2. Královská

Druhá Královská.


Kapitola první až pátá.

Není důvod k úvodu - je to pokračování První Královské - a ještě dosti utržené. První kniha ve 22:51 říká:"Ahazijáš syn Achabův, počal vládnout v Samarii.."V Druhé knize spadne skrz mřížku a "hodí se marod." V následujících verších vidíme jednu z posledních Eliášových "akcí." Až teprve druhý oddíl vojáků se dostane bez úhony k Elijášovi - jejich velitel žádá Boha o milost - a dostane ji. Elijáš jim říká, že Ahazijáš se měl obrátit k Bohu a ne k Belzebubovi, a že stejně zemře. A tím končí linie Omriho a Achabova. Elijáš "odchází." On a Henoch, (Genesis 5:24) jsou jediní, kteří odešli tímto způsobem. Na scénu přichází další prorok, Elíša. Abych zdůraznil - ta moc není v tom plášti ani v Elijášovi nebo Elíšovi - ta moc je v Bohu! Ani v té soli, ani - později - v těch kostech! Lidé mají tendenci přisuzovat "kouzelné síly" věcem neživým!

Je to omyl - a možná i urážka Boha když lidé, namísto aby Mu projevili vděk, slávu a věrnost, klaní se - proti Jeho přímému zákazu - obrazům, sochám, ostatkům "svatých" a nakonec si vymyslí třebas i kouzelné koště!

To je pověrčivost - a ne křesťanská víra! Už ve Skutcích 5:12.. se lidé domnívali že je to Petrův stín, co uzdravuje! Bůh dával, v té době, najevo skrze některé apoštoly, že jsou od něho poslaní a že se jim dá věřit! Nakonec - z toho stejného důvodu dělal Bůh-Syn zázraky, aby dokázal že je skutečně tím, čím říká že je! Ovšem, na rozdíl od těch po Něm - Kristus dělal zázraky vlastní silou!

Verše 2:23-24 jsou používány skeptiky a posměváčky po léta. "Malé dětičky" -(překlad této Bible, z nich udělal "malé chlapce!"). Už na počátku tohoto komentáře jsem upozornil, že jsou v Bibli verše kterým nerozumím, a pokud jsem - za ta léta opravdového hledání poznal - nerozumí jim ani nikdo jiný - jinak už bych to zde ze sebe "vysypal!" Ale podívejme se na to: "Malé děti - v Hebrejštině "naar" nebo "nahar" se používá v případě Izáka, když mu bylo 28, Josefa, když byl 39.. To stejné slovo používá Bible v případě těch sodomitů-pervertů, kteří napadli Lotův dům v Genesi 19:4-11!!! Tak, jenom prosím vás, neudělejte z našeho Boha "kruťáka", který posílá medvědy na malé chlapečky a holčičky!!

Obrať na Matouše 11:21 a 11:23 a podívej se, co říká Bůh-Syn, který měl tolik lásky pro nás - že šel, dobrovolně na ten kříž!! Eliša měl, jak je vidět, větší dary od Boha0 než jeho předchůdce Eliáš! Zde jsou zmínky o několika demonstracích Boží síly skrze něj. Zde se pouze chci zmínit o tom pokojíku pro proroka, jak to navrhla ta žena ze Šůnemenu. Zde, v Čechách to je neznámá věc (alespoň jsem o tom ještě neslyšel), ale v USA mnoho Křesťanů, má takové pokoje připravené pro misionáře či kazatele-evangelisty, jak tak projíždějí zemi a káží, nebo v případě misionářů, když - jednou za pár let navštíví svou zemi, ze vzdálené misie. Pro takové lidi znamená toto velmi mnoho!

Náš Bůh nepoužívá výlučně své děti. Někdy použije i Pohany. Podívej se na příklady: Faraón , Nebukádnesar, Kýr, či Alexandr Veliký... Pátá kapitola jedná o Naamánovi. Je to veliká "šarže" v Syrii. Tento muž, jak se zde píše, byl celkem slušný chlapík až na to - že měl lepru. Lepra, či malomocenství, je v Bibli takovým symbolem hříchu. V pohanských národech, nebyli malomocní v té době, vyloučeni ze společnosti. Israel dostal od Boha zákon o isolování malomocných - aby se zabránilo rozšíření nákazy.

Víš, dnes žije mnoho lidí, které bych označil za slušné, ale mají lepru! Žijí bez Boha s malomocenstvím hříchu, kterého je může zbavit pouze Bůh!

Po světě běhá mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou nadáni schopností hojit, léčit uzdravovat. Ani jeden z těch, o kterých se dovídáš z této knihy toto netvrdil! Vždy, pakliže to byli skuteční hojitelé - bez vyjímky prohlašovali, že jejich síla je od Boha. Eliša sám nehojil také, ale byl v kontaktu s tím jediným universálním Hojitelem. Od lepry, rakovinu, až po zlomená srdce - tento je schopen vyléčit všechno.

