1. Janův

 1 Jan

 Úvod

 

            Z celého Božího Slova, tento Janův první dopis je obrazem toho, co bych nazval tichou, neokázalou, a přece tak všemocnou a absolutně neporazitelnou láskou. Nepíše se zde o naší lidské,  nedokonalé lásce - je to obraz Jeho Lásky. Jednou - tam někde - bych chtěl Janovi poděkovat za jeho evangelium, za tento první dopis a za Apokalypsu. Bez nich by byla v Písmu tak strašná  mezera! Ano, Bůh svěřil Janovi zprávu spásy......   Jistě, Pavel nám všechno rozebral, abychom to správně pochopili a vyhnuli se nebezpečným omylům - ale v Janovi nám Bůh píše: "A mnoho dalších znamení ukázal Ježíš před svými učedníky,  které nejsou zaznamenány v této knize - ale tyto jsou napsány, aby  jste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a aby jste - skrze  tuto víru - měli život." Hlavní "fundamentály" víry, najdeš v páté kapitole 1Jana, verše 10 až 13: "Ten, který věří Božímu Synu, má  svědectví v sobě - kdo nevěří, prohlašuje Ho za lháře, protože odmítnul uvěřit zprávě, kterou Bůh o svém Synovi vyslal do světa." A toto je ta zpráva: Bůh nám nabízí věčný život, a tento  život je Jeho Syn. Kdo má Syna, má také život, kdo Syna nemá, nemá ani život."Tyto věci jsem vám napsal, aby jste uvěřili Božímu Synu, aby jste věděli (ne tušili, doufali, věřili!), že máte  věčný život tím, že uvěříte ve jméno Božího Syna...."

 

        Jak rád bych otřel tato slova o nos každému "nábožníku,"  včetně všech římsko-Katolíků, kteří mi s vážnou tváří budou tvrdit  že není možné, aby člověk věděl že věčný život má, a že je opravdu spasený navždy! Skutečný, pravý Křesťan ví bez pochyb, že  věčný život má! A kromě toho ví, že ten život ztratit nemůže! Ale na to musíš znát celou Bibli, a ne jenom pár veršů! Tento dopis, je dopis radosti:"A tyto věci vám píši, aby  jste měli radost" V tomto dopisu nenajdeš fráze jako"Podle mého názoru," "Domnívám se," "Vypadá to jako." U Jana je světlo  světlem, pravda pravdou, omyl omylem! Jan nezná polosvětlo, nebo  polopravdu! Tento dopis je bez jakéhokoliv kompromisu! Žádná  mlha, žádný soumrak! Všechno je křišťálově čisté! Z tohoto dopisu máme taková dvě základní nařízení: "Věř v Ježíše Krista," a "Milujte jeden druhého!" Také vidíme že láska, kterou máme pouze na rtech a ne ve skutcích, není tou pravou křesťanskou láskou. Bůh nám dal ten nejpřesvědčivější příklad tím, že obětoval pro nás to nejdražší, co měl - svého Syna. Další pravda, kterou nás Bůh skrze Jana učí, je: "Dokonalá láska nemá místo pro strach!" V tomto dopise také poznáme tu pravou zkoušku, tu "lučavku královskou," která nám ukáže kdo je, a kdo není opravdovým Křesťanem. Už ve dnech Jana byli falešní učitelé. Dva hlavní trendy byly:   1). "Kristus je příliš dokonale božský, než aby mohl být také lidskou bytostí!" Přijímali Ho jako Boha - popírali Jeho  lidství.  2)."Kristus je příliš lidský, než aby mohl být Bohem!" Tyto omyly se s námi táhnou až podnes! Ten první je doktrínou Christian Science (neznám český equivalent). Ten druhý, popření Kristovy Božské podstaty, zastávají Unitáři, Svědkové Jehovy a jiní. Jan odmítá obě hereze, aniž by heretiky jmenoval: "To, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme se dívali, čeho se naše ruce dotýkaly, to vám prohlašujeme: Slovo Života. Jan nám také ukazuje sedm jasných "testů" pravého Kesťana. Jsou to verše 1:6, 1:8, 1:10, 2:4, 2:6, 2:9, 4:20. Podíváme se na  každý jednotlivě, až tam dojdeme. Dále nám Jan píše důvod, proč  tento dopis napsal. Jsou to verše 1:3, 1:4, 2:1, 2:13-17, 2:21-24,  2:26, 5:13.

 

 

         Janovo evangelium bylo napsáno, aby lidé mohli uvěřit  v Ježíše Krista, a skrze tuto víru obdržet Boží dar - věčný život. Tento první dopis byl napsaný Církvi, aby ti praví Křesťané VĚDĚLI, že tento dar věčného života je jejich, a že tento život je Ježíš Kristus sám. V Janově evangeliu vidíme Božský Život odhalený  v Božím Synu. V jeho prvním dopise vidíme realizování tohoto  Božského Života uvnitř znovu-narozeného, Kristovou krví očištěného  Křesťana či Křesťanky. Janovo evangelium ukazuje CESTU věčného  života skrze Ježíše ("Já jsem Cesta, Pravda a Život"). Není žádná  jiná cesta, pravda, ani život! V tomto dopisu vidíme, jak se povaha  tohoto věčného života rozvíjí uvnitř každého křesťana.

 

            Hrozně bych si přál aby - navzdory všem těm nedokonalostem a limitacím, kterými "vynikám," ten náš dobrý Bůh ujistil skrze tyto řádky každého a každou z Vás, kteří to budete číst takto: Máte-li v srdci Krista, máte tím také dar věčného života který, jelikož je věčný, musí mít také nadčasovou platnost - nikdy jej už nemůžete ztratit! A s takovouto jistotou, také ušetříte na  aspirinech a práškách pro spaní......

 

                                                           Úvod - konec.

 

1 Jan.

 

                1:1-10. Hned na začátku poznáváme tři úžasné sloupy víry:  1). Manifestace Života (ne, jako je náš, který nám byl propůjčený, ale Život sám o sobě, esence života).                          2). Mnohostrannost Boží Lásky.    3). Kouzlo a nádhera toho Světla. Nacházíme Život, Lásku a Světlo, které jsou znázorněné v krátkých, vyčerpávajících frázích jako "Slovo Života," "Bůh je Láska," "Bůh je Světlo." Život  předchází Světlo, a Světlo nám umožňuje vidět Lásku. Věčný Život  operuje - v Bohu Synu.. Věčný Život  začíná, pokračuje a vrcholí v Ježíši Kristu, našem Spasiteli, který je pravým Bohem a věčným Životem. (1Jan 5:20) Bůh nevydává Světlo - Bůh je Světlo! Láska není nějakou částí Boží podstaty či povahy - Bůh nevyzařuje Lásku - Bůh je  Láska. "Když se čas naplnil, přišla Boží Láska k nám na zem."(Galac.4:4-5)  Když se Boží Láska zviditelnila - potom bylo  všechno připravené, aby lidstvo - které se širokým úsměvem pochodovalo vesele do pekla - mohlo přijmout amnestii -  tím  že uvěří ve skončené dílo Boha-Syna! Z Boží milosti, bylo Ježíši, Synu Boží Lásky dovoleno, aby ochutnal smrt pro každého, kdo uvěří...

         První Janův dopis je adresován "malým dětem." Jan používá dvě slova, která jsou přeložená jako "děti." První je "teknon," což znamená "odnož," potomek." Jan chce říci, že my jsme - nejenom adoptování, ale také "vrození" do Boží rodiny. To druhé slovo, "teknion," je velmi něžné, mazlivé slovo, které přímo láskou přetéká - něco jako mateřská láska pro malé dítě - a je použité sedmkrát v tomto dopise. Nemám nejmenších pochyb o tom, že toto je Boží dopis pro Jeho děti! V této epištole poznáváme sedm skutečností, které mají co do činění s Bohem.   1). Slovo Boží, základna veškeré autority (2:14).  2). Boží Láska - tajemství a duše všeho dobra a čistoty. 3). Boží  vůle - poznat ji, a řídit se podle ní - je vrchol štěstí a radosti.       4). Boží děti. Křesťan je dítě, které se "narodilo v Bohu," a bylo adoptováno do Jeho rodiny. Toto "příbuzenství" dává všechny  "privileje", které má v rodině každý syn.    5). Bůh-Syn - Ježíš  Kristus náš Spasitel, je duší a středem veškerého zjevení našeho  Boha.

