2. Samuelova



2 Samuel.



Kapitola první.

Nejdříve je nutno vysvětlit zdánlivou nesrovnalost, mezi 1Sam. 31:4 a 2Sam. 1:9. Zdá se že si protiřečí, že? Uvědom si, že v jednom se píše co se stalo a v druhém někdo říká, jak se to událo podle něho! Zdá se, že si ten chlapík chtěl vydělat nějakou odměnu - stát se slavným. Někdy to nevyjde! ......... První Samuel zaznamenává smrt Elího, pád Saula a smrt Samuela. Druhý Samuel popisuje restauraci pořádku a nastolení vládce "Podle mého srdce" - praví Bůh. Jedenáctá a dvanáctá kapitola ukazují to, o čem píši stále: Ani ten nejlepší z nás - nestojí za nic! Co musíme vždy - „po pádu na ksicht" - udělat je: Otřepat se, omluvit se Bohu a jít opět tím směrem, který nám Bůh naznačil! Nezáleží na tom kolikrát padneme! Důležité je - po tom posledním pádu, znovu vstát! V této knize ustanovuje Yahweh smlouvu s Davidem (7:8-17), ze které vychází všechna ta pravda o tisíciletém království.

Kapitola druhá a třetí.

David se ptá Boha a ten ho posílá do Hebronu na jih země, nedaleko od Palestýnských hranic. David se nevydá na "tažení," aby se stal králem skrze silu. Je pouze k disposici. Ve 2:4 vidíme, že jeho vlastní kmen Juda, prohlásí Davida za krále. Potom zcela diplomaticky pochválí ty, kteří byli oddaní přívrženci Saula - za to že Saula pochovali. Požádá je o podporu - ale opět zůstává "k disposici". Verše 2:8-9 ukazují první známky budoucího rozdělení království, které přijde po smrti Šalamouna, když Jarobeám povede vzpouru. Zde začíná první trhlina když David je králem přes Jižní Království a Íš-bóšet, Saulův syn, je Abnerem ustaven králem přes všechny Severní kmeny.....

Verše 2:10-11. Sedm let a šest měsíců byla vlastně občanská válka, která Israel velmi vyčerpala. David už není tím nevinným pastýřem.. Bojoval po dlouhý čas, utíkal před Saulem, žil po jeskyních........ Co se týče toho rozporu mezi Íš-bóšetem a Abnerem: Abner nebyl v právu! Následník trůnu má nárok na konkubíny zemřelého krále. Abner překročil svou pravomoc a ve zlosti se začíná obracet k Davidovi. Íš-bošeth v tom nemohl nic udělat. Vlastní armádu neměl, nebyl bojovníkem jako jeho bratr Jonathan.... Celá ta nechutná aféra s Joabem a Abnerem! Abner zabil jeho bratra Asahéla, a tak se Joab mstí. Hebron bylo jedno z těch měst "útočiště", a proto ho Joab musel dostat za bránu.

Kapitoly čtvrtá a pátá.

To, co 2 Samuel popisuje o Davidovi a Mefibóšetu - je, na rozdíl od těch všech "mordýřů" jako teplý vánek lidské cti. Nezapomeň, že Mefibóšet byl v královské linii Saula a to znamenalo stálou hrozbu Davidovu nároku na trůn. Ale protože to byl syn Jonatánův - David nikdy nemohl zapomenout jeho přátelství - nezkřivil by Mefibóšetovi ani vlásek na hlavě! Další úkladná vražda. Ti dva chlapíci se domnívali, že když zbaví Davida jeho "konkurence," že s ním budou moci uzavřít mír a ještě dostat - možná - tučnou odměnu.

