako by Ježíš říkal, že jsme spaseni skrze dobré skutky, skrze Zákon. Ale když se na to podíváš blíže, ukáže se, že Ježíš neučí "spásu skrze dobré skutky," ale spíše aby ukázal znak "víry, která spasí!" Jak to říkal starý Calvin: "Samotná víra spasí - ale tato víra není nikdy samotná!" To znamená: Pakliže jsi Boží dítě, bude to vidět na tom, co děláš! Kdyby chtěl Ježíš učit něco jiného, popřel by verš 5:24. Jaké tam klade podmínky ke spáse? Zamysli se! Abys pochopil, co Ježíš myslel tím "dělat dobro a dělat zlo," si musíš uvědomit, že toto je spíše pohled Boha než člověka. A že finálně pouze Bůh určuje, co je dobré a co dobré není! Bůh se nedívá na výsledek, ale na motiv! Proč děláš to, co děláš! To je to rozhodující! Děláš to z lásky, z vděčnosti za Jeho dar? Děláš to, aby to každý viděl? Děláš to, aby Ti to jednou někdo oplatil? Proč to děláš? To je ta otázka! Podívej se do Matouše 7. "Dělali jsme velké skutky ve Tvém jménu!" "Nikdy jsem vás neznal!" (7:23) Nedělej své skutky okázale, snaž se - pokud je to možné - aby to nikdo neviděl! Neboj se, že přijdeš o odměnu - Bůh vidí všechno! A nakonec to můžeš uzavřít takto: Jediné dobré skutky jsou ty, které dělá Bůh, skrze svého syna, či dceru! 

Verše 5:30-47. Ježíš si vytvořil sebe omezení, když přišel na tuto planetu. Podle Starého Zákona jeden svědek nestačil, proto se Ježíš odvolává na svědectví svých zázraků. 

Verš 5:43. poukazuje na budoucího Antikrista, kterého Židé na prvních 3 a 1/2 let nadšeně přijmou. Nakonec jim připomíná, že už Mojžíš o Něm psal. "Když nevěříte Mojžíšovi, jak budete věřit mně?" Ano, příteli, Starý Zákon je základ! Zde bych se měl na okamžik zastavit a něco vysvětlit. Celou Bibli je možno rozdělit na pět "účelových částí." Starý Zákon = Příprava neboli "Úvod". Čtyři evangelia: Manifestace, či "Uvedení na Scénu." Kniha Skutků: Propagace. Epištoly: Vysvětlení (21 dopisů od Římanům až po Judu), Apokalypsa: Dokončení. 



Kapitola 6. 

Začíná zázrakem, který popisují všichni čtyři evangelisté. Jan uvádí pouze některé z Ježíšových zázraků a nazývá zázrak "znamení," protože znamení se dějí za nějakým účelem. Janův pohled na konci jeho evangelia (20:30-31) je zároveň klíčem k celému dopisu. 

Verš 6:2. Jenom na okraj: Tito lidé Mu nevěřili tou vírou, která spasí! Následovali Ho, protože viděli "show" a při tom se zadarmo najedli! Chtěli Ho, protože v Něm viděli zásobu jídla! Jednou jsem slyšel "geniální" vysvětlení tohoto zázraku, jak ho podával jeden universitní profesor. Nenech si to ujít: Ježíš a Jeho učedníci si připravili celé to množství chlebů a ryb v blízké jeskyni. Potom Ježíš ustoupil zpět a učedníci nenápadně brali to množství z té jeskyně! Ten stejný mudrc vysvětloval Ježíšovo kráčení po vodě tím, že On ve skutečnosti kráčel po břehu a Jeho učedníci si mysleli, že kráčí po vodě! Tato vysvětlení (verš 19 udává vzdálenost lodě od břehu!) jsou právě tak přesvědčivá, jako ta, která jsem uvedl v knize Jonáš! 

Verš 6:28. Tady se konečně ptají relevantní otázku! Jinými slovy říkají: Jak mohu být spasen? Jak se mohu zalíbit Bohu? Člověk se vždy považoval za schopného si odpracovat spásu své duše! Cítí se být kompetentní v tomto směru a domnívá se, že Bůh musí přijmout tuto "práci" ve smyslu dluhu Boha vůči člověku. Něco jako mzda za odvedenou práci! Podívej se, co jim odpovídá Bůh-Syn. Totiž, Boží skutek není to, co Bůh nařídil, ale to, co Bůh udělá! Jinými slovy: Jsou to skutky, které udělá Bůh, ne člověk. "Toto je Boží skutek - aby jste uvěřili tomu, koho On seslal." Říká tím: "Bůh zaopatřil, vy jen vírou přijímáte!" Dává pozvání na hostinu a říká, že všichni jsou pozváni zdarma... 

Verš 6:30 odhaluje tvrdost lidského srdce. Zde stojí lidé, kteří si naplnili břicha skrze Jeho zázrak a žádají znamení, aby mohli uvěřit! Je jasné, že nemají v žádném případě úmysl v Něj uvěřit. Na jejich mysli je fyzické jídlo. I v tom dělají omyl! Mojžíš jim nedal nic - Bůh jim dal manu a nakonec i Zákon a Zaslíbenou zemi. Mana zaopatřovala fyzický život, Ježíš nabízí spirituální, věčný život. 

Verš 6:34. Je to stejný případ, jako se ženou u studny! Ježíši to dalo práci, než ji dostal od vody ze studně, k vodě života! S těmito lidmi je to totéž! 

Verš 6:37 je velmi důležitý. Boží volba na jedné straně, svobodná vůle člověka na straně druhé. Měli jsme to nedávno, ale budu to opakovat vždy, když se to objeví v textu. Nejsem schopný spojit tyto dva pohledy v rozumný kompromis, ale také jsem ještě nepoznal nikoho, kdo by byl! V tomto verši jsou obě pravdy pohromadě: Boží volba: "Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně!" Svobodná vůle člověka: "Toho, který ke mně přijde, nevyženu ven!" Nevím, jak je dát do rovnováhy, ale obojí je pravda! Já nemám potuchy, jak ten můj Bůh tam nahoře řídí ten Jeho "počítač volby", ale vím, že mi dal svobodnou vůli a že je na mně, zda přijdu či ne! Tak, příteli: Můžeš se se mnou dohadovat po dny o Boží volbě, ale pakliže chceš, můžeš přijít! A On tě nevyžene! Slíbil to ve verši 37! Máš to černé na bílém! Někdo by se mohl zeptat: "Chceš mi říci, že mohu přijít, i když nejsem zvolený?" Příteli, pakliže přijdeš, jsi tím zvoleným! 

Verš 6:39. Výraz "predestinace" či "předurčení" platí pouze pro Boží rodinu! To je přesně to, o čem zde Ježíš hovoří. Když člověk přijme Krista, je spasený a nepodléhá soudu. A když je ospravedlněn, je jisté na tisíc procent, že bude také uveden do Kristovy slávy! Když Ježíš začne se sto ovcemi, skončí se sto ovcemi! Neztratí ani jednu! A proto jsem přesvědčen, že "Jednou spasený, na věky spasený!" 

Už to vlastně říkám od začátku! Pravý syn-dcera se může dostat až k prasatům, ale jednou vstane a vrátí se domů k Otci! A prase, i kdyby náhodou zavítalo do blízkosti Otce, nikdy tam nezůstane - vrátí se na hnojiště! 

Verše 6:44-45. Znovu opakuje ten stejný slib - jenom tentokrát ten výraz "přitáhne," ("hělkô") je mnohem silnější. Je to jakoby někdo táhnul vší silou! A to je opět Boží volba! Na druhé straně máš svobodnou vůli, za kterou jsi zodpovědný a tak si to srovnej sám podle svého IQ (i když IQ asi moc nepomůže). Verš za veršem Starého Zákona k tomuto poukazuje: Izajáš 54:13, Izajáš 60:2-3, Malachiáš 4:2 nebo Malachiáš 3:20). Jaký bych udělal závěr? Všichni, kteří naslouchají Otci a čtou Jeho Slovo, ke mně přijdou! Každý, kdo přečte Bibli s otevřeným srdcem, uvěří a přijde ke Kristu! Každý bez výjimky! On ještě nikoho neodmítl a neodmítne! Na to máš slovo Boha! 

Verše 6:46-65. "Kdo ve mně věří, má věčný život." Jasněji se to už říci nedá! Přišel na tuto planetu, narodil se v lidském těle a jde bez váhání na kříž, jako Oběť, která zaplatí za naše hříchy. Příteli, přítelkyně: "Kdo jí z tohoto chleba," to znamená, kdo tuto pravdu přijme, je spasený! Někdo namítne: Ach, to je tak drastické prohlášení! Ano, tenkrát si to mysleli také! (verš 52). Přece je jasné, že ve verších 53-57 neučí kanibalismus! On mluví o spirituálním přijmutí, což je mnohem hlubší, než jakékoliv jiné! Tam u Poslední Večeře jim zřetelně říká, že Jeho krev je symbolem života! O rozdílných pohledech na Poslední Večeři jsem psal v Matouši. K verši 65 by se dalo dodat: "A kdokoliv chce, může přijít." 

Verš 6:66. Zdá se, že celá ta skupina z této kapitoly se většinou skládala z Jeho nepřátel, jak už jsme je poznali. Bylo tam také dost Jeho učedníků - ne z těch dvanácti, ale ten "vnější" kruh, o kterém toho moc nevíme. 

Verše 6:67-68. Petrovo prohlášení je výborná odpověď-otázka, zcela platná i dnes. Pakliže řekneš, že Ježíš není pro Tebe Spasitelem a že nesplňuje Tvé představy, pak se Tě zeptám: Dobrá, ale kam tedy jdeš? 

Verše 6:70-71. Jidáš Iškariotský je skutečně velikou záhadou. Zde ho Ježíš staví mezi těch dvanáct a říká, že si ho vybral. A potom ho nazývá ďáblem! Jak to vidím, po celou dobu mu dává příležitost, aby se pro Něj rozhodl. Je velmi obtížné pochopit podstatu Zla. Zlo bylo vždy záhadou a snad proto je tak lákavé! Příklad: Dám ti úkol, abys mi nakreslil dvě pravítka. Jedno rovné, druhé křivé. S tím rovným problém mít nebudeš! Rovné pravítko se dá zobrazit pouze jedním způsobem! Ale křivé? Víš kolik má "křivost" podob? Ano, Zlo je záhada. A přiznám, že Jidáš, jak tak kráčí přes stránky Bible, je velmi těžký případ k pochopení... 



Kapitola 7. 

"Po těchto věcech" je velmi častá Janova fráze. Jan podává chronologický popis. Zdá se, že události v kapitole šesté se odehrály asi tak rok před křížem v dubnu. Události v této kapitole asi tak o šest měsíců později. To by bylo někdy v říjnu. Matouš 15-18 a Marek 7-9 a Lukáš 9 popisují události, které se odehrály mezi Janem 6 a 7. Během posledního roku své činnosti omezil Ježíš svou aktivitu na Galileji. Nepobýval v Judei, protože sledoval přesný Božský "jízdní řád!" Tito lidé se Ho nemohli dotknout, dokud "nepřišel Jeho čas..." 

Verš 1. nám odhaluje, že se pomalu blíží bouře, která vyvrcholí v ten den Kalvárie. Ale přátelé, ta bouře zuří po dnes! Rozdílnost názorů o Něm je mnohem větší, nežli o komkoliv jiném, který na této zemi žil! I přes tu začínající bouři, Ježíš jde na svátky do Jeruzaléma. Svátek Stánků je popsán v knize Leviticus 23. Je to oslava vysvobození z egyptského otroctví. Jelikož žili 40 let ve stanech na poušti, nazvali tyto Svátky Stánků. 

Verše 7:3-5. Tito Jeho bratři nebyli učedníky - pouze nevlastními bratry v tom smyslu, že Jakub, Josef, Šimon a Juda byli dětmi Josefa a Marie - Ježíš pouze Marie. Jakub později napsal Jakubovu epištolu. To bylo ovšem mnohem později. V tuto dobu Mu ještě nevěřili. 

Verše 7:6-9. Ježíš neříká, že nepůjde vůbec. "Ještě teď nepůjdu" je to v řečtině. Svět je nepřátelský vůči Kristu. Příčina toho je, že On je Světlem světa - a lidé povětšinou to Světlo nesnášejí, protože "je na ně vidět!" Uvědom si, že Kristus odsuzuje hřích už samotnou svou přítomností - aniž by co ještě řekl! 

Verše 7:10-18. Ježíš pravděpodobně necestoval se svými učedníky po hlavních cestách a kromě svého "triumfálního" příjezdu, zřejmě vždy vcházel Ovčí branou. Náhle se objevil v Chrámu a počal učit. Povšimni si, jak často nacházíme Ježíše učit! Jakou přednost dával učení Božího Slova? Naši bratři z charismatických kruhů se domnívají, že Ježíš kladl hlavní důraz na evangelizaci skrze zázraky. Každý, kdo zná alespoň průměrně Bibli, ví, že nic nemůže být vzdálenější od skutečnosti! 

Autor knihy "Evangelizace Boží Mocí" John Wimber uvádí toto stanovisko na str. 119. Právě tak chybný je autorův pohled na událost v Janu 4:48. Ježíš setníkovi právě vytýká, že on není schopen uvěřit bez zázraků a znamení! Není možné, že by to byl Wimber nepochopil! Pakliže tedy Ježíš hlavně evangelizoval lidi skrze znamení a zázraky, proč je nazývá "zlou generací," když od Něj žádají znamení? (Matouš 12:39) Zázrak potřeboval i Tomáš, aby uvěřil, že? A chválí ho snad, Ježíš? "Šťastní jsou ti, kteří neviděli a uvěřili!" Proč jsou šťastní? Protože uvěřili Kristovi skrze Jeho slovo! Nemusel pro ně dělat zázraky, a nemusel je hojit! Povrchní znalost Božího Slova vždy zavádí! Čím dál se dostaneš od Bible, tím více zapadneš do zmatků! Každý kult, každá sekta na této planetě si vytrhne pár veršů zde, pár tam - jak se to hodí, a hle: Nová pravda! Svědkové Jehovy jsou klasickým případem! Víš, příteli, Křesťané se cítí zcela "pohodlně", když se diskutuje o kultech, které existují mimo tradiční církve, jako Mormoni, Svědkové Jehovy, Christian Science, Hare Krišna, Sun Myung Moonies, The Way International, Theosophy, Swedenborgianism, Rosicrucianism a desítky dalších - ale New Age Hnutí obsahuje prvky, které jsou pevně zakořeněny uvnitř našich denominací, jako Psychoterapie, Vizualizace, Meditace, Biofeedback, Pozitivní Přiznání, Hypnóza, Holistická medicína a řada moderních metod "sebe-vylepšení" a úspěchově-motivačních technik. Pakliže se domníváte, že v Čechách neexistují - podívejte se kolem sebe očima Bible a uvidíte! 

Tragedií je, že průměrný Křesťan je buď snadno "přemluvitelný" a nebo ho nepřesvědčíš vůbec žádným důkazem! Každý Křesťan má - před Bohem - zodpovědnost posuzovat (ne odsuzovat!) každé učení a jeho "ovoce" podle Bible - ne podle toho, zda se při tom "cítí dobře!" Vím, že to, co zde píši, není populární, ale nakonec Kristus nás varuje před přílišnou popularitou a i úspěchem! (Lukáš 6:26, 2. Timoteovi 4:3-4!) a hlavně Kristovo: "Mějte se na pozoru, aby vás nikdo nesvedl!" (Matouš 24:4). "Neboť povstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené (pravé Křesťany!), kdyby to bylo možné" (Matouš 24:24). Co říkáš, příteli - jsme už v těch posledních časech před Rapture? 

Robert Schuller, o kterém jsem se zmínil již dříve, píše: "Objevil jsem moc dynamické dimenze v modlitbě, která přichází skrze vizualizaci. Nesnaž se porozumět (!) - prožij to!" Podle měřítka úspěchu by byl Paul Yonggi Cho, korejský pastor, nejúspěšnějším evangelizátorem moderní doby! Je hlavou největší kongregace na světě, s více jak 400 tisíci členy! Cho učí, že "Positivní Myšlení", "Pozitivní Mluvení" a "Pozitivní Vizualizace" jsou klíčem k úspěchu. Každý může inkubovat ("vysedět") a dát zrod fyzické skutečnosti tím, že vytvoří živou představu této reality ve své mysli a soustředí se na ni. Kdo nevěří, nechť si přečte Yonggi Cho-vou knihu Čtvrtá Dimenze. Autor tam dále říká: "Vysloveným slovem stvoříme (!) náš vlastní vesmír okolností. Stvoříte přítomnost Ježíše vlastními ústy. On je vázán vašimi rty a slovy!" 

Pozor na to křesťanský bráško: V tomto případě to není Tvá víra v Boha, ale je to síla zaměřená na Boha! A to je strašný rozdíl! Silou tvé víry je Bůh povinen jednat! Yonggi Cho učí: Skrze sílu imaginace (představy) stvořil Bůh vesmír a protože člověk je "čtyř-rozměrná," spirituální bytost jako Bůh, on také, ať už je Křesťanem či okultistou, je schopen stvořit vlastní svět skrze sílu své představy. Další příklad jak Yonggi Cho učí o "své" čtvrté dimenzi. Cituji doslova: "Přímka je jedno-rozměrná, plocha dvoj-rozměrná, krychle troj-rozměrná. Potom Bůh promluvil k mému srdci: "Synu, Duch je ten čtvrtý rozměr! Právě tak, jako třetí rozměr v sobě zahrnuje a kontroluje rozměr druhý, tak čtvrtý rozměr kontroluje rozměr třetí. Tím vytváří výtvor řádu a krásy. Existují tři spirituální síly na Zemi. Duch Boží, duch člověka a duch Satana. Všechny tyto síly obývají říši čtvrtého rozměru a tak se přirozeně vznášejí nad materiální skutečností dimenze třetí a projevují se v tvůrčích silách." Cituji dále: "Duch Svatý mi řekl: Můj synu, člověk si ještě neuvědomuje duchovní sílu, kterou jsem mu dal!" "Ano, řekl jsem, když jsem si uvědomil, o čem Bůh mluví. Falešní proroci měli moc v duchovní oblasti, protože si uvědomili její potenciál." (Čtvrtý Rozměr str. 101) Toto je přímá kontradikce logiky, vědy a i Bible, když Paul Yonggi Cho tvrdí, že "duch je čtvrtý rozměr," který "zahrnuje" a kontroluje troj-rozměrný vesmír. 

Toto nejenom popírá Boží transcedenci tím, že Ho, pastor Cho, "umístil" do prostorově-příčinného (kausálního) vztahu s fyzickým vesmírem, ale také představuje Hinduistický koncept Boha, který je "všechno" a to všechno stvořil ze sebe! Nejvíce znepokojující z toho všeho je prohlášení, že mu to sdělil Duch Svatý! (str.38) Dokonce uvádí "konverzaci" s Bohem o tomto subjektu! Nebiblické je tvrzení, že Bůh, andělé, démoni a lidský duch obývají stejnou říši! Znovu je popírána transcedence našeho Boha, který stojí mimo, nezávislý na veškeré Existenci! Bůh není částí vesmíru! Toto je ve skutečnosti "základní kámen" pro Satanův cíl: "Budu jako Nejvyšší" (Izaiáš 14:14), což dále je základním kamenem pro jeho slib Evě, že "budete jako bozi také". To na rozdíl od "jiného" Pavla, který píše: "On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle." (1Timoteovi 6:16) Přesto že si to možná ani neuvědomuje, pastor Cho postavil základnu pro okultní teorii, obhajobu pro "přírodní" (přirozené) náboženství a šamanismus (čarodějství). Tvrdí, že jelikož Bůh "zahrnuje" celý fyzický vesmír, je schopen "stvořit" hmotu sám ze sebe. A jak to dělá? "Inkubací," což je Cho-úv výraz pro vizualizaci: "V Genesi Boží Duch "inkuboval," jako slepice sedící na vejcích". Bible nikde nenavrhuje, že Bůh tvoří skrze nějakou speciální "techniku!" Snažit se "navrhnout," jakou "metodu" Bůh použil, je velmi nevhodné, jelikož Bůh nemůže být omezen čímkoliv! Totiž: Toto nás vede k iluzi, že my sami bychom možná mohli použít tu stejnou "techniku," kterou používá Bůh. A tím ten příští omyl v myšlenkovém procesu korejského pastora je ještě horší než předešlý: Protože Člověk je také čtyř-rozměrná, spirituální bytost, je také schopen vizualizace, "Inkubace" a tvoření reality právě tak, jako Bůh! To celé jsem citoval z knihy Fourth Dimension - Paul Yonggi Cho, stránky 102, 111-113. Kdyby vizualizace byla skutečně tak důležitá, nebo alespoň oprávněná, nemyslíš si, můj křesťanský bráško, že by o tom byla alespoň mrňavá, mrňavoučká zmínka v Bibli? Na konec: John Wimber ve své knize "Evangelizace Boží mocí" (str.144), považuje nás, křesťanské fundamentalisty, za "méně snášenlivé!" Jsem mu za to vděčný! Pokud se pravdy týče, není možné dělat kompromisy! Ovšem, je také třeba tu pravdu znát! Chápu, že mnoho-roční studie Božího Slova chce nejenom čas, ale i trochu "mentálního potu!" 

Pravděpodobně nejnebezpečnější ze současných křesťanských trendů, je lehkomyslná, ba i naivní důvěra, která tak snadno přijímá tzv. "Nová odhalení," jinak "Zjevení!" Vše, co je v kontradikci s Biblí, dostane vinětu "Nového zjevení!" Tím se stane "tabu" a je položeno vedle, a někdy snad i nad, Boží Slovo! Lidi, pozor na to! 