 

 

 

              6). Zrození z Boha, je počátek věčného života. Jsou dvě možné  cesty: A) Být narozen z Boha. B)  Věčná smrt.   Příteli: Víš vlastně, jaký  je rozdíl mezi životem a smrtí? V životě je duše v těle, ve smrti  je duše mimo tělo!

 

        SMRT ZNAMENÁ ODLOUČENÍ, NE NONEXISTENCI!!

 

          7). Boží Duch, který "přitahuje", či "zrodí" věřícího do Boží rodiny, vede ho, obývá v něm, a zapečetí jej. Toto jsou slova, která mají duši,  a jsou naplněná energií Božího Ducha. USLYŠET  A UVĚŘIT se rovná ZNOVU SE NARODIT.  Inkarnace (Vtělení). "To, co bylo od počátku.."   Není pochyb o tom, že se jedná o Ježíše Krista. „To Slovo vzalo na sebe lidské tělo.“ (Jan 1:1-4)   Hned na začátku tohoto dopisu nabízí Jan  důkazy,  že Ježíš je Bůh, inkarnovaný do lidské podoby. Ten výraz "podoba" není přesný - Kristus na sebe vzal skutečné, stoprocentní lidské tělo - ne nějakou "podobu!" Člověk zde musí být tak pečlivě přesný! Pohybujeme se v oblasti, kterou neznáme o nic lépe, než zná koza domácí kanály na Marsu!  Jan prohlašuje že důkazy které podává, prošly zkouškou  lidských smyslů. "To, co jsme slyšeli," "Co naše oči viděly," "Na  co jsme se dívali." Tento druhý výraz "dívat se," je "thćaômaí," což je spíše "zkoumat." "To, čeho jsme se dotýkali." Ano, Ježíš byl člověkem, kterého bylo možno "otestovat" lidskými smysly! Verš 4 je takovým klíčem k tomuto dopisu. st...

 

 Radost:  Pamatuj si jedno: Pakliže Tě Satan nebude moci strhnout do pekla, protože máš v sobě Krista, bude se alespoň snažit nasadit Ti "brouky" do hlavy;  pochyby o tom, zda jsi spasený(á), zdali jsi včera večer neztratil(a)  spásu a podobné nesmysly, aby Ti alespoň ukradl  radost, která Ti právem přísluší! Nemám na mysli materiálně bohatý život! Mluvím o té vnitřní, nezničitelné (to ovšem záleží na Tobě) radosti, která v Tobě žije, ať ve Tvém životě právě svítí slunce, nebo padají kroupy! Nenalétni Satanovi na ty jeho triky! Je nemožné takovéto radosti dosáhnout, dokud si nejsi zcela  jistý(á) že Kristus je Bůh, že vírou v Něj máš už teď věčný život, který není možné ztratit, že On si pro Tebe jednou přijde a půjdeš s Ním domů!!

 

         Až se tyto pravdy, dostanou do celé Tvé  "bytnosti," potom s Tebou nikdo - po celém tom širém světě nehne! Mohou přijít "ismy," nemoce, tragedie (jediná tragedie je, když zemře lidská bytost bez Krista!), prázdné kapsy a někdy i prázdný život bez přátel, na které jsi byl zvyklý(á).. Neboj se, jsi-li Jeho, máš toho nejlepšího přítele vesmíru, a miliony brášků a sestřiček, které ještě neznáš! Jsi-li Křesťan(ka), nejsi sám-sama! Nevidíš-li to, potřebuješ něco, co potřeboval ten chlapík ve  2 Královské 6:15-17!

 

          Verš 6... Když Ti někdo tvrdí, že je Křesťanem či Křesťankou a žije ve „světě," kráčí ruku v ruce se "světem," nezajímá se o nic  jiného než o "svět," potom  lže! Je to možná drsné, ale srozumitelné! Po tomto světě chodí tisíce, kteří se prohlašují za Křesťany, ale jejich životy to popírají! Ne, chci abys mi rozuměl: Nemyslím na smutné obličeje středověkých "svatých," kteří by raději zemřeli, než by si v kostele kýchli, se kterými se člověk nemohl srdečně zasmát - o tom nemluvím! Mám na mysli ty mladé, nebo staré - (jak tato přídavná jména jednou nebudou dávat smysl!) Křesťany, kteří si s Ním zcela vesele povídají třeba i v plné tramvaji, večer u televize, nebo na stadionu Sparty či Slávie, chceš-li!

 

 

        Takoví Křesťané jsou plní  srdečného elánu, znají Bibli natolik, aby jim nikdo nemohl zamotat hlavu nějakou debatou o evoluci, nebo "neotřesitelnými důkazy" Svědků Jehovy, Mormonů, nebo kohokoliv jiného! Na tomto světě je mnoho církví, mnoho kostelů, kde o "náboženství" zakopneš na každém kroku! Lidé jsou slušní, zdá se že i morální. Budou Ti povídat,  "co  všechno oni nedělají" na rozdíl od  "zbytku světa," ale většina z nich nejsou znovu-zrození Křesťané! Přečti si, co říká Ježíš v Apokalypse 3:20. Není mnoho lidí, kteří takové pozvání  přijmou.

 

 A znovu:    Co je Křestanství? Je to OSOBA - Bůh-Syn, Ježíš  Kristus.

 

       Křesťanství je Světlo. Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa". Křesťan nebude nikdy ve tmě v tom smyslu, že by nevěděl o co v životě běží, kde je pravda! Křesťanství přináší mír, který tento   svět nepochopí!  Ježíš řekl: „Zanechávám vám mír - svůj mír vám tu ponechám." Co dál? Křesťanství lidi očisťuje. Jistě, dělá to On,  jenom ve spojení s Ním budeš čistý.  Mám na mysli čistotu toho vnitřního člověka - ne to co vidíš, když se na mně díváš! Vrať se do Římanů 7:15-24, a pochopíš, o čem mluvím! Nakonec - jenom tak lze vysvětlit verše 3:8-9 tohoto dopisu!

           "Krev Ježíše Krista nás očišťuje." Tento verš neučí, že "nás očistila," nebo že "nás očistí" - ne, je to proces, který je stále "v akci!"  Pravda je v tomto případě velmi jednoduchá: Dokud  žijeme v našich tělech, jsme náchylní k hříchu. "Duch by byl ochotný, tělo je slabé!" Bůh nás zná lépe, než my sami, a proto ve své spáse zajistil nejenom "amnestii" od trestu za hřích, ale  zároveň nám dává - den za dnem - moc nad hříchem. Jak dalece tuto moc využíváme, to už je na nás...  Jednoho dne nás, ten náš Bůh  osvobodí od samotné přítomnosti hříchu.

        Dává nám toto Jeho "zaopatření" povolení k hříchu? Jistě že ne! On od Tebe očekává, že se nenecháš "vláčet" v bahně hříchu jako člověk, který žije pro "svět!" Víš co způsobuje ten Tvůj hřích? Vytváří "šero" ve Tvém vztahu k Němu! A to "šero" zůstává, dokud  k Němu nepříjdeš, a nepožádáš Ho, aby Ti odpustil! Znovu: Spásu hříchem neztrácíš, ztrácíš však ten vřelý vztah mezi Tebou a Otcem,  nehledě na to, že to Tvé svědectví mezi lidmi je za takových okolností velmi slabé a pochybné!  Je-li ten šedivý mrak - který vytvořil Tvůj hřích, a který "si šetříš" pro sebe - mezi Tebou a Bohem, jak můžeš přesvědčit  jiné o tom, že Ty máš tu pravdu, kterou oni potřebují? Pravý Křesťan-ka ten pocit znají! A nezbavíš se ho, dokud si s Ním o tom nepromluvíš! Kromě dočasné ztráty toho vřelého vztahu, Tvůj hřích může zároveň narušit duchovní radost druhých!

