Individuální Práce

Základem cesty sebepoznání a seberealizace, které Gurdžijev říkal Práce, je pravidelné a vytrvalé osobní úsilí. "Nefilozofuj, dělej své cvičení!" vykřikl na jednoho žáka ve své pařížské skupině - a to samé platí i o nás. Teoretické poznatky jsou důležité, avšak pro to, aby člověk skutečně začal pracovat na sobě, je třeba něco více.

Metoda Gurdžijeva se z vnějšího pohledu skládá z meditací (takzvaných "sezení"), vnitřních cvičeních, sdílení zkušenosti na setkáních s jinými, účastí na tzv. Pohybech nebo Tancích, fyzické práci různého druhu apod. Podstatná je ale vnitřní náplň těchto praktik, které při pouhém kopírování ztrácí to, co je ve skutečnosti oživovalo, a stávají se jen prázdnými obálkami.

Skutečným zájemcům proto v osobní formě předáváme, obrazně řečeno, mapu a kompas, které jim umožní vydat se na cestu do svého vlastního nitra. Jedná se o sérii základních cvičení, které jim umožní nastartovat individuální Práci v duchu učení Gurdžijeva.

Pokud máte o něco takového zájem, napište na mail: gurdzijevpraha@gmail.com

A nyní následuje krátké shrnutí principů a metod Práce se sebou samým.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Jaké jsou principy a metody Práce?

1) Je to práce se sebou, a ne s jinými lidmi nebo náprava zkaženého světa. Bez dosažení porozumění sobě samému (3. stav vědomí) je marné doufat, že lze dosáhnout objektivního, kosmického vědomí (4. stav vědomí). Je nutno nejprve poznat sebe sama, a teprve pak lze mluvit o dalekých cílech – o transformaci, růstu, evoluci. A přesto spousta současných duchovních směrů si duchovní vývoj představuje jako rychlý, spontánní skok do nirvány.

2) Jak naznačuje samotný název – jedná se o práci, to znamená něco, co vyžaduje určité úsilí. Bez vědomého úsilí z naše strany se v našich životech nestane nic – věci se budou dít podle svého řádu, bez naši účasti. Úsilí předpokládá také určitou iniciativu ze strany hledajícího, a ne spoléhání na jiné nebo na štěstí.

3) Práce je zaměřena na všechny 3 úrovně lidského fungování zároveň – na tělo, emoce a intelekt. Tím se má vyvarovat jednostranného vývoje typického pro většinu klasických cest.

4) Klíčem Práce je pozornost – což je něco, co máme do určité míry pod svou kontrolou, oproti všem jiným věcem, o kterých se jen domníváme, že je vlastníme (svobodná vůle, jednotné „já“, vědomí, individualita...). Ta však vyžaduje také upřímnost k sobě samému. A právě to je podle Gurdžijeva nejtěžší věci na světě: „Abychom mluvili pravdu, musíme vědět, co je to pravda a co lež – především v sobě samém. A to nikdo vědět nechce.“ (Uspenskij, Hledání zázračného, s. 30)

5) Jedním ze základních principů je platba neboli utrpení. Porozumění nepřichází zadarmo a již sám fakt konfrontace toho, co se člověk domnívá a představuje, že je, s tím, jaký je ve skutečnosti (a před čím si zavírá oči), s sebou přináší utrpení a rozhodně není příjemnou, „pohodovou“ cestou. Pro lidské probouzení a další evoluci je nutný oheň utrpení, je nutno tření, boj mezi „ano“ a „ne“. Slovy R. Daumala: „Nechci poznat nic, za co jsem nezaplatil“.

6) Základním požadavkem je nevěřit ničemu kromě vlastní zkušenosti. Všechny principy, ideje, metody a názory autorit je možné brát pouze jako určité premisy, které je třeba ověřit. Práce k mystickým otázkám přistupuje vědeckým, experimentálním způsobem.

7) Přesto Gurdžijev zdůrazňoval nutnost školy, práce ve skupině a hlavně pod vedením těch, kteří se nacházejí na vyšších stupních vývoje. Sebe-rozvoj založený pouze na četbě a studiu nikam daleko nepovede.

8) Následování učení Gurdžijeva nevyžaduje odchod z normálního života do podmínek kláštera nebo poustevny. Naopak, právě náš každodenní život je nejlepším prostředím pro sebepoznání. „...Podmínky života, ve kterých se člověk nachází na začátku své cesty... se pro něj ukazují jako nejlepší ze všech možných... Tyto podmínky jsou pro něj přirozené, jsou člověkem samotným... Jakékoli podmínky, odlišné od těch, které vytvořil život, budou pro člověka umělé, a v takových umělých podmínkách jeho práce nebude moci zasáhnout všechny stránky jeho bytí zároveň.“ (Uspenski, Hledání zázračného, s. 67)

9) Na začátku Práce stojí určitá nezodpovězená otázka, nevyslovitelné přání, touha, cíl. Gurdžijev požadoval, aby každý, kdo u něj studoval měl i svůj vlastní cíl, který se třeba může s časem měnit. Bez cíle není skutečné motivace; všechno úsilí je utráceno mechanicky, jako pouhý další článek v řadě životních rozptýlení, kterými si zaplňujeme čas od narození do smrti.