A teď už poslední poznámka na adresu korejského Pastora Cho. Jeden rys korejského Křesťanství, který mně znepokojuje, je tendence povzbuzovaná preláty, jako je na příklad Cho, vidět Křesťanství jako cestu k materiální prosperitě! Tato tendence, kritikové říkají, je pozůstatek šamanismu. (Přírodní náboženství kmenů severní Asie, něco jako spiritualizmus). V šamanismu požádáš šamana (něco jako medicine-man, africký kouzelník, apod.), aby "zaintervenoval" u "duchů" a zaručil Ti zdraví a úspěch. V tomto korejském šamanismu existuje Velký Duch nad ostatními duchy, kterého šamanové nemohou dosáhnout. A to pomohlo Křesťanství, aby zachytilo kořeny v Koreji! První misionáři v této zemi vyhlašovali Všemohoucího Boha, který soudí po smrti. "Ano, o tom Bohu jsme už slyšeli," byla reakce Korejců. Ale ve skutečnosti tento koncept udělal Křesťanství příliš snadné přijmout pro Korejce. Většina Korejců stále považuje bohy šamanismu a Boha Křesťanství jako příbuzné! Takovými názory se vkrádá New Age do Křesťanství! Jenom se to trochu zabalí do biblického žargonu! 

Křesťanský bráško: Je důležité, abys pochopil, že Antikrist, až se jednou objeví na scéně, nebude tvrdit, že je Bohem v tom biblickém smyslu slova, jak Ho znáš - ale jako Člověk, který božství dosáhl! Ve skutečnosti bude Antikrist existenci Boha popírat! Boha jako osobní bytost, která stvořila všechno "ex nihilo"- z ničeho. Kdo z vás viděl "Hvězdné Války", snad si vzpomene na tu "Sílu," do které se mohl napojit jak "klaďák," tak i padouch. To bude (jakoby) zdroj Antikristova "božství!" A to staví do zranitelné pozice ty Křesťany, kteří akceptují všechno, co se zdá být nadpřirozené, jako pocházející od Boha! Ano příteli, zlý, ďábelský vítr fouká do Božího Domu a podvádí mnoho vyvolených. Ale budeme pokračovat v Janovi, i když toto muselo být řečeno také. Náboženští vůdcové byli opravdu ohromeni, jak "tento člověk ač nestudovaný, zná tak dobře Písmo." 

V kapitolách 4. a 5. trval na tom, že pakliže odmítnou Jeho, odmítají Boha! Ať mi nikdo neříká, že se nestavěl na stejnou úroveň s Otcem! "Pakliže kdo chce dělat vůli Otce, Jeho učení pozná." Jsou tři stupně: Poznání, Vděčnost-Láska, Poslušnost. To je kouzlo Božího Slova. Pakliže Ho poznat chceš, Bůh Ti to umožní! Otázka je, zda lidé Boha slyšet chtějí! Když ano, pak přijmou Ježíše Krista, který mluví za Otce. Bohužel, lidé jsou povětšinou uchváceni těmi, kteří hledají svou vlastní slávu. To není nic nového. 

Verš 7:19. Zde je vidět pokrytectví "legalisty," to jest člověka, který tvrdí, že cesta ku spáse je buď Desatero nebo Kázání na Hoře. Ježíš říká: "Nikdo z vás Zákon nedodržuje" a On to ví! Zákon je pouhé zrcadlo, které nám ukazuje, že jsme hříšní a že potřebujeme Spasitele! Pozor, abys mi rozuměl! Neházím Zákon ven na ulici! Zákon je důležitý! Ale jeho účelem je ukázat nám naši skutečnou tvář. 

Verše 7:20-24. Tito lidé si asi neuvědomovali, že zde bylo spiknutí Ježíše zabít. A Ježíš naráží na to vyléčení chlapíka u bazénu Bethesdy, které vyvolalo tak silnou antagonii vůči Němu. Obřízka je rituál, který jde zpět až k Abrahámovi a je starší nežli Mojžíšův Zákon! Ježíš jim ukazuje nedůslednost jejich jednání. Ve snaze Zákon dodržet, tento Zákon porušují! Pakliže dítě dosáhlo věku osmi dní na sabat, sabat porušili, aby to dítě obřezali. Na to odpověď neměli. Ježíš je varuje před povrchními soudy. A to je náš problém i dnes! Děláme povrchní soudy, protože nemáme všechna fakta. 

Verše 7:25-30. Vidíš, tenkrát právě jako dnes, Ježíš Kristus je příčinou rozdílných názorů mezi lidmi! 

Verš 7:28 je otázka rétorická. Ježíš se ptá: "Znáte mě opravdu? Znáte mě skutečně? Vy se domníváte, že mě znáte, protože mě vidíte, ale vy mě vlastně neznáte!" Jeho hodina ještě nepřišla". Prostě, nikdo se Ho nemohl dotknout! 

Verše 7:31-36. Ježíš odpovídá Farizejům, že se jim podaří Ho zajmout - v Jeho čase! Až On to dovolí. A uvědom si jednu skutečnost: Od Jeho vzkříšení do Jeho odchodu domů, pouze ruce těch, kteří Ho milovali, pouze oči těch, kteří Mu věřili, se Ho mohly dotknout a spatřit! Oni to nepochopili ani v těch posledních verších... 

Verš 7:37. Tak tohle je "Svobodná lidská vůle!" "Pakliže kdokoliv..." "Kdokoliv" je každý! Bůh zde nabízí dar. Na druhé straně je to "volba Boží". "Kdokoliv žízní!" Otázka je: Máš žízeň? Je zcela možné, že jsi pil ze všech bahenních děr tohoto světa a zjistil jsi, že Tě neuspokojují, že Ti ta voda nechutná. Proč nezkusit Jeho vodu? 

Verše 7:38-39. Ten "Pomocník," "Učitel," Duch Boží, nebyl ještě v té době lidem dán. Teprve když Kristus vzal zpět svou slávu po Letnicích, Svatý Duch přišel, aby žil v těch, kteří Krista přijali. 

Verše 7:40-41. Někteří uvěřili, napili se a uspokojili se. Jiní neuvěřili a odmítli. Je to stejná situace jako dnes. Někteří hledají, zastaví se, zkusí tu vodu a už zůstanou. Jiní s arogantním, ironickým úsměvem projdou kolem a jdou dál. 

Verše 7:44-46. "Ještě nikdo nemluvil tak, jako tento člověk!" Ano, Ježíš Kristus byl velikým Učitelem, ale Jeho učení nás nespasí! On nepřišel, aby učil svět. On přišel za ten svět zemřít! A to je to, co nás spasí. 

Verše 7:47-53. To je ten Nikodém, který přišel za Ježíšem jednou v noci. Chce se mi věřit, že tento vážený Farizej tenkrát uvěřil a byl spasen. Když se Ho Nikodém zastává, dostane sarkastickou otázku. Bylo to něco, jako kdyby si Pražáci dělali legraci z venkovanů! "Z Galileje nepřijde žádný prorok!" On se nenarodil v Galileji, ale v Judeji! A pakliže chceme být přesní, On nepřišel ani z Judeje, ani z Galileje. On přišel ze Slávy! "Narodilo se nám dítě, byl nám dán syn." (Izaiáš 9:6) Syn přišel z nebe. 

Verše 7:47-53. Tato kapitola začíná ženou, která byla chycena při cizoložství. Jan používá opět svou známou metodu, následuje událost rozpravou. Těchto jedenáct veršů nenajdeme v některých lepších rukopisech. Anglická Bible, kterou používám, byla přeložena z původních rukopisů a má je. Nový Zákon byl nejprve napsán v řečtině. Augustin (AD 354-430) píše, že tato část byla vypuštěna, jelikož se nějaké "prudérní" duše obávaly, že by to povzbuzovalo cizoložství. Když však tu událost čtete pozorně, uvidíte, že Ježíš nijak hřích neschvaluje - ale odsuzuje! Máme dvě povinnosti, abychom to považovali za část Bible: Scholastickou a morální. Apokalypsa 22:19 by také mohla být výstrahou. Nezapomeň, že tato scéna se odehrává ráno po noci, kdy byla schůze Sanhedrinu a po tom dni, ve kterém se lidé dohadovali, zda On je či není tím Mesiášem. Končilo to veršem: "Všichni se vrátili do svých domovů." 

Anglická Bible tímto veršem končí kap. 7. Tato jím počíná kap. 8. Budu postupovat v referencích podle této české Bible... 



Kapitola 8. 

Dovedeš si představit tu vulgární scénu? Ježíš sedí někde uvnitř vnější části Chrámu a učí. Najednou k Němu vlečou, možná i za vlasy, polooblečenou bránící se ženu. Dav se okamžitě seběhne, znáš lidskou zvědavost! A oni mrští ženu doprostřed kruhu, kde Ježíš učí! "Byla přistižena při činu!" volají jeden přes druhého. 

O vině té ženy není pochyb! To, co udělala, byl hřích. I Ježíš to nazývá hříchem "Jdi a více nehřeš!" Mojžíšův Zákon byl jednoznačný: Ukamenovat! Ale podívejme se na to podrobněji: "A ten, kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít - cizoložnice i cizoložník!" (Leviticus 20:10). Když Zákon, tak důsledně! Kde je ten muž? Oni se nezajímali o splnění Zákona - měli jiný motiv. Místo ukamenování té ženy, oni chtěli ukamenovat Jeho! Tím staví Ježíše do choulostivé situace. Půjde proti Zákonu? Řekne něco na vysvětlenou? Prostě Ho chtěli chytit za slovo. Ježíš to samozřejmě věděl. Věděl, co je v lidech! (Jan 2:25) Ta scéna je velmi zajímavá! Vzdorovitá žena leží někde u Jeho nohou, dav nemá sympatie pro její pokoření nebo city. Každý natahuje krk, aby co nejlépe viděl její hanbu. Ježíš, jak tak tam sedí, počíná psát něco do písku. Neodpoví žalobcům a ani se nepodívá na obžalovanou. Jako by je vůbec nezaznamenal. Ve skutečnosti odmítá tu obžalobu řešit. 

Zajímavý pohled: Toto je jediná příležitost vidět Ježíše, jak píše! On, o kterém bylo napsáno více knih - ať už pro či proti - než o komkoliv jiném v historii světa, nikdy nenapsal nic, kromě tohoto psaní do písku! Co psal? Samozřejmě nikdo to neví, mohu však něco navrhnout? Je zcela možné, že do toho písku psal hříchy všech těch, kteří ženu obžalovali. On je znal - nezapomeň, že Bůh ví všechno! Možná, že někdo z nich dělal občasné výlety do Efezu, který byl něco jako pražská "Perlovka" nebo Las Vegas v Nevadě. Kdo ví? "Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla Tvé tváře naše hříchy" (Žalm 90:8). Tajný hřích na zemi, je otevřeným skandálem v nebi! 

Ve verši 8:11. jim ukazuje ten základní požadavek k "funkci" soudce. Bezúhonnost. Máme právo odsuzovat druhé pouze, plníme-li tuto kvalifikaci! Starý skotský pastor kdysi prohlásil, že první, kteří "odpadli", byli ti starší - měli více zdravého rozumu, nežli ti mladí! Pouze Ježíš mohl hodit ten první kámen! Ale tato žena byla vina! Ruší Ježíš platnost Mojžíšova Zákona? Ne a ne! On pokládá svůj kříž mezi ženu a její hřích! Ježíš nepřišel tento svět odsoudit - přišel ho spasit! Mnoho lidí se domnívá, že jsou ztracení, protože spáchali ten či onen hřích. Mám pro Tebe novinku: Člověk není ztracený pro to, že je lhář, zloděj, cizoložník, vrah. Člověk tyto věci dělá, protože už ztracený je tím, že nevěří Kristovi, že On za jeho hříchy zemřel! 

Verš 8:12. Povšimni si, že to "Já jsem" říká mnohokrát. Ve Starém Zákoně Yahweh nebo Jehovah (už jsem se zmínil - je to stejné jméno, pouze nevíme, které samohlásky se používaly. Oba tvary mají stejné souhlásky) znamená "Já jsem!" (Exodus 3:14). Přiznejme si poctivě: O Bohu Otci toho z Bible mnoho nevíme! Víme, že existuje sám od sebe, že je absolutně Moudrý a Mocný. Ježíš Kristus nepřišel na tento svět pouze nás vykoupit, ale také manifestovat, ukázat nám lidem Boha! On také velmi rozšířil naše porozumění tím, že používal běžné věci, jako chléb, voda, světlo, aby symbolizoval sebe sama. Mluví o obyčejném, aby zdůraznil neobyčejné, fyzické, aby osvětlil spirituální, dočasné, aby popsal věčné. 

"Já jsem chléb života" (Jan 6:35), "Já jsem světlo světa" (Jan 8:12), "Já jsem brána" (Jan 10:9 volně), "Já jsem dobrý pastýř" (Jan 10:11), "Já jsem Vzkříšení a Život" (Jan 11:25), "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život" (Jan 14:6), "Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti." (Jan 15:5) Zde říká: "Já jsem světlo světa…" Právě vystavil na světlo hříchy Farizejů, kteří obžalovali tu ženu. Ale protože byli všichni právě tak vinni jako ona, museli se obrátit na ústup. Když rozsvítíš, všechny krysy, netopýři a štěnice zalezou do tmy! Světlo odhaluje hřích a to byl ten důvod, proč utekli! "Já jsem světlo světa," je prozatím ten nejvyšší titul Ježíše v Janovi. Jedna definice Boha je, že je Světlo (1. Janův 1:1-5). On je Absolutno co se týče čistoty a spravedlnosti. Dokonce i fyzické světlo je jeden z nejkomplikovanějších jevů, právě tak, jako jedna z nezákladnějších našich potřeb. Kdo z nás ví, co vlastně světlo je? Jednou se chová jako vlnění, po druhé jako částečky hmoty. Někdo tvrdí, že obojí je pravdou - ale to přece není možné! Je světlo nepřítomnost tmy? Říkáme, že se pokoj naplnil světlem. Co to znamená? A uvědom si, že bez světla výraz "barva" nedává smysl! Máš-li červený nos, je to tím, že tvůj nos pohltil všechny části světelného spektra, kromě červené! A jako měsíc nemá světlo vlastní, pouze odráží sluneční paprsky, tak i naše civilizace dluží všechno Kristu-Bohu. Máme nemocnice, sirotčince, dobročinné spolky, lidská práva - protože Kristus přišel na tento svět! Důvod, proč máme tolik problémů v naší společnosti je, že jsme se zatoulali příliš daleko od Světla. Náš svět pochoduje za měsíčního svitu! 

Jsou lidé, kteří přirovnávají Ježíše k světlům jejich automobilu. Příteli, světla reflektorů nevedou nikam! Kdo zde vede? Ten chlapík za volantem! Bohužel, mnoho lidí se snaží takto žít své životy. My Ho máme následovat tak, jako Izrael následoval ohnivý sloup Boží přítomnosti v poušti. 

Zde máme opět ostrý konflikt mezi židovskými vůdci a Ježíšem. Ve skutečnosti Ho obviňují z vychloubání, když se nazval světlem světa. On jim dává tři důvody, proč by měli přijmout Jeho svědectví. Za prvé říká: "Já vím, odkud jsem přišel." On zná sám sebe. Mimochodem: Lidé na této planetě neví, nemohou říci, odkud přišli. Vědci se jim snaží říci, že se to stalo před tisíci miliony let - ale ti stejní vědci zde nebyli před sto lety! Oni neví, odkud pocházíme, mohou pouze spekulovat! Ježíš věděl odkud pochází. Jeho druhé prohlášení je, že nesoudí nikoho podle zdání. 

Používá řecké "sarx," což se dá přeložit jako "maso" ("externí"), na rozdíl od "duše" ("interní"). Naše vědomosti jsou omezené, protože nemáme všechna fakta! Teorie evoluce je zářivým příkladem! Člověk přijme buď spekulaci nebo "revelaci," což je vysvětlení od Boha. Tato "revelace" se diametrálně liší od pohledu člověka. 

Třetí důvod udává ve verši 8:18. Oni přece slyšeli Boží hlas z nebe, že? 

Ve verši 8:19 narážejí jízlivě na okolnosti kolem Jeho narození. Uvědom si, že Ježíš nazývá Boha-Otce ve zcela jiném vztahu, než my lidé, když se Bůh stane naším Otcem skrze víru v Ježíše Krista! "Odcházím k svému Otci a vašemu Otci" (Jan 20:17). My se stáváme dětmi Božími skrze Krista - On je Syn Boží skrze své postavení v Trojici! Verš 19 je ten prubířský kámen. Zde je to, o co běží. Neexistuje "sedět na plotě!" Když chceš poznat Boha-Otce, musíš jít skrze Krista! 

"Pokladnice" bylo prostranství pro ženy. Tam také před tím přivlekli tu cizoložnici. Podívej se, jak primitivně tito lidé uvažovali! Oni nemají ani potuchy o tom, co je učil, že půjde do Jeruzaléma, že Ho vydají do rukou Pohanů a že bude zabit. 

Verš 8:23. Tu stejnou myšlenku najdeš v 1. Korintským 2:14. Lidskému poznání lze porozumět, pakliže jsi člověk a máš odpovídající IQ. Ale Božská moudrost je jiná! Jenom Svatý Duch Ti může objasnit Boží moudrost! 

Verš 8:24. Lidé umírají, protože jsou hříšníky. Smrt je přirozený následek hříchu. "Pakliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete v hříchu!" Je možné, aby člověk přijal Krista, když už umírá? Ale jistě - když přijme Krista jako Spasitele. Jenže člověk, který odmítá Krista celý život, těžko - velmi těžko, Ho přijme na smrtelné posteli! 

Verš 8:28. Když se nazývá Synem člověka, poukazuje na Daniela 7:13-14. Syn člověka přichází k "Věkovitému", aby se stal vládcem vesmíru. Po Jeho ukřižování mnoho z náboženských vůdců uvěřilo. (Skutky 6:7) Pravda, člověk nemůže poznat kdo On je, dokud nepozná, co On udělal. 

Verše 8:29-30. Už se Ti někdy stalo, že když jsi se tak díval zpět na celý den, že byly věci, které by jsi možná udělal jinak? Ježíš neskončil jeden jediný den s povzdechem: "Kdybych to tak mohl udělat jinak!" Dává nám zřetelně najevo, že přišel dělat vůli Otce. 

Verše 8:31-32. Ano, samotná víra spasí - ale víra, která spasí, není nikdy samotná! Už jsme to měli. Jsi-li v Jeho rodině, tvá víra něco "vyprodukuje!" Po tom, co člověk opravdu uvěří v Ježíše Krista, bude chtít pokračovat v Jeho Slovu. Důkaz, že jsi spasený(á), je v tom, že "jdeš" dále s Kristem! Poznal jsem za ta léta, že člověk, který má plnou pusu náboženství, ale nemá zájem o poznání Boha skrze Jeho Slovo-Bibli, je vždy pochybným Křesťanem! "Pravda Tě osvobodí". Jaká pravda? To, že Ježíš Kristus je Spasitelem světa! A jak tak jdeme životem, poznáváme, že jsme zcela svobodní. Svobodní od strachu, starostí, pochyb o budoucnosti. On od nás ani nežádá, abychom žili pravý křesťanský život. Stejně toho nejsme schopní. Pouze chce, abychom Mu věřili a nechali Ho náš život vést. Když se Mu podřídíš, staneš se svobodným... 

Verše 8:33-59. Říkají Mu vyloženou lež. Byli v otroctví egyptském, babylónském a teď leželi pod botou Říma! Nebyli svobodní fyzicky ani duchovně. Stavěli se do Abrahámova pokolení a chtěli zabít Mesiáše! "Kdokoliv spáchá hřích, je otrokem hříchu." Pakliže v hříchu zůstaneš, jsi otrokem hříchu! Pochybuji, že někdo z nás je schopný projít 24 hodin bez hříchu! Ale Boží syn nebo dcera přichází k Otci každý den a poví Mu o svých hříších. Dítě Ďábla to nikdy neudělá! 

Verš 8:35. je velmi jemná narážka na náboženské vůdce. Služebník přijde, pracuje třebas celý den. Potom vezme klobouk, otevře dveře a jde domů. Syn přijde domů, pověsí si klobouk, sedne si a odpočívá, protože je synem. Ježíš jim říká, že nejsou - ve skutečnosti - Božími dětmi. Tenkrát v Chrámu sloužili, ale nezůstali tam dlouho. V roce AD 70 přišel Titus a poslal všechny do otroctví. Ježíš Kristus nás skutečně osvobodil. Od strachu, starostí, od nejistoty budoucnosti - proč by ses staral, když víš kam jdeš? Co na tom záleží, že máš rakovinu, leukémii nebo scházíš stářím! Přece víš, že jednou ten hlas uslyšíš! 

Ten hlas poznáš, i když jsi ho ještě nikdy neslyšel(a)! Každý syn či dcera ten hlas pozná. A pak už jen nepředstavitelně krásný a plný život s Ním - napořád. 

Verše 8:39-44. Stará průpovídka říká: Jak otec, tak i syn. Přesto že tvrdí, že jsou dětmi Abraháma, chtějí Ho zabít. Ježíš jim říká, že kdyby skutečně byli dětmi Abrahámovými, jednali by jako Abrahám. A tak místo Abraháma, jejich otcem je Satan. Ten je původcem vražd a lží. "Vaším otcem je ďábel." (Jan 8:44) "Nenarodili jsme se ze smilstva!" A už jsme opět u obvinění Marie! Víš, už jsme o tom hovořili: Je možné být Křesťanem a popírat zrození z panny? Zmiňoval jsem se tehdy o tom velmi tolerantně. Něco jsem se ale naučil: Pakliže popřeš nadpřirozené zrození Ježíše Krista, připojuješ se k tomuto davu, který ječí: "Nenarodili jsme se ze smilstva!" Na druhé straně si tento dav přisvojuje Boha za Otce! Otázka: Jak víme, že Bůh je naším otcem? 1. Jan 5:1 odpovídá: Ten, kdo věří, že Ježíš je Kristus (Mesiáš, Boží Syn), je zrozený od Boha! Kdo miluje Boha, miluje i Jeho Syna. (volně). Dávejte pozor: Učení o universálním otcovství Boha a "bratrství" lidí zapříčinilo mnoho nesnází! Formovalo filosofii národů této Země. Sedneme si kolem stolu s dětmi Satana a nazýváme je dětmi Boha! Bible nikde neučí vše-zahrnující "otcovství" a "bratrství!" Je evidentní, že to neučil ani Ježíš, když je nazývá "dětmi ďábla!" Takové učení je falešné! Přátelé: Budete-li stát nekompromisně za pravdou, přivedete na sebe antagonismus většiny! 

