1. Královská

První Královská

Úvod.

První a Druhá Královská jsou v pořadí druhé ze třech dvojic knih: 1Samuel, 2 Samuel, První Královská, Druhá Královská, První a Druhá Letopisů (Paralipomenon). Původně to byly jednotlivé knihy. Autoři Septuagintu, (asi sedmdesát vzdělaných Židů, přeložilo kolem roku 300 před Kristem, Starý Zákon do řečtiny) rozdělili tyto knihy na tři "dvou-knihy." Přesto že pisatel je nám neznámý, Královská 1 a 2 byly napsané, když ještě stál první Chrám (1Král. 8:8:). Sledujeme linii Davidovu, a každý následující král je posuzován podle lidských měřítek - to znamená - ne příliš vysoko! Ale i tak vidíme, že žádný z těchto panovníků, nedosáhnul ani tohoto standardu! Celkově je to smutný obraz! Nejprve se království rozdělilo. Potom padlo nejprve Severní, posléze Jižní království. Tu první událost vykreslují verše 2Král. 17:22-23. Další klíčový verš je o pádu Jižního království (2Král.25:21). První kniha ukazuje rozdělení, druhá pád. První začíná králem Davidem, druhá králem Babylonu!

Uzávěr z těchto dvou knih.... nejsem mudrc, ale mně to ukazuje, že Člověk sám není schopen vládnout sobě, národu, či světu! Nemusíš s tím souhlasit. Já jsem tento názor získal, jak tak jdu světem a "koukám se kolem." Ale to chce čas! Pamatuji se, když jsem před lety četl Jeremiáše 10:23, viděl jsem "červeně!" Dnes vím, že má pravdu! Ne, člověk není schopen řídit své kroky! Jistě, můžeš si - přesně jako kdysi Satan - říci ve svém srdci: "Vystoupím na nebesa, povýším svůj trůn nad hvězdy Boží, vystoupím na posvátná místa v oblacích, s Bohem se budu měřit!" Ano, to můžeš. Takových jsou na tomto světě miliony! Za celý ten jejich život nepoznají, proč vlastně na tom světě jsou. Nakonec zaplní tu "poslední jámu" a jdou do míst, které si sami vybrali... Ježíš se o nich zmiňuje v Matouši 7:13-24.

Kapitola první až šestá.

David je už téměř senilní. Toho chce využít Adonijáš, Davidův syn číslo 4, který se narodil v Hebronu (2Samuel 3:4). Jeho matka se jmenovala Haggith a nic se o ní neví. Adonijáš byl jako jeho nevlastní bratr Absolón. Hezký, impozantní ale nafoukaný a marnivý...... Dokonce se zdá, že strhnul na svou stranu Joába. Totiž, každý na tom královském dvoře vidí, že David už tu dlouho nebude - tak si snaží zajistit teplá místa!......... Když se Bat-šebě narodil druhý syn (ten první, jak víme, zemřel), David se zavázal, že tento bude králem Israele po něm. Jmenoval se Šalamoun. Pravda - David se nezdá být příliš nadšený touto perspektivou! Nedělá nic, co by zchladilo Adonijáše. Nyní do toho zasáhne i Nátan. Starý a odvážný prorok.

Oba dva, jak Nátan tak i Bat-šeba chtějí vědět, zda David opravdu změnil volbu a přeje Adonijášovi. Všimni si že David neříká "náš syn," ale"tvůj syn" když mluví s Bat-šebou. (1:30) Na znamení tohoto rozhodnutí, Šalamoun měl jet na mezku krále Davida. Mezek bylo zvíře královsky ceremoniální - kůň zvíře do boje. I Kristus se zdá souhlasiti s tímto symbolismem. Jel na oslíku ten slavný vjezd do Jerusaléma. Do té poslední bitvy - Armageddonu - přijíždí na bílém koni! Šalamoun nebyl David! David žil jako drsný muž - Šalamoun byl vychován v paláci - většinou v ženské části paláce! Proč nakonec měl kolem sebe kolem tisíce žen? Protože nic jiného pořádně neznal! Šalamoun byl maminčin mazlík.

