Týmy 412 + 412 okřídlená


reportáž

Krůta – tour de pub,

aneb jak se propít šifrovačkou.

 

To, že letošní ročník krůty bude obzvlášť krutý, jsem věděl díky kruté Páje již dávno, ale jak již to v životě bývá – skutečnost opět předčila všechna očekávání... a přitom vše začalo tak nevinně...

Jako vždy před každou šifrovačkou, na kterou se chystám jít, jsem rozeslal náborové maily. Aktivně mi na ně nikdo neodpověděl, takže jsem to po týdnu zkusil ještě jednou. Tentokrát mi došlo alespoň několik negativních odpovědí... Nakonec se mi přece jen ozvala Hanka s Krabem a tak jsme byli tři. V pondělí před dnem K mi napsal Griffins, co že to dělám o víkendu a jestli něco nepodniknem... tož jsem ho pozval na úžasnou kruťáckou šifrovací hru. A že ještě na šifrovačce nebyl a já o nich pořád mluvím, tak se v nějakém tom podivném pohnutí mysli rozhodnul jít s námi na „výlet slunečnou přírodou“ (jak jsem celou akci prezentoval). A byli jsme čtyři. Ve středu ráno mi přišla sms od Kraba, že prej jestli máme ještě místo, že by si jeden jeho kamarád také rád zkusil výlet prosluněným brnem... Nu a co tomu mail nechtěl (čekal na mě ráno v práci), Maťo psal, že by se na nás s Griffinem přijel z Blavy na víkend podívat. V hlavě se mi vynořila poťouchlá myšlenka a tak jsem se potřetí jsem se přeměnil v krůtího reklamního agenta. A tak nás bylo šest i s mezinárodní účastí.  Přihlásil jsem tedy druhý tým ve složení Sparrow, Griffin, Maťo a uchlácholil je tím, že po každé hodině chodí nápověda a po každé druhé hodině si mohou zahrát pexeso.

Nastal den K-1 a tím světové kolo bezVíček. Pracovní část toho dne jsem tedy z části strávil na mailu s krutou Pájou při libování si nad krutostí plechovkových šifer a dokonce i vyřešením jedné z nich  (při sestavování víčkového týmu jsem byl evidentně úspěšnější, ale nepředbíhejme událostem J). Večer v půl osmé měl přijet Maťo z Blavy a já slíbil jemu s Griffinem, že jim u piva povím, co to vlastně ty šifry jsou... V baru na Veveří již seděl Sokol, tak jsem mu dal z ruštiny hnedle přeložit část bezvíčku, abych si otestoval, nakolik se jeho alkoholické příhody z vojny zakládají na pravdě. Azbuku rozlouskl tak rychle, že by se ani google nestihl divit a po chvíli již dorazil Griffins se slovy „Hele Honzo, já Ti nevím s tím zítřkem. Díval jsem se těm kruťákům na web a nechápu ani to jejich vysvětlení správnýho postupu.“  Po čtyřech pivech ale nabral dost odvahy a bylo domluveno... To už jsem běžel na autobus a doufal, že se zítra vše v dobré obrátí...

V den K mi začal tradiční ranní kolotoč výrobou plného batohu jídla a úvahou na tím, jaký nejlepší úplatek bych mohl pro kruté Orgy sehnat. Nakonec jsem se rozhodl, že sexshop i zlatnictví pro letošek vynechám... Po hodince jsem už sprintoval na bus a vysílal tichou motlitbičku nebesům - ať je to dnes můj poslední běh, ať moc neprší a ať si cestou z krpálu nerozbiju ciferník ještě před hrou.

Do Tyršových sadů na startovní stanoviště jsem dorazil kolem tři čtvrtě na devět s pocitem, že nejhorší už mám za sebou (je někdy až podivuhodné, jak moc se člověk může mýlit... ). Oba týmy už seděly na lavičce, a tak jsem jim rozdal šifrovací pomůcky pomůcky a pexesa (totiž, co si člověk neudělá sám...) a šel nás zaregistrovat. Ihned jsem se pokusil podplatit krutorgy třemi tak krásně šťavnaťoučkými hruškami, že jsem si pak celý den nadával, proč jsem jich nepořídil víc a nějakou si nenechal pro sebe...