Ne, David přes všechny ty špatné činy - ať už to přejití k nepříteli, či v kap. 11 Betšíba - byl "mužem podle srdce Boha," nikdy by něco podobného neschválil a proto se zachoval jako čestný chlap! V kapitole páté se David "stěhuje" z Hebronu do Jerusaléma, který byl obydlen Jebusejci. Ti se mu vysmívali. Davida podcenilo více lidí! David byl dobrý vůdce, nebojácný bojovník a - hlavně - věřil bezpodmínečně Bohu!........ David si zamiloval Sijón. Kdo byl v Israeli, viděl že Sijón je takové vyvýšené místo v Jerusalémě. Ve skutečnosti za času Davida byl Jerusalém dole, blízko údolí Kidronu. Hradby které obklopovaly tehdejší Jerusalém, jsou dnes vykopávány. Dnešní město je blíže hoře Sijónu kde David postavil svůj palác. Později byl postaven chrám pod horou Sijón. Verš 5:8 je nejasný. Někteří komentátoři ho spojují s veršem 5:6... někdo tvrdí, že má hlubší význam. Nevím. Spása lidské duše na tom nezávisí - tak co... Ještě zajímavost... Nathan ve verši 5:14 je v linii Marie, matky Ježíše z Nazareta, Šalamoun v linii Josefa.

5:13. Toto je pouze vypsání fakt - ne souhlas! Bůh nikdy neschvaloval polygamii. Nikdy! Polygamie v případě Šalamouna vyústila v rozdělení národa, a - nakonec - v Babylonské zajetí! Jak David, tak i Šalamoun nejednali správně! Kdo to říká? Bůh to říká! Nakonec toto je Jeho vesmír - ne náš - a On, nejenom že stvořil nás ale také ustanovil pravidla a nařízení - pro naše - ne Jeho dobro! .... 5:17-18. A opět Palestínští. Všimni si: Pokud se David předem konsultuje s Bohem, nikdy nemá problémy! Po celou dobu Davidovy vlády nebyla ani minuta míru mezi Israelem a Palestínskými! Nemuseli se zrovna bušit po hlavách - ale mír s nimi nikdy nebyl - až do dnešních dob. A asi nebude až do příchodu Antikrista......

Kapitola šestá až desátá.

David opět dělá správnou věc, nesprávným způsobem! Chce přivézt Archu na voze, zatím co v Numeri 7:9 Bůh výlučně nařizuje že Kehatovci ji budou nosit na ramenech! Mimochodem - ta Archa nakonec - místo aby byla skutečnou pomocí Israeli - byla jeho brzdou! Proč? Protože se na ní začali dívat jako na něco, co obsahuje "sílu", něco magického (asi jako ti nacisté ve filmu "Indiána Jones a Archa"! Opět pověrčivost. Síla či moc, není nikdy ve věcech! Je v Bohu, který skrze tyto věci občas svou sílu projeví! Archa byla symbol spojení Yahweho a Jeho Israele - ne kouzelná hůlka! ......Vzpomeň si, že Palestínští ukořistili Archu na počátku Samuelovy éry. Potom z ní dostali strach a poslali ji na voze zpět. Zůstala v té oblasti po sedmdesát let.

Když David dobyl Jerusalém, chtěl aby Archa byla v hlavním městě. Na jedno nařízení David nezapomněl: "Třikráte do roka, se všichni mužští potomci shromáždí před Bohem na místě, které určím" (Deuteronomy 16:16). Archa byla asi tak 12 kilometrů od Jerusaléma v Kirjath-jearim... David, jak je vidět, nedodržuje pravidla pro přenášení Archy. Palestínci také ne, jak už jsem podotkl dříve, ale: Čím více světla dostaneš, tím větší odpovědnost máš! Můžeš se mnou polemizovat o chudácích Pohanech v Africe či Asii, ale já Ti povím o Pohanech ve Tvém, či mém městě! Ti mají, mnohem větší zodpovědnost, než nějaký chlapík z Nepálu či Laosu! Kolikrát si říkám, proč si Bůh nenajde schopnější lidi pro svou práci - než byl David - nebo nežli jsem já... Vždyť On mohl napsat celou Bibli přímo na oblohu! Archa měla připevněné kruhy a skrze ty kruhy se prostrčily tyče a Bohem určení lidé tak Archu nosili na ramenech. Dnes od nás Křesťanů Bůh očekává, že budeme "nosit" Krista v našich srdcích! Jistě, On by to udělal mnohem lépe - ale toto je Jeho způsob a já k tomu nemám co dodat......

