Fritz Peters: Gurdjieff remembered (1971, Red Wheel/Weiser), kapitola 24:

Jednou během obecné diskuze o „úpadku vědění a věd“ v moderním světě, zmínil Gurdžijev téma astrologie. Tvrdil, že mnoho století před námi to byla „opravdu skutečná věda“ a hodně odlišná od nynější představy astrologie. Jako příklad způsobu jakým byla „zkulturněna a překroucena“ říkal, že astrologická znamení byla původně „vynalezena“ pro zachycení určitých charakteristik proti kterým měl daný jedinec bojovat – nebo zápolit – během svého života na zemi.

Říkal, že jedinec narozený pod znamením a vlivem Berana by si – správně - měl pamatovat, že Beran byl symbol proti kterému měl zápasit, aby v sobě získal harmonii a vyváženost.

Štír mohl podle tohoto výkladu (samice zabíjí samce, když je páření dokončeno) být obecně interpretován jako „zabíjející“ znamení, ačkoliv nemyslel zabíjející ve fyzickém slova smyslu. Pokračoval dále a poukázal na to, jak Ryby a Blíženci jsou očividně dvě dvojitá znamení, ale že představovala dva různé druhy duality. U Ryb je ta dualita válčivá – dvě ryby, vázané k sobě (jak jsou někdy vyobrazeny na starých rytinách nebo malbých), ale usilující o zrušení této vazby mezi nimi – jinými slovy, Ryby musí usilovat proti sebe-rozvratným tendencím v jejich vlastních povahách. Blíženci naproti tomu představují slučující dualitu a usilování bylo tedy proti vzájemné provázanosti a směrem k oddělenosti. Střelec musí usilovat proti destruktivitě (šíp namířený proti světu) … a tak dále. Jednoduchá přímočará metoda byla najít co vaše znamení symbolizovalo ve vaší mysli a přirovnat to k vaším přirozeným znakům.

Gurdžijev neprobíral jednotlivé znamení podrobně, ale naznačil, že když člověk zvládne objevit co v sobě za charakteristiku (nebo nutkání) znamení symbolizovalo nebo reprezentovalo, tak by si člověk pak měl připomínat, že takováto syntéza představovala ty elementy proti kterým měl bojovat celý život – dalo by se to nazvat „vestavěné překážky“ ve své vlastní podstatě, které jsou součástí klíče k „sebe-zdokonalení“ nebo růstu; nutné překážky stojící na cestě k rozvoji. Dodal, že jak bylo obvyklé ve všech velkých a dávných vědách, lekce nebyla nikdy sdělena přímo, dala se ale pochopit díky úsilí, a také že velká část problému byla v tom, jak patřičně sobě jedinec interpretoval význam svého znamení. Když půjdeme zpátky k Beranovi, jako vhodný příklad, říkal, že lidé narození pod tímto znamením nejenže by měli bojovat proti jejich tendenci „trkat“ (nebo rozrážet) v různých situacích a za různých okolností, ale že záleží také na tom, jak si interpretují to „trkání“ a na jejich osobním rozboru a pochopení způsobů, kterými se tato nutkavá charakteristika projevuje. Toto znamení je jinými slovy klíčem – indikací – pro všechny narozené pod ním, ale jelikož se každý individuálně liší, je třeba aby si, sami pro sebe, našli patřičné způsoby jak se toto znamení v jejich individualitě projevuje.

Upozorňoval, že konkrétně osobním hledáním a analýzou takovýchto charakteristik je obvykle možné najít stopu, když je tedy člověk schopný objektivně pozorovat charakteristiky uvnitř něho, se kterými je neúměrně ztotožněn. Říkal, že i když je velmi těžké pozorovat své osobní předpojatosti a „příjemné charakteristiky“ se skutečnou objektivitou, je to nicméně nutné, aby se člověk mohl sám posoudit správně. V tomto mohou být užiteční jiní lidé, protože skrze ně je možné pozorovat účinky (na nich) svých vlastních vracejících se individuálních manifestací. Jeden z možností jak v sobě objevit tyto věci, se kterými jsme ztotožněni, které máme rádi a na které jsme pyšní (ač možná vcelku nevědomě), je frekventovanost jejich opakování ve vnějších projevech – v jednání s ostatními lidmi. Takovéto opakující se projevy mohou být první stopou k našim „marnostem,“ a které by měly být vykládány ve vztahu s charakteristikami našeho astrologického znamení.

Při pokusu podat lehko pochopitelný, hypotetický a velmi očividný příklad, říkal, že když určitý jedinec bude pozorovat, že v jeho jednání s lidmi projevuje jisté, neustálé a opakující se naléhání, že „bude po jeho,“ a ten člověk bude někdo narozený pod znamením Berana, východisko je vcelku zřejmé. Naučit se jak, vědomě, nenaléhat. Kdyby Ryba také takto „naléhala,“ to naléhání by mohlo být vysvětlováno jako „jednostranné“ naléhání; a mělo by být nutné, vědomě, „naléhat“ i druhou stranou své povahy.

