Cleveland


  • 21-09-2008 Poslední den vezmeme pozvolna. Autem dojedem ke Guggenheimovu muzeu (předtím vyložíme Pavla na okružní let ve vrtulníku kolem Manhattanu), koupíme superMuffin a kafe a jdem se nasnídat do Central Parku. Kolem běžců jako blázen, přiště beru kecky! Trošku lenošíme v trávě, pak jdem k MET a okouníme. Lístek dovnitř stojí 10usd pro studenty, což je levné, akorát nemáme čas. Nakonec okouknem suvenýry a rozhodnem se projet Manhattan autem, což je také zážitek. V ulicích je festival, celkem dlouho bloudíme, nakonec se vymotáme a cesta domů uběhne velice rychle (asi osm hodin). Večer zhodnocující pivko u bazénu a plánování posledního týdne...
  • 20-09-2008 Ráno vyrážíme drsným okolím na metro, svezeme se k Battery Parku a vystojime asi 20timinutovou frontu na Ferries k Soše Svobody a k Ellis Islandu. Na trajektu jsme vepředu, trošku zima, ale vidíme krásně. Socha svobody je veliká, bohužel zavřená, tak jen obejdeme a jedem k Immigrant museum. Pěkné, ne moc informační ani působivé. Hezká věc je, že si kdokoliv může ověřit, jestli jeho předkové Ellis Islandem prošli, nebo ne. Domlujem zpět k Manhattanu a vydáme se po Broadwayi směrem k Times Square. V půlce to vzdáváme a berem taxíka. Times Square narvané k prasknutí, fotky nedokážou vystihnout tu narvanost a hektičnost. Jdem se mrknout do Hard Rock Cafe, pak dame stejně jedno ve Starbucks, projdem kolem Rockefeller Center, St. Patrick's Cathedral k  6th Ave. Pak podél Trump Tower (zajímavý itnteriér), Coca-Cola company, Disney a Apple Store k Central Parku (dnešní den je ve znamení New Yorského pouličního fast foodu, takže dáváme jen Hot Dogy, Preclz a podobně), kde koukáme na individua i skupinky, nasáváme atmosféru a nakonec se po setmění na chvilku přidáme do skupiny street tanečníků, zatrsáme na velice divnou muziku, pak popojdem a zatančíme Tango kolem fontánky. Vydáme se na sever hledat Strawberry Fields a najdem pomníček i se skupinkou Beatles a zpívajícím davem lidí. Pobrouknem pár písniček s nimi a jdem se někam navečeřet. Restaurace s dvaceti druhy Cheesecake, nemůžeme odolat. Procházíme nočním New Yorkem, ulice krásně osvětlené, dojdem opět na Times Square, žije to tu ještě více než ve dne, užasné. Pak osmou Ave šlapem asi 20 bloků, pak to vzdáváme a sednem na metro. Dojedem pod Brooklyn Bridge a po chvilce bloudění projdem undergroundem pod mostem a najdem schody na most. Přejdem po prkenném chodníčku a pak celkem dlouho čekáme na ochotného taxikáře. Nakonec se povede a jdeme zase spát.
  • 19-09-2008 Kompromisem vyjezdu byla treti hodina ranni. Nemusime platit jednu noc navic po ceste a zaroven prijedeme do NY kolem poledne. Jak se reklo, tak se stalo, ve dvanact se nachazime v Brooklynu u Lafayette hostelu, majitel nikde, alespon auta tu muzeme nechat a vyrazit metrem (modrou lajnou) do sumu. Vystupujeme na financial district na spicce Manhattanu a nejak se nemuzeme zorientovat, tak bloudime a prochazime mezi mrakodrapy az k Battery park, kde vidime nechutnou frotu na lode na ostrovy. Na to nemame nervy, takze se obracime a kolem NY Exchange a Wall street, Trinity Church a American Stock Exchange dochazime ke Ground Zero, kde se cile pracuje, bohuzel toho neni moc videt. Cele misto obejdeme dokola (nic extra k videni)  a pokracujem k FED National Reserve Bank, kde si dame Smoothie. Dale vyrazime smer China Town, kde jsme fascinovani minitrznicemi, kupujem susene kandovane kraby a nejake sladko-slanne bonbony a projdem do zapadle restaurace, kde se odvaznejsi z nas rozhodnou objednat Frog in Leaf. Nakonec to jsou kousky zaby v testicku, maso dobre, jen z toho clovek musi pak vyplivat kosticky.
    Dale pokracujeme pres little Italy, coz je teda silene komercni district, jen stanky, restauracky, ruzne souteze a mraky lidi. Uz se opozduje, takze to vezmem pres Washington Square Park, kde poslechnem kytaristu a kouknem na sachisty, az do Greenwich Village. Zde dostanem chut na pivko, tak zapadnem do Stonewall Inn a dame si nejakou tu Coronu az duhove lampionky nad pokladnou nas trosku zbistri. Nakonec si ale reknem, ze kam jinam do Gay Baru, nez v NY, takze popijime v klidu dal a pozorujem hosty. Nechapem, jak jsme si tech vlajecek nad vchodem mohli nevsimnout. Obejdem gay okoli a mineme Lesbian Evenings a pres sedmou, sestou a patou avenue dojdem k W23 st., kde se tyci osvetlena Empire State Building. Fronta zadna (je uz pozdni vecer), takze jdeme bez cekani. Nahore trosku zima, fotime moc a moc, akorat se budova kyve, tak to nejak nejde.
    No, je pul jedenacte a jsme utahani, tak se rozhodnem jit na metro, kdyz tu Jirku s Pavlem chyti chlapek u limuziny, jestli nechcem svezt. Odmitame nabidku 74 dolaru, kdyz pak ale zjistime, ze to je 10$ na jednoho a do Brooklynu daleko, naskacem do limuzinky a stylove se nechame provezt pres cely Manhattan a Brooklyn Bridge az k hostelu. Svetylka, neony, kozene sedacky, sampano (radeji jsme nenacali :) ), proste pianko. Hostel dobry, mame jeden pokoj, sedm posteli, az nahore. Dough je dobrej typek.
