DENÍČEK‎ > ‎

Sicílie 20. února

přidáno: 20. 2. 2017 13:11, autor: Karin Šubrtová   [ aktualizováno 24. 2. 2017 11:45 ]
Ráno jsme zamířili na předměstí Palerma, městečka Monreale. Bohužel, doprava zde je hodně hustá (v obou významech tohoto slova), takže nám 10 kilometrů zabralo přes půl hodiny a způsobilo mi několik
zástav srdce. 
V Monreale jsme nevyužili placené parkoviště pod střechou, čímž jsme si postarali o dalších dvacet minut proplétání úzkými uličkami a chodci, kteří nám se stoickým klidem vstupovali přímo pod kola. Nakonec se nám přece jen podařilo zaparkovat. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie vypadá zvenku obyčejně, interiér ale přináší neskutečný zážitek. Je vyzdoben obrovským množstvím lesknoucích se skleněných mozaik, které mají pokrývat 6.500 m2 stěn. Ty popisují scény ze Starého i Nového zákona, od stvoření Adama a Evy, potopu světa až po zážitky z Ježíšova života. Narození, klanění králů, Ježíš krmí davy chlebem, léčí nemocné. Nad oltářem vévodí obrovská podobizna Ježíše ve všeobjímajícím gestu, další představují Madonu, evangelisty i další svaté, vše je vyobrazeno velmi barvitě na blýskavém zlatém pozadí. Katedrála představuje nádhernou ukázku normanské architektury z konce 12. století. Její zakladatel Vilém II. je pohřben v krásně zdobené kamenné hrobce v boční kapli, stejně jako jeho otec Vilém I. a další rodinní příslušníci. Když jsme se dostatečně vynadívali, zaplatili jsme si vstup na terasu, odkud byl další zajímavý výhled - na Palermo a okolí, ale také do areálu přilehlého kláštera. I ze shora bylo jasně vidět krásu rajského dvora i jeho blízkou inspiraci arabskou architekturou.


























Pak jsme přes Palermo zamířili k jihu. Zde nevede dálnice, ale hlavní silnice byla dobrá, bohužel se opravovala, takže na první půlce cesty jsme potkali osm semaforů a nespočet krátkých zajížděk. Ale i tak jsme před jednou byli v Agrigentu. Náhoda chtěla, že jsme našli první vhodné místo na zaparkovaní souhrou okolností přímo před naším budoucím ubytováním. Bylo rozhodnuto, že tudíž už nebudeme s autem vyjíždět, ale zbytek dne absolvujeme po svých. Po výborném obědě v místní trattorii jsme zamířili do dávné historie. Agrigento je vlastně středověké město na kopci (ano, zase na kopci), původní řecké město leželo přímo u moře. Mezi nimi leží Valle dei Templi, neboli Údolí chrámů. Představovalo chrámový okrsek původního města od 6. století před naším letopočtem, vše vystavěno v původním dórském slohu. Nejzachovalejší je chrám Svornosti (Concordia), téměř úplný je chrám zasvěcený bohyni Héře. Z ostatních zbyly jen ruiny, hromady kamenů a pozůstatky sloupů. Je zajímavé, že Diův chrám byl navržen ve velikosti, která by z něj udělala největší dórský chrám na světě, ale před dokončením ho zbouralo zemětřesení. Mezi chrámy krásně kvetly mandloně, pár mandliček jsme vzala i domů, zkusíme se vypěstovat vlastní...























Ještě před setměním jsme se vrátili do starého města a vyfuněli (tedy spíš já) na nejvyšší bod města, k vyhlášené katedrále z  roku 1000,
která je zasvěcena zdejšímu prvnímu arcibiskupovi, normanskému světci Gerlandovi. Ovšem chyba lávky...Kostel byl uzavřen kvůli rekonstrukci, ale vypadal, že žádná oprava už dlouho neprobíhá. Škoda...
Comments