 

          "Říkáme-li, že jsme bez hříchu, lžeme!"  Uvědom si, že  tento dopis je psaný Křesťanům! Tento verš je adresovaný Křesťanům! Bez ohledu na to, jak čistý život jsme rozhodnutí žít, bez ohledu na to, jak jsme se od "světa separovali," nikdy se nestane, abychom na Zemi nepotřebovali "očistu!" Nezapomeň, že jsme se hříšníky narodili! Ten "nejlepší svatý," je pouze hříšníkem, který byl spasený z Boží milosti! Pavel radí Galackým: "Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše  přirozenost!" Ano, ale Pavel zároveň napsal sedmou kapitolu v dopise do Říma! Prostě, jaká byla forma, takový bude i odlitek! My všichni jsme "odlitky" z formy, která se jmenovala Adam, a neseme všechny škráboty, vady a praskliny, které ta první forma měla! V prvním Adamovi všichni zemřou - v posledním, Ježíši Kristu, všichni, kteří mu dají důvěru, nikdy nepřijdou před soud,  nikdy druhou smrtí nezemřou!  (Apokalypsa 2:11, a 20:6)

 

 

          My nejsme hříšníky protože hřešíme - my hřešíme, protože  jsme se narodili jako hříšníci! Ovce není ovcí proto, že bečí a dává vlnu - ovce bečí a dává vlnu proto, že je ovcí! Kohout není kohoutem proto, že kokrhá - kohout kokrhá, protože je kohoutem! Hřích byl naší přirozeností už když jsme se na tomto světě, poprvé rozbrečeli! Když jsme se narodili z Boha, On nám dal nové  srdce, ale nedal nám nové tělo! Jistě, On by nám mohl přioperovat nové tělo, které by hříchu nepodléhalo - ale kde je potom - naše svobodná vůle rozhodnout se sami - mezi dobrem a zlem?

                  Jenom Bůh ví, co to stálo Otce, Syna i Ducha, umožnit člověku znovuzrození a věčný život! Je to vlastně ten největší zázrak, jaký si dovedeme představit! Stvoření vesmíru? Bůh řekl, a bylo to! Ale vydat zákon:"Duše, která zhřeší, zemře," a potom  nabídnout - k uspokojení tohoto zákona - vlastní, Božský život, to je něco zcela jiného! Pochybuji, že někdo z nás, lidí, skutečně kdy pochopil plný význam věty z Marka 10:15: "Popravdě vám říkám - kdo nepříjme Boží Království jako malé dítě, nevstoupí tam!" Ano, je pravdou, že se člověk musí pokořit a mít víru malého dítěte, chce-li přijmout Krista - ale je docela možné, že to  má další, hlubší význam:

            Když jsme přijali Krista, jako svého Spasitele,  stali jsme se malými dětmi v Kristu. My se nestáváme zreformovanými, vylepšenými - my jsme "noví lidé". Jsme nová stvoření. To je ten důvod, proč Křesťané žijí jinak, než ostatní, jsou jiní, než druzí! Nejsme lepší, jsme jiní! A čím déle jsme v Jeho rodině, tím více se snažíme jít v Jeho šlépějích! Nikdy zde nebudeme dokonalí - to je nemožné - ale pomalu rosteme v Jeho Duchu - i s těmi našími chybami, hříchy, slabostmi. Jsme jiní než svět, protože nám Bůh dal nové srdce. Jsme slabí, klopýtáme,  hřešíme, protože nám nechal to stejné tělo! Abych pochopil Boha svým  rozumem - toho jsem se rychle vzdal - ale jsem schopen Ho, celého,  obejmout svýn srdcem!  Rozumíš mi?

        2:1-29... "Tyto věci" znamená to, o čem psal v kapitole první. Křesťan by neměl hřešit - nemá zapotřebí hřešit - ale když hřeší, má svého Obhájce před Otcem: Ježíše Krista. Nezapomeň, že ten "vnější člověk" je schopen kteréhokoliv hříchu ze Satanova  katalogu! Čím více jsme "ve světě," tím slabší je naše pouto s Kristem, a tím méně jsme odolní vůči hříchu. Žijeme v totálně zkaženém světě  a i když my z tohoto světa nejsme, (Jan 17:16)  jsme  vystaveni  jeho svodů i pokušení.

           Jako náš Obhájce, Ježíš nepopírá před Otcem vinu těch, které obhajuje! Ano, Boží Zákon byl překročený, nemáme omluvy! Ale jako náš Obhájce, je naší zárukou. Neomlouvá nás, říká Otci o tom, co pro nás udělal! Svou obětí, svou smrtí na kříži, že nás vykoupil z trestu, který jsme si po právu zasloužili. Naší zárukou? Soudy této planety mohou amnestovat zloděje -ale žádný soud, soudce, advokát nemůže zaručit, že tento už nikdy nebude krást! Tam, před Soudem Nebes, stojí Jeden, který je bezpečnou zárukou toho, že až jednou dorazíme domů, už nikdy hřešit nebudeme!

         A co prozatím zde? Když přiznáme naše  hříchy, ve jménu Ježíše Krista, jsme opět zcela smíření s Bohem. Jeho Světlo pohltí to "šero, " které naše  hříchy vytvořily! Křesťanství nebylo nikdy zamýšleno jako kult:"Hurá-slepě-za-vůdcem!" Křesťanství je osobní zodpovědnost a výsada každého Křesťana -Křesťanky milovat svého Boha, ponořit se do Jeho Slova, studovat jej poctivě, přemýšlet o Něm - a žít Ho! (alespoň dělat to, nejlepší, co umíme!)

            Dovol mi ještě jiný pohled na Křesťanství: Jan 15:15-16. "Nazval jsem Vás přáteli, ne služebníky; sluha neví, co jeho pán dělá. Nazval jsem Vás přáteli, protože jsem Vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce!" Uvědomujete si, přátelé, o co zde jde? Bůh Vesmíru, který jenom řekl Slovo, a byl Prostor, Čas, i Hmota - ten Bůh říká:"Jste mými přáteli!" To je jako by jsi  prohlásil: Tento červ, tato bakterie, tento komár jsou mojí přátelé!

 

 

           Svět kolem nás nemůže porozumět oběti na Golgotě - svět  kolem nás, nepochopí tu nesmírnou Lásku - nikdy nepochopí Rapture! Svět staví nádherné hrady a zámky z písku a je hrdostí sám bez sebe! Ale večer přijde příliv, vlny se přelijí přes všechnu tu krásu a je po všem! To zase nepochopíme my! Dále: Přátelé mezi sebou hovoří! Hodně hovoří, o všem možném. Přítele zajímají Tvé radosti, úspěchy, bolíska i dočasné porážky! Přítel chce poznat svého přítele co nejvíce, že? Nebo ne? Představ si, že jednou někdo bude stát před Bohem - spasený Křesťan - a uslyší: A kterýpak jsi Ty? Tebe moc neznám! Ty jsi se mnou nikdy skutečně nemluvil!" Chceš  slyšet jednou něco podobného?