Ani jako Jan Křtitel, ani jako David, ani jako Ježíš. David mu to také tak podává: "Vím že nejsi chlap - ale dělej to nejlepší, co umíš!" Neví se mnoho o tom, jaký odkaz Šalamoun od otce zdědil, ale to, co mu David zanechal, mu umožnilo stát se - snad tím největším králem v historii. A pakliže ne největším, pak jistě nejznámějším! Adonijáš se opětně snaží dostat na trůn. Velmi chytře oklikou - přes matku Šalamouna. Je v tom také zřejmě namočen kněz Ebjátar a další. Šalamoun nenechá kněze popravit - nezapoměl na jeho věrnost k Davidovi v době Absolonova povstání. Prostě ho vykázal od sebe a tím končí linie kněží od Elího, který vychoval Samuela. I Joáb skončil. Pravda, bylo to velmi kruté - ale tímto se Šalamounovi upevnila moc a mohl počít budovat říši. Šalamoun...... Říká se "moudrý jako Šalamoun". Zdálo by se, že začíná dobře - ale povšimni si že prosí Boha o státnickou, ne o duchovní moudrost... Na konci jeho života se to ukáže. Jednu ohromnou chybu udělal a to že si bral všechny ty cizí ženy! Zde je ukázka té politické moudrosti! Jistě, bude vypadat jako moudrý člověk - ale podívej se na ty konce! Ať už byl David jakýkoliv - (nakonec, kdo z nás má život bez špíny?) - David byl k Bohu mnohem blíže než jeho syn! Jistě, když člověk čte Šalamounova " Přísloví" a "Kazatele", vidí tam hlubokou moudrost - je to jistě inspirováno Bohem, jako celá Bible - ale když vidím to jeho stáří, vzpomenu si na slova mého Krista: "Podle ovoce je poznáte" (Matouš 12:33). Až se dostaneme ku "Kazateli", povšimni si toho rčení: "pod sluncem." Tak to viděl Šalamoun v rámci lidské moudrosti! Lidský standard je velmi nízký! Jeho kniha Přísloví je skutečně něco k pročtení - netvrdím, že tím když budeš žít podle této knihy - se staneš Křesťanem - ale budeš mít velmi dobrého vůdce pro život! ....... 4:25 se zmiňuje o hlubokém míru té doby. To už dnes nemáme, a mít nebudeme, dokud se nevrátí Princ Míru - Bůh-Syn. Potom zase bude každý sedět pod svým stromem (Micheáš 4:4).

4:32 nám říká že Šalamoun dal dohromady tři tisíce přísloví. Zanechalo se nám jich několik set. Právě tak jeho zpěvy. Máme pouze jeden. V kapitolách 5 a 6 je popsaná příprava na výstavbu Chrámu. Píši to jako jméno vlastní, abych tento Chrám odlišil ode všech jiných právě tak, v tom stejném smyslu budu později rozlišovat „Církev“ a „církev“). Tento Chrám bude jednou velmi důležitý! Když se podíváme na naše "pozadí," vidíme, že člověk byl stavitelem už od nepaměti. Již v Genesis 4:17 Kain postavil město. Veliká část této planety je pokryta kopečky a kopci, které skrývají r.uiny toho, co naší předkové postavili....... Každou tu civilizaci lze posuzovat podle toho "jak vysoko se dostali?" Dnešní moderní člověk je zřejmě hrdý na to, že postavil nákupní centra, super-markety, mrakodrapy, ohromné komplexy budov - ať už k jakémukoliv účelu - vysoké obchodní věže, veliká apartmánová střediska. Prostě si postavil vlastní jeskyni, ve které žije a pracuje a nakonec i pochopitelně umírá,. Zbytek času ztráví v autě na dálnicích, kde se - většinu času - pohybuje jako šnek... Ale pokud tento člověk může zmáčknout knoflík a nebo otočit vypínačem, tvrdí že žije. To jsme my!..........