Verše 8:45-59. Pravda vždy vyvolá odpor! Na druhé straně budou lidé věřit těm největším nesmyslům! O tom psal i Hitler. Jeden z největších důkazů Ježíšova božství je tato výzva: "Kdo z vás mně obviní z hříchu?" Já bych si to nedovolil! Kdyby Jeho nepřátelé měli jen atom evidence, jistě by ji použili! Přál bych si být tam a vidět Ho, jak stojí před tím davem! Ti lidé nemysleli na nic jiného, než jak by Ho zabili - a On nemyslí na nic jiného, než za ně zemřít! Viděl Abrahám Krista? Jistě. Zjevení Boha ve SZ byl Kristus v Jeho před-inkarnační podobě. (Genese 18, například) 



Kapitola 9. 

Verše 9:1-7. Událost, která následuje, je stále ještě takovým pokračováním prohlášení: "Já jsem světlo světa". Nepřátelé Ježíše Krista nemohli vidět, protože byli spirituálně slepí. Nežli ten slepec, kterého Ježíš uzdraví, bude vidět, musí někdo "opravit" jeho zrak. To světlo musí mít "přijímač!" Musí být jak přijímač tak i vysílač. Neschopnost vidět neznamená, že tam světlo není! Světlo nám ukazuje, jaké jsou naše oči - Světlo Světa ukazuje stav naší duše. Farizejové se domnívali, že vidí, ale ve skutečnosti byli slepí. Takový případ: Někde v uhelných dolech nastala exploze. Když se záchranná četa dostala k jednomu z přeživších horníků, zeptal se: "Proč někdo nerozsvítí světlo?" Podívali se na něj v úžasu a pak pochopili, že ten výbuch ho oslepil. Byl ve tmě a nevěděl, že je slepý. Teprve světlo ukázalo, že je slepý! O tom mluví Ježíš v 9:39. Naší povinností je dávat lidem Boží Slovo! Tím končí naše zodpovědnost a začíná činnost Božího Ducha, otevírat srdce a oči posluchače. Zde je to, o čem píše Pavel v 2. Korintským 2:15-16. My jsme úspěšní, ať už někdo Boží pravdu přijme nebo ne! My máme prostě ukázat Světlo Světa lidem! Když nám někdo zareaguje: A kde je to světlo? To mi nedává smysl! To je ten stejný případ, jako ten slepý horník! Jiný ti možná řekne: "Dík za to, že jsi mi ukázal to světlo. Teď vidím, jak je to jasné!" Jan 9:25 je případ druhý. 

Verš 9:1 - konec. Učedníci se snaží určit původ jeho slepoty. Chtěli by diskutovat o tom, kdo je vinen, kdo zhřešil. V těch dobách byly pravděpodobně čtyři odpovědi na tuto otázku. První: Pohané tenkrát (jako i dnes) věřili v reinkarnaci a tvrdili by, že je to vrozená vada na základě nějakého hříchu v minulém životě. Druhá: Dědičnost - hříchy otců na děti. (Exodus 20:5) Třetí: Adamův hřích přešel na všechny potomky a tím tito podléhají nemocím a smrti. Čtvrtá: Židovští rabíni věřili, že dítě může hřešit ještě před narozením(!). Ježíš jim vlastně odpověď nedává. Naznačuje, že to není důležité. Co je zapotřebí, je toho chlapíka vyléčit. Věřím, že Bůh má své vlastní moudré důvody pro to, že dopouští nemoci, bolest, potíže. On má své cesty v celkovém plánu a neshledává za nutné se nám svěřit. Jediné co od Tebe chce je, abys prošel ty temné doby svého života vírou v Jeho lásku. Nedomnívám se, že by Ježíš říkal, že ten chlapík je pro Boha něco jako reklamní králík! Je to špatné rozdělení věty a slovo "slepý" tam v řečtině není! Od slova "rodiče" bych to podal takto: Aby se na něm zjevily skutky Toho, který mně poslal, musím pracovat, dokud je den." Bůh nás stvořil pro svou slávu, ne abychom se stali "někým!" Pakliže to lidem unikne, pak neporozumí celému smyslu Stvoření! 

Ježíš se dotknul slepce - ten slepec musel uposlechnout! Není to otázka "Kdo zhřešil?", protože "všichni zhřešili a dostali se mimo Boží slávu." (Římanům 3:23) Pakliže se Kristus "nedotkne" Tvých očí, zůstaneš slepý. Podívej se na prokurátora Piláta: "Co je pravda?" ptá se, a ta Pravda stojí před ním! Jaká slepota! Ten slepý potřeboval vodu, aby uviděl. Voda reprezentuje Boží Slovo v mnoha pasážích Bible. Jsem pevně přesvědčený, že konverse (obrácení) není možná bez Božího Slova! Jak jinak bys věděl, co jiného by otevřelo Tvé oči? 

Verše 9:8-34. Chtěl bych tu celou událost dát dohromady: V tom člověku nastane okamžitá změna! Už nemusí tápat svou cestu, už vidí, kam jde! Nikdo mu nemusí ukazovat směr! Mně se líbí jeho svědectví! Říká pouze to, co ví. Spása lidské duše je ve skutečnosti velmi jednoduchá záležitost! Je to vlastně přijít ke Kristu a zažít Jeho moc. Tento chlapík ani Krista neviděl a přesto On otevřel jeho oči! Nakonec příteli, není důležité Krista vidět! Podstatné je uvěřit Mu! Teď to máme místní "mudrce" Farizeje. A opět, Jeho svědectví je velmi jednoduché. Jeden by očekával, že řeknou: To je velmi dobré, že už nejsi slepý! Kdepak! Jak je Jan Křtitel oslovuje? "Pokolení zmijí!" že? Všimni si té reakce! Nemají nejmenší potuchy, co dělat s chlapíkem, který byl slepý a teď vidí! 

Pozoruj jejich logiku! "Tento muž nemůže být poslán od Boha, jelikož hojí na sabat! Použijí sylogismus. Hlavní premisa, vedlejší premisa a závěr. První: Všichni Boží lidé drží sabat! Druhá: Ježíš sabat nedrží! Závěr: Ježíš není od Boha! Jejich první premisa je zaslepuje! Příklad: A) Pouze lidé od Boha mohou otevřít oči lidí slepých od narození, B) Ježíš otevřel oči slepému od narození. C) Ježíš je od Boha. 

Bohužel, takové kontroverze vidíme i dnes v našich kostelech a kongregacích. Hádají se o "prkotiny," zatím co svět kráčí vesele do pekla, slepý ke zprávě Ježíše Krista! Stále ten stejný předmět sporu:"On nedrží sabat!", což znamená: "On to nedělá tak, jako to děláme my!" Je zcela fascinující pozorovat, co všechno si lidé vymyslí, když nechtějí uvěřit! Nakonec si zavolají jeho rodiče. Když tam neuspějí, jelikož ti se bojí říci pravdu, jdou zpět k uzdravenému. Ani tam nemají úspěch a tak ho alespoň vyhodí ze synagogy! Kdykoliv lidé nemají odpověď, uchýlí se nejprve k zesměšnění, potom k hrubostem. 

Verše 9:35-38. Nyní se setkává s Ježíšem. Celou tu dobu Ho obhajoval, až nakonec ho vyloučili ze synagogy. Nádherné je, že Ježíš přichází k němu! Ano, je to vždy Bůh, který hledá člověka! A teď přichází s rozhodnou otázkou: Věříš v Božího Syna? "Eú pisteúéis eis tón Uíôn toú Theôú?" Člověk, který to překládal, vybral (úmyslně nebo ne) ty nejhorší možnosti překladu! Setkání s Ježíšem zesílilo jeho víru a Ježíš ví, že je připravený přijmout pravdu. Nakonec uvěří v jednom z nejkrásnějších případů víry v Písmu. 

Verše 9:39-41. Verš 39 je podivné prohlášení. Ježíš říká, že jsou lidé, kteří mají oči a nevidí. Mají sice fyzické oči, ale jsou slepí spirituálně! Pakliže člověk uzná, že je slepý, přijde ke Kristu a dostane duchovní zrak. Podívej se, co o tom píše Pavel v 1. Korintským 2:14. Pohanský, právě tak jako agnostický a skeptický, člověk je ztracený. Je ve tmě, i když si myslí, že je na sluníčku! A přesto Kristus zavede každého člověka sériemi zkoušek. Je-li tam někdo, kdo chce poznat Krista, Bůh-Syn k němu tu svou zprávu dostane! Pakliže jsi byl v přítomnosti Krista nebo Jeho Slova a odmítl to - uvědom si laskavě, že žádný jiný Spasitel ve světě neexistuje! Začali jsme slepcem, který počal vidět a končíme lidmi, kteří jsou přesvědčení, že vidí a jsou totálně slepí! Někteří nejdogmatičtější z lidí jsou ateisté a kultisté. Říkají, že vidí, ale jsou slepí. Přestože nechodí po ulicích s bílou holí - jsou zcela slepí. 



Kapitola 10. 

Verše 10:1-42. Celá tato kapitola je na jedno téma: Ježíš je jak dobrý Pastýř, který je ochoten položit svůj život za své ovce, ale také se znázorňuje jako dveře. Jenom skrze Něj je možno se dostat mezi ovce. Ten ovčinec je národ Izrael a On vysvětluje, že přišel zcela legálně, na rozdíl od jiných, kteří se pokoušeli národ vést. On jediný přišel jako vyplnění všech proroctví. Přišel, aby žil pod Zákonem (Galatským 4:4). Nikdo jiný neměl takové "pověřovací listiny" jako Ježíš! Kdokoliv jiný by musel lézt přes plot jako zloděj. Kdo je ten vrátný? Duch Svatý, který otevíral uši ovcí, aby slyšely hlas Božího Syna. Ti náboženští vůdci byli nejenom slepí, byli také hluší, neslyšeli Jeho hlas. Ale On vyvolává své ovce podle jména a vyvádí je ven. Ten slepý slyšel Jeho hlas. Šimon Petr slyšel ten hlas. Jakub, Jan, Natanael, Filip a další slyšeli Jeho hlas. 

Ježíš se jednou zastavil pod jedním stromem v Jerichu a zavolal muže jménem Zacheus. On vždy volá své ovce podle jména. A já pevně věřím, že až jednou Kristus zavolá z prostoru na své ovce, ať už spící či ještě živé, že mne zavolá mým jménem - uslyším své jméno - a poznám Jeho hlas! On zná mé jméno a jednou ho zavolá. A jsi-li jeden či jedna z jeho ovcí, zavolá Tebe, protože zná Tvé jméno! Tenkrát vyváděl své ovce ven z náboženského judaismu. Vedl je od jha Zákona do přístavu Milosti. Podává jim další alegorii. 

Mluvil o dveřích ovčince a nyní pokročil dále a říká, že On je dveřmi pro ovce. Dveřmi pro ty, kteří "vycházejí" z Izraele. Farizejové právě vyhodili člověka ze synagogy, ven z ovčince. Ježíš okamžitě k tomu člověku přijde a poví mu, kdo On je. A tím se stane dveřmi pro toho člověka! Byl vyveden z ovčince a stal se následovníkem Krista. Toto je druhá velká pravda, kterou Ježíš odhaluje. Ten stejný princip učí v Janu 15: "Já jsem ten pravý vinný kmen." 

Krátký přehled: 1) Dveře ovčince = Ježíš vyvede své ovce z národa Izrael ven ze Zákona, pod Jeho Milost. 2) Dveře ovcí. Ježíš je dveřmi pro ty, kteří jako ten chlapík jsou vyvrženi, exkomunikováni. Ježíš je volá ven. 3) Dveře. Ježíš Kristus je Dveřmi, jak pro Izraelce, tak i pro Pohany. On je Dveřmi Spásy. Svoboda jít jak dovnitř, tak i ven za pastvou, je svoboda Božích dětí... 4) Dobrý Pastýř. Pastýř, který je ochoten položit život za záchranu svých ovcí. Nemohou být dva Pastýři! Pakliže "Bůh je můj pastýř" (Žalm 23), potom "Dobrý Pastýř" je také Bůh, že? 

Verš 10:16. Ovčinec je Izrael, ano? V této pasáži používá řecké "poimé," což je "stádo." Bude to "stádo" jak Židů, tak i Pohanů! Jak velké "stádo?" To ví pouze Bůh! Proč se lidé dohadují ve verších 19-21? Protože někteří jsou "ovce," jiní ne! Jedni slyší, druzí ne. Ta hádka stále probíhá... 

Verš 10:22. Uplynuly dva měsíce mezi svátky Stánků a Posvěcení Chrámu. Jedno je v září, druhé v prosinci. "A byla zima." Ježíš skoncoval s Izraelem. Od této doby (mám na mysli Janovo evangelium) už mluví pouze ke svým. Touto kapitolou končí Jeho veřejné vystupování. Beránek Boží se uzavírá v přípravě na ten kříž. Jeden může pokračovat v odmítání Ježíše Krista tak dlouho, až se dostane do situace, kde už Krista přijmout nemůže! Jeremiáš 8:20 to vyjadřuje velmi graficky. 

Ve verších 10:23-24 "nábožníci" jakoby vinili Ježíše, že On je tím důvodem jejich nedůvěry! Nedostali dostatek informací! Ježíš ohlásil velmi jasně kým je a proč přišel! Jeho zázraky nesou dostatečné svědectví o Jeho vztahu k Otci. Jeho učení dokazovalo, že On je tím Mesiášem! Jeho život byl dodatečným důkazem. Problém nebyl v nedostatku informací - problém byl v nevěřícím, vzdorném srdci! Přesně tak jako dnes! "Moje ovce znají můj hlas, následují mne a já je znám!" Známka "příslušnosti" je poslušnost! Ne dokonalá, jistě. Té nejsme v tom našem těle schopni, ale snaha o plnění Jeho příkazů. "Znám je." Víš, občas se pokouším někomu omluvit. Nasadím vážnou "masku" a spustím. U Něho se to nepokouším, protože On mě zná! Zná mě lépe, nežli já znám sám sebe! Jaké předstírání, jaké masky. To všechno je u Něj na nic! "Já jim dávám věčný život a ony nikdy nezahynou." Příteli, když On věčný život dává, znamená to, že si to neodpracovaly - On jim ho dává! Všimni si, že je to život věčný! Ten je navždy! Kdyby to platilo na jeden rok, na deset let - nebyl by to věčný život! Ty Jeho se mohou dostat do svízelí, do nebezpečí, ale On je ochrání. Nikdy nezahynou! Mohou se dostat k prasatům? Jistě. Jsou tím ztracení? Ne! Ovce se může dostat mezi prasata, ale ještě nebyla jedna, jediná ovce, která u těch prasat zůstala! Ovce a prasata nežijí pohromadě! A nikdo Mu - jednu jedinou ovci - z rukou nevyrve! 

Verš 10:34. Použitím Žalmu 82:6 Ježíš posiluje důkaz svého unikátního postavení Božího Syna a naznačuje kontrast mezi Ním a spaseným lidstvem. Chce říci, že starozákonní spasení lidé získali "smluvním vztahem" k Bohu ten věčný "synovský" status na základě Jeho slibu. Bůh je adoptoval do své rodiny. Tento "příbuzenský" vztah je odvozený - ne zděděný! Je to privilej, kterou obdrželi z Boží milosti, bez jakéhokoliv nároku! 

Ve verši 10:36 dělá Ježíš rozdíl mezi spasenými hříšníky a Tím, který existoval s Otcem od věčnosti. V tomto smyslu je Ježíš absolutně unikátní, přesto že lidé, jako na příklad Jan Křtitel, byli posláni od Boha také! 

Verš 10:41. Jan Křtitel nedělal žádné zázraky, ale uvedl pravé svědectví o Spasiteli-Mesiáši. Ježíš je tím Mesiášem-Kristem. On je tím, který byl předpověděn už v Genesi 3:15. "Za koho mne považuješ?" Kdo je pro Tebe Kristus? To je otázka, jejíž odpověď jasně ukáže, kde stojíš! 

Nemůžeš mít správný pohled či přesvědčení v čemkoliv jiném, pakliže nemáš správný pohled či přesvědčení v této otázce! Co si myslíš o Kristu? Pakliže jsi Jeho ovce, uslyšíš a poznáš Jeho hlas. Nejsi-li, neuslyšíš nic. Jeho hlas bude přehlušen prázdným žvaněním hlasů kolem Tebe! Jeho ovce ten hlas uslyší všude. 



Kapitola 11. 

Zastav se na okamžik a podívej ze široka, abys dostal Janovu perspektivu! V prvních deseti kapitolách se Ježíš představuje v širším a širším podání. Začalo to na svatbě v Káně, kde bylo mnoho hostů, kromě Jeho učedníků. Za svátků Stánků a Posvěcení se už představil celému národu Izrael. Představil se mu a byl odmítnut. Jeho skutky byly odmítnuty v Janu 5:16, Jeho slova v Janu 8:58-59. Jeho osoba byla odmítnuta v Janu 10:30-31. Tato kapitola je taková "intermise." Jeho veřejná vystoupení jsou za Ním a On se stáhne do soukromí. Teď se soustřeďuje na jednotlivce. Události v této části se odehrávají mezi svátky Posvěcení a Velikonocemi. Časově mezi prosincem a dubnem. Janovo evangelium je jako výstup na vysokou horu - každá kapitola nás přivádí výše nežli předešlá. Nezapomínej, proč Jan napsal svůj dopis: "Mnohá jiná znamení konal, která nejsou zde zaznamenaná - ale tyto jsem napsal, aby jste uvěřili, že Ježíš je Syn Boží a skrze tuto víru získali věčný život." Jan 20:30-31 volně. 

Vrcholná otázka ohledně Jeho osoby je: Je schopný vzkřísit mrtvé? Největší problém každého náboženství se týká smrti. Smrt je ta veliká záhada. Nakonec - i život je záhada - ale život, pakliže se nad tím skutečně zamyslíš, nemá smyslu, nepřichází-li po smrti vzkříšení! Hlavní "test" pro každé náboženství je, zda má moc nad smrtí. Liberální teologové už dávno "vymazali" z Bible vše zázračné a nadpřirozené. Ne z nějakých "scholastických" důvodů, ale pro to, že nevěří v nadpřirozeno! Jejich "syntetická" doktrína zní asi takto: Věřím v náboženství pro "teď a zde," ne v náboženství, které učí "potom!" Nečekám nějaký "koláč v nebi", chci ten koláč teď, zde na zemi! Chci náboženství, které je praktické! Ano, proč ne? Ale já chci především něco víc, než naději do budoucna - chci jistotu! Jistě, rád přijmu jakýkoliv "bonus" v tomto životě - ale pro mně je ten největší "bonus" spása mé duše, adopce do Jeho rodiny! Život je strašně krátký! Porovnaný s věčností, je jako jeden atom času, k nekonečnému vesmíru! 

Verše 11:1-6. Betany je městečko Marie. Toto bylo psáno kolem AD 90 a stále ještě si lidé pamatovali Marii, která pomazala Ježíšovy nohy drahou mastí! Řeknu ti, že ta vůně ještě dnes visí ve vzduchu! Pevně věřím, že je i dnes dost lidí, kteří otevírají nádoby s drahou mastí z vděčnosti a lásky ke Kristu! Bylo to v domě Marty, kde Ježíš byl už dříve. 

Pamatuješ se, jak se Marta rozčilovala, že Marie sedí u Něho, zatím co ona chudák sama připravuje jídlo? (Lukáš 10:40) Tentokrát jen posílají skromnou informaci: Lazar je na smrt nemocný! Jsou lidé, kteří tvrdí, že Křesťan nemá být nikdy nemocný. To je nesmysl! Podíváš-li se na Kazatele 9:1, pochopíš, že není možné poznat, zda je ten či ta Boží dítě, podle okolností, ve kterých se právě nalézají! Ježíš miloval Lazara a ten byl nemocný. Nakonec ho nechá zemřít - a přesto ho miluje! Ježíš Tě miluje, když jsi OK, právě tak, jako když OK nejsi! Nezapomeň, že jsme v údolí, kterým musíme projít - každý z nás. Musíme upřít ten náš vnitřní zrak dál, za všechny ty slzy, bolístka a bolesti, zklamání a pády "na ksicht." Především je třeba učit se Mu důvěřovat ve všech situacích, dobrých a zlých, v radosti i smutku, bez ohledu na to, jak černé ty mraky jsou! 

Verše 11:7-10. Řecký originál je: "Pojďme tedy znovu do Judeje!" On tam byl a stáhl se do Galileje, aby neurychlil to, co se muselo odehrát v určeném čase. Bůh dal Synu úkol a není síly, která by to mohla zastavit! To stejné s Tebou: Nikdo, ani Satan sám, nebude schopen Tě zastavit či překazit Tvůj úkol, pakliže jednáš podle Boží vůle! Můžeš stát v jakémkoliv nebezpečí - pakliže Bůh chce abys ten úkol, který Ti dal, dokončil, je zhola nemožné, aby se ti cokoliv stalo! 

Verše 11:11-15. Učedníci vůbec nepochopili význam Ježíšovy poznámky! A protože i dnes je mnoho lidí, kteří tomu nerozumí také, vyskytují se skupiny, které učí "spánek duše" (například Adventisté Sedmého Dne). Příteli, spánek je pro tělo - nikdy pro duši! Toto je pravdivé jak ve spánku života, tak i ve spánku smrti! Pro Křesťana být mimo tělo znamená být s Kristem (2. Korintským 5:8). Smrt pro Křesťana je spánek jeho těla. Bojíš se spánku? To bys neměl! Spánek je odpočinek od dřiny. Dovol, abych Tě upozornil na jednu skutečnost a to, že v přítomnosti Ježíše nikdo nikdy nezemřel a také nikdo nezůstal mrtvý! 

Není nic tak krásného, jako slovo "spánek," mluvíme-li o smrti Křesťana! Tělo spí a jediný budík, který vzbudí, je hlas Krista při Rapture! Řecký výraz pro vzkříšení je "anastasis," což znamená "postavit se." C. S. Lewis jednou prohodil vtip na ty, kteří se domnívají, že vzkříšení je probuzení duše: "Pakliže duch "vstane," jakou posici zaujme?" Ukazuje to na nesmyslný pohled "spánku duše." Jednou mi někdo řekl: "Když zemřeš, zemřeš jako pes, slon, nebo komár!" Odpověděl jsem: "Vím, přál by sis, aby to byla pravda, že? Ale pakliže to tak nebude, vypadá to pro Tebe špatně!" Odešel bez odpovědi. O tom se mu už mluvit nechtělo. Lidé mají ze smrti strach! 