Start proběhl poměrně úspěšně.. zatím co se ostatní dobývali do obálek, naše týmy vydržely ještě notnou chvíli v družné zábavě. S heslem, možná nejsme nejrychlejší, ale nejhlučnější určitě, se nakonec naše druhá část vedená Grifinem odebrala „luštit“ do nejbližšího restauračního zařízení. První šifra probíhala poměrně dobře, prozkoušel asi osm slepých cest a několik hloupých nápadů, než přišla nápověda. V tom se v sadech zvedla půlka týmů a šla se podívat na dolíky, které nám tam na kameni orgové vyseděli. Najednou nás osvítil blesk z čistého nebe a napasování brejlí na terč už bylo dílem slabé čtvrthodinky. Když jsme odcházeli, říkal jsem si, že kolem orgovského důlku snad chodí už celý Tyršuv sad... O tom, že je Botanická dlouhá ulice plná tisů, jsem věděl, ale že ten správnej budeme hledat skoro čtyřicet minut, to jsem tedy netušil! Nakonec jsme třetím průchodem vyzvedli druhou šifru a zamířili na plzeňský dvůr, do míst našeho studentského mládí. Do hospody zamířil po mobilní dohodě i druhý tým s tím, že si raději počkají na deadku, než aby se trápili ještě chvíli s tím špatně vybarveným terčíkem... Z jejich vyprávění jsem pochopil, že do jejich tříčlenného týmu již zapadlo deset piv... Dobrý začátek. Všichni (až na mě s plným batohem navařeného jídla) se pustili do stejků a svíčkových a stůl se opět zazlatil božským mokem... Já jsem zatím začal luštit druhou šifru s tím, že už mám taky hlad a na dalším stanovišti si určitě budu moci vytáhnout něco ze svých zásob. Krab posilněn prvním rychlým korbýlkem poznamenal, ze se ten vršek nějak divně dělí na dvojice. Najít a vyřešit morseovkovou šifru, pak pro mě bylo dílem necelých dvaceti minut. Zatímco jsem se díval, jak náš náš druhý tým dojídá a chystá se pokořit pexeso s citrónovníkem, jsem si objednal nějaký ten tekutý chléb, abych zahnal nejkrutější hlad. Po nějakých dalších pivních rundách začalo být v týmech už poměrně veselo, takže jsem raději otravoval krutorgy s tím, jestli je další stanoviště opravdu tak daleko.. tady bylo pěkně, teplo, útulno, pivno... Nakonec jsme ale vyrazili, jen druhý tým zde zůstával s tím, že oči mají dobré a po panáku v tom jistě něco vykoukají.

Když jsme se doploužili na další stanoviště, byli jsme velmi pobaveni smyslností foto šifry. A hned jsme v dobrém rozmaru začali uvažovat nad tím, ke komu by měl který výraz být přiřazen...  Asi po hodině dorazila i Griffinova část a když rozbalili šifru a viděli, že my jsme se zatím nikam dál nedostali, tak prohlásili, že se jdou prospat a že večer za náma přijdou.. Akorát Sparrow zůstal a tak jsme mu řekli, ať jde s náma.. Nápověda, že O je důležitým znakem, nás nikam daleko nedostala, protože mřížek kam jsem se snažil napasovat O-čka už jsem měl i tak plný sešit. Takže padla volba na přesun do kavárny a poslední půlhodinku před deadkou jsme raději zkoušeli přiřadit správné názvy obrázkům v pexesu, abychom to pak měli rychleji... Téměř hodinový přesun blátem, bahnem a trnitým křovím mi tajně namlouval, že GPS je pěkná věc, ale příště zůstanu raději věrný tradiční mapě ve VLASTNÍCH rukou...

Balonky… první, co mě napadlo, že jejich rozmístění, je trochu podobný brněnskýmu MHD, zalitoval jsem, že jsem si ho zapomněl vytisknout, a myšlenku zahodil jako přiliš namáhavou. Další hodinu jsme strávili analýzou jmen, grafickým protahováním ocásků a s teorií o praskání balónků. Nápověda mě donutila zaklít nad vlastní tupostí a Sparrow začal rozvíjet myšlenku, že je tak hloupej, že ten degen je určitě on, a že by si měl v práci zažádat o snížení platu pro tupost. Po chvíli jsme museli uznat, že naše dvanáct let stará polo-roztrhaná mapa není moc zastávky friendly, ale nakonec jsem to s Krabem nějak poskládal a začal číst řešení. Vzhledem k tomu, že na první pohled nic nevycházelo a čas na deadku už uplynul, byl jsem přehlasován s tím, že pexeso je hezčí a basta! Po chvíli jsem musel s politováním konstatovat, že pexesem bylo řešení získáno o celých pět minut dříve, než z balónků...