  • 13-09-2008 Na jednu hodinu jsme pozvaní do suite  lounge do Progressive Arena na Cleveland Indians vs. Kansas City Royals baseball game. Očekávali jsme nudu a té se nám dostalo požehnaně. První tři inningy ještě jakž takž, Indiáni ovšem bodovali jen při prvním, zbylých osm nic, za celou hru dva homeruny a to od Royals. Pivko jsme moc pít nechtěli, poněvadž tam byli naši bosové, tak jsme se ještě snažili vést konverzaci, nicméně tři hodiny je prostě šíleně dlouho. Večer jsme si šli oddechnout na kulečník a spát...
  • 12-09-2008 Na dnešní den byl naplánován výlet do Cedar Pointu. Bohužel ráno pršavé, předpověď špatná. I přesto jsme se nakonec rozhodli vyrazit a přinejhorším najít alternativu. Naštěstí děšť ustoupil a nám se podařilo zažít den s takovým objemem adrenalinu jako asi nikdy. 17 horských drah, věží, kyvadel, točidel a výkrutů a kvůli dešti žádné fronty. Zažali jsme pozvolna na Twisteru, pak Raptor s nohama ve vzduchu, pak volný pád, pak výstřel do nebes, dřevěné dráhy, které vytřásají kosti, kyvadla, trošku jídla, Millenium force, nejvyšší Rollercoaster na světě, pak horská dráha, kde se stojí a ne sedí, pak fronta na Dragster (zrychlení na 192 km/h za 4 sec, pak výkrut do 80 metrů a pak střemhlav zase dolů, celá jízda trvá 17 sekund...), pak ještě rotující kyvadlo, pár volných pádů, znovu dřevo, Dragster a pak strašidelné uličky, Blood Club a v půl dvanácté zabalit a domů. Spali jsme jako mimina.
  • 11-09-2008 Páteční večer měl být původně poklidný. Naší kuchařce jsme slíbili kachničku v české restauraci Marta, takže jsme se po posilce sebrali a jeli na knedlíky a Zlatého Bažanta. Šestým členem do party byl padesátník Karel Strýček, který zapomněl na výročí svatby a jel s námi. Později se z kuchařky vyklubala neúnavná pařanka. Když se dozvěděla, že jsme ještě tu v Clevelandu ještě nebyli v Strip baru, rozhodla se vše napravit a vzala nás do Executive's Den, asi největšího strip pajzlu, co jsme kdy viděli, všechny filmy počítaje. Neonová světla, uprostřed molo se zrcadlovou podlahou a uprostřed zlatá tyč, čtyři holky v křiklavém prádle a pár chlapů s pár dolarama v jedné ruce a s pivem v druhé. Někteří z nás byli nadšení více, někteří méně. Co nás ovšem nejvíce překvapilo (mimo celou tuto atmosféru) bylo, že jednak všichni dávali těm holkám po dolaru, max po dvou a když jsme řekli, že máme přítelkyně, tak jim to přišlo hrozně cute a sweet a od té doby se chovaly jako kamarádky na pokec. Tak jsem se alespoň dozvěděl, že se dá tancovat kolem tyče i ve dvaatřiceti s dvěma dětma na krku a že to zas až tak nevynáší, ale je to zábavné. Kuchařku jsme museli odvézt v silně podnapilém stavu ke svým dvěma dětem, které už naštěstí spaly, takže svou mámu neviděly.
  • 09-09-2008 Ken Hall, vedoucí našeho oddělení (Advanced Technology), měl pětadvacáté výročí práce u firmy, tak nás všechny pozval na lunch do Champps. Dlouhý stůl, pětadvacet židlí, tak jsme si sedli ke stěně někam doprostřed s tím, že Ken půjde do čela a my budem v pozadí. Kdepak. Naproti mě seděli dva z nejvyššího vedení Rockwellu, Sujeet Chand, Steve Eisenbrown a vedle nich tedy Ken, po pravici jsem měl Annie, Kenovo pravou ruku. Po levici naštěstí Petra. Nu, dal jsem si lososa, většina hubených salát a většina tlustších hamburger. Povídalo se celou dobu o produktech Rokwellu, akvizicích a podobně, přirozená autorita Eisenbrown stál na vrcholu "chain of laughing" (v How I met your mother je Chain of screaming), to znamená, že jeho vtipům se smáli všichni, Sujeetovo vtipům všichni krom Eisenbrowna a Kenovo vtipům zas jen Advanced Technology. My jsme většině nerozuměli (anglicky či historicky), tak jsme se culili pořád. Ani si nikdo nedal zákusek, kafíčko nic, hned po obědě účet a jelo se. Ale bylo to dobré...
  • 08-09-2008 Týden začínáme zostra běháním, bohužel už ve tmě, začíná podzim. Děti čekají na schoolbus, musíme si vzít mikinu, ale fyzičku máme dobrou. Ke snídani plátek slaniny s houbovou omáčkou, ananasovo-melounový salátek (tak se mi bude stýskat!) a do práce...
  • 07-09-2008 Ráno opět prší. Internet už funguje, takže zas lenošíme, po polední se před obědem vydáme s Milošem běhat do Chagrin parku, moc si to užijem, po dešti je krásně čisto. Pak obědo-večeře v Champps. A protože si schválně dám miniporci, dovolím si dezert: Mile High Ice Cream Pie. Divím se, proč servírka přinese 4 talířky, v duchu jí za pár minut děkuji. Mile High je asi tak 20cm high porce, zhruba kilo zmrzliny, čokolády, karamelu a šlehakčky. Ve čtyřech to nějak dáme a jsme zas jako kuličky. Večer dva nové díly Prison Break a spát.
  • 06-09-2008 No, deštivé ráno nám celkem vyhovuje, trošku lenošíme, ale nejde Internet, tak jsme trošku špatní. Po poledni se vyčasí, tak se rozhodneme dohonit ztracený plán a jedem do Cuyahoga valley National Park, půjčíme kolo (8$ na hodinu je šílená částka) a jedem podél řeky, což nás za chvilku omrzí, do kopců se nesmí. Asi po hodině sednem na vlak, který projíždí speciálně tímto údolím (větší lokomotivu jsem neviděl; a to jsme čekali minivláček lokálku) a dojedem zpět do rentals, vrátíme kolo a ještě popojedem k vodopádům, uděláme pár fotek a večer je tu. Pizza hut se se sýrovými okraji jistí večeři (po zkušenostech dáváme jednu pizzu pro 4 a chválíme se) a pak už jen domů a pivko v jídelně, kde si k nám sedá do teď maximálně nepříjmená negroidní recepční a zřejmě kvůli pivu povídá asi 3 hodiny, jak tu mají přísné policajty, o nošení tracking náramků na noze, o srbských svatbách a tak. Odvedle občas přijde opilý svatebčan, který se při zmínce Czech Republic zmůže jen na: "Russia, right?", bosé družičky se táhnou s kapelníkama chodbou na opačnou stranu svého pokoje atp. Veselý večer.
