Č. p. 13

 

na statku hopodařili: 1777 chalupník Václav Tuček, 1790-1802 Jan  Tuček rychtář, před  1840 Václav Kubr půlláník,  1840   Václav Kubr půlláník, 1850 Matěj Kubr, 1921 Václav Kubr, později "pantáta " Zelenka

Při velkém požáru roku 1887 bylo ohnisko požáru právě v tomto statku. Důsledek byl, že shořela stodola a obytné stavení.           


             prof. Jan Herink : SELSKÁ LIBOC ZMIZELÁ


....Zatímco ohraničení zbořené usedlosti čp. 12 tvořilo dlou­hou frontou parcely a s branou přes polovinu délky krátké ulice U stanice, v níž statek měl orientační číslo 2, soused­ní jižní hospodářství čp. 13 hraničilo s jakousi malou návsí u brodu přes potok jen nárožím stavební parcely a také branou těsně na břehu, a patřilo pod orient. číslem 62 už do ulice Libocké. Ta se tu u "Brůdku" skoro kolmo lomí a stáčí k západu.

Také usedlost čp. 13 mívala starobylé pojmenování: "U Tučků". Nejstarší písemné zprávy uvádějí k roku 1767 li­bockého rychtáře Václava Tučka, který je v josefinském katastru r. 1785 ohodnocen jako chalupník. V letech 1790 - 1802 je panským rychtářem nový držitel gruntu Václavův syn Jan Tuček. V době jeho úřadování zažila Liboc dvojí průchod a pobyt ruského vojska, které pod generálem Suvorovem táhlo na pomoc rakouskému spo­jenci proti císaři Napoleonovi. Janem Tučkem rod vymí­rá, dcera Kateřina (nar. 1784) si r. 1806 bere za manžela Václava Kubra (nar 26.9. 1785). Jméno Tuček se ale v li­bocké oblasti ještě udrželo. Roku 1840 je mlynářem v Šárce na mlýně s libockým čp. 41 Jan Tuček (nar. 23. 1. 1790), není ale jasné, jak byl příbuzný s Tučky  z libockého statku. Jde o mlýn původně zvaný "Hovor­kův", později kolem roku 1900 přebudovaný rodem Veselíků na známý šárecký hostinec "Na dívčím skoku" s přilehlým oblíbeným koupalištěm.

Půlláník na statku čp. 13 Václav Kubr a jeho manželka Kateřina Tučková měli spolu sedm dětí, šest chlapců a je­dinou dceru Marii. K roku 1830 se v rodině uvádí řada synů: František (1807) - na vojně, Jan (1809) - na vand­ru, a další čtyři dosud doma: Josef (1811), Václav (1814), Antonín (1820) a Matěj (1824). Dcera Marie se zřejmě někam vyvdala, a ze synů roku 1840 zbyli doma už jen dva: Antonín a Matěj. A právě nejmladší syn Matěj se pak stává novým hospodářem. Dne 13. srpna 1850 se žení s Annou rozenou také Kubrovou, ale z Lysolaj (nar. 29. 1. 1830). Jeho bratr Antonín později žil na statku jako neže­natý s otcem a matkou, kteří byli na výminku. Otec Josef zemřel kolem roku 1858, matka Kateřina není už uvedena v záznamech v roce 1857. Matějova rodina vypadala úpl­ně jinak než otcova: žádní synové, naopak jen samé dce­ry. V roce 1863 je to pět děvčat: Anna, Kateřina, Marie, Eleonora a Barbora. Nejstarší Anna je dvanáctiletá a po­slední Barborka má tři a půl roku.

Protože tímto rokem mé prameny už končí a v roce 1887 za velkého požáru stále ještě hospodaří Matěj Kubr (už tři­ašedesátiletý), nevím, zda se pozdější držitel statku Václav Kubr po roce 1863 přece jen nenarodil, anebo zda se do rodiny Matěje Kubra přiženil. V Šestákově libocké kronice z roku 1906 je u čp. 13 uváděn jako chalupník a k roku 1905 je zmiňován jako člen náhradník spojeného libockého zastupitelstva. O dalších osudech rodu Kubrů ve statku čp. 13 v Liboci už dále nic nevím. Zřejmě rod vymřel, protože za první republiky a za druhé světové války hos­podařil na gruntě "pantáta Zelenka" a už se tu neříkalo "U Kubrů" ale "U Zelenků".....

 

 

Převzato z časopisu Břevnovan „Praha 6 v zapomenutých obrazech 87“

 


 

   
 Vlevo obytný objekt statku č.p. 12, za ním, za stromem jeho hospodářské staveni a vedle něj budova č.p. 13
 V popředí brána č.p. 13 "U Brůdkou", v pozadí obytný objekt statku č.p. 12

 

 
Poslední dny brány č.p. 13 jsou sečteny, smutný konec kdysi pyšného českého statku, ponížený reklamou stavební firmy a "architekta", který je autorem těch modrých zrůd na sousedním snímku ze současnosti
 Tady stávala brána statku č.p. 13. 
Comments