Libocké podzemí

Hradní vodovod
Převzato ze stránek Pražského Hradu 

Asi v letech 1550 - 1573 proběhla stavba Královského hradního vodovodu, který přiváděl jedlovými trubkami o vnitřním průměru 85 mm vodu z jímacích štol ve Střešovicích, Veleslavíně a Liboci, trubky byly uloženy do jílového lože 150–180 cm pod zemí (posléze byly nahrazeny trubkami keramickými o vnitřním průměru 65 mm, které byly již na počátku v některých úsecích osazeny). Vodovod vedl do císařské kuchyně, do kašny na Svatojiřském náměstí a do dalších hradních objektů.
V roce 2001 byl nad železniční stanicí Veleslavín v parčíku ulice U sadu zrekonstruován kamenný domeček, který sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly č. I. zvané Královská studánka nebo krátce Královka, domeček vystavěl zedník Jásek v r. 1555 k čištění vody a rour hradního vodovodu, jak bývalo na objektu napsáno.
V rudolfínské době bylo v provozu 7 jímacích královských štol označených jako I. - VII. nebo místními názvy. Štola č. I. (Královka) je nejdál - až u Libockého kostelíku asi 6 km od hradního areálu, série štol č. II. (U Klapků), č. III. (U Bahenského), č. IV. (Pod Strnadem), č. V. (Proti Strnadovi), a č. VI. (Pod Buzkem, ta napájí i poměrně velký rybníček s ostrůvkem) je podstatně blíž, cca v 250 metrových intervalech pod pískovcovými skalami podél ulice Pod lesem ve Veleslavíně. Štola č. VII. asi sto metrů jižně od zvoničky ve starých Střešovicích je zvána Zasypaná, jako jediná je dnes nefunkční. Délka jednotlivých štol kolísá od 21 do 132 metrů.
Délka celého Královského vodovodu od Královky až ke starému paláci byla 6 km.

Pro potřeby Královské zahrady a Bažantnice vznikl za Rudolfa II. užitkový hradní vodovod. Přiváděl vodu ze zásobníku (Markétský, později Hradní či dnes zvaný Libocký rybník založený 1585). Tento rybník byl a je zásobován vodou z Litovického potoka, tj. ze soustavy rybníků mezi Hostivicí a Litovicemi - již v r. 1410 je zmiňováno šest rybníků kolem tvrze v Chýni. Majitelé rybníků byli vázáni poskytnout vodu "v každé době, kdy to bude žádoucí" (toto břemeno je zapsáno např. v kupní smlouvě na statek Litovice z r. 1623). Před Libockým rybníkem ústí do Litovického potoka potůček Světluška (dříve Světlička), pramenící pod bělohorskou strání (potůček pravděpodobně v některé době tekl přímo do rybníka korytem, které je dodnes patrno).
Z Libockého rybníka proudila voda otevřenou stokou (Císařská strouha) po vrstevnici nejprve pod dnešní železniční tratí až k veleslavínskému zámečku, kde překřížila dosud výše vedený vodovod pro pitnou vodu a pak se stočila ke Střešovické ulici, protékala v zářezu pod střešovickou zvoničkou k nádržce, která dodnes stojí (již bez domku) na rohu ulic Střešovické a Slunné, odtud pokračovala potrubím do zásobovacího rybníka v Bažantnici (v pozdější době musela překřížit Mariánské hradby).

   
My jsme dne 27. 10. 2010 navštívili jímací štolu Královku, se svolením paní ředitelky mateřské školy ve Sbíhavé,  Bc. Heleny Petříčkové. Na pozemku školky se totiž vstup do této štoly  nachází. 

Přibližná poloha štoly

Vstup do královské štoly se nachází na pozemku mateřské školy ve Sbíhavé ulici.

Takto vypadá vstup v pohledu ze štoly, která se ke vchodu svažuje, aby voda mohla ze štoly odtékat potrubím, které je do štoly zaústěno pode dveřmi.   Štola je přibližně široká 1m a v nejvyšším bodě asi 1,8 m vysoká. Těleso štoly je vyzděno opukovými kvádry.

Koryto dna štoly je vyzděno cihlami

 Přibližně po dvaceti metrech  je profil štoly snížen asi na 1, 5m. Zřejmě zde dochází ke křížení s nějakým podzemním vedením, přibližně na hraně ulice V Domcích. Já jsem si ve tmě nevšiml a málem jsem hlavou toto snížení vyboural....Pohled směrem ke vchodu. Všiměte si že se štola mírně stáčí. Pohled opačným směrem

 
Asi po třiceti metrech narazíte na přepážku, kde štola tvoří jímku na vodu s dolní výpustí a přepadem. Jak je jímka dlouhá nelze bez neoprénu zjistit. Je přibližně pod pumpou v ulici V Domcích a pumpa je do ní asi zaústěná.
A toto je ta pumpa dnes a v roce 1943
   
   
       
       
 

Protiletecký kryt v Šárce

Podzemí bylo budováno jako týlové zabezpečení polního letiště  a je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb.

[Letiště SS mělo být v místě, kde je dnes pole nad těmito kryty mezi Divokou Šárkou a Evropskou ulicí.]

Dlouhé chodby (v plánu označeny A a B) jsou vyraženy kolmo do svahu, chodba A přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Hlavní, téměř rovnoběžné chodby, jsou vzájemně propojeny již zmíněnou čtveřicí příčných chodeb (označených v plánu č.I až IV). Chodby II až IV jsou přetnuty chodbou C, rovnoběžnou s úvodní dvojicí chodeb A a B (viz plán prostor).

