Osady CZ‎ > ‎Z‎ > ‎T.O. ZTRACENÁ NADĚJE Praha 1918‎ > ‎

T.O. ZTRACENÁ NADĚJE Praha 1918 vznik

přidáno: 17. 2. 2012 7:07, autor: Náš Tramp   [ aktualizováno 21. 3. 2012 11:03 ]
Ztracená naděje Praha 1918 dom400
Ztracená naděje Praha 1918 vlaj50le
VZNIK PRVNÍ OSADY ZTRACENÁ NADĚJE


Každý, kdo z nás osadu má rád,
za pravdu nám musí jistě dát,
že už není maličká naše zlatá matička;
kam pohlédneš, všude je to znát.
Před časem, kdy každý se nám smál,
na prstech bys trampy spočítal -
- teď kdejaký astrachán chce si říkat stepí pán,
rád by s námi na trampy si hrál. ..
Jarka Mottl (píseň)

S určitostí se ví, že mezi prvními, kdo tábořili na „ZTRACENCE", byli: Johny Drábek, Amca, Moučka, Rudla, Krysa, Frank, Němec, Chanda, bratři Páskové a Kramle, ale přesto tito první průkopníci trampingu přiznávají, že ještě před nimi tábořili na onom místě dva trampové, jejichž jména nejsou bohužel známá. Je v tom kus jisté tragédie hlavně pro samotnou „ZTRACENKU", že neví, kdo vlastně byl jejím zakladatelem, ale na druhé straně čarovným vědomím, že to jejich milované místo je obetkáno tajemstvím vzniku, což jen zvyšuje celkovou cenu osadní patiny.

Začátky ZTRACENÉ NADĚJE, jak jsem již řekl, vznikly v místech ROARING CAMPU (Tábora řvavých), na lesním pozemku Strahovských premonstrátů a datují se v osadní knize teprve od r. 1919, ačkoliv jíž před válkou bylo ono místo útočištěm průbojného mládí. První chata postavená Frankem a Krysou z chvojí a klacků byla milým útočištěm v době nepohody, neboť kus celty byl tehdy nedostižně drahým přáním. A spát v divokých kapradinách, plných klíšťat, přikrytý starým kabátem nebo také nejčastěji (spal-!i trapper na zádech) doslova přikrytý břichem, bylo více než napodobování Karla Maye, Divokého západu nebo otužování. K tomu musela být opravdová láska k přírodě, spojená určitě s nutnou dávkou odvahy!

V té době jezdila do ZTRACENÉ NADĚJE stále bývalá parta z ROARING CAMPU, rozšiřována neustále o další a další členy. Tak přišel do osady Venca Šlajs (starší bratr populárního tramp. komika Karla Ká-Kala ze Song Clubu) a Svěďa (mladší bratr Franka). Jezdil Jarka Mottl, Laštovka, Janoušek, Martínek, Proda, Čenda Kopáček (Páček), Jirka Vodička, Racek, Kuthan, Grádvohl, Vilda Náhlík, Dodal, Parbus, Novotný, Vodičková, Švec, Franta Mašek, Cikán, Mrskoš atd. atd.

Ztracená Naděje Praha 1918 PF20100 -
Na osadu se chodilo, jak se dalo. Pěšky, koníčkováním kanoí, vlakem do Davle, parníkem, anebo na kolech. Kolečkáře vedl mistr Martínek a šampión za vodičem - Proda s Laštovkou. Laštovka si pronajal louku, postavil chatrč v místech, kde se říká „Na Hradčanech".

Osada ZTRACENÁ NADĚJE měla ve svém středu mnoho známých sportovců, a ještě více populárních trampů.
Brejla, lehký atlet, Ženíšek, fotbalový internacionál neboli Zlatý Hoch, Louskáček, krasojezdec na ledě, mistři Martínek a Proda, ti všichni mluví za sport.

Za tramping Švec a Jarka Mottl jako první skladatelé trampských písní, k nimž se řadil také Čenda Kropáček-Páček. Dále Grádvohl, stářím a mechem obrostlý tenor, nejdříve zpívající v proslulém sboru Ztracenkářů, později v neméně slavném Song Clubu atd. Každý člen se stal během let známým.

