Delší prózy‎ > ‎Světlo a tma‎ > ‎

Kapitola 8. - Otázky a žádné odpovědi

Sakamoto Yoshi se sklonil k zemi a zvedl z ní dívčiny brýle. Pak pokračoval dál až k Shiori.
Beze slova ji chytil za levou ruku, vytáhl ji na nohy a podal jí brýle. Počkal, než si je nasadila a pak se od ní odvrátil.
"Co tady děláš?" zeptala se konečně. Levou rukou si promnula pravou a zvedla k němu tvář.
Sakamoto Yoshi neodpověděl. Dál upíral pohled před sebe.
Zamračila se a přesunula se před něj. Zamávala mu rukou před očima, aby na sebe upoutala jeho pozornost. "Co tady -"
Znovu se pootočil, takže teď stál tváří ke vchodu, a konečně promluvil: "Myslel jsem si, že bys mohla být dost pitomá na to, aby ses do toho míchala, tak jsem si to šel ověřit. A jak vidím, vážně jsem se nemýlil."
"Cože?!" vykřikla. "Tvrdíš, žes sem přišel jen proto, abys viděl -"
"Jak naivní jsi," potvrdil podrážděně. "To je vše."
Rozčileně si stoupla před něj. Mračil se. "Aha... no... tak díky za pomoc. Je hezké, že je ve třídě někdo, kdo má o mě starost..."
"Nemám o tebe starost. Vlastně mě vůbec nezajímá, co děláš, ani kdo tě kdy chce zmlátit. Nic."
Vytřeštila oči. Už jen to, že stál před ní, popíralo vše, co právě řekl. "A to... od kdy?"
"Od teď."
"Proč?" zeptala se. "Myslím, proč jsi mi to přišel říct osobně?"
"Abys o tom věděla. Příště nečekej žádné dobré rady ani doprovod na ošetřovnu."
Shiori se zamračila. "Nečekala jsem to od tebe nikdy! Takže díky, za upozornění, že budu mít konečně klid!"
"Pro mě, za mě," pokrčil její spolužák rameny, obešel ji a zamířil k východu ze skladiště.
Shiori zamrkala. "Hej! Ještě jedna otázka!"
"Co zas?" zastavil se.
"Proč se tě bojí místní grázlové?"
"Bez komentáře," otočil se opět k odchodu.
"Hej! Sakamoto!" vykřikla rozčarovaně.
Aniž by se znovu zastavoval, pronesl: "Kdybych ti ještě nějakou radu dát chtěl, poradil bych ti zmizet dřív, než odejdu, protože oni se vrátí... ale já už se vracet nebudu, Aotaki."
"Co? Co?!" vykřikla Shiori. "Když mi nechceš radit, tak neraď!"
Sakamoto Yoshi neodpověděl, jen se za ní významně ohlédl, když vycházel ze dveří.
Shiori zaváhala, ale pak se spěšně rozběhla za ním. Samozřejmě mohla by se s nimi zkusit poprat, mohla by jim v nejhorším říct, kdo je, ale... pak už by to rovnou mohla vyklopit celé třídě. A Sakamoto... co si k čertu myslí? Co má za problém? Správně...
"Sakamoto! Co máš za problém?" dohonila ho."
"Otázka, kterou můžeš přidat na seznam," odpověděl.
"He?" byla jediná odpověď, na niž se Shiori zmohla.
Sakamoto Yoshi jí pouze věnoval pohled typu nedělej-že-nerozumíš a neodpověděl.
"Takže mi nic neřekneš?"
Na okamžik k ní sklopil pohled. "Ne."
"Trhni si!" obořila se na něj a rozběhla se do školy. Možná... možná, že když Sakamoto mlčí, ostatní budou sdílnější. Možná...

"Aotaki, jdeš pozdě," upozornila ji podmračeně sestra.
Shiori si jí ale vůbec nevšímala. Spolužáků bylo ve třídě stále velmi málo. Vlastně se vrátila jen Nagadova parta. Zamířila k nim.
"Proč jste zdrhali před Sakamotem?" zeptala se Nagada.
Dotázaný krátce uhnul očima k učitelce, jež začala poslouchat. Pak se ušklíbl. "Zeptej se ho sama."
"Nechce mi nic říct."
"Co je mě do toho? On tě přišel zachránit, jeho se ptej."
Při slově "zachránit" se všichni, kdo se ještě o jejich rozhovor nezajímali, prudce otočili a upřeně se na Shiori zahleděli.
"Co je?" vyhrkla rozpačitě.
Miura Osamu se ušklíbl a ukázal jí zvednutý palec. Vzápětí jej ale  pomalým pohybem otočil dolů, kde ho nechal.
"Co?!" nechápala dívka.
"Jsi vyřízená, Aotaki. Teď, když se všichni dozví, že to táhneš se Sakamotem, neštěkne po tobě ani pes," uchechtl se Nagada.
"Proč?!"
V tu chvíli vešel do třídy Sakamoto Yoshi. Na nikoho se ani nepodíval, zamířil rovnou ke své lavici, kde si sedl, vytáhl z ní papír a začal na něj cosi čmárat.
"Sakamoto, jdeš pozdě," zkusila to ještě Moriko.
Shiori se prudce otočila, jakoby si teprve teď uvědomila, že je její sestra ve třídě. Chvíli na ni zírala s otevřenými ústy. Přemýšlela, co všechno mohla slyšet, a když si uvědomila, že musela slyšet všechno, zděsila se, co z toho může vyvodit. Přelétla očima z Moriko na Sakamota. "Vím, že jsi její sestra," prolétlo jí hlavou. Jasně. A nikdo jiný to neví.
Prošla k Sakamotovi a zastavila se před jeho lavicí. Nevěnoval jí pozornost.
"Ehm," odkašlala si. "Sakamoto... můžu... můžu si s tebou promluvit?"
Zvedl hlavu.
Shiori čekala, co řekne.
"Mluv," vyzval ji po chvilce ticha.
"Venku..." kývla nejistě ke dveřím.
"Proč?"
Přešlápla z nohy na nohu. "Prosím..."
"Co za to?" zeptal se.
Na okamžik zaváhala. "Coko... cokoli budeš chtít."
Přimhouřil oči a zacukaly mu koutky. Zvedl se. "Jdeme."
"Máme hodinu!" ozvala se Moriko.
Sakamoto Yoshi se na ni zahleděl. "Tak se bavte," odtušil.
Shiori se raději po sestře ani neohlédla.