Tento základní systém chodeb byl dále doplněn objekty technického charakteru, z nichž za zmínku stojí především vstupní partie.

Východní vstupní objekt (blíže k městu) byl opatřen mohutným betonovým osazením s šikmou plochou nad vchodem, kopírující sklon svahu. Vstupní objekt je dimenzován pro zajištění podzemních prostor ve válečných situacích a proto je svým charakterem podobný objektům betonových pevností našeho pohraničí.

Vlastní vstup tvoří poměrně malý vchod v betonové mase, tvořený pravoúhle zalomenou chodbou, která je s vlastní chodbou A propojena opět malým průchodem (šířka 0,95 m, výška 2,55 m).

Úvodní část chodby A v délce 10 bm je zajištěna na stěnách obetonováním, přičemž si chodba zachovává původní profil.

Ve vzdálenosti 20 bm od vstupního objektu na chodbě A je situována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, silná 2,4 m. Hráz lze obejít po obou stranách užšími chodbami, ve kterých jsou připraveny betonové zárubně dveří. Za tímto objektem chodba opět pokračuje v původním směru a profilu, a ve vzdálenosti 104 bm plynule přechází v úklonnou jámu (36 stupňů). Tato je od 9 bm betonována a po dalších 9,5 bm se pravoúhle lomí vlevo a z povrchu je zasuta hlinitokamenitým zásypem. Prostor jámy je od hlavní vstupní chodby A oddělen betonovou zdí bez průchodu, silnou 2,5 m, opatřenou při počvě odvodňovacím kanálkem.

Vstupní objekt chodby B je podstatně jednodušší a byl zajištěn původně pouze plechovými dvoukřídlými dveřmi, za nimiž měly být instalovány užší dveře v cihlové zdi. Ve vzdálenosti 21 bm je v chodbě B, shodného profilu s chodbou A, vybudován rovněž protivýbuchový objekt jednoduššího typu, konstruovaný pro zachování stálé průjezdnosti (pro zásobování podzemí?).

Z této situace je pravděpodobné, že vchodový objekt chodby A byl hlavním vchodem s pevnostním zabezpečením, vstupní objekt chodby B byl technického zásobovacího rázu, a buďto nebyl definitivně dohotoven, anebo se přímo v projektu počítalo s jeho lehčí variantou aby v případě nebezpečí mohl být likvidován a tím zneprůchodněn. Z celkového rázu podzemního objektu se zdá být pravděpodobnější, že celé podzemí nebylo definitivně dokončeno.

Všechny chodby v podzemí, v celkové délce 400 m, jsou vyraženy v jednotném profilu v šířce 2,6 až 2,8 m, výšce 2,2 až 2,7 m se samonosnou obloukovitou klenbou. Většina chodeb není opatřena obetonováním a jejich stěny jsou posety stopami po sbíjecích kladivech. Je tedy otázkou, zda li chodby byly původně raženy za pomoci střelné práce a později profil upraven ručně, či zda li byly v celém profilu ručně vysbíjeny. Charakter horniny tuto možnost nevylučuje, typické stržky po trhací práci v podzemí nalezeny nikde nebyly. Je pravděpodobné, že ruční ražba chodeb byla záměrná a měla zaručit stabilitu celého podzemí bez zbytečného narušení nadloží. Ve stěnách chodeb jsou místy patrné mělké vývrty ve dvojicích, které měly být osazeny nosníky pro technický rozvod zjevně však nebyly použity.

V krátkých úsecích chodeb je pro zpevnění profilu použito lehkého obetonování nadvýlomů do požadovaného profilu. Nadvýlomy vznikly především odlučností pískovce po nečetných puklinách.

Ke zbývajícím objektům patří dva mělké výklenky ve stěně chodby A pod úpatím jámy, které jsou opatřené poměrně mohutnými zárubněmi. Prostor jámy je rovněž v poslední příčné chodbě IV oddělen protivýbuchovým objektem se zachovalou možností průjezdu, obdobný s objektem v chodbě B. Proto můžeme linii chodeb B a IV označit jako hlavní komunikaci pro zásobení úklonné jámy, většinu dalších prostor jako skladové zázemí.

V chodbě C, mezi příčnými chodbami II a III, je vyražen 2 m hluboký výklenek s kruhovou vodní jímkou, do níž jsou zaústěny dvě keramické trubky (průměr 14 cm), uložené pod úrovní chodeb.

Převzato z http://old.speleo.cz/soubory/speleo/sp12/sarka.htm

viz také http://www.nautilus.cz/krsa.html

 

Světluška - Světlička

Součástí hradního vodovodu je i další sběrná štola ukrytá v podzemí v oboře Hvězda pod tak zvanou Světluškou, čili Světličkou. Je ale podstatně mladší než ostatní sběrné štoly hradního vodovodu. Byla dokončena v roce 1930.

Převzato z  http://www.nautilus.cz

Jeskyně ve Hvězdě

Nedaleko od štoly Světlušky se nachází zřejmě uměle vytvořená jeskyně. Dnes je zamřížovaná. Pokud si pamatuji,  je hluboká asi 5m. K čemu sloužila a proč zde byla vyhloubená jsem nezjistil. 
Comments