naceněno na: 160 euro
Embedded Files
naceněno na: 100 euro
naceněno na: 100 euro
naceněno na: 60 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 60 euro
naceněno na: 60 euro
naceněno na: 90 euro
naceněno na: 80 euro
naceněno na: 80 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 80 euro
naceněno na: 160 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 120 euro
naceněno na: 180 euro
naceněno na: 160 euro
naceněno na: 100 euro
naceněno na: 160 euro
naceněno na: 140 euro
naceněno na: 100 euro
naceněno na: 100 euro
naceněno na: 160 euro
kurátor: Aleš Kauer (nakladatel, hudebník, básník a výtvarník)
Jakuba znám déle než Natálii. Když jsem je však naposledy navštívil, měl jsem pocit, že znám Natálii odjakživa.
Oba nabízejí sympatické tendence outsiderů – samouků, přestože jsou školení a nadále využívají možností učit se, třeba i prostřednictvím zahraničních stáží… Proto dnes není Natálie zde v Brně, ale tvoří ve španělské Granadě, Jakub odjíždí za ní.
Co mě osobně baví na výtvarné tvorbě Natálie a Jakuba, je přesah k neviděnému, tedy fragment, jenž je ze své podstaty vždy částí celku /ne/viděného. Když jsem si prohlížel tato díla v jejich ateliéru, uvědomil jsem si, kolik je toho do Brna nepřemístitelného, kolik toho zůstane ve stodole Starého Pelhřimova.
SOUHRA
Otázka zní: Trváte na souhře? Pokud ano, pak co to je souhra? Pro někoho i oxymóron – hádka. Pro někoho naladění, pro jiného den bez jediné změny, pro dalšího vidění stejného obrazu, může to být totožnost i rozdílnost…
ta škála je široká, na moji otázku nelze v důsledku odpovědět. Bylo ale důležité si ji položit.
K dvojobrazu není třeba shody, jen nějaké souběžnosti, která je nejživější ve chvíli, kdy je nepředvídatelná, neboť je neustále proměnná. Dvojobraz jako způsob a princip proplétání se v nekonečné hře vzájemného pronikání.
Aby z JÁ bylo MY, je třeba jemných naschválů, které se vzájemně motivují, povyšují, jsou novým prvkem, dalším vrstvením pocitu.
Natálie a Jakub se vrátili z Paříže, odkud si dovezli skici, fragmenty, úryvky. Ovšem nikoli jako já, když jsem byl začátkem července v Berlíně a dovezl si kus Berlínské zdi. Oni na to šli jemněji, pocitověji. Nezajímají je čitelná písmena výloh a marketů, zajímají je nečitelná písmena malovaná černou konturou grafity. Zajímá je iluzivní motiv, znak. Jasně a nezaměnitelně zobrazující přítomnost, která už neexistuje – hmatatelná neexistence ducha. Ostatně Paříž už je jen iluzí a Berlín minulostí, vše pošlapáno turismem a zdevastováno automobilismem.
DIALOG
V jejich dialogu tedy není potřeba shody. Vzorce, repetice a nové nápady se objevují, jsou zaznamenány, ale mizí pod vrstvami; jsou spíš rytmem o jiné délce, souběžnosti, následnosti.
Pod novou vrstvou barvy (dojmu) mizí jen a pouze zbytečnosti. Vymýváním, odtónováním jedné z nich vzniká barevný vzorek, savost materiálu zvýrazní strukturu. Šířením světla se rodí další variace na konkrétní barvu a její odstíny. Podstata ale zůstává jako květina ve větru, jež se dere skrze městská úskalí, nečeká na utrhnutí a je rámcem něčeho dalšího. To, že se zde vůbec objevují květiny, má svoji poněkud drsně pragmatickou logiku – snesou jakoukoli barvu, snesou konkrétnější tvar, snesou krásu.
Aleš Kauer
Vybrali jsme pro zahájení výstavy možnost hudebního komentáře.
Interpretace japonského současníka Maki Ishiho akordeonistkou Žanetou Vítovou.
www.jakubminaru.cz
Page updated
Google Sites
Report abuse