Jihoamerické Pisco Derby


Chile vs Peru 

.

Chcete -li si v Santiagu okamžitě získat číšníka na svou stranu, objednejte si jako aperitiv nějaký koktejl z Pisca. Většinou to bude Pisco sour. Chilané jsou na svůj národní nápoj hrdi a ovládají jeho přípravu bravurně. Ale to peruánci také a rozhodně vám budou tvrdit, že je to jejich národní nápoj a určitě ne těch zatracených chilanů. Tak jak to vlastně je?

Pisco es Peruáno

Pisco znamená v kečuánštině "malý ptáček". Tento ptáček hnízdil převážně v peruánském regionu ICA, v údolí, které později podle něj získalo jméno Pisco. Tamnější obyvatelům se začalo říkat "Piskos" a jednou z jejich hlavních čiností byla výroba nádob na uchovávání nápojů, pro změnu také "Piskos". Nápoj, který se v těchto nádobách uchovával, byla pálenka z hroznů a tak byl pro ní název Pisco nasnadě.

První zmínka o vínovici z této oblasti pochází z roku 1613 . Španělům z počátku nechutnala. K její konzumaci se uchylovali pouze tehdy, když neměli peníze na zbyt a nebo jen ze zvědavosti. Tehdy ještě neměla své jméno, říkalo se jí "ohnivé víno". Velkou oblibu si však našla mezi námořníky, kteří pendlovali mezi starým kontinentem a koloniemi. Ti si jí pojmenovali Pisco, ale podle přístavu, kde jí kupovali. Obrovský úspěch mělo Pisco jak pro svou nízkou cenu, tak i svou sílu a celkem rychlý nástup účinků :) Netrvalo dlouho a popularita Pisca překonala popularitu klasických vín z Peru. V roce 1641 došlo k zákazu dovozu vín z Peru do Španělska, což mělo za následek úpadek peruánské produkce vín a zůstalo pouze u produkce Pisca. Tak je tomu víceméně až dodnes.

Když se dva perou, třetí přijde o moře...

Jak vlastně chilané přišli na to, že je Pisco jejich. V roce 1879 vypukl mezi Chile, Peru a Bolivií ozbrojený konflikt známý jako "válka v Pacifiku". Výsledkem bylo, že Peru přišlo o některá z území (tím pádem i know-how), kde se pěstovala réva pro výrobu Pisca a Bolivie o přístup k moři. Toto shrnutí je velmi zjednodušené a je stále předmětem debat, ale bere se jako počátek peruánsko-chilské hádky o tento nápoj.

Je opravdu legrační číst si diskuze třeba pod filmečky o Piscu na youtube. Tam je krásně vidět jak silně to prožívají až dodnes a jsou schopni si vynadat takřka do všeho :)))

Každá ze zemí se vydala trošku jinou cestou. Peru se soustředilo na historický původ, tradiční výrobu a snaží se svá práva hájit ve světě. Jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak Česká republika, jejich požadavek na uznání zatím odmítla. (World Intellectual Property Organization received an application for international registration of an appellation of origin "pisco" like a beverage of Peruvian origin.....Officially refused by .......Czech Republic, Slovakia.....) Že by místní chilská lobby? :))) Samozřejmě je jeden z hlavních argumentů, že jim bylo Pisco chilany jednoduše ukradeno a tím pádem nemají nárok ho považovat za svůj národní nápoj.

Chile se naproti tomu soustředilo na standartizování kompletně všeho co s Piscem souvisí hlavně na domácí půdě.

Pisco Chileno

Já měl možnost ochutnat pouze chilské Pisco a tak už se budu věnovat jen jemu ať je ukradené nebo ne.

Kategorie Pisca v Chile:

  • Regular, 30° až 35° .
  • Special , 35° až 40°
  • Reserve, 40° až 43°
  • Great, 43° a více

Odrůdy muškátu používané pro výrobu v Chile:

  • Muškát žlutý, Muškát bílý raný, Muškát alexandrijský, Rakouský muškát, Muškát Frontignan, Hambuský muškát, Černý muškát, Růžový muškát, Muškát Canelli, Oranžový muškát, Pedro Jiménez , Torontel.

Mě osobně zaujalo právě v podobě PISCO SOUR. Myslím, že silný dovozce, by po důkladné marketingové masáži mohl docílit toho, že by se tento koktejl v klidu prosadil vedle Mojit apod.., protože má přesně tu zajímavou osvěžující chuť. Vzhledem k tomu, že jediné Pisco, které jsem našel na našem trhu má v distribuci fa. Neubauer a má ho velmi pečlivě ukryté až někde na konci ceníku, toto nebezpečí vůbec nehrozí :))) Dobrá zpráva je, že Pisco "Alto del Carmen 35°" nám bylo doporučováno i hlavními enology z Anakeny a Santa Alicie. Sami pijí pouze a jen toto. Cena za lahev je přijatelných 446,-Kč. a vy tak máte skvělou možnost překvapit jakoukoliv návštěvu originálním koktejlem. Osobně jsem ještě neviděl nikoho komu by nechutnalo.

Za otce tohoto receptu je v Chile považován anglický stevard z lodi "Sunshine" Elliot Sttub, který se rozhodl usadit a otevřít si bar v peruánském přístavu Iquique. V rámci zpestření nabídky zkoušel vytvořit nové nápoje hlavně na bázi "limon de pica" malých limetek, které rostly v blízkém okolí. Jednoho dne se mu povedl namíchat přesný podíl cukru limetové šťávy a Pisca. Překvapen chutí, okamžitě stanovil Pisco Sour jako "house drink" svého baru, který následně zanikl během války v Pacifiku.

Klasický recept na 1porci:

5cl. Pisco

2-3cl. šťávy z limetek

méně než 1cl. cukrového sirupu

1/2 bílku

Kapka angostury na ozdobu (skvěle zastoupí špetička skořice)

Při větších míchačkách je důležité dodržet poměr: 8dílů Pisca na 4díly šťávy z limet, 1díl sirupu a přiměřeně bílku :)

Nápoj připravujeme v šejkru a lijeme do sektovek. V Chile jsem viděl pouze v klasických flétnách.

Peruánská ("originální" verze) je k vidění v provedení barmana s kterým bych o původu rozhodně nediskutoval ;)

P.S. Pro lenochy jako jsem já :) existuje ještě Sour mix v prášku (čti Vitacit), ale už mi došel a já funguju na klasické, přírodní verzi.

Bonus na závěr: Anthony Bourdain v Peru :