Myslivost ve Zvánovicích a okolí 6

O myslivosti ve Zvánovicích a okolí od počátků po současnost

Počátky myslivosti

Historie od r. 1948

Historie od r. 1978

Současnost od r. 2002

Generace myslivců

Veselé příhody

Odkazy

Veselé příhody myslivecké

Ze vzpomínek na veselé příhody myslivecké, pana Jana Medřického, které mi vyprávěl v květnu r. 2003 ve svých 100 letech:

Pan Medřický měl starou kozu a při honu o svačině na ní přišla řeč: „Jářku chlapi, co já s tou starou kozou budu dělat, já jí dám zdarma mysliveckému sdružení.“ A chlapi hned že jí berou. Druhý den pro kozu přijeli a odvezli ji do Třemblat k Pepovi Sedláčkovi, tam dostala omlazovací kůru - natřeli jí dásně octem, ustřihli jí kozí bradu, našlechtili jí a odvezli do výkupu, kde jí zpeněžili a hned bylo na občerstvení na příští hon.

Ale to nebylo všechno, Pepa Bukovský ustřiženou kozí bradu opatřil bílým kalounem, který na ní přilepil a o poslední leči v hospodě u Páců již značně zmoženému kolegovi Jirkovi Petrů kozí bradu připevnil pod bradu, řkouc: „Chlapi koukněte, přišel nás navštívit Popovický kozel, to mu narostlo z toho piva co tu čepují!“

Není třeba pochybovat, že hospoda burácela smíchem a ve družné zábavě při muzice se končilo druhý den ráno.

*

Kolega myslivec Venda Mourek byl známý tím, že šetří patrony- „Vašku proc nestřílíš!“ - „Ále je to daleko, to bych netrefil“, byla častá výmluva. Když vystřílel svojí zásobu, pravil: „Chlapi půjčte mi někdo patrony, já dneska pálím jak za první světový u Verdunu.“

Chlapi se domluvili, až zase bude chtít patrony, že se na něj připraví. Dříve si patrony myslivci nabíjeli doma sami, měli na to nářadíčko a od slov nebylo daleko k činům.

Dobráci Bukovský s Pepou Chejnou nabili několik patron peřím, sazemi a hrachem - kvůli váze – a na honě, když Venda Mourek přišel se svým legendárním: „Chlapi půjčte mi patrony“, ochotně mu několik patron podali. Všichni o tom věděli a v další leči mu vybrali štont hezky proti větru. Když Venda vypálil, bylo to opravdu jako u Verdunu - flinta od sazí a on sám jako kominický učeň. Se slovy: „Vy holomci, to jste mi udělali schválně!“ se tomu sám zasmál.

*

Když se po honě sedělo nebylo nouze o dobrou zábavu. Večer po honě přicházeli do hospody manželky a v hospodě u Pácu to žilo a frčelo. Někteří myslivci hráli na různé nástroje, např. Vejvoda na trubku, Svoboda, Krčmář, Bubeník na různé nástroje, vrchní hončí Tonda Zámyslický na harmoniku a vůbec dřívější zvánovická kapela byla složena zčásti z myslivců.

Jednou prý hráli ve Voděradech a když šli k ránu ze Stráně dolů - bylo to v zimě, plno sněhu - jeden z nich upadl a housle mu ujely po sněhu a on křičí na kapelníka Tondu Bínu: „Tondo, já mám housle v prdeli!“ Tonda sebou zrovna seknul, padl na basu a odvětil: „Ty máš housle v prdeli a já zas prdel v base!“

*

Aktéři těchto příhod zvánovičtí občané a rodáci již vetšinou jsou jak se říká na pravdě Boží. Ve Zvánovicích žili, pracovali, bavili se, žádnou legrácku nezkazili, spíše naopak ještě si přisadili, aby ostatní pobavili a proto i v našich vzpomínkách zůstanou jako Zvánovičtí rodáci - domácí a i když již nejsou mezi námi, nejsou zas tak daleko, jsou jen kousek, v podstatě jsou tu pořád s námi.

 

Václav Pác, honební starosta