chile leden 2007 0.2

Pisco a Petřín 

 Den 1 Santiago

V předkrmové části jsem na konci taxikářovi zavelel do centra, ale to bych hodně předbíhal.

 

    Ubytování jsme měli zajištěno v solidním hotelu ATTON ve čtvrti Las Condes. Moderní,  slušná čtyřhvězda s velmi proměnlivým personálem, jak po stránce jazykové vybavenosti, tak přívětivosti. Zvlášť jedna servírka, které jsme říkali Medřická, byla od začátku na ránu :))) Naštěstí měla jen odpoledky, protože potkat jí při snídani, tak mám na tři dny po náladě.

 

 

 Nejdřív bylo potřeba ukojit hlad, který po letecké stravě dosahoval max. výšin. Poptali jsme na recepci tip na rychlý oběd a po odmítnutí hotelové restaurace, jsme se dozvěděli o velkém nákupním centru asi 5minut taxíkem od hotelu, což já s nadržeností po historii a památkách bral opravdu jen jako možnost se rychle nacpat. Pro zajímavost, údajů o vzdálenosti se nám vždy dostalo jen v čase, který je potřeba k dosažení cíle automobilem. Kilometry  jsme si mohli jen domýšlet.

 

 

Nákupní centrum Parque Arauco, jedna z perel konzumu moderního Santiaga, je jestli to mohu tak říct, celkem zajímavě bloudivě vyřešeno, ale stále je to jen větší obchoďák. Našli jsme místní foodcourt a v něm místní "sněz co můžeš" hospodu, která byla narvaná k prasknutí a u jejich bafé, jsme si udělali aspoň rámcovou představu, co obědvá uspěchaný chilský manager, nebo maminy s kočárky. Kvůli tomu jsem, ale nejel takovou dálku, tak po kafi honem, honem pryč. Stejně se sem ještě budeme muset vrátit....

   

Tak, po zjištění jak je to s tou PARADOU  jsme si stopli prvního taxíka (většinou starší Nissany  Primery v černo-žluté kombinaci) a nechali se odvézt přímo do centra na Plaza des Armas ,výchozího bodu naší nedělní prochajdy. Jak jsem někde četl, na tomto náměstí jsou vysazeny snad všechny, nebo aspoň hlavní druhy stromů z Chile a tak to tam vypadá jako takový zvláštní lesík. Prošmejdili jsme okolní uličky, kde jsme viděli naše první indiány, jak v celých týmech hrají "placičky", tuto nechutnou verzi skořápek. Chtěl jsem jim říct, že mi ještě dluží tisícovku, ale pak jsem si vzpoměl, že to tenkrát byli albánci a bylo to někde u masaryčky. Co mě však mile překvapilo, byly všudypřítomné stánky s antikvou všeho druhu, ale hlavně s knihami. Jak jsem měl potom možnost na vlastní šrajtofli zjistit, nové knihy jsou v Chile opravdu luxusní zboží. Mít tak na stánečky víc času.

 

 

 


  Historickým centrem jsme se propletli až k dalšímu bodu, a to k lehce "kýčovitému" kopečku Cerro Santa Lucia. Tento mini-Petřínek má pro historii Santiaga zásadní význam jako tehdejší obranná pevnost španělů před domácím odbojem. Pokochali jsme se výhledem na industriál, vše zfotodokumentovali a hybaj na největší kopec San Cristobal. Na to jak strašně malinkato času jsme na Santiago měli, mám pocit, že jsme viděli aspoň ten důležitý zlomek a tak bude na podzimní (jejich jarní) cestě víc času na zbytek.

