Tým Dopplerův jev


reportáž

Dopplerův jev na Krůtě
aneb jak si zakrůtili začátečníci

 

Letošní Krůty jsme se zúčastnili coby začátečníci s velmi málo zkušenostmi s tím, že šancemi se stresovat nemůžeme :-) Naším cílem bylo vyluštit aspoň jednu krutou šifru s nápovědou bez deadu. A také nám bylo jasné, že dál než do poloviny hry se dostat nemůžeme (kvůli prodlevám s nápovědou a záchranou).

Snažili jsme se uplatnit alespoň v nesoutěžních kategoriích - mailem jsme se zaregistrovali jako první a posnažili jsme se i v případě úplatku, k čemuž přímo vybízel kraj původu našeho týmu a jeho už oficiálně evropsky uznaný regionální produkt :-)

Zážitky z louskání by se daly shrnout do výmluv, proč jsme kterou šifru nedali - pokaždé to bylo trochu jiné, ale příjemně nás překvapilo, že nás správný způsob napadl (obvykle příliš brzo nebo příliš pozdě). Nápadů bylo kupodivu hodně (děsila jsem se toho, že budeme koukat do zadání a nenapadne nás nic). Škoda jen, že jsme ty správné nápady nedotáhli (možná také proto, že nápověda nám obvykle svěřila to, co už jsme věděli, nebo nám neřekla vůbec nic). Ale s potěšením jsme zjistili, že nejsme úplně blbí, ale jen úplně pitomí - a to jsme tušili.

1. šifra (Terč) mi ze všech čtyř, které jsem viděla, přišla nejlepší. Smůla byla, že jsme na způsob řešení přišli příliš brzy :-) Totiž ještě ve chvíli, kdy jsme nebyli v celém terči rozkoukaní. Mrkli jsme na růžici, 6 směrovek k černým výsečím - bezva, zkusíme Braillovo písmo. Jenže díky tomu, že jsme nebyli rozkoukaní (šipky směrem ven) a taky že nejsme coby zajíci zvyklí na tak ukecané tajenky, jsme vzali jen výseče s černou a šli zvenku dovnitř. Vyšlo krásné A I T U N T U T a v tu chvíli jsme myšlenku Braillova písma opustili, a to bohužel definitvně (ani nápověda nás nenakopla, prohlíželi jsme instrukce na obálce, hmatový záhonek znali už z dřívějška a hlavně Brailla jsme přece už zavrhli...). V dalších pokusech o haluzení jsme už postupovali od vnitřku ven a brali všechny výseče (a navíc jsme vymysleli krásnou analogii se Sluneční soustavou - růžice = Slunce, osm planet bez Pluta, "svět" v mottu, elipsa v Krutém pexesu...)... jenže už nás nenapadlo vrátit se s novými poznatky k původnímu pokusu a dodělat to. Jak typické! V cíli jsem se pak bezvadně pobavila - když jsem si znovu prohlédla na samém počátku luštění zapsaný AITUNTUT, zjistila jsem, že ta část byla zapsaná správně - jenže samozřejmě odzadu a jen každé třetí písmenko :-)) T is U ci T ro N ik U bo T an I ck A ul :-)) Zpětně mi ta šifra vůbec nepřišla těžká, když nás jako první napadl správný způsob řešení - jen jsme ho zvojtili (nebo zkrůtili) a zavrhli.

2. šifra (Oční test) - největším problémem bylo najít citroník a tis, strašně jsme se zdrželi. Morseovkový rozklad nás nenapadl, ale všimli jsme si toho větvení "potomků" a doluštili šifru v době, kdy už jsme měli dávno nárok na dead. Nápověda nám pomohla zvolit a udržet správný směr luštění (bohužel jediná nápověda, která nám pomohla), ale motto nás spíš zmátlo - soustředili jsme se na ječení a brečení (napadlo nás jen E.T. volá domů :-D), dopravní značka nás netrkla, a tak příhodná morseovková pomůcka s větvením zůstala bezpečně ukryta v deskách.

3. šifra (Foto) - zadání nás velmi pobavilo. Podivných O jsme si všimli hned a nápověda nám tudíž nebyla nic platná. Následek podivného mota ze 2. šifry byl krutý - u třetí šifry jsme totiž motto (kromě úvodního krátkého pokusu vpisování do čtverčků) dvě hodiny tvrdošíjně ignorovali. Těsně před odesláním dead jsme začali kreslit mřížku, která by nás bývala dovedla k řešení, kdybychom ji už ubití čekáním nenakreslili nepřesně a v půlce se na to nevykašlali a radši odeslali dead. Veselé na tom je, že jsem den před hrou v papírnictví pečlivě vybrala čtverečkovaný sešit s co nejtenčími průsvitnými listy, kdyby bylo potřeba něco překrýt :-D