  • 05-09-2008 Sice je pátek, ale v práci jsme do šesti, vlastně ani nevíme proč. Posilka je proto celkem krátká. Na jídlo si zajdem do moc pěkné mexické El Rodeo a dáme si příliš velké porce, takže je musí přinést na dvou talířích (resp. většinu jídel tam nosí na dvou talířích, bláznivá amerika). Po večeři vyrážíme směr downtown, 6th west street, night-life style. První bar Marmaid, seafood restaurant s obrovským výběrem piva, dáváme jedno a necháme si doporučit podzemní sklep Dive, kde se nám moc nelíbí. Skočíme vedle do Blind Pig, hraje tam živá rocková skupina, celkem dobře, tak posloucháme. Vedle do Vyhlášeného Velvet Dogu nás pouští strašný drsoň, dostanem se na střechu a i přes mokro z předchozího deště se nám tam moc líbí. Pak se vrátíme ještě do prasete, skupina dohraje a my se přesunem dolů do podzemí, trošku se tam binkáme, a hýbem na starší a novější hudbu a pak jdem ještě posedět do klidu do Marmaid, kde se dá v klidu popovídat. Miloš nás pak veze domů asi hodinu a půl, GPS není vždy nejlepší přítel člověka...
  • 04-09-2008 Dlouho očekávaný konzert Sonaty Arcticy a Nightwish je tu! Agora Theatre je v šílené čtvrti, ale vnitřek je moc pěkný. Klubová atmosféra ve starém divadle, mezi mramorovými sloupy perfektně nasvícené pódium, metallistů jako blázen. Sonata začíná zostra, hrajou výborně. Co nám ale vyrazí dech, jsou Nightwish, resp. jejich nová zpěvačka. Ještě další den po konzertu hledáme její historii, protože takhle zpívat jsme už dlouho nikoho neslyšeli. Poprvé jsme na konzertu seděli a má to také něco do sebe. Hlavně člověk daleko více poslouchá a kouká, než skáče a hopsá...
  • 03-09-2008 Středeční kino (Death Race) si opepříme ostřejší kolou a tím pádem film přežijeme. Blbost hrozná.
  • 01-09-2008 V ranních hodinách vystupujeme z auta a jdem se na par pikosekund prospat. Město bzučí a hučí, moc to nejde. Odpoledne se jdem projít ulicemi až k pobřeží, okukujem stroje a stíháme zavírající se křídla muzea of Art. Večer strávíme mezi motorkáři, párkama, pivkem, kapelama a ZZ Top. Potkáme dobrého Kentucky metallistu, který nám zaspívá perfektní vokály, prošmejdíme Irskou hospůdku a jdem mrtví spát. Ráno nás čeká spanilá jízda harleyářů, kterou si užijeme stovkami fotografií, dáme pár high-five a letíme na beach, kde se pokusíme o volejbálek, ten vzdáme, já dostanu od plavčíka, že chodím do hloubky (dokonce až k bójce!), poležíme, já jdu zaběhat, spálím se a je večer. Vyrážíme do srdce motorkářského sletu, kde se pohybují jen ti nejdrsnější a samozřejmě my. Fotíme Jessicu Linn, koupíme vesty a protože je všude kolem vstupné, jedem do centra na 3th street na awesome party. Koupíme kubánský doutník, double burgera a pivenko, někdo se nechá potetovat. Potkáme partu na první pohled skvělých amíků, zažijem policejní zátah, posedíme u posledního plastového pivka na ulici a jedem spát. V neděli jsme již dosti utahaní, nicméně dopolední procházka Harley-Davidson muzeem je moc fajn. Dále do přírodovědného a pak se zabalit, nakoupit a večer přejezd za Chicago do Indiana Dunes park. Nenajdeme nocleh a tak spíme napůl načerno v kempu u Mink Lake (máme obří piknik, sýry, kuře, vínečko a samozřejmě Jacka...). Neuvěřitelné množství komárů nás ale moc vyspat nenechá, takže vstáváme za úsvitu a frčíme na duny (Snídaně na pláži za úsvitu, každý třičtvrtě cookie a je nacpaný k prasknutí). Projdem celým parkem a vykoupeme se na krásném pláži (kde je povolenou koupat se pouze na sto metrech, když měří asi 10km, samozřejmě zákaz porušujeme. Mj. je tu také zakázáno používat metal detectors od června do září. A také plavat pouze od 11am do 4pm... a také pouze pod dohledem plavčíka. A moc nekřičet a nedýchat...). Jen tak tak dojedem domů a zbytek dne probinkáme. Drsný výraz pochycený o víkendu nám ale zůstává.
  • 31-08-2008 Dlouho očekávaná chvíle nadchází. Z práce vyrážíme zostra a za půl hodiny jsme v davu hnědooblečenců pochodujících směrem ke stadionu Cleveland Browns - ano, jdeme na Fotbal. Milose nepustí dovnitř s batůžkem, i tak přicházíme v polovině první čtvrtiny. Sedíme nahoře na ochozu, hřiště malé a navíc se na něm nic neděje. Očekávání se přeměňuje v čekání, čekání v nudu, kterou nenadzdvihne ani pivko a nachos s kupou masla. Diváci jsou nevděční , nefandí, odchází v půlce, po třetí čtvrtině, no děs. My to jen tak tak vydržíme do konce a poté se rozhodneme, že do Milwaukee na Harley-Davidson festival vyrazíme už na noc. Balíme a jedem, na ten nudný zážitek se snažíme zapomenout...
