Čtvrtá cesta

Žijeme v době, která je na první pohled velice příznivá duchovnímu vývoji. Člověk, který hledá, může v současné době narazit na obrovské množství spirituálních cest, jež vyhovují odlišným typům lidí. Tyto cesty mají různé požadavky a nabízejí různé metody k dosažení cíle; ten cíl je však u všech jeden a též – ať mu říkáme jakkoli: osvícení, probouzení nebo seberealizace, nirvána, království nebeské nebo dosažení objektivního stavu vědomí. Ovšem, příznakem dnešní doby je také tvrdě konzumní vztah k duchovním cestám. Dostupnost a svoboda výběru nám dávají iluzi, že máme nárok a možnost praktikovat jakoukoli tradici, zatímco si myslíme, že zaplacením kurzu, workshopu nebo privátního lektora si zajišťujeme také porozumění tomu, co dostáváme. Anebo se třeba domníváme, že duchovní praxe je něco, co stačí dělat v určitou přesně stanovenou dobu – jednou, dvakrát, desetkrát týdně – abychom se, poté co určený čas uplynul, vraceli do normálního života.

Ty, kteří si uvědomují nedostatky takových forem myšlení, se pokoušejí dostat ke skutečným, nefalšovaným pramenům vědění a k praktikám, které mohou poskytnout skutečnou duchovní transformaci. Jednou z těchto cest je i učení Georgije Ivanoviče Gurdžijeva. Tato cesta, které se říká často 4. cesta, Systém nebo jednoduše Práce, je praktickým způsobem seberealizace v podmínkách normálního života. Jejími cíli jsou dosažení tzv. 3. a 4. stavu vědomí – poznání sebe sama a poznání světa takový jaký je.

Gurdžijev se narodil v 70. letech 19. století v arménsko-řecké rodině, v raném mládí vyrazil na cesty za poznáním a v následujících dekádách objel velkou část starého světa a získal přístup k různým tradicím, řádům a učením. Po svém návratu do Evropy začal učit, nejprve v Rusku v období 1912-1918, pak po útěku před revolucí přesídlil do Istanbulu, Berlína, Londýna a nakonec Paříže, kde až do své smrti žil. V dvacátých letech svou práci prováděl ve větším společenství tzv. Institutu harmonického vývoje člověka, později se více soustředil na psaní a vyučoval menší skupiny a jednotlivce, ve svém bytě a po pařížských kavárnách. Zemřel v roce 1949 a zanechal po sobě několik zdrojů umožňujících následování jeho systému – mnohasetstránkové dílo „Vše a všechno“; duchovní hudbu; posvátné tance a také jim zasvěcené žáky, kteří jeho odkaz předávají dál, až do dnešních dnů.

Podřízené stránky (2): Principy učení Tance - pohyby
Comments