          A ještě něco: Lidé čtou se zájmem korespondenci "slavných velikánů," Čtou se životopisy Césarů, Napoleonů, Hitlerů, Leninů, Stalinů. Čtou o jejich láskách, vítězstvích, porážkách tragediích. Občas se někde ve společnosti "vytáhnou," co všechno o nich vědí. Nejlepší přítel lidí zde zanechal svůj dopis. Většina Křesťanů ten dopis má - zaprášený někde v šuplíku.. Znal jsem jednoho chlapíka z předměstí Chicaga. Měl ve svém domě malý kulatý pokojík, kde na malém kulatém stole,  ležela veliká otevřená Bible. Chtěl jsem se podívat na které stránce byla otevřená. Nedovolil mi na tu Bibli sáhnout! Ten chlapík se nikdy nedověděl, co vlastně ta Bible chce říci! Denně ji jen oprašoval.. Potom se odstěhovali do Arkansasu. Nemám pochyb o tom, že také tam, v Hot Springs, mají malý kulatý pokojík, v něm malý kulatý stolek, na kterém leží velká, otevřená Bible. Nezaprášená. Na jeho "omluvu" je třeba dodat, že on nikdy Křesťanem nebyl, a není jím dodnes....

          Ve verších 3-6 vidíme jistotu pravého Křesťana. Vzpomeň si, na ten klíčový verš tohoto dopisu: "To píšeme, aby vaše  radost byla úplná." (1:4)  Je přece jasné, že Tvá radost nemůže být  úplná stranou absolutní jistoty! Už na počátku tohoto dopisu nás Jan ujišťuje že ví, o čem píše! (1:1-3)   Nyní v tomto verši říkáže "víme, že Ho známe." Spása bez jistoty spásy je kontradikce! Člověk, který si není jistý že je spasený právě tak, jako si je jistý tím, že žije, spasený není! Co  říká Pavel? "Vím komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčený, že On je schopen zachovat to, co jsem Mu svěřil, až do toho dne" (2 Timot.  1:12)   A co ten slepý chlapík v Janovi 9:25? : "Jestli je hříšníkem - to nevím. Ale jedno vím: Byl jsem slepý - nyní vidím! Později, ve třetí kapitole to Jan ještě  zpevňuje.

            Pozor: Jsi-li Křesťanem, pak víš že  Křesťanem jsi! Jsi-li spasený(á), víš, že spasený(á) jsi! A pakliže to nevíš, dovol abych ti dal přátelskou radu: Sedni si někde do tichého  kouta, otevři svou Bibli a přečti si Jana 5:24, Efezským 2:8-9, Římanům 10:9-13, a 1Jana 1:9! Potom vyměň židli za svá kolena a požádej Boha, aby Ti odpustil Tvé hříchy skrze Ježíše Krista, kterého přijímáš za svého Spasitele! Slibuji Ti, na autoritu Božího Slova, že pakliže toto uděláš s otevřeným a upřímným  srdcem, Bůh Tě v tom zlomku vteřiny spasí - a Ty o tom budeš vědět! Neříkej že jsi Křesťanem, a nevíš  zda máš opravdu věčný život! Takové  prohlášení, dělá z Boha lháře!

           Verš 4... Ti, kteří se prohlašují za Křesťany, by měli jako  Křesťané žít - v první řadě milovat Krista! Potom milovat druhé Křesťany. Znovu opakuji: Ne každý, kdo chodí do kostela, křižuje se desetkrát denně a používá křesťanskou frazeologii, je Křesťanem!  Ale já Ti garantuji, že každý Křesťan pozná padělek velmi brzy!  V tom Jeho Velkém Poslání nám Ježíš říká: "Je mi dána veškerá moc jak na nebi, tak i na zemi. Jděte proto, a učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha. Učte je aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. Já budu s vámi až do konce světa. Amen." A to je Jeho právo. On má veškerou moc, a jeho program jste právě četli. Jedním si můžete být jisti:

 

 

 

          To, co On slíbil, to také  splní do posledního slova! A jak tak jdeme životem, musíme si zvyknout na jednu důležitou věc: Nikdy neměj oči upřené na lidské autority, ať už to jsou ti nejznámější evangelisté, nejlepší pastoři, papeži, autoři (i dobří) křesťanské literatury, nebo jacíkoliv proroci a učitelé - neber si je za vzor: Pamatuješ se, jak Petr chtěl chodit po vodě, a začal se dívat jinam, než na Krista? Vždy, bez jakýchkoliv vyjímek: Dívej se na Krista! Na Jeho chování, Jeho lásku  k nedokonalým a mnohdy tupým učedníkům, Jeho odvahu, Jeho moudrost, Jeho vůli vydržet to nevydržitelné, až do konce. Vezmi si Ho za svůj příklad. Jistě, přiblížit se Mu, je jako natáhnout ruku a dotknout se Mlhoviny v Andromedě, ale měj Ho na očích a na srdci!   Pravda - časy se změnily. Zvyky a chování lidí od doby, kdy On chodil po této zemi jsou jiné; ale ty základní skutečnosti jsou stále stejné! Hřích se nezměnil, Satan se nezměnil, pokušení člověka se nezměnilo. A tak, ať už stojíme tváří v tvář čemukoliv, stále můžeme jít v Jeho šlépějích a vědět, že to nakonec vyjde! (Římanům 8:28) Bůh je věrný,  a i když padneš stokrát na "ksicht,"  a stokrát se zvedneš, vždy tam bude stát Ten, který Tě miluje! Pomůže Ti vstát, osuší Tvé slzy a ukáže Ti cestu dopředu.  Jenom na  Něj nikdy nezapomeň - nemáš nikoho jiného!  Bůh-Otec nás zachránil k vůli Kristovi. Proč? Aby jednou v čase, který teprve přijde, mohl ukázat bohatství své milosti a laskavosti k nám, skrze Ježíše Krista. A zde máš to "proto!" Křesťan žije v dokonalém zákonu svobody, který nám zároveň dává moudrost.... Je nám řečeno, abychom studovali a tím byli schváleni Otcem - "pracovníci, kteří se nemusejí stydět, kteří správně rozdělují Slovo pravdy."  (2 Tim. 2:15)     Znát Boha, a totálně Mu věřit, znamená mít silnou vůli. "Lidé, kteří znají Boha, budou silní." (Daniel 11:32)    Nejradostnější prožitek, který Křesťan může mít (kromě spásy), je  stát se "spirituálním rodičem"těch, které přivedeš ke Kristu. Podívej se na Pavla: 1Tim. 1:2,       2 Tim. 1:2, Philemon 10.  Nezapomeň, že získáním duše pro Krista počínáš vztah, který už nikdy nekončí! Zasahuješ do věčnosti!  Verš 14.. "Slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým."  Zde je tajemství spirituálního růstu. Všichni "dospělí" Křestané jsou "silní v Písmu. (Skutky 18:24) Ovšem, to se nestane  přes noc! Začínáme "mlékem," a teprve později se pustíme do "chleba," a nakonec přijde "maso."  Podívej se co píše David O Božím Slovu v Žalmech 119:9-16.   To jsou jedny z nejkrásnějších veršů  Bible na toto téma. Křesťané občas Bibli čtou - ale není mnoho těch, kteří ji  čtou důsledně, podle určitého plánu. Ještě méně je těch, kteří Písmo studují. Škoda, že není každý jako Timoteus,  podle 2 Tim. 3:15-17.

              Verš 15... ZAKÁZANÁ LÁSKA. Jistě, Kristovo evangelium je - povětšině pozitivní - ale nemůžeme opomenout ty negativní části Písma. Zde máme jednu zakázanou lásku: "Nemiluj tento svět!" Jsou lidé, kteří se domnívají, že křesťanský život je procházka rájem. "Uvěřit na Ježíše - a všechny problémy jsou fuč!" A co takhle Jan 16:33? Matouš 10:38? A co Lukáš 14:25-27, a 33?   Tato zpráva je zcela jasná: Pakliže Kristus pro Tebe není víc, než Tvá rodina, přátelé, práce či zábava - dokonce Tvůj vlastní život - potom nemůžeš být Jeho učedníkem! A tato zpráva se nedá "uhladit," "vyžehlit" tak, aby se líbila!  Čti pozorně: Nemluvím o spáse duše, ale o vztahu, který je skutečně vztahem přítele k příteli! Nemám na mysli spásu, ale odměny! Tak to za  prvé: "Nemiluj svět!" Jsou tři silná, smrtelná zla, která jsou rozhodnuta proklít Tvou duši a stáhnout ji do pekla. Ale když máš Krista, potom se Ti tato zla - budou alespoň snažit zabránit, aby jsi byl(a) dobrým učedníkem našeho Spasitele.