  • 23-08-2008 V sobotu ráno vyrážíme na trip, 170 mil, tři hodiny jízdy. Allegheny park obklopuje Allegheny Rezervoir na hranicích PA a NY. Hluboký les, medvědi a mývalové. Parkujem u kempu a po lehčí motanici zjišťujeme, že naplánovaný 50 km okruh je podstatně kratší. Někdo je zklamán, někdo potěšen, vyrážíme zčerstva. Cesta kupodivu sotva znatelná a velice nejistě značená. U jezera dáme pauzičku, Jerky a koupačku a pokračujem dál. Večer odbočíme ještě před předem navrženým camping groundem a dojdem do campu Hopewell, ve kterém se nám tak líbí, že tu zůstaneme. Večer dáme párky na grillu, Jacka Danielse a doutníčky na pláži a zalezem do fleecových spacáků, které se stávájí více a více spacáky psychickými. Noc jasná, hvězd plno. Ráno koupání, bábovka a vzhůru k autu. Po cestě domů se stavíme na Tripple Whoppera u BurgerKinga, ať to máme za sebou, mě naštěstí trudomyslná servírka dá Tripple Stackera (menší poloměr, masa stejně), tak si pak ještě koupím Vanilla shake, ať jsem na tom stejně jako ostatní. Večer HDR hraní, Brave New World, praní, objednávky z netu a spát.
  • 22-08-2008 Páteční večer byl lehce hektický. Rychlá posilka, WallMart nůkup na víkend, Whiskey v BoozeShopu a pak rychle sprcha a jízda do Tremontu, kde jsme měli zajít na pivko s týpkama ze včerejška. Bohužel v domluveném baru zevlilo jen pár lidí a Andrew s Brenem nikde. Nu, prošli jsme si čtvrť a vybrali bar jiný, dali pivko, Mojita a pokochali se místní Naomi. Jinak bar byl asi 20 mil od domova, což je trošku dál, ale nám to ani nepřišlo. Už děsně američaníme...
  • 21-08-2008 O oficiální akci YP (Young Professionals) jsme nejdříve nevěděli, co si myslet. Po vstupu do budovy, na jejímž kraji se leskla dráha s pořadovým číslem 94, nás lehce zamrazilo. Na druhé straně haly se pohybovala skupinka mladých profesionálů, nakonec velice sympatických a americky přítelských. Bowlovalo se na dvanácti drahách zhruba po 4 či 5 lidech, mladých je v Rockwellu nakonec celkem dost. Většina tedy z marketingu, sales, purchases atp., ale všichni fajn. Na začátek pizza, free drinks a pak bowlení, které bylo stejně takové background pro popovídání. Dostalo se mi vysvětlení o Colleges, školném, sorority sisters, hot dishes, Milwaukee fur caps, soccer football baseball, o českých fotbalistech a o spoustu dalších věcech. Po skončení se všichni rozprchli, my jsme zůstali se skupinkou amíků a rozebrali jejich pseudokulturu do detailů.
    • Správné pivko má v Americe co nejtenčí pěnu, objednává se v těch jejich bláznivých pitchers (???), kde zvětrává. Bud ligth a tak nechutná ani amíkům.
    • Sever ameriky (middle east) se cítí více evropský, většina lidí byla jednou nebo víckrát v Evropě (Paříž, Řím, Benátky, Londýn) a líbí se jim tam. Akorát letenka prý stojí asi 4000usd, což je trošku crazy.
    • Bush je nejméně populární americký prezident, všichni říkají, že budou volit Obamu, nicméně McKain vede o 5%.
    • "What do you drive?" To, že nemáme auto, nemohli pochopit. Prý jak chodíme nakupovat potraviny. Že se nám nákup na týden vejde do batohu, nemohli pobrat. Oni kupují jen supersize balení a tak. 
    • Bush investoval asi 500 mil usd do vyvolání strachu ze sexu. Takže se o tom každý bojí povídat.
  • 17-08-2008 Ráno dáme snídaní v nějaké Coffee Au Lait, s černochem Ondřejem se svezem do centra a jdem se kouknout na příčinu našeho neúspěchu zaparkovat - Airshow festival. Celý víkend nad Chicagem lítaly stíhačky, bombardéry a akrobatická letadla. Na Oak Street beach je strašně lidí, koukáme na manévry a procházíme se v davu. Dojdem na Navy Pier, projdem dalším kusem města a musíme domů. Cesta dlouhá, ale ubíhá celkem dobře. Chicago zatím nejlepší výlet a jedno z nejhezčích měst.
    • Bohužel jsme se nedostali k jízdě nadzemkou, nenašli jsme stanici, která měla být v blízkosti našeho hotelu. Také jsme minuli muzea, akvárium, stadion a mrtě dalších věcí. Tak snad příště.
  • 16-08-2008 Dostat se do Chicaga je trošku oříšek. Na obchvatu jsme za hodinu, v centru za další a parkování po hodině a půl vzdáváme, pak bloudíme a pak to vzdáme a vyrážíme k hotelu, zaparkujem tam a do centra jdem pěšky. Naštěstí je ulice do centra moc zajímavá (sochy fontány, open street chess etc.). Docházíme k mrakodrapům a procházíme mezi nimi, u Sears Tower není fronta, tak jdem hnedle nahoru. 103 pater 415 metrů, výtah jede po deseti patrech. Nahoře úchvatný výhled. Dále jdem do centra k Millenium parku, fotíme ze všech stran tu zrcadlovou beanu a asi tak hodinu stmívání věnujeme symfonii v originálním jevišti. Večer proplujem městem a zajdem do Rockit baru, který je tedy něco! Pak ještě dáme Jazz Club naproti a indický taxík nás zaveze k hotelu. Spíme jako zabití.
    • Na ulici potkáme dlouhý stůl se šachovnicemi a pár lidmi za ním; kolemjdoucí můžou udělat tah či dva a zas jít. Kousek dál je Russian Tea Time restaurace, saxofon homeless, orlí fontány a indiáni na koních. Mix jako blázen.
    • Bean je obří zrcadlová fazole z jednoho kusu, ve které se odráží panorama Chicaga. Při setmění je samozřejmě naprostá většina fotek rozmazaných, jinak fotografův ráj.
    • Pódium pro symfonii má dokonalé ozvučení (jak mi bylo sděleno), lidí spousty, hudba atmosférická. Ležíme tu do tmy a nabíráme sílu na večer.
    • Kousek dál od fazole je takový pool of reflection s rozsvícenými stěnami, ze kterých prší. Děti tam běhají sem a tam a na zaostření se nezastaví.
    • V Rock baru jsou holky v koktejlkách a střevíčkách a kluci minimálně v košili, někdo ještě sáčko. My jsme spocení po celém dnu, kraťasy, sandále a ostuda, stoupnem radši do rohu a jen sledujem to obří dating-mating place. Všichni tu jsou opravdu pouze za tím jedním účelem. Jinak bar opravdu stylový, hudba ve stylu tvrdého amerického rocku a na záchodě černoch, který doprovází k pisoáru a na cestě zpět nabízí ručník, žvejkačku a kondomy. Mě dovedl ke kabince, tak jsem mu nechal dolar.