David tančil před Bohem... Dnes je velmi málo lidí, kteří milují Boha tak, jak Ho miloval David! Počkej, až dojdeš k Žalmům! Ve verši 6:20, se to Mikale zdálo být směšné, nedůstojné. Většina lidí dnes - ano - drtivá většina by se na to dívala tak, jako tenkrát Mikal. 6:20: To "odhaloval" je v originále "galáh" a znamená zde, že si sundal královské šatstvo, které ho rozlišovalo od druhých lidí - ne že tam běhal nahý! Mikal asi příliš nadšení pro Boha neměla! Saul, její otec, by jí to byl naučit nemohl, že? Byla zřejmě velmi "důstojná." Necítím se dobře ve společnosti "důstojných" lidí! Nikdy jsem se necítil. Příteli, dávej si pozor na ty - tak zvané "super-pobožníky"! Znám je ze Států a nikdy jsem mezi nimi nenašel takové ty vřelé, skutečně pravé, křesťanské bratry a sestry! Nakonec, v dobách našeho Krista, největšími "pobožníky" byli ti, kteří ho poslali na smrt - Farizeové! David říká Mikal: Protože mně Bůh vyvolil, budu se z toho radovat. Zde je David zcela neformální, svůj a proto se mi tak líbí! Od toho času, se David s Mikal nikdy nestýkal - zůstala bezdětná...

Sedmá kapitola je jedna z těch "velkých" kapitol Bible. Od této chvíle, celá zpráva Bible "leží" na slibu Boha Davidovi. David Boha tak miluje, že mu chce postavit skutečný Chrám. Prorok Nathan s Davidem souhlasí ( zde alespoň vidíš, že když to prorok nemá přímo od Boha, "kopne" se, jako kdokoliv jiný! ) Ale později Bůh Nathanovi vysvětlí proč nechce, aby David ten Chrám postavil... Naopak - slibuje, že postaví Davidovi dům! Bůh slibuje krále a království z Davida. David chápe že Ten, který přijde jednou po něm - bude víc než člověk. Poctivě řečeno, nedovedu si představit že by jeden mohl od tohoto bodu v této knize, porozumět proroctvím, bez znalosti tohoto Božího slibu! Dokonce až v Lukáši 1:30-32 vidíš, jak Bůh plní tento slib daný Davidovi! Toto jde celým Novým Zákonem a končí v Apokalypse 22:16......

7:9. V Boží knize stojí David jako jeden z největších králů! Poznáš to až budeš číst Žalmy. Jistě, udělal několik špatných činů. Ale David nikdy nepřestal milovat Boha - a Bůh to ocenil... 7:18-19. Zde si David vylil své srdce - až už neměl co říci. Jistě, byla to velká chvíle. Uvědomuje si že Ten, na kterého vlastně čekali už od toho prvního člověka kterého porodila Eva a který se měl narodit "ze semena ženy" potom z rodu Abraháma, z kmene Juda - bude z rodiny Davidovy! Konec desáté kapitoly je opět kus války. Amonité urazili Davida tím, jak se zachovali k jeho vyslancům. Když Amonité viděli, že z toho kouká boj, najmuli si Syřany - za dost peněz - (viz První Paralipomenon 19:6-7). Stejně to prohráli.. Bylo to ohromné vítězství a není pochyb o tom, že to Davida upevnilo na trůnu Israele.





Kapitoly jedenáctá a dvanáctá.

Život každého z nás lidí má - měl - nebo bude mít své "Mount Everesty" a svá "Údolí Mrtvého Moře..." Jednou jsme na výšinách, podruhé na hnojišti. Není člověka, který by toto neprožil! David už měl nějaká ta "údolí" dříve - ale teď se dostane do té největší "díry" svého života!...... Od této chvíle už nebude mít nikdy ten život jako před tím. S pomocí Boha se David stal jedním z největších králů země - tímto hříchem však udělal hanbu nejenom sobě ale i Tomu, kdo o něm prohlásil: "David je muž podle mého srdce," Bohu! Tento hřích dává všem skeptikům a atheistům až po dnešní časy ten ironický úsměv: "A tohle byl člověk podle jeho srdce?" Ano příteli, Bůh nám skrze Krista naše hříchy vymaže - ale následky těchto hříchů nezmizí! Jako když vytáhneš hřebíky ze dveří - hřebíky zmizely, jizvy zůstaly!