První impresivní stavby byly pochopitelně chrámy. Všechny pohanské národy měly své chrámy. Některé byly primitivní, jiné, jako na příklad Parthenon, byly jedním z nejvyšších výrazů krásy. Všechno toto stavění má svůj prvopočátek v Údolí Šinar, kde Bábelská Věž měla být gargantuánským symbolem lidské vzpoury proti Boží suverénitě. Chrámy Králů na Nilu, Ašur v Ninive, Babylonský Marduk, všechny ty zigguraty v údolí Eufratu-Tygridu, Chrám Baala Féničanů, řecká Athéna, chrám Jupitera v Římě, Aztécké chrámy v Mexiku - to vše jsou projevy vzpoury proti Bohu! "Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství. Zaměnili slávu věčného Boha za obrazy pouhého člověka, ano i ptáků a jiných zvířat" (Pavel v Římanech 1:22). Každý z těch pohanských národů postavil chrám, jako "klec" kde by Bůh přebýval. Šalamounský Chrám, na rozdíl od tohoto konceptu, nebyl nikdy považován za obydlí Boha. Šalamoun to říká jasně ve 2Letopisy 6:18. Tento Chrám byl považován jako přístupní cesta k Bohu skrze oběti.. Už vlastně David zhotovil plány pro Chrám. Když viděl že mu není povoleno stavět, předal vše i připravený materiál Šalamounovi. To jsme se dozvěděli v knize Letopisů 1 28:10-12 a 29:2. Šalamoun udělá smlouvu s Hiramem, králem Týru, který mu - mimochodem "fandil" a začne se stavět. Jinak, jelikož tyto kapitoly popisují hlavně stavbu, nebudu je komentovat.

Kapitola sedmá až čtrnáctá.

7:13-14... Aby se to nepopletlo - toto není král Hiram, zde se mluví o nějakém dobrém řemeslníku. Možná, že jméno Hiram, bylo něco jako dnešní Novák. Takovéto umění, může vzniknout pouze v dobách skutečného míru. 7:21. To jméno Jakín znamená "Bůh ustanoví," Boáz znamená "síla." ¨Síla hovoří o Spáse. Bůh je schopný a dostatečně silný, aby se postaral o ty které adoptoval, ve všech okolnostech života. Tyto dva sloupy byly velmi prominentní částí Chrámu. Já, osobně, považuji kapitolu 8. za jednu z největších ze Starého Zákona. Rád si jí přečtu a - ještě raději bych ji měl na video kazetě!!

Kapitoly 9 a 10 jsou plné Šalamounovy slávy. Jedenáctá pak jeho hanby a konce. Hned v 9:4 mu Bůh říká něco o bezúhonnosti srdce. Příteli, to je problém dnešní doby! V neděli vidíš, jak do kostela přichází člověk ze světa byznisu. Pod paží nese svou Bibli (mám na mysli USA), mluví velmi zbožně - ví jak "se má mluvit". A potom celý týden si na Boha nevzpomene, dělá pochybné obchody a bezohledně vydělává své penízky! Toto je dnešní pokrytectví. Člověk se klaní Bohu "zvenku". Klečí před Ním, ale - "uvnitř" vzdorovitě stojí! Myslí si, že tím ošálí Boha?

