Gurdžijevovy tance - pohyby (Movements)

Od roku 2010 organizujeme pravidelné semináře Gurdžijevových tanců - pohybů. Probíhají pravidelně 6-8 krát ročně pod vedením Maji Möser Thimm, přímé žákyně J. G. Bennetta z jeho sherbornského období. Maja dlouhá léta spolupracovala s holandským pianistou a učitelem Tanců Wimem van Dullemanem a také s jinými učiteli, jako jsou Solange Claustres, John Wilkinson nebo George Bennett.

Semináře Tanců umožňují zakusit přímé působení Gurdžijova učení na naše tělo, mysl a emoce. Osvojením si základních pracovních nástrojů: záměru (intention), pozornosti (attention) a tělesného vnímání (sensation) je možné blíže poznat tyto základní tři složky a postupně je harmonizovat. Semináře probíhají v angličtině (v případě nutnosti tlumočení do ČJ zajištěno) a jsou otevřené i novým zájemcům. Pro bližší informace a přihlášky pište na e-mail: info@gurdjieff.cz

Termíny seminářů v tomto roce

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Všichni opravdoví Učitelé volí praktický přístup a v Tancích je Gurdžijevova vnitřní práce na probuzení uváděna do praxe. V těchto pohybech a tancích jsou shrnuty Zákony evoluce a lidského vědomí. Ukazují nám, jak a jakým směrem se musí ubírat vývoj a jako takové jsou 'školou' v pravém slova smyslu.

Když jsem použila slovo 'zákon', tak musím dodat že v literatuře často lidé zmiňují Gurdžijevovy 'psychologické' a 'kosmologické' zákony. Tato slova pro mě nejsou dost přesná. Slovo 'psychologické' je příliš omezují, příliš omezené a slovo 'kosmologické' příliš mlhavé. Nejlepší by bylo se tomu druhému slovu úplně vyhnout.

Rozeznáváme různé druhy Tanců: rituální pohyby, modlitby, dervišské tance, pohyby řídící se matematickými vzorci, 'obrazové' Tance v kterých se tanečníci rozestavují do určitých sestav a Tance určené především pro ženy. Ale cíl všech těchto Tanců je neměnný: všechny Gurdžijevovy Tance jsou modlitby. Během soukromého rozhovoru s Gurdžijevem jsem mu řekla, jak hluboce jsem pokaždé jeho Tanci pohnuta. Odvětil jen: 'Ano… je to lék…'

Tyto tance nemají nic společného s hledáním extáze nebo osvícení. Vyžadují přesnost a odhodlání. Stručně řečeno kázeň. To mají společné s původními orientálními bojovými uměními. Tělesné postoje musejí být zaujímány přesně. I ta nejmenší odchylka, lehce skloněná hlava nebo nedbalý úhel paže, mění nejen vzhled ale účinek pozice. Mění se něco důležitějšího: vnímaní sama sebe, které je vyvoláno tělesným postojem. Každý postoj odpovídá vnitřnímu stavu.

Nedávno jsem se skupinou studentů zkoumala egyptské a ranně křesťanské postoje a gesta. Zjistili jsme, že každá změna, třeba levá ruka místo pravé nebo vzdálenost ruky od hrudi, vytvořila velmi odlišnou rezonanci a vyvolala v nás jiný pocit. Stejný princip, ale v mnohem větší míře, platí pro Tance. Pozice musejí být především zaujímány bez zbytečného svalového napětí, protože to způsobuje nejen ztrátu energie, ale také dochází k omezení volného oběhu tělesných tekutin. Abychom byli schopni provádět tyto tance, musíme být v prvé řadě naprosto upřímní, přijmout vnímání sebe sama neovlivněné emocemi nebo sentimentalitou.

Musíme rozvinout výjimečný typ pozornosti, abychom zabránili zmatku, který je výsledkem složitých a asymetrických pohybů. Musíme naše myšlenky vědomě soustředit na časový sled, rozvíjení tance a musíme dokázat vokalizovat slova, která k tanci patří nebo jim dovolit v nás zaznít. Takto je samo tělo prožívá svým vlastním způsobem. Rozdíl mezi teorií a praxí se ukáže, když dojde na kontakt s tělem. Všichni si myslí, že s ním mohou nakládat, jak se jim zlíbí. Není tomu tak a veškeré teoretické znalosti budou jalové dokud nezačne být tělo aktivní.

Potom jsme pohnuti novým viděním nás samotných, hudby a skupiny jako celku. V tomto vidění si uvědomujeme, že jsem součástí nepochopitelné objektivní konstrukce ohromné krásy. Stali jsme se součástí formy objektivního umění. Jinak řečeno, nacházíme se v situacích, v kterých zákony vědomí - a musím zdůraznit, že se to týká zákonů - můžeme zažít. Na okamžik jsme osvobozeni od našich zvyků, od zátěže naší kultury a společenského formování. Začalo být možné čisté vnímání, v kterém můžeme chápat evoluční zákony, a celý tento proces demonstruje to, co myslím uvědoměním si sama sebe. Shrnují to následující slova: praxe-vědění-probuzení a konečně nová a ucelenější otevřenost dalšímu zkoumání.

Gurdžijevovy tance jsou často nazývány 'posvátnými tanci', ale slovo 'posvátné' může vyvolávat nesprávné asociace. Proto používám slovo 'zkoumání' ve smyslu vnitřního zkoumání.

Když srovnám tyto tance s moderním baletem, například s Béjartem, tak nemám pocit, že by byly z technického hlediska snáze proveditelné: naopak, ta asymetrie je obtížnější. Tím nechci říci, že moderní balet nevyžaduje tvrdou a tvořivou práci. Často jsem si všimla v tradičních orientálních tancích, že vnitřní přítomnost tanečníků neodpovídá tomu, co jejich tělo vyjadřuje. Podle výrazů jejich obličejů se zdá, že chybí hluboká rozvážnost, která je tak charakteristická pro Tance.

(Úryvek z rozhovoru se Solange Claustres)