1. Korintským


1 Korintským 

Úvod. 


Korint.. Jedno z významných řeckých měst - hlavní město Achaiské provincie, sídlo římského prokonsula. (Skutky 18:12) Bylo dokonale postavené pro obchod a tím se stalo velmi bohatým střediskem nejenom obchodu ale i učení a sportu. Po dlouhou dobu se nevědělo kde vlastně stálo - až teprve zemětřesení v roce 1928 odkrylo ruiny Korintu pod rybářskou vesnicí... Bylo to město známé svou morální zkažeností, nejvíce však prostitucí, která byla provozována v rámci náboženství. Řecké uctívání bohyně Afrodité (Venuše), se konalo pomocí chrámových kněžek, které byly ve skutečnosti chrámové prostitutky. Prakticky celé město leželo v morálním bahnu... Pavel učil evangelium nejprve v Athénách a potom odešel do Korintu (Skutky 18:1). 

Není pochyb o tom, že on založil Korintskou kongregaci. Pracoval tam jeden a půl roku a mnoho Židů i pohanů Krista přijmulo. Většinou to byli lidé chudí - až na nějaké vyjímky jako Krispus - hlavní vedoucí synagogy, Erastus - (kancléř města) a Gaius - bohatý občan, kteří skrze Pavla uvěřili a byli pokřtěni. Pavel si byl vědom toho že hlavní pýchou Korintu bylo bohatství, vzdělání a "kultura" (a‘la země České!) ale to nezměnilo jeho názor na způsob, jak přednášet Kristovu zprávu (1Korint. 2:1-2). Bylo mu také jasné že se dostal na Satanovo "hřiště" a že to bude vyžadovat vytrvalost, trpělivost i odvahu postavit se proti samotnému ďáblu a jeho pomocníkům. Ale Bůh stál při něm a Pavel učil zcela prostými slovy o Kristu a Jeho daru v síle Svatého Ducha.... (1Korint. 2:4) 

Odešel z Korintu protože chtěl navštívit Jerusalém. (Skutky 18:21) Po návratu z Jerusaléma ztrávil 3 roky v Efezu, (Skutky 20:31), ale v pozdější době ho znepokojily zprávy které přicházely z Korintu. (1Korint. 1:11) Pavel dostal informace že se v kongregaci rozšířil hřích. Muži se opíjeli, ženy se snažily převzít vedení. Zneužívalo se Božích darů jako na příklad jazyků a dokonce tolerovali i nemorální sex! (1Korint.5:1) A tak Pavel zřejmě vyslal do Korintu Timotea..... (1Korint.16:10) Dva hlavní důvody pro tento dopis byly: A) Chyby v učení. Vkrádaly se falešné, nebezpečné doktríny. B) Denní způsob života Korintských Křesťanů, byl velmi vzdálený od ideálu a měl zhoubný vliv na celou kongregaci. A proto se Pavel rozhodl napsat tento dopis... 



1 Korintským. 



1:1-9. Hned na začátku dopisu jim Pavel připomíná že byl poslaný Bohem. Bylo to nutné, protože v Korintu vystupovala skupinka, která měla tendenci tento fakt popírat. Ve druhé kapitole dopisu Galatským čteme o "falešných bratřích," kteří přinesli učení, proti kterému se musel Pavel postavit. A to je proč zdůrazňuje že je poslán od Boha a že jeho učení je správné... "Z Boží vůle povolaný." To znamená že ho nikdo z ostatních apoštolů neustavil a právě tak - tou stejnou aplikací - Křesťané v Korintu se nestali svatými za vlastní zásluhy nebo pro jejich charakter ale i oni byli povoláni Boží milostí! Byla to milost, která je zachránila a udělala z nich svaté! Nepochybybuji o tom, že Sosthenes, "náš bratr," je ten stejný Sosthenos o kterém je zmínka ve Skutcích 18:17. Celý ten dopis je adresovaný Boží církvi, která je v Korintu. Řečtina používá slovo "ekklesia" což znamená: "ti, kteří byli povoláni". Jinak: Lidé povolaní z tohoto světa pro Boha. Tato popisná fráze "Církev Boží," "Boží shromáždění," "Boží kongregace," se používá velmi často v Novém Zákonu a určuje společnost "znovu zrozených" věřících, kteří jednají společně v určitém místě; Slouží a uctívají Boha, studují Jeho Slovo a získávají nové Křesťany pro jméno Ježíše Krista..... 





Je velmi důležité, aby student Božího Dopisu pečlivě odlišoval lokální, místní použití výrazu "církev" na rozdíl od aplikace na celou Církev, která není nikdy používána ani v místním ale ani v pozemském významu! Neexistuje jediné biblické oprávnění pro výraz "Církev na Zemi!" Písmo jasně prohlašuje, že "naše občanství je v nebi." (Filip. 3:20) Čteme o církvích v Galacii, Asii, Makedonii, Judei - ale nikdy Církev v Galacii, nebo v Asii! Jak tak budeme studovat tento dopis poznáme, že situace v této kongregaci byla ostudná a vrhala špatné světlo na osobu Ježíše Krista! Ale i ten nejhorší případ (1Korint. 5:1) nám jasně dokazuje, že pravý Křesťan nemůže nikdy ztratit ten Boží dar! Rozebereme to až k tomu dojdeme. 

Přes veškerou kritiku od verše 10 je Pavel ujišťuje, že jsou "postaveni na stranu," vybráni Bohem, skrze Jeho znalost budoucnosti. (1 Petr 1:2) Tím chci říci, že Bůh hned od počátku věděl kdo uvěří v Mesiáše, který měl teprve přijít - anebo v Krista, který přišel a tak mohl už předem vyvolit ty své. Ta fráze "v Ježíši Kristu," poukazuje na osobní vztah a závislost Křesťana na vzkříšeném Kristu. Křesťanství není možné porovnat s jakýmkoliv náboženstvím tohoto světa! Křesťanství je "Kristus v Tobě," Ty "v Kristu," či "uschován s Kristem v Bohu." (Koloským 3:3) Tím je vysvětleno postavení pravého Křesťana. Jelikož jsme v Kristu už teď, dává nám Písmo přívlastek "svatý." My se nestáváme svatými někdy v budoucím čase či místě - my jsme jimi dnes! Doslovná řečtina znamená: "Povolaní aby byli svatí." Jinak by se dalo říci: "Vytaženi z rodiny Satana, adoptováni do rodiny Boha." (Čti 1Jana 3:2) Ovšem, i v tomto postavení podléháme tlakům světa, nežijeme zdaleka tak, jak bychom měli. Když se Křesťan chová jako "svět," ztrácí to živé spojení s Kristem, ztrácí jistotu a radost v životě! My jsme Jeho děti, Jeho zástupci na této planetě! Nechováme-li se podle toho, neztrácíme sice Boží dar - věčný život, ale ztrácíme odměny, o kterých bude Pavel mluvit později. 

Dary, o kterých se Pavel zmiňuje ve verši 5, byly sice velmi vysoce oceňovány mezi Řeky, ale je vidět, že jim nijak duchovně nepomohly! Podle toho jak Pavel píše, staly se spíše překážkou a nebezpečně ohrožovaly celkový duchovní život korintské kongregace! Prostuduj si tento problém ve verších 1Korint. 1:20, 22,26; 2:12, 13; 13:1,2,8; 14:37. Je zřejmé, že korintští Křesťané přikládali mnohem větší důležitost "jazykům," než znalosti Písma! To stejné je velmi často vidět mezi moderními charismatickými kongregacemi. Nezapomeňte přátelé, že jazyky jsou výrazem vnějším, kdežto znalost je vnitřním pochopením pravdy! (Čti Jana 17:3!) Existuje mnoho učitelů, kazatelů, pastorů, kteří mají dar jazyků a schází jim celková znalost Božího slova a nejsou tak schopni dát svým žákům nic víc, než "mléko!" Tentýž problém z opačného pohledu měl Pavel, jak se zmiňuje v 1Korint.3:2 ! Verš 7. utvrzuje, že byli skutečnými Křesťany i přes ty zmatky, které tam měli. Proč? 

Křesťan, skutečný Křesťan, se upřímně těší na ten den, kdy uslyší Kristův hlas odněkud z prostoru, kdy se náš Spasitel vrátí, aby nás vzal domů! (1Tesalonským 4:13-18) Člověk, který nevěří ve druhý příchod Ježíše Krista, nemá právo tvrdit že byl Kristem spasený! Písmo nás jasně učí, že všichni Křesťané Krista očekávají! (Titus 2:11-15) Nikdy neztrať ze svého srdce dvě pravdy, které Satan nenávidí nejvíce: 1). Bez prolité krve Ježíše Krista není očištění, není odpuštění, není spása! 2). Rapture, (Uchvácení, Odchod) Jeho Církve, které se může odehrát každým okamžikem. Není už nic v proroctví Bible, co by se ještě muselo stát, nežli by nás Kristus mohl zavolat. Zhola nic!.... 

Pavel používá tři řecká slova ve spojení s návratem Ježíše Krista: "Parousia" znamená "osobní přítomnost." To stejné slovo používá pro příchod Štefana (1Korint. 16:17), Tita (2 Korint. 7:6-7), Pavlův příchod do Filipi (Filip. 1:26) a nakonec Kristův příchod pro ty své. (1Korint. 15:23 a 1Tesalon. 4:14-17). Výraz "parousia," je také použit ve spojení se zničením Antikrista když se Kristus vrací v Apokalypse (2Tesalon.2:8) .......... Druhý výraz je "Apokalupsis." Jeho význam je "odhalení," odkrytí," "zviditelnění." Je používán ke zdůraznění viditelnosti Jeho návratu -nemám zde na mysli "Rapture," ale Jeho Druhý Návrat, sedm let po Rapture k té poslední bitvě - Armageddonu, viz Apokalypsa 1:7, 2Tesalonským 1:7, 1Petr 1:7, 4:13. Zároveň to poukazuje na Boží děti v Římanech 8:19. 



První slovo "parousia," má co do činění s Rapture. Druhé, "apokalupsis," s Apokalypsou. Třetí slovo je "epiphanea," a znamená "zjevení se." Je přeloženo jako "záře," či "jas," v 2 Tesalonským 2:8. Překrývá oba předešlé výrazy v tom smyslu, že se používá jak při Rapture, kdy si Kristus přichází "pro ty své," tak v Apokalypse, kdy přichází "se svými." Pamatuj si, že když budeš číst Bibli bez porovnávání a správného rozdělování, (kdo, kdy, komu, o kom, ve které době, atd.) dojdeš ke zmatkům! Příklad - Rapture:"Přijdu jako zloděj v noci," (1Tesalonským 5:2, 2 Petr 3:10) Druhý Příchod k Armageddonu: "Vrací se, a každé oko Ho uvidí!" (Apokalypsa 1:7). Verš 9. Zamyslil jsi se někdy nad větou, že "Bůh je věrný?" Je to On, který volá ztracené lidi k obrácení. Je to On, který nás miloval, když jsme byli ještě Jeho nepřátelé. A je to On, v jehož srdci se zrodil plán spásy pro každého, kdo přijde. Je to On, který se nikdy nemění! (Malachiáš 3:6) Co Bůh slíbil před dvěma tisíci lety, platí dnes a bude platit právě tak za dvě miliardy let! Od verše 10. začíná Pavel psát to, co vlastně psát chtěl! "Aby mezi vámi nebyly roztržky." Pozor, příteli - Pavel od nich nežádá totální jednotu - to by byl nesmysl - my jsme každý jiný - ale žádá o jednotu ve svědectví! Jednotu, která je zakotvena v evangeliu Ježíše Krista. Jsou dva hlavní pojmy pro roztržku: Je to "schizma" a "hairesis," (česky "hereze") Schizma je výraz slabší, a ten zde Pavel používá. Prostě vidíme, že mezi nimi byly neshody. Tito Křesťané byli Pavlovy "děti" v Kristu. Jistě, on je nespasil - ale skrze jeho kázání, poučení a učení přijmuli Krista, a byli spaseni. Verš 12. Korinťané měli stejné problémy, jako většina Křesťanů dnes: Následovali lidské vůdce a tím působili rozdělení Kristova Těla! V 1Korint. 14:26 Pavel popisuje stav kongregace. Každý měl něco jiného: Učení, jazyky, nové "odhalení," nové "vysvětlení." Je vidět že k nim Pavel byl velmi laskavý! Nevím jak by se díval na dnešních 20 800 křesťanských denominací, církví, sekt a kultů, které existují dnes! Ve verši 12 jsou prozatím "jenom" čtyři: "Pavlisté," "Apolonisté," "Petrovci," "Kristonisté." Pavel jim to říká správně. Jediný Kristus zemřel za nás všechny - ani papež, ani Luther, ani svatý Václav! Někdo zasívá semínka, někdo zalévá. (vysvětluje, učí) Ale jenom Bůh dává růst! Ještě poznámku: Kdykoliv Pavel mluví o Petrovi, nazývá ho Kefasem, kromě Galatským 2:7,8. "Kefas" je aramejsky, "Petr" řecky. "Byli jste snad pokřtěni ve jménu Pavla?" Křesťanovi mluví křest o smrti, pohřbu a vzkříšení Ježíše Krista. Poslouchání evangelia přináší víru (Římanům 10:17) člověku, který si potom "přivlastní užitek" z Kristovy oběti. Pakliže přijímám jako pravdu to, že Kristus zemřel na tom kříži za mne, připouštím že já jsem si svou smrt zasloužil! A teď to hlavní: Křest nepředchází víru v ukončenou a zcela postačující oběť Ježíše Krista, ale následuje ji! Nejprve uvěříš, přesvědčíš se o pravdivosti toho v co jsi uvěřil a potom jsi pokřtěn jako svědectví o tom, že jsi uvěřil! Křest ani nespasí, ani nepřidá nějakou "vyšší kvalitu" ke Tvé spáse ale ukazuje nevěřicímu světu, že jsi byl ukřižován, pohřben a opět s Kristem vzkříšen. 1:14-17. Jak je vidět, Pavel tak moc důrazu na křest nedává! Ani se nepamatuje, koho kdy pokřtil - na rozdíl od některých denominací, které považují křest za podmínku spásy! (Katolíci, Svědkové Jehovy, Pravoslavní, atd.) A znovu: Křest nespasí - co ten chlapík na kříži vedle Krista? Byl pokřtěný? Jistě, Ježíš nám dal příklad... (Matouš 3:13, Marek 1:9, Lukáš 3:21) Ale znovu: Pro svou spásu nemůžeš udělat nic! Spása je dar - (Efezským 2:8 si přečti desetkrát!!) Jen uvěřit - a poděkovat! 

1:18-23. Tato země je rozdělena křížem. Jakoby jeho stín rozdělil lidstvo na dvě části: "moje ovce," a "ti druzí." Ovšem na druhé straně: Ten kříž by neměl rozdělovat ovce! Stačí, že pro většinu světa vypadáme jako pošetilci, kteří čekají na návrat Někoho kdo zemřel před téměř dvěma tisíci lety! Podívej se na tento obraz: Pluješ (s jinými lidmi kolem sebe) na lodičce Života, po řece Času. V tom okamžiku, kdy jsi se stal(a) Jeho dítětem, řekl Ti: "Poslouchej! Jak tak pojedeš dál tou řekou, uvidíš jednoho dne z dálky obrovské vodopády, které se nedají obeplout. Všichni kolem Tebe propadnou panice a strachu - Ty se ale neboj! Jsi mé dítě a já Ti slibuji, že Tě v tom posledním okamžiku z té loďky vytáhnu k sobě domů! Lidé kolem Tebe budou šílet strachy, budou se snažit tu loďku dostat na břeh, než sjede do propasti. Když uvidí Tvůj klid, budou se Ti nejprve vysmívat, pak Tě budou nenávidět a považovat za blázna proto, že nepomáháš dostat tu loď ku břehu! Jenom mi věř a všechno bude dobré!" 



Křesťane! Pro všechny ty skeptiky, mudrce, chytrálky, ateisty, profesory a další intelektuály, jsi zabedněným středověkým cvokem! Nezapomeň že pro ně - ta kulička po které běháme, je to jediné co existuje! Proto je jim zcela logické čistit vodu, vzduch, zachraňovat ohrožené sovy, blechy, pavouky, opice, "sešívat" díru na obloze, která prý propouští ozon, snažit se zabránit oteplování atmosféry a podobné. Já je plně chápu a ani bych se jim nevysmíval! Nemáš-li Boha, je to to jediné co se dá dělat! Přečteš-li si "Humanistické Manifesto" a přijmeš jejich filosofii, jsi cvokem Ty, pakliže proti všemu tomu "nebezpečí" nic nepodnikáš! 



A jak se na to dívá Bůh? V Římanům 1:22 říká Pavel zcela jasně, jak Bůh hodnotí moudrost světa. ("stali se z nich hlupáci") Když si přečteš celou stať 1:18-22 uvidíš, kam lidská moudrost vede. Když člověk padnul proto, že odmítl Boží varování, dostal poznání dobra a zla. Bůh ve své moudrosti rozhodl, že člověk svým vlastním intelektem, Boha ani nenajde ani nepozná! A proto mu dal verš 15, třetí kapitoly Genese. Ale ten plán se nezamlouval člověku, který poznal dobro i zlo, a který si vytvořil vlastní vědu, vlastní logiku, vlastní pravdu! Padlý člověk předpokládal a předpokládá, že je schopný si vytvořit své vlastní náboženství bez Boží milosti a bez Boží moci. Ale celá kniha Genese nám ukazuje, jak lidé byli horší a horší, až morální zkaženost a násilí se staly Bohu nesnesitelné! Poslal Potopu a smetl celou lidskou rasu s povrchu Země v jedné strašné kataklismě... 

Ale člověk - i po tak hrůzném soudu - se vyvinul v ještě horšího tvora, než jakým byl před Potopou! Pavel tu celou situaci popisuje v první kapitole knihy Římanům. Neexistuje nic, co by člověk byl ochoten přiznat méně, nežli vlastní zkaženost a bezbožnost! A proto také je nejtěžším úkolem pro Křesťana přesvědčit nevěřícího, že ten je totálně ztracený! Přesto že člověk odmítnul Boží nabídku a hází na Něj jednu urážku za druhou - Bůh je stále ochoten a má radost ze záchrany každého, kdo Ho o záchranu požádá! (Lukáš 12:32) Je třeba pochopit, že skrze lidskou logiku, vědu, umění, hudbu, poesii - zkrátka jakoukoliv lidskou snahu - není možné Boha poznat! Jediná cesta je skrze Boží Slovo! Základem Křesťanství je Boží Slovo a Boží Slovo je Kristus! Od Genese až po Apokalypsu Bible představuje Ježíše Krista! Křesťanství není nějaká teorie o Kristovi - není ani nějakou serií etických prohlášení Ježíše Krista - Křesťanství je Kristus! Židé po celou dobu Kristova pobytu na Zemi, požadovali "znamení." Hledali stále externí důkazy Boží moci - zázraky. Nakonec jim to říká v Janovi 4:48, že? Řekové opět hledali moudrost v nových teoriích, filosofiích, nějaká nová učení. Pavel si to s nimi "zažil" v Athénách na Aeropágu - viz Skutky 17:19-21. A co očekávali? Novou doktrinu, nové učení! Ale Pavel říká co je důležité. Je to ukřižovaný Kristus, který se stal kamenem úrazu, velikou urážkou. (Jeho potupná poprava na kříži) v očích Židů a nepochopitelnou pošetilostí v očích Řeků. Prostě: osoba Ježíše Krista je srdcem celé Bible....nezapomeň na to až ti opět budou lidé vykládat co všechno je zapotřebí, abys byl(a) spasen(a). Budou mluvit o náboženství! Přátelé: Veliká část Nového Zákona byla napsána za účelem oprav falešných učení, která se vplížila do Církve už v prvních dobách po odchodu Krista! Dopisy Pavla, Petra, Jakuba, Jana a Judy zahrnují hlavní opravná učení Církve a jsou pochopitelně platná i dnes! Na další stránce Ti dám příklad moderního „Křesťanství". Obraz, který zde podávám, je skutečný a existuje dodnes na konci dvacátého století: V důstojném anglikánském kostele svatého Jakuba, hned vedle Piccadilly Square, který je znamou turistickou atrakcí Londýna a který se chlubí nápisem "Kostel Sedmi Dnů v Týdnu pro Londýn a Svět" - nalezneš pravidelné vyučovací kurzy "Yoga-Meditace", "Řád Sufi Hojení", "Zdraví Pro New Age", "Astrologie Pro Život", "Osobní Náboženství Bez Dogmat", "Najdi Boha Uvnitř Sebe", a podobné....... 