Následoval přesun na Loosovu, který jsme na náš tým zvládli téměř v rekordním čase, a ihned jsme suverénně zamířili k hřišti na stadionu s tím, že je velký a kulatý. Po prvním oběhu stadionu jsme museli konstatovat, že nikdo neví, jak vypadá jasan, a najít si ho na netu. Druhé kolečko nám napovědělo, že všechny jasany v okolí neobsahují šifru. To už jsem začínal mít opravdu velkou žízeň a evidentně jsem nebyl sám. Při třetím okruhu kolem hospody na stadionu jsem málem ztratil nervy a dal si pivo, ale číšník zrovna dlouho nešel a tak jsem vyrazil za Krabem, který přiběhl s hlášením, že tu za hřištěm je ohromná jasanová alej. Jakmile jsme dorazili na místo, začal jsem se ptát – kde že jsou ty slibované jasany. „No přece tady“. „To jsou akáty ty vole...!“ ... Zdeprimovaně jsme začli vytáčet krutého Ricka s otázkou, jestli jim na tom kulatým hřišti nikdo nešlohnul zadání... jaké to pak bylo překvapení, když nám hlavní Kruťas oznámil, že stadion prostě není správně kulatej a ať to zkusíme jinde... Následující proběhnuvší rozhovor v týmu musím cenzurovat... Každopádně jsme vyzvedli zadání a vyrazili se do nejbližší hospody pořádně posilnit.. Další piva udělala své a nám se konečně začalo dařit. Po třech pivech (kolem půl deváté večer) jsme bezpečně znali polohu šestého stanoviště v Řečkovicích... Ve chvíli rozhodování mezi dalším pivem, nebo cestou na šifru se ozvali vyspaní Griffins s Matěm, kde že se sejdem...  Takže nakonec padlo rozhodnutí. A) zjistit polohu cíle B) dát si další pivka až tam. Zjištění, že cíl je až u Zoo, značně podkopalo naši pivní morálku, ale když už i Griffins říkal, že tam dorazí, dali jsme si ještě rychlou plzeňskou třetinku na cestu a vydali se na cestu. A tak jsme po vynikajících 40 minutách autobusem, trolejí a dvěma tramvajema, stanuli před vytouženou hospůdkou u Štíra.

Pogratulovali jsme orgům k výborné hře a cvičně si během dvou pivních rund vyřešili šestou šifru než dorazil Griffins s Matěm. Protože obsluha zjevně neměla takovou výdrž jako my, zanedlouho muselo proběhnout bleskové rozhodnutí, kam se přesuneme dál. Po krátké konzultaci s Krutou Pájou už celá naše šestice směřovala směrem k centru. Zde musím poznamenat nastává nejsmutnější okamžik celé reportáže, protože Sparrov po desíti kouskách a Krab po pouhých šesti se nás rozhodli opustit a ostudně šli spát. Naštěstí Grif s Matěm byli vyspaní a Hanka neztratila odvahu ani duchapřítomnost a tak jsme vesele jeli na hlavák, kam nás nasměrovala sms od kruté Páji (byla holt na druhé straně přeplněného rozjezdu). Co mě nás hlaváku překvapilo, že zbytek kalící šifrovací komunity najednou zmizel a že asi Pája mezitím s ostatníma nějak přestoupila a zapomněla mě upozornit. Po mírném nažhavení mobilního spojení, jsme se tedy vydali za ostatníma pěšky na Veveří do podniku K2.

Cestou jsme samozřejmě nezapomněli doplnit hladinu whisky v krvi v Max original pub, ale i tak myslím, že tento přesun byl náš nejrychleji zvládnutý (žízní popoháněný) za celý krutoden.. V K2 nás přívítala příjemně vyhlížející servírka nepříjemnou větou „Už budeme brzo zavírat“, což nás samozřejmě neodradilo a ještě jsme na ní vyloudili devět kousků do týmu. Akční úkol „fotbálek“ tentokrát zvládla lépe dvojice ze spoluhráčského týmu a porazili nás s Hankou 3:1 na zápasy, takže jsme s Hankou usoudili, že míň pijeme, a rozhodli se to na následující čtyřrůžové zastávce vylepšit. Myslím, že tento úkol jsme zvládli ještě lépe než šestou šifru a tak jsme usoudili, že náš tým má prostě jen pomalý rozjezd. Následující řádky již musím cenzurovat, protože bych tím zřejmě padl v nemilost široké šifrovací veřejnosti kdybych Vás všechny napráskal, co se tu noc ještě dělo...

 

...

Shrnuto :

 

Výborně kruté šifry, zvlášť morseovka se moc líbila.

Skvělá atmosféra hry i nálada v týmu (o to jsme se starali velmi důkladně :-)

Hustá áftrpárty srovnatelná se Zimocem J

Fotbalový hřiště sice není úplně kulatý, ale zato bývá blízko výčep.

 

Za rok se těšíme zas.

                                                                                   Za týmy 412 a 412 Okřídlených sepsal Honza