4. šifra (Balónky) - co se má dělat nám bylo jasné hned a ani jsme o tom nepochybovali. Nejdřív jsme si všimli podobnosti s mapou, tvar balónků připomínal vzdáleně smyčku konečné, pak ta Sallinka a dokonce jména pokřtěných šalin, kterých jsme si všimli i my, neBrňáci (věděla jsem o Adélce, Barborce a Evelínce a to stačilo). Kluci začali přiřazovat podle mapy konečné, seřadili pozice... jenže skončili tam, kde mělo konečnou víc šalin. Domnívali jsme se, že je nutné vybrat jen jedno písmeno, a tak jsme varianty psali pod sebe. Bylo nám divné, že to někde docela vychází... Poslali jsme žádost o help s tím, že nechceme slyšet nic o šalinách a mapě... a když přišla nápověda o konečné, odepsal Petr: "Toho jsme se obávali, mapu už jsme rozkousali." Bylo už po osmé večer a bylo jasné, že je čas ukončit hru, jestli se chceme podívat do cíle. Doma jsem pak přišla na to, že před měsícem koupená mapa s plánem MHD má bohužel šaliny zakreslené špatně a i když jsme měli s sebou vytištěné aktuální schéma MHD, nepoužili jsme ho, protože nám mapa přišla lepší (schéma je tlačené do rovnoběžek a obávali jsme se nepřesností). No a hlavně kluci si neuvědomili (a já netušila), že došlo loni k velkým změnám i u šalin a jejich konečných, takže to podle mapy udělat nešlo a se schématem jsme to neporovnali. Na našem posledním stanovišti jsme měli i velmi příjemný zážitek, našli jsme si boční ulici s trámem u opuštěného domu, na kterém jsme se dočasně ubytovali. Zanedlouho vyšla z protějšího domu velice milá starší paní a aniž by se ptala, co tam pohledáváme, nabízela nám, jestli něco nepotřebujeme a jestli nechceme vodu. Zřejmě stejné místo použilo už několik týmů před námi.

Hra se nám líbila a hodláme si zkusit doluštit zbytek šifer a jako výlet i projít trasu. Na projití hry bychom totiž jinak potřebovali celý víkend :-) Za jednoznačnou slabinu hry považujeme časově omezenou nápovědu a pak další čas do náhradní šifry. Takto nemáme šanci projít větší část hry a zkusit vyluštit jiné šifry, které by nám třeba náhodou sedly. A co je nejhorší, když dojdou nápady (resp. už jsou všechny zavrženy - občas včetně toho správného), to čekání na nápovědu je únavné, člověk pak ani nemá chuť se snažit a spíš by pospával... a když nápověda nepomůže (často už to víme, ale zadrhneme se na něčem jiném, nebo nás netrkne), je to další hodina a náhradní šifra. Což nám přijde taky zbytečné, protože většinou ten nápad kolem nás prošel, ale nedrželi jsme se ho, potřebovali bychom nakopnout, který směr je ten správný a kterého se podržet. Záchranu bych dala až po dvou úrovních nápovědy - ovšem bez takových prodlev, jinak slabší týmy většinu hry pročekají.

Z tohoto hlediska mi přijde nejlepší herní systém, který má Krtčí norou. Systém bodovaných nápověd, které člověk otevře, když má pocit, že už neví, a navíc odstupňované nápovědy od lehkého nakopnutí k polopatičtějšímu (se zachováním záchrany, když ani pořádný kopanec nepomůže). Tak si můžeme doluštit původní šifru i my, začátečníci, projdeme třeba i celou hru, odpadnou únavná a demoralizující čekání a celkový zážitek je pak mnohem lepší. Výsledek ve hře pak závisí v prvé řadě na počtu bodů a pak teprve na času příchodu. Takže nejlepší vyhrají, ale zahrají si i trotlíci. Nebo na Hradecké sově se k nápovědám musí dojít, je to zdržení, ale ne hodinové. A navíc se člověk aspoň projde, když neví jak dál :-) Časové znevýhodňování a systém jen jednostupňové nápovědy a pak náhradní šifry na Krůtě vede k tomu, že ucha jako my stráví 12 hodin hry na čtyřech stanovištích.

Možná ale právě to je cílem Krůty - aby byla krutá a ne hratelná pro všechny...

Celkově musím říct, že mě příjemně překvapilo, že zadání nebyla tak katastrofálně těžká, abychom je nevyluštili (loňská překombinovaná zadání mě opravdu děsila, krůtí brko!). Chtělo to víc vytrvalosti hlavně v opakovaném zkoušení stejných nápadů a nenechat se odradit :-) Ale to je asi zaječí nemoc, z toho třeba vyrosteme. Nejkrutější je ten systém nápověd.

Za Dopplerův jev děkuje krutým orgům a na další Krůtobraní se těší
Lenka