Dlouhá zima v roce 2006 dávala tušit nebezpečí velké jarní vody. Odchod sněhové vody spolu se srážkami dešťovými skutečně vylil mnohé české řeky z břehů. Kaskáda vltavská se chovala již mnohem rozumněji, než před čtyřmi roky, a nechávala si ve svých nádržích rezervu pro nebezpečné kulminační špičky. Krásná první dubnová neděle byla tak stvořená pro návštěvy nejvyšších stupňů s velikou nadějí, že voda bude přepadávat. Třebaže orlický stupeň je o dvacet metrů vyšší než stupeň slapský, celkový dojem nebyl ve stejném poměru umocňován. Vodní dílo Orlík jako klasická tížní hráz s budovou elektrárny vedle přepadových polí působí i při mocných přepadových proudech ukázněně.
V dáli je slyšet hukot vody,
je jasné, že nemít foťák by byl bohapustý hřích
i třeba jen malý foťáček
nejdříve zkontrolovat, jak obrázky vypadají
a pak pár kroků k vodním spoustám
výška nad údolím 90m
téměř jako Viktoriiny vodopády na řece Zambezi
a průtok přes přepad asi poloviční
Odvod vybouřené vody děje se pod hrází ukázněně
Pohled připomíná jakési pěnové křeslo
zpěněné betonové zuby
jakoby se voda chtěla zastavit
detail přepadu
celkový pohled z boku
a ještě pohled zepředu
Využitá voda se mírně vlní vedle živlu nespoutaného
Energie odcházející v drátech je v tuto chvíli zhruba poloviční oproti energii vodopádu. Jak se to tam vejde? Někde se jich dotkne pantograf lokomotivy a rychlík se rozjede. Lidi občas nejsou blbí.