Čtvrtá cesta‎ > ‎

Principy učení

Cesta seberealizace Gurdžijeva
Jaké jsou principy a metody Práce?

1)  Je to práce se sebou, a ne s jinými lidmi nebo náprava zkaženého světa. Bez dosažení porozumění sobě samému (3. stav vědomí) je marné doufat, že lze dosáhnout objektivního, kosmického vědomí (4. stav vědomí). Je nutno nejprve poznat sebe sama, a teprve pak lze mluvit o dalekých cílech – o transformaci, růstu, evoluci. A přesto spousta současných duchovních směrů si duchovní vývoj představuje jako rychlý, spontánní skok do nirvány.

2)  Jak naznačuje samotný název – jedná se o práci, to znamená něco, co vyžaduje určité úsilí. Bez vědomého úsilí z naše strany se v našich životech nestane nic – věci se budou dít podle svého řádu, bez naši účasti. Úsilí předpokládá také určitou iniciativu ze strany hledajícího, a ne spoléhání na jiné nebo na štěstí.

3) Práce je zaměřena na všechny 3 úrovně lidského fungování zároveň – na tělo, emoce a intelekt. Tím se má vyvarovat jednostranného vývoje typického pro většinu klasických cest.

4) Klíčem Práce je pozornost – což je něco, co máme do určité míry pod svou kontrolou, oproti všem jiným věcem, o kterých se jen domníváme, že je vlastníme (svobodná vůle, jednotné „já“, vědomí, individualita...). Ta však vyžaduje také upřímnost k sobě samému. A právě to je podle Gurdžijeva nejtěžší věci na světě: „Abychom mluvili pravdu, musíme vědět, co je to pravda a co lež – především v sobě samém. A to nikdo vědět nechce.“ (Uspenskij, Hledání zázračného, s. 30)

5) Jedním ze základních principů je platba neboli utrpení. Porozumění nepřichází zadarmo a již sám fakt konfrontace toho, co se člověk domnívá a představuje, že je, s tím, jaký je ve skutečnosti (a před čím si zavírá oči), s sebou přináší utrpení a rozhodně není příjemnou, „pohodovou“ cestou. Pro lidské probouzení a další evoluci je nutný oheň utrpení, je nutno tření, boj mezi „ano“ a „ne“. Slovy R. Daumala: „Nechci poznat nic, za co jsem nezaplatil“.

6) Základním požadavkem je nevěřit ničemu kromě vlastní zkušenosti. Všechny principy, ideje, metody a názory autorit je možné brát pouze jako určité premisy, které je třeba ověřit. Práce k mystickým otázkám přistupuje vědeckým, experimentálním způsobem.

7) Přesto Gurdžijev zdůrazňoval nutnost školy, práce ve skupině a hlavně pod vedením těch, kteří se nacházejí na vyšších stupních vývoje. Sebe-rozvoj založený pouze na četbě a studiu nikam daleko nepovede.

8) Následování učení Gurdžijeva nevyžaduje odchod z normálního života do podmínek kláštera nebo poustevny. Naopak, právě náš každodenní život je nejlepším prostředím pro sebepoznání. „...Podmínky života, ve kterých se člověk nachází na začátku své cesty... se pro něj ukazují jako nejlepší ze všech možných... Tyto podmínky jsou pro něj přirozené, jsou člověkem samotným... Jakékoli podmínky, odlišné od těch, které vytvořil život, budou pro člověka umělé, a v takových umělých podmínkách jeho práce nebude moci zasáhnout všechny stránky jeho bytí zároveň.“ (Uspenski, Hledání zázračného, s. 67)

9) Na začátku Práce stojí určitá nezodpovězená otázka, nevyslovitelné přání, touha, cíl. Gurdžijev požadoval, aby každý, kdo u něj studoval měl i svůj vlastní cíl, který se třeba může s časem měnit. Bez cíle není skutečné motivace; všechno úsilí je utráceno mechanicky, jako pouhý další článek v řadě životních rozptýlení, kterými si zaplňujeme čas od narození do smrti.

 Cesta seberealizace Gurdžijeva nikdy nelákala zástupy lidí, nikdy neměla masovou popularitu. Proč je tomu tak – nesvědčí to o její relativní slabosti nebo neúspěšnosti? Důvodů je více. Předpoklad, že spíme, že jsme stroje, že nemáme vlastní „já“, vědomí, schopnost „dělat“ a dokonce ani být k sobě upřímní, je přinejmenším urážející. Chceme dělat velké věci, vidět svět jaký je, propojit se s Bohem a vesmírem, být nesmrtelní apod. – avšak Gurdžijev nám říká, že nemáme ani nejmenší představu o tom, co jsme, a že se celý náš život jen děje – bez nejmenšího vlivu z naší strany. Je to nepohodlné, znepokojující, a Práce výslovně očekává, že se budeme stavět do nepohodlných a nepříjemných situací za účelem sebe-pozorování. Navíc jsme předmětem Práce jen my sami, kdežto tak často máme chuť měnit okolní svět. To se rozhodně nekryje s klidem a „pohodou“, které jsou pro nás většinou tak důležité, ani nedává moc příležitosti k tak oblíbenému „mudrlantství“; Práce konec konců ani není „zajímavá“, naopak většině může připadat jako docela nudná – obzvláště v porovnání s tím, co vše se na „trhu osvícení“ nabízí.

Tím vším Práce odrazuje většinu hledajících duchovno, všechny ty, jejíchž motivací je ve skutečnosti přání sociálního kontaktu, naplnění osobních ambicí, zaplnění volného času děláním „smysluplné“ činnosti anebo pouhé uspokojení zvědavosti. S hrubou naléhavostí nám nastoluje otázku: co vlastně chceme od života? Výsledek je přímo závislý na vynaloženém úsilí – nijak jinak se nedá obdržet, třeba tím, že si zaplatíme a účastníme se semináře posvátných tanců.

Zde se zastavíme, protože naším cílem není vysvětlit principy, ideje a metody Práce. Těm, které by to snad mohlo zajímat, doporučujeme seznámení se základní literaturou:  „Hledáním zázračného“ P. D. Uspenského, jež nakladatelství Malvern ve spolupráci s pražským klubem G.I.Gurdžijeva chystá vydat na podzim 2011. V češtině dosud vyšlo pouze Uspenského dílo „Psychologie možného vývoje člověka“ (vydavatelství Křížek, 1998) a „Jednoduché vysvětlení idejí Práce“ od M. Nicolla, Gurdžijevova žáka (vydavatelství Malvern, 2009), sborník praktických textů Čtvrtá cesta - Praktický průvodce systémem seberealizace na základě učení G. I. Gurdžijeva (vydavatelství Malvern, 2010), René Daumal - A mlčení rozhání temnoty (vydavatelství Malvern, 2010). Ostatní dostupné knihy jsou vesměs neúplné a nedokonalé překlady a nelze je doporučit. Ovšem, jak jsme již zmínili, pouze knihy nestačí – seriózní zájemci by se měli pokusit najít živou tradici anebo alespoň podobně smýšlející skupinu lidí. Nicméně, ani to není zárukou žádného „pokroku“ – tím je pouze vytrvalé a vědomé úsilí každý den, ve všech životních situacích.




Comments