Životopis

* 15. 7. 1872 – Stálec u Tábora (dnešní Stádlec)
+ 1. 4. 1943 – koncentrační tábor Dachau, Německo

otec: Josef Vaněk
matka: Rosálie Vaňková (rozená Mrázková)

STUDIJNÍ LÉTA

1884/1885-1887/1888
  • nižší gymnázium – Tábor (začíná přátelství s F. Bílkem)
1889/1890-1891/1892
  • vyšší gymnázium – České Budějovice
  • maturita 27. 6. 1892
1892-1896
  • kněžský seminář – České Budějovice
  • 1894 – účast na bohosloveckém sjezdu na Velehradě, inspirován projevy slovenských účastníků
  • 1894 – účast na sjezdu křesťansko-sociálního hnutí v Litomyšli
  • 1895 – studijní cesta na Slovensko
  • 1895 – literární debut v Almanachu Pod jedním praporem
  • vysvěcen 19. 7. 1896,
  • primice 26. 7. 1896 ve Stálci
PŘECHODNÁ LÉTA 1896-1897
  • 1896 – Pürles (Brložec) na Karlovarsku, pomocný kaplan
  • 1896 – uveřejnil v Novém životě esej o F. Bílkovi s názvem Sochař mystik
  • 1897 – Sudoměřice u Tábora, kaplan
  • 1897 – učitel náboženství v Březnici, Hoděticích a Černějšovicích
  • 1897 – promluvil na sjezdu časopisu Nový život o sociálnosti katolického umění
  • 1897 – vydal svou jedinou básnickou sbírku Sacerdotium
  • 18. 8. 1897 byl jmenován kaplanem v Pelhřimově, přistěhoval se v září
KAPLAN V PELHŘIMOVĚ 1897-1902
  • 1899 – inicioval objednávku nové křížové cesty do chrámu sv. Bartoloměje; podle návrhů Františka Bílka (který byl barvoslepý) ji maloval Viktor Foerster s výjimkou 11. zastavení (Přibíjení na kříž), které maloval sám Bílek; malováno 1899-1900 v Chýnově v Bílkově ateliéru
  • 1901 – inicioval pořízení jesliček do chrámu sv. Bartoloměje; ze dřeva je vyřezal Bílek, pozadí maloval Foerster
  • 3. 10. 1902 vyšlo první číslo homiletického časopisu Kazatelna, který založil, redigoval a do něj přispíval až do svého zatčení gestapem
  • 15. 10. 1902 zažádal o místo na Křemešníku
  • 8. 11. 1902 odešel na Křemešník
KŘEMEŠNICKÁ EXPOZITURA 1902 – 1907
  • 1. 3. 1904 byla z jeho iniciativy zřízena poštovna na Křemešníku
  • 1904 – na jeho přání Bílek zdarma vyzdobil Kapli mrtvých
  • 15. 7. 1906 vysvěcena křížová cesta na Křemešníku; realizace 1903 – 1906, zvítězil návrh Antonína Theina, k nim zhotovil terakotové reliéfy Foerster, sochu Kristova těla v Božím hrobě modeloval Antonín Bílek, bratr F. Bílka
  • 6. 12. 1906 jmenován děkanem v Pelhřimově
  • 1. 2. 1907 odešel z Křemešníka do Pelhřimova
PELHŘIMOV 1907-1918
  • 1907 – začal s dlouhodobou péčí o obnovu Děkanské zahrady
  • 1907 – podílel se na vzniku časopisu katolického hnutí zemědělců Venkovan
  • 1908, 1911 – účast na volebních akcích strany lidové
  • 24. 12. 1910 – zavedl tradiční hraní koled z věže kostela sv. Bartoloměje
  • 1911 – zavedl do chrámu elektrické osvětlení
  • 1914 – odmítl zvonit na počest rakouského dobytí Bělehradu, vyšetřován vojenským soudem (vyšetřování později zastaveno)
  • 1916 – nechal do Děkanské zahrady instalovat kamennou stélu s mozaikou Viktora Foerstera znázorňující Kristovu hlavu (Veraikon); okolo ní vytesal Bílek nápis „A zbav nás od zlého 1916“
  • 1917 – uchránil z chrámu sv. Bartoloměje před nucenou rekvizici nejcennější zvony sv. Bartoloměje (1802), sv. Floriana (1767) a měděný kryt věže
  • 1917 – na památku zvonů, které před rekvizicí zachránit nedokázal, napsal báseň v próze Loučení, která vyšla knižně s Bílkovou ilustrací
  • 28. 9. 1918 sloužil slavnou mši za samostatnost Československého státu
PELHŘIMOV 1918 – 1942
  • 1919 – zařídil opětovnou instalaci barokního oltáře z roku 1663 do chrámu sv. Bartoloměje; oltář byl vysvěcen 30. 11.
  • 1919 – podílel se na založení Pražského večerníku (později Lid)
  • 1919 – 1929 byl členem krajských orgánů strany lidové
  • 1922 – založil Chrámové družstvo pro republiku Československou a do své smrti byl jeho předsedou
  • 1922 – byl u objevení renesančních psaníčkových sgrafit na chrámu sv. Bartoloměje, ta jsou roku 1924 zcela odkryta
  • 1924 – založil Informační věstník Chrámového družstva, do své smrti jej redigoval
  • 1924 – založil lidovou záložnu
  • 1925 – Chrámové družstvo zakoupilo purkrabský dům č. 17 a zařídilo jeho odborné zrestaurování
  • 1929 – dosáhl pořízení tří nových zvonů náhradou za zvony zrekvírované v 1. světové válce (sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Vojtěch)
  • 1930 – jmenován papežským komořím (získal titul Monsignor)
  • 1933 – nechal na vlastní náklady postavit domeček v Děkanské zahradě; původní domeček vyhořel v roce 1895, podle návrhu architekta Karla Pecánka a na základě akvarelové malby Josefa Soukupa byla postavena pouze jeho část známá jako altán
  • 1935 – zorganizoval eucharistický sjezd v Pelhřimově
  • 1935 – s Dr. Tatzauerem založil Matici křemešnickou a stal se jejím předsedou
  • 1935 – 1937 psal pro Týdeník z Českomoravské vysočiny na pokračování vzpomínky na řídícího učitele Josefa Zahálku z Křemešníka; tyto krátké útvary se staly podkladem románové kroniky Na krásné samotě, v Týdeníku vycházely pod názvem Křemešnický rechtor Zahálka
  • 1937 – papež Pius XI. jej jmenuje papežským prelátem
  • 1938 – v Pelhřimově vyšlo první vydání jeho románové kroniky Na krásné samotě
  • 1938 – v Pelhřimově vyšla jeho kronika Pelhřimov za války 1914 – 1918; jednalo se o sebrané zápisy z farní knihy z let 1914 – 1918, doplněné několika dalšími kapitolami
  • 1941 – dohlížel na důkladnou opravu kostela sv. Bartoloměje
  • 1942 – začal psát paměti, které již nedokončil (vyšly 1946 jako Vlaštovky se vracejí, podle Vaňkových pokynů je uspořádal jeho synovec Dr. Jan Menšík)
  • 3. 6. 1942 zatčen a přes Pacov a Tábor převezen do Terezína, odtud 31. 7. 1942 do Dachau
DACHAU 1942 – 1943
  • 1942 – v Praze vyšlo jeho poslední dílo, román Na srdci; Vaněk obdržel jeden propašovaný výtisk v balíčku s jídlem
  • 1. 4. 1943 – zemřel na následky dlouhodobého strádání, krutého zacházení a zápalu plic
Comments