DENÍČEK‎ > ‎

Sicílie 22. února

přidáno: 22. 2. 2017 13:06, autor: Karin Šubrtová   [ aktualizováno 1. 3. 2017 12:28 ]
Dnes jsem si potvrdila, že Zdeněk byl v minulém životě Sicilan. Jeho fantastické zvládání místního provozu nemůže mít jiné vysvětlení. Hned první den přestal používat blinkr s tím, že je to zbytečné, už jsme jeli i na červenou (tedy - nebyli jsme jediní a někdo troubil). A dnes na moji otázku, zda jsme na hlavní, nebo platí přednost zprava, odpověděl, že přednost má ten, co se víc cpe. K dnešnímu cíli jsme museli projet Katánií v době ranní špičky, takže zážitků bylo dost. A měly pokračovat... 
Vyjeli jsme na jižní stranu Etny k parkovišti u chaty Rifugio Sapienza ve výšce 1923 metrů nad mořem. Odsud jezdí
kabinová lanovka do vršku lyžařského areálu, asi 2500 metrů a dál se stoupá pěšky k vrcholu kráteru Etny. Ten nejvyšší se nachází v nadmořské výšce přes 3.300 metrů a tudíž je nejvyšší činnou sopkou Evropy. Vrcholek Etny, který vlastně tvoří čtyři krátery, je často schovaný v mracích, nebo spíše v kouří, který sama sopka vytváří. 
Zdeněk mě překvapil konstatováním, že abychom si to užili, půjdeme pěšky celou dobu. V létě se chodí delší pozvolnou cestou, ale na nás čekal výšlap sjezdovky až k horní stanici lanovky. Hned na počátku jsme potkali dva mladé Čechy se stejným nápadem, takže jsme se různě proplétali, byl čas i prohodit pár slov. Sjezdovka byla krásná široká modrá, ale i tak to byla neskutečná fuška. Počasí bylo jak vymalované, jasno, sluníčko, jen ten sníh... Já jsem si na tuhle příležitost vzala své vysoké boty na treking, Zdeněk má nízké Merelly s goretexem, jen Nik šel v botách, které hned pustily vodu dovnitř. Chlapi výšlap vcelku zvládli, ale já byla po dvou hodinách ostrého stoupání u vrchní stanice lanovky už hodně unavená. Zdeněk začal podle navigace zjišťovat, jak je to ještě daleko a jaké převýšení. A na to česká blondýnka zašvitořila:"To je skvělý, už jsme skoro v půlce!"  Souhlasím s Cimrmanovým výrokem, že jsou situace, kdy by se optimisti měli střílet....
Naši souputníci zamířili do hospody a my vzhůru. Cesta dál nebyla moc lepší, než kraj sjezdovky, přestože byla cesta mírnější, ovšem pokrytá sněhem, který rozjezdila rolba. Komu se nechce od lanovky šlapat ani nadále, může si totiž zaplatit, aby ho rolba s nástavbou odvezla do výšky 2.900. Po krátkém pokochání a procházce s průvodcem ho zase sveze dolů k lanovce. (Jak jsem zjistila, v létě se o totéž postará speciální náklaďák). Jen ta cesta je pořádně rozrytá. Ovšem ta dřina za to stála. Kolem nás se ukazovala fantastická panoramata. Kde jinde můžete vidět zasněžené sopečné kužely s mořem v pozadí.
Postupně se před námi ukazoval hlavní kráter Etny, odkud každou chvíli vyšel tmavý dým a dunivá rána, jak si sopka odfoukla. Než jsem se vydrápala do výšky 2.900, chlapi stihli vylézt na ještě jednu vyhlídku. Já jsem už nemohla, Nik byl úplně promočený a možná se o něj pokoušel úpal, jen Zdeněk byl plný sil. Tak jsme se dohodli, že se rozdělíme. Zdeněk zamířil sám k vrcholu kráteru, já s Nikem dolů k autu. Přístup ke kráteru je sice zakázaný, ale stejně se najde dost lidí, kteří tam lezou - v létě i v zimě.
Myslela jsem si, že bychom mohli sjet dolů lanovkou, ale za cenu 20€ za osobu jsme se rozhodli zdolat sjezdovku ještě pěšky dolů. Chvíli to trvalo, než jsme přišli na způsob, jak to zvládnout, takové opatrné lyžování na botách. Jen obloučky moc nešly dělat ...
Dole jsme se uhnízdil v autě a čekali na Zdeňka.  Zabralo to jen hodinu a půl. Ten mezitím vyšel po zvrásněném sněhovém poli přímo k úbočí dvou kráteru. Spolu s ostatními zamířil prudkým svahem ke kráteru Sud - est, který nevybuchoval. Druhá varianta, kráter Bocca Nuova, by byla hodně nebezpečná, protože občas při pufnutí vylétne jen kouř, občas také kamení. Zdeněk dokonce zahlédl kámen, který letěl takovou rychlostí, že trefil ptáka v letu a srazil ho k zemi. Nahoře to vypadalo jako u běžných islandských sopek, prohřátá půda rozpustila sníh, žlutá krusta sirných usazenin a silný sirný zápach ve vzduchu. Zpátky Zdeněk seběhl druhou cestou přímo k lanovce, která v létě nejspíš nebude schůdná. Navíc v létě se zde pohybuje mnohem více turistů a také průvodců, kteří se snaží bránit volnému pohybu.
Shrnuto: bolí nás nohy, jsme opálení, ale viděli jsme maximum. Takže spokojenost, i když to tak v některých chvílích nevypadalo.Výsledek obrázku pro etna erupce 2017
1. 3. 2017 - Dodatek:
Neuběhl ani týden a Etna se probudila k životu doopravdu. To, co bylo jen jako pufání a bublání, se změnilo v dlouhotrvající erupce. Záznam z prvního dne najdete na youtube nebo zde jiný pohled i ve dneHezká podívaná...




Comments