Jednoho dne se tam sešli: Křesťan, Žid, Zen-Buddhista, Hindu, Indián, a islámský Immán. Ti všichni se společně modlili k Bohu za světový mír. Když skončili, zúčastnili se, všichni do jednoho - křesťanského příjímání.. Nějaký Křesťan, který to pozoroval, se překvapeně ptá: "Jak to můžete dělat? Vždyť oni nemají ponětí o tom, co vlastně přijímají?" "Křesťan", který tu skupinu vedl odvětil: "No, mám-li být upřímný, já to nevím také"... Stále víc a víc se požaduje od lidí aby věřili, že tělo Kristovo je planeta Země - a naší kůží biosféra, která zahrnuje všechny. Ježíš sám pronesl určité nároky které vylučují jakékoliv jiné náboženství! Každý má svobodu tyto nároky odmítnout - ale není možné popřít zcela jasný smysl slov: 



"Já jsem ta Cesta, ta Pravda, ten Život; Nikdo nepřijde k Bohu, než skrze mně". 



Pamatuj si (kolikrát to opakuji?), že je možné mít náboženství po celý život - a nikdy Boha nepoznat!! Největší bombou, která kdy explodovala do tváře nevěřícího lidstva, bylo tělesné vzkříšení našeho Spasitele Ježíše Krista! 



1:24-31. Namísto: "ale pro povolané," je správné: "pro ty, kteří se tak nazývají." To odpovídá osobnímu zájmenu "nám" (verš 18) a naznačuje, že "povolaní" tuto skutečnost znajít z vlastní zkušenosti. Jak už jsem Ti psal: Pakliže jsi spasený(á), pak o tom víš! Ty víš, co se stalo v tom zlomku vteřiny, kdy jsi v Krista uvěřil(a)! Nikdy nezapomeň na slova Ježíše v Janu 5:24! "Boží pošetilost" a "Boží slabost" neznamená, že by Bůh tyto vlastností měl! Je to ironická fráze a poukazuje na slabost a pošetilost lidskou. Něco ti povím: Kříž Ježíše Krista je ta nejtotálnější ukázka Božího soudu nad hříchem a na druhé straně nejsilnější ukázkou Boží lásky pro ztraceného tvora. To, co lidé prohlásili jako bláznovství a slabost (Slovo v lidském těle, utrpení na kříži) dokazuje dokonalou neschopnost člověka spasit sama sebe a na druhé straně spásnou Boží milost! Spasitel vytrpěl soud nad hříchem, aby hříšník mohl uvěřit a zachránit se. Není to důkazem, že Bůh je silnější a moudřejší nežli člověk? Žádné jiné náboženství světa - ani náznakem - nenabízí vzkříšeného Spasitele! Mnoho lidí žilo, učilo, zemřelo a jejich kosti odpočívají v hrobech tohoto světa. 

Pouze Ježíš si vypůjčil hrob na 72 hodin. Zanechal tam asi 50 kilogramů myrhy a aloe, svitek lněného plátna - a potom jej vrátil - neporušený - Josefu z Arimatie! Verš 26 je dalším důkazem o pravdě, která je uvedena ve verši 25. Ano - bylo velmi málo "moudrých", bohatých a mocných, kteří přijmuli Krista. Jistě, byl Erastus (Řím.16:23), setník v Lukáši 7:2, Nikodém, Josef z Arimatie a další, během staletí. Pavel netvrdí že člověk nemůže být spasený protože je mocný, bohatý, či moudrý - evangelium prohlašuje "kdokoliv žízní, ať se přijde zadarmo napít!" Ale faktem zůstává že většina takových ignoruje Boží nabídku. Ti kteří slyšeli, přijmuli a následovali Krista, byli povětšinou prostí lidé. Co je pro svět bláznovstvím, pošetilostí, primitivní vírou, to Bůh vyvolil aby jednou zahanbil ty, kteří se dnes považují za intelektuální smetánku národa a lidstva. Podívej se kolik pomníků po celém tom světě mají! A jednou poznáš že to byli hlupáci! Jeden žalm (37:16) říká: To málo, co má člověk spravedlivý, je víc než bohatství zlých... "Vyvolil to co není." Věci které v porovnání s jinými věcmi, jsou v očích lidí nic. Celá ta prostá pravda, kterou zde Pavel ukazuje je že Bůh, ta suverénní Bytost, která stvořila vše co existuje, nepotřebuje lidskou moudrost, sílu, moc, či cokoliv jiného, aby mohla uskutečnit svůj plán spásy a věčného vykoupení. Verš 29 má universální aplikaci ale není pochyb o tom, že Pavel své prohlášení míří přímo do srdce problému korintské kongregace. Když se člověk chlubí čímkoliv co je schopen vytvořit, výsledky své práce, moudrosti, síly - staví se na místo Boha. Bůh nikdy nedovolí aby se člověk vychloubal v Jeho přítomnosti! Jakub to píše velmi zřetelně ve svém dopise 4:6.: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává svou milost....... 





Verš 30 ukazuje přímý kontrast mezi mudrcem, intelektuálem, mocným v pohledu tohoto světa a těmi, kteří skutečnou moudrost mají a jsou tou pravou "šlechtou," která už vlastně dnes sedí v nebesích v Ježíši Kristu. Ti mají to skutečné bohatství, moc a sílu skrze toho, kterému patří všechno. Když Bůh-Syn mluví s tou Samaritánkou u studně blízko Sycharu, říká:"Bůh je Duch." Člověk není schopen pochopit ve své mysli koncepci věčného Ducha bez počátku, Ducha který vždy existoval. Ale jsme schopní pochopit Ježíše Krista, který je pravým Bohem v lidském těle, Bohem v každém směru na stejné úrovni s Bohem-Otcem! Než ovšem ztracený člověk může přijmout spásu, ospravedlnění, spravedlnost a posvěcení, musí nejprve akceptovat Boží Slovo jako Boží Slovo, aby mohl vůbec slyšet, co od něj Bůh chce! Chtěl bych zdůraznit: Pakliže je člověk vykoupený, je vykoupený totálně! Pakliže budeš žít ve spáse padesát let na této zemi, nebudeš spasený o nic víc, než jsi byl(a) před padesáti lety! Spása je výlučně Boží prací - Ty s tím nemáš nic společného! 2:1-5. Pavel nyní začne dokazovat že charakter jeho učení, kázání a jeho chování v Korintu byly na sto procent v souladu s evangeliem Ježíše Krista. Pavel nepoužil lidskou moudrost. Přesto že do okamžiku, než potkal Krista na cestě do Damašku, byl nepřítelem Jeho následovníků - Pavel byl velmi nábožný a vzdělaný člověk - Farizej z Farizejů. Povšimni si ale, že se nikdy nevychloubá svou vlastní schopností. Už v prvním verši obhajuje své učení. Jeho kázání nebyla nějaká filosofická sémantika, která byla tak moderní v jeho době. Ta fráze "Boží tajemství," je lépe přeložena "Boží svědectví." Pavel zde mluví svědectví o Boží lásce, milosti a spravedlnosti manifestované tomuto světu v životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Pavel přišel do Korintu (a vlastně všude) za jedním, jediným účelem: Podat svědectví o Bohu. Svědectví, které člověka pokořuje a které dokazuje, jak je člověk malý, nečistý, ztracený. Pavel nepovažoval za správné jít ve svém svědectví za osobu Ježíše Krista. Srdce a duše, samotný základ celého evangelia, a nakonec celé Bible je Ježíšův kříž, hrob a vzkříšení. Kdyby měl povahu většiny dnešních učitelů a kazatelů, byl by určitě rozšířil své učení až někam za krev Ježíše Krista - bez které není vykoupení - a tak by se vyhnul útokům těch, kteří toto učení nenáviděli a nenávidí až podnes. S pohledu davu, nebo světa je vždy mnohem lepší, lákavější a výnosnější získávat popularitu. Ovšem učíš-li to pravé, nepokroucené a nevykrášlené evangelium, nikdy popularity nedosáhneš! Ty davy, které vidíš na televizních obrazovkách - ať už poslouchají populárního kazatele či vítají papeže - ty davy zmizí, jakmile začneš učit a kázat to co kázal a učil Pavel! Pavel mluvil o Kristu ukřižovaném, učil o Jeho ponížení a pokoře! Pavlovo kázání a učení bylo velmi hloupoučké, jednoduché a pošetilé v očích tehdejšího člověka! Člověkem dneška. by bylo hodnoceno stejně! Ten se urazí, když mu řekneš že je naskrze zkažený! Nezapomeň že "dobrý člověk" v očích světa e ten, který nekrade, nevraždí, případně se stará o rodinu, platí daně a dělá "dobré" skutky. 

Začni učit, že žádný dobrý skutek nespasí, že člověk není schopný se vytáhnou sám z toho bahna ve kterém se nalézá a že je k tomu zapotřebí prolitá krev Spasitele! Zůstane ti jen pár věrných kteří pochopili, o co vlastně jde! Inkarnace, (vtělení Boha do lidského těla) byl kamenem úrazu jak pro Židy, tak i ty druhé! A když inkarnace byla kamenem úrazu, ten kříž a ta prolitá krev byla totéž na desátou! Takové nesmyslné učení, taková primitivní zpráva pro prosťáčky bez vzdělání, a přesto je ta prolitá krev tou jedinou zprávou, která přináší záchranu pro ztraceného člověka - ať už je boháčem, či žebrákem! Jiná zpráva nikdy nebyla, není a nebude! Pavel byl vybrán a pověřen, aby podal svědectví o Bohu, který přišel na tento svět v lidském těle, ponížil se a byl poslušný až k smrti - k té nejodpornější, nejpotupnější smrti své doby! A Pavel neznal jinou zprávu nežli smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista - ne podle tradic které si vytvořil člověk - ale podle Písma! Pavel, měl-li nějakou výřečnost, bylo to pouze tím že si byl tak hluboce jistý se zprávou kterou podával. Sám o sobě neměl ani trochu sebedůvěry - sám sobě nijak nevěřil a pokládal se za velmi bezcenného tvora. A to bylo svázáno s chatrným stavem jeho fyzické osoby, který ho trápil a také se často o tomto zmiňoval. Prostuduj si pozorně 2 Korint. 10:10, 11:30, 12:5,7,9,10! Potom si uvědomíš, že by dnes náš Pavel mnoho posluchačů neměl! Ve verši 5 vidíme, že se Pavel velmi snažil aby jeho žáci, posluchači, věřili Bohu, ne člověku! Víra v jakéhokoliv vedoucího, učitele, kazatele by mohla dát vznik víře v lidskou schopnost, moudrost, sílu. Vždyť to byl Bůh-Syn sám, který vykonal vše co bylo zapotřebí pro spásu člověka - právě proto že člověk toho schopen nebyl! Proč myslíš, že to tak často opakuji? 





Většina křesťanského světa je ponořená do náboženství = snaží se zalíbit Bohu ať už čímkoliv - dobrými skutky, modlitbami, návštěvou kostela, křižováním se na každém rohu, klaněním se tak zvaným svatým, ať už ve formě soch či obrazů - místo aby studií Písma poznali, jaké jsou ty skutečné faktory ve spáse člověka! A Pavel se to snaží zdůraznit v každém jeho dopisu! Evangelium nám nebylo dáno pro získání moudrosti; ale Křesťanovi, který roste jak v milosti tak i víře, Boží Slovo dává tu nejvyšší moudrost. Moudrost která byla a je skryta vědcům, intelektuálům, králům, ministerským předsedům, vládcům tohoto světa. To poznáš v příští kapitole. Ve verši 30 první kapitoly jsme se dozvěděli, že Kristus je naší moudrostí. Později v této kapitole se dozvíme že nevěřící, neobrácený člověk není schopný znát či porozumět věcem Boha a ani nemůže od Boha cokoliv přijmout! Ta sama schopnost obdržet dar od Boha je darem od Boha! Moudrost přijmout Boží Slovo skrze které získáváme spásonosnou víru, je také dar od Boha! Když slyšíme Slovo a dovolíme Božímu Duchu aby operoval v našem myšlení, pochopíme, že Bůh odměňuje ty, kteří Ho upřímně hledají! (Židům 11:6) Je spirituálním dědictvím každého skutečného Křesťana, (a zároveň Božím účelem pro každého z Jeho dětí) aby rostly do duchovní plnoletosti. Není v Jeho plánu, aby kdokoliv z nich zůstal zaostalý, nevyvinutý, podvyživený - protože neměl(a) správnou dietu! Pavel prohlašuje že je jeho přáním, aby každého ze svých žáků, mohl jednou představit jako "dokonalého v Kristu." (Koloským 1:28). Bůh připravil všechno potřebné pro své děti, aby mohly duchovně růst pomocí Jeho Slova... 

Verš 6.."moudrosti tohoto věku (v originále je "světa"), a já bych dodal "systému tohoto světa". Všechny politické snahy vládců, plány parlamentů nebo kázání kazatelů bez Boha, se vždy ukázaly neefektivní, skončily fiaskem, někdy i tragedií. Nezapomeň, že lidská zpráva je vždy prázdná ve svém obsahu - nikdy nemůže lidstvo "vylepšit", ani nepřinese celosvětový mír, prosperitu, bezpečnost či svobodu. Jediný mír dnes nalezneš na hřbitově - pakliže tam právě někdo nekrade! Víš, slyšel jsem takový příměr: Bůh nabízí zdánlivě starou, obyčejnou krabici plnou ryzího zlata - svět nabízí zlatou krabici plnou hnoje! 

2:7. Moudrost Boží je - primárně - jednoduchá zpráva, kterou Pavel všude učil a vyhlašoval: Krista na kříži tak jak svědčí Písmo. Nic více, nic méně. Tato zpráva je středem, kolem kterého se otáčí kolo spásy. Bez tohoto základu není ani spása, ani moudrost! 2:8.Ti, kteří v době Kalvárie vládli a vedli lid - ti, kteří Ho vlastně nechali ukřižovat - jsou v tomto verši zahrnuti se všemi vládci tohoto světa, kteří odmítli Kristův dar. Tento verš ukazuje kontrast mezi křížem a majestátní slávou toho, který tam visel. Ježíš to ukřižování neprožíval s nějakým radostným pocitem! On ten kříž vydržel - i když tou hanbou opovrhoval, (Židům 12:2) protože viděl tu slávu která na Něj čekala! Lidská moudrost vidí pouze tu bolest a hanbu - moudrost Boží vidí budoucnost a Krista, sedícího po pravé ruce Otce v plné slávě, kterou měl od věčnosti. Ve verši 9. nám dává Bůh možnost pochopit rozdíl mezi tím, co jsme schopní pochopit našimi smysly (oči, uši) a tím, co přijímáme porozuměním ve víře. "To, co Bůh připravil pro ty, kteří Ho milují..." Toto zahrnuje také Boží milost, kterou pochopíme skrze evangelium a prožíváme již na zemi. O tom, co budeme prožívat jednou "doma" nelze ani psát, ani přemýšlet; samo Písmo nám říká, že to nejsme schopní našimi smysly pochopit. "Kteří Ho milují.." Tu stejnou pravdu najdeš v Jakubovi 1:12 a 2:5 a v Římanech 8:28. Řečtina má na mysli hlubokou, upřímnou lásku, která se neprojevuje pouze ve slovech, ale i v činech.... 

2:10-16. Nezáleží na tom, jak inteligentní, jak vzdělaný, jak bystrý člověk je. Ty skutečné, věčné, neměnné skutečnosti - hodnoty - mohou být poznány pouze skrze našeho Učitele, Božího Ducha. Je zcela vyloučeno - a nikdy se to ještě nestalo - aby člověk, který odmítl Krista, pochopil Boha, a Jeho plán! Člověk je - definitivně - trojjediný: Duše, duch a tělo. Duše je vůle, intelekt, emoce. Smysl lidského ducha je: Uctívání Boha, přátelství s Bohem, a přijímání odhalení, vysvětlení Božských pravd. Další důkaz o troj-jedinosti Boha je, že "Duch Boží, zkoumá, poznává, co je v Bohu." Když se nesnažíme abychom porozuměli tomu, co nám Bůh k poznání nabízí, okrádáme se o mnoho radosti a pochopení, i když plné pochopení budeme mít až "doma". "Porovnávat duchovní věci s duchovními věcmi." Příteli, i když už více jak rok dávám dohromady tento komentář : 







Nejlepším komentářem k Bibli je Bible! Skládá ze šedesáti-šesti knih - a každá z těchto knih je potřebná, abychom pochopili Boží program. Není jeden jediný verš v celé Bibli, který, pakliže nesrozumitelný, by neměl někde jiný verš, který jej objasní! Další princip: Uvědom si dobu a Písmo harmonizuje dokonale! Nikdy nevytrhni z Písma verš či dva, abys dokázal něco co Tvé náboženství či denominace učí! Pamatuj si, že denominace je slepá ulička! Slyšel jsem jednu takovou poučnou a zároveň veselou povídku: Joh Wesley (zakladatel Metodismu) přijde před pekelnou bránu a zaklepe. "Co chceš?" ozve se hlas. "Jsou tam nějací Metodisté?" "Ano." "A co Katolíci, Luteráni, Baptisté, Letnicoví, Charismatici?" "Jistě, jsou zde také." John odejde a přijde před bránu nebeskou. "Jsou zde nějací Metodisté?" "Nejsou." "A co Katolíci, Luteráni, Baptisté, Letnicoví, Charismatici?" "Nejsou. Zde máme pouze Křesťany." A tak to je, přátelé... 

3:1-11...V prvních dvou kapitolách předložil Pavel principy, které určovaly jeho učení a charakterizovaly jeho zprávu. Nyní se vrací k hlavnímu předmětu: K příčině rozmíšek, hádek a frakcí v této kongregaci, o kterých se zmínil dříve. Protože moudrosti, kterou odhaluje a učí Boží Duch porozumí pouze lidé kteří jsou spirituálně zaměřeni, duchovní úroveň většiny Korintských křesťanů byla spíše na překážku poznávání hlubších pravd a Pavlovi působila potíže v tom, že nebyli schopni přijmout "silnější stravu než mléko". Korintští zapoměli na to nejdůležitější a to je, že jsme pouhými nástroji v rukou Boha, určení pro jednu jedinou službu: 

Jít do světa, kterým je náš domov, náš dům, naše ulice, naše škola, místo zaměstnání a podobně a říkat lidem o Spasiteli světa. Ne je přemlouvat, hádat se s nimi, porážet je v diskusích! Pouze jim říci že existuje Bůh, který je miluje a chce s nimi žít v oboustranné lásce navždy. A že ten Bůh dokázal svou lásku na malém kopečku za Jerusalémem. A že ten dar který nabízí - je zcela zdarma - za požádání.. A to je naše mise na této planetě. 