       1). Svět, ve kterém žiješ, je rozhodnutý Tě zatratit - a  když to už nejde, bude Tě brzdit ve Tvém křesťanském životě.  "Systémy" tohoto světa jsou kontrolované Satanem. "Celý svět leží  v klíně Satana" (tak lze bez násilí a překrucování přeložit  1Jana  5:19).

         2). Tvé tělo, ten "vnější člověk" je zcela proti Tobě  - pokud nemáš od Krista nové srdce: „Protože z nitra, ze srdcí lidí, přicházejí zlé myšlenky, smilstvo, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlá vůle, lest, bezuzdnost, závist, urážky, nadutost, opovážlivost. Všechno toto vychází z nitra, a špiní člověka." To řekl Ježíš Kristus v Markovi 7:21-23.

      3). Satan. "Jako rozlícený lev chodí a hledá, koho by pozřel-"  Když nemůže pozřít Tvou duši, bude se snažit zničit Tvé svědectví a službu Bohu. Nedá Ti pokoj, dokud nebudeš v bezpečí obývat svůj "apartment" v Novém Jerusalémě!...... Co to znamená, "Nemilujte svět?"

 

 

          Tím  se nemyslí hmotný svět,  neznamená to ani přírodu! Dále víme, že to nemůže znamenat lidi jako takové, protože "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby..." Bůh jistě nechce, abychom nenáviděli lidi! Co tedy znamená "nemilovat svět?" Jaký svět? Písmo má na mysli všechno to, co je nepřátelské našemu Bohu, ať už jsou to věci, myšlenky, vztahy, vlivy. Satan je "princem tohoto světa." (Jan 14:30)   Satan je "bohem tohoto světa." (2 Korint. 4:4)   Čím méně se držíš tohoto světa, tím silnější je tvůj vztah k Bohu! Písmo je zde zcela jasné: Svět se naší lásku k Bohu snaží přetáhnout na svou stranu. Když se Křesťan ponoří víc do světa, než do vztahu k Bohu, zjistí, že jeho láska k Němu, a přátelský vztah k bráškům a sestřičkám v Kristu, pomalu chladne! Studie Bible, diskuse s druhými Křesťany, zájem svědčit druhým, začnou být zájmem  číslo dvě...  Něco vám bráškové a sestřičky povím, a bude to z vlastní zkušenosti: Ta nejmizerněji se cítící bytost na této planetě je Křesťan(ka), který(á) ztratil(a) na čas, ten přátelský vztah s Bohem! Snaž se představit si Petrův pocit tu noc, kdy zapřel Krista! Teď v tu chvíli, kdy Ti to píši, mi jde mráz po zádech, když se pokouším vžít do jeho situace! Ty nejhořčejší slzy, nejsou slzy hříšníka, který  přichází ke Kristu, ale Křesťana, který se k Němu vrací! Proč? Ten hříšník ještě nikdy nepocítil v srdci Jeho lásku - ten Křesťan ano! Verš 17.."Svět i jeho chtivost pomíjí - ten, kdo dělá Boží vůli, zůstává na věky."   Jednou přijde Den, kdy hvězdy budou padat jako přezrále hrušky, (Apokalypsa 6:13) - svět, jak ho známe pomine, ale děti Boží zůstávají navždy! Navždy budeme mít svá obydlí v Novém Jerusalémě, která Ježíš pro nás připravuje! (Jan 14:2-3)  Když jsme znovu-zrození, Bůh vloží do nového srdce Boží prvek, Jeho přirozenost. (2 Petr 1:4) A tak Křesťan má přirozenosti dvě: Adamovo tělo, a Božího Ducha. Tím ovšem nastane "válečný stav" v jeho životě: Tělo proti Duchu, Duch proti tělu v boji, který  nezná příměří! (Galackým 5:17)

              "Poslední hodina" verše 18 je neobvyklá fráze - podívejme se na jiné reference. První příchod Krista:"V těchto posledních dnech." (Židům 1:1-2) Ukřižování: "Zjevil se na konci věků." (Židům 9:26) V mé anglické verzi "King James,"  slovo "svět" v řečtině  znamená "věk," "doba." "A stane se v posledních dnech" říká Bůh ve Skutcích 2:17. Čas Církve probíhá v "posledních dnech." (1Korint. 10:11)  Ekumenické vydání má, nesprávně "přelom věků.."             2 Petr 3:3-4  píše také o "posledních dnech." V Boží mluvě fráze "poslední dny"  překrývá celý věk od narození Ježíše Krista do uvedení "nových nebes" a nové Země. Žijeme již víc jak 1900 let v "posledních  dnech" - ale pamatuj si: Bůh má času dost!

             Na verš 19 nikdy nezapomeň! Až uslyšíš ty známé námitky:  "Podívej se, jací jsou někteří Křesťané" a podobně, vzpomeň si na toto prohlášení! Zda je ten, či ta - Křesťanem-Křesťankou, ví pouze ta osoba - a Bůh! Znovu: Křesťan nemůže přestat být Křesťanem právě tak,   jako nemůže přijít o ten Boží dar - věčný život! Pakliže se zdá,  že někdo "odpadnul,"(viz Jidáš)  pak zde  Bůh říká, že  "tam nikdy nebyl!"  Pravý Křesťan je adoptován pro věčnost.. Jsou lidé, kteří se domnívají (a také učí), že každý, kdo chodí do kostela, je Křesťanem. A tak, když takovýto "Křesťan" se obrátí ke své církvi zády a obejme tento svět, říkají mu "odpadlík." Nemůžeš  přece "odpadnout" od něčeho, v čem jsi nikdy nebyl! Podívej se zpět do 2 Petra 2:22. Tito lidé nikdy "ovcemi" nebyli! Verše 20-26. "Znáte všechno." Jam má na mysli ten fakt, že skutečného Křesťana, který zná Písmo, není možné oklamat nějakým "novým učením,""novým zjevením," "novou pravdou." Proto také Pavel v Galackých 1:8-9 volá:"Ať je prokletý ten, který...." Díky Bohu za tu nádhernou pravdu v 1Petru 2:6: "a kdo v Něj věří, nebude zmatený!" (ne zahanbený!)  Jan 7:17 nás ujišťuje: "Pakliže kdo chce činit Jeho vůli, pozná, zda mé učení je od Boha." Každý, kdo nerozezná omyl, kdo není schopen odlišit pravdu od falešného učení, potřebuje být znovu-zrozený!

            Verš 27... "Nepotřebujete, aby vás někdo učil." Tuto poznámku, římsko-katolická církev "tak nějak přehlédla" už dávno, dávno ve středověku! Učili totiž - a tak  učí i podnes - že "prosťáček" není schopen Bibli porozumět, že potřebuje "experty," kteří mu poví co je, a co není pravda! Nakonec ti "experti" učili prostý lid svou vlastní, vymyšlenou - občas nesmyslnou tradici, která nemá s Božím Slovem nic společného! Marie se dostala na úroveň Ježíše Krista jako "matka Boží," a "spolu-spasitelka" (codemtrix) našich  duší!