Pohled na tento hřích nám občas zastřou veliké činy, které David vykonal. Nezapomeň však, že hřích byl v jeho životě vyjímkou, ne pravidlem! Bylo to v takové roční době, kdy "králové táhli do boje". Prostě něco jako když myslivci otevřou sezónu na zajíce, či co. Nevím proč ale v té době se jednoduše bušili po hlavách! David poslal Joába s armádou na "škodnou," tentokrát na Amonity. Ale David s nimi nešel - zůstal v Jerusalémě. To bylo pro něho zcela netypické! Proč nešel? Zdá se, že to nikomu neřekl - tak se pokusím sám "spekulovat." Davidovi se zalíbil luxus jeho nového paláce! Doposud žil po polích, jeskynních, chalupách a pod. A teď si žije jako král! Prosperita zničila mnoho mužů i žen. To byla jeho první chyba. David měl jet se svými bojovníky do pole!

Další verš poukazuje na to, že není správné házet všechnu vinu na Davida! Bat-šeba mohla být trochu diskrétnější! Tenkrát neměli patia jako dnes - všechny "pikniky" se odehrávaly na plochých střechách domů, kam bylo - odevšud vidět! Tady to Bible podává velmi stručně a jasně. Je to hřích - a to ještě velmi ošklivý hřích! Ta poznámka o tom očistění znamená, že ta žena právě skončila její měsíční periodu. To co David udělal, byl pochopitelně hřích v očích nejenom Boha - ale i v očích hříšného člověka! Urijáš byl přece jeden z věrných stoupenců krále Davida!! A zatím co nastavuje na bojišti krk za království (Urijáš byl cizinec!), David se mu válí se ženou v posteli! A teď po zjištění že Bat-šeba je těhotná, klesne David ještě hlouběji - až na dno!

Někdy vlastní nerozhodností (či zbabělostí?), se dostaneme do situace, kde začneme "spřádat" lež za lží, podvod za podvodem - až už nemůžeme dál, a všechno se provalí na světlo! Podívej se, jak se David snaží být "kamarádíčkem" s Urijášem. Před časem mu byl lhostejný, dnes se s ním bratříčkuje - aby zakryl svoji vinu. Nakonec když to nevyjde, nechá ho chladnokrevně zavraždit. Ano byla to vražda! Potom si zahraje na dobrodince a "postará se", o ubohou vdovu! Po tom všem se natáhne na pohovku a dumá o tom, jak to tak krásně všechno "vyšlo" a nikdo nic neví.. Nikdo?..

Jenom ten, kdo si nepřečetl celou tu povídku, by mohl kritizovat Boha za to, že nechal Davida aby mu to prošlo. Příteli, v celé historii lidstva - ještě ani jeden hřích nikomu neprošel! Že - občas - nevidíme okamžitý trest, nás zavádí k domnění, že se někdo vyhnul trestu. Nikdy! Tady uvidíš rozdíl mezi ovcí a čuníkem. Ovce se může - občas umazat - ale nikdy v bahně, ve špíně nezůstane! Čuník ano! Pakliže po tom, co jsi udělal něco, co považuješ za hřích, se nebudeš se cítit mizerně, pakliže vzpomínka na ten hřích Tě potěší, místo aby v Tobě vyvolala pocit viny - vrať se v myšlenkách nazpět k tomu okamžiku, kdy jsi se - podle Tebe - stal(a) Křesťanem - a rozeber to znovu! Křesťan bude hřešit - jistě - ale, pakliže mu ten hřích nic neříká - není skutečným Křesťanem - to si jen namlouvá, že je!

Bůh říká, že hřích je tak odporný, že Jeho Syn musel zemřít, aby bylo možno pomoci lidstvu z toho bahna hříchu. David si to odnese! V jeho vlastním domě se proti němu hřích postaví! A podívej se na tu situaci: Většina vládců by se prohlásila "nad zákonem", někteří by si našli dobré právníky a obhajovali by se. Mohamed by "objevil" nějaké prohlášení "shora" - které by "ex post", zlegalisovalo oba dva zločiny. Jiný by nějakým dekretem zrušil platnost desátého přikázání a Nátana by povýšil na předsedu Nejvyššího Soudu. Ne tak David!