Všichni Křesťané obdrží Ducha Svatého v okamžiku spásy. My jsme z Ducha zrozeni, Duch žije v nás, jsme Duchem zapečetěni, ale náš duchovní rozvoj záleží na tom, jak necháme Svatého Ducha v nás pracovat, jak dalece se Mu podřídíme. Dám Ti jednu biblickou pravdu, která je tak zřetelně vidět v tomto Pavlovo dopise do Korintu: Je možné mít Ducha Svatého - i když ten Duch nemá Tebe! Spasený? Ano, ale žiješ velmi chudým, mrňavým, křesťanským životem a jednou se budeš stydět! Pavel je nazývá "karnálními" Křesťany. Latinsky "carnis ," řecky "sarkikôs" = "podléhající smyslnosti, tělu". Občas někdo poznamená: "Karnální Křesťan neexistuje, to je nemožnost!" Ukazují tím biblickou ignoranci a duchovní zaostalost! Bible učí, že můžeš být Křesťanem a přitom mít karnální tendence. 

Ztracený, nespasený člověk má pouze jednu přirozenost ztraceného člověka. Lidé by se mohli rozdělit na tři skupiny: Ztracený člověk, karnální Křesťan a spirituální Křesťan. Jistě, Křesťan má své "bitvy!" I ten nejlepší má dvě přirozenosti: Tělo a ducha - a ti dva jsou v boji stále. Místo aby následovali Božího Ducha, Korintští Křesťané následovali lidi, někdy i nespasené lidi. Náboženství, kněží, kazatelé i učitelé odvedli dobrou práci v matení lidí! Příteli, jestliže posloucháš všechny takové, aniž by sis to zkontroloval v Bibli - jestli máš přesvědčení, že "něco dobrého je v každém náboženství - dostaneš se jednou do nezávidění-hodné situace! Nemůžeš naslouchat bez kontroly všem, kteří tvrdí, že přinášejí evangelium! V 2 Korint. 11:13-15 se dozvídáme, že Satan má své, jím ustanovené kněze a učitele, kteří pracují pro něj! Nemůžeš následovat slepě učení lidí, musíš následovat Ducha! Nemohu než zdůraznit, že i ta samotná schopnost uvěřit, je darem od Boha! Ať už kdokoliv učí nebo káže, pakliže ztracený člověk dojde spásy skrze naslouchání Božímu slovu - není to nositel zprávy - ale zpráva samotná, která když přijmuta, přináší spásu. Když hříšník slyší zprávu, Bůh mu dá schopnost uvěřit a zkrze víru přijme člověka do své rodiny. Pokud se spásy týče, kněz, kazatel, pastor či učitel neznamenají nic - spása je od Boha! 3:11-23. Ano, spása je celá beze zbytku od Boha - ale odměny si musíš odpracovat! Jsi-li Mu věrný, obdržíš odměny, jsi-li nevěrný, utrpíš ztrátu. Ne ztrátu spásy pochopitelně, ale ztrátu odměn. Ve druhém dopise Jana, verš 8, se píše: "Mějte se na pozoru, aby jste nepřišli o to. na čem jste pracovali - abyste dostali plnou odměnu!" To jsou odměny... 





Tyto principy které zde Pavel pokládá, platí pro každého z nás Křesťanů. Záznam Tvého života - od okamžiku, kdy jsi přijal(a) Krista bude posouzen. Tvé motivy pro službu Bohu, či motivy pro službu žádnou. Zmíněné materiály se skládají ze dvou druhů: První tři oheň očistí, druhé zničí. Tvá služba, podle Božího pohledu, buď k "budově" přidá a nebo je bezcenná. Dřevo, seno či sláma představují imitaci biblického učení, lidskou moudrost. Podívej se, co o tom píše Pavel v 1Tim.1:6-7, 4:6! Pakliže Satan zamění Boží Slovo za lidskou moudrost a metody tohoto světa, odsoudí nespasené duše do věčného utrpení a Křesťany promění - dají-li se - ve spasené sice - ale mrňavé, pro Boží službu bezcenné lidi, kteří za celý svůj život nevyrostou spirituálně ani o milimetr, a kteří nejsou schopni komukoliv pomoci. Pamatuj si: Satan už nad Tvou duší sice moc nemá, ale může Ti otrávit život tím, že Tě připraví o právo zachraňovat lidi kolem tebe, že Ti ukradne jistotu spásy, že Tě zbaví toho vřelého Kristova přátelství zde na Zemi. A tím Tě pochopitelně připravuje také o odměny. Doufám že mu to nedovolíš!... 

4:1-5. "Služebníci Krista". To řecké "huperetes" znamená někoho, kdo vesluje v podřízení někoho jiného. Křesťan který slouží Bohu poctivě, podle Písma není zodpovědný nikomu - pouze Bohu! Každý jeden z takových má povinnost obstarávat a dodávat správnou "potravu" pro každé křesťanské "baby," podle jejich individuální schopnosti tuto potravu ztrávit! Pravý a věrný služebník, se nenechá vyvést z klidu a jistoty jakoukoliv kritikou ať už pochází od nevěřících nebo od křesťanských "babies." Na druhé straně nebude vyhledávat popularitu a chválu davů! (Lukáš 6:26) Člověk není schopen soudit totálně spravedlivě protože tím, že je odcizen od Boha, jeho soud-posudek je pokřivený a zvrácený. Ve verši 3. Pavel nechce tvrdit že je bez chyby - víme, co si o sobě myslí z dopisu do Říma 7:14-25! Chce říci, že jeho služba je pro slávu Boží, že on Pavel se totálně podřídil Kristu a že jeho motivy byly správné. Mezi tímto prohlášením a 1Korint. 11:31 není žádná kontradikce: Zde má na mysli souzení služby - tam soud nad poznaným určitým hříchem v životě. Pozor ovšem na jednu skutečnost, se kterou je třeba počítat: I když nás, někdy, naše svědomí neobviňuje, neznamená to, že jsme prosti hříchu! I Křesťan má občas svědomí v "hlubokém spánku...." 4:5. Předčasné soudy. Znamená to, že nemáme soudit motivy druhých - nikomu do srdce nevidíš! Ovšem soudit, co je či není správné, musíme - jinak bychom se nikam nedostali! Podívej se co říká Ježíš! (Lukáš 7:43, Jan 7:24) Soudit a odsoudit jsou dva různé pojmy - ovšem uvědomuji si že i já budu jednou stát před soudem Ježíše Krista. Jako spasený ano - ale i tak budu muset vydat účet ze svého života, a proto jsem velmi opatrný v odsouzení čehokoliv, obzvláště když si uvědomím, že dnes vidím všechno jako ve špinavém zrcadle! 

4:6-21. Hádky a roztržky v kongregaci byly z velké části zapříčiněny tím, že Korintští věřící kladli veliký důraz na různé vedoucí osobnosti a zapomínali, že jediným vedoucím je Kristus. Žádný kněz, učitel, pastor či evangelista nemá právo jít dále, než po "světlo" a poučení které dostal z Božího slova! Toto správně rozděleno, správně prostudováno a pod vedením Božího Ducha - nikdy nezavede nikoho do stavu, do kterého se tato kongregace dostala. Verš 8 je jasně ironický. Korinťané se domnívali že už dosáhli všeho co lze na zemi dosáhnout. Pavel jim sráží hřebínek v příštích verších. "Máš něco, co jsi nedostal?" "Co Ti vlastně ve skutečnosti patří?..... 

Až do verše 13, Pavel prezentuje sebe a i ostatní misionáře jako neuvěřitelnou podívanou - jako žalostný obraz lidí, jejichž osudem je nepřátelství většiny, nepochopení od přátel a život plný strastí, který nakonec končí mučednickou smrtí. "Vypadáme jako blázni proto, že vám říkáme pravdu." "Vypadáme slabí, vy silní." Ano, Pavel možná vypadal slabý ale nebyl - Korinťané se domnívali, že jsou silní - ale nebyli! Žili jakoby ve slávě a ve skutečnosti dělali ostudu! Pavel žil v opovržení u lidí, ale Bůh ho viděl zcela jinak! Nezapomeň na Lukáše 6:26! Ohromné davy lidí následovaly Ježíše když hojil, a rozdával zdarma chléb - když zakrvácený padal pod tíhou kříže, museli Římští vojáci donutit jmenovaného Šimona Cyrénského aby Mu pomohl!! Masy vždy sledovaly cestu nejmenšího odporu - pouze menšiny se ukázaly být věrné (a to ještě ne vždy!) "Až do této chvíle".. 







To stejné, s větším důrazem, se opakuje ve verši 13. Ano, apoštolové nežili v nijakém blahobytu. Prožívali hlad, žízeň, uboze oblečeni, často biti, bez nějakého stálého bydliště. Pavel na příklad ztrávil téměř tolik času ve vězení, jako na kterémkoliv jednom místě! "S námahou pracujeme vlastníma rukama." Pavel, jako každý Farizej byl vyučený v určitém manuálním řemeslu. Šil stany z kozích koží - byla to těžká práce. Ale on dal přednost celodenní práci a večernímu učení a kázání, než aby se nechal vydržovat Korintskou kongregací. (2 Kor.12:16)... Manuální práce byla Řeky opovrhována, a skutečnost že Pavel v Korintu pracoval, vzbudila neporozumění mezi Korinťany. Proto také Pavel píše v 2Korint. 11:7: "Urazil jsem vás tím, že jsem ponížil sám sebe, že jsem učil evangelium zdarma, aby vy jste se dostali do slávy?" Podívej se do Skutků 20:33-35. Svět křičí: Oplať stejné stejným! Pavel ve verši 13 ukazuje cestu jinou. 

Posílá Timotea, aby jim připoměl co je učil. "Jak učím v každé kongregaci." Pavel učil stále stejné evangelium. Nikdy nic neměnil, nikdy neměl nějaké "odhalení," které by pozměnilo to, co učil včera! Verš 20 je jasný: "Energie," moc Božího Království není něco extérního - není ve slovech ale v srdci - a to v srdci toho "nového člověka" uvnitř! Když člověk dostane Božího Ducha (v okamžiku spásy) - přítomnost tohoto bude vidět v jeho životě! Zásadní evidence bude: Spravedlnost, mír a vnitřní radost. Není příliš těžké pro Křesťana rozeznat tyto kvality u jiného věřícího. Přestože Pavel začal tuto, a předešlou kapitolu dosti ostře - nakonec uzavírá slovy, které ukazují jeho hlubokou lásku pro ty, které "počal v Kristu." 

5:1-13. V celé této kapitole jedná Pavel s druhým zlem kongregace v Korintu. Není pochyb o tom, že právě to rozdělení mezi nimi zapříčinilo lhostejný postoj vůči hříchu, který skutečně vyvolával skandál i mezi Pohany! Pýcha a pocit vlastní důležitosti pomohly zakořenit tuto situaci. Skutečnost že dovolili něco podobného v křesťanské společnosti - byla sama o sobě velmi vážná - ale jejich lhostejný postoj k tomuto odpornému hříchu a i k těm dvěma, kteří tak jednali - byl ještě horší! Pavel jim připomíná, že musejí okamžitě přikročit k nápravě - i v jeho nepřítomnosti. "Je všeobecně známo," (a ne, "dokonce se proslýchá") znamená, že to věděl kdekdo! Podle řeckého slovosledu vypadala situace takto: "Žena jeho otce" naznačuje, že to nebyla vlastní matka. Otec, pravděpodobně starší vdovec, se oženil s mladou ženou, se kterou jeho syn měl poměr. Podle verše 13 ta žena zřejmě nebyla Křesťankou. Je zcela možné že 2Korint. 7:12 naznačuje, že otec byl v té době ještě naživu. Podle mého názoru verš 5 je možná druhým nejdůležitějším veršem Bible - hned po Janu 3:16! Byl to první verš který mi dal popud k hledání - jak je to vlastně s jistotou spásy člověka. Na rozdíl od Katolíků, Svědků Jehovy a dalších, jsem si dnes už zcela jistý, že pakliže jednou opravdu přijmeš Ježíše Krista za svého Spasitele a dostaneš dar věčného života - tento už nemůžeš nikdy ztratit! 

Jistě, kdyby to záviselo na nás zdali to udržíme, pak by si nikdo nebyl jistý zda je spasený nebo ne! Ale Pavel v jeho druhém dopise Timoteovi 1:12 píše že "On je schopen udržet to co jsem Mu svěřil, do onoho dne." My sami bychom neudrželi nic déle než jeden den! A to bychom museli těch 24 hodin spát! "Aby duch byl zachráněn v den Páně." Ježíš říká Nikodémovi v Janovi 3:6: "To, co je zrozeno z Ducha je duch." Pavel říká: "vykažte ho z kongregace, ať se Satan postará o jeho tělo - aby jeho duch byl spasený (přijmut Kristem při Rapture) v den Ježíše Krista." Když už ani tento chlapík přes to všechno, neztratil svou spásu - jakou větší jistotu chceš? Pamatuj si, že Satan nemá moc dotknout se duše a ducha skutečného Křesťana! "Den Ježíše Krista," je období hned po Rapture. Každý Křesťan bude stát před Kristovou soudnou stolicí, ("Béma") aby obdržel (nebo neobdržel) odměny za věci které udělal za svého života na Zemi. Dopis Římanům 14:12 ale hlavně 2 Korint. 5:10. "trocha kvasu." Kvas v Novém Zákoně je symbol zla. 

Verš 9 nám prozrazuje, že Pavel psal do Korintu již dříve. nemám nejmenší potuchy proč Bůh nezařadil tento dopis do Písma! Kdo ví? Verš 10 vidím takto: Straňte se Křesťanů, kteří žijí jako "svět!" Možná že jim to "dojde" a změní se. Ovšem stranit se takových stejných mimo Křesťanstvo - to bychom museli odletět na Mars či Jupiter! Jak bychom jim svědčili o Kristovi? 5:11. Pavel opět naráží na dopis který neznáme. V tomto verši opakuje varování před takovými, kteří prohlašují že jsou Křesťany, ale jejich chování (stálé, ustavičné!), to popírá. 





Verše 12-13. Ano nejsme tu abychom (nyní) soudili "svět!" Bůh soudí dnešní svět - na nás je, abychom si vyčistili vlastní kongregace! Jsme zodpovědní za ty, kteří s námi sdílí evangelium, dávají možná příklad našim dětem a pod. Jako ten chlapík o kterém se zmiňuje Pavel. Bylo na nich aby mu nedovolili dělat kongregaci ostudu! "Toho zlého," řecky "poneros," znamená nejenom špatného člověka, ale zároveň špatný vliv na ostatní... 

6:1-20. Zde Pavel jedná s tím třetím zlem v kongregaci: Spory mezi nimi se dostávají před světské soudy! Pavel kritizuje korintské Křesťany proto, že hledají spravedlnost u lidí kteří přesto že jsou právoplatnými soudci v pohanském světě, nemají co dělat v kongregaci! (verš 4). Důsledkem této praxe byla ztráta síly ducha, a oslabení křesťanského svědectví. O co se tam soudili nevíme ale z verše 2 vidíme, jak ty spory hodnotí Pavel. Vím, že budu znít podivně, ale bylo a stále je nebiblické aby se Křesťan soudil s Křesťanem u světského soudu! Víš proč kroutíš hlavou? Protože Křesťanství které znáš zde, je většinou humanistická náhražka, vyčichlý odvar toho, co vlastně Křesťanství je! Pakliže není ve Tvém srdci,opravdová, upřímná vděčnost, láska a skálopevná víra v Toho, který se za nás obětoval, pak ovšem nemůžeš ani mít stoprocentní jistotu, že On splní to, co slíbil, a budeš se stále honit po světě za dočasnými hodnotami! Jedině když máš takovouto víru, nebudeš "vidět rudě" když uvidíš verš 7. Ano, je lepší, mnohem lepší nechat se ošidit, okrást, než přivést hanbu na Křesťanství! Ale to jde "proti srsti" že? Nikdo přece nechce vypadat jako hlupák! Ale v očích koho? Kdo hodnotí? Veřejné mínění, nebo Bůh? Přečti si co Ti říká Kristus v Matouši 5:11-12! Pavel netvrdí, že není možné obdržet spravedlivý soud u pohanského úřadu - jeho vlastní zkušenost s Galliem z Achaia (Skutky 19:29-37) říká že ano, ale Křesťané mají být schopní si to vyřešit sami, nanejvýš s pomocí kongregace! 



"Budeme soudit svět" , je zřejmá narážka na Milenium, kdy bude Kristus a ti Jeho vládnout na Zemi po skončení té poslední bitvy - Armageddonu. Pavel logicky dodává: "Budete vládnout světu, a dnes si nedovedete vládnout sami sobě? "Soudit anděly," je na mne trochu moc! Možná že se tím myslí nějaká přítomnost vybraných Křesťanů u soudu těch padlých andělů - aniž by byla nějak vysvětlena naše funkce u takového soudu. Co se tím vším zde říká je to, že člověk v Kristu, je nejvyšší formou tvorstva, a to i vyšší, než jsou andělé! Nemám pochyb o tom, že se tomuto pohledu vysměje každý ateista, každý skeptický intelektuál. Jistě se tomu vysměje - ale jenom proto, že nemá ponětí o tom, co vlastně to "V Kristu" znamená! V minulém odstavci jsem podtrhl slovo "vybraný." Chtěl jsem zdůraznit, že bude mnoho spasených Křesťanů, kteří "tam" budou stát s práznýma rukama - nic pro Krista za ten jejich křesťanský život na Zemi neudělali - pouze uvěřili! Zůstanou bez odměn! Na druhé straně mluví Kristus k těm věrným: "A ten který překoná a udrží mé skutky až do konce." (Apokal. 2:26). Jinými slovy: "Ti (ty) z mých dětí, kteří (které) mi budou věrní (věrné) až do konce, těm dám moc nad národy.." Spasených bude mnohem víc než těch, kteří nakonec odměny obdrží! 



Verše 9-10. "Cožpak nevíte?" Pakliže to korintští Křesťané opravdu nevěděli, byla to jejich vina! Pavel učil čisté, nijak "nezředěné" evangelium, kde je to jasné! Ten výraz „nespravedliví“ znamená lidi bez Krista, lidi kteří nebyli "znovu-zrození" tak, jak to Ježíš vysvětluje Nikodémovi ve třetí kapitole Jana. My jsme buď "v Kristu" nebo "ve světě!" Třetí možnost není. "Boží království" znamená budoucí Věčné Království našeho Boha viz Galatským 5:21, Efezskýn 5:5, 2 Petr 1:10 -11. 

6:11. "a takovými byli někteří z vás". Jistě - kdo z nás měl a nebo má zcela čistý život? Jenom krev Ježíše Krista nás stále očisťuje od našich hříchů (1Jan 1:7). Kdo odmítne Jeho oběť zůstává ztracený, protože nikdo jiný ho od hříchů očistit nemůže! A proto také tito nemohou vstoupit do Boží Země (1Jan 5:5). Jedině ten "který překoná!" "Dali jste se umýt?" pochopitelně neznamená křest vodou! "Jste posvěceni" nemá nic společného s Tvým „dobrým“ životem, "dobrými" skutky, studováním Bible a.t.d.. Co říká Bůh v Exodu 12:13? "Kde uvidím tu krev, ten dům pominu - nevykonám rozsudek!" A to platí a bude platit až do konce Milenia. 