 

 

 

        A potom ještě ta armáda "svatých!" Ale nemá cenu, abych to  rozebíral. Co říká Boží Slovo? "Nepotřebujete učitele..." "Pakliže  požádáte Boha, aby vám dal pochopení..." Studujte si sami, a já nemám nejmenších obav, že skončitě někde "vedle!" Jenom znovu: Nikdy nevytrhávejte verš zde, verš támhle, aby jste dokázali "vaší pravdu!" Na tom jsou založeny všechny denominace po světě! Studuj Bibli, celou Bibli - s otevřenou myslí a upřímným srdcem! Dojdeš přesně tam, kam jsem došel já! Je zcela vyloučeno, že bychom se neshodli na: Podstatě Ježíše Krista, Jeho poslání, našem poslání, podstatě spásy lidské duše, o Rapture a dalších, zásadních "sloupech" naší víry. Můžeš se se mnou dohadovat o tom, že dáváš přednost mluvení v jazycích a "hojení," zatím co já dávám přednost studiu Písma. Můžeš být nadšený různými zázraky, mně  nechají lhostejným! Můžeš dávat důraz na společné modlitby za cokoliv - já se budu držet Matouše 6:6. Oba máme pravdu. Rozejdeme se pouze v tom případě, když začneš přidávat k Bibli něco, co tam není! To je ta hlavní příčina 20.800 křesťanských denominací, které dnes existují!    3-1-24. U verše 1, je třeba něco ujasnit. Bůh nenazývá každého člověka "synem," nebo "dcerou!" Existuje doktrína o "otcovství" Boha a "bratrství" všech lidí této planety. To je ovšem doktrína lidská - ne Boží. Jistě, v pohledu na naší "tělesnost," jsme všichni potomky Adama a Evy, ale z duchovního  hlediska, neexistuje něco jako "otcovství" Boha! Ježíš pravil k těm, kteří jej odmítli: „Vy jste z vašeho otce ďábla!"  Pavel píše Galackým Křesťanům: "Jste Božími dětmi vírou v Ježíše Krista!"   Tím že přijmeme Krista za svého Spasitele, "narodíme se" do Boží  rodiny. Jan 1:12-13: "Všem, kteří Ho přijmuli, dal moc státi se Božími syny." Byla to Boží, nezasloužená milost, která dovolila, aby Ježíš  vzal na sebe lidské tělo, aby přišel na tuto zemi a přiblížil Boha člověku. Jelikož Bůh je Láska, Ježíš tuto lásku prohlásil: "Bůh tak miloval svět, že dal....." (Jan 3:16). Bůh nás nemiloval proto, že  jsme byli milí, krásní, pomilování hodní!  Byli jsme - každý(á) z nás, plní hříchu, který se Bohu tak hnusí! Pavel to krásně  popisuje v Římanech 5:1-10! "Svět nás neznal." Nevěřící nikdy neochopí, proč věříme, jak věříme! Lidé "světa" Tě budou považovat za fanatika a cvoka!  Odmítáš to, co oni považují za vrchol humanistické filosofie:"Jezme, pijme a radujme se, protože zítra už nebudeme!" Bez Krista jsou lidé slepí a hluší. Nejsou schopní přijmout cokoliv, co Bůh učí. "Hlupák si řekl ve svém srdci: Není Boha!" (Žalm 14:1) To je, jak to hodnotí Bůh. Nakonec - jak by mohli - Křesťan a nevěřící  jít spolu, po stejné cestě, za stejným cílem? Každý patří do jiné rodiny! A ten druhý "otec," nás Křesťany, moc rád nemá!

         Verš 2."Nyní jsme Boží děti.." Je mnoho lidí kteří tvrdí, že je "smělou troufalostí," mluvit s takovou jistotou (jakou mluvím na příklad já) o "jistotě spásy." Znám jeden, velmi ošklivý hřích, proti našemu Bohu: Slyšet, či číst Jeho Slovo, a odmítnout mu uvěřit! Je zcela možné, že všemu nebudeme rozumět - ale je to Jeho Slovo a já mu věřím, protože "TAK PROMLUVIL BŮH!" My Křesťané, jsme Boží děti už teď! Nemusíš prosit Boha, aby Tě spasil někdy až zavřeš oči! Uvěřil(a) jsi Kristovi, přijmul(a) jsi Ho za svého Spasitele - a máš věčný život! To je tak jisté, jako to Jeho Slovo!

          "Ještě nevíme, co budeme..." Ale co je důležité, je ta  skutečnost, že už teď jsme Božími syny a dcerami! To je to důležité! "Budeme jako On." Já osobně, nemám ani trochu potuchy, co to  znamená - a ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by měl! To je tak úžasné prohlášení, které, obávám se, i kdyby nám je chtěl Bůh vysvětlit, bychom nepochopili! Přátelé, je mnoho věcí, čekajících  na nás v budoucnosti, které nikdy v tomto světě nepoznáme. Vzpomínáš na 1Korint. 2:9 ? A jaký se nám ukázal On?  Přečti si znovu Jana 20:19-28!

          "Hřích je porušení zákona..." Kdybys vzal(a) deset - nebo  sto - kněží, pastorů, profesorů teologie, učitelů Bible, a dal jim otázku: "Co je hřích?"  obávám se, že bys dostal(a) deset různých odpovědí. Máme různé názory na alkohol, nikotin, hazardní hry, zábavy, které se pohybují "na okraji," povinná návštěva kostela,  povinná zpověď, povinné finanční podporování té, či oné církve. Jistě by jich bylo ještě víc, ale to stačí. Jan nám zde píše, že "hřích je překročení Božího zákona." Myslím, že není zapotřebí tento zákon rozebírat, protože: Kazatel 7:20, Izaiáš 53:6, Římanům  3:23 nám říkají, že to ani jeden z nás ještě nesvedl žít bez hříchu! Jak se dostat z toho "bláta?" Zeptej se Ježíše, odpovídá ti  v Matouši 22:36-39.

 

 

 

        Verš 5, nám jednou pro vždy, říká jaký byl primární účel vtělení Boha-Syna do lidského těla. Mnoho slov bylo proneseno na  adresu Ježíše z Nazareta, mnoho knih bylo o Něm napsáno. Zdaleka víc, než o komkoliv jiném, který na této planetě žil. Jak už jsem napsal v úvodu k Novému Zákonu: Názory na účel Jeho návštěvy se liší od člověka ke člověku. Dobrý muž? Veliký učitel? Zakladatel náboženského systému? Morální filosof? Ne! Jeho cílem bylo zaplacení dluhu hříchu. Přišel, aby vyřešil otázku hříchu.

         "Kdo v Synu zůstává, nehřeší." Znamená to, že opravdový  Křesťan nehřeší? Znamená to, že se ho hřích nedotkne, dokud nepůjde domů? Ale to bychom měli v Bibli kontradikci! Vždyť o pár řádků výše, nám Písmo říká, že není nikdo, kdo nehřeší! Pakliže se podíváš na ducha celé Bible, pak uvidíš pouze jedno řešení tohoto zdánlivého problému: Je to ten "vnitřní" člověk, který se zrodil z Boha, který není schopen hřešit! Ten "vnější" člověk, je zcela nenapravitelný! Vidíme to jasně v sedmé kapitole Římanům, kde se Pavel doslova rve s hříchem! Kdybychom neměli v Písmu poukaz na ty dvě přirozenosti Křesťana, byl by verš 9 neřešitelný!