Verš 11:16-22. Tomáš byl, jak bych řekl, pravý "pesouš!" Viděl všechno černě - i když byl v přítomnosti Světla Světa! Tomáš je v Janovi zobrazen několikrát a vždy jako pesimista. Právě tak pochybovačně zní: "Pane, my nevíme kam jdeš, jak můžeme znát cestu?" (Jan 14:5). Jsem mu za tu otázku vděčný! Ježíš zareagoval jednou z nejnádhernějších analogií v Písmu! Betany je vzdálena asi tak 3 km od Zlaté brány Jeruzaléma. Mnoho Židů přišlo z Jerusaléma, aby byli s Martou a Marií. Marta se zdá být tím agresivním členem rodiny - Marie spíše melancholická. Je vidět, že Marta místo vaření měla více sedět u Jeho nohou. Říká: "Ale já vím, že když požádáš Boha." Marto, neuvědomuješ si, že On je Bůh? Bůh, který se zde manifestuje v lidském těle! Seděl ve Tvém domě, jedl Tvé jídlo - a Ty jsi si neuvědomila, že Tě navštívil Bůh tohoto vesmíru! Lidičky, právě tak jako Marta, i my potřebujeme slyšet, co nám říká! 

Verše 11:23-32. Marta věřila v konečné vzkříšení, jistě. Ale příteli, taková víra v nějakou událost ve vzdálené (jak vzdálené?) budoucnosti na Tebe neklade takové požadavky, jako víra v Boha pro dnešek a příští týden! Ano můj Bože, já pevně věřím, že z této Země jednou opět uděláš ráj, vyženeš zlo a uvedeš ji do stejného - možná i lepšího stavu, než byla původně. To všechno věřím. Ale víš, Bože, silně pochybuji, že bys mi mohl pomoci s problémy dnešními! To je pro Tebe moc složité, to si musím "odstarat" sám(a)! To je ta víra, kterou si člověk přenesl do budoucna - pro dnešek víru nemá! Je velmi jednoduché říci někomu, kdo právě vyprovodil svého nejbližšího na hřbitov: "Jednou, někdy, ho (jí) opět uvidíš!" To nevyžaduje tak moc víry! Něco jiného by bylo: "Ztratil jsem tu nejmilovanější bytost na tomto světě, ale utěšuji se jistotou, že Bůh jde se mnou a že On všechno nakonec obrátí k dobrému." To je víra! Lidi: Život začíná v tom okamžiku, kdy jste přijali Krista za svého Spasitele! Kdokoliv žije a uvěří v Krista - nikdy nezemře, protože Kristus už za něho zemřel! Už nebude nikdy odloučený od Boha! A to je to, co jí, Ježíš říká! 

Marta podává ve verši 27. to stejné svědectví, jako kdysi Petr. Ona chápe, že On je tím Mesiášem, ale ještě nepochopila Jeho moc! Potom nechá tajně zavolat Marii, ale Bůh ji "přehlasoval" a Lazarovo vzkříšení uvidí stovky lidí! Marie opakuje to co Marta, že "její bratr by býval nezemřel." A to je proč Ježíš později říká, že je pro ně prospěšné, když On odejde. Pokud zde byl v lidském těle, byl omezen prostorově. Mohl být pouze na jednom místě v jednom čase. Boží Duch je dnes v každém Křesťanovi, ať už je v Chicagu, Moskvě či Pekingu! 

Verše 11:33-35. Pakliže chceš vědět, jak Bůh cítí s těmi, kteří ztratili milovanou osobu, podívej se na tuto scénu. Ježíš přece věděl, že za pět minut bude Lazar opět mezi živými! Mohl klidně říci: "Přestaňte plakat, děvčata! Já za chvíli Lazara vzkřísím z mrtvých!" Ale i On, Bůh, cítil sympatii pro jejich bolest! Janovo evangelium je napsané tak, abychom viděli Jeho božství! Zde je Boží Syn vykreslený ve svém nejhlubším lidství! Dokonce se i zeptá, kde je Lazar pochovaný! A tady poznáš, jak se Bůh cítí u každého pohřbu! Nesouhlasím tak úplně s Křesťany, kteří tvrdí, že Křesťan by neměl při pohřbu plakat. Chápu jejich argument - ale, příteli, smrt není krásná - smrt je ošklivá v každém případě! Ježíš plakal! 

Verše 11:36-37. Židé nepochopili. Ježíš neplakal, že měl rád Lazara (vždyť ho za chvíli vzkřísí!), Ježíš plakal pro ty kteří žili! Já ti něco povím: Za posledních 150 let učinila lékařská věda neuvěřitelný skok. Poznali jsme bakterie, viry, objevili podstaty mnohých nemocí, téměř eliminovali obrnu, spalničky, tuberkulózu, malárii a možná i malomocenství. My lidé jsme udělali ohromný pokrok! Prodloužili jsme (někde) i lidský věk. Zůstala nám jen malá "zanedbatelná" skutečnost, kterou jsme nebyli schopni ovlivnit. Je to lidská úmrtnost. Ta je stále stejná! Lidská úmrtnost je stejná jako byla za Abraháma, Buddhy či Gottwalda! Ze sto lidí zemře sto! Každý člověk jednou zemře! Naskýtá se taková lidsky-spekulativní otázka: Za celou tu dobu existence člověka - byl tu někdo, kdo "převezl" smrt? Kdo ji porazil na jejím "vlastním hřišti?" Nezapomeň, že v tom posledním "resortu", je smrt stále naší Nemesis! 

Byl tu někdo takový? A jestliže to někdo dokázal, má pro mně "návod", jak se to dá provést? Job se ptá: "Pakliže člověk zemře - bude znovu žít?" Ale zde je otázka nová: Je možné, aby člověk nezemřel? Kapitola 11 dává na tuto otázku jednoznačnou odpověď! Bůh, který měl "naplánovanou" misi pro tuto Zemi asi tak zhruba na 3 a 1/2 roku, ten Bůh si našel pár dní - tak vzácných dní - aby navštívil dvě osamělé, trpící ženy a změnil jejich žal v radost! Jedno je jisté: Bůh netrpěl komplexem "velkého zvířete", který vidíme - téměř bez výjimky - u všech "důležitých" (ve vlastních očích) lidí tohoto světa! Žádné to známé gesto: "Já jsem číslo jedna" a podobně! Mimo toho slibu, že On Bůh dá věčný život každému, kdo Mu uvěří, tento Věčný, Nekonečný a Všemohoucí Bůh nám zároveň ukázal, že má na srdci každého človíčka, každou tu dušičku a že přijme kohokoliv, kdo se k Němu obrátí s důvěrou. Já nevím jak Ty, ale tohle je přesně ten Bůh, kterého potřebuji já! 

Verše 11:41-47. Nezapomeň, že účelem celé události je Boží sláva! Ježíš mluví, aby lidé kolem slyšeli a porozuměli, že On dělá vůli svého Otce, aby Jeho sláva šla tam, kam patří. Nejsem si jistý, zda těch mrtvých, které Ježíš přivedl zpět k životu, nebylo mnohem víc! Podívej se na ty davy uzdravených, slepých a malomocných! Evangelisté pro nás zaznamenali pouze tři případy vzkříšených. Opět bych to raději nazval "oživením," než vzkříšením. Proč? Podívej se na Lazara! Jeho život se vrátil do starého těla. Byl stále ještě zabalený do pohřebních látek. Ale když Kristus vstal z mrtvých, zanechal to, v čem byl zabalen, ležet na kamení ve stejném stavu, jak to bylo na Jeho těle. Jako by z nich "vyšel." Proč? Protože Kristus už měl vzkříšené tělo slávy! Anděl nepotřeboval odvalit ten balvan, aby Kristus mohl vyjít ven! Ten kámen byl odvalený, abychom my viděli, že ten hrob je prázdný! Kristovo tělo nebylo omezeno hmotou - a přesto mohl jíst a pít - i když nemusel! 

Už jsem to psal - jsme teprve v polovině Jana a Kristova veřejná vystoupení skončila! Začalo to, když Ho Jan Křtitel představil jako Beránka Božího a skončilo oživením Lazara. Ve všech čtyřech evangeliích je 84 kapitol. Čtyři kapitoly popisují prvních 30 let Jeho života, osmdesát pět kapitol se dotýká posledních třech let a z těchto dvacet sedm popisuje posledních osm dnů. Celá ta zpráva o Bohu, který přišel na tuto planetu, aby se za nás obětoval, by byla špatně představena, kdyby Jeho smrt a vzkříšení nestálo v plném světle - pro celý svět k vidění! Podívej se jak to Pavel zdůrazňuje: "Rozhodl jsem se, neznat mezi vámi nic, než Ježíše Krista, ukřižovaného." (1 Korintským 2:2, volně). Jeden by si myslel, že takový zázrak k Němu přitáhne kdekoho! Pamatuješ se, jak Ježíš už dříve řekl: "Když nevěřili Mojžíšovi a prorokům, neuvěří ani když někdo vstane z mrtvých" (Lukáš 16:31)... 

A to je důvod, proč Bůh nevytvoří nějaké fantastické schodiště z nebe na zem, aby po něm sešel v nádherné manifestaci k nám dolů! To je ten důvod, proč Bůh nedělá nějaké okázalé zázraky dnešním generacím. Až jednou všichni praví Křesťané opustí Zemi při Rapture, nastane opět doba znamení a zázraků - a stejně lidé neuvěří! Lidé si stěžují, že většina lidí nehledá Krista! Lidičky, většina lidí Krista nikdy nehledala! Příteli: On zemřel na tom kříži - byl pohřben - vstal opět z mrtvých a to je ta zpráva. My nepotřebujeme zázraky! Problém neleží v nedostatku důkazů, ale v nevěřícím srdci člověka! Podívej se na verš 47! Ti lidé nepotřebovali důkazy! Těch bylo dostatek - ani to sami nemohli popřít! Nakonec, v té šílené nenávisti proti Němu, se spojí se svými nepřáteli Saduceji a vytvoří vlastně první "ekumenické hnutí!" Většina lidí se chce Krista zbavit - vždy to byla pouze menšina, která Ho přijala! 

Verše 11:48-57. Židovští vedoucí se obávali, že se národ obrátí za Ježíšem, začne povstání a Římané zasáhnou. Počnou celou tu záležitost racionalizovat a dojdou k přesvědčení, že Ježíšova smrt národu prospěje. Jejich omyl se ukázal v roce 70, když byl Jeruzalém zničen a zbytek národa rozehnán do celého světa. Dnes už nikdo neví, kde Efraim ležela. Snad někde v divočině... Jak lidé přicházeli do Jeruzaléma, tak u těch očistných bazénů se jistě dohadovali a pronášeli názory na Ježíše. V tomto bodě se Janovo evangelium láme. Přibližujeme se k posledním sedmi dnům pozemského života našeho Spasitele. 



Kapitola 12. 

Verše 12:1-3. V Jeruzalémě se plánovala Jeho smrt - zde v Betany Jeho přátelé pro Něj připravili večerní "party!" Ježíš je v kruhu svých, u Lazara a jeho sester. Začal své veřejné vystoupení v Káni a zde ho končí, ve stínu blížícího se kříže. Lazar, kterému vrátil život, tam s Ním sedí u stolu. 

"Já jsem vzkříšení a život: Kdo ve mně věří, i kdyby byl mrtvý - i tak bude žít!" (Jan 11:25) To byla pravda - ve fyzickém slova smyslu, pro Lazara. A je to pravda o nás, kteří jsme byli mrtví v hříchu a v odcizení od Boha. Nikdo z nás Ho neznal a ani jsme po tom netoužili! Řekl nám:"A kdokoliv žije a věří ve mně, nikdy nezemře!" To znamená První Smrt (to, čemu my říkáme smrt a On spánek) Tě nemůže udržet (myslí se tím tělo - duch do hrobu nejde!) a ta Druhá (věčná) nad Tebou moc nemá! Celá ta scéna je nádherný obraz budoucnosti: Kristus mezi svými! Podívej se na Marii! Tu velmi drahou mast měla Marie připravenou pro svůj vlastní pohřeb! Ty se vyráběly v Indii, kde je připravovali z rostlin rostoucích v Himalájích. Možná že se domnívala, že je pro ní příliš drahá a tak ji použila pro toho nejdražšího, kterého znala! 

Neudělejte ten běžný omyl spojovat tuto událost s tou, když byl Ježíš pozván na jídlo jedním z farizejů, přijde ta prostitutka a pomaže Mu nohy! Marie je docela jiný člověk! Aby se na Tebe jednou nezlobila! První kongregace (sdružení Křesťanů) začaly po domovech. Kostely přišly mnohem později. Nechtěl bych to vidět moc černě - ale zdá se, že tam také jednou budou končit! Mnoho našich denominací se odvrací od Boha a zavádí humanisticko-sekulární guláš, kde počíná klíčit evangelium New Age. A z toho jednou vyleze Antikrist. 

Verše 12:4-6. Jidáš zde ukazuje svou pravou povahu. Jemu nešlo o chudé - jemu šlo o Jidáše! Tři sta denárů byla roční mzda dělníka té doby. Jeden ze skutečných testů Křesťana je, jak zachází s tím, co má. Nechává si všechno pro své uspokojení? Nebo s tím zachází, jako správce cizího majetku, kterému bylo dáno svobodné rozhodnutí, jak s tím co nejmoudřeji naložit? Myslím tím - po zkušenostech z USA - že si vždy pečlivě rozvážím, kde bych měl pomoci. Je to na rozšiřování Jeho zprávy? Je to pro Jeho slávu? "Hospodař, než se vrátím!" řekl. Jak, to už je na Tobě! 

Verše 12:9-19. Tito lidé jsou pouze zvědavci. Domnívám se, že spíše přišli, aby viděli Lazara nežli Ježíše! Židovská smetánka by nejraději odstranila i Lazara! Byl "reklamou" proti nim! "A uvěřili v Ježíše." To nebyla víra, která spasí, to byla víra zvědavců, kteří čekali, že se něco odehraje! Takovou víru Ježíš odmítl již při své první návštěvě Jeruzaléma (Jan 2:23-24). O tom vjezdu do Jeruzaléma jsem se zmínil již dříve. Nabízí se jim jako jejich král - a oni Ho odmítnou. "Celý svět jde za Ním." Situace je napjatá, dav nadšený kvůli Lazarovi. Jejich zájem je však zaměřen na Lazara, ne na Ježíše a Farizejové a Saducejové hledají způsob, jak Ho zabít! Já věřím, že Ježíš mohl dostat tu korunu a vyhnout se kříži! A mohl být králem až do dnes - ale my bychom spaseni nebyli! 

Verše 12:20-26. Ježíš šel zřejmě do Chrámu. Bylo tam nádvoří pro ženy a pro Pohany. Těm Řekům, jako Pohanům, nebylo dovoleno jít za Ježíšem, vyhledali Filipa. Má řecké jménu, možná že mluví řecky. Filip potom přivede Řeky za pomocí Ondřeje k Ježíšovi. Ti Řekové zřejmě slyšeli o Jeho zázracích - najmě o Lazarovi. On se snaží odvrátit jejich pozornost od sebe a vede je ke kříži. Jeho pojetí kříže je diametrálně odlišné od římského pohledu. Pro ně je kříž nástrojem hanby, ponížení, bolesti, agónie. Něco jako dnešní šibenice, elektrické křeslo, plynová komora. A přesto je na tom kříži vidět Boží sláva! 

Mnoho lidí se domnívá, že Ježíše znají, protože přečetli evangelia a studovali Jeho život. Ne! Dokud nepochopíš Jeho smrt a vzkříšení, neuvidíš Ho v tom skutečném světle! On zemřel smrtí, která vykupuje. Neuvidíš Ho, dokud nepochopíš, že tam na tom kříži visí za Tebe, na Tvém místě! 

Verš 25. vlastně říká: Pakliže žiješ svůj život pro svět, ztratíš jej! Na druhé straně: Pakliže nežiješ pro ten svět kolem sebe a uvědomíš si, že těch pár minut pozemského života je nic proti životu věčnému - získáváš věčný život! 

Verš 12:27. Utrpení, které je spojené s tím křížem, nemůže člověk pochopit! To co Mu udělali lidé, bylo zlé, ale nebylo to nic proti tomu, když nesl na svých bedrech hříchy všech minulých i budoucích generací! Jeho duše se musela otřást hrůzou. A přesto ten kříž byl hlavním důvodem Jeho příchodu! Naše spása není levná! Tato hodina je Mu odporná - kdyby to bylo možné, byl by raději, aby Ho Otec toho ušetřil. Ale On ví, že právě pro to přišel! Příteli: Je pravda, že "pakliže uvěříš v Ježíše Krista, budeš spasen". Ale, pakliže v Něj uvěříš, změní to celý Tvůj život! Jestliže se Tvůj život nezmění - neuvěřil jsi! 

Verše 12:28-50. Právě tak, jak tam stály dvě skupiny lidí, tak je to dnes. Jedna věří v nadpřirozeno, druhá ne. Tvrdí, že to byla bouřka. Ale ani ta první neměla pravdu - byl to Otec. Písmo nám říká, že Jeho zrození bylo nadpřirozené, Jeho život plný zázraků a Jeho smrt jako pšeničné zrno. On nezůstal v zemi, vyšel jako zrno, když vzklíčí. Ten liberál, který tvrdí, že Ježíšovy kosti jsou někde pod zemí v Palestině, si může potřást rukou s tím, který řekl, že "zahřmělo!" Ježíšova smrt na kříži byla soud nad světem. Žijeme ve světě, který je souzen. On přišel zemřít za hříchy světa. Jestliže to svět nepřijme, bude souzen. A co Satan? Jsem přesvědčen, že sám Satan nepochopil o co jde! To, co považoval za vítězství, byla totální porážka! Satan ztratil na Golgotě svůj boj! Proto Ježíš řekl, že Satan bude vyvržen. Později, v Apokalypse 12:10, je nám řečeno, že Satan bude vyvržen z nebe. To je druhá etapa. Písmo nás dále informuje (Apokalypsa 20:3), že Satan bude 1000 let v bezedné propasti. A nakonec, v Apokalypse 20:10, skončí v ohnivém jezeře. 

Verš 34. A teď jsou opravdu zmateni! Proč? Protože odmítli to jediné světlo, které jim mohlo ukázat pravdu! 

Verš 36. je osudový. Ježíš se stáhl a už nikdy nebude mluvit na veřejnosti, dokud se nevrátí k bitvě u Armageddonu. 

Verše 37-41 ukazují tu pravou příčinu. Přesto že stáli v přítomností Světla Světa, neotevřeli oči. Izaiášovo proroctví (6:9-10) se splnilo. Tak dlouho Ho odmítali, že nakonec On odmítá je! Nejnebezpečnější počínání na tomto světě je: Slyšet Kristova slova a obrátit se k nim zády! Přijde den, kdy už nebudou schopni pravdu přijmout! Stokrát řekneš Bohu: "Ne", až nakonec se On otočí k Tobě: "Dobrá, tak tedy ne!" A to je konec. 

Verše 12:42-43. Toto je velmi smutné! A jelikož se člověk vlastně nemění - je pouze rychlejší a hlučnější - vidím i dnes "tajné Křesťany," kteří jsou v podstatě zbabělci, (pokud vůbec Křesťany jsou!). A znovu tvrdím (po kolikáté už?): Pakliže jsi skutečně Kristovi uvěřil, nemůžeš si to nechat pro sebe! To nejde! "Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se budu stydět já, před svým Otcem." (Lukáš 9:26) Co k tomu dodat? Víra, která spasí je vidět, víra, kterou vidět není - nespasí! Není zapotřebí nosit pod paží tříkilovou Bibli, mít na klopě knoflík "Jesus loves you" a účastnit se každého "pochodu za Krista!" Stačí jen říci příteli či přítelkyni: "Podívej se, já mám tohle a funguje to. Jestli máš něco lepšího, pověz mi o tom! Nemáš-li, poslouchej!" To je, co má na mysli On, když říká: "Hospodař, než se vrátím!" 

Verše 12:44-50. Ježíš opakuje své fantastické prohlášení, že je Světlem světa. Lidičky, to je taková úžasná pravda! Bez Krista jdeš životem - nevíš odkud, nevíš kam. Dostaneš nějakou nemoc a už máš srdce v kalhotách! Počneš-li přemýšlet o smyslu života, existenci vůbec, o cíli ve tvém životě, bez Krista jdeš potmě! Kdo jiný Ti poví o věčném životě a kdo jiný je ten život schopný zajistit? Kdo jiný s Tebou projde tím Údolím Smrti do Země Života? Nikdo z lidí Ti na té cestě nepomůže, i kdyby chtěli! 

Jiří Wolker, básník, kdysi mudroval: "Smrti se nebojím, smrt není zlá, bojím se umírání, kde je člověk sám". To je volně, jak si to pamatuji ze školních lavic. Ano, v tom měl Jiří pravdu! Bez Krista budeš umírat sám! Bohužel, jeho pohled byl upřený spíše na svět, než na Boha a proto se domníval, že smrtí vše končí. Konec, End, ticho po pěšině! Ale tam se mýlil. Měl se bát smrti bez Boha, té se měl bát... 





Kapitola 13. 

Přecházíme ke čtvrté hlavní části Jana. Nejdříve jsme měli Prolog, prvních 18 veršů kapitoly 1. Potom Úvod, což byl zbytek kap.1. Kapitoly 2-12 jsou svědectvím Jeho Slova a skutků. Zde přicházíme k Ježíšovu svědectví, k Jeho svědkům. Rozprava v Horní místnosti je snad nejlepší ze všech, které známe! A jako tenkrát, i dnes je právě tak dobová! Byl odmítnut a teď už mluví jenom ke svým vlastním. Hovoří o tom, jak nás miluje, jak máme žít ten náš křesťanský život, jak se jednou pro nás vrátí. Jak je na své cestě k tomu kopečku za Jeruzalémem. K Farizejům a Izraelskému lidu už žádnou zprávu nemá. Toto celé prohlášení je pro nás, Jeho ovce. 