V okamžiku, kdy tě Bůh přijmul skrze tvou víru do Jeho rodiny - v tom zlomku vteřiny "zapečetění" jsi posvěcený z Boží milosti. Nejsi o nic lepší, než jsi byl(a) před vteřinou, ta opravdová změna se vyvíjí po celý život - ale jsi čistý(á) v očích Boha! Máš věčný život, přejdeš od smrti do života a nepodléháš soudu (Jan 5:24). To je ta jistota Křesťana - bez ohledu na to, co říkají všechny kulty kteří učí - s Katolíky ruku v ruce - něco zcela jiného než Ježíš! Věř Slovu, ne člověku! A znovu příteli: Spása člověka je na sto procent Boží dílo, na kterém podíl nemáme. Ale když tě Bůh zařadí do svého království, očekává od tebe nějakou změnu! 

„Všechno je mi dovoleno!" Tím samozřejmě nemá na mysli věci, které Bůh výslovně odsuzuje! Neříká že může krást, zabíjet, lhát, či cokoliv vysloveně špatného. Jsou věci které Křesťan dělat může, jsou místa kam Křesťan jít může - aniž by mu to uškodilo - ale také mu to neprospěje! A i když je si jistý že má svobodu v tom či onom, ale je nebezpečí, že by to Křesťana, který má slabší víru zmátlo, prostě to v přítomnosti takového bratra nebude dělat! 

Verš 13 říká že tělesná chuť patří fyzickému tělu - tak jak je Bůh stvořil - ale toto fyzické se jednou rozpadne v prach - všechny tyto funkce přestanou - ať ve smrti, nebo v Rapture. Tyto funkce, jako jídlo, pití, zažívání, nemají morální význam samy o sobě - záleží na tom, jak je používáme my, morálně zodpovědné bytosti! Prostě nikdy nezapomeň komu patříš, kdo Tě vyplatil ze Tvé "ztracenosti", a - a to nikdy nezapomeň: Za jakou cenu! Už dnes jsi Boží dítě, (1Jan 3:2) a proto buď opatrný(á) i když svobodu máš, abys Mu nedělal(a) ostudu! Uvědom si, že pouze skrze Křesťany, kteří pravdu znají a nebojí se otevřít ústa a srdce, se Kristus ukazuje nevěřícímu světu! Jak jinak by se o Něm lidé dozvěděli? Učí se snad o Kristovi na školách? Říkají rodiče svým dětem o Bohu, který přišel na tuto planetu aby se za ně obětoval? Pro mnohé Tvé známé ať už v rodině, v domě, ve škole, v dílně či na úřadě, jsi, velmi pravděpodobně, tím jediným Kristem kterého za svůj život potkají - obzvláště v této, tak silně ateistické zemi! 

7:1-40. Adam skončil úkol který mu Bůh dal - pojmenoval všechna zvířata. Ale nikde nenašel partnera, se kterým by mohl sdílet svůj život, který by Adamovi přidal na radosti ze života. Bůh to pohopitelně věděl, ještě než Adama stvořil a také nebylo třeba, aby Mu někdo poradil co dál. Adama uspal a udělal tu známou "operaci." Adam, potom když poznal co se stalo, prohlásil že ji bude nazývat "žena," protože byla částí muže. V hebrejštině je to srozumitelnější: ‘Iysch = muž, ‘Ischschäh = žena. Jak Bůh tuto svatbu provedl, a co jim při tom řekl - to nemáme zaznamenáno, ale v určitém slova smyslu jim pravil: "Už nejste dva, ale jeden!" A tak vzniklo první manželství, první domov - a do doby než přišel hřích, to jistě bylo "předměstím" Božího ráje! Tak to Bůh zamýšlel, a tak to může být i dnes - i když naše fyzická existence je pošpiněná a zjizvená hříchem. Domov, kde otec i matka jsou Božími dětmi a jejich děti jdou v jejich stopách - to stále ještě může být domem, který pro nás Bůh zamýšlel i když přítomnost hříchu je viditelná všude kolem nás. Je zřejmé, že Korintští psali Pavlovi o vztahu muž - žena, o manželství. Otázku neznáme, máme pouze odpověď. Vzpomínám, jak se na tuto kapitolu díval můj starý učitel Vernon McGee: Byl Pavel ženatý? Pakliže nebyl, potom nemluví ze zkušenosti, ale podává svou teorii! Pochybuji, že by si Boží Duch vybral někoho, kdo o tom nic neví, aby podával posudek! Tolik McGee. Většina lidí se domnívá že Pavel ženatý nebyl, podle verše sedm. Ale to neznamená že by nemohl být vdovcem! Proč? Pavel byl členem židovské rady Sanhedrin. Jednou z podmínek členství byl manželský stav. Nakonec v 1Korint. 9:5, jako by říkal: Copak nemám právo se oženit jako jiní? Pavel zde nekritizuje manželství, ale mluví o výhodách, které - někdy - má svobodný před ženatým. Jsou scholastikové kteří se domnívají, že Pavel byl vdovcem. Nesmíme zapomínat na dobu a životní podmínky v Korintu, kam Pavel tento dopis píše. Jinak se budeme domnívat, že Pavel doporučuje svobodný stav před manželstvím. Jak už jsem psal dříve, Korint byl něco (a možná i víc než) jako dnešní Las Vegas nebo čtvrti prostituce v Bangkoku. V Pavlově době existovali různí učitelé-vykladači: Jedni tvrdili, že by se člověk neměl ženit, druzí prosazovali polygamii. Pavel nakonec jasně říká, že každý muž by měl mít jednu ženu, a každá žena jednoho muže. Jistě, jsou - beze sporu - určité výhody nemanželského stavu ale Bůh nám dal jednu povinnost, a ta je je vyznačena v Genesi 1:28. 







Manželství je vždy "fifty-fifty," nebo, ještě lépe, "hundred-hundred" dohoda, jinak příliš dlouho nefunguje! Pakliže někdo není ochoten dodržet tuto rovnováhu, pak ať se raději nevdává nebo nežení! Sobectví, egocentrismus, jsou smrtelné nemoce vztahu mezi dvěma lidmi! Když jsou muž a žena spojeni v manželství, stanou se jedním a je nebiblické, aby byli odděleni od sebe po delší dobu. Nezapomeň - Satan dovolenou nemá nikdy - a ve dvou se jakékoliv pokušení přemáhá mnohem snáze! 

Není žádný podklad v Bibli, ze kterého bys mohl(a) vyčíst, že je OK, když si vezmeš nekřesťana-nekřesťanku. Pakliže si Boží dítě vezme nevěřící(ho), nevyhnutelně nastanou potíže! Ve verši 14 je pohled na takové manželství. Domnívám se osobně že je to případ, kdy se vzali dva nevěřící a jeden z nich přijmul později Krista. Ten výraz "posvěcený" v tomto verši neznamená, že ten či ta nevěřící je spasený(á)! Znamená to, že má výhodu spojení s Božím dítětem v tom, že může vidět příklad a slyšet Slovo z první ruky! Ani děti narozené v tomto svazku nejsou pochopitelně spasené - musí se jednou rozhodnout sami - tak, či onak. 

Verše 15 - 17. Hlavní princip spočívá v tom, že Křesťan(ka) se nemá rozejít s neveřícím partnerem, pakliže ten, či ta nehodlá odejít. Je vždycky možné získat toho druhého pro Krista, i když se to velmi často nestává! "Bůh nás povolal k pokoji" snad znamená, že je lepší souhlasit s rozchodem s nevěřícím (pakliže si tak přeje), než žít v roztržkách a nesvárech. A verš 17 potvrzuje že pakliže nevěřící nechce odejít, ať lidé zůstanou v tom stavu, v jakém jsou. Pavel ukazuje že Křesťanství nebylo zamýšleno přivést násilnou revoluci společnosti, ale aby posvětilo existující vztahy mezi jednotlivci v naději, že tyto jednou skončí mírumilovně ať tak či jinak. 7:18 - 24. Tento pohled půjde "proti srsti" většině těch, kteří ještě nepochopili, co to znamená být adoptovaný Bohem, kteří si neuvědomují že šedesát či sedmdesát let života na zemi neznamená ani miliardtinu vteřiny skutečného života, který na nás čeká. Ať už jsi kdokoliv - chudý, bohatý, zdravý, nemocný, pán či sluha - co na tom záleží! Tohle všechno rychle skončí. Samozřejmě, máš-li možnost, zlepši si svůj úděl, ale neměj to jako smysl života! Naše "první" má být Matouš 22:36-38: "Miluj svého Boha, celým svým srdcem, duší i myslí!" To si nevymyslel člověk, to říká Bůh! A to druhé je: "Jdi a řekni lidem, co jsem pro ně udělal! Ten, který uvěří, bude spasen, nepřijde před soud a já mu dám věčný život." Tyto dva principy vytvářejí hodnoty, které nikdy nepominou! Ne to, zda máš chatu na Sázavě, spořitelní knížku s velkým počtem nul, pět domů na Vinohradech a každý kdo Tě vidí, zelená závistí! Oblek, který dostaneš do rakve, nemá kapsy! A nezapomeň - tam to všechno teprve začíná! 

Verš 23 nám opět připomíná, za jakou cenu jsme byli vyplaceni, očistěni, osvobozeni. Za Pavlových dnů, podle řeckých zvyků, mohl být otrok osvobozen takovou "symbolickou legalitou" tím, že byl vykoupen "bohem." (ne Bohem!). Jeho pán zaplatil cenu, a uložil sumu do chrámové pokladny, zároveň se sepsaným dokumentem, na kterém stálo: "Za svobodu." Po této transakci se bývalý otrok stal majetkem "boha," a už nikdy nemohl být znovu prodán, nebo koupen do otroctví. Každý kdo byl vykoupen Kristem, byl před tím otrokem hříchu a nemohl sám sebe vyplatit. To Bůh-Otec zaplatil tu cenu Kristovou krví, která nás očistila od veškerých hříchů. A proto také, jako v případě řeckého otroka na kterého už nikdo neměl nárok, na Boží dítě nemá nárok Satan, s celou jeho hordou! Jistě, může ti otrávit život (KDYŽ SE NECHÁŠ!) ale na Tvou duši už nárok nemá! Nikdy! Ano, padneš "na ksicht" a to ne jednou, ale vždycky vstaneš a vrátíš se "domů!" Jsi li opravdu Božím dítětem, Jeho služebníkem a spolu-dědicem s Ježíšem Kristem, (Římanům 8:17) proč by jsi měl(a) mít strach z lidí? 

"Nebuďte otroky lidí" znamená, že máme "plný úvazek" k Bohu, ne k lidem! Jsi-li v nějakém křesťanském shromáždění, církvi, nebo společenství, Tví starší, učitelé či pastorové, mají za povinnost Tě "vést" - (NE "HNÁT!") A Ty se jim podřizuješ jen ze svobodné vůle a jen tehdy, když máš jistotu že slovo, které oni učí, se ztotožňuje se Slovem Božím! Podívej se, jak odpovídají Petr a Jan Sanhedrinu ve Skutcích 4:19! A ještě něco velmi důležitého: Pakliže Tě učí falešnou zprávu, která ke spáse nevede - nesnaž se to - jednou v budoucnosti - svádět na ty kteří tě tak učili, až budeš stát (jako ztracený(á) před Božím soudem! Ty máš povinnost si to sám-sama zkontrolovat (Skutky 17:11 !). Nikdo nebude za Tebe zodpovědný! 





Podle překladu verše 26 "vzhledem k tomu co má přijít," by to vypadalo že Pavel očekával příchod Krista ve své době. Omyl! Za prvé: Tento překlad je vadný a zavádějící! "Emistćmi anagkć" značí "nynější - stávající potíže." Je to špatný překlad, který nedává smysl ve spojení s 2Tesal. 2:6-7! Tam se jasně píše, že začátek konce začne teprve, až bude odstraněna Církev! Potom bude moci Antikrist začít sedmiletou vládu! Nemám žádný pocit, že by to byl Pavel očekával ve své době, i když ve verši 29 píše o "krátké lhůtě." Vysvětlení: "Sustćllô" znamená interval, smluvená doba, období možnosti využití. Neznamená délku časovou. Pavel zde píše že čas podle kterého se díváme na náš život, máme plánovat tak, jako by se měl Kristus vrátit dnes večer! My víme že přijde - může to být v příštím okamžiku - nebo za dvacet let - a proto pro nás je čas krátký. Verš 29 neříká že by ženatý muž měl přestat žít se svou ženou jako se svou ženou - myslí tím, že i když jsi ženatý (vdaná), chovej se tak aby Tvá služba Bohu přišla na první místo přede vším! Právě tak příští verš: Ani radost, ani smutek Ti nemá bránit ve službě pro Krista! To stejné nabádá verš 31 a 32. Co říká Ježíš v Matouši 6:28-30? 

7:39-40. Pavel opět dává důraz na spojení Křesťana s Křesťankou. Tentokráte mluví o vdovách a vdovcích. Mají se oženit-provdat jen v Kristu! Celkově v této kapitole, Pavel nechce přivést Křesťany do situace, kde by neměli žádnou svobodu - byli přece volní dělat tak, jak se jim zlíbilo! Nenaznačuje nijaký morální tlak nebo povinnost zůstat svobodným či svobodnou. Neexistuje nijaká superiorita ve svatosti, zůstaneš-li svobodný(á)! On pouze prohlašuje, že podle jeho soudu je tento stav výhodnější... 

8:1-13. Pavel se nyní obrací k modloslužebnictví a obětování bůžkům. Toto byla bez pochyby další otázka v nám neznámém dopise od Korintských. Nemorálnost a obětování bůžkům byla běžná praxe života v pohanských národech, viz Apokal. 2:14-20. Obtíže, kterým čelili korintští Křesťané, pokud se týkalo bůžků, a obětování potravin těmto modlám, bylo podvojné: Za prvé: Účast v jakékoliv sféře společenského života ve městě, zahrnovale nezbytně jídla na veřejnosti. Tyto "hody" se ponejvíce konaly v chrámu, a přitom se - bez vyjímky - odehrávaly obřady směrované k uctívání některého pohanského boha. Druhý problém byl ten, že většina masa, která byla prodávána na tržišti, byla obětována symbolicky modlám. Bylo správné pro Křesťana, účastnit se takovýchto aktivit? Bylo správné pro Křesťana jíst maso, které bylo nabídnuto modlám? V Korintské kongregaci se vyskytovaly dva názorové směry: Někteří se domnívali, že jelikož modly jsou neživé objekty, bylo zcela nezávadné takové maso jíst a ty veřejné "hody" neznamenaly nic víc, než společenský styk s lidmi. Druhá skupina byla přesvědčená, že takové chování a jednání nebylo slučitelné s křesťanským životem a příkladem. Pavel nazývá první názorovou skupinu jako "silnou", tu druhou jako "slabou". 



Nakonec z toho vyjde jeho princip že jako Křesťan bys neměl dělat nic, co by Tvého "slabšího" bratra mátlo. Jako už jsme se zmínili dříve: Jsou Křesťané, kteří pochopili tu plnou svobodu, kterou nám Kristus dal, a jsou další, kteří budou váhat před čímkoliv co není pro ně "jasně povolené!" Pavel používá sebe jako ilustraci v kap. 9:1-23. Nezapomeň, že toto jsou problémy okrajové - středem je Kristus! Pravé poznání je zcela prosté pýchy a sebevědomí - právě tak, jako Boží láska v srdci člověka nedává nikdy vznik pýše. Čím hlouběji a pevněji Kristus ve Tvém srdci je, tím pokornější budeš! Tím nemyslím se stát "hadrem" do kterého si každý očistí své boty! To jistě ne - ale pakliže jsi si pevně vědom(a) skutečnosti, že Tě Bůh adoptoval do své rodiny, že se Ti vlastně nemůže nic stát a že Tě - denně - učí Boží Duch - jaká pýcha? Všechno je přece od Boha, nic z nás! 



8:7-8.. Pavel zde opakuje, že ne každý Křesťan má dostatek poznání, i vědomosti. Právě neznalost Božího slova - Bible - nás omezuje v naší svobodě, kterou nám Kristus dal! Ano, Bůh nás přece neposuzuje podle toho co jíme či pijeme, ale dívá se na naše srdce! Důležité je čisté srdce, ne čisté jídlo! Ten "slabý" Křesťan dává obě tyto skutečnosti na jednu hromadu. 







9:1-27. Tuto kapitolu věnoval Pavel k obhajobě své apoštolské autority. Uvědom si spojení mezi doporučeným jednáním z minulé kapitoly, vzhledem k "slabšímu bratru" a obhajobou svou. Někdo by býval mohl namítnout: "Jistě, to je správné - ale má Pavel vůbec právo nám něco navrhovat? A dělá on to co učí?" Verš 3 nám ukazuje že někteří Pavla "kritizovali" ("anakrinô = posuzovat, soudit, vyšetřovat, rozhodovat). "Bratří Páně" označuje bez pochyb syny kteří se narodili Josefovi a Marii po narození Ježíše. (Jakub, Josef, Šimon, Juda - podle Matouše 13:55). 

Ve verši 6 se Pavel zmiňuje o Barnabáši; to znamená, že píše o své první misionářské cestě. Od počátku Církve se Satan snažil přesvědčit lidi, že apoštolové jsou "v tom pro peníze." Byla to lež tenkrát,a je to - ve většině případů - lež i dnes! Podle mého názoru si každý pastor, učitel i kazatel zaslouží, aby ho lidé podporovali tak, aby měl čas na svůj úkol. Nakonec to říká i Ježíš v Matouši 10:10, a v Lukáši 10:7-8. Pavel většinou toto právo neuplatňoval a raději si vydělával na živobytí vlastníma rukama (1 Korint. 4:12) a potvrzuje to ve verši 15.. 

Verš 16 je ohromující! Pavel dostal božský příkaz učit evangelium Ježíše Krista. Pro Pavla to byla životní nutnost! Jemu bylo svěřeno, aby vysvětlil záhady které byly skryté od počátku. (Koloským 1:26) Pavel neměl místo na vychloubání, na pocit nadřazenosti: Všechno co dělal, dělal z nutnosti. Považoval se za otroka Ježíše Krista a takovým se považoval až do konce života. Kdyby se býval sám rozhodl vydat se do světa a učit evangelium, možná že by mohl mít pocit hrdosti, úspěchu, sebechvály. A zde je jeho otázka: "Jaká je má odměna? Dělám to za peníze, nebo učím a káži pro Ježíše Krista?" Pavel nikdy nehledal slávu pro svou osobu, ale pro Krista. Všem lidem sloužil - všem byl služebníkem - a přes to svobodný ode všech lidí, a dobrovolným otrokem Krista. Je to těžké - jistě - ale když pochopíš, co On udělal pro Tebe - nic není těžké! 



Verš 20 není návodem pro pokrytecké divadlo - je to vzor jak získávat lidi pro Krista! Neznamená to, že když chceš učit Krista alkoholíkům, že se s nimi musíš opít, se zloději krást, s těmi, kteří jsou závislí na drogách "drogovat," u homosexuálů klesnout na jejich úroveň a tak dále! Znamená to, že jim nebudeš "z výšin nebeských" dávat něco s povýšeným nádechem "dokonalého" člověka, který se - blahovolně - sklání k odpadu lidské společnosti! Ježíš se tak nechoval! Pavel se snažil pochopit, proč ten, či onen jednal a věřil tak, jak jednal a věřil - aby potom mohl snadněji vysvětlit to co učil on... 