    • Jazz club stylish, saxík, trumpeta a stepující černoška.
  • 15-08-2008 Ráno spíme déle, pak vyrážíme do REI outdoor shop (něco jako Hudy a Rockpoint dohromady plus pět krát tolik) a jsme zklamaní, hlavně z toho, jak je to drahé. Koupíme jen další Aerobie, vyzvednem Olgu z práce (Rockwell Automation building má prý úžasnou budovu s hodinami na věži, nám to nepřijde nějak extra) a frčíme do parku severně od Milwaukee na pláž u Lake Michigan. Písek bílý, vlny velké, voda sladká, piknik, vínečko. Zůstáváme celé odpoledne, všichni se samozřejmě totálně spálíme. Dvě Aerobie DO NOT FLOAT a jsou utopeny v jezeru. Večer jdeme na procházku Milwaukee, moc pěkné a klidné městečko, krásné nábřeží. Museum of Art bohužel nestihneme, ale ještě přijedem! Následuje Irish music festival. 4 podia, všichni v zeleném, potoky Whiskey, Ale a Stoutu, hudba výborná. Jsme tam do konce, pak dáme pivko v lokální brewery a jdem spát.
    • V jednom stanu tančí něco mezi stepováním a polkou, všichni zkušení a vymódění. Zřejmě je tu irská komunita celkem početná.
    • Museum of Art v Milwaukee je úžasná budova. V závislosti na denní době dokáže roztáhnout křídla budovy a vypadá jako rejnok. Kolem upravený park je moc zajímavý, lavičky jako piánko a stromy jako lístky zrcadýlek jsou moc pěkné.
  • 14-08-2008 Po práci přišel dlouho očekávaný moment sbalení, najezení a vyražení na cestu. 460 mil do Milwaukee, zhruba 7 hodin. V noci projíždíme Chicago Skyway a je to nádhera. Osmiproudá silnice (nebo tedy spíše šestnáctiproudá) ani není moc zacpaná, GPS nás vede celkem spolehlivě. Po půlnoci jsme v Milwaukee!
  • 13-08-2008 Asi čtrnáct dnů zpátky nás na schodech zastavila zhruba o deset čísel větší Rachel a smála se nám, že vypadáme lost. Pak nás dala dohromady s Petrem Ptackem a Karlem Stryczkem (Češi na stálo v americkém Rockwellu) a všichni jsme šli po práci do English baru Fox and Hound na jedno Newcastle Dark Ale. Povídali jsme celkem dlouho, pak jsme zůstali jen my 4 a Karel, postarší týpek, který tu zůstal už před 16 lety. Vyjeli jsme kus na sever a zašli na český gulášek s knedlíkem, pečenou kachnu a svíčkovou do Marta's Restaurant. K tomu Plzeň a Krušovice, zákusek štrůdl. Povídali jsme tam s majiteli asi do desíti, navíc jsme tam potkali senátora za Ohio (bývalý guvernér) George Vojnoviche. Potřásli jsme si rukou, dali chitchat s manželkou Boženou (on je Slovinec, ona Slovinka) a jeli domů. Synchronictní večer až hanba...
  • 13-08-2008 Včer jsme se rozhodli, že zajdem dnes ráno do posilky. No, nebyl to nejlepší nápad. V sedm ráno funět s činkama není úplně nejpříjemnější a teď mam takové slabounké ruce, že sotva píšu na klávesnici...
  • 12-08-2008 Dneska jsme potkali prvního Čecha, který pracuje tady v Rockwellu. Dostal se sem dost obskurně, moc spokojený tady není, ale Amerika a zdejší způsob života mu opravdu vyhovuje. Je tu s celou rodinou a je děsně ukecaný...
  • 11-08-2008 Včerejší večer mi připomněl Moniččino nakupování svatebních šatů. Prostě jsme si udělali takové malé shopping spree. Boty za 40-80$, druhý pár 50% off. Běžecké boty a boty do města dohromady za 95$. Ve vedlejším krámku jsme šli koupit košile a skončili jsme s balíkem triček, dresů, trenýrek a kraťasů. K tomu mi večer došly hodinky (velké a poškozené, bohužel musím poslat zpět) a MP3 (takový malý a cute s clipíkem na běhání). Dokonce jsme mezi dvěma obchodama (přes jedno parkoviště) popojeli autem! Už jsme jako oni, líní konzumenti ... akorát ten benzín nám stále ještě přijde levný..
  • 11-08-2008 Ve Washingtonu jsme si udělali radost koupí Aerobie. Kam se hrabe Frisbee, tenhle plochý toroidek je dokonalý inženýrský výrobek!
  • 10-08-2008 Ráno raději odcházíme v šest a další hodinku strávíme v Dunkin Donuts a dáme pravou American breakfast. Jdeme k Washington Monumentu, koupíme lístky, pak si pospíme u stromu a vyfotíme veverky. V deset otevřeli Aerospace Museum, které nás opravdu nadchnulo. Pak vyjedeme na obelisk, vyfotíme, hodíme pár Aerobee a musíme domů. Po cestě si konečně pochutnám na Whooperu od Burger Kinga a s lehkou nauseou a bouřkou v zádech dojedeme domů. Pivko, Jerky, fotky a postel.
    • Washington Monument securiťáka dělá Polák. Na poště jsme potkali nafrněnou Češku, která neporadila ani ň, v metru se nám smála Slovenka. Strašně moc Indů a Asiatů.
    • Smithsonian National Air and Space Museum nás uneslo. Veliké množství Apollo modulů, Vikingů, Columbií, skafandrů (jeden orig s měsíčním prachem), dotknutelné úlomky z měsíce, Lunar Lander a další. K tomu všemu IMAX (ten jsme bohužel nestihli) a ještě sekce o létání (taky jsme jen prolétli). Kolem je spousty dalších muzeí, která by zabrala víc než jen schvácený víkend s dva krát šesti hodinama jízdy. 
    • V Donkin Donuts se mě zeptali, jestli prý chci dozen Donuts. Tak jsem chvilku koukal a přepočítávál, pak se mě zeptali, jestli chci half a dozen, pořád jsem ještě nevěřil a poprosil jsem o dva, že ochutnám a ještě přijdu. K tomu White Hot Chocolate a byl jsem nacpanýk prasknutí. Na cestu jsme koupily Bagel (with everything) a nejedli jsme do čtyř (snídali jsme v půl sedmé). Nechápu, jak to můžou sníst...
