Ve středu Slovenska, na levém břehu Váhu, se nachází půvabné sídlo, jmenované Liptovský sv.Ján. Poloha ho předurčila k tomu, aby se stal jedním z nejvhodnějších míst pro návštěvu slovenských hor. Ne sever otevírají se výhledy na Vysoké a Západní Tatry a samy Nízké Tatry propůjčují tomuto městečku svůj svah. Pořídit v těchto místech snímky, které jen tak nevyhodíte, není obtížné.
Pokud vám to agrotechnická situace umožní, je nejlépe k Liptovskému Sv. Jánu nesestupovat po silnici, ale po poli. Kromě fascinujících hor v pozadí zaslouží pozornost i půvab kostela se scénou lesních velikánů.
Co k tomu dodávat ?
Kriváň bdí nad božím stánkem
Soutok malého a velkého údolí
Tohle se nám taky moc líbí,
se stromečkem
a trochu do plochy,
s kopcem vpopředí vlevo,
s kopcem vpopředí vpravo
a nakonec Tatry v soumraku
Tady se dostal do záběru kamarád,
je to sice pěkné, ale ten konec dvacátého století vlevo dole?
To se dá zachránit jenom úpravou, vystřihnout, změnit barevné tóny a už je tu historie. Řekněme kostel sv.Jána Krstiteĺa koncom 19. storočia?
Sedlák v pokoře před bohem i před horami
Tatáž pokora, jenom trochu do modra
Život v horách s koníkem a kozičkou musel být těžký. Posezení s Kozlem u Koníka byl mnohem snadnější.
Do Liptovského Jánu jsme přijeli za tmy a v mlze. Ráno nás však čekal pohled na osvícenou zalesněnou horu, jakoby svítící na hranu ještě tmavého údolí. Chvílemi mizela v mracích, chvílemi ukázala na obdiv celý vrchol. Od místních obyvatel jsem se dozvěděl, že se jmenuje Poludnica. A skutečně, celá se v sluneční koupeli ocitla právě kolem poledne. I kdyby došlo k omylu a jmenovala se tak jiná hora, nám se ten název moc líbí.
Jako dva jemné kožíšky: liška a persián
Nebe vypadá přívětivě,
nový pokus spatřit horu celou,
ale mraky se nějak rozeběhly,
jakoby pod horou byl kotel na oblaka .
pohled mezi stromy
ke stříbru trochu běloby
nějak to všechno rýchlo tmavne
asi za chvíli zmizí celá
už to tak vypadá
a naproti to nejspíš dopadne stejně
Sourozenci Poludnice- hry světel a stínů, rokle, strže a určitě medvědi
Při pohledu na Vysoké Tatry od Liptovského Jána si uvědomíte, jakou roli pro ně hraje mocný Kriváň. A jakou roli hrál pro slovenské obrození.
Vzpomínáte ještě jméno Ludovíta Štúra? ...a co ty Tatrám,
my světu budeme.
Když poprvé zahlédnete osvětlený vrchol, máte pocit, že se za lesem objevil drak.
Po pár krocích se objeví se vou družinou
A Vysoké Tatry se objevují v celé délce
i když se během procházky schovají za peřinu jehličí,
Kriváň se bude objevovat nadále, vykoukne mezi stromy
i schová se pod větvičky
a stane vzdáleným solitérem mezi blízkými stromy.
Je prostě neokoukatelný!
Pokud budete scházet k Liptovskému Sv. Jánu po poli na levé straně údolí a bude dobrá viditelnost, nebudete vědět, kam s očima. Nejprve však spatříte západní část Tater. Během chůze se budete neustále zastavovat a přemýšlet, kolik vám ještě zbývá místa na kartě fotoaparátu.
Rozhodně nejsme fotografové parkovišť, ale tady jsme museli udělat výjimku
První pohledy byly nádherné, sluničko svítilo a do tváří štípal marzík.
Západ soustavy Tater vyniká jskousi čistou prostorností
nebo prostornou čistotou?
Ještě jeden snímek, táák ....
Mezi námi a vzdálenými vrcholy leží Liptovský sv. Mikuláš
Teď trochu přiblížit
a zase trochu jinak,
teď třeba takhle
a ještě z trochu jiného místa.
Nebe na západě bylo nebesky světlé, malíři té barvě říkají coelinová modř.
Ještě jeden pohled na západ
a teď trochu východněji,
to jsou panoramata!
Tentokrát se mezi námi a Tatrami nachází Liptovský sv. Ján.
Vysoké Tatry jsou od Liptovského Jána vzdáleny zhruba 70 km. Za dobré viditelnosti máte pocit, že jste přijeli za nimi.
Vévodí lidským sídlům,
hlubokým lesům
i samotnému nebi.