                                                                                                               

                                                                                                                                       San Cristobal mi už Petřín připomíná o mnoho víc, právě díky své "funicular" lanovce, která je od pražské takřka k nerozeznání (včetně místního Nebozízku), až na to, že ta naše je častěji  "out of order". Možná proto, ža ta místní je "ovládaná" jen takovým kovovým klacíkem, kterým obsluha brnkne do drátů a jede se. Na výletní kopec vede i klasická kabinka z jiné strany, je tam i ZOO a někde dál i koupaliště. Dominantou San Cristobalu je socha panenky Marie, která má uvnitř takovou malou kapličku a pod ní je  kostel pod širým nebem, kde kdysi sloužil mši i Juan Pablo II (ne, Montoya ne). Tam už jsem začínal mít pocit, jestli jsem to krásné lednové sluníčko trošku nepodcenil a začlo mi být malinko šoufl. Je čas jít na nějakou zahrádku a léčit úpal místním pivkem. U stanice kabinky jsme jednu takovou z hezkým výhledem na Andy našli. Ano viděli jsme Andy i přes upozornění, že je to věc v Santiagu vzácná, díky smogu, ale byla neděle tak možná pro to. Dali si pár místních Cristal Beerů a pomalu se chystali na návrat. 

 

Na pokoji nás čekal balíček od holek z Anakeny s lahví Carmenére Single Vineyard 2004 pro každého a s kartičkou, kde mimo milého uvítání byl i tip na večeři do "italské" restaurace AQUA. Já se teď dodatečně ptám:  ¿Seňoritas por qué? To si myslíte, že bez evropské kuchyně nepřežijeme? Je přece jasné, že náš první večer v Chile musíme do argentinský hospody :)))  Měli jsme prostě obří chuť na maso...krvavý a velký. Konečně jsem si mohl zahrát na světáka a vše (taxi a rezervaci) zprodukovat přes telefon s konečně příjemným anglickým hlasem na recepci. 

 

Rozhodnutí padlo na skvělý jihoamerický (na konec to nebyla přímo "argentina") steak house "Hereford Grill".  V půl deváte jsme zasedli k našemu stolečku v prázdné restauraci, což mě přišlo trošku divný. Vysvětloval jsem si to tím, že je neděle a běžný santiagčan právě děla ještě nějakou prezentaci na zítřek do práce nebo čumí na telku, ale bylo spíš moc brzo a za hodinku restaurace hučela jak blázen.

 

V Chile je jen jediný možný aperitiv a to je moje nová láska, PISCO Sour. Pisco je vinný destilát vyrobený z  muškátu alexandrijského a je k mání v dvou hlavních kategoriích 35%vol. a 40%vol. a pije se buď jako Piscola (nuda) nebo jako zmíněný sour ze sektovky se šťávou z citrónů, sirupem, bílkem a na pěničku kapku angostury. To je droga jak blázen. Krásná sladko-kyselo-nahořklá chuť. Jasně dejte nám to ještě jednou :))) Jinak o původu tohoto nápoje a o tom kdo ho má lepší se vede  "válka" s Peru.

 


Na předkrm lahodné Ceviche z místní oblíbené ryby "Conger Eel" a  velejemné  "mušle" Abalone (mořská ouška) zapečné s trošičkou parmezánu. Výborný, fantastický, ale já už chci pořádný maso.

 

Co přesně jsem si objednal, už nevím, ale mám pocit, že to bylo Bife de Lomo ("neobřezaná" svíčková) s grilovanou zeleninou. Snad to někdo pozná a dá mi vědět :) Bylo to naprosto fantastický, ale to už jsme byli úplně grogy a po dezertu, kterým byl jen talíř ovoce, jsme se odpotáceli pryč. Nevím co nás to napadlo, ale chtěli jsme aby nám před spaním trošku slehlo a tak jsme se vydali směrem, kterým jsme tušili náš hotel. Zajímavý, že jsme ho každý tušili někde jinde a po půl hodině bloudění a jednou marnou konverzací s hlídkou policie ve španělštině ;) jsme to vzdali a pokorně mávli na další drožku. Tam se nám stal náš úplně jediný, malý problém s taxikářem, protože našemu: "Áton por favor", rozuměl jako "Cárlton". To maj z toho jak polykají souhlásky :) Naštěstí byl rozdíl jen v 5 minutách cesty a všechno dobře dopadlo.  Tak ještě k Medřický na jedno Pisco a do pelechu.


Jelikož si tyto zápisky píšu hlavně pro sebe, abych měl nějakou vzpomínku, budu je postupně pulírovat a leštit (včetně popisků k fotkám), tak jak budou vzpomínky vylézat na povrch :)