Ano, Pavel byl služebníkem všech ale nikdy nedělal kompromisy! Když píše: "Židům jsem byl Žid," nemá na mysli náboženství ale národnost!! Pravé Křesťanství nemůže dělat kompromisy! Nemůžeš říci: "No ten Dalaj Láma je přece docela slušný chlapík - v zájmu ekumenismu ho vezmeme do party!" Nebo: "Ten Alláh je vlastně jiné jméno pro stejného Boha, jakého máme my - vezměme je do spolku v zájmu míru!" Ne, nežertuji! Budete-li mít možnost, přečtěte si "Implementace Vatikánu 2," od Karola Vojtyly, jinak Jana Pavla Druhého, nynějšího papeže římských katolíků. 

Je to kniha z roku 1972 v polštině, a 1979 v italštině. Mám na mysli hlavně část třetí, kapitolu 4, "Ekumenický postoj," str 310 - 329. Jistě, že to nepíše doslova, tak jako já zde - ale uzávěr je stejný: „Všichni lidé této planety mají jednoho Otce“ - na rozdíl od pohledu Ježíše Krista v Janu 8:44.... Verš 21.."Těm, kteří jsou bez zákona" neznamená, že žili bez zákona nebo že zákon přestupovali. Pavel zde píše o těch, kteří jsou "mimo zákon," právě tak jako psal v Římanech 2:14. Píše o Pohanech, neznalých Božích smluv a nařízení. Pavlova svoboda - co se Mojžíšova Zákona týkalo, mu nedávala právo žít jak by se mu zachtělo, naopak, jeho cílem bylo dokonalé podřízení se vůli Boží...... "Pod zákonem Krista," (a ne "mým zákonem je Kristus") Řecké slovo "pod zákonem" je zde "ennomos". Hlubší význam neznamená stav podřízenosti síle zákona ale intimní vztah nebo spojení mezi Kristem a Křesťanem. 







Verš 24.. Pavel má zde na mysli veřejné hry, které se konaly každé tři roky. Připomíná Korinťanům že je možné, aby každý z nich obdržel odměnu, pakliže v tomto životě splní podmínky, které jsou vyžadovány od dobrého správce toho co nám zde Kristus zanechal se slovy: "Hospodař, než se vrátím". Nezapomeň však, že je také možné tyto "vydělané" odměny ztratit, nebo dostat jen odměnu částečnou! Pavel dělá rozdíl mezi odměnou která pomíjí, rezaví, rozpadne se - a mezi odměnou, která je stále stejně nová. Verše 26 a 27. Když závodíš, musíš mít strategii a cíl. Musíš vědět, čeho chceš dosáhnout a jakou cestou. Musíš mít naplánovanou nejméně ještě jednu cestu, kdyby první nevyšla. Snaž se být moudrý; Jde o odměny, které potom už nikdy nemůžeš ztratit...... 

10:1-33. Jak už jsem napsal dříve: To řecké "baptizô," česky "křtíti," má v řečtině mnoho různých významů. Přeložit "baptizô" pouze jako "ponoření", nevystihuje plný význam slova. "Duchovní pokrm" se většinou vysvětluje jako manna, kterou Židé nacházeli na poušti každý den kromě soboty. Je to symbol Krista jako "chleba života", ze kterého věřící žijí (Jan 6:31-32). Voda o které se píše, je normální H2O, (dodnes tam teče) získaná nadpřirozenou cestou... 

10:6. Pravda, kterou zde čteme, je celkem jednoduchá: To, co se stalo Israeli, národu vyvolenému Bohem, stalo se "tupôs," vzorem, varováním a příkladem pro nás. Bůh varuje Křesťany, že pakliže se zachovají podobně nevěrně, Bůh je "odřízne," ne od spásy - ale od odměn. Příští verš je narážka na to, co se stalo po tom, když si - za nepřítomnosti Mojžíše zhotovili to zlaté tele. "Zkoušet Pána." Řecký výraz "ekpeirazo" je zesílený výraz "pokoušeti" a znamená "vyzývati," "postaviti se proti." Je použit ve stejném významu v Matouši 4:7, v Lukáši 4:12 a 10:25. Bylo velmi nebezpečné pro Israel odporovat Bohu tenkrát, a ještě nebezpečnější dnes - protože my máme varovný příklad, který Židé v poušti neměli. 

10:11. Správný překlad: "na které přichází konec věků.." Lidstvo prošlo věkem Nevinnosti, věkem Svědomí, věkem Lidské vlády, věkem Zákona. Dnes jsme ve věku Milosti. Je to ten konečný Boží systém, ve kterém On jedná s hříšnou humanitou. 10-13: Pakliže jsi Křesťan(ka) a říkáš, že věříš v Kristovu prolitou krev a oběť za Tvé hříchy, uvědom si jeden fakt - a to, že alespoň jednou ve Tvém životě na zemi, Tvá víra projde zkouškou! Na to můžeš vsadit cokoliv! Ale na druhé straně, Bůh v tomto verši slibuje, že tato zkouška nebude nikdy těžší, než jsi schopen snést překonat. Bůh byl, je a vždy bude pro fair play. A pamatuj si, že budeš schopný překonat jakoukoliv zkoušku, když dovolíš Božímu Duchu který v Tobě žije, aby si "sednul za volant!" Musíš si uvědomit, že žádná zkouška, ani pokušení, nepřijde bez vědomí - a i svolení Boha, který zároveň umožní únikovou cestu. Pakliže padneš "na nos," neviň z toho Boha ale sebe sama! Kdybychom si vždy uvědomili, jakou sílu máme skrze Krista - bojovalo by se nám mnohem lépe! 

"My všichni se podílíme na tom chlebu". Podílet se, "metechô" znamená mít podíl, sdílet. V tomto případě je chlebem Kristus, a my se podílíme na Jeho smrti, pohřbu i vzkříšení. V Něm žijeme, pohybujeme se, máme svou existenci. Je pouze jediná pravá Církev a Kristus je základem a hlavou této Církve! My jsme články, částmi tohoto Těla; všichni jsme byli zapečetěni do tohoto Těla Duchem Svatým, všichni pijeme z jednoho Ducha. Podílíme se na jednom chlebu - jsme jedni - v Kristu... 

"Modla přece není nic", vysvětluje Pavel a obětování modle neznamená také nic." Jak modla, tak i oběť postrádají reálnost. Neexistují ani bozi, ani bohyně - pouze v mysli Pohanů mají své bytí.... Domnívám se že je zcela nemožné - podílet se na jedné straně upřímně na Kristu a na druhé se podílet na tom, co je spojeno s démony! "Všechno je mi dovoleno.." Pavel nemá na mysli něco jako lež, smilstvo či vraždu - pochopitelně! Nemáš přece svobodu v tom, co Bůh výslovně odsuzuje! Ale je mnoho věcí o kterých se Bible nezmiňuje! Taková ani ne bílá, ani ne černá oblast, kde záleží na Tvém soudu. Ano máš svobodu, ale některé věci Ti příliš na bohatství života nepřidají! Žádný z nás není ostrovem. My svým příkladem buď ty "slabší" Křesťany posilujeme, nebo jim podrážíme nohy a ty, kteří možná hledají, buď ke Kristu přitahujeme či odpuzujeme! 







10:29-30. Jeden Křesťan nebude mít jakékoliv výčitky svého křesťanského svědomí z toho co si, ve své křesťanské svobodě dovolí. Zde bych se vrátil do dopisu Římanům 14:22-23. Přečti si ty dva verše ještě jednou a pomalu! Princip který z toho vyplývá, je pro nás lidi nezvyklý! Řekl bych to asi takto: Dva dělají totéž, jeden z nich to ale považuje za hřích. Dělá li to, je to pro něj hřích - pro toho druhého ne! Znovu: Nemám na mysli vraždu, lež, smilstvo a jiné, Bohem odsouzené činy. Myslím na tu "šedivou" oblast - ani bílé ani černé. Dejme tomu, že Ti dva si dají pivo, nebo nějaký drink. Ten jeden ví, že má svobodu se napít, (nemá svobodu se opít!) ten druhý je na pochybách. Ten druhý zhřešil, protože "Cokoliv není z víry, je hřích." Rozumíš? Verš 31 to nakonec podává dost jasně, že? Ve verši 32 ."Ani církvi Boží," má Pavel na mysli místní kongregaci v Korintu - ne Tělo Kristovo jinak Církev, která se skládá ze všech skutečných Křesťanů ve všech církvích tohoto světa. Tři různé třídy lidí jsou zde jmenovány: Židé, Řekové (Pohané) a Církev. Židé a Pohané jsou dvě rozdílné třídy - ale Církev se skládá ze Židů a Pohanů, kteří přijali Krista za Spasitele. Nikdo nebude schopen Božímu Slovu správně rozumět, dokud neporozumí jak Bůh jedná se Židy, Pohany a Církví. 

Verš 33 neznamená, že by se Pavel chtěl dostat do knihy "Kdo je Kdo" v Korintu! Pavel se mohl snažit vyjít vstříc každému - ale Pavel nikdy kompromisy nedělal, protože v tom pravém Křesťanství, které bylo založeno Kristem, není možné dělat ústupky v základech za účelem nějakého ekumenického spojení všech těch, kteří si říkají Křesťané! Když mi Písmo praví, že je pouze jeden prostředník mezi Bohem a člověkem (1 Timoteovi 2:5), tak tam nemohu přijmout celý zástup t.zv. "svatých," v čele s Marií!! Když čtu:"Kdo viděl mne, viděl Otce-Boha, nemohu souhlasit s prohlášením, že Ježíš byl pouze tvorem ne Bohem! Ale hlavní a zásadní je otázka, kterou už položil ten vylekaný žalářník Pavlovi a Silasovi po tom zemětřesení: "Pánové, jak mohu dosáhnout spásy?" Jak bych mohl odpovědět něco jiného než Pavel? "Buď dobrý, pomodli se k Marii, roznášej "Strážnou Věž" po domech, - a budeš spasený?" Ale to je přece lež! 

11:1-34. První verš, jak je většina odborníků přesvědčena, patří na konec předešlé kapitoly. Ano - neznám nikoho v historii této knihy, který by byl kráčel tak věrně a poctivě ve stopách Ježíše Krista jako Pavel z Tarsu! Proto také si mohl dovolit napsat to, co napsal. Ten výraz "tradice" není zcela vhodný! Řecký výraz "paradôsis" sice znamená také "tradici," ale já to spíše cítím, jako "podané vysvětlení" pravdy či správného chování, jak to Pavla učil Kristus po nějakou dobu v Arabii. Pavel to popisuje v Galackých 1:16-17. Už dříve jsme si řekli, že Kristus je hlavou "Kristova Těla, té neviditelné Církve. Zde ovšem Pavel mluví o tom, čím je Kristus každému jednotlivému Křesťanu. Křesťan je pod autoritou Krista a každá křesťanská žena je pod autoritou svého křesťanského manžela. Myslím autoritu - ne diktaturu! Podívej se na: Koloským 3:18, 1Timoteovi 2:11-12. Moje poznámka: Pakliže se žena nemůže dívat na svého manžela jako na někoho, o koho se může opřít s důvěrou, na koho se může obrátit pro radu a pomoc - potom se domnívám, že si ho neměla brát! 

11:8-16. Nebudu rozebírat každý detail - je na každém z vás, jak to budete vidět. Jedno je ale jasné: 1Korint.14:34 "ženy nechť ve shromáždění mlčí." Pavel nepovažoval za biblické, aby ženy kázaly nebo učili muže! Na druhé straně praví ve verši 5 této kapitoly, aby žena která se modlí, nebo káže, měla zakrytou hlavu. To znamená, že ženy mohly učit a kázat mimo kongregaci ať už dětem, nebo svědčit nevěřícím. Podívej se na dcery Filipa, ve Skutcích 21:8-9. Verši 10 nerozumím - možná že je to narážka na to nespočítatelné množství stvořených, mimozemských inteligencí, které pozorují tento zápas dobra a zla. Nevím. Ale jelikož toto nemá co dělat se spásou lidské duše, - což je podle mne to nejdůležitější - nechám na Tobě jak to budeš vidět. Musíš znát Starý Zákon, abys pochopil, proč Pavel zde píše, co píše. Nakonec ve verši 16 sám navrhuje toleranci v tomto směru. Totiž, Satan je velmi chytrý - a zná lidstvo. Jeho cílem je stáhnout na svou stranu co nejvíce lidí. Pravda, na Křesťana se nedostane v tom smyslu, že nemá právo na jeho duši. Ale může mu otrávit život - může ho dostat do stavu, kde Křesťan nebude moci sloužit Bohu, jak by měl. Podívej se kolem sebe! Na tomto světě je více jak 20 tisíc různých, vzájemně se odlišujících křesťanských církví, organisací, spolků, kultů! A čí práce to je, co si myslíš? 





Hádáme se mezi sebou o prkotiny, které nemají nic společného se spásou člověka, pomlouváme, kritizujeme, odsuzujeme. Byly doby, kdy jsme se zabíjeli, topili své "protivníky" v řekách Evropy, upalovali na hranicích, sekali hlavy. Dnes jsme civilizovanější, dnes už se jen pomlouváme, odsuzujeme a podobně. A kdo z toho má prospěch? Pochybuji, že se to dá v tomto systému lidských vztahů změnit. Kompromis není možný, a jak přesvědčíš Katolíka, Svědka Jehovy či Mormona, že jsou "vedle?" 

Ještě jednou zpět k těm veršům: Ježíš nám tu zanechal nějaké sliby a těch se držím. Jan 8:32: "Poznáte pravdu a ta pravda vás osvobodí!" Jan 8:36: "A když vás Syn osvobodí, jste opravdu svobodní." Bůh se dívá na srdce, ne na vlasy, ne na šaty! A nezapomeň: Jednou budeš skládat své účty Bohu - ne člověku! Hledej Jeho vůli pro svůj život, neopič se po světu! Až do těchto veršů, jednal Pavel s nesrovnalostmi, které pramenily z nevědomosti. Ale když se dozvěděl že jsou sváry ve spojení s Večeří Páně, uvědomil si že musí jednat pevně. Už žádné: "Nechci, aby jste zůstali v nevědomosti," nebo: "Chci, aby jste věděli." Zde nemohl uhnout ani o milimetr! Český překlad verše 17, zdaleka nevystihuje ten ostrý tón, který použil! Zde výraz "roztržky," je řecké "schizma," na rozdíl od "eris" v 1:10... Věřící této kongregace byli opravdu rozděleni. A Pavel to nazývá pravým jménem. Český překlad verše 19 nedává smysl. "Protože je mezi vámi hřích, jsou - bez pochyby - mezi vámi různé skupiny.“ Ten výraz "hereze" zde, nemusí nevyhnutelně značit falešné učení, spíše sektářství jako ve Skutcích 5:17 (seducejská sekta) a 15:5 (nestejné smýšlení). "aby vynikli ti, kteří věří správně," je závěr verše. 

O co tam vlastně šlo? Zdá se, že si Křesťané v Korintu popletli vzpomínku na Ježíše Krista, ("to čiňte ve vzpomínce na mně" Lukáš 22:19) a společenský piknik, "party," nebo "mejdan," jak na zabijačce! Jedni se nacpali k prasknutí, druzí měli hlad. Nakonec se ještě při tom opili! Není divu, že se Pavel rozlobil! Večeře Páně byla ustavena pro dvojí účel: 1) Připomíná Ježíšovu smrt na kříži (1 Korint.11:26 první polovina verše). 2) Poukazuje na Jeho návrat. (druhá polovina stejného verše). Proto jsem také nepřeložil "to čiňte na mou památku!" Ježíš se jednou vrátí! Každý, kdo se zúčastňuje Večeře Páně z jakéhokoliv jiného důvodu - bude na tom mnohem lépe pakliže se nezúčastní! Když Pavel hovoří o Večeři Páně, prohlašuje že ho to nikdo z lidí neučil že to má přímo od Krista.... (Galatským 1:11-12) 

Ti, kteří myslí racionálně, nemohou přijmout katolické učení o transubstanciaci (t.j. že se při mši mění chléb ve skutečné Kristovo tělo). Kristovo lidské tělo bylo přítomno u stolu a proto chléb, který byl nabízen, nemohl být Jeho skutečným tělem, nebo víno Jeho skutečnou krví! Toto je dogma vytvořené člověkem a je zcela nebiblické! Když Ježíš zavedl tento obřad, Jeho tělo nebylo ještě dáno katům a Jeho krev nebyla ještě prolita! Povšimni si v 1Korint:10:16: "Chléb, který lámeme" naznačující, že si každý odlomil pro sebe! Není nikde speciálně naznačeno, jak často se máme této vzpomínky zúčastnit. Každou neděli, každé dvě neděle, jednou za měsíc, jednou za čtvrt roku. Ale kdykoliv se toho zúčastňujeme, děláme to jako vzpomínku na Krista - a pro žádný jiný důvod!! Tento vzpomínkový obřad skončí, až se nám Kristus vrátí. Ještě něco důležitého k této kapitole. "Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí umírají.“ Za prvé, Pavel píše: "mnozí spí." To řecké "kôimaômaí" není nikdy použito v Novém Zákoně ve spojení s duchem člověka! Tento výraz je použit v N.Z. 4x jako normální spánek, 14x jako spánek (smrt těla) - ale vždy, bez vyjímky - je ve spojitosti se smrtí Křesťana - nikdy nevěřícího! 

Jeden ze známých slovníků slov Nového Zákona, „Vine,“ dává k tomu výrazu tento komentář: První Křesťané adoptovali slovo „kôimeteriôn,“ (které Řekové používali jako "dům odpočinku pro cizince") pro místo a stav těl těch, kteří "odešli." Z toho je také odvozené anglické slovo cemetery, "místo spících." Není nejmenších pochyb o tom, co Pavel píše: "Protože někteří z vás jste se chovali nepřístojně u stolu Páně, někteří z vás jsou nemocní, někteří mrtví. Ti kteří zemřeli, se dopustili "hříchu k smrti." (1Jan 5:16) Bude vhodné vysvětlit, že "hřích k smrti" je možný pouze u Křesťanů, a má co do činění s fyzickou, ne duchovní smrtí! Právě tak je vhodné si znovu zopakovat pravdu o hříchu, který není odpustitelný (Matouš 12:31): 







Tento specifický hřích může spáchat pouze nevěřící - nikdy Křesťan! Na druhé straně "Hřích k smrti" je hřích, který Křesťan nepřinese před Boha aby ten mu odpustil. Je to hřích, který Křesťan odmítá jak přiznat, tak i opustit! 1Jan 5:16 jasně mluví o "bratru," což znamená Křesťana. Bůh vezme domů z tohoto světa Křesťana který ví, že má svůj hřích přiznat Bohu a odmítne tak učinit. Někdo by mohl poznamenat že "být vzatý domů," je přece mnohem lepší, než žít zde v tomto špinavém cirkuse! Ano - vypadalo by to tak na první pohled. Uvědom si však, že tím ztrácíš možnost získat odměny o kterých Pavel bude psát později! 

11:31... My Křesťané se máme sami sebe zkoumat, požádat Boha aby prozkoumal naše srdce (Žalm 139:23). Máme jasně rozlišovat mezi dobrým a špatným, a snažit se dělat to co je dobré. Když v našich srdcích odsoudíme to špatné v nás, nemusí nás soudit Bůh! Když to neuděláme, soudí nás On. Boží soud nad Křesťanem není nikdy odsouzení či zatracení, jak vysvětluje verš 32. Bůh je Láska, Bůh je Svatost, Čistota. Bůh trestá nás Křesťany proto, abychom Mu byli blíž. 