Když mu Eliša řekl, aby se šel umýt sedmkrát do řeky - to velikého vojevůdce urazilo. My jsme stejní: Spása, zahojení duše, je už zabezpečené - stačí jen natáhnout ruku - a přijmout! Snad, potom poděkovat. Ne tak Naamán! Jeho hrdost by ho pomalu připravila o zdraví! Jenže v případu Krista, se lidé připravují o život! O věčný, nepochopitelně nádherný a bohatý život, který už nikdy nekončí! A opět jenom hrdost-pýcha! Právě tak jako tenkrát tam byla ta řeka - jen se do ní ponořit - dnes je Spása v Kristovi - jen uvěřit a vzít si ji - z Jeho rukou.... Eliša, zcela správně odmítá jakýkoliv dar za něco, co on nezpůsobil. Nenechá si zaplatit za práci, kterou neudělal. Problémem Naamána byla pýcha - problémem Gacházího byl hlad po materiálním bohatství...

Kapitoly šestá až dvacátá pátá.



Všechno - nebo téměř všechno, co je zaznamenáno v těchto kapitolách je - až na pár vyjímek - samo pochopitelné. Obsah těchto šesti kapitol je celkem srozumitelný. Projedu to jen tak narychlo. Před námi leží Job, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel(!). Potom 12 kratších proroků a pak skutečná "fuška," Nový Zákon! Pravda, nic v Božím Slovu není nedůležité.... ale některé statě jsou více důležité, než jiné.

Tak, v těchto popisných knihách to vezmeme trochu rychleji. Většina těchto králů - na obou stranách jsou darebáci. Pouze v Judeji je jich několik dobrých - a za jejich vlády se vždy Israel obrací více k Bohu - i když tam jsou také vyznavači Baala a dalších falešných bohů. Je zde také spousta intrik, vražda za vraždou... prostě „běžné“ události života! Eliša odchází "domů," a Bůh skrze neživé tělo oživí člověka, aby ukázal, že Eliša skutečně jaksi zastupoval Boha - nebo za Něj mluvil.

V kapitole 17 je Israel odvlečen Asyrií do zajetí. A zde počíná ta moderní "fáma" o deseti "ztracených kmenech" Israele. Kupodivu Jakub, ve svém dopise 1:1 píše "dvanácti kmenům, které jsou roztroušené po světě..." On je za "ztracené" zřejmě nepovažoval! Z několika milionů, kteří šli do zajetí, se jich potom vrátilo asi jenom 65 tisíc. Bůh kdysi vyhnal Pohany ze Zaslíbené Země pro jejich imoralitu - jistě by nedovolil, aby to stejné provozovali Israelci! A proto je trestá skrze Asyřany.

Za krále Chizkijáše se dostala Judea do nesnází. Nakonec stojí před Jerusalémem 180 tisíc po zuby ozbrojených rabijáků. Já Ti povím, ten král se dovedl modlit! A zkrze Izaiáše ho Bůh uklidňuje. Izaiáš, směle prohlásí, že ani jedna střela na Jerusalém nepoletí! Představ si tu situaci! Tisíce primitivních vojáků kolem Jerusalémských hradeb. Myslíš si, za to celou dobu co tam pobíhají, že by si alespoň jeden - jen tak z recese - nevystřelil? Jen tak, když se třebas, večer napil Asyrské whisky, že by se, v náladě, nechtěl "vytáhnout" na ty kluky židovské? Kdyby se tak bývalo stalo - jenom jednou - Izaiáš by byl prohlášen za proroka falešného a určitě by ho byli ukamenovali - na to byl zákon! Ale Bůh řekl. A jako vždy - řekl pravdu.....

Později měl Chizkijáš opět problém. Osobní. Ale, jak už jsem řekl: Tenhle král se uměl modlit! Viděl, že pouze Bůh je schopen ho vyléčit a tak se k Němu obrátil. Vyšlo mu to. To, co teď píši bude vypadat podivně: Škoda, že Chizkiáš neodešel "domů," když byl tak nemocný. Proč? Poněvadž později, ten náš král "zplodil" jednoho z nejhorších králů v historii Israele a Judeje, krále Menaše. O něm se to dá vyjádřit několika slovy: Narodil se, byl vtělené zlo, zemřel..."

Ke konci této knihy se objeví ještě jeden dobrý král - Josijáš. Tento způsobil jednu z největších obrod Israele. Jeho čistka opět počala s homosexuály. Bůh, skrze Pavla, říká v Římanech 1:26-27, že se takových lidí, kteří provozují tento hřích, vzdal. Když se později stalo, že našli náhodou Mojžíšovy knihy - pět prvních knih Bible, král Josijáš, když po prvé v životě slyšel Boží Slovo, roztrhl své šaty když si uvědomil, jak by správně měl národ Israel, žít!

Za ten jeho postoj mu Bůh slíbil že to, co se má stát se zbytkem národa (Judejí) se stane až on, Josijáš, už bude "spát." Josijáš udělal jednu pošetilost. Když farao Néko táhl proti (zde je psáno "na pomoc"- "‘al" v hebrejštině znamená "proti" a i jiné, ale nikdy "na pomoc!") Tak když ten farao táhl, Josijášovi do toho nic nebylo - mohl zůstat doma, a nechat je, ať se poperou. Možná, že by býval byl mnohem platnější v Jerusalémě.

Byl zabit u Megida - tam, kde jednou začne a také skončí - ta poslední bitva - Armageddon... Nakonec Bůh, když se k Němu Israel opět otočil zády, dovolí aby Babylonský král dobyl a spálil Jerusalém - a odvedl drtivou většinu národa do zajetí.. Do zajetí, které trvalo sedmdesát let......... Jeremijáš 25:11-12 toto prorokuje, než sám odejde do Egypta - i když ne z vlastní vůle.

Druhá Královská - Konec.

Comments