9:10-14 poukazují na to, že Hiram a Šalamoun měli nějaké finanční neshody. Zřejmě to nějak srovnali, protože se o tom více nemluví. Šalamounova říše rostla. Zdá se že měla jeden čas úplný monopol na zlato! Israel v těch dobách měl také své loďstvo a přístav v Esjó-geberu, blízko Elatu na východním břehu Rudého Moře. Návštěva královny ze Sáby, poukazuje jasně na skutečnost, že v té době byl Israel skutečným svědkem pro Boha celému okolnímu světu. Totiž: Israel neměl přikázáno "jít do světa a prohlašovat Boha - to máme my, Křesťané - to je náš úkol! Israel měl svědčit o Bohu mírem a prosperitou! A to všechno měl - pokud kráčel s Bohem! Jak je vidět, královna byla velmi ohromená. A ve verši 10:9 potvrzuje to, co píši: Israel, v té době, byl svědkem pro existenci Yahweho, jako toho jediného pravého Boha.

Šalamoun je - podle mně - ještě větším "nezdarem" nežli Samson! "Komu je mnoho dáno, od toho je mnoho požadováno," říká Lukáš 12:48. Šalamoun měl snad největší příležitost ze všech lidí, kteří kdy žili! Jeho pád počal, když radikálně neodstranil falešná náboženství již na počátku (3:3). Z nepatrné skvrnky se vyvinula lepra! Šalamoun měl harém s tisíce manželkami - Pohankami - které odtáhly jeho srdce od Boha. Jak jsem podotkl na počátku: Šalamoun měl požádat Boha o jinou moudrost než lidskou! Ve verši 11:2 se dá, zaměnit slovo "láska," za slovo "sex." To byl jeho motiv. Než se opět někdo ozve, s kritikou Boha, že mu to dovolil, přečtěte si verše 11:9-14! Bůh mu říká, že odtrhne království od Šalamouna - jenom počká až po jeho smrti - k vůli Davidovi. A také skutečně, království se roztrhlo na dvě části. Deset Severních kmenů se rozhodlo pro Jeroboáma, pouze Juda, ze kterého Šalamoun pocházel a Benjamín zůstaly jeho synu. Verše 11:41-43 popisují Šalamounův konec. Končil se slávou - byla to však sláva pozemská! Kapitola 12 začíná nástupem Rechabeáma, Šalamounova syna, na trůn Israelské říše. Na druhé straně se vrací z Egypta Jarobeám a zastupuje deset Severních kmenů v žádosti o snížení daní, které byly za Šalamouna velmi vysoké - z důvodů té ohromné výstavby země. Místo aby poslechl radu starších a vyhověl, Rechabeám, ve své nadutosti, poslechne radu mladých a hrozí místo toho daně ještě zvýšit. Tím nastane rozdělení země - nejenom politicky - ale i nábožensky. Jarobeám vede těch deset kmenů do modloslužebnictví, viz verše 12:26-32.

Verše 12:19 nám říkají, že toto roztržení bylo v době, kdy První Královská byla psána. Ta vzpoura pokračovala až do doby kdy se vrátili z Babylonského zajetí. Tato kniha se občas vrací a popisuje události, které už známe. Jednou o Judeji, po druhé o Israeli. Jak tak zde budeš číst, dostaneš se občas do nejistoty, který král vládne kterému království. Připravil jsem proto přehled, jak králů, tak i příslušných proroků ať na té, či na druhé straně.. Chtěl bych se - na okamžik vrátit k Šalamounovi - proč vlastně se jeho království tak rychle rozpadlo. Šalamoun dostal od Boha zvláštní "příděl" moudrosti, aby mohl spravovat království.

Bohužel, tato moudrost nevešla do jeho soukromého života. Zřejmě mu scházela moudrost duchovní, moudrost hodnotit skutečnosti s hlediska Boha - ne člověka. Šalamoun měl - jaké-také základní pochopení, aby mohl být velkým vládcem - ale tyto principy zůstaly mimo jeho srdce a duši! Nejprve přivřel oči nad modloslužebnictvím v národě, potom jeho cílem se stala prosperita Israele. Šalamoun měl jasně slabé stránky.