12:1-31... V této kapitole pokračuje Pavel v odpovědích na otázky Korintských. Zřejmě tam měli skupiny, které se dívaly různě na některé aspekty křesťanského života. Zde se hlavně jednalo o duchovní dary, a jejich praxe v místní kongregaci. Někteří měli zřejmě neobyčejnou moc v demonstraci darů, zatím co jiní měli málo, či vůbec žádné schopnosti tyto dary používat. Ta první skupina byla oslavována, chválena - ta druhá přehlížena, považována za méněcennou. Takové chování je vždy znakem světské společnosti. Pavel jim píše že ta pravá, božská zkouška jakéhokoliv daru, není v tom, jak okázalý či monumentální tento dar je - ale zda držitel toho daru ho používá pro slávu Ježíše Krista či pro svou vlastní.To je ten zkušební kámen! 

Každý z nás Křesťanů, by měl využít všechny ty "talenty," kterými nás Bůh obdaroval k rozšiřování Jeho evangelia - kdykoliv, kdekoliv. (2Timoteovi 4:2). Je velmi nesprávné připisovat jakokouliv zvláštní hodnotu tomu, který takový dar má! Je to přece dar ducha a ne těla! Ať je tento dar jakkoliv zázračný, pakliže jeho držitel postrádá tu pravou křesťanskou lásku, dar je bezcenný! Ano, je správné toužit po darech od Boha - ale On musí být vždy na prvním místě - ne já nebo Ty! 

Veršem 1. začíná vlastně jeden námět, který probíhá kapitolami 12, 13 a 14 : Jak by měly být používány duchovní dary. Není omluva pro křesťanskou ignoranci v důležitých otázkách, jaké jsou třeba tyto! ¨Máme Boží Slovo - Bibli - dokonalý zákon svobody. Je to světlo, ve kterém se díváme na okolní svět a zároveň je to světlo na naší cestě životem. Celé Písmo je inspirováno Bohem, Duch Svatý naším učitelem, kterého má v sobě každý skutečný Křesťan. Pavel píše o modlách které každý z nás měl, než jsme se Křesťany stali. Už jsem to psal dříve: Modla nemusí být ošklivá hlava vyřezaná ze dřeva, nebo vytesaná z kamene! Může to být Mercedes, chata u vody, tučné konto, vášeň pro sport. Prostě cokoliv, co stojí ve Tvém srdci výše nežli Bůh! Máš-li rád hudbu, vzdělání, rodinu, práci nebo přátele více než Krista - máš modlu! Máš svobodnou vůli se mnou nesouhlasit - ale v tom případě to nejsem já s kým nesouhlasíš, protože: "Miluj svého Boha celým svým srdcem celou svou duší, celou svou myslí!"(Matouš 22:37, Marek 12:30, Lukáš 10:27) To nám zde zanechal Bůh-Syn! Já jsem si to nevymyslel! Bůh nepřijme stříbrnou, či bronzovou medajli - On chce vždy jen zlatou! 



Můžeš říci: Je přece jednoduché prohlásit že Ježíš je Pán! Jistě, prohlásit se dá cokoliv - ale tu mně napadají Kristova slova: "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane.." (Matouš 7:23). A ti lidé (jak tvrdili), konali v Jeho jménu "velké činy," a bezpochyby prohlašovali že Kristus je Pán, že? Kde je ten rozdíl, kde je ta neviditelná hranice mezi prohlášením "z Ducha" nebo jen z úst? Je ve Tvém srdci,? Ve Tvé duši, příteli? Boha neoblafneš!! Ať jsi žebrák, nebo král - Kristus Ti dává jednu otázku: "A kdo jsem? Co si Ty o mně myslíš?" A z toho se nevykroutíš! Nepokoušej se o neutralitu! Skeptik, právě tak jako agnostik či ateista, z Něj dělají lháře! Slova jsou laciná, pravá láska má cenu ryzího zlata! 







Ano - jsou rozličné dary - od jednoho Ducha - jsou různé služby, které řídí jeden Bůh. Některé služby jsou velmi skromné, ani si jich někdy nepovšimneme - ale jsou právě tak důležité a hlavně cenné v očích Boha jako ty, které každý vidí, slyší, a i obdivuje. Právě tak jak je jedna mysl mezi Otcem, Synem a Duchem, tak by měla být i mezi členy Těla Kristova. Všichni bychom měli sloužit jednomu cíli: Oslavení Ježíše Krista! Všechny manifestace darů které jsou vnímány, nejsou projevem lidské schopnosti, moudrosti, porozumění jakési tajemné formule, či nějaké neobvyklé "dobroty" toho či onoho - ale jsou jasným projevem Božího Ducha skrze člověka. "Víra" o které se zmiňuje verš 9. není víra, kterou má každý opravdový Křesťan, protože "my všichni žijeme vírou," (Římanům 1:17) ale zvláštní, Bohem darovaná víra, skrze kterou obdarovaný je schopný mnoha skutků, kterých by nebyl - s normální vírou každého z nás... 

Za dnů Pavlova života se vyskytovaly speciální dary hojení. Pavel nejenom hojil ale také vzkřísil mladého muže, který byl mrtvý. (Skutky 20:9-12) A přesto v pozdějších dobách jeho služby Bohu neuzdravil Timotea, Trofima, Gaia a další, přesto že to byli Bohem povolaní a Duchem naplnění Křesťané! A teď, milý bráško, který věříš na to že tyto dary jsou mezi námi podnes; proč nerozdělovat správně Slovo Boží? Proč se hlasitě prohlašuje, že dar hojení je opět mezi námi a na druhé straně musíme doznat, že jsme nebyli schopní vzkřísit ani jednoho jediného člověka za posledních 1900 let! Vím velmi dobře, že Bůh může hojit jakoukoliv nemoc a že On hojí. Ale prohlašovat, že dnes mají lidé stejnou schopnost jakou měli apoštolové - je při nejmenším odvážné! 

Skutky 5:12 popisují jak Petrův stín uzdravoval všechny. Znovu: Bůh někdy hojí jako odpověď na prosbu - ale musíme rozlišovat mezi pravidlem, které nám podává Jakub v jeho páté kapitole, a nadpřirozeným darem léčení, který byl pouze dočasný! Ve Skutcích 28:1-9, Pavel uzdravil ostrovní barbary - ani nevíme kolik. A přesto - ten stejný Pavel - ke konci života zanechal svého nejlepšího přítele nemocného, (2Timoteovi 4:20) a cestoval sám bez něho. Nechci být sarkastický, ale nabízí se otázka, PROČ ? 

Nejsem ani oprávněný, ani schopný hodnotit nynější hojicí zázraky - vím že taková shromáždění jsou velmi navštěvována a není pochyb že jsou lidé, kteří tam přijmou Krista a nechám na mém Bohu aby to posoudil! Vždyť sám Pavel nám píše: "Až přijde to, co je dokonalé, potom skončí to, co není úplné." (1Korin.13:10, volný překlad) A druhý, který přichází na mysl je: "Nevěřte každému duchu, (vnuknutí, jevu) ale zkoumejte zda jsou od Boha, protože mnoho falešných proroků vyšlo do světa." (1Jan 4:1) Pavel nás varuje: "Satan sám se převléká za anděla světla, není proto překvapující, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti.“ „Jinému proroctví,“ neznamená předpověď budoucnosti, znamená to prohlašovat vůli Krista! Dar proroctví zahrnuje Bohem udělenou schopnost prohlašovat: "Tak promluvil Bůh," a prohlašovat všude, že "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby všichni, kteří uvěří......." 

"Jiným dar různých jazyků, jiným tyto jazyky tlumočit." To stejné pravidlo jako u daru hojení za Pavlova života, platí i zde. Boží Slovo je v tom velmi jasné. Jazyky byly znamení pro nevěříci Židy. A právě tak je Bible jasná v tom, že žádný duchovní dar nemůže být vyvinut skrze lidské cvičení, pokusy a také že žádný člověk nemůže takový dar předati člověku jinému... 

Ve verši 6, této kapitoly čteme, že je veliká diverzita (rozličnost) operací "ćnćrgćma" (provádění, způsob) ale že je to stále stejný Bůh, který pracuje v tom všem. Bůh operuje ve všech skutečných Křesťanech a vede je do skutků, které jednou přijme jako skutky pravé. (viz 1Korint. 3:13) A zde, ve verši 11, čteme o Svatém Duchu, který uděluje každému podle vlastní vůle. A tak je vidět osobnost Svatého Ducha; vidíme, že je na stejné úrovni jako Otec a Syn, protože vyhlašuje totéž co Otec! "Božskost" "Thćôtćs," anglicky "Godhead" - jinak "jeden Bůh, ve třech osobách," je absolutně jednotná a tak také pracuje! Svatý Duch není nějaký "vliv," nějaká vesmírná síla která proudí od Boha - jak se nám to snaží namluvit Unitáři, Svědkové Jehovy, Worldwide Church of God (Herbert Armstrong) a spousta dalších kultů. Svatý Duch je osoba právě tak, jako Otec a Syn!! 







Naše odměny obdržíme pouze za činy, které v nás provedl Duch Svatý. Jenom taková služba bude schválena u "Béma," jinak u soudné stolice Ježíše Krista, (Římanům 14:10) kde jsem to, aniž vím proč, nevysvětlil a 2 Korint. 5:10, kde se na to znovu podíváme. Lidské "programy," "zlepšováky," a "náboženské "ozdoby," nebudou od Boha uznány. Bůh nikdy nespasil člověka, aby ten zůstal po celý život "bez práce!" Spasil nás, abychom Mu sloužili! Nezáleží na tom jak jsme úspěšní - Bůh se nedívá na úspěch jako lidé, Bůh hodnotí vždy a vždy pohnutky našich činů, naší služby. 

12:13. "Jsme pokřtěni (zapečetěni) jedním Duchem do jednoho Těla, ať už jsme kdokoliv." Toto neznamená křest vodou, protože se zde jasně mluví o pokřtění, zapečetění jedním Duchem, to je křest spirituální! Ve skutečnosti, pozičně, jsme prošli tímto křtem před - téměř dvěma tisíci lety - právě jako těch 120 lidiček v tom Horním Pokoji v den Letnic. Církev byla predestinována Bohem ještě dříve než stvořil Zemi - ale pozor! To nemá nic společného se svobodnou vůlí člověka! Bůh je Svrchovaný Vládce - zná konec ještě před počátkem a ví všechno mezi počátkem a koncem. Proto také mohl zapečetit-pokřtít skrze Svatého Ducha všechny Křesťany - celý finální počet - od toho prvního, který přijal Krista, až po posledního, možná několik vteřin před Rapture!! Podle Písma neexistuje novozákonní Křesťanství stranou (bez) křtu Svatým Duchem a ten (jako druhý smysl tohoto verše) se odehraje ve zlomku vteřiny, kdy přijmeš Ježíše Krista jako svého Spasitele. Už neexistuje "vyvolený" Žid a pohanský "pes," jako před Golgotou. Dnes všichni, kteří v Krista věří , jsou jedno Tělo i když se občas, mezi sebou "hádají".... 

Z veršů 15-16 je zřejmé, že se Křesťané v korintské kongregaci mezi sebou příliš nesnášeli. Byli takoví, kteří záviděli dary Ducha těm, kteří je drželi. Pavel jim ukazuje jak dětinští jsou. Není hloupost argumentovat že když ruka není nohou - potom není částí těla? Nebo když ucho není okem, pak ucho není částí těla? Já ti něco povím. Nejšťastnější je ten Křesťan, který má stále na mysli Boží suverenitu! Bůh dobře ví, pro jakou službu se nejlépe hodíme. Vždyť ten náš život zde je tak krátký - raději budu zametat nežli bych se tlačil na nějaké vyšší postavení, na které bych nestačil a nakonec nebyl užitečný vůbec! Odměny za dobré zametání jsou větší, než za špatné kázání! Ne za úspěch ale za pokorná, věrná srdce! Podívej se na tento příklad: "A když se přiblížil k hoře která se jmenuje Olivová, poslal dva ze svých učedníků.." (Lukáš 19:29-30) Podívej se na toto poučení: Tři roky s ním chodili, učili se a nakonec jejich prvním úkolem je přivést osla! Co z toho vyplývá? Kdybychom nechali Ježíše, aby skrze Svatého Ducha vedl naše kroky a dělali všechno, co On pro nás má, byli bychom šťastnější a užitečnější.. 

Ve verši 15 jsme viděli jak ten, kdo byl "níže," záviděl tomu, kdo byl "výše." Verš 21 ukazuje že ten, kdo byl "výše," opovrhoval tím, kdo byl "níže." Pochopitelně, to bylo hodnocení lidské a proto mylné. My jsme přece na sobě vzájemně závislí v kterékoliv kongregaci - i když nakonec, jsme závislí na Bohu. 

Povšimni si že ve verši 28 je dar "jazyků" jmenován na až posledním místě a že se mluví o "gćnos" (různých druzích jazyků) tak, jako ve verši 29! Použití jazyků (glôssa) je zaznamenáno ve Skutcích 2:2-11 10:45-46 a 19:6. V každém tom případě byli přítomni Židé, když lidé mluvili v jiných jazycích. Čteme o jazycích kongregace v Korintu - ale tím veškerá zmínka o nich končí. Chtěl bych k otázce jazyků dodat poslední poznámku. V Matouši 12:38-40 mluví Ježíš: "Pokolení zlé a cizoložné chce znamení - ale žádné nedostane, kromě znamení proroka Jonáše!" Co k tomu dodat? Otázky ve verších 29 a 30 jsou rétorické - vyžadují negativní odpověď. Tyto otázky by měly použité dnes velmi často! Jsou takoví, kteří - ať už verbálně nebo v tisku dokazují, že každý Křesťan, který je ve správném vztahu k Bohu - by měl mít moc činit zázraky, uzdravovat nemocné, mluviti v jazycích! Navrhují dokonce teorii, že každý, kdo tyto dary nemá, není ve správném vztahu k Bohu, nebo nemá dostatek víry! Podle Pavla tito lidé nemluví pravdu. Bůh povolal do své služby pastory, misionáře, evangelisty, učitele - ale na druhé straně také povolal na stejné úrovni uklizečky, kuchařky v křesťanských školách, baby-sitters v křesťanských mateřských školkách, řidiče autobusů, přivážející každou neděli malá děcka z chudých čtvrtí (USA), která by se jinak do kostela nedostala a další a další. To vše je služba Bohu! 





Kapitola o Lásce... 



Ta úžasná kapitola o lásce... Co to je - láska? Nebo - kdo je Láska? Co se hodí lépe? Víš, vzpomínám si občas na ty křesťanské brášky z USA se kterými se jednou setkám - a rád. Ale každý z nás lidiček má svůj vlastní obraz, teplo, i barvu tohoto pojmu. Něco jako otisky prstů. Láska. Za ta dlouhá léta "protestů," vnitřních bojů a rebelií, jsem se - i když ne dokonale, (ukaž mi někoho takového!) naučil stavět toho mého Boha na první místo ve svém životě. S počátku to bylo téměř nemožné! Tolik jiných lásek, koníčků, zájmů, oblib! A i nyní, když občas provedu "vivisekci" tohoto pocitu ve mně - a jsem poctivý - vidím že i po těch letech,je ta moje láska k Němu hodně podvyživená, potřebuje mnoho kalorií! 



První verš mluví o lásce, jak tak vychází ze srdce. Druhý z mysli. Třetí je láska jako akt vůle. Čtvrtý, jako laskavost a trpělivost. Pátý verš ukazuje na nesobeckost pravé lásky. Šestý se tě tak nějak ptá: Co vzbuzuje radost ve Tvém srdci? Dobro, nebo zlo? Láska, jako síla, důvěra, optimismus je verš sedmý. A osmý? Láska vítězná! Láska nemůže být nikdy poražena - i když se nám to zde, "pod sluncem" občas zdá. Láska se nikdy nakonec cíle nemine! Tato kapitola je velmi populární - říká se jí kapitola lásky. Kapitola 12 nám říká o existenci těchto darů; Kapitola 14 o tom, jak s nimi zacházet a kapitola 13 nám dává obrovskou pravdu a to že: Můžeš dělat cokoliv, přinést jakoukoliv oběť - pakliže v tom nebude láska - neudělal jsi nic! Místo toho slova "láska", můžeš dosadit jméno Kristus! 

Dokonce i Židovi pojem "láska" byl zcela novým "zvukem." Tím více pro Pohana! Přirozenost a zvyky Pohanů byly marnivost a pýcha. Středem jejich zájmů byly věci materiální. Jejich poznání bylo zatemněno hříchem, jejich srdce byla tvrdá. Láska je od Boha a kdo Boha nezná, nezná lásku! Nemyslím tím ovšem lásku a’la Hollywood! To není láska, to je sex! Pavel připomíná věřícím v Korintu, že chování má být regulované čistou láskou a hlavně: Láska převyšuje všechny ostatní dary! 

"Kdybych měl všechno poznání.." Pamatuj si: poznání je informativní, jen moudrost je direktivní! Můžeš vědět všechno, co člověk je schopen vědět, a budeš z toho mít galimatiáš, nebudeš li moudrý tak abys věděl, co s tím poznáním dělat! A to je prozatím jen poznatek člověka - Bůh říká, že i k té moudrosti musíš ještě mít lásku, jinak ani ta moudrost není na nic - viz většina lidských velikánů, kterým stavíme pomníky! A když za ten výraz "láska" dosadíš Krista, je to všechno jasné! 

"I když bych měl víru." Pavel nemluví o víře, která spasí, ale o takové, která je schopná nadpřirozených činů jako zázraky, uzdravování a pod. Verš 3, je největší bombou do tváře nevěřícího a "polověřícího" světa! Všechny ty "dobré" skutky, ve které i tak zvaní nominální Křesťané věří společně se zbytkem světa, každé náboženství, ať už založené kýmkoliv; prostě celé lidstvo kromě Božích dětí věří a také učí, že "musíš být hodný(á) aby ses dostal(a) do nebe! 

Od verše 8 je hlavním tématem ta skutečná láska. Láska, která nikdy nepřestává, nezanikne. Verše 9 A 10. V původní řečtině je důraz na "částečné" "mćrôs," a naznačuje tím dočasné trvání těch nadpřirozených darů. "To co je dokonalé" znamená bez pochyb dobu, kdy bylo celé Písmo dokončeno. Boží Slovo je dokonalé, kompletní a nic se k tomu nedá přidat! Víra tedy pochází z poslouchání evangelia a evangelium ze slov Boha (Římanům 10:17, překlad můj). Pakliže člověk neuvěří Kristu skrze poslouchání Jeho slov, pak už není nic navíc, co by se dalo přidat, aby to přimělo toho člověka tomu Slovu uvěřit. Víra skrze kterou Bůh spasí, přijde pouze skrze Boží Slovo. Nezáleží na tom co jsi viděl, cítil, prožil - když nemáš víru v dokončené dílo Ježíše Krista, nemůžeš být spasen. Verš 12. znázorňuje přechodnou povahu jazyků, proroctví, hojení a různých zázraků. Je to vlastně pokračování verše 10. "Nyní" vidíme." Řecké "arti" znamená "až do teď." Do doby kdy to Pavel psal. Víra, Naděje a Láska jsou biblická trojčata.. 