Verše 13:1-17. Přicházíme k podivné události. Přál bych si, aby Tě šokovala! Slyšíme o tom tak často, že ten správný význam ztrácíme. Ježíš Kristus, Syn Boha Vesmíru, sejde ze slávy na tuto špinavou, hříchem prolezlou planetu, oblékne se jako otrok a umývá nohy! V předešlé kapitole Jeho nohy pomazala Marie, Nyní On myje nohy svým učedníkům. Jaký rozdíl! Jak tak Ježíš procházel tímto smetištěm, nezůstal na Něm ani atom "nečistoty." On nepotřeboval očištění! On byl svatý, čistý, bez poskvrny! Na druhé straně Jeho učedníci umytí potřebovali. Umyl jejich nohy vodou, ne krví! Ta krev byla později vylita za všechny naše hříchy - minulé i budoucí. Ano, Jeho krev nás čistí od hříchu a jeho následku - Smrti. Ale - jak tak jdeme životem - umažeme se - denně - a potřebujeme umýt! Ježíš umyl jejich nohy ze třech důvodů. Za prvé věděl, že odejde z tohoto světa - "kosmos" - což znamená "systém" tohoto světa. Toto je svět lidí, svět hříchu. Je to svět, který stojí ve vzpouře proti Bohu, proti Kristu. On se ztotožňuje se "svými" a proto jim myje nohy. Druhý důvod: miluje je! Miloval je až "do konce." Jde k Otci, protože miluje ty "své." Zemřel, aby zachránil ty "své" a žije, aby je ochránil. Máme nepředstavitelně milujícího Spasitele a On nás miluje až do konce. Třetí důvod je, že v tom pokoji byla jedna osoba navíc. Nebylo jich s Kristem třináct, ale čtrnáct. Přišel - byť i zcela nepozván, Satan. Kdykoliv se Satan dostane do našeho křesťanského života, potřebujeme umýt. Ne pro spásu, ale pro ten krásný vztah s Ním, který hřích přeruší. (Izaiáš 59:2). 

Všimni si, že Jan vůbec nepopisuje Poslední Večeři! Druhý verš je správně: "Když už byli po večeři (deipnôn ginômai) Ježíš vstal." (verš 4.) Proč Jan nepopisuje Večeři? Něco tak důležitého? Dám Ti můj názor, mám ho od Vernona McGee-ho: V době, kdy Jan své evangelium psal (AD 90-93) byli už Křesťané, kteří z toho počali dělat rituál! Je velmi nebezpečné vkládat důraz na obřad, okázalost, formu víc, než na osobu Spasitele! Nezapomeň na to! Je mnohem důležitější znát Slovo, než jít k příjímání, mluvit jazyky, hojit a podobně! Proč? Protože to říká Ježíš: "A život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal" (Jan 17:3). To je, jak se domnívám důvod, proč Jan přešel Poslední Večeři bez poznámky! 

Co myslí Ježíš tím: "Pakliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Říká nám, že pakliže k Němu nepřijdeme s naším "špinavým prádlem," zůstáváme sice spasení, ale to přátelské pouto, ten pocit, že On je v našem životě - je pryč - a tak to zůstane, dokud k Němu nepřijdeme, aby nás umyl! 

Verš 13:10 se zdá nedávat smysl, že? Problém je, že On používá dvou rozličných slov "louô" a "niptô." V této Bibli je to zřetelnější než v anglické. Jak nás umyje? Žalm 119:9 to naznačuje, i když čeština zde není tak jednoznačná. Jan 15:3 je jasný: Jsme čistí skrze to Slovo, které do sebe přijímáme. Ježíš věděl, že Jidáš Ho zradí. Jidáš nikdy tou koupelí neprošel! Jidáš nikdy neměl víru, která spasí, proto také nemohl spásu ztratit - nikdy ji neměl! Můj křesťanský příteli či přítelkyně: Pakliže chceš mít skutečnou radost v životě, jdi k Němu a nech si umýt nohy! 

Co znamená:"Když já jsem umyl vaše nohy?" (Verš 13:14) Podívej se na: Galatským 6:1! 

Ve verši 13:18. cituje Ježíš Žalm 41:10. Poukaz na Jidáše! Problém není v tom, že by byl ztratil věčný život, on ho nikdy neměl! Jidáš není ovcí, která spadla do bláta - je prase, které se vrátilo do prasečince! A přesto v tom Horním pokoji, Ježíš umyl nohy i tomuto muži! Jidáš to Slovo dostal a zcela ho odmítl. 

Ve verši 13:19 upozorňuje, aby nebyli překvapení, když se to stane. Aby jednou někdo z nich neřekl: "Škoda, že o tom nevěděl!" Uvědomuješ si, že když je Kristus zrazený, je to vždy zevnitř? Hřích, který existuje mimo Církev, ten nevadí. Občas je i někdo "zvenku" spasený. Pouze hřích uvnitř Kristova Těla bolí! 

Dvacátý verš Ježíš přidává, protože Jidáš byl také vyslán, aby učil a zřejmě i uzdravoval! "Ten, kdo přijme toho, kterého jsem poslal, přijímá mne. A kdo přijímá mne, přijímá i toho, který poslal mne!" Nikdo není spasený vírou toho, který zprávu přinesl! Naše spása spočívá ve vyslechnutí Božího slova a přijmutí Krista za Spasitele! Pakliže někdo přijal Krista na základě Jidášových informací, byl spasený právě tak jako ten, který seděl u nohou Ježíše a uvěřil Mu přímo! Ježíš věděl od začátku, kdo Ho zradí a přece se Ho to vnitřně dotklo! Dovedeš si představit tu vlnu šoku, která proběhla místností, když jim řekl, že Ho jeden z nich zradí? Asi si nikdo nepovšiml tu krátkou rozmluvu mezi Janem a Petrem. Bylo zvykem hostitele, aby nabídl nejlepší kousek jídla čestnému hostu. A Ježíš tímto gestem činí Jidáše hostem číslo jedna! Ještě mu nechává otevřené dveře! Jidáš stojí na křižovatce a Ježíš mu nabízí přátelství až do konce. Ještě v té zahradě mu dává příležitost: "Odkud přicházíš, příteli?" (Matouš 26:50). 

Ježíš věděl, co Jidáš udělá - ale "Foreknowledge is not causation!" jinými slovy: Ten fakt, že Bůh věděl, co Jidáš udělá, nenutil Jidáše učinit cokoliv! Potom Satan ovládl Jidáše totálně. Nedomnívám se, že Zlo může člověka ovládnout v jednom okamžiku. Myslím si, že je to graduální, krok za krokem, hřích za hříchem. Ježíš dává poslední příležitost, Jidáš odmítne a Satan ho ovládne plně. Jidáš učinil svobodné rozhodnutí. Ve skutečnosti Bůh "ratifikuje" Tvou volbu. Když řekneš: "Já přijímám Krista za Spasitele," Bůh odpoví: "Tvou volbu schvaluji, přijímám Tě!" Když člověk řekne, že Krista odmítá, jako Jidáš zde, Bůh dá na Tvou volbu pouze svůj "štempl." Zajímavý pohled: Měli svou pokladničku - Ježíš je nekrmil tím, že by stvořil jídlo! Nakupovali jako každý druhý. Jidáš vyšel a byla noc. Pro Jidáše věčná. Co Bůh dělá, dělá pomalu, Satan rychle. 

Satan mnoho času nemá, proto musí spěchat! Bůh má před sebou celou věčnost. Teď se situace v té horní místnosti změní. Celá ta skupina je zřejmě vystrašená a Ježíš jim musí dát odvahu. Obrátit jejich pohled od materiálního k věčnému v rozpravě, která právě začíná. Z lidského pohledu ten kříž je hanbou, porážkou. Z pohledu Boha je to vítězství, spása i sláva. Učedníci se dívají pohledem člověka a proto je třeba jim to vysvětlit! Jidáš je pryč, zůstaly jen "děti." (v 33.) A On jim dává nový příkaz: "Milujte jeden druhého, jako já miloval Vás!" Příteli, to: "Jděte do celého světa a učte o Bohu, který zemřel, aby lidé mohli žít," je v pořadí až druhé! Ježíš dobře věděl, proč to říká! Třicet let později píše Pavel v dopise Galatským 5:15 něco, co by mně mělo šokovat, ale nešokuje. Znám lidský druh jsem přece jedním z nich! 

Zde máme to známé Petrovo prohlášení. Já osobně nemám nejmenších pochyb o tom, že to Petr myslel upřímně! To nebylo nějaké "ego-show!" Ale Petr, právě tak jako my všichni, si neuvědomuje, že: Jakmile začneš vírou v sebe, ve své vlastní schopnosti - vždy, bez výjimky, to projedeš! Je to přesný opak toho, co Tě učí svět! Nevěřím, že by Satan mohl získat nad pravým Křesťanem takovou kontrolu, že bychom prodali Krista jako Jidáš - to je nesmysl - ale my jsme tak slabí! Jaká je to lekce pro nás! Petr si myslel o sobě více, než měl. Pavel správně říká: "Když jsem slabý, jsem silný!" (volně). Uvědomuješ si svou slabost - nebo si myslíš, že na to stačíš sám? Někdo se zeptal kdysi Dwighta L. Moody-ho: "Jste si jist, že máte dostatek odvahy a síly, zemřít pro Krista?" Odvětil: "Ne. Bůh to ode mne zatím nežádá. Ale, kdyby mně o to požádal, jsem si jistý, že by mi dal dostatek síly a odvahy, abych to dokázal." To je ta odpověď! 



Kapitola 14. 

Rozdělení Bible na kapitoly byl výborný nápad, protože se nám všechno hledá lépe, ale někdy to rozdělení není to nejlepší. Co říká Ježíš v kapitole 14. je pokračováním toho, co říkal Petrovi v kapitole 13. Lidé po celém světě hledají mír pro svá srdce, duše. Touží po míru, který svět nemůže - a vlastně nikdy nemohl - dát! Jak mohu mít mír v srdci, když nemám potuchy o tom, kdo jsem a kam jdu? Jaký je smysl mého života? Jaký je účel celé Existence kolem mně? Jsem determinovaný chemickým uspořádáním mé DNA molekuly či mohu rozhodovat o svém osudu? Jsem někomu zodpovědný za svůj život nebo jsem vržený jako kámen do prostoru (vržený kým?) bez schopnosti změnit dráhu? Kámen, který se jednou rozpadne v Nic? Co to vlastně znamená, když řeknu "Život?" 

Zaplnil bych celou stránku otázkami, které mne za život napadly nebo napadly někoho jiného a ten o nich napsal. To všechno nemá cenu zlámané kudly! Buď je celá Existence stvořená někým, kdo má moc takovou Existenci stvořit - Bytost, která je absolutně mocná a inteligentní vykonstruovat všechny ty skutečnosti, které jsou nám záhadou - a nebo jsme náhodné zpotvořeniny, "auschusy", které vznikly jako "zvratek" nemocné hmoty. Bez té Bytosti nejsme schopni najít mír, poznat pravdu, objevit smysl naší existence! Němá hmota nám to neřekne - a i kdyby v tom nejpříznivějším případě jsme něco objevili - nikdy nebudeme mít jistotu, že to, co jsme vyspekulovali, je pravda! Nikdy! 

Bráhma hinduismu je všechno - a všechno je Bráhma. V tom případě Bráhma není nic! Přidám-li k němu Višnu, který údajně všechno udržuje a Šivu, který ničí - mám z toho "galimatyáš," který mi nedává smysl - natož aby dal smysl mému životu! Vezmu-li Alláha Koránu - mám takový nejistý dojem, že toho moc neví! Píše tam, že na tom kříži nezemřel Ježíš, ale někdo jiný, asi Jidáš! Potom tam píše, že Alláh nemá syna a že zničí jednou všechny, kromě následovníků Mohameda! Nenašel jsem lásku pro sebe, slabého chybujícího člověka! Vezmi Budhu. Ten učil náboženství bez Autority, bez Boha. Ale já potřebuji skálu, o kterou se mohu opřít, když je mi úzko! Když se na mně celý ten nepochopitelně obrovský vesmír tlačí! Potřebuji někoho, kdo dovede říci: Slunce, zastav se! A slunce se zastaví! Potřebuji někoho, kdo řekne: Lazare, vstaň! A Lazar vstane! Potřebuji někoho, kdo kontroluje všechno! Nezajímá mně návrh: Pakliže se budeš snažit, jednou splyneš v tom vesmírném oceánu klidu, míru, nonexistence. To mi přece slibuje i ateista! Já potřebuji někoho, kdo mi - přes všechny mé chyby, hříchy a kopance - řekne: "Ať jsi jakýkoliv - věř mi a miluj mně! Já jsem Tě miloval dávno před tím, než jsi mne poznal. Já jsem za Tebe zemřel, abys Ty mohl jednou se mnou žít. Já Tě omezuji pouze tam, kde by Ti to mohlo uškodit! Věř mi a budeme spolu věčně žít!" A to je přesně to, co já potřebuji! 

Verš 14:1. "Věříte v Boha, věřte také ve mně." Sloveso "věřit" má vždy předložku! Buď "na," nebo "v." Když Jan mluví o víře, která spasí, vždy tam připíše předložku! Víra není něco pasivního, neaktivního - víra je důvěra! Věříš, že Tě tramvaj dopraví domů? Jak se dostaneš domů? Vírou, že existují tramvaje? Ne! Musíš nastoupit do té tramvaje a pak se domů dostaneš! A tím stejným způsobem jsi spasen! Ty uvěříš Kristu - svěříš Mu svůj život. Věřit v Boha znamená, že nejsi ateista, ale být Křesťanem znamená, že jsi zaměřil veškerou svou víru na Krista... 

Verš 14:2. Jeden z mých nejmilejších veršů. Nejdříve si to osvětleme: Já vidím "Otcův dům," jako celý ten nekonečný vesmír kolem nás. Žijeme na velmi mrňavé, nepatrné planetě. Prášek v prostoru. Slavný sir James Jeans to nazval expandujícím vesmírem. Myslel tím, že se všechno roztahuje, rozlétá ohromnou rychlostí do prostoru (co to je - prostor?). Potom jsme začali hledat, zkoumat, spekulovat. Přišli jsme na to - doufám, že je to pravda - že naše sluneční soustava je jako Přední Kopanina, pakliže naše Galaxie je Prahou. Pak jsme zjistili, že těch galaxií je, možná, tisíce miliard! Potom jsme objevili kvasary, což jsou radiové zdroje galaktických hmotností. Je to německé jméno naznačující, že nevíme co to je. My prostě nemáme zdání, jak veliký vesmír je! Je zcela možné, že je nekonečný. Plácám! Musí být nekonečný, jinak se tě zeptám, co za tím koncem je! Ježíš musel mít úsměv na tváři, když pronesl: "V domě mého Otce je mnoho příbytků!" Nakonec On ví, kolik jich je! Možná, že se to nikdy nedozvíme... 

Pochybuji, že Bůh má - někde ve vesmíru - vyvěšené cedule: "K pronajmutí." Nemyslím tím, že by někde žili lidé, na jiných planetách! Zdá se, že jedna planeta plná "homo sapiens" je víc než dost na celý vesmír! Domnívám se však, že tento vesmír je zaplněný stvořenými inteligencemi, které pozorují tento zápas Dobra a Zla. A zde vidí něco unikátního! Oni ví o Boží moci a moudrosti. Neví však nic o Boží lásce! Až teprve když Druhá Osoba přišla na tuto planetu a zemřela za hříchy obyvatelů této planety, pak viděli manifestaci lásky! Bůh mohl, bez nějakých výčitek svědomí, jedním mrknutím vyhladit celé lidstvo. Jenže tím by demonstroval svou sílu - ne lásku! Bůh dokázal, že nás miluje a to je to nejúžasnější poznání! 

"V domě mého Otce je mnoho příbytků." To řecké "moné" znamená "obývací místo". Bůh má ten svůj vesmír zaplněný "příbytky." Ježíš to ještě zdůrazňuje, když na pravdivost tohoto prohlášení klade svou reputaci. Buď Mu věříš - nebo nevěříš! Janova Apokalypsa nám říká, že tento vesmír je plný inteligentních tvorů, které nejdříve odhadoval na "tisíce krát tisíce." Později uviděl další a přidal "tisíce tisíců." Příteli, my máme úžasného Boha! Člověk vidí ty miliardy lidiček na Zemi a občas ho napadne, zdali se jednou, při tom "Velkém Stěhování" někde mezi těmi příbytky neztratí. Ale Ježíš šel napřed, aby pro nás připravil místo! Nikdo jiný tam "dekret" na apartment nedostane! Pouze ti Jeho. Měli jsme to ve Starém Zákoně - ale možná že jsi už zapomněl, tak to vezmu ještě jednou. Za prvé: Verš 3. je vůbec první slib v Bibli, že Bůh někoho vezme k sobě do místa, které sám připravil! Naděje generací Starého Zákona byla: Věčný život v celé Zaslíbené Zemi - ne pouze na tom kousku, který byli schopni vybojovat! Země Zaslíbená a kolem národy lidí, kteří budou navštěvovat Jeruzalém, aby poznali toho pravého Boha. Bůh řekl sice Abrahámovi, že jeho potomky rozmnoží jako hvězdy na nebesích - ale nikdy mu neslíbil, že ho na hvězdy vezme! 

Učedníci jsou zřejmě zmatení a i "vyjukaní", když jim oznámí, že vezme ze Země lidi - počínajíc apoštoly - někam do prostoru! Do místa, které On jde připravit. Je to poprvé, co se o tom zmínil - ale ne naposled! V dopise do Tesaloniky, kapitole 4., o tom píše Pavel a Jan v Apokalypse 21. toto místo popisuje! Bude to nové město, nový koncept bydlení a tam budou naše "apartmenty." "Kam já jdu víte a cestu znáte." Ježíš ví, že v krátkém čase tito lidé budou konfrontování Jeho křížem a proto se je snaží mentálně "zdvihnout" z této Země do Jeho nového města, aby se vymotali z hrůz blízké budoucnosti pomocí představ toho, co na ně zde čeká. Říká jim dvě věci: Místo určení "kde" a cestu, která vysvětluje "jak." Mezi nimi sedí jeden, kterému říkáme "nevěřící Tomáš!" Zdá se, že má vždy nějaké pochyby a vznáší otázky. Já osobně jsem rád, že tam byl, protože je to velmi dobrá otázka! Kdybych tam byl, vznesl bych tuto otázku asi já! Kdyby se Tomáš nezeptal, neměli bychom tu Jeho úžasnou odpověď, která je Kristovo evangelium v kostce. Velmi malé kostce, ale srozumitelné! Ukazovací zájmeno "ta" v první větě šestého verše je vlastně v řečtině přídavné jméno! "Já jsem ta cesta!" On není pouze osobou, která tu cestu ukazuje - On je tou cestou! 

Žádný kostel, žádný obřad, žádné kropení vodou či cokoliv jiného v tomto vesmíru, Tě nemůže přivést k Bohu! Nic, nic! Dále Kristus je Pravda! On je standard pravdy, Neříká, že mluví pravdu, i když, pochopitelně, pravdu mluví. On je tou pravdou! Dále je Život. Neříká, že je živý - On je Zdrojem, Původem života, jak pro tu nejprimitivnější rostlinu, tak pro ty nejdokonalejší spirituální bytosti. Druhá věta stejného verše je slepou uličkou pro všechny kulty, kultíky a "ismy." On prohlašuje, že ta jediná cesta k Bohu vede skrze Něj! 

Jak dogmatické, že? Toto prohlášení mi vyčítala spousta lidí! Nemají rádi Bibli, protože je dogmatická! Plně souhlasím. Jedna z vlastností pravdy je dogmatičnost! Moje učitelka v obecné škole byla velmi dogmatická! Tvrdila nám, že dvě a dvě jsou vždy, bez výjimky, čtyři! A trvala na tom, ať už se jednalo o jablka, peníze či slony! Pravda musí být, nevyhnutelně, dogmatická! Jistě, existují dogmata, která nejsou pravdivá - je mnoho lidských pošetilostí, které jsou dogmatické. Ale u pravdy je to životně důležité. Když se budu ptát na cestu, nechci odpověď od člověka, který si není jistý, právě tak jako od člověka, který si myslí, že ví, ale vlastně nic neví! Jednou, doufám, budu moci Tomášovi za tuto otázku poděkovat! Zapříčinila odpověď, kterou následovaly miliony lidí za posledních devatenáct set let! 

Máme další přerušení: Tentokráte má otázku Filip. Filip byl opakem povídavého Petra. Zdá se, že mluvil velmi málo. Kdykoliv o něm slyšíme, přivádí někoho k Ježíši. Přivedl Natanaela, ti Řekové k přišli němu. Filip ukazuje snad nejvyšší aspiraci člověka - vidět Boha. A já se zeptám Tebe, který to čteš: Jaké jsou Tvé aspirace? Bohatství? Vzdělání? Sláva? Úspěch Tvých dětí? Mohou to být cíle dobré - ale ten Filipův je asi ten nejvyšší. Teď se ovšem objeví otázka: Je "vidět" totožné s "věřit?" Nebo ještě lépe: Znamená vidět, "porozumět", "pochopit"? Pakliže uvidím, stane se moje víra jistotou? Bude nezvratitelná? Ve skutečnosti říká Ježíš Filipovi: "Po tak dlouhý čas jsi se mnou - viděl jsi mne celou tu dobu. Znáš mně, Filipe? Skutečně mně znáš? Víš, kdo jsem? Porozuměl jsi mi? Víš, proč tu jsem? Ale uvědom si, že Ježíš Filipovi tu jeho žádost nevyčítá. On nás zná! "Pokud neuvidím, neuvěřím!" je naše heslo, že? 

Vezmi tento příklad: Tam na té hoře, ti ti viděli Ježíšovu slávu, že? A co se stalo? Všichni tři to viděli, ano? A "vidět," znamená věřit!? Sleduj: Všechna čtyři evangelia popisují Petrovu zbabělost, pouze pár dní po tom! Všichni ti tři "věřící," se tam v té zahradě, při zatýkání Krista, rozutečou jako kluci! A Jan, "miláček Páně", uvěřil teprve, až uviděl prázdná plátna v Ježíšově hrobce! (20:8) Tři roky s Ním chodili, jedli, spali, rozmlouvali - tři roky Ho poznávali - a přece Ho neznali, i když Ho viděli! 