V příštích kapitolách uvidíš, jak to David "dostává naplno". Ale kňučet ho neuslyšíš! David věděl, že ho Bůh trestá - ale jsem si jistý, že kdybych v té době mohl nahlédnout Davidovi do srdce, našel bych tam prvních šest veršů čtyřicátého druhého žalmu! Tak vidím Davida já! Když nakonec to dítě zemřelo, bylo mu jasné, že to dítě jednou uvidí, jako by si právě přečetl Matouše 18:10!! Věřím že když psal žalm 51, myslel na tuto dobu.

Kapitoly třináct až dvacet čtyři.

Od kapitoly 13, už David nebude mít ani v rodině, ani v národě klid, jako dříve!

Jsem vděčný Bohu za to, že nás - ani po takovémto hříchu nevyhodí z domu!!

Ano, Kristus zemřel za naše hříchy, jakmile jsme ho přijali za svého jediného Spasitele - jsme zachráněni - navždy. Ale i když ty hříchy jsou pryč - je třeba zahojit jizvy! A to vezme čas, příteli! Podívej se, jak se nyní "vyvíjí" Davidova rodinka. Amnon a Tamar - nejsou Romeo a Julie! Toto je obyčejné znásilnění Tamar nevlastním bratrem! To je tak, když jednomu není jedna ženská v manželství dost! Potom se tam motají sourozenci vlastní, polo-vlastní, nevlastní a kdo ví kdo ještě! Vyvrcholí to vraždou Amnonovou - pak Absolón uteče a postaví se proti otci. Povede proti němu vojsko a na veřejnosti se vyspí s Davidovými milenkami! Nakonec je poražen a proti Davidovu rozkazu - zabit......

V kapitole 19 se David opět vrací jako jediný vládce na Israelský trůn. Mezitím nastanou různice mezi těmi, kteří zůstali věrní Davidovi - a mezi přívrženci Absolona. Jako světlý bod je tu Mefibošet. Zůstal Davidovi věrný i když to vypadalo velmi špatně. Na znamení své věrnosti se ani neholil, ani šat neměnil...... V kapitolách 20-22 máme vzpoury, msty a hlad uvnitř, zvenku pak válku s Palestínskými zvenku. Trest za Saulovu zradu proti Gibeonitům padá nyní na jeho potomky. Smlouva bylo něco, co se tehdy dodržovalo a každé nesplnění, nedodržení se mstilo. David s Gibeonity souhlasil, ale Mefibóšeta zachoval.........

21:15-17. David byl velikým bojovníkem - ale teď už je starý, není schopen vydržet strasti a námahy boje. Proto mu říkají, že je ho potřeba více v Jerusalémě, než na bojišti.. 21:22. Zde se píše o Goliášovi, kterého David zabil. Tito čtyři jsou synové toho obra. Bible říká, že všichni čtyři v tomto boji zahynuli..... Nakonec si David zpívá o Bohu, který je Skála, na které se dá stavět, která ukryje a nikdo ji nemůže porazit.

Bez toho Boha by nemělo cenu žít! Život by přece nedával smysl - tam vpředu by byla tma - bez naděje!!





24:1. Někdy opravdu, „zakopneš“ o překlad, který je nanejvýš podivný. Ano, stalo se mi ti už několikrát.

Ale postav si jednu premisu a té se drž: V Bibli není ani jeden protiklad či kontradikce! Věř mi! Budeš li mít dost trpělivosti, dojdeš jednou - někde jinde k vysvětlení!

Tato věta mi vzala několik dní - ale přišel jsem na to! Odpověď je v První knize Letopisů 21:1. Nebyl to Bůh - byl to Satan.........



Kapitola 23 ke konci popisuje události v retrospektivě. Verš 23:39 mluví o Urijáši, kterého nechal David zabít. Proč Bůh považuje nyní sčítání jako hřích? David je už starým králem. Prošel bitev - ani si všechny nepamatuje. Ví, že kdykoliv se spoléhal na Boha, vždy zvítězil. K čemu potřebuje vědět kolik má vojáků? Projevuje tím nedůvěru Bohu! Ta koupě toho humna byla v době, kdy si David ještě myslel, že postaví Bohu chrám. Víme, co na to řekl Bůh. Tím končí 2 Samuel.......

2 Samuel

konec....
Comments