14:1-40. V této kapitole vrcholí Pavlovo učení o spirituálních darech. Když je láska hlavní hnací silou - tak ta láska sama bude regulovat používání těchto speciálních schopností! V předešlé kapitole jsme viděli, že láska usměrňuje jak charakter, tak i chování jednotlivce. A tak láska je středem a srdcem všeho, co se týká spirituality a spirituálních darů. Verš 2 nás učí že ten, který mluví v jazyku, mluví k Bohu, pakliže není tlumočníka. To samé se rozumí ve verši 14, kde Pavel referuje k modlení v jazyku. Tento dar - nebezpečný dar - byl ve velké oblibě v korintské kongregaci a osoba, která takovýto dar vlastnila, měla většinou pocit hrdosti a sklon k pýše. Už jen touha po takovém daru, mohla vyprodukovat jakýsi stav sebe-hypnózy a záměrně vyvolanou hysterii, která byla schopna vydávat syntetický, kompletně falešný a klamný dojem pravého jazyka. "A nikdo mu nerozumí," t.j. není nikdo, kdo by tlumočil. Ten člověk nemá hovořit v jazyku, protože vyvolává zmatek! Není Božím úmyslem aby tajemství zůstalo tajemstvím - má být odhaleno, vysvětleno. Na druhé straně ten, kdo prorokuje (učí, vysvětluje), je ten který plní Kristův odkaz, jak jej řekl Petrovi "Krm mé ovce." (Jan 21:15-17) Já osobně to vidím asi takto: Pakliže budu někde v kongregaci pípat čínsky, nikomu z těch kteří přišli, aby se něco dozvěděli, nepomohu. Když otevřu Bibli a začnu: "A toto praví Bůh," potom je "krmím." To je názor můj... 

Boží Slovo je mléko pro křesťanské baby, maso těm, kteří dozrávají spirituálně a chléb pro všechny, kteří jsou duchovně hladoví. A proto také nepotřebujeme žádná nová "zjevení," nějaký nový "pokrm!" Perfektně vyvážené "jídlo," to co je dokonalé, jsme od Boha dostali, a není zapotřebí nových "odhalení" či "proroctví!" Každý, kdo chce plnit Boží vůli: "jděte do světa a rozhlašujte mé evangelium," má v Bibli všechno co potřebuje! A to není názor můj - ale apoštola Pavla (2 Timoteovi 3:16) a nakonec i apoštola Jana (Apokalypsa 22:18). 

Verš 5.. Pavlovo přání v žádném případě nenaznačuje, že jazyky byly darem, který měl zůstat v Církvi trvale! Tyto okolnosti v Korintu, se udály v období vymezeném pro jazyky, hojení a dokonce i křísení mrtvých. V té době nebylo Písmo ještě kompletní a Bůh jednal s lidmi tímto dočasným způsobem. Pavel si přál, aby všichni Křesťané v korintské kongregaci byli spirituálně silní - připomeňme si že kongregace měla povětšinou - "obě nohy ve světě!" Mysleli jako "svět," chovali se jako "svět."Nedej na můj názor! Porovnej Pavlův pohled na všechny církve, kterým píše, a udělej si vlastní obraz! 

Verš 15. Co zde Pavel říká? Duch, (který je nejvyšším prvkem v každém člověku), a Porozumění, (rozlišovací schopnost jednotlivce), musí spolupracovat! Ať už se člověk modlí (mluví s Bohem), zpívá, anebo hovoří v kongregaci, musí tak činit nejenom se svým duchem, ale také se svou Myslí! 



Musí vědět co se děje kolem něho a ostatní také musí rozumět!! V dalším verši jde Pavel ještě dále ve vysvětlování, aby ukázal Korintským přesně co od nich očekává,pokud se týče jazyků, modliteb, nebo zpívání v jazyku,kterému nikdo nerozuměl. Ten výraz "Amen", jak už jsem vysvětlil dříve, znamená: Ano, souhlasím, tak tomu je. Ve verši 18, Pavel jasně potvrzuje, že dar jazyků skutečně existoval a že on sám tu schopnost vlastnil také, takže nemohl být obviněn z případné "závisti" když je kritizoval. Jeho výtka byla spíše proti okázalosti v tomto směru. V Církvi není místo pro pýchu! Ježíš Kristus nám ukázal tu nejdokonalejší pokoru, jakou jsme kdy poznali. Pokud se týče verše 19, mnoho scholastiků, kteří jsou bezpochyby vzdělanější, než já, se domnívají, že Pavel zde nemá na mysli pouze nadpřirozené jazyky ale i jazyky lidské. Pavel zřejmě ovládal několik řečí. Je mnoho pastorů, kazatelů a učitelů, kteří mnohem horlivěji vyzývají lidi k mluvení jazyky nežli aby zvali posluchače ku přijmutí Ježíše Krista! Pakliže jsou jazyky znamením, jakým znamením jsou? Jediná cesta jak odpovědět je porovnávat spirituální věci se spirituálními a nechat Písmo mluvit, zatímco my budeme zticha. Lidé v den Letnic (Pentecost) se podivovali když uslyšeli, jak pár lidiček hovoří ve všem možných jazycích a dialektech. Ten den byli přítomni lidé z celého známého světa - a všichni porozuměli. 







Jazyky v ten den byly znamením, že Svatý Duch byl seslán. Evangelium Ježíše Krista bylo prohlašováno, a každý muž slyšel ve své řeči zprávu o ukřižování, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je jasně naznačeno ve verši 22, že jazyky jsou znamením soudu (pro nevěřící) a ne křestu ve Svatém Duchu! V celém Novém Zákoně není ani zmínka o něčem podobném! Jazyky jsou znamením pro lidi ztracené! Dosvědčují jim, že Bůh k nim hovoří nadpřirozenou cestou - aby si uvědomili, že On je nadpřirozený, že je miluje a že Ježíš dává spásu. Já osobně jsem velmi vděčný Bohu, že na počátku mého křesťanského života mne "držel" mimo denominace a různé "náboženské", lidmi vytvořené "zlepšováky." Měl jsem čas studovat a pochopit Písmo stranou všech lidských dogmat a výmyslů! A jelikož nemám za úkol dokázat jakoukoliv "náboženskou pravdu," mám svobodu porovnávat spirituální se spirituálním - část Bible s jinou částí Bible. Pamatuj si, že nejlepší komentář na Bibli je Bible! Verš 23. nepotřebuje komentáře. Verš 25: Boží Slovo přinese nevěřícímu uvědomění si své "ztracenosti." Pamatuj si, že žádný člověk na tomto světě si nemůže uvědomit svou situaci před Bohem, dokud neuslyší Boží Slovo! Jeho vlastní srdce ho usvědčí. Přečti si 1Jana 3:20-21! Uvědom si, že pakliže Křesťané ve shromáždění nerostou ve znalosti Krista a jestliže nepřicházejí nevěřící aby se znovu narodili - potom taková kongregace ztrácí svůj smysl! Verš 26, se dá přeložit takto: Když uvážíte co jsem vám řekl - co vy na to? A já k tomu dodám otázku časovou: A co Ty na to? Jaké je Tvé největší přání v životě? Jaká je motivace ve Tvém srdci? Mluvíš lidem o Kristu s radostí? Studuješ abys mohl(a) obhájit Kristovo evangelium před skeptiky? S ateistou nemá cenu diskutovat - ten má uzavřenou mysl k jakémukoliv racionálnímu důkazu! Verš 29. Během transitního období nebylo Písmo ještě kompletní. Dar proroctví byl propůjčen, aby ti, kteří dar obdrželi, mohli prohlašovat Boží pravdy. Všechny tyto pravdy jsou dnes v Bibli! Verš 34 je pro mnohé velmi kontroversální. Je mnoho různých pohledů, názorů. Jsou lidé, kteří by chtěli vysvětlit původní řecký text tak, aby odpovídal jejich názoru! Vím že je více Křesťanek, než Křesťanů na této planetě, vím. A také vím že mladé dívky, když jsou dobře znalé Bible, budou - při nejmenším - na stejné úrovni s mladými muži, pokud se týče propagace Kristova evangelia! Mám hrozně milé vzpomínky na ty prošedivělé, křesťanské ženy v USA, které jakoby omládly, když mohly diskutovat o Písmu! To všechno je pravda, ale proto přece nemohu verš 34. přeskočit nebo z něj udělat něco, co není! 

V USA, ve fundamentálních křesťanských kongregacích tento verš nedělá žádné problémy - ženy to přijaly jako samozřejmost! Na druhé straně jsem měl rozhovor s manželkou protestantského pastora ve Švýcarsku, která nebyla ochotná tento verš přijmout, jako Boží slovo! Slyšel jsem názor že to znamená, aby se ženy nemíchaly do obchodních věcí kongregace! Jiný pohled na tento verš je, že ženy nemají mluvit v jazycích jedna přes druhou! Obojí je nesmysl a řecký originál má na mysli to co říká! Ten řecký výraz je "laleô" a je použit 18 krát - ve verších 3 až 29 se vztahuje na "jazyky," ve verši 19 znamená "mluvení s pochopením," ve verši 21 jako "výroky Boží, skrze lidský subjekt." 

Otázka: Proč je ten výraz míněn jako "mluvení v jazycích," a "mluvení s porozuměním“ a najednou zde, to stejné slovo, znamená "tlachat" a nebo "hovořit nesrozumitelně?" Nedovolil bych si vytrhnout jedno jediné slovo, abych "poopravením" dosáhnul takového smyslu, jaký bych si přál já! Bůh nám nenapsal tuto knihu, abychom dokazovali nějaké denominační pohledy - ať už jsou Letniční, Charismatické, Katolické, Svědko-jehovistické, Mormonské či jiné! Jak už jsem se zmínil - měl jsem tu výhodu, že když jsem začal Bibli studovat, neseděl za mnou nikdo, kdo by mi "vysvětloval," jak to či ono mám chápat. Pouze jsem se držel Kristova slibu: "Poznáte pravdu a ta pravda vás osvobodí,“ Jan 8:32 a "Nepotřebujete, aby vás někdo učil, ale ten který je ve vás, vás bude učit všechnu pravdu." (1Jan 2:27, volný výklad). Prostě mně nikdo neučil jakoukoliv tradici nebo dogma té, či oné skupiny. Co není v Bibli - na to se dívám s podezřením! A tak tedy verš 34: Byl dán pokyn, aby "ženy byly zticha" v kostele, který předchází několik veršů s prohlášením, že "nemá mluvit, není-li přítomen tlumočník" (verš 28) ale mám potíže to použít na verš 34, protože "nemá mluvit" je pouze v mužském tvaru! A tak, za určitých okolností, muž má být zticha, a to stejné slovo je použito pro ženy! A tak smysl verše je: Je prostě nebiblické, aby žena mluvila ve shromáždění v pozici kazatele v kongregaci. Ženy se mají zdržet kázání a učení, když je kongregace shromážděna k uctívání Boha. 





Těm, kteří nebudou souhlasit s mým vysvětlením bych nabídnul jednoduchou otázku: Pakliže jsou i ženy ustanoveny Bohem, aby kázaly a učily, PROČ JEŽÍŠ POVOLAL DVANÁCT MUŽŮ, aby byli Jeho apoštoly - a proč, alespoň symbolicky, není žena autorem alespoň jedné knihy Bible? Máme jména velkých ženských charakterů v Novém Zákoně a ani jedna neobdržela "diktát" či inspiraci od Boha, aby napsala alespoň jeden dopis. Jak jsme viděli, ženy se zdály být mnohem věrnější Ježíši než muži - alespoň v začátku, a mají své definitivní místo v křesťanské historii a v Božím programu - pro lidi této planety. A pakliže se vám nelíbí verše 34 a 35, přečtěte si Genesis 3:16, Efezským 5:22-24. V tomto případě váš spor není se mnou, ale s Bohem! Verše 36-40. "Slovo Boží" zde znamená zprávu o smrti, pohřbu a vzkříšení Ježíše Krista - evangelium, které je "Boží mocí ke spasení každého, kdo uvěří." (Římanům 1:16) Pavel klade otázky, které vyžadují zápornou odpověď. Zdá se, že je zde trochu sarkastický. Totiž - podle způsobu jakým korintští Křesťané žili by se zdálo, že oni jsou těmi původními ohlašovately a zároveň ochránci Kristova evangelia. A snad také proto se domnívali, že mají právo tu a tam něco přidat, něco ubrat, či jakkoliv "přearanžovat" to Slovo, jak považovali za vhodné! V korintském shromáždění bylo mnoho věcí špatných, do nebe volajících. Trpěli smilstvo u svých členů, popoháněli jeden druhého před civilní soudy, ženili a vdávali se s Pohany, opíjeli se ve shromáždění, hádali se o požívání masa a celým svým postojem naznačovali, že jim Bůh - nepochybně - dal autoritu k tomu, aby "naplánovali" další doktríny pro Nový Zákon! Podívej se na verš 37! A pakliže někdo odmítne Boží autoritu obsaženou v Pavlově učení (verš 38), zůstane "ignorámus." Neochota podřídit se, je překážkou k poučení se. Je značný počet našich brášků a sestřiček, kteří nejsou ochotní naslouchat racionálním důkazům a tím nedovolí aby Slovo proniklo do jejich srdcí. Spasení? Ano, ale jejich křesťanský život zůstává chudokrevný, suchý, bez té opravdové radosti. Pamatuješ se na Árona a na Lota? ..... Já sám jsem přesvědčený - a tento názor už asi nikdy nezměním - že tím nejvyšším cílem každého opravdového Křesťana, nejsou okázalé schopnosti ať už mluvení v jazycích, hojení či zázracích - ale trpělivé, nenápadné a neokázalé přesvědčování každého člověka, který je ztracený a neví o tom! Jak už jsem dříve podotkl: Pakliže hledáš spásu své duše - pak ten samotný akt netrvá déle než tu krátkou chvíli, ve které řekneš Bohu že jsi ztracený(á) - a že přijímáš Ježíšovu oběť za své hříchy. Pakliže to myslíš opravdu, Bůh tě spasí ve zlomku vteřiny a Duch Svatý Tě "zapečetí" navěky do své rodiny. Ale jít do "světa" a postavit se všem těm posměváčkům, skeptikům, ignorantům a cynikům - na to potřebuješ něco vědět! A nikdo jiný než Bůh-Duch Tě to naučit nemůže! A proto plně souhlasím s Pavlem a jeho posledními slovy: "Hlavně si přej abys mohl učit, vysvětlovat, či kázat".... 



TA NEJVĚTŠÍ BOMBA, KTERÁ KDY EXPLODOVALA DO TVÁŔE 

NEVĚŘÍCÍHO SVĚTA, BYLO VZKŘÍŠENÍ JEŽÍŠE KRISTA !! 



15:1-58. Nevíme, zdali kdy Korinťané dávali Pavlovi otázky kolem Vzkříšení. Zřejmě se nějak dozvěděl, že v Korintu byli také falešní učitelé, kteří měli různá učení na toto téma. Je zcela možné, že někteří z nových konvertů patřili dříve do sekty Saducejů, kteří na vzkříšení nevěřili. Aby jsme si to přiblížili: V té době existovaly tři převažující pohledy na toto téma. Byli to pochopitelně materialisté, kteří nám toto učení strkají pod nos už od dob Demokrita z Abdéry (asi 460 - 370 BC) a Epikura (341 - 270 BC). Podle nich, vše co existuje, je buď hmota - a nebo něco, co je na hmotě totálně závislé. Potom to byl Stoicismus který učil, že po smrti lidská duše splyne s "božstvem" což znamená konec mé osobnosti a já vlastně přestanu existovat. A poslední se jmenuje podle Platóna - Platonismus. Ten učil, že lidská duše je nesmrtelná a jen změní "obydlí" a při každé smrti těla transmigruje někam jinam. Než se do toho pustíme, chtěl bych něco objasnit. Není to z mé hlavy, naučil jsem se to od Vernona McGee, který ovšem to zase pochytil od někoho jiného. Co vlastně znamená "vzkříšení?" O co zde běží? VZKŔÍŠENÍ NENÍ SPIRITUÁLNÍ, ALE FYZICKÉ!! To řecké "anastasis nekrôn" znamená "postavení se těla". 







Vzkříšení jako biblický pojem, JE VŽDY JEN VE SPOJENÍ S TĚLEM! "Ana" znamená tělo, které se postaví! Musíš si uvědomit, že zde nemluvíme o "spirituálním vzkříšení!" Tvá duše-duch nezemře! V okamžiku kdy vydechneš naposled, Tvá osobnost, Tvé "já" někam jde. Pakliže jsi v Boží rodině, pak si přečti Pavla ve 2 Korint. 5:6-8! Odejdeš z těla a jsi s Kristem v tom stejném okamžiku! Můžeš mi namítnout: A odkud to sebral Pavel? Měli jsme to v kapitole 11:23! To co Pavel učil, dostal přímo od Boha, někde v arabské poušti. V Bibli je mnoho nádherných kapitol - letí mi hlavou třebas několik kapitol z Jana, nebo Římanům. Je jich hodně. Ale 1Kor. 15, bude vždy někde vpředu! Je to kapitolou o vzkříšení - a to nejenom Krista! Kapitolou o Rapture (mé oblíbené téma) a vlastně zde máš Kristovo evangelium - gospel - celou gospel ve 2 větách! Krása Křesťanství spočívá v tom, že se dívá - beze strachu - na západ slunce - Smrt - protože už za ní vidí příslib rozbřesku - věčného života, kde nikdo nezná slzy, bolest, loučení, strach, hlad, nemoce. Víš proč se vůbec - ale vůbec nebojím smrti? Já Ti to povím. Je - někde - takové tmavé údolí, plné stínů, kterým jednou budu muset projít. To samo o sobě, by bylo dost nepříjemné, kdybych o tom nic nevěděl. Ale já mám Přítele, který tím údolím již prošel, a zanechal mi o tom zprávu. Ta zpráva mi říká: "Neboj se, já už jsem všechno zařídil, a i když mně neuvidíš, já Tě skrz to údolí převedu - budu Tě držet za ruku. Neboj se, nic to není. Já to znám!" Já tomu Příteli věřím - nikdy mi nelhal a toho údolí se nebojím. Proto jsem Křesťanem. Není to nijak složité - každý kdo má mozek - alespoň velikosti špuntu - si to může ověřit! Znovu: "anasthasis“ znamená "postavit se." Pověz mi prosím tě: Jak se postaví duch? Na uši? A Lukáš 24:39 to dává tak "polopaticky" že jenom Svědkům Jehovy to není dodnes jasné! Křesťané jsou jedinou skupinou lidí na světě - zdráhám se použít slova "náboženství"- se Spasitelem, který přemohl Smrt a vrátil se z hrobu. Historie nám zanechala jména mnohých velkých mužů. Někteří z nich založili veliká náboženství a inspirovali množství následovníků; ale jenom Ježíš Kristus, hlava Křesťanství, žil, zemřel a znovu ožil! A UKÁZAL SE MNOHA SVĚDKŮM PO SVÉM VZKŘÍŠENÍ!!! Že jde o tělesné, a ne spirituální vzkříšení - dokázal tím, že v přítomnosti svědků jedl jako normální člověk. Pozval je, aby se Ho dotkli a tak se přesvědčili, že není ani duchem, ani přízrakem, ale fyzickou bytostí. ..... 