    • Na cestě zpátky jsme se chtěli zastavit u Pentagonu a analyzovat útok z jedenáctého září, nicméně se nám nepodařilo sjet z dálnice, tak jsme ho obkroužili a jeli domů. Ze strany je to plochá nudná budova a v okolí není místo, odkud by šel prohlédnout shora.
  • 09-08-2008 Vyrážíme v brzkých hodinách na šestihodinovou jízdu, přejedeme Pennsylvanii a dorážíme do Washington DC, kde se dost dlouho motáme. Hostel obsazený, tak rozhodnutí o noclehu necháváme na večer a jedem metrem k National Mall. Obejdeme všechny monumenty, capitoly a mraky dalších budov. Lístky do Washington Monumentu vyprodaný, necháme na zítra. U Capitolu stihneme Global Peace Festival a přednášku ONE FAMILY UNDER GOD! Najíme se ve staré post office (Indian food, celkem dobré). Frčíme k autu a hledáme camp, najdem v půl jedenácté Cherry Hill camp, nikde nikdo, spíme zadara (pod širákem ve oněch fleecových spacácích teplo zrovna není, ale neprší. Přesto se spánkový deficit nasbíraný v týdnu dále prohlubuje. Kdy jsme naposledy spali více než 7 hodin už nedokážem říct).
    • Ani jsme neocenili Global Peace Festival, který jsme měli možnost shlédnout u Capitolu. Kázal zrovna nějaký fanatik Dr. Hyun Jin Moon, jinak tam zpívali i grammy winners atp. Další místa jso třeba Kenya, Mongolsko a Británie. I když to řvaní ONE FAMILY UNDER GOD si myslím zbytek světa spíše popudí, washingtonští občané nadšeně tleskali.
    • Byli jsme celkem zhnusení těma kachnama a husama v Pool of Reflection, jednak zasvinily chodník kolem, druhnak je pool fakt špinavý, plno husích per a dalších nechutností. Trávník je bez zavlažování, neudržovaný, nepěkný. Nechápem, jak je to možné, kolem Clevelandu je vysekaný na milimetr přesně každý příkop, o veřejých místech nemluvě.
    • Pomník pro padlé z Vietnam War je moc pěkný, dokonce je tam dobrovolnická služba, která na požádání vyhledá jméno. Těch je tam 58 202, což je celkem masíčko.
  • 08-08-2008 Pinot Noir California 2004, čtyři druhy sýra, Hummus a domácí máslíčko u bazénku. Už si na tu pohodičku tak zvykáme, že nám doma bude chybět...
  • 05-08-2008 Vřískot 3 - nic moc, Terminátor 3 - nic moc, Pán prstenů 3 - výborný. Mumie III, well, bez Eve je automaticky 50% dolů. Nová Eve strhává dalších 20%, Čína přidá 10%, efekty tak 15%, Rick minus 5% a ostatní herci plus 10%. Což je hezkých 60%, bohužel na finální známku film shodí tři Yetti, každý po 4% dolů. A máme  slabých padesát procent. I když, ty efekty opravdu stály za to kino...
  • 05-08-2008 Protože jsem v práci pořád ospalý, tak jsem si koupil výborné mentolové bonbóny. Samozřejmě že když jsme byli v krámku, tak jsem vzal hned nějaké žužu a čokoládu. Žužu se moc jíst nedá, takže mě to odradilo (ještě že tak, asi jsem si vybral jen špatný druh). Čokoláda je celkem dobrá, taková normální mléčná. Jinak tu dole mají za doláček výborné kafíčko (tedy spíše široký výběr od kafí přes kapučínka ke zmrzlině), tak chodíme na pauzičku a dáváme si kofein.
  • 04-08-2008 Čínské menu v Čechách se téměř nedá sníst. Natož pak americké. Čínské číšnice v restauraci Golden Dragon byly opravdu atypické - normálně s námi hned po příchodu začaly flirtovat! Samozřejmě že se vystrašení Češi nezmohli ani na slovo a vypadali jak vesničtí balíci. Objednali si menu pro čtyři a po polívce, zavitcích, osmahnutých krevetkách a žebírkách se už ani nezmohli na hlavní chod. Nechali si to sbalit a mají zítra výborný oběd. No ostuda...
  • 04-08-2008 John dnes napsal e-mail, že má děsnou alergii a že bude (opět) pracovat z domova. Byl jsem celý den v práci sám, zavřený v kubicalu a vejral do debuggů a podobných věcí. Prakticky nic jsem neudělal, myslím, že John také ne. Produktivita Rockwellu dostává na frak.
  • 03-08-2008 Nedělní dopoledne muselo být věnováno výměně auta za jiné. Kvůli kontrolce. Odpoledne jsme dojeli do Geneva park, kde je u jezera Erie písčitá pláž. No, voda teplá a lehce hnědá, pláž rozpálená, park celkem přírodní. Nic extra, though...
  • 02-08-2008 Sobota byla opravdu líná. Prospání, The Big Bang Theory a odpolední Chagrin park se zvláštním druhem frisbee.
  • 01-08-2008 Páteční odpoledne mělo být zasvěceno campingu, picnicu a barbecue, nicméně se veškerá aktivita posunula na večer kvůli špatné synchronizaci celé skupiny. Dojeli jsme do Findley national park, dostali přidělené místečko na stan (který jsme samořejmě neměli, pouze fleesový spacák á $10) a začali grilovat steaky, špeezy, lososové hamburgery, žampióny a kukuřici. Vše výborné! Téměř do rána jsme povídali, obešli jsme bahnité jezero a dopoledne se v něm vykoupali. Výborný večer.
  • 30-07-2008 Na dopoledním celofiremním meetingu nám představili výsledky za Q3 a vizi do budoucna. Tu stavěli na knížce nějakého Jeffreyho a zřejmě se jim zalíbil pojem Horizonty. Takže se vše nyní odehrává v horizontech, visions, dreams, concepts, architecture, design, všechno. Samozřejmá je analogie s Red Queen (Matt Ridley je génius) a nakloněným běžícím pásem, který tu všichni tak rádi používají. Akorát Američané se dívají pohledem, že svět je nakloněn a oni běží rovně, i když je to nejspíše obráceně. Pozná se to podle toho, že se hodně motivují a dochází jim dech...