Když by se člověk narozený pod znamením Berana naučil nenaléhat při jeho jednání s druhými lidmi (předpokládáme-li, že shledal, že tak činí), minimálně by se poučil o možnosti nebýt naléhavý v jeho vlastním zápolení pro růst nebo vývoj. Jakýkoliv navracející se projev (jakýkoliv nevědomý zvyk) je, nutně, forma slepoty tím, že opakující se projev, svým vlastním působením, zabraňuje vědomé aktivitě.

Při vztažení této poměrně obecné konverzace ke Gurdžijevově „práci“ nebo jeho „metodě“ jsem osobně mohl vyvodit pouze to, že se jedná o poměrně jasný příklad jeho učení – v zásadě se mi zdálo, že diskuse zdůrazňovala potřebu neustálého vnitřního boje, který byl obecně základem jeho metody – cokoli, co udržuje pod kotlem oheň. Cokoli, včetně astrologie.

Nejjednodušším ukazatelem cesty, který v diskuzi o astrologii a znamení zvěrokruhu dal, bylo dávání si pozor na věci v sobě, které „milujeme“ – ač to byly fyzické, emocionální nebo mentální projevy, nutkání, zvyky, nebo charakteristiky (dal na výběr ze škály pojmů). Když „milujete“ své ruce jako fyzický rys – toto byl určitý druh stopy; něco mající dočinění s používáním nebo funkcí rukou. Když jste „miloval“ nebo si „hýčkal“ sklon k výmluvnosti, byla to další stopa. Nebo když jste miloval nebo byl hrdý na skutečnost, že jste vždy „čestný“… další stopa. A tak dále. Není to moc, co se týče odpovědí, ale jak opakovaně zdůrazňoval, neexistují žádné odpovědi, krom těch, na které přijdete sami.

P.D. Uspenskij - Hledání zázračného (2011, Malvern), kapitola 17:

Uvedu jeden rozhovor, který je typickým příkladem Gurdžijevových metod. Procházeli jsme se parkem. Bylo nás pět a Gurdžijev. Jeden z nás se ho zeptal, jaký názor má na astrologii, zda je na oněch více méně známých astrologických teoriích něco hodnotného.

„Ano,“ řekl Gurdžijev, „záleží však na tom, jak jim rozumíte. Mohou mít hodnotu a mohou být bezcenné. Astrologie se zabývá jen jednou stránkou člověka, jeho typem, jeho podstatou – nezabývá se osobností, získanými vlastnostmi. Když tohle pochopíte, pochopíte také, co z astrologie má hodnotu.“

O typech jsme už předtím v našich skupinách mluvili. Připadalo nám, že věda typů je tou nejtěžší částí zkoumání člověka, protože Gurdžijev nám poskytl jen málo materiálu, neboť po nás požadoval naše vlastní pozorování a pozorování ostatních.

Šli jsme dál a Gurdžijev pokračoval ve výkladu toho, co v člověku na planetárních vlivech závislé být může, a co nikoliv.

Když jsme odcházeli z parku, přestal Gurdžijev mluvit a kráčel pár kroků pře námi. Nás pět šlo za ním a hovořilo. Cestou kolem stromu upustil svou hůlku – byla z ebenu a měla kavkazskou stříbrnou rukojeť. Jeden z nás se sehnul, zvedl ji a podal mu ji. Gurdžijev udělal ještě pár kroků, pak se k nám otočil a řekl:

„Toto byla astrologie. Rozumíte? Všichni jste viděli, že jsem upustil hůl. Proč ji jeden z vás zvedl? Každý ať mluví sám za sebe.“

Jeden řekl, že se díval jinam a neviděl tedy, že Gurdžijevovi hůlka upadla. Druhý řekl, že si všiml, že hůlka Gurdžijevovi neupadla náhodou, jako kdyby se třeba o něco zachytila, ale že záměrně uvolnil stisk a nechal ji vypadnout z ruky. To vzbudilo jeho zvědavost, a tak čekal, co se bude dít dál. Třetí říkal, že sice viděl, jak Gurdžijevovi hůlka upadla, ale že byl zrovna ponořený do svých úvah o astrologii a že se nadto snažil vzpomenout na něco, co Gurdžijev říkal už kdysi, a hůlce už tedy nevěnoval dostatečnou pozornost. Čtvrtý z nás viděl hůlku padat a chtěl ji zvednout, ale v tu samou chvíli ji už někdo zvedl a vrátil Gurdžijevovi. Pátý řekl, že nejprve viděl hůlku padat, a pak viděl sebe, jak ji zvedá a vrací Gurdžijevovi.

Gurdžijev nás s úsměvem poslouchal.

„Toto je astrologie,“ řekl. „V jedné a téže situaci uvidí a udělá jeden člověk jednu věc, druhý druhou, třetí třetí atd. A všichni přitom jednají v souladu s vlastním typem. Pozorujte tímto způsobem sebe a ostatní, a pak možná budeme moci mluvit o jiné astrologii.“