Čenda, Jarka Mottl a Švec mají také největší zásluhu o to, že v osadě začal vycházet časopis Proudník, měsíčník o jediném exempláři! Bohužel tohoto, pro tramping historického dokumentu, osada vlastní jen malou část. Záhadnými cestami se část dostala do Brna, kde byl koupen jako kuriozita a bibliofilská zvláštnost redaktorem Kopřivou za velký peníz. Časopis psaný na stroji obsahoval vážné úvahy i satiru, v níž jsou „Ztracenkáři" dodnes známí.

Ztracená Naděje Praha 1918 - Grizzli z Utahu a Štercl
Roku 1924 byla ZTRACENÁ NADĚJE za četnické asistence nucena se vystěhovat
, ale podařilo se získat od štěchovického starosty Sakaře pozemek, na němž stojí dnešní ZTRACENÁ NADĚJE. Tam postavil první důkladnou boudu Vodička. Toho roku pořádala osada ZTRACENÁ NADĚJE první shromáždění u táborového ohně, kterému se počalo říkat „slejziny" — „sleziny", později „potlach"!

Roku 1929 zničily téměř polovinu osady plující ledy. Tuto spoušť ukazují zachované fotografie. Osada ZTRACENÁ NADĚJE udávala vždy tón ostatnímu trampingu. Byla a je vzorem toho, jak má vypadat osadní život. Zpočátku se u ohňů četly spisy K. Maye, Londona, později, zásluhou písničkářů, se zpívalo, dále se pořádaly nejrůznější zábavy; vždy plné těžko napodobitelné originality, ať se jednalo o divoký potlach, nebo o maškarní mumraj v lese, taneční věnečky pro změnu v „salonním obleku", opravdové cirkusy nebo improvizované kabarety.

ZTRACENÁ NADĚJE byla dostaveníčkem všech populárních trampských sborů (Camp Boys - Song Clubu - Settlerů) i ostatních sborečků. Pro všechny bylo opravdovou radostí zpívat v tak nádherném a kamarádském prostředí.

Ztracená Naděje Praha 1918 - Svatoján Proudy
„Na světě netrvá nic věčně," hlásal Sokrates, řecký filozof, učitel Platonův, prorok a šiřitel lidskosti, a to již asi 470 let před Kristem. Možná, že to řekl, ale to jistě nepočítal se "Ztracenkáři". I když se má v nejbližší době vyplnit proroctví stařičkého děduly Sokratese tím, že posvátné místo ZTRACENÉ NADĚJE má být zatopeno při vzedmutí vodní hladiny štěchovické přehrady (pravděpodobně již r. 1940), osada bude dále snít svůj sen pod dvacetimetrovou hladinou. Ano, pod hladinou bude snít, i někde nedaleko bude žít dál, tak jak káže „ztracenkářský duch", tradice „ztracenkářský dorost". Ten bude dbát o to, aby měl stále na očích posvátné místo svých otců a matek. Vždyť trampské lásky, přátelství, končily sňatkem a trampští manželé dali osadě trampíky, kteří se mohou pochlubit, že trampovali již v peřince! Tak tedy, vážený pane Sokrate, musíte ze svého proroctví poněkud slevit, protože dokud bude žít poslední tramp, bude také žít ZTRACENÁ NADĚJE - třeba jen ve vzpomínkách.
Ztracená Naděje Praha 1918 - totem

* * *
ZTRACENÁ NADĚJE byla první osadou, která i přes cowboyské výstřelky dala nám krásný a ušlechtilý záměr, jímž se brali později jiní a jiní, zvláště ti, kteří po několika letech skautingu (pravé to školy pro život v přírodě), vešli na cestu trampingu připraveni a držíce se v něm směru vytvořeného průkopníky, rostli v pravé trampy-zálesáky, jinými slovy — stali se dalšími učiteli svého okolí, kde teprve noví trampové začínali. Trampské průkopníky může hřát vědomí, že pro tramping něco vykonali a že za to postavili sobě krásný pomník. Mladý život z roku 1919 žije dál v našich vzpomínkách, které jdou od úst k ústům, od jednoho táborového ohně k druhému a jako zkazky prvních trampů půjdou s námi celým dalším životem.*)
Bob Hurikán – Dějiny trampingu

*) Odchod ledů v březnu 1940 zle zpustošil toto historické místo našeho trampingu, ale osadníci již připravují nové plány k výstavbě milované osady na vyhlédnutých pozemcích.

Comments