Kniha Přísloví - prozrazuje jeho moudrost - kniha Kazatel - jeho pošetilost! Dále - v knihách Letopisů, které pokrývají přibližně stejnou dobu jako obě Královské, nenajdeš chyby jak Davidovy, tak i Šalamounovy - je to z pohledu Boha, a Bůh tyto hříchy odpustil. Knihy Královské jsou z pohledu člověka - tak aby byly vidět všechny ty chyby, pro naše poučení. Je pozoruhodné že imoralita a falešní bozi jdou vždy ruku v ruce! Pravda, je možné oklamat lidi - dobře to "zahrát" - ale Boha? Jak můžeš oklamat Boha? Jak už jsem se zmínil dříve: Byli dva muži v historii Bible, kteří měli neobyčejné možnosti: Samson a Šalamoun. Oba dva zklamali. A tímto končím "pohřební proslov" nad Šalamounem, který byl velkým králem - ale malým člověkem! 13:1. Dovol abych Tě upozornil že Josijáš, o kterém se zde píše, se narodil 300 let později! Byl to král, který počal jednu z největších obrod v historii židovského národa. Kniha Letopisů se o něm zmiňuje.....

Verš 14:30 nám podává informaci o občanské válce mezi Severem a Jihem, po celou dobu života těchto dvou králů. Další rys povahy krále Jarobeáma vidíme ve verších o jeho střetnutí se s prorokem, který není jmenován. Ani v Judeji to nebylo o moc lepší! Tam měli válku se Šišakem, který je obral o zlato. Aby alespoň trochu zakryli tu ostudu, udělali si štíty z mosazi. Nakonec Rechabeám umírá. Nebyl to dobrý král - a když se na to podíváš s odstupem času, ze všech devatenácti králů, kteří vládli Israeli, bylo devatenáct špatných - z dvaceti králů Judeje bys mohl - jakž takž, hodnotit osm jako dobré..

Kapitoly patnáctá až dvacátá.

Po Rechabeámovi nastoupil jeho syn Abijám. Byl právě tak špatný jako jeho otec. Ale - kvůli Davidovi, kterému Bůh slíbil potomka - vládce bez konce - Abijám měl potomka. Jinak v Abijámovi nebylo nic dobrého. Po něm nastoupil jeho syn Asa. Ve verši 15:9 vidíme, že Asa vládnul již dva roky před smrtí svého otce. Asa měl jednu z nejdelších vlád - 41 let! Pouze Uziáš a Manasseh vládli déle. Pakliže bychom vzali Davida jako standard, Asa tento dosáhl. Co udělal? V první řadě zbavil zemi od homosexuálů. Nezdá se, že by člověk mohl klesnout morálně o mnoho níže, než tento druh lidí.

A opět válka. Tentokrát mezi Asou a Baešou z Israele. Toto byly temné časy pro rozdělený národ. Vidím jako jedinou chybu, že si Asa podplatil Ben-hadada. Mohl se víc spoléhat na Boha! Po králi Asa, přišel opět dobrý král - Jošafat, jeho syn. A teď se střídají špatný král s horším a je to jako ošklivý román. Prorok Elijáš "přiletí na scénu" dost odvážně. Zahraje si na meteorologa a slibuje velmi špatné počasí, čímž se - okamžitě znelíbí! Zdálo by se, že Elijáš je velmi odvážný muž. To by byl omyl! Bůh ho k tomu musel ještě dost učit! Jezebel a Achab. Hm... V historii lidstva máme dost ďábelsky zlých párů: Herod-Herodia, Ptolemy-Dionysius - Filip První Španělský- Krvavá Mary, Kateřina de Medici- Jindřich Druhý, Lukretia Borgia (dcera papeže) a Alfonso, Ludvík Patnáctý-Marie Antonieta atd. Ale pochybuji, že některý z těchto "dobráků" předčil Achaba a Jezebel!