Moje vlastní "krédo", po všech těch zkušenostech, je asi takovéto: Po zvážení všech, mně dosažitelných, poznatků, jsem se rozhodl, že existuje Bůh. Uvěřil jsem skrze Jeho dopis - Bibli, že On stvořil všechno, co existuje. Pochopil jsem z tohoto dopisu, že tento Bůh je: Všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. Ale dále jsem uvěřil, že ten Bůh je: Dokonale laskavý, trpělivý, plný lásky, kterou nejsem schopen obsáhnout, ani jí porozumět! Ale hlavně: Že je dobrý, a že mi nechce ublížit! Že mne miluje - i když nechápu proč - tak moc, že přišel na tuto Zemi, aby za mne zaplatil - On sám! - ten dluh, který Mu dlužím. A že já sám tento dluh nemohu zaplatit, i kdybych chtěl! Že On si přeje, abych byl dobrý - a já toho nejsem schopný! A přesto mně miluje tak, že mně adoptoval do své rodiny. Adoptoval jen proto, že jsem Mu uvěřil! Bez dobrých skutků, kterých schopný nejsem. Ano, jen proto, že jsem Mu uvěřil, že On to učinil za mne. To je vše, co ten můj Bůh ode mne chce a také to jediné, co jsem schopen dát! Doufám, že se opakuji - mám jen obavu, že se neopakuji dost často! 

Pokračuji: Abys porozuměl, Ježíš zde používá řecký výraz "éídô," což znamená "uvidět a porozumět." V češtině ani v angličtině tento rozdíl ve výrazech "viděti" není. Setkáme se s tím podrobněji ve dvacáté kapitole, při té scéně Petra a Jana u hrobky. "Kdo viděl mně, viděl Otce" - neznamená, že vidíš totožnou osobu - vidíš stejnou osobu! Stejnou osobu v moci, charakteru, lásce a ve všem jiném! "Já v Otci - Otec ve mně" nebo "Já a Otec jsme jeden." Stále mluví o tom stejném! Povšimni si, že Ježíš se nikdy neodvolával na svou vlastní inteligenci, na svou vůli dělat rozhodnutí! Vždy hovoří o vůli Otce. Nakonec se odvolává na své skutky: "Nevěříte-li mně, věřte mi skrze mé činy!" To je také důvod, proč On zázraky dělal! Musel se nejprve prokázat, že přichází od Boha - jak jinak by Mu lidé věřili? 

Abys porozuměl verši 12, musíme se na to podívat blíže. Když byl Ježíš zde na Zemi, předvedl takové zázraky, které nikdo nikdy nepřekoná! Už jsi slyšel o člověku, který by promluvil a mrtvý, který byl v hrobě 4 dny, vstane a vyjde ven z hrobu? Už někdo nasytil 20 tisíc lidí - bez nějakého triku - tím, že stvoří jídlo? Už někdo někdy pouhým slovem zastavil bouři? Už někdo vyléčil člověka 38 let neschopného chodit pouhým "vstaň, vezmi si své lože a jdi domů?" A přesto říká, že budou dělat větší skutky nežli tyto! Jak tomu rozumět? Když byl Kristus na Zemi, dělal zázraky jako uzdravování, vzkříšení, hojení. Teď se tě zeptám: Co je víc? Uzdravit duši nebo uzdravit tělo? On uzdravoval fyzická těla lidí - my máme privilegium učit o Něm a tím dávat lidem příležitost k ozdravení jejich duše a získání věčného života! Když Petr, který Ježíše krátkou dobu před tím zapřel, měl první "vystoupení" v den Letnic, tři tisíce lidí přijalo Krista! To se Kristovi nikdy nestalo! Misionáři, hlavně v minulém století, vyrazili do všech koutů světa a uzdravovali tisíce a tisíce duší. Žili mezi kanibaly v Tichomoří, mezi divochy v temné Africe, umírali v pralesích Amazonky a Orinoka, učili mezi Indiány v Severní Americe, mezi Eskymáky na Aljašce. Učili, umírali - a po nich přicházeli další a další. A to je to, čemu náš Spasitel říká "větší skutky." 

Verše 14:13-15 byly vždy špatně pochopené! Většina lidí tyto verše chytí jako pes kost a utíkají s nimi po světě! Potom si stěžují, že "Bůh nesplnil jejich modlitby." Modlili se za něco či někoho - a nestalo se nic! Tito lidé "včítají" do tohoto prohlášení něco, co tam není! Za prvé: Bůh nikdy neodpoví na sobeckou modlitbu! Neodpoví ani na nesobeckou, která neoslavuje Otce, skrze Syna! Co to znamená "V mém jménu"? To znamená, že jsi ztotožněn s Kristem, spojen s Ním a tak stojíš vlastně v Jeho místě! A tak, když se modlíme, aby skrze naše přání byl oslaven Bůh, pak Bůh takovou modlitbu přijme. Spousta lidí se mnou nebude souhlasit, ale já jsem došel k názoru, že ta nejlepší modlitba je: "Staň se Tvoje vůle, Otče!" Za prvé: On ví nejlépe, co je třeba - je moudrý. Za druhé: Udělá to, co je pro nás nejlepší - miluje nás! A naše láska k Němu se ukazuje v naší poslušnosti a věrnosti a důvěře! 

Verše 14:16-17. Toto je unikátní skutečnost věku, ve kterém žijeme: Boží Duch byl na této Zemi již od počátku - ale teprve po odchodu Ježíše vešel do srdcí těch, kteří přijali Krista. Správné jméno je řecky "parakléitôs", "advokát", "poradce", "zastánce." To anglické "Comforter" jsou dva výrazy: "Com" = "podél, vedle sebe" a "fortis" což znamená "síla." Je to ten Silný, Mocný, který v nás pobývá už na vždy. Ježíš neříká, že "Svět Ho nepřijme," ale že "Svět Ho přijmout nemůže!" Kdyby si každý tuto pravdu uvědomil! Duch Boží je schopen otevřít Boží Slovo tak, aby ten kdo věří, jej pochopil. Ten, kdo nevěří, musí nejprve uvěřit v Ježíše Krista jako Spasitele. Člověk tohoto světa Ho není schopen vidět, protože Bůh musí být milován a uctíván "v Duchu a Pravdě" (4:23). Pouze Duch Svatý může otevřít zrak a sluch, abychom Písmo pochopili. Bez něj je Bible pouze knihou historie, poesie a starých bájí. Boží Duch, Učitel, vešel do srdcí Božích dětí... 

Verše 14:19-20. "V onen den." Jaký den? To je ten den, ve kterém žijeme - den, který počal Letnicemi. "Vy ve mně - já ve vás." Už jsem to psal v úvodu. To je tak hluboké prohlášení, jedno z nejhlubších v Bibli. "Vy ve mně" znamená pochopitelně spásu. Být spasený znamená být v Kristu. Proto Petr mluví o tom, že jsme spaseni skrze křest. (1. Petr 3:21). Křest jako identifikace neboli ztotožnění se s Kristem. To není postříkání vodou! Bůh vidí pouze dva druhy lidí: Jedni v Kristu, druzí mimo. Buď jsi v Něm skrze víru - a nebo si stále nosíš své hříchy, jako okrasu na zádech! 

"Já ve vás." To znamená - jak já to cítím - očistění, posvěcení toho, ve kterém Kristus žije. To je ten náš křesťanský život zde na zemi. Nádherně to zobrazuje Pavel v Galatských 2:20. Neříkej, že miluješ Krista, když se nesnažíš dělat to, co Ti říká! On říká jasně, že se ukáže těm, kteří Ho milují. Tím nemyslí nějakou viditelnou manifestaci, ale jak říká později, bude to Boží Duch, který nám ukáže Krista. A jak to udělá? Ukáže nám Ho v Písmu, v Bibli, kde je Kristus jasně manifestován. Chceš poznat Boha? Studuj Jeho dopis! 

Verše 14:22-24. Juda jako by říkal: "Tohle všechno je OK - ale nezapomněl jsi na svět?" Chová se jako první misionář! Ježíš odpovídá, že způsob jakým se svět o Něm dozví, je skrze nás - poslušnost je imperativní! Tvé vzdělání, Tvá příslušnost ke kterékoliv denominaci nemá cenu zlámané kudly! Tvá láska k Němu, Tvá věrnost a poslušnost - je cestou k úspěchu! 

Verše 14:25-31. Ježíš nezapomněl na svět - myslí na něj, když shromáždil všechny apoštoly do té horní místnosti. Proč? Aby jim dal veškerou pravdu, kterou jsou schopní v té chvíli "absorbovat!" Později po Letnicích je bude Svatý Duch učit, co mají říkat. Bude je učit všechny detaily posledních tří, možná čtyř let. Budou vědět i podrobnosti událostí, u kterých nebyli osobně přítomni, jako rozmluva Ježíše s Otcem poslední noc před Golgotou a další. 

Verš 14:27. Nás vede zpět na počátek této kapitoly. Jsou to Jeho poslední slova útěchy. Mír, o kterém zde Bůh-Syn mluví, není ten mír, který dostaneš, když si uvědomíš, že ti Bůh odpustil, vymazal tvou špínu. Toto je nádherný, nevysvětlitelný mír, který dostaneš do duše, když skutečně miluješ Boha! Když upřímně řekneš: "Prosím Tě, vezmi ten volant mého života do ruky - Ty umíš řídit lépe!" To je ten mír těch, kteří jsou v Boží vůli. 

Verš 28. "Otec je větší, nežli já." Definici Trojice znám takto: Jsou tři osoby v "théiôs," "thélésis," nebo "théôstés." Angličtina má termín: "Godhead," čeština "Božství." Ježíš zde hovoří ne v božské podstatě, ale v lidské. Ježíš přišel jako člověk trpět a zemřít - což Bůh nemůže! Pouze jako Syn člověka může sloužit jako Mesiáš! Kromě tohoto aspektu, Bible nikdy nedělá rozdíl mezi Otcem a Synem. Mezi slávou Otce a slávou Syna! 



Kapitola 15. 

Patnáctá kapitola je částí rozpravy v Horní místnosti, i když část - podle mého názoru - mluvil Ježíš už na cestě k zahradě. Usuzuji tak podle poznámky: "Vstaňme a pojďme odtud!" Myslím si, že někde mezi horní místností a Getsemanskou zahradou, mluvil náš Spasitel obsah veršů 15. a 16. Většina odborníků na Písmo se domnívá, že to Ježíš učil cestou skrze údolí Kidron. Jak tak procházeli kolem bran Chrámu, které byly zhotoveny kováři v Řecku a zdobené vykovanými hrozny vína, Ježíš podává svou alegorii na vinný kmen a větve. Víme také, že byl plný měsíc, protože to bylo v době Velikonoc. 

Ta vinná réva znamená bez pochyby Izrael. Proč? Žalm 80:9, Izaiáš 5:1-7, Jeremiáš 2:21, Ozeáš 10:1! To snad stačí! Ale teď jim, učedníkům, říká Ježíš něco zcela revolučního! Nám se to zdá být normální - pro ně to byl šok! "Já jsem pravý vinný kmen." Pro to slovo "pravý" je zde použito řeckého "alethinos," což znamená "ryzí", "původní", "autentický", "opravdový". Je to antiteze oproti falešnému, nepravému, zdánlivému. To stejné "alethinos" používá již dříve, když mluví o světle. Jan Křtitel světlo odrážel - Ježíš je to "alethinos" Světlo. Nezapomeň, že učedníci měli židovské koncepty, které se naučili ve Starém Zákoně. Nyní jim Ježíš říká, že Izrael není ta pravá vinná réva! Jejich ztotožnění s Izraelem a izraelským náboženstvím není nadále už primární. "Já jsem ten pravý vinný kmen!" Co učí, je: "Ztotožňujte se se mnou, ne s Izraelem!" A to je ten nový, revoluční poznatek! Náš Spasitel zde prohlašuje velmi jasně, že identifikace s národem nebo náboženstvím není důležitá. My máme být ztotožněni s Kristem! My jsme v Kristu křtem Božího Ducha, který nás "zapečetil" do Kristova Těla v okamžiku, když jsme uvěřili v Krista jako Spasitele, který zemřel za naše hříchy. 

Ratolesti nebo větve musí být připojeny ke kmeni! Proč? Aby mohly nést ovoce! Ve verši 2. Ježíš o spáse nemluví! Už jsem to psal: Jsou pouze dvě skupiny lidí na této Zemi: V Kristu a mimo Krista! A tak, když říká: "Každá ratolest ve mně," mluví o "svých!" A mluví o ovoci! Nezapomeň na to! "Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává." Znamená to ztrátu spásy? Ne! Odstraňuje tuto ratolest od příležitosti "přinášet ovoce" = od radosti z toho, že něco pro Něj děláš a - hlavně - od možnosti získání odměn! (1. Korintským 3:13-15). 

Verš 15:6 opět vypadá, jako bys ztrácel spásu! Nezapomeň, že celá tato pasáž hovoří o přinášení "ovoce" a ne o spáse! Mluví o tom, co je výsledkem spásy Tvé duše! Co je vlastně to ovoce? V dopise Galatským Pavel píše, co je "ovoce." To je v první řadě to viditelné ovoce v životě Křesťana! Pakliže má člověk toto ovoce, bude získávat lidi pro Krista už svým vlastním životem! Je mnoho lidí, kteří byli odstaveni Kristem na "mrtvou kolej." Byli odstaveni - a někdy i - zemřeli a šli domů, protože zde byli jen pro ostudu! Podívej se na Ananiáše a jeho ženu! (Skutky 5:1) Bůh je odstranil, protože tím, co udělali, se zcela vyřadili z možnosti "přinášení ovoce." Ztratili spásu? Pakliže ji měli, tak ne! Ztratili odměny? Ano! Nemám potuchy, co znamená mít či nemít odměny od Krista, ale když Pavel říká, že tam budou někteří stát - bez jakéhokoliv ovoce pro Krista - jakoby "prošli ohněm." (1 Korint. 3:15), o takový příchod domů nestojím! 

Verše 15:3. "Nyní jste čistí skrze to slovo." Očistná moc Božího Slova je něco nádherného! Slýchávám tolik o moderních zázracích - ale nikdy jsem je neshledal příliš "zázračnými"! V žádném případě nedosahovaly úrovně vlastní "reklamy"! Na druhé straně, ty skutečné zázraky, bez jakékoliv reklamy, bez velkého hluku, provádí denně, po staletí, Boží Slovo! Podívej se, co o tom píše jeden z těch, kteří viděli skutečné zázraky: 1. Petrova 1:22-23. My jsme se narodili znovu - tentokrát ne do lidské, ale do Boží rodiny - skrze to Slovo! Jak? Uslyšeli jsme o tom Slovu, poslechli jsme si to Slovo, prostudovali jsme si to Slovo, abychom si pro sebe ověřili, zda jej můžeme přijmout za pravdu. Potom, když jsme si byli dostatečně jistí, přijali jsme to Slovo do srdce! "A to Slovo bylo Bůh." My jsme přijali do srdce Krista - Boha a ten nás svou přítomností očistil. A jak tak jdeme životem, ušpiní se nám nohy - potřebujeme je umýt. Jak? Žalm 119:9 to řeší. Ta skutečná zkouška toho, zda jsi upřímný a pevně rozhodnutý být v tom nejlepším vztahu k Bohu je, zda opravdu studuješ Jeho Slovo a zda to Slovo má vliv na tvůj život! 

Neptám se Tě, zda se snažíš být "dobrý" vlastním úsilím! Ptám se Tě, jak často pouštíš to Slovo za volant tvého života! Když bych tak mohl dát Šalamounovu moudrost do jedné věty, napsal bych to takto: Věř Bohu celým svým srdcem, nespoléhej se na vlastní inteligenci - nauč se používat Jeho Slovo jako kompas na všech cestách svého života! "Zůstat v Něm," znamená stálé spojení s Ním. Mluvili jsme o čistící vlastnosti Slova. To je to "zůstat v Něm". Pamatuj si, že kdykoliv uděláš něco, co "nehraje" s Jeho Slovem, "umazal jsi se" a mrak vešel mezi Tebe a Boha. Potřebuješ každý den s Ním strávit čas, který si k tomu určíš. Čas, ve kterém Mu povíš všechno, co On sice už dávno ví, ale chce to slyšet od Tebe! Ty s Ním musíš souhlasit, že ta Jeho cesta je ta správná! Občas se ocitneš na cestě, která se sice zdá být velmi příjemná, pohodlná a i správná, ale pakliže to není cesta Jeho, zavede Tě do zkázy! 

Verš 15:14. Ano, nazývá nás "přáteli", ale nezapomeň si přečíst i zbytek věty! Nechtěl bych, abys to chápal v tom moderním sentimentálním pojetí. Kristus je Bůh! A to v první řadě! Je krásné říkat: Bůh je mým přítelem - ale - děláš všechno, co On od Tebe očekává? 

Verše 15:15-16. Ježíš říká, že nám otevřel své srdce, abychom pochopili všechno, co On nás učí. Vzpomeň si, že Bůh prozkoumal Abrahámovo srdce, aby mu mohl odhalit Boží plán, protože Abrahám byl Jeho přítel! A teď Kristus odhaluje svou vůli pro nás. To je přesně to, co by přítel učinil, že? Kolik lidí, které jsi potkal(a) na své cestě životem, kolik z nich ti otevřelo své srdce? Jeden z rysů, podle kterého se pozná pravý Křesťan je, že kdykoliv má problém, jde k Němu, aby dostal porozumění, radu, povzbuzení. 

Povím Ti takovou starou veselou povídku: Jeden chlapík, který byl po dlouhá léta zlodějem, jednoho dne přijal Krista do svého srdce a byl spasený. Později studoval, až se stal takovým venkovským kazatelem. Stále však byl vlastně ještě křesťanské "baby." Jednou pozdě večer se vracel domů z kostela. Jak tak jde kolem velké slepičárny plné drůbeže, přišlo na něj veliké pokušení. Náš chlapík se okamžitě zastavil a pronesl tuto modlitbu: "Drahý Bože, Tvůj majetek je ve velikém nebezpečí - a já nemám na mysli ty slepice!" A tak přicházíš k příteli, když máš problém. 

Verše 15:17-19. Křesťané se mají mít rádi! Jistě, jsme každý jiný a někdy mám potíže, ale - a teď dávej dobrý pozor - dám přednost cikánovi, který je opravdovým Křesťanem, před intelektuálem, který je ateistou! Fakt, že jsem ještě nepotkal cikána, který by byl skutečným Křesťanem, mou zásadu nezlehčuje! 

Verše 15:18-27. Mezi Starý a Nový Zákon jsem vložil - jen tak ze žertu - dvě stránky "Varování." Ježíš o tom mluvil mnohem dříve! Pamatuj si: Pakliže jsi Boží dítě, svět Tě bude nenávidět! Ze zkušenosti si myslím, že popularita kteréhokoliv Křesťana bude vždy ukazatelem, jak věrně representuje Krista ve světě! Já nevěřím, že Křesťan může být populární v tomto systému světa! Svět nebude mít nikdy rád pravé Boží dítě! Světu budeš populární, bude Tě mít rád, pakliže budeš z tohoto světa. A nemysli si, že musíš jednat jako nějaký super-svatý, aby tě svět nenáviděl! A to je to nejtěžší, speciálně pro mladé lidi, kteří touží být populární! Ještě jednou mé upřímné varování: Pozor na "Křesťany," kteří jsou ve světě příliš populární! Křesťane, nemáš právo být populárnější, nežli byl Kristus! "Když vás svět nenávidí, uvědomte si, že mně nenáviděl před vámi!" Už Tě to učím od počátku: Svět nebude nenávidět ideu Boha! Boha jako nejasnou, mlhavou vesmírnou "Sílu." Dokonce jsou s Tebou ochotni o takovém bohu polemizovat! Hlavně u piva. Koho svět nenávidí je Kristus! Ty můžeš chodit po světě s půlmetrovou plackou "Věřím v Boha" a být populární! Zkus to s Ježíšem z Nazaretu - a Tvá popularita rychle zmizí! Kdosi kdysi řekl: "Bůh stvořil člověka k obrazu svému a nyní si tvoří boha ke svému obrazu člověk." Lidé nenávidí Krista, protože ten falešný bůh, kterého si stvořili, není otcem Ježíše Krista! Člověk potřebuje boha, který mu schválí špínu jeho srdce a duše! 

Opakuji: Kristus nás nabádá, abychom milovali jeden druhého. Pravda, občas k tomu potřebujeme Jeho pomoc! Potom hovoří o tom, že pakliže se budeme hlásit k Němu, svět nás bude nenávidět. Dále učí, že by bývali neznali hřích, kdyby On nepřišel. Vysvětlím: Jejich osobní hříchy byly úplná nula v porovnání s hříchem odmítnutí oběti Boha-Syna! Dávej pozor: Jsou nejenom odstupňované odměny v nebi - jsou také různé stupně potrestání v pekle! Člověk, který slyší o Kristu a obrátí se k Němu zády, je jako Jidáš Iškariot, který Ho také odmítl! Odmítnout Krista je největší hřích tohoto světa! Ježíš varuje před tímto nebezpečím v této kapitole. 



Kapitola 16. 

Verše 16:1-3. On nechtěl, aby ti první, kteří měli začít s evangelizací v jejich době, byli překvapeni, ohromeni, zastrašeni tím, co se nevyhnutelně muselo stát. Jednou z vlastností zakladatelů druhých náboženstvích je, že se snaží vykreslit zářivou budoucnost pro své přívržence. Ukázat výhody, mlčet o nevýhodách. Jak rozdílný je přístup Boha! Zatím co nám říká, že jde domů, aby pro nás připravil obydlí, na druhé straně varuje, že pakliže budeme následovat Jeho, budeme muset opustit, vzdát se mnoha věcí. 