  • 29-07-2008 Kupodivu Angelině Jolie ve Wanted nevyhladili vrásky kolem úst. Asi už se přeci jen necítí nejmladší, i když akrobatické výkony předvádí výjimečné. Speciální efekty dobré, děj klišé, kino prázdné.
  • 28-07-2008 Týden dlouhý, spousty práce před námi. Večer jedeme nakoupit zásoby, což jsme měli udělat až po večeři. Plný nákupní košík neobsahuje jedinou normální položku, narazili jsme na úžasný obchod. Tak dlouhý regál se sýrem nemají ani ve Francii a paní popisující specifické odrůdy amerických vín nás nadchne pro tři lahve. Z výběru asi 80 druhů piv volíme mix, stejně tak mícháme i rozličný seafood. Chleba koupíme tmavší a vydatnější než v Čechách. Večeři přichystáme u bazénku, sice nemáme co oslavit, ale i tak užíváme. Myslím, že se tu máme nečekaně dobře.
  • 27-07-2008 Dlouho očekávaný výlet je tu, vyrážíme celkem brzy, připraveni na dlouhou cestu. Naštěstí těch 200 mil ubíhá rychle a co nevidět míjíme Buffalo směrem k Niagara Falls. Parkujeme o kousík dál než ostatní (tzn. o sto metrů, na prázdném parkovišti) a jdeme na atrakci. Předem připravenou skepsi vystřídá střízlivý údiv a víc než pár fotek. Přeci jen je to hodně vody. Koupíme lístky na věž+loď+procházku, s davem vyfotíme jak kanadskou, tak americkou stranu, výtahem se svezem k úpatí řeky a vyfásneme modré rádobypláštěnky. Na lodi nás není tolik, kapitán se nebojí a jede co nejblíž mu to motor povolí. Fotit nejde, ale pohled celkem impozantní. Po přistání se někteří z nás zouvají, aby si stezku k vodopádům vychutnali co nejvíce. Pod padesátimetrovou stěnou je pocit celkem tísnivý, oči jsou zavřené, tříšť proniká všude. Neoschneme ani do večera. Procházka na Goat Island je poněkud ospalá, přesto závěrečný výhled nabídne poslední kýče. Balíme a jedem do Buffala, neuvěřitelné ospalého města, kde na v downtownu potkáme asi tak tři lidi. Jeden z nich nás směruje k ulici s restauracemi a po nekonečné diskuzi volíme thajskou Papayu. Volba byla výborná, trošku fancy restaurant nás zregeneruje, potěší i nasytí. Čtyři hodiny dlouhá cesta domů uběhne kupodivu opět svižně a pivko u bazénu nás uspí rychleji než jsme chtěli.
  • 26-07-2008 Večerní projížďka s marketingovou polovičkou, dorazivší neočekávaně brzy, se promění v hezkou procházku downtownem. Samozřejmě foťák nemám, naštěstí ostatní ano, fotky vypadají slibně. O jedenácté vkročíme do The House of Swing, pozdravíme Susie, necháme se trošku oškubat a po dvou pivkách jdem spát, jsme mrtví.
  • 26-07-2008 The Flats je postprůmyslová čtvrť snažící se o rehabilitaci pomocí série více či méně lákavých klubů a barů. Nicméně složení obyvatelstva je téměř neměnné. Zaplatili jsme za parkovné do kasičky, vyfotili mosty a šli obhlédnout  o kus dál více lákavý Rocky River Park. Ten se táhne podél řeky, osou je mu silnice a těsnou vedlejší osou je pěšina. Po levé straně řeka s bahnem a po pravé golfová hřiště. Obešli jsme kousek a bez holí či uhlí na gril jsme jaksi nezapadali. Kola ani inline bohužel nepůjčují, takže balíme a jdem domů.
  • 25-07-2008 Botanická zahrada je kousek od University Circle a čtvrti Little Italy. V prvním půlskleníku se vypíná jakoživý baobab ověšený spoustou sukulentovitých kytek. Kousek dál se plazí různí plazi, želva a my - je tam vedro. V druhé půlce se mezi věrnou imitací deštných pralesů třepotají motýli, samozřejmě na fotku neposedí. Výhodou je výlez do horního patra, takže člověk vidí na prales i shora. Vodopád potěší. Venkovní zahrada je trošku výstřední betonovou obstavbou, hudebními nástroji v keřích a dalšími úkazy. Ale neuráží, stejně jako večerní australské pivko Fosters.
  • 25-07-2008 Pizza v Little Italy by měla být italská. Jak se později u buchty se sýrem dozvídáme, poslední Ital zemřel pěkných pár let zpátky, zřejmě i s tajemstvím mouka+olivový olej = dobré těsto na pizzu. Bochník je naštěstí menší, a nakonec celkem poamericku svérázný.
  • 24-07-2008 Hellboy II je dalším typickým americkým filmem, takže jsme si ho rozhodně nemohli nechat ujít. Hellboy je hlavně o zvláštních efektech, které jsou super, děj nic moc. Jinak charaktery a postavy designoval stejný týpek, co dělal Pan's Labyrinth, takže nádhera. V sálu nás bylo celkem šest.
  • 24-07-2008 Nu, jak je vidět, vše se tu začíná zklidňovat a nových překvapení a zážitků ubývá. Posilka je fajn, zajímavý byl přístup cvičitelky/recepční, která cvičila a v mezipauze vzala něco jako okenu a papírový ubrousek ze zdi a myla přístroje, na kterých před tím někdo cvičil. Ručníky tu nikdo nenosí, nicméně za tu hodinu se vyplýtvalo asi tak 50 ubrousků jen na utření. Samozřejmě naprostá většina cvičenců jen běhá/chodí na treadmill (jak mi přeložil běhací pásy John). Potkal jsem tu také pár basketbalistů/volejbalistů, tak uvidíme, jestli si tu zahraju.
  • 21-07-2008 Tak jsme podpořili návštěvnost nového Battmana a zašli včera do černošské čtvrti do kina. Dali si popcorn s máslem (ve dvou jsme ten kýbl nesnědli a večer nám bylo opravdu špatně) a k tomu medium coke, které jsem se napil a pak jsem v polovině musel na záchod, nechápu, jak to v sobě ti lidé udrží.  Vedle nás seděl perfektní černoch, co to všechno prožíval, takže jsme nasáli pravou atmosféru. Bohužel jsem nevzal foťák, protože jsme předpokládali okradení, nicméně jsou černoši dost apatičtí. Večer jsme v Wall Martu koupili pár Budweiserů a půlkilové jerky (zatím asi nejlepší, co jsem tu měl) a večer poseděli doma.