Teď Bůh vezme Elijáše do divočiny a bude ho "trénovat". Potom se dostane k té vdově a Bůh jim zaopatří džbán a láhev, které jsou plodnější, než pláně Kanady! Elijáš si, prostě musel nejprve uvědomit že on sám není nic - a potom Bůh, který je zvyklý stvořit něco z ničeho, ho může použít! Pokud si, příteli myslíš, že jsi "někdo", ani Bůh s Tebou nemůže nic udělat! V takovém stavu jsi zcela nepotřebný! Ale když uznáš, že sám jsi nic - jedno veliké nic - potom z Tebe Bůh může udělat "něco!"

Víš co bylo to nejdůležitějšího na té svatbě v Káni Galilejské? Oblek nevěsty? Dary? Ne! Těch šest otlučených, zaprášených nádob na vodu! Bůh je nechal naplnit vodou a z té udělal to nejlepší Bordeaux, které kdy člověk ochutnal! A tak to dělá ten náš Bůh vždycky! Nepřišel do paláce - ale do chléva! Nevybral si mudrce ale prosté - ne tak moc chytré - rybáře z Galileje! Pavel to vidí v 1Korint. 1:26-29! Kapitola 18 je opět jedna z těch pozoruhodných, které ve mně vzbuzují lítost, že jsem u toho nebyl! Jeden Boží prorok proti 450 prorokům Baala! Elijáš se postaví před Achaba a říká mu:"Já nejsem ten problém - Ty jsi!" Verše 18:19. Toto je vlastně "soutěž" mezi Bohem a Satanem! 18:22. Eliáš měl takový komplex - utkvělou představu, že on, Elijáš, je už tím posledním. Takových bylo víc i později.. Bůh v 19:18 to vidí jinak.........

Eliáš praví k lidu Israele: "Já jsem jediný, kdo je pro našeho Boha!" Neměl pravdu - bylo jich asi sedm tisíc. Ale byl to bezejmenný dav. Nemám rád davy - ale tito alespoň neuctívali Baala. Ke komu bych je přirovnal dnes? Upřímně se musím přiznat, že nevím. Nejsou pro Marxe (to vyšlo z módy) ale že by byli nadšeni mým Bohem? Pochybuji. Já za sebe jim moc nevěřím. Ani Elijášovi tam na tom kopci Karmel moc nefandili! Jinak to musel být pěkný cirkus - jak tak tam ti chlapíci skákali! Elijáš - a to se mi líbí - vsadil všechno na Boha! S Bohem na Tvé straně - můžeš ty oběti potopit do moře - a přece shoří! On může cokoliv! Bůh se mu prokázal už s tou moukou a olejem - proč by pochyboval?

Jen tak, v mých myšlenkách vidím Elijáše, jak si povídá do vousů: "Pakliže to Bože, neuděláš Ty - pak je nemožné, aby se to stalo!" A Bůh ho nenechal na holičkách. Bůh nikdy nenechá! Co Elijáš potom nechal udělat s těmi falešnými proroky, bylo dost drastické - ale zbavil se tak najednou celého toho svinstva! Jezebel měla zkažený týden - tohle Elijášovi nedaruje! A teď se stane takový nepochopitelný zlom. Něco jako když voják proleze peklem zákopů, dělostřelecké palby - všechno to překoná - a potom uteče z hospody, když tam začne rvačka! Právě tak jako později za - řekněme 950 let, Petr, když ho Kristus povzbudí, udělá pár kroků po vodě - najednou, místo na Krista - se podívá na ty vlny a ten vítr, a je konec "kráčení!"

Tak, pravděpodobně se podíval Elijáš na ty možnosti, jaké Jezebel proti němu měla - a vzal roha! Uteče do divočiny a chce zemřít! Když ho tak vidím, jak leží schovaný pod tím jalovcem, cítím se trapně a zároveň s ním sympatizuji! Ten člověk byl svědkem Boží síly - jako málokdo - a teď se položí proto, že mu nějaká ženská vyhrožuje! Copak by Bůh na Jezebel nestačil? Ale nekritizujme někoho, aniž bychom prošli alespoň půl dne v jeho mokasínech, že? Elijáš patří do stejné rodiny jako já - jednou ho někde potkám a pak se ho zeptám. Do té doby to nechám jak to vidím.