Verše 1-8... Pavel opakuje základy té pravdy, kterou již dříve v Korintě učil. Korinťané byli Pohany, když Pavel přišel. Teď jsou spasenými Křesťany. A jejich spása přišla skrze zprávu, kterou zde opakuje: Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista. Pavel nechce říci, že spása závisí od toho, jak pevně se držíš evangelia. Kdyby to byla pravda, pak bychom nebyli spaseni darem od Boha, Jeho milostí, kterou jsme si nikdo z nás nezasloužil. Kdybychom si ji zasloužili, nebyl by to dar, ale zásluha! Co zde Svatý Duch skrze Pavla říká, je toto: Pakliže by Korinťané popírali fyzické vzkříšení, ukázali by tím že se nedržejí toho, co je učil Pavel. Jádro celé věci je v tom, že pakliže Kristus nevstal z mrtvých - potom ta zpráva kterou Pavel učil, není pravda, ale lež!....... 



Proč se v tom tak vrtám? Protože toto je Alfou i Omegou všeho toho, co nám dává jistotu, že nejsme cvokové, kteří věří v UFO, či malé zelené mužíčky z Marsu! Pakliže Kristus nevstal z mrtvých, pak nedokázal že je Tím, kterým On tvrdil že je - a jsme zase tam, kde jsme byli před dvěma tisíci lety! Potom je jedno, zda si vybereš Buddhu, Hare Krišnu, Alláha, Molocha, Osiria, či jakéhokoliv jiného vesmírného Pumprdlíka, kterého si lidé vymysleli namísto Boha Bible! 

Ti všichni mají potom stejné (nebo žádné) oprávnění existovat, protože všem schází jedno: RACIONÁLNÍ DŮKAZ! 







15:9. Toto není nějaká falešná, okázalá skromnost! Pavel je zcela upřímný. V 1Timoteovi 1:15, se Pavel nazývá super-hříšníkem. V dopise Efezským 3:8 o sobě píše, že je "nejmenší ze všech bratří." Jistě si vzpomíná na dobu před cestou do Damašku, než potkal Krista na té prašné silnici. Ale - bráško - sestřičko: Kdo z nás by mohl říci: "Já jsem byl lepší!“ A nakonec: Neznám nikoho jiného v historii Křesťanství, kdo by tak poctivě a nezištně ve dne, v noci, s plným, nebo prázdným žaludkem - ať už v dobách dobrých, či zlých - prohlašoval evangelium Ježíše Krista jak uměl nejlépe! Pavla nezastavilo nic - až nakonec římský meč umlčel (umlčel?) jeho hlas. 



Pavel je mým lidským ideálem. Jeho: "Jenom z Boží milosti jsem, co jsem," by mělo být motem každého skutečného Křesťana. Kde - přiznej si - bychom byli bez Jeho milosti, bez oběti Boha-Syna na tom kříži? "A milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo!" Tady se budu snažit dotknout se Tvého srdce - Křesťane... Ten verš potvrzuje pravdu Jakuba 2:26: "Víra bez skutků je mrtvá". MY NEJSME SPASENI SKRZE NAŠE SKUTKY, ALE OPRAVDOVÁ SPÁSA SKUTKY MÁ! Každý z nás, kdo o sobě tvrdí že je Křesťanem - a nemá nějaké skutky - podvádí sám sebe! Když po tom, co Tě Bůh spasil, nemáš v sobě nutkání či touhu říci o Kristovi druhým - máš s největší pravděpodobností - náboženství, ne Krista! Je úplně cizí Božímu Slovu - aby jeden-jedna byl Křesťanem-Křesťankou a neměl(a) alespoň nějaké skutky, protože Boží milost automaticky tyto produkuje! Můžeš přinést sto, padesát, deset - ALE NIKDY NE NULU! 



"Nikoliv já, ale milost Boží".. Pavel říká, že on je pouhým nástrojem v rukou Boha - jakoby "tlampač," skrze který Bůh mluví. Bůh je tou silou, která přináší výsledky. Pavel zasvětil svůj život Kristu a Jeho evangeliu. Byl ochotný, obětavý, inteligentní, aktivní, ale byl pouze Božím nástrojem! Povšimni si: On se úplně "vymazal" z obrazu - a každý z nás by měl udělat totéž! Verš 11 bych řekl takto: "Ať to byl Pavel, Petr, Jakub, Jan, Wycliff, Hus, Spurgeon, Taylor, Billy Graham, Vernon McGee, Karel, Jana, Lucka, Jitka, Jirka - či kdokoliv jiný: Říkáme lidem o Kristu, a Kristus není rozdělený - je stejný dnes, včera, zítra - a tak musíme být i my! Je pouze jeden Ježíš Kristus, je pouze jedna zpráva - je pouze jedna cesta ku spáse! Pakliže učíš něco, co se neshoduje s tím, co učil Pavel, Jan, Petr - neučíš o Kristu, který spasí! Znovu: Žádná jiná událost neotřásla lidstvem tak, jako vzkříšení Ježíše Krista! Jak tak studujeme následující verše, poznáváme následky popření FYZICKÉHO vzkříšení Ježíše Krista (verše 12-19), následky akceptování Jeho fyzického vzkříšení ("podle Písma," verše 20-28) a argumenty pramenící ze zkušenosti, z logiky. A Pavlovy zkušenosti, protože nebyly jenom jeho speciálně, měli Křesťané všech dob, a budou mít ty stejné zkušenosti i další po nás, viz 2 Timoteovi 3:12, dokud se pro nás Kristus nevrátí. 



15:13... Pakliže Kristus z mrtvých vstal, potom můžeme připustit možnost vzkříšení Jeho věrných . Ježíš prohlásil:"Já jsem vzkříšení a život; ten, který ve mně věří - i kdyby byl mrtvý - bude žít." (Jan 11:25) Popřít, že Křesťané kteří zemřeli, budou znovu žít, je stejné jako popření toho že Ježíš Kristus vstal z mrtvých! Pakliže nevstal z mrtvých, jak vysvětlit těch pět set, kteří Ho viděli? 15:14. Mnoho náboženských skupin věří v nějakou spirituální existenci po smrti - ale to nestačí! Jestliže Kristus nevstal fyzicky - pak všechno co píši, a co učí Bible je bezcenné, nemá to cenu zlámané kudly! 

15:18. Ano, pozičně jsme "v Kristu" a tak logicky: Pakliže se Kristovo tělo rozpadlo někde v hrobě, to stejné se stane se mnou, a žádný "spasitel" mi nepomůže! Jediná moje naděje je v Tom který řekl: "Odcházím, abych pro vás připravil místo. A když odejdu, opět se vrátím, aby tam, kde jsem já, jste byli i vy". Pakliže nežije, nemáme na koho čekat! A verš 19 to vystihnul velmi lapidárně!. 15:22. Adam je hlavou lidské rodiny a protože jsme všichni z jedné rodiny (fyzický život), smrt je přirozená všem lidem. 







Ale Kristus je hlavou spirituálního života a když je někdo "v Kristu," je „novým stvořením." (2 Korint. 5:17) Skrze Adama přišla Smrt, skrze Krista přišel Život. Do lidské rodiny se rodíme z fyzických rodičů. Do Boží rodiny se narodíme skrze Svatého Ducha, vírou v to co pro nás udělal Kristus. 15:29. Toto je jeden v velmi obtížných veršů - a já Ti nebudu tvrdit, že je mi zcela jasný. Ale - jako vždy - když máš problém s pochopením, porovnávej spirituální se spirituálním, Písmo s Písmem, 



A NIKDY SE NESNAŽ TEN ČI ONEN VERŠ "PŔINUTIT" ABY ŔÍKAL TO, CO TY CHCEŠ, ABY ŘÍKAL! 



Jsou lidé kteří tvrdí, že se to týká nějakých ceremonií při pohřbu. V Bibli není ani řádka, která by to potvrzovala - a tak to odmítneme. 



Znalci řečtiny nám říkají, že když Pavel tyto řádky psal, originál neměl ani tečky, ani čárky. Pokusme se to zrekonstruovat. Dáme-li otazník za slovo "pokřtít", vyjde to následovně: "Proč by se dali pokřtít? Je to pro (v zájmu) mrtvé. Pakliže Kristus nevstal z hrobu, proč se nechat pokřtít v Jeho jménu - ve jménu mrtvého? Křest znamená smrt, pohřeb a vzkříšení. Když neexistuje to poslední, k čemu je potom křest?... NIKDY TÉ NESMÍ NAPADNOUT ŽE PAVEL PŘIPOUŠTÍ MOŽNOST KŘTU ZA MRTVÉ! 

Křest je pro člověka, který již uvěřil a přijmul Ježíše Krista! Křest je pro spaseného Křesťana! V dalším verši to Pavel krásně postavil: A proč bych vlastně trpěl, plahočil se, snášel výsměch a opovržení, pakliže nevstanu z mrtvých? A proč umírám denně? (správný překlad konce verše 31) Podívej se na: 2 Korint. 4:11, Římanům 8:35-36 a 2 Timoteovi 2:12. Pavel trpěl fyzicky každý den, stále byl v nebezpečí života - ale považoval to za privilej! "Bojoval jsem se šelmami v Efezu." Pavel byl římským občanem - nikdo ho nemohl nahnat do arény mezi dravou zvěř - myslím si že má na mysli šelmy lidské. 

Podívej se jak ho v Lystře (Skutky 14:19), ukamenovali k smrti! "A nehřešte," "kaí mé ámartánete" - ten časový tvar zde naznačuje přítomnou, stálou akci - prostě Křesťan se nebude "válet" v hříchu! "Někteří z vás neznají Boží moudrost" je správný překlad z verše 34. 15:35-58. V následujících verších Pavel odpovídá na dvě otázky. A) Otázky týkající se možnosti vzkříšení. B) Charakteristické rysy vzkříšeného těla. Nejprve vysvětluje přírodní fakta - potom fakta podle Písma. Už na začátku (1 Korint. 2:14) prohlašuje jednu skutečnost, kterou jsem si už tolikrát v životě ověřil! Je holou nemožností aby přirozená lidská mysl pochopila cokoliv spirituálního - obzvláště nějaký návrat těla do původní formy (i když asi ne podstaty), po tom, co se rozpadlo v prach! "Přece i to co zaseješ, musí nejdříve zemřít aby z toho něco nového povstalo," vysvětluje. Ze žitného zrna vyroste žito, z kukuřice, kukuřice - ale jakou podstatu bude mít vzkříšené lidské tělo - o tom rozhodnul Bůh...... 



15:39. Není to tak dlouho co lidé přišli na to, že je rozdíl mezi masem různých tvorů. Na příklad, moje tělo na rozdíl od ryby, nemůže existovat pouze ve vodě. Stačí, když jsem tam půl hodiny, a poznám to na kůži dlaní! Bůh dal každému druhu tvorů tělo, které je vhodné pro jeho způsob života. 15:40-41. Řecké slovo pro "slávu," je "doxa." Základní idea, kterou toto slovo představuje, je manifestace, projevení se. Boží dílo, Jeho Bytost a Jeho charakter jsou projevovány (manifestovány) v Jeho slávě. (Žalm 19:1-3) Hvězdy svědčí o moudrosti a také o nevyčerpatelné, nekonečné moci Stvořitele všeho, co je. Duch Svatý zde poukazuje na různé stupně nádhery a krásy hvězd - jejich rozdíly v jasu a barvách. Touto ilustrací jsme ujištěni, že Bůh, který má moc stvořit hvězdy, slunce a měsíc, je schopný ukázat jednou svou slávu, skrze oslavená těla svých dětí... 







15:44 "Je zaseto jako fyzické tělo a vzkříšeno jako tělo spirituální". Jistě, nemám jasnou představu co je tělo spirituální, ale Bible mi dost naznačuje: Ježíš po svém vzkříšení procházel hmotou, byl jednou tam, po druhé jinde, mohl jíst i pít. Když se Ho apoštolové (a možná i jiní) dotýkali, cítili hmotu. Nebyl tedy jenom jakýmsi přízrakem - i když Pavel nazývá takové tělo spirituálním, vidíme že se zřejmě mohlo měnit podle potřeby. Jedno je i nám jasné: Těla která máme dnes, nejsou schopná žít někde v prostoru a potřebují stálou výživu - ať už plynnou (vzduch), tekutou, či pevnou. Podívej se dobře na Lukáše 24:36-44. 



15:45. Bůh udělal Adama z prachu země, vdechnul mu život, a Adam se stal živou duší. Ale ten první Adam neudržel svou zodpovědnost vůči Bohu a ztratil ten dokonalý stav, který původně měl. Poslední Adam byl životodárný duch, Bůh-Syn, Ježíš Kristus. Poslušný, trpící, obětavý a vítězný. Vzal na sebe naše lidské tělo a v tom těle porazil svět, smrt i ďábla. Položil svůj život jako výkupné, za které koupil zpět to, co první Adam ztratil. Námětem této kapitoly není však primárně Jeho smrt - i když skrze ní máme život, ale Jeho vzkříšení. Byl li vzkříšen On, budeme i my.... 



15:46. Povšimni si, že v Božím Slově většinou přijde to přirozené, potom to spirituální. Nejdříve Kain, potom Ábel. Nejprve Išmael, potom Izák, Ezau, Jakub. Ten výraz "spirituální", "pnćumatikôs" znamená víc, než spirituální tělo. Říká nám to také, že v našem přirozeném těle máme množství tendencí a sklonů ke zlu, protože máme přirozenost Adama. 



Ale když přijmeme Ježíše Krista, dostaneme na dobu našeho života na zemi takovou spirituální "injekci", která nám pomáhá tyto sklony přemáhat. A jednou "tam", v našich spirituálních tělech, vliv zla zcela pomine. 15:47-50. Jaký byl Adam, takoví jsme my. Zdědili jsme jeho přirozenost a v něm také všichni zemřeme. Jaký je Nebeský Adam, takoví budou všichni v Jeho Rodině. Nyní vypadáme jako Adam, jednou budeme vypadat jako Kristus. Ne nutně podobou obličeje, ale povahou a vlastnostmi....... 



Jistě že pomalu (hodně pomalu!) rosteme v Jeho milosti každým dnem, ale jednou obdržíme plnou podobu našeho Spasitele. Pravda kterou podává verš 50, je jasná z předešlých veršů. Naše tělo jak ho známe, podléhá stárnutí, chátrání a na konec smrti a rozpadu - proto nemůže žít ve věčném prostředí. 15:51-58. "Tajemství" poukazuje na skutečnost, že při Rapture (což je vlastně první etapa druhého příchodu Krista), žijící Křesťané zdědí Království přes to, že budou ještě v přirozeném těle - ale zároveň se dozvíme o zázraku, který toto umožňuje. "Ne všichni zemřeme". Ne všichni Křesťané zemřou před Rapture! Ta skutečnost, že Pavel použil zájmena "my" neznamená, že se domníval že bude v té době naživu! Používal této vazby vícekrát v minulosti. Jak náš verš zde, tak i 1Tesalonským 4:15 nám říká, že až se Ježíš vrátí k Rapture, budou zde dva druhy Křesťanů: Mrtví (spící) a živí. Všichni Křesťané budou "uchváceni." Ti, kteří už budou "spát," budou vzkříšeni už změnění - žijící budou změněni v "okamžiku." Zde se zdůrazňuje "okamžitost" Uchvácení, a i když právě nevidíš znamení Jeho příchodu, neznamená to, že to nemůže být dnes odpoledne! K tomu aby se odehrálo to, čemu říkáme Rapture, není už třeba ničeho! 



Co se týče Armageddonu, to je jiná věc - Falešný prorok, Antikrist, invaze do Izraele, (Zachariáš 14:1) "Každé oko Jej uvidí," (Apokalypsa 1:7) ale pro Rapture už není třeba žádných znamení! "Zazní polnice." Toto je skutečná trubka, kterou nesmíš zaměnit za trubku v Apokalypse 11:15, i když i ta je skutečná, ne symbolická. Všechny ty pečetě, (Apok. 6) trubky, (Apok. kapit.8-11) nádoby hněvu, (Apok. kapit. 15, 16) se odehrají až po odchodu Křesťanů..... 







Pavel by přece nepsal do Korintu o proroctví, které v té době ještě nebylo oznámeno! (Janova Apokalypsa, kolem AD 90, kdežto Pavel byl popraven AD 64 - 65!) 15:55 Správný překlad je: Ó smrti, kde je Tvé vítězství? Ó smrti, kde je Tvé žihadlo? Tato pravda je už v Ozeáši 13:14. Když chceš rozebrat tento verš, přečti si Římanům 5:21, 6:12, 14, 17, 7:11, 14, 20, 23, 25, 8:2, Židům 3:13, Jakuba 1:15. Ježíš odstranil žihadlo smrti (sršeň bez žihadla je jen větší moucha!) Smrt Křesťanovi ublížit nemůže. A proto Křesťane, nenech se ničím pohnout, zbav se starostí i obav a "HOSPODAŔ, DOKUD SE NEVRÁTÍM" (Lukáš 19:13..... 



16:1-24. Pavel zde mluví o sbírce k podpoře chudých Křesťanů v Jerusalémě. Už o tom píše v Římanům 15:26. "První den v týdnu." Toto označení dne je v Novém Zákoně vícekráte, ale nikde neznamená sabat-sobotu! První den v týdnu je neděle. Uvědomuji si, že podle českého kalendáře je prvním dnem pondělí - ale podíváte-li se na americký kalendář, je prvním dnem neděle! U nás to není tak zvykem, ale v USA bylo pro nás zcela samozřejmé přispívat - bez řečí a s radostí - deset procent z příjmu. Když si člověk uvědomí, co všechno dostal od Boha, co je to - deset procent na Jeho práci? Naučil jsem se - za ta léta - považovat sebe jako správce Jeho majetku a tak s ním také nakládám jak nejlépe umím. On mi do toho nikdy nemluvil - nechal to na mně, jak to budu rozdělovat. To je ovšem naše osobní zkušenost z USA. V celém Novém Zákonu není nějaké pravidlo na přispívání, proto američtí Křesťané, hlavně z fundamentálních, na Bibli založených kongregací, přijali pravidlo Starého Zákona. (Deuteronomy 14:22, 28, Malachiáš 3:8-10) 



Verš 5. Víme z 2 Korint. 1:15-16, že Pavel původně plánoval navštívit přímo Korint, potom Macedonii a zpět do Korintu - ale své plány změnil. Možná z důvodu který uvádí ve 2Korint. 1:23. Možná... "Dá-li Bůh." Křesťan by se měl vždy spoléhat na Boha a "nepředbíhat." Měli bychom dovolit Tomu, který v nás žije, aby nás vedl. My nepatříme sami sobě, Ježíš za nás zaplatil velkou cenu a tak bychom Mu měli "půjčit volant." Tak to alespoň dělal Pavel. "Jestliže Timoteus přijde." Timoteus byl Pavlův syn v Kristu a až budeš číst oba Pavlovy dopisy tomuto mladému muži, poznáš jejich vzájemný vztah. Ve verši 13 je vyzývá, aby zůstali dobrými vojáky v Kristově armádě. 



"Aquila a Priscilla," pamatuješ se? Já osobně se domnívám že ti dva počali Křesťanství v Římě. (nemusíš souhlasit - o spásu nejde!) Přišli z Korintu do Efezu s Pavlem. (Skutky 18:2, 18). "Kdo nemiluje Krista, buď proklet." Tak se díval Pavel na ty, kteří odmítli Kristovu oběť. "Maran-atha" je vlastně zvolání: "Pán přišel!" v očekávání božského soudu. 





1 Korintským 

20. 5.1995 

Konec..... 




Podřízené stránky (1): 2. Korintským
Comments