          Někdy, asi tak před osmnácti lety jsem si do své Bible, která mne neopustila až dodnes, napsal u verše 1Jan 3:9 tuto poznámku: "Toto je nejobtížnější verš Bible!" Za několik měsíců  potom, jsem dodal stejnou tužkou:"Viz Římanům 7:22!" Ano, někdy to chvíli trvá, ale nakonec tu odpověď, chceš-li ji opravdu vědět, dostaneš! Bůh Tě nikdy nenechá potmě! "Kdokoliv je zrozen z Boha, nehřeší!" To "kdokoliv" zahrnuje sto procent lidí! Neexistuje situace, kde by "slabší Křesťánkové" hřešili, a ti "silní" žili bez hříchu! Nebudu to nijak podrobně rozebírat - jak jsem to napsal tak to musí být jasné - i těm nejprostějším "Křesťánkům." Jenom k tomu  dodám mou zkušenost: Křesťane-Křesťanko! Během vašich životů zde na zemi budete hřešit - ať už přestoupením nebo opomenutím Jeho Zákona! Pavel hřešil, ostatní hřešili. ALE PAKLIŽE DRUHÝ DEN PO TOM SE BUDETE CÍTIT DOBŘE, BEZ JAKÉHOKOLIV POCITU VINY PŘED BOHEM, TO ZNAMENÁ, ŽE VAŠE SRDCE, VÁŠ DUCH S TÍM SOUHLASÍ - POTOM TO VAŠE  "KŘESŤANSTVÍ" NENÍ TO, CO MÁ NA MYSLI BŮH TÉTO BIBLE!

          Ještě jednou: Když Bůh "vrodí" někoho do své rodiny, je to  ten vnitřní člověk (duch člověka),  který se narodil v Bohu! Boží sémě zůstává v tom novém člověku. Po znovuzrození, máme v sobě Božskou přirozenost, a ta nemůže hřešit! Podívej se znovu (a znovu!) do dopisu Římanům 7:18, 22, 25!  Apoštol Pavel byl přece znovu-zrozeným Křesťanem v době, kdy psal ty řádky, a jasně viděl existenci dvou přirozeností - ducha a těla! Jsem přesvědčený, že jsou denominace a církve, kde se učí, že Křesťan nehřeší, nebo že to znamená "zůstávání v hříchu," a já nevím co. Ale když půjdeš jen a jen podle Písma, dojdeš přesně tam, kam jsem došel já! Verše 12 a 13... Pavel nám řekl v Židům 11:4, že Abel "nabídl vírou lepší oběť, než Kain.“ A tím se stal  "spravedlivým," protože uvěřil Božímu Slovu. Ten stejný příklad je přece Abrahám! Bylo by nepřirozené, kdyby svět miloval Křesťana - ale je zcela normální, když Křesťan miluje Křesťana.

         Pakliže  nemiluješ - nebo dokonce nenávidíš nějakého bratra či sestru v Kristu, nemiluješ Boha, a Jeho Duch v Tobě není! To neříkám já, to  říká Bůh! Je mi jasné ze zkušenosti, že některé budeš mít rád více,  jiné méně. Nesouhlasíš? Podívej se na Jana 19:26, 20:2, 21:7, 21:20  a zamysli se nad větou: "Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval." (Jan 20:2)   Znamená to, že Ježíš nemiloval Petra? Jistě že miloval! Ale Jana miloval více!

           Verš 14... " My víme,  že jsme přešli od smrti do  života." Celý tento první Janův dopis je neochvějná jistota! Ať  Ti říká kdo chce, co chce - věř Bibli!  Bůh dobře věděl, proč to  nechal Jana napsat právě takto! Je několik veršů v Písmu,  podle kterých si můžeme být jistí, že jsme spasení navždy: Svědectví Slova, Jan 5:24, 1Jan 5:10-13, svědectví Božího Ducha, Římanům  8:16,  svědectví našeho srdce - nového srdce, které nám Bůh, při našem znovu-zrození dal. (1Jan 3:20-21, a tento verš 14)   Verš 16 je láska "v akci," láska ve svém nejvyšším projevu: Ježíš, milující svět hříšníků natolik, aby sestoupil na toto smetiště, a svou smrtí  - a jakou smrtí! - zaplatil náš dluh.

 

 

            To  řecké slovo "za" představuje zajímavé zamyšlení. V   1Timoteovi čteme, že se "dal jako výkupné za všechny." V Matouši 20:28 čteme, že "dal svůj život jako výkupné za mnohé." Ty dva verše se zdají  být v kontradikci, že?  Ve skutečnosti On zemřel za obé. V 1Timoteovi 2:6 doslovný překlad je "ve prospěch (všech)." V Matouši 20:28 doslovný překlad je"namísto mnohých." Kristus zemřel  "namísto mnohých," "ve prospěch všech," ale ne "namísto všech!"   Verše 17, 18.  Náš vzor, Ježíš Kristus nebyl nikdy natolik  zaneprázdněný, aby odmítl pomoc komukoliv!  Podívej se na jeden z  příkladů: Sedí, unavený a hladový u studně, a místo aby se šel  najíst, čeká na jednu žíznivou duši ženy, velmi pochybné pověsti!  Kolik z nás by to udělalo? Jeho hlavní "menu" bylo vést ztracené lidské bytosti zpět do Boží náruče! Verše 19-21, nám dávají další jistotu. Kdokoliv si přečte tento dopis a bude tvrdit, že je namyšlené - a i drzé - být si  jist  spásou, neříká pravdu - ať už je si toho vědomý, či ne! A jaké  jsou ty podmínky pro získání spásy? Vrať se do Jana  6:26-29!

            Verše 22-24.. "Pakliže nás naše srdce neobviňuje." Ať se to někomu zdá být sebevědomé, namyšlené, já jsem přesvědčený, že  jediná osoba, která může bezpečně naslouchat svému srdci, je opravdový Křesťan! Ve Skutcích 23:1 apoštol Pavel mluví o "čistém  svědomí", přesto že před svým obrácení tam u Damašku, pronásledoval všechny, kteří se - i jenom zdáli - být následovníky Ježíše z Nazareta. Přečti si, co o sobě říká ve Skutcích 26:9-11. Je vidět, že před přijmutím Krista, Pavlovo svědomí nebylo právě tím nejlepším ukazatelem správnosti! Člověk je schopen své svědomí otupit natolik, že bude s čistým svědomím  obhajovat i vraždu!  Skutečný Křesťan má velmi citlivé svědomí - čím blíže k Bohu - tím  citlivější. Přátelé, jak je to s vašimi srdci? Popovídáte si s nimi občas? Na příklad taková jedna z těch "zajímavých" otázek by byla:  "Věřim tohle všechno srdcem - nebo jen hlavou?" "Miluji Boha srdcem - ve skutcích - nebo jen slovy,  která jsou zapomenuta okamžik po  tom, co byla vyslovena?" Zeptejte se vašich srdcí, zda tam opravdu  žije Kristus, a tím také Boží Duch!

        Je to velmi dobrý zvyk se občas takto "provětrat".  Nezapomeň: Člověk se dívá na to, co je schopen vidět - Bůh se dívá  na Tvé srdce!  Už Šalamoun to věděl - (Přísloví 4:23). A jak si  udržet tu jistotu, kterou Jan v tomto dopise téměř přetéká?    To Ti  říká Ježíš v Janovi 6:26-29. A aby se někdo nedomníval, že Jeho "přikázání" má něco společného s Mojžíšovým Zákonem, Jan  vysvětluje, co má na mysli, veršem 23.  "Milujte Krista, a potom  jeden druhého!" Ježíš to vysvětluje už v první knize Nového Zákona. (Matouš 22:34-40)    Závěr kapitoly: Když věříme Bohu, a milujeme Ho,  potom milujeme jeden druhého. Kristus žije v nás, my žijeme s Ním, a je to tak jisté, jako že žijeme!