  • 21-07-2008 Protože je posilka v hotelu trapná, rozhodli jsme se zalogovat do Rockwellácké. Ovšem vyplnit všechny formuláře o kardiovaskulárních chorobách a chorobách rodičů a předků nám zabralo poctivou půlhodinu. Čtyřikrát jsme museli podepisovat, že jsme zodpovědní sami za sebe. Což mi připomíná ohromnou zdvořilost, když člověk prochází kolem psa (vždy na vodítku) - majitel si ho tak přitáhne, že ho skoro drží v náručí, jen aby se procházejícího náhodou nedotknul. Jsou trošku blázni...
  • 20-07-2008 Ve Wendy's jsem si dal salát s mandarinkama a chicken, což bylo dobré, nejlepší byly ovšem přiložené pražené mandle.
  • 20-07-2008 Výlet do Pittsburghu byl celkem rozvláčný, navíc nám většinu výletu pršelo. Downtown je hezčí než Clevelandský, Mellon Arena Pinguinů je malá a Jágr tam snad ani není na fotce.
  • 19-07-2008 Nikdy jsem si nemyslel, že čínská strava dokáže pojmout ještě více solamylu než v Čechách. Dokáže.
  • 19-07-2008 Clevelandské stinné i příjemné stránky jsme prozatím objevili pouze autoprojížďkou. Všechno je hrozivě daleko od sebe a roztahané po kraji, což ale dává prostor zeleni a parkům.
  • 18-07-2008 K večeři fast food pizza hrozně mastná. Pak na kole průzkum okolí, jezdí se dost špatně, Tesco kola hrozná. Koukli jsme na minižačský baseball, celkem funny. Zajímavý hřbitov, mají hroby na zdi a do patra, musím vyfotit. Pak bazének a spát.
  • 18-07-2008 Centrum je celkem malé, jen pár mrakodrapů, do žádného se nedá vystoupit nahoru. Pouze v jednom je prý ve 22. patře restaurace, ale a bit expensive. Tak uvidíme. A černochů mraky...
  • 18-07-2008 Rock n' Roll Hall of Fame je uchvatná. Bohužel se nesmí fotit. Rukopisy textů písniček, mraky kytar, obleků, deset, skladeb k poslechnutí, patro o Beatles, Koutek "the Wall", koutek pro Doors, Elvise, filmy o Cobainovi, Rammsteinech, obcasna Metallica, Rolling Stones, železné kytary ZZ Top a mraky dalších věcí.
  • 18-07-2008 Protože jsme chytří a protože nám to bylo nabídnuto, pracujeme každý den devět hodin a v pátek (tj. dnes), máme jen půl den = do dvanácti. To jsme samozřejmě oslavili medium steakem (nic moc ale nebyl, celkem tučný) a vyrazili do downtown.
  • 17-07-2008 Večer jsme se po Fox & Hound appetizer buffet vydali do House of Swing, dali americké pivko a poslechli tu typickou masatou americkou černošku s hlasem nízko u země, tančící barem se zavřenýma očima. V pozadí čtvero černochů hraje klasický jazzík, není saxofon, ale trumpeta vyplňuje nízký bar více než dost. Nakynutá čtyřicátnice Suzie se za barem pohybuje opravdu pomalu, nicméně nám doporučí kopu míst, kde se dobře najíst. Jedinkrát byla mimo US, a to v Bulharsku. Zajímavé.
  • 17-07-2008 Vietnamské závitky s thai peanut sauce byly první jídlo, které mne nezasytilo. Navíc jsem si dal opět shrimps, velice dobré.
  • 17-07-2008 Na pokoji máme tři televize a na každé běží 98 kanálů. Přesto nelze najít film, seriál nebo něco zajímavého. Polovina jsou reklamy a telemarketing, pak zprávy a burzy a pak někde v dálce sem tam pořad s reklamou každých pět až deset minut.
  • 17-07-2008 Kupodivu má americký pozdrav mnoho podob. Nicméně na How are you? nebo How you doin'? se odpovídá good, I'm fine, thanks etc. Zřídkakdy se dotázaný zeptá zpět.
  • 16-07-2008 Americké angličtině je samozřejmě rozumět daleko lépe než britské. Mluví totiž stejně jako Přátelé, Simpsni, Futurama a všechny ostatní seriály a filmy.
  • 16-07-2008 Večer je grilovačka zadarmo, úterý, středa, čtvrtek pokaždé jiná večeře v ceně hotelu. Kola zadarmo, malé basketbalové hřiště a minibazén také potěší. Navíc je přátelskost přeci jen milá, americký úsměv nevypadá jako skutečný, on skutečný opravdu je. Škoda jen, že málo fotím...
  • 16-07-2008 K obědu Big Burger s chipsy. Váhám, ale nakonec jdu na těstoviny s krevetami a pestem. V kafeterii v Rockwellu mají jediné neamerické okénko s nejdelší frontou, zatím jíme pouze tam.
  • 16-07-2008 V práci jsou milí, mám spoustu věcí k nastudování, všichni jsou opravdu chytří (přitom skromní) a prezentace mají opravdu profi. Sedím v cubicalu jako většina ostatní. Někteří v okolních kabinkách pracují v kostce už i 29 let, ti ovšem mají prominentní místo u okna.

  • 15-07-2008 Procházka nedalekou, uměle vytvořenou národní rezervací nás mile potěší přítomností běžců a cyklistů. Navíc se zatím ani nezdá, že by tu byl větší poměr tlustých ku normálních než v Čechách. Uvidíme.
  • 15-07-2008 Balení osmnácti nanuků za 89c. Jak to dělají?
  • 15-07-2008 Cranberry apple juice má velmi dobrou chuť, řadí se spolu s Jerky a melounovým salátem do pravidelného jídelníčku.
  • 15-07-2008 Snídaně překvapila pěti druhy kafe a pěti druhy toustů - všechny kafe a tousty jsou sladké
  • 15-07-2008 Na ranní procházce křížím silnici s hejnem hus, plaším králíka, kočku a dvě srnky. Zahrádky kolem pozemků trošku kýčovité, vše velice udržované.

New York


Cedar Point


Indiana Dunes State Park


Harley Davidson festival


Allegheny National Forest


Chicago HDRI


Chicago


Milwaukee


Washington DC


Cleveland Downtown at night


Niagara Falls


Cleveland - Botanic Garden


Pittsburgh


Cleveland Downtown


Chagrin Park


Cleveland and Rockwell

Comments