Nakonec těch sedm tisíc, o kterých Bůh hovoří, nemělo ani setinu odvahy jakou měl Elijáš! On sedí pod jalovcem, oni se schovávají v dírách země. Připomíná mi to léta padesátá. Byli jsme právě tak sklíčení, rozehnaní po všech koncentrácích této země: Ústřeďák, Bory, "Dvanáctka", Rovnost, Svornost, Leopoldov, Pankrác, Mírov, Vojna, Želiezovce, Nikolaj, Mariánská, Pardubice a jiných. Cítili jsme se právě tak jako Elijáš - on měl ale navíc jistotu Boha - já jí v té době neměl - a venku bylo těch "sedm tisíc" zalezlých jako šneci v ulitách, na ty se nedalo spolehnout - byl to dav... Ano, s určitého pohledu ho chápu. Ovšem - on už měl Boha "na tuty!!"...... To vítězství v kapitole 20 jim nedal Bůh proto, že by miloval Achaba - Bůh miloval Israel! Achab opětně, jako mnoho před ním, udělal chybu a nechal jít Ben-hadada. Ve 20:42 mu to Bůh říká.

Kapitoly dvacátá první a druhá.

Teď je tu ta ošklivá scéna lidské "nenažranosti" a závisti. To co jim Bůh slíbil na konci kapitoly 21 se přesně stalo. Představ si, co to bylo za krále! Nedostane vinici, lehne si do postele, nejí a trucuje. Nakonec Jezebel naplánuje sprostou vraždu skrze lež. Nábot je odstraněn z cesty a Jezebel s Achabem si myslí, že jim to projde! Jak už jsem se zmínil předem: Ani jeden jediný hříšek Ti neprojde! Ani jeden! Jsou dvě možnosti. Buď se za něj jednou před Bohem budeš zodpovídat - a tam nemáš šanci! Nemáš dost aby ses mohl vyplatit! A - nebo - ty Tvé hříchy dáš Kristovi! Jenom tyto dvě možnosti. Toto je nezměnitelný Boží zákon - nemůže být ani změněn, ani zrušen. Ten lidský hlad po majetku je prokletí našeho druhu! A přece každý, kdo má alespoň tolik mozku jako slepice - ví, že :

Za peníze koupíš postel - ne však spánek

Za peníze nakoupíš jídlo- ne chuť k jídlu

Za peníze koupíš lék- ale ne zdraví

Za peníze koupíš dům- ne však domov

Za peníze koupíš diamant- ale ne lásku

Za peníze koupíš kostel - ale ne spásu..



Tady by se dalo napsat příkladů mnohem víc - každý bude jistě souhlasit - a přesto lidská láska k mamonu zůstává stejně silná, co svět světem stojí......... V poslední kapitole máme konec těch dvou výtečníků - právě tak, jak Bůh předpověděl. Ale ještě před tím vidíme velmi překvapující alianci dobrého Jošafata s Achabem! Co přimělo Jošafata k tomuto kroku? Teď to vypadá divně, ale později zjistíme, že Jošafatův syn, Jehoram, si vzal za manželku Atáliji, dceru Achába a Jezebel!......

Problém manželství mezi dětmi Boha a dětmi světa je viditelný na každém kroku! Nikdy to nehraje! Pakliže namítneš "že ta druhá strana-možná, jednou“- ne! Už jsi zkoušel vyprat prádlo tím, že mezi špinavé košile dáš košili čistou? Ty špinavé nikdy nezbělějí - ta čistá se vždy umaže!

22:43.. ukazuje na tu skutečnost, že Jošafat byl sice dobrým králem, kráčel s Bohem - ale dělal kompromisy! Nakonec i to smíření s králem Israele byla chyba - ale to se ukáže později....

První Královská

konec...
Podřízené stránky (1): 2. Královská
Comments