          4:1-21.  V této kapitole jsou projednány dva hlavní  principy: A) Boží metoda, podle které rozhodujeme, zda máme v sobě Božího Ducha, a jak rozeznáme ducha deluze, klamu.                  B)  Povinnost Křesťana, co se týče lásky,  její síly, jejího vlivu.  Jeden nemusí číst dlouho v této epištole, aby objevil, že láska je oblíbeným námětem  apoštola, "kterého Ježíš miloval."  Láska má svůj původ  v Bohu - protože Bůh je Láska. A tím, nevyhnutelně, je-li v nás On, je v nás láska! My Ho milujeme proto, že On to začal - On nás miloval již v době, kdy jsme nad Ním ohrnovali nos, kdy jsme žili ve  vzpouře proti Němu! Podívej se na tu scénu z Golgoty! Umírá tam - v  lidském těle - ta jediná Láska, a kolem poskakují posměšně malí tvorové, nafouklí jak ropuchy, kteří nemají ani zbla ponětí o tom, co se tam vlastně děje!  Je mnoho falešných filosofií, náboženství, doktrín, učení. Určitě mnohem víc, než jich bylo v ranném Křesťanství. Svět má veliké množství učitelů, "kazatelů," kardinálů a papežů, kteří se snaží najít ta nejlíbivější slova a fráze - bez ohledu na to, zda tato souhlasí s Božím Slovem - jen aby přilákali co nejvíce přívrženců. Na druhé straně je mnoho starých, upřímných Křesťanů a Křesťanek, kteří jsou slabí ve znalosti Písma. Jistě, jsou spasení  ale mnoho Slovo nestudovali, mnoho se ani neptali - a nebýt Svatého Ducha, který v nich přebývá - už dávno by je nějaký falešný kult stáhl na svou stranu! Díky Bohu za 1Petra 2:6":   "..a kdo v Něj věří, nebude zmatený," nenechá se oklamat, nebude věřit lži.  Skuteční odborníci na řečtinu nám říkají, že fráze "Ježíš  Kristus přišel v těle,"  má správně znít: "Ježíš je Kristus (Spasitel, Mesiáš), který přišel v těle."  To je rozdíl, nemyslíš?  "Ježíš" znamená "Spasitel." Je to Jeho lidské jméno.

 

 

          Kristus, je  Jeho  titul - jméno božské.  Kristus byl Kristem před tím, než se stal  Ježíšem z Nazareta! A tak ten druhý překlad je srozumitelnější: "Každý, kdo prohlásí (věří), že Ježíš je Kristus, který přišel v těle - zároveň  prohlašuje, že Ježíš Je Bůh, Boží Syn zrozený z panny. Po tom, co Ježíš prohlásil: "Já a můj Otec jsme jeden," "Kdo viděl mně, viděl Otce,"  zbývají dvě alternativy: Ježíš je buď Bůh v lidském těle - anebo podvodník! Buď On je Pravda - nebo ta největší lež! "Svět je poslouchá, slyší.." Masy vždy sledovaly cestu  nejmenšího odporu! "Nedělej vlny!" "Chovej se jako ostatní!" "Nesnaž se lišit od většiny!" Jenom jedinkrát měl Ježíš tisícový dav, který Ho následoval, když si mohli zadarmo naplnit  břicha!  Svět poslouchá falešné učitele, řečníky, protože tito učí, či prohlašují to, co svět slyšet chce! (2Timoteovi 4:3)   Církev, která existuje po léta bez potíží a protestů, je na pokraji "umření!" Kdekoliv kázal Ježíš, vždy lidi rozdělil! "Je od Boha!" "Je od ďábla!" "Jeho zázraky jsou z Boha!" "Dělá zázraky pomocí ďábla!" "Tento muž pochází z Boha!" "Má původ ze smilstva!"  Někteří věřili a milovali Ho, druzí nevěřili, a nenáviděli Ho. "Každý kdo miluje, se narodil z Boha." Pozor! Jsou miliony nevěřících, kteří milují své děti, své milé, své přátele - ale to  ještě neznamená, že jsou Božími dětmi! Pro nás lidi, je velmi obtížné poznat, zda ten či ta miluje také Boha a ne jenom lidi, ať už z jakýchkoliv důvodů. Občas člověk potká nějakou  stříbrovlasou babičku, nebo dědečka. Láska k vnoučatům z nich úplně přetéká! Zeptej se jich zda věří, že Ježíš Kristus za  ně zemřel, aby oni mohli žít - a setkáš se - v mnoha případech  s pohledem, který jakoby právě vyskočil z mrazáku! Co je, vlastně tedy - perfektní láska? Bůh! Ježíš byl perfektní láskou v lidském těle, a když Ho máš v srdci, strach je nesmyslný! Strach ze  včerejška, dneška, zítřka. My nevíme, co na nás zítřek "připraví."  Ježíš to však ví - a On nás drží ve svých rukou. Perfektní láska odstraní jakýkoliv strach - i ze smrti!    5:1-21. V prvním verši se nepíše o intelektuální víře! Jakub nám řekl, že "Satan věří, a třese se strachy!" Když uvěříme že Ježíš je Bůh-Syn, uvěřili jsme "Slovu," a Ježíš řekl: "Ten, který věří mému Slovu, a věří na toho, který mne poslal - má věčný život." (Jan 5:24)    Občas se lidé zeptají: "je možné, aby znovu-zrozený Křesťan "sklouzl" zpět do světa?" Jistě, a dost hluboko!  Petr byl přece znovu-narozený Křesťan, když zapřel Krista!  "A Ty, až se obrátíš.." mu říká Ježíš v Lukáši 22:32.   Ano, pravý Křesťan může "padnout," ale ne na dlouho! Jednou, když jsi ochutnal(a) Boží dar, Satanovy "splašky" Ti dlouho chutnat nebudou!  Verš 6. Kdykoliv Nový Zákon mluví o očisťující "vodě," myslí vždy to "Slovo." (Jan 3:5, Jan 15:3, Efez.5:25-26, Titus 3:5) Co vlastně dal Ježíš té Samaritánské ženě? (Jan 4)  No, přece Slovo!

           Verš 11.. Bůh řekl mnoho o svém Synu. Ve Starém Zákonu je o Něm spousta proroctví - všechna inspirovaná Bohem. Celý ten záznam by se dal shrnout do jedné věty: "Bůh nám dal věčný život, A  TENTO ŽIVOT JE V JEHO SYNU." Verš 13 je opět takové ujištění "aby  jste VĚDĚLI.“ Další ujištění je ve verších 14-15.  Pokud se mně týče, (každý máme jiný názor), nejlepší a nejbezpečnější modlitba je: "Ať  se stane Tvá vůle!" On ví nejlépe, co je třeba - a On je dobrý!  Jakou lepší záruku chceš? A teď ještě jednu "kontraverzi." Hřích k smrti. Stále měj v  paměti, že tento dopis je psaný Křesťanům! Co je to? Vrať se do prvního dopisu do Korintu, kapitolu 11. "Z tohoto důvodu jsou někteří slabí a nemocní. A mnozí spí.“ (jsou mrtví) Hřích "na smrt, " je tedy stálá neposlušnost k Otci. Když se podíváš do 1Kor. 5:1-5,  zjistíš, co se dělo v kongregaci. Podívej se na verš 5! Teď dávej pozor! My víme, že hřích přináší spirituální smrt- viz Adam. A když  se zde píše, že je hřích, který "není k smrti," okamžitě by vznikla  kontradikce! A my víme, že v Bibli žádná neexistuje! A proto je jasné, že "hřích na smrt" nemá co do činění se spásou, ale zničením těla! Takový člověk utrpí ztrátu - ale on sám, spasený je! Mojžíš spáchal hřích "na smrt." (Deuteronomy 32:48-52, 34:1-6. Achan  spáchal "hřích na smrt." (Josue kap.7:18-21) "Víme, že kdo je z Boha, nehřeší." Už jsme to rozebrali. "Celý svět leží v klíně ďábla," je odpovídající překlad. My víme (protože On nám dal svůj slib), že Ježíš Kristus se jednoho dne pro nás vrátí. To je naše jistota.. Zde končí jedna z nejsilnějších knih Bible - alespoň podle mně. Bůh je Láska.....

 

                                    1 Jan - konec. 

Podřízené stránky (2): 2. Janův 3. Janův
Comments