Připomíná mi to jedno přirovnání, které jsem slyšel před lety: Jde chlapík v noci domů lesem. Je mlha, dobře nevidí a sejde z cesty. Nemá ani tušení, že se dostal až k hluboké rokli. Udělá krok a padá dolů. Jak tak v hrůze padá, bezděky se zachytne kořene stromu, který tu kdysi rostl. Teď tam ve strachu visí a volá: "Je tam někdo, kdo by mi pomohl?" Po několika okamžicích se ozve shora hlas: "Já ti pomohu. Udělej přesně to, co ti řeknu!" "Díky Bohu, udělám co řekneš. Co musím udělat?" "Pusť se!" zní odpověď. Několik vteřin ticha. "Je tam ještě někdo jiný?" ozve se znovu ten chlapík. Ano, zdá se to být nadnesené, přehnané. Není! To je přesně to, o čem Ježíš mluví! Nemůžeš se držet Krista a světa najednou! Nefunguje to! Kristus chce plnou důvěru! Jeho děti budou sice ve světě, ale do tohoto světa nepatří! Ježíš to ujasnil hned na začátku. Řekl, že Jeho následovníci to nikdy nebudou mít lehké v tomto systému světa. Všechny hlavní církve, místo aby zaujaly stanovisko Krista, vyšly do světa se sebevědomým cílem přeměnit svět pro Krista. Nepodařilo se jim to ani za devatenáct set let. Pokusily se zpopularizovat náboženství, udělat ho přitažlivým, zajímavým pro svět. Jejich argument je: "Musíme to dělat, abychom získali svět" Kdo jim řekl, že zevangelizují svět? Co se říká v Matouši 7:13-14? Kolik lidí se zachrání? Jenom On to ví, ale naznačuje, že jich mnoho nebude! Ve Skutcích říká Pavel Felixovi o soudu. Takové diskuse lidé rádi nemají! Každý je Boží syn či dcera - každý jednou půjde do nebe! To je něco, co lidé rádi slyší! Mikuláš s andělem a čertem, který nakonec obdaruje všechny! Nebo ten starý, polo-senilní dědeček, tam někde nahoře, který nemá přehled o tom, co se děje na Zemi! 

Verše 16:12-15. Prozradím ti jednu pravdu: My, sami od sebe, toho moc nevíme! Od nás se očekává, že budeme zvětšovat naše poznání Boha a že naše láska k Němu poroste. Čím více Ho poznáváš, tím více si uvědomuješ, co On vlastně pro Tebe udělal! A jak na to? Samotná četba Bible - bez pomoci Božího Ducha, Ti sice přidá na poznání faktů - ale jádro věci, které jde do srdce místo do hlavy - se dozvíš pouze od Boha! Povšimni si sedmi stupňů, jak je Ježíš podává: 1) Duch Svatý, jinak Duch Pravdy, přišel. 2) Povede tě do celé pravdy. 3) Nebude mluvit o sobě. 4) Bude mluvit to, co uslyší. 5) Poví ti, co má přijít. 6) Bude oslavovat Krista. 7) Co přijme od Krista, to Ti ukáže. 

Teď si to vyzkoušej: Jsi někde ve shromáždění. Slyšíš: "Duch Svatý mluví ke všem přítomným." "Duch Svatý pracuje mezi námi." "Duch Svatý dělá to a to." V minutě, jak slyšíš taková prohlášení, Ti musí být jasné, že tam Boží Duch není! Proč? Protože Ježíš nám řekl, že Duch Svatý nebude mluvit o sobě, ale bude oslavovat Krista! Příteli, až budeš studovat Bibli a pojednou, tak koutkem oka "zahlédneš" Krista a uvědomíš si, jak je nádherný, pak si můžeš být jist, že je to Duch Svatý, který Tě právě učí "jádro věci." Proč? Protože Kristus řekl: "A On mně oslaví." "On bude mluvit o mně..." 

V patnáctém verši se Ježíš opět staví na roveň Bohu Otci. Cokoliv má Otec, má i Ježíš. A pouze Duch Boží nám to může ukázat. "Oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani nevešlo do lidské mysli (srdce) to, co Bůh připravil pro ty, kteří Ho milují," píše Pavel v prvním dopise do Korintu 2:9-10 a dodává: "Ale Bůh nám to odhalil skrze svého Ducha." Jenom Duch Svatý je schopen nám vysvětlit hluboké myšlenky našeho Boha. 

Verše 16:16-27. "Chvíli mne neuvidíte a opět mne uvidíte". Učedníci byli zmatení. Co tím myslí? Vysvětluje jim svou smrt "neuvidíte" - potom vzkříšení - "opět uvidíte." To druhé "neuvidíte, protože já jdu k Otci," již trvá devatenáct set let. Ale ať se nikdo nesplete! On se jednou vrátí! Všechny ty ironické, jakoby moudré, úsměvy na tvářích zmrznou - a celý svět pochopí, že Bůh vždy své slovo drží! Příteli - přítelkyně: Ať jsi kdekoliv v tomto zkaženém, nečistém světě - jestliže jsi přijal(a) Krista do svého srdce, jsi Boží dítě a na tomto faktu se nezmění nic, jestli jsi chudý, bohatý, zdravý, či umíráš-li na rakovinu, stářím, či na Aids. Zůstáváš Božím dítětem a "nikdo už tě z Jeho ruky nevytrhne!" Už po třetí jim říká, aby žádali v Jeho jménu. A znovu bych chtěl upozornit, že nelze vzít jakékoliv přání a "přišpendlit" ho hned za: "Ve jménu Ježíše Krista, amen." To zde Ježíš neučí! Nezapomeň, že Jeho učedníci se nikdy k Bohu nemodlili ve jménu Ježíše Krista! Nakonec jim říká, že Otec je miluje - že není nějakým tyranským vládcem! 

Verš 16:28. Většina lidí, kteří znají Bibli, se domnívá, že klíčovým veršem Jana je 20:30-31. I já. Ale hrozně rád bych položil vedle tohoto i tento verš. Věčný Syn přišel na tuto planetu, aby vykoupil člověka vlastním utrpením a smrtí. Tím mu umožnil žít věčně s Bohem. Když svou misi ukončil, vrátil se zpět k Otci. Tento verš je mnohem větší, než Betlém s Josefem, Marií a děťátkem v jeslích! Je větší než celý Prostor! Dotýká se - někde ve věčnosti - trůnu Boha. Pak mluví o těch pár chvílích strávených na Zemi. Bůh Syn vyšel z věčnosti a opět se do věčnosti vrací... 

Teď přicházíš k nejpozoruhodnější kapitole Bible... Je to vlastně nejdelší modlitba Písma - i když by trvalo tak tři minuty ji celou přečíst. To nám říká něco o modlitbách: Pakliže nejsi schopný(á) říci ve třech minutách vše, co chceš říct - pak mluvíš víc, než je třeba! Ta celá rozprava - jak v Horním Pokoji, tak i po cestě podél Kidronu, vrcholí touto kapitolou. Je to úžasná kapitola a já se necítím ani trochu schopný všechno zodpovědně komentovat! Je to přímluva Boha-Syna Bohu-Otci za nás. Kristus se za nás modlí. Pakliže jsi na Něj dnes s modlitbou zapomněl, věz, že On nezapomněl - On se za tebe dnes modlil! 



Kapitola 17. 

Verše 17:1-3. "Tato slova řekl Ježíš…" Jaká slova? Slova z kapitol 13-16. Mluvil k učedníkům. Teď skončil a mluví k Otci. "Otče náš," modlitba, kterou je učil, není Jeho modlitbou! To je modlitba naše. On nepotřeboval "odpustit hříchy!" Kristus žádné neměl do té doby, než vzal na sebe ty naše! Kristus se nikdy nemohl modlit modlitbu, kterou naučil nás! Ovšem, na druhé straně, my se nikdy nemůžeme modlit tou modlitbou z kapitoly 17. Ta je pouze a pouze modlitbou Božího Syna! 

"Život věčný, když poznají Tebe..." Nerozhoduje množství vědomostí, ale kvalita poznání. Závisí to na tom, koho znáš. Znáš Ježíše Krista? Charles Spurgeon kdysi řekl: Není to tvá radost v Kristu - je to Kristus, který spasí. Nemluvme o víře! Spousta lidí věří na falešné bohy, falešné proroky. Mají víru? Jistě, ale zaměřenou tam, kde nikdo nepomůže. Důležitý je objekt naší víry! Víru získáme slyšením Božího Slova. Co říká Boží slovo? Říká, že Kristus zemřel za naše hříchy. Zemřel, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých. Poznání fakt a reakce na ně, to je naše víra! A v tom je také naše jistota spásy. Jak tak rosteme v poznání našeho Spasitele, přicházíme k jistotě. Každý, kdo si není jist, že je spasený, že má už nyní věčný život, je buď nespasený a nebo se stal Křesťanem včera! Proč? Protože Bůh dal své slovo, že spasí - že dá věčný život každému, kdo uvěří Jeho Synu - a Bůh nemůže lhát! Zde vidíš, jak je důležité studovat Písmo! Mnoho lidí stojí na okraji poznání a nikdy nebudou mít jistotu spásy... 

Verš 17:4. Ježíš zde podává poslední zprávu Otci. Mluví o věcech, které ještě nejsou - jako by už byly zakončené. A tak je to u Boha vždycky! Čas budoucí je právě tak přesný jako čas minulý! Ježíš teprve na ten kříž jde - a při tom říká: "Dokončil jsem, cos mi dal, abych dokončil!" Když vysloví to "Dokonáno jest," (19:30) myslí tím, že naše vykoupení je plně zaplacené! Udělal všechno, co bylo zapotřebí udělat! Za tím můžeš udělat tak jenom tečku! K tomu, co náš Spasitel udělal, nelze přidat nic! A proto, a to nikdy nezapomeň: Boží evangelium není, o co by snad Bůh žádal Tebe, abys vykonal, ale to, co Bůh udělal pro Tebe už před téměř dvěma tisíci lety! 

V druhé kapitole Filipským Pavel mluví o tom, jak se Bůh Syn vzdal všeho. Ježíš zůstal Bohem. To malé dítě v Betlémě bylo schopno vyslovit celý vesmír do non-existence! On nebyl Bohem na 99.99% - On byl Bohem na 100%! Tak co tedy odložil? Na čas se vzdal jednoho božského práva: Vzdal se své slávy! Příteli: O Vánocích se vypráví o pastýřích, andělech, oslíkovi a podobně. Tak to sice bylo - tak to ale být nemělo! Na pohřeb každého známějšího politického vůdce - třebas i Stalina, přijdou tisíce. Celý svět měl být u kolébky Boha-Syna, který se přišel obětovat za lidský druh! Namísto příchodu ve slávě, On svou slávu odložil. 

Verše 17:6-8. A opět jsme u problému Boží volby a naší svobodné vůle. Když by se jeden chtěl poradit s "esy" křesťanské literatury, jako Hodge, Calvin, Thornwall, Strong, zjistil by, že toho také moc nevědí! Prostě, tohle je strana Boží činnosti, o které toho moc nevíme! Ale už jsme to měli několikrát dříve - prostě ten "kdo žízní" je Bohem přijatý, právě tak jako "kdokoliv přijde." To je to nejlepší, co k tomu dovedu říci. Existuje zvláštní mystické pouto mezi Kristem a těmi, kteří Mu patří. Patří Otci a ten je dal Synovi. To nepochopíme! 

Verš 17:9. Kristus se za tento svět nemodlí - On za tento svět zemřel! Co víc mohl udělat? Jediní, za které intervenuje, jsou "ti Jeho." Mimo to poslal na tento svět Božího Ducha, který je zde, aby všem těm, kteří chtějí, vysvětlil celou pravdu, aby "zapečetil" ty, kteří jsou adoptováni a aby učil ty, kteří po tom touží. 

Verš 17:11 mně dlouhá léta vrtal v hlavě: A) Otec bez jakýchkoliv pochyb splní každé Ježíšovo přání (viz 11:42), ano? B) Prosí Otce, abychom všichni byli "jeden." C) Když se podívám po světě - ať už dnes či do minulé historie, vidím, že jednotní nejsme, nejsme jeden! Katolíci: Římští Katolíci, Katolíci (ne-římsko), Evangelikální - Katolíci, Koptové, Arménci, Melkité. Protestanté: Mennonité, Baptisté, Luteráni, Anglikáni, Metodisté, Letnicoví (Letniční - 6 druhů), Charismatici, Adventisté, Presbyteriáni, Dunker (Němečtí Baptisté), Holines (Armáda Spásy), Kvakerové, Nezávislí Evangelikálové. Ortodoxní: Slovanští, Rumunští, Srbští, Habešští, Gruzínští, Praví Ortodoxní... Mám pokračovat? Ale později jsem si uvědomil to, co už jsem ti zde psal několikrát: Existuje "křesťanstvo" a existuje Církev skutečných Křesťanů ze všech těch "církví". A ta "Církev" nebo "Tělo Kristovo" je zcela jednotná! 

Verš 17:17. Boží Slovo působí "problémy" v dnešním světě. Bible je ta nejrevolučnější kniha vůbec. Učí nás - a to je revoluční - že my sami nejsme schopní se spasit - potřebujeme Krista. Dále: Fakt, že nejsme schopni tento svět "vylepšit," pouze Kristus to může udělat! Svět tuto zprávu nechce slyšet. Dají přednost tomu, že zasadí pár kytek, pokusí se vyčistit vzduch a zachránit velryby. Ta špína ovšem je v lidském srdci! Zachoval od "Zlého" je mnohem lepší k pochopení. Jde o Satana! Jistě, každý Křesťan, který zná Bibli, se v první řadě těší na Rapture. Vypadnout z tohoto smetiště - prostě jít domů. Ale nezapomeň, že tu máme úkol, ze kterého nakonec dostane Bůh slávu, která Mu přísluší. A pochop, prosím: Jenom zde, na Zemi, si můžeš "vydělat" nějaké odměny. Jsme zde, abychom podali naše svědectví o tom, co Bůh udělal pro lidstvo. A proto Ježíš nežádá, aby nás Otec vzal domů. Dvacátý verš je o mně, o Tobě. Měl na mysli nás, kteří jsme se stali Křesťany skrze svědectví, které nám zanechali ti naši první "bráškové". 

Verše 17:21-26. Opět zmínka o té jednotě. Jednota, která existuje mezi Otcem a Synem, je stejná, jako ta, která existuje mezi Synem a námi. "Aby byli se mnou". Je mnoho tvorů ve vesmíru, ale Bůh si stvořil člověka, aby s ním mohl mít přátelství! Bůh vytvořil tvora-člověka se svobodnou vůlí - a přesto že Člověk padl, Bůh stále ještě chce s ním mít přátelský poměr! Mojžíš kdysi toužil uzřít Boží slávu, Filip chtěl vidět Otce. My občas vidíme záblesk Jeho nádhery v Jeho stvoření - ať už je to kouzlo pobřeží Havaje nebo běžná duha po bouřce. Jednou ji uvidíme plnou! 





Kapitola 18. 

Verše 18:1-13. Dostáváme se k páté části Janova Evangelia: Kristovo svědectví světu. Janova zpráva se zde liší od synoptických autorů (Matouš, Marek, Lukáš). Proč? Synoptikové kladou důraz na Ježíšovu "lidství," Jan na Jeho "božství." V Janovi vidíme Boha-člověka, který přišel shora na zem a opět se bude vracet k Otci. Jan ukazuje Jeho slávu. V těchto pasážích vidíme, jak se pojí Jeho majestát s Jeho pokorou. Proč opustil Jeruzalém a přešel potok Cedron? Lukáš 21:37 nám to vysvětluje: "Ve dne učil v Chrámu a v noci pobýval na Olivetské hoře." Možná, že si vzpomeneš na jiné překročení Cedronu, léta zpátky, kdy král David, také zrazený, překračuje na útěku před svým synem Absolónem ten stejný potok (2. Samuelova 15:23). 

Pokud víme ze záznamů, Ježíš nikdy nestrávil noc v Jeruzalémě uvnitř ohrazeného města. Tím, že jde na opuštěné místo v zahradě, dává svým nepřátelům jedinečnou příležitost, aby Ho mohli zatknout mimo davy, které by mohly způsobit nepokoje. Dále si všimni, že Jan nepopisuje Ježíšovu agónii v Getsemanské zahradě. Opět, spíše vyzdvihuje Jeho slávu. Ježíš se také nepokusí o žádnou obranu, přesně jak to píše Izaiáš osm set let dříve (53:7). Ve všech dřívějších případech, když chtěli Ježíše zatknout, zabít či kamenovat, použil své moci a "prošel mezi nimi," či jinak tomu zabránil. Tuto noc se Ježíš vystavuje otevřeně těm, kteří plánují Jeho smrt. Jeho nepřátelé si byli vědomi moci, kterou má a proto si vzali sebou jednu "spéira," kohortu, což je asi 500 mužů! Příteli, ve verši 4. nestojí nějaký chudáček, kterého zaskočila přesila! Kdyby se byl sám nevzdal, celý Řím - a nakonec celé armády tohoto světa - by nebyl schopný na Něj položit prst! V tom okamžiku, kdy řekl: "Já jsem" ("egó eímí") odhalení Jeho božství je srazilo na zem. Jsme opět u toho stejného prohlášení "Já jsem" z knihy Exodus 3:14. "Jsem, který jsem" znamená totéž! On tam neříká nějaké "Já jsem ten" nebo "To jsem já." Překladatel zřejmě nechápe, co chce Ježíš říci! Příteli, koho tam v té zahradě vidíš? Je ti jasné, kdo On je? Nespasení lidé Ho neznají. Jsou lidé, kteří jsou velmi pobožní a dokonce čtou Bibli, jsou morální a přesto nevidí, že Ježíš z Nazaretu je ten Kristus, Syn Boží! 

Všimni si Jeho důstojnosti ve verších 18:7-9! On dává rozkazy, On je ve velení! Proč nezavřeli Petra? Protože On jim to nařídil ve verši 8! Chudák Petr! Nemám pochyb o tom, že byl dobrým rybářem - ale s mečem zacházet neuměl! Myslíš si, že chtěl tomu chlapíkovi uříznout ucho? Ale kdepak! Chtěl mu useknout hlavu! Lukáš nám píše, že Ježíš toho muže zahojil. Když jim dříve pravil, aby si obstarali meče, nemyslel na ochranu svou - ale jejich! 

Písmo se zmiňuje o několika "pohárech." Je pohár spásy (Žalm 116:13), pohár útěchy (Jeremiáš 16:7), pohár radosti (Žalm 23:5) a tento strašný, hrůzný pohár, který byl připraven Otcem. Pouze Jan se zmiňuje o Annáši - je zcela možné, že viděl to, co druzí neviděli. Nebiblická historie nás učí, že Annáš byl nejbrilantnější, nejchytřejší a zároveň nejďábelštější ze všech nepřátel Ježíše. Kaifáš byl ten, kterého Římané uznávali, ale hlavou byl Annáš! Domnívám se, že za tím celým procesem - který byl vlastně fraškou - stál v pozadí, ve stínu Satana, Annáš. Po dlouhá staletí oficiální římsko-katolický postoj k Židům byl velmi stručný: "Vrahové Krista." To byl základ evropského antisemitismu! Ale Židé nejsou za Jeho smrt zodpovědní ani trochu více, nežli my! Shrneme-li to poctivě, On zemřel za hříchy lidstva. Kdybychom neměli hříchy - proč by umíral? Nemá cenu - a je to zcela falešné, ukazovat prstem na tu či onu skupinu či rasu! 

Verše 18:16. Nechci už rozebírat Petrovo klopýtnutí, ale podívejme se na to z jiného úhlu. Jan měl známé, pro něho vstup do paláce byl jednoduchý - Petr, chudý rybář bez "konekcí," by se tam nikdy nedostal, nebýt Jana. Abys porozuměl: Jan tam byl jako doma - Petr nikdy v takovém davu nebyl! Petr byl dost upovídaný, prostě musel mluvit! Jiný evangelista píše, že ho prozradil jeho galilejský dialekt. Petr tam stojí zcela nervózní, a otázka mladé dívky ho vyvede z rovnováhy. 

A zde je pro nás poučení: Myslím, že nemáme právo poučovat nesečtělé, prosté Křesťany o zásadách naší víry, které nemají co do činění se spásou lidské duše - a které by je mohly zmást! Pavel říká, že "pakliže by skutečnost, že jím maso, pohoršila toho bratra, který je přesvědčený, že jíst maso je špatné, nebudu jíst před ním maso, kdybych měl umřít hlady." A to se dá aplikovat na cokoliv! Zábava, alkohol je to, co mne právě napadá. Co tím chci říci je, že Petr tam jít neměl, bylo to nad jeho "výdrž" - pro Jana to bylo samozřejmé. Celá 14. kapitola Římanům je na toto téma! Ještě jednu poznámku: Jak bylo vůbec možné pro Petra se vrátit zpět k Bohu, když udělal něco velmi podobného jako Jidáš? A zase jsme zpět u té stejné odpovědi: Petr se vrátit musel, nemohl by žít mezi prasaty. Jidáš se vrátit nemohl - nebyl nikdy synem - vždy byl jen prasetem. 

Celý ten výslech u Annáše ukazuje na důstojnost, se kterou tam Ježíš vystupoval. Je podroben ponížení a přesto nemluví ani poníženě ani přehnaně sebevědomě. Podrobuje se, protože jde zemřít za ty, kteří Ho přijmou. Ale i tak poukazuje na to, že jejich počínání je zcela ilegální a odporuje Mosaickému Zákonu. Neměli ani jednoho svědka o Jeho údajném "zločinu" a přece Ho udeřili! Oni jsou ti, kteří zákon porušují. Na příklad: Žádný proces nemohl začínat nebo končit nocí, ani nesměl být skončen v jednom dni. 

Verš 18:28. Zde a potom ještě ve Skutcích 4:1-22, vidíš rozdíl mezi Kristem a náboženstvím. A tak to bylo po celou historii Křesťanství: Kristus kontra náboženští vůdci, Petr a Jan kontra Sanhedrin, Vatikán proti Valdenským (12. století - Bible jedinou autoritou), proti Wycliffovi (14. století), proti Husovi, Lutherovi. Až si jednou přečteš o počátku Reformace - Luther, Calvin, Melanchton, Zwingli, jistě si uvědomíš, že všechno nebylo tak, jak by být mělo - jsme jen chybující lidé - ale když potom prostuduješ Vatikánskou odpověď ze sjezdu v Trentu 1545-1563, snad pochopíš rozdíl mezi organisovaným náboženstvím (a to ne pouze Vatikánem!) a Církví, skládající se ze skutečných Křesťanů, kteří jsou ve všech těch církvích světa! Organizované náboženství stálo vždy proti pravé Církvi, proti čistému Křesťanství. Udělej si obraz: Ježíš, unavený, žíznící u studně na straně jedné a papež v brokátovém šatu, s prsteny na rukou, či anglikánský arcibiskup z Canterbury v celé kráse, na straně druhé. Jistě bych sem mohl uvést i některé protestantské televizní "super-hvězdy," ale tam už to tak do očí nebije, i když se mi to také nelíbí. Ale podle 1. Korintským 4:5 bych do toho neměl příliš zabíhat... 

Ten proces u Piláta jsme již probrali - pouze si všimni té nenápadné mezihry: "Pilát vyšel ven"( verš 29.), "Pilát se vrátil" (verš 33.), "A když to řekl, vyšel opět k Židům" (verš 38.), "a Pilát tedy nechal Ježíše zbičovat."(19:1). "Pilát opět vyšel ven" (19:4), "A opět vešel do soudní síně" (19:9), "Přivedl Ježíše" (19:13). Pilát a židovská skupinka se dohadovali. Pilát by býval rád obviněnému pomohl. Stačilo by, kdyby řekl že není králem! Pilát by byl býval hrozně rád, aby mohl Ježíše propustit, navzdory těm protivným Židům, kterými on, hrdý Říman - mohlo by se říci nadřazená rasa - srdečně opovrhoval! Ale ten člověk s ním nijak nespolupracoval... A tak nakonec Pilát prohrál. Prohrál víc, než byl schopen si uvědomit! 

Verše 18:36-39. "Mé království není z tohoto světa." On neříká, že Jeho království nebude - jednou - tomuto světu vládnout. On je přece Král králů a "Země bude plná znalosti Boha právě tak, jako vody pokrývají zemi" (Izaiáš 11:9). Ale Jeho Království nebude vycházet z kteréhokoliv politického systému, které znáš! Jeho moc není politická! Nemůžeš ji ani měřit našimi "metry." Kristus nebude ani Demokrat, Republikán, ODS, nebo KSČM! Náš Pilát byl zaprodaný politikář, který své "teplé místo" koupil a při tom byl loutkou Říma. 

"Kdyby moje Království bylo z tohoto světa, pak by má armáda bojovala." (volně). On se nebránil. Petr Ho chtěl obhájit mečem a On mu řekl, aby ten meč zastrčil. Ježíš nehodlal budovat své království ze současného politického systému. Bible jasně učí, že Kristus shromažďuje lidi ve svém jménu (Skutky 15:14). To jsou ti, kteří se nazývají "ekklesia," jinak "povolaní"... 

Ještě Pilát: "On věděl, že Ho předvedli z nenávisti" (Matouš 27:18, volně). "Jsem nevinen krví tohoto člověka." (Matouš 27:24) "On věděl, že Ho kněží obvinili z nenávisti" (Marek 15:10). "Pilát proto, chtěje Ježíše propustit, mluvil s nimi." (Lukáš 23:20). "Nenašel jsem důvod pro trest smrti" (Lukáš 23:22). "Nenalézám na Něm vinu" (Jan 18:38). "Od té chvíle se Ho Pilát snažil propustit" (Jan 19:12). "Pilát byl rozhodnut, propustit Ho" (Skutky 3:13). Navzdory všemu, Pilát nenašel odvahu Ho propustit. 



Kapitola 19. 

V této kapitole uvidíme největší justiční omyl v historii lidstva. Pochopitelně z pohledu lidského! Řím byl po celém tehdejším světě známý svou spravedlností. Na každém úředním stole byla malá figurka boha se dvěma tvářemi - Januse. Jedna tvář hleděla dopředu, druhá dozadu. Z tohoto jména dostal jméno leden v keltsko-anglosaských jazycích - January, Januar, Janvier - měsíc, který se dívá jak zpět na starý, tak i dopředu, na nový rok. Janus měl připomínat soudcům dívat se na věc z obou stran. Řím vládl tehdejšímu světu téměř tisíc let! Kdykoliv Římané okupovali jakýkoliv národ, slíbili dobré silnice, zákon, pořádek, ochranu a mír. Cena byl život pod diktaturou. Řím vládl rukou železnou. Římská justice zaručovala spravedlnost pro nevinné, spravedlnost pro viníky. Řím neznal milost, pouze spravedlnost. Proto také - za těchto okolností - je proces s Ježíšem z Nazaretu takovou anomálií - neuvěřitelným porušením spravedlnosti! Z pohledu člověka a jeho pojetí fair-play, je Ježíš dokonale čistý, nevinný! Ovšem, z hlediska Boha - a to je co platí - je Bůh-Syn vinen všemi hříchy, které kdy lidstvo spáchalo a nebo spáchá! 

Podívejme se na to znovu z hlediska "obhájců spravedlnosti," Římanů: Pakliže byl Ježíš nevinen, měl být propuštěn. V případě, že byl vinen, měl být ukřižován. To bičování bylo zcela nezákonné a nesprávné! Pilát se domníval, že tím uklidní Židy. Potom dále: Vojáci neměli právo k tomu, co udělali. Byla to surová zábava! Každý z nich ukázal svou pěst vězni, potom Mu zavázali oči a jeden z nich Ho udeřil sevřenou pěstí do obličeje. Potom Mu rozvázali oči a měl hádat, kdo Ho udeřil. Pochopitelně, nikdo nikdy neuhodl a tak většinou odsouzenému rozbili obličej k nepoznání (Izaiáš 52:14). Přátelé, vypusťte z paměti ty důstojné obrázky Krista na kříži - On vypadal zcela jinak! 

Verš 19:12 nám říká, že Pilát chtěl Ježíše propustit. Protože v Něj uvěřil? Ale kdepak - jenom mu bylo jasné, že Ježíš je zcela nevinen. 

Verše 19:14-16. Židé se rozhodli. Jednou v budoucnosti budou postaveni opět před volbu: Kristus nebo Antikrist. Nakonec, každý z nás je postaven před stejnou volbu: Kristus nebo Svět. 

Verše 19:16-37. My tak často hovoříme o ukřižování, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, že už se to zdá docela samozřejmé, někdy už i zcela "familiární." Jeho ukřižování byl ten nejhnusnější čin v historii člověka! A přesto je to naše spása! Kříž Ježíše Krista je - z hlediska Boha - výkupné. Kristus nesl naše hříchy a Bůh je uspokojen. Z hlediska Ježíše je to oběť. On je tím Spasitelem a On sám se nabídl za nás. Je to také akt poslušnosti vůči Otci (Filipským 2:8). A z hlediska člověka? Je možné, že se opakuji - ale to mně vůbec nevadí, jelikož by to měli lidé slyšet třikrát denně! Pakliže nejsi v Jeho rodině, tvá situace je takováto: Byl jsi odsouzen k trestu smrti (Jan 3:18) a čekáš na svou popravu. Najednou ti někdo nabídne milost. Zdarma! Výnos o milosti je již podepsán - je zcela platný. Jedinou podmínkou je, že tu milost přijmeš. To je všechno. 

Jan nám ten akt ukřižování nijak nepopisuje. Zmínil se o místě, ale podává velmi málo podrobností. Generál Gordon se nespokojil s tradičním místem uvnitř města, které se uvádělo tradičně jako Golgota a poukázal na kopec, vně hradeb Jeruzaléma. Ten skutečně vypadá jako lebka. Osobně věřím, že to je to skutečné místo Ukřižování i když na tom vůbec nezáleží! 

A přišla ta hodina, o které mluví Ježíš v 16:32. Všichni se rozutekou, všichni Ho opustí. Zůstane sám a přece není sám. Není sám "protože Otec je se mnou." To je ta veliká záhada: "Bůh byl v Kristu a usmiřoval si svět k sobě." (2. Korintským 5:19, volně). Na druhé straně Ježíš volá z kříže: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mně opustil?" Chceš to rozluštit? Já ne! Pod křížem stojí Marie. "Ženo," říká jí, právě tak jako v Káni Galilejské. Jeho lidský vztah k ní bude zrušen. Pro ní, právě tak jako pro nás, On bude Kristus Oslavený, v novém těle, které ještě dobře nechápeme. Vlastně vůbec! Marie musí k Němu přijít pro spásu ve víře jako každý jiný člověk. Jistě, až vstane z mrtvých, její čistota bude prokázána. On očistí její jméno, ale za její hříchy musel zemřít, jako za každého jiného... 

Verše 19:37-42. Nezapomeň, že na každé stránce Bible jednáš s historií! Na rozdíl od Bhagavad-Gity, Koránu, Buddhismu, Mormonů a všech ostatních posvátných knih minulosti, se zde potkáváš se skutečnými událostmi. A v této části je to "jádro" spásy, záchrany člověka! Jak to popisuje Pavel v 1. Korintským 15:3-4. Tam jsou ústřední fakta evangelia Ježíše Krista! A naše spása je odvislá od našeho postoje k těmto skutečnostem a k Němu. Najednou se vynoří otázky jako: "Věříš Mu?" "Věříš, že tam visel za tebe?" "Věříš, že ta Jeho smrt na kříži Ti nabízí věčný život?" Toto jsou otázky života a smrti! Drtivá většina lidí, kteří žijí v tak zvaně křesťanských zemích, z toho vytvořila folkloristický guláš, který o skutečném Ježíši neříká nic! Ten kříž volá: "Věř mi, miluj mne!" A lidé staví betlémy a stromečky! Ten pravý Kristus se ztratil někde mezi škatulemi braku a veteše... 



Kapitola 20. 

Toto je popis Vzkříšení, jak ho viděl Jan. Opět připomínám: Zde píše očitý svědek! Jistě, můžeš prohlásit, že nevěříš, ale nebude to proto, že jsi nedostal informace! Vzkříšení Ježíše Krista je srdcem naší víry! Vím, že Jeho smrt byla strašně důležitá - umíral za nás, ale máme celou teologii, knihy, kázání na téma smrti. O Jeho vzkříšení se toho moc nepovídá - leda na Velikonoce. Uvědom si, že Letnicemi (Pentecost), začíná hlavní téma Písma, Vzkříšení Ježíše Krista! Na poslední stránce Matoušova evangelia jsem se snažil o popis celé té události, ze všech čtyř svědectví, to už znovu psát nebudu. Kdysi jsem napsal úvahu k 19. a 20. kapitole Jana. Někdo už to četl, ale i tak to sem vložím, jako část Jana: Tato úvaha patří lidem, kteří po přečtení - ať už celé či pouze části této knihy - odmítnou uvěřit ve Vzkříšení. 

Před téměř 2000 lety Bůh inspiroval Jana, aby svým svědectvím podal dostatečný důkaz o tom, že Jeho Syn je právě tak Bohem jako Otec a proto mohl - bez nejmenší námahy - přemoci Smrt a vyjít z toho hrobu! Tyto řádky, které zde pro Tebe - skeptiku, dávám dohromady, jsou tak neuvěřitelně důležité, že i kdybych schopen byl - nějak srozumitelně vyjádřit rozdíl mezi přijmutím a odmítnutím Kristovy oběti, bylo by to stejně příliš daleko za hranicí lidského chápání! Ale i tak to píši proto, že - podle Boha - je tento důkaz postačující a Ty nebudeš moci jednou říci, že jsi neměl dostatek informací. Tato námitka nebude brána v úvahu! 

Bod číslo jedna: Jednáš s očitými svědky. Tomu se říká "primární evidence". Pochybuješ o tom, že Brutus a Casius zavraždili Julia Césara v r. 44 před Kristem? Proč ne? Jak víš, že se stal Kublaj Chán guvernérem Číny v r. 1251? Jak vůbec něco víš? Právě tak, jak nějaký současník Julia Césara psal o tom, co se stalo, právě tak píší Matouš, Marek, Lukáš i Jan o tom, co viděli, slyšeli, prožili. A ty nemáš právo odmítnout jejich zprávy "a priori," aniž by sis rozvážil, proč ten či onen svědek je hodný tvé důvěry a proč jiný ne. Proč mu věříš nebo nevěříš. Tak tedy: Josef z Arimatie spolu s Nikodémem (jistě měli sluhy na pomoc - byli to starší, zámožní lidé), vezmou tělo a odnesou k hrobu. Nikodém dokonce přinese 50 kilogramů balzamovací směsi! Za dobu egyptského otroctví se Židé naučili balzamovat těla a ještě ten proces vylepšili. Jistě už každý z vás viděl na obrázku mumii. Dělalo se to tak, že se tělo od ramen až po paty balilo do dlouhého plátna a při každém obtočení se přisypala balzamovací směs. Brada se podvázala šátkem, aby ústa zůstala zavřená. A takhle to Josef z Arimatie s Nikodémem provedli. Potom zavalili ten veliký kámen- a šli domů... 

Ten třetí den přijde Marie z Magdaly, všimne si pouze otevřeného hrobu a běží za Petrem a Janem. Ti se okamžitě vydají k hrobu a teď to Jan popisuje téměř minutu za minutou. Ta tři slova "viděl" (verš 5.), "uviděl" (verš 6.) a "spatřil" (verš 8.), mají v řečtině zcela odlišný významový odstín. Jan "viděl" (blépô), pohlédl bez uvědomění si čehokoliv. Petr "uviděl" (theóreó), znamená zkoumat, přemýšlet. Potom Jan "spatřil" (eidó), "došlo mu to" a uvěřil! Proč myslíš, že Ho Marie Magdalena nepoznala? Protože žádné Vzkříšení neočekávala! Nikdo z nich nevěřil! 

Totiž, o co jde? Kdyby bývali přišli zloději a ukradli to tělo - ať už z jakéhokoliv důvodu - nezdržovali by se rozbalováním těla - to dá rozum! Kdyby býval Kristus v tom hrobě obživl (v našem pojmu "obživnutí"), jak by se byl "rozbalil?" Ale to není všechno! To řecké "keímaí" = "ležet" (verš 6.), znamená nerozházené, neporušené, složené. Něco, jako by Ježíš těmi plátny "prošel" a nechal je v tom stavu, jak byla obvinutá kolem Jeho těla! A Jan, jakmile si to uvědomil, pochopil, že to nemůže znamenat nic jiného nežli nadpřirozené vzkříšení - vítězství nad Smrtí - o kterém jim Ježíš vyprávěl. 

Tato událost, vzhledem ku své důležitosti pro nás, je tak jasně popsána a vysvětlena, že příteli, pakliže odmítneš - nebude to na základě nedostatku informací - bude to proto, že jsi věřit nechtěl - ne, že jsi nevěděl! 



Kapitola 21. 

Je vlastně epilog. Je zcela možné, že Jan, když dokončil své svědectví, napsal jak prolog, tak i závěr. Zde jsou popsány tři hlavní události: Rybolov na Galilejském jezeře. Ukazuje Krista jako Pána naší vůle, který řídí naší službu. Druhý je Snídaně na pobřeží. Zde je Pánem našich srdcí a ukazuje naši lásku pro Něj jako hnací sílu naší služby. Třetí je, když oznamuje způsob Petrovy smrti. Celý ten "spolek," který se tam shromáždil, by měl dostat pojmenování "Sjezd Problematických Dětí." Je zde Petr. Vášnivý, plný nadšení, které občas opadne. Je tu Tomáš, náš slavný skeptik a pesimista, jsou tu "Synové Hromu" - Jan a Jakub, jsou zde i další, kteří nejsou zmíněni. Ano, "děti problémů," snad proto představují i nás. Chytají celou noc - a ani rybička! Vtom se objeví na pobřeží postava. Na tu dálku nerozeznali, kdo to je, i když v Jeho novém těle vypadal stejně jako dříve. 

Verš 21:5 to slovo "děti" (paídiôn) není to něžné "děti" z prvního dopisu Jana 2:1, 2:12, 2:14, kde používá "tekniôn," "drahé děti." Zde je to spíše ve smyslu "výrostci." "Chytili jste něco?" To je otázka, kterou jednou uslyšíš, až tam budeš stát! "Co jsi dělal tam dole na Zemi?" Doufám, že tvá odpověď nebude stejná, jakou Mu dali oni! Jejich strohá odpověď naznačuje, že o tom ani nechtějí debatovat. Celý ten šestý verš ukazuje, jak Kristus řídí kroky svých dětí. On dává instrukce, my máme poslechnout. Když "rybaříme" podle Jeho rad, chytáme ryby! Ten zázračný úlovek je poslední Kristův fyzický zázrak před odchodem domů. Chtěl bych poukázat na jednu skutečnost. Všiml jsi si, že Kristus používá pro své zázraky to, co právě lidé mají? Učedníci chytali, ale marně. V Káně měli prázdné nádoby na vodu. Mojžíš měl v ruce hůl, David byl věrný se svou pastýřskou holí, Bůh mu dal do ruky žezlo. Je zajímavé, že tě Bůh může použít v jakékoliv situaci. Příteli, pakliže Tě Bůh nemůže použít tam, kde jsi - nedomnívám se, že Tě bude moci použít kdekoliv jinde... "Pojďte jíst" - jaké pozvání! Nežli odešel, řekl nám: "Jděte do celého světa a učte mou zprávu." Chci věřit, že dříve než se vydáme na cestu, by On dal přednost tomu, abychom s Ním posnídali! Nejnádhernější na tom všem je, že vzkříšený Kristus, Bůh Syn, chce dávat potravu těm svým. 

Teď přicházíme k zajímavému "interview". Kristus volá Petra po tom všem, co se stalo, zpět do služby. Zde také poznáme, že láska ke Kristu je ten hlavní požadavek! První otázka: "Šimone, miluješ mně víc než tyto?" Za prvé, proč mu říká Šimone? Jistě si pamatuješ, když Ježíš potkal tohoto muže poprvé - Ondřej ho přivedl k Ježíšovi - Ježíš mu vlastně říká: "Ty jsi Šimon, syn Jonáše, budeš se nazývat Cephas," což znamená v aramejštině "kámen." V řečtině je to Petros. Tam u Cesarea Filipi, kde Petr pronesl to slavné vyznání víry (Jan 6:69) mu Ježíš říká, že jako muž-kámen, bude za něčím jednou stát. Ale Petra čekala ještě jedna zkouška! V řečtině existují tři slova, která všechny moderní jazyky nazývají "láskou." Řečtina je velmi bohatá, flexibilní. První slovo je "eros". V tomto výrazu je láska degradována na "sex," protože jej personifikovali. Udělali boha Erose a dali ho dohromady s Afrodité. Římané z toho udělali Venuši a Kupida. "Eros" je vlastně tělesná sensualita... Další slovo je "fileó" a znamená "přátelství." Má co do činění s emocemi v lidských vztazích v lepším smyslu slova. Máme z toho jména jako "Filadelfie" (bratrská láska), "filantropie" a podobné... A to je slovo, které se používá v Písmu. Třetí slovo je "agapaô." Agapaô je ve skutečnosti ten nejvyšší výraz pro lásku. Je to slovo, které používal Kristus. Opomíjel ta druhá dvě slova ve prospěch "agapaô!" Když hovořil s Petrem, použil tento výraz. 

Je nádherné mít tu správnou víru v tu správnou osobu - ale spása je záležitost lásky. McGee kdysi prohlásil (a já s ním souhlasím), že kdyby to bylo na něm, vybral by slovo "víra" jako vrcholný výraz vztahu. "Zdá se mi být větším komplimentem, když mi lidé věří, než když mne milují, protože vždy najdete nějakého darebáka, který je milovaný čistou dívkou..." Pravda je, že po tom, co Petr zradil, Ježíš mu sice už nemohl věřit - ale stále ho miloval! "Není větší lásky, než položit život za přátele." (Jan 15:13). Ve chvíli, kdy Petr Ho zbaběle zapřel, Ježíš šel na smrt za Petrovu spásu! Ve chvíli, kdy Ježíš říká při večeři: "Jeden z vás mne zradí." Petr si jistě pomyslel: "Já těm lidem také moc nevěřím - ale je tu jeden, na kterého se můžeš spolehnout." A myslel pochopitelně sebe. A nyní mu Kristus říká: "Miluješ mně víc, než tyto lidi zde?" Šimon není schopen použít "agapaô." Nezapomeň, jemu je jasné, že Kristus vidí jeho srdce, nedá se lhát! Použije "fileó." Ano, Petr se už naučil nepřehánět, nevychloubat se. Kristus se ptá Petra podruhé: "Miluješ mne?" Petr není připraven "vystoupit" výše než "fileó." Prostě si nevěří! Tak tedy po třetí, Kristus "sestoupí" na Petrovu úroveň a použije výraz "fileó." Petr je zarmoucen - ne pro to, že se ho Kristus ptá, ale proto, že Ježíš byl nucen sestoupit na Petrovu úroveň. Petrovo srdce se prostě vzepřelo použít výraz pro lásku, které Petr schopen nebyl. 

Verše 21:18-21. Ježíš říká Petrovi, že jednou za Krista zemře. Kdysi Petr prohlásil, že by za Něj položil život - a také to udělá! A teď se zachová jako každý z nás! "Když já mám umřít, copak se stane s Janem?" Není to typické? Ježíš mu odpovídá: "Petře, řekl jsem Ti, co pro mne uděláš. Co se stane s Janem, není Tvá záležitost! Ty jdi a krm mé ovce!" 

Příteli, bude mnoho věcí, o kterých se zde nikdy nedozvíme! Nikdy nebudeme vědět všechno! Ale to nám přece nebrání v tom, abychom Mu věrně sloužili. To, co budeme potřebovat, abychom učili jiné, to nám Bůh dá. Podívej se, jak jsme schopni všechno překroutit! Ježíš neříká, že by Jan nikdy neměl zemřít! 

Tradice nám říká, že Petr před tím než ho ukřižovali, požádal, aby byl pověšen hlavou dolů, "že není hoden být ukřižován stejným způsobem, jako jeho Spasitel." Prý mu vyhověli. Můj příteli, Ježíš Kristus musí být Pánem Tvé mysli, právě tak, jako Tvého srdce. Jinak nemůže být Pánem tvého života! 

Pevně věřím, že Jan nijak nepřehání, když tvrdí, že by celý svět nemohl pojmout vše, co by se dalo napsat o Ježíši Kristu, Božím Synu - věčnému Slovu, který existuje bez začátku. Ten Bůh sešel na tuto zemi - z nepochopitelné lásky k nám a zemřel tou nejpotupnější smrtí té doby. A to je zpráva apoštola Jana... 


 

Antonín Uhlíř, 24.12.1994

Comments