Napalmně 2015



Už je to rok, co jsme se pár dnů před Napalmně se Zoubkem ozvali bezradnému torzu týmu Ešte sa dohodneme, Filipovi a Samovi, že na hru posílíme jejich řady. Od těch dob už jsme spolu prošli několika hrami a dalo by se říct, že spolu šifrovat chodíme tak nějak stabilně. A čím jiným to naše hezké první výročí oslavit, než dalším ročníkem hry, která nás loni tak nadchla. Letos k sobě přibíráme ještě Dršťkového havrana Martina, nebo Masového kašpárka Martina, kdo se v tom má vyznat.

Na sraz na hlavním nádraží přicházím v balerínkách a květovaných šatech rovnou ze soutěže ZUŠek, kde jsem celý den doprovázela žáky. I přes pokušení užít si alespoň pár prvních hodin hry jako dáma nakonec odcházím do ústraní vyměnit balerínky za pohorky a šaty za praktičtější a zabahnitelnější výbavu, a konečně vyrážíme na start, kde se shledáváme po nějaké době i s naší pražskou posilou Martinem.

Úvodní šifra (narozdíl od obvyklých startovních aktivit) nám tentokrát jde skvěle, Filip se blýskne svým předem naprogramovaným řešítkem hlavolamu, a tak doslova není co řešit. K Letohrádku přicházíme rozechvěle na druhém místě (tuhle poziční SMSku si schovám na památku) a předčasně nadšení pak na hodinu zakysneme na dvojce. Pokoušíme se pojmenovávat a seřazovat herce, aplikovat karty na zadání startovní šifry, paranoidně prozkoumáváme obal i gumičku, nic. Že chybí křížová sedmička, to nám dojde až po nápovědě. No, nevadí. Je lepší útočit ze zadních pozic :-)

Biblická šifra na Křížové se nám líbí a padá do deseti minut. Nechce se nám věřit, že skutečně máme jet do Modřic, a tak přelušťujeme konec šifry, snažíme se vymyslet autorské pojmenování hry flaška tak, aby mělo deset písmen a předposlední písmeno dalo D (Vole, pravdu!), nakonec nás přesvědčí informace, že kousek odtud jede tramvaj přímo do Modřic. V tramvaji si pouštíme na dobrou noc pohádku o tom, jak Pejsek a Kočička myli podlahu.

Před modřickou sokolovnou už je plno, čujeme nějaké zlo. Po vyzvednutí šifry zůstáváme venku na zahrádce. Naštěstí kluci poker celkem ovládají [nedovedu si moc představit, jak bychom jinak šifru luštili, mít víc zatvrzelých nekarbaníků, než jen mě] a po zbytek času jen odhadujeme, který z rovnocenných nabízejících se postupů bude ten správný. Modřice nejsou ani na naší mapě Brna a jejich většina ani na doporučené mapě, tak pomáhá až mobilní Mapy.cz a po chvíli míříme k "unakopci". 

Na kopci Na kopci fouká. Slovenští priatelia nevěřícně hledí na české filmy, pomalu a pracně přiřazujeme. Že jsou písmena u rastrů nápovědami s prvními písmenky filmů, nám dochází, až když už je šifra skoro vyluštěná. Nevíme, z čeho máme číst řešení, těch písmen je nějak moc. Naštěstí si po čase všímám, že se karty dají přikládat na papír, a i když se nám vítr podplacený konkurencí snaží práci zhatit, nakonec nám vyjde i číslo kóty. Jen to celé mohlo proběhnout trochu rychleji, jinak spokojenost.

Na kótě v lesíku se dlouho nezdržíme, jednopísmenný nápad padá hned a po mezitajence brzy i zbytek, jen nám ne a ne vyjít, do jaké vesnice se ke kostelu s lípou vydat. Málem už jdeme do Nebovid, až se nám nějakým zázrakem podaří vykoukat Želeš (pár nejasností při počítání slov ve větách, například "se" a "s"), navíc se nám zdá docela divné, že by název vesnice nebyl celý - proč? Nakonec se uklidníme tím, že název žádné z okolních vesnic není na šest písmen a míříme do Želešic, které jsou nejpravděpodobnější.

Ke kostelu přicházíme okolo půlnoci. Dnes už podruhé zarecituju zbytku týmu "Pěkná noc, jasná, v tu dobu / vstávají mrtví ze hrobů / a nežli zvíš, jsou tobě blíž / má milá, nic se nebojíš?" a po tomto krátkém intermezzu si sedáme na lavičku před kostelem, odkud zrovna odchází Hrošíci a Jádro. Chvíli bloudíme slepými uličkami, až Martin přichází s nápadem domečku z karet. My ostatní rychle jeho domněnku potvrzujeme a vymymšlíme zbytek postupu. Než nám začne být zima, zvedáme se a míříme k nivelačnímu bodu. Podle mě nejhezčí šifra letošního ročníku hry.

Usazujeme se na vzdálenějším okraji cesty od řeky, protože tam určitě bude o dost tepleji. I přes tuto skutečnost po chvíli vytahuju péřový spacák, který s sebou nosím na zimnější hry jako záchranu, a přehzuju ho přes část týmu. Zase karty. Po nevydařeném pokusu o Válku (tak dlouho to vycházelo!) nám přijde na mysl i Černý Petr a než si ho stačíme s Filipem zahrát, Martin se Zoubkem už hlásí řešení. Vyrážíme do kopce hledat sakra objekt. :-)

U kapličky se usazujeme na karimatky a tak nějak víme, co s tím - budeme prostě jenom přerozdělovat a znovu skládat balíček. Jen to má jedno úskalí - jsou tři hodiny ráno a my už sotva víme, jak se jmenujeme, natož pak abychom tuhle věc provedli úplně bez chyby, což je nutné, protože jinak nám vůbec nic nevyjde. Navíc nevíme, jak budeme číst, odkud kam, z rubu nebo z líce. Tak volíme variantu, ve které já diktuju (prstem si přitom ukazuju v čísla jako v první třídě ve slabikáři), Martin a Zoubek přeskládávají karty každý v jiném směru a zbytek týmu spí. Modlíme se, ať něco vyjde, a vychází "PIZONKY". Zoubek tvrdí, že to existuje, my ostatní se mu smějeme, co je to za blbost, nakonec se ukazuje, že to opravdu existuje, a tak tam jdeme.

Kousek od kóty v silném větru vyzvedáváme desítku a sedáme si na lavičku mezi coredump a Aplikované Hrošíky, svítá. Vítr i zima jsou vydatné, tak se balíme do všeho, co máme, a snažíme se na matice napasovat brailla, protože to by přece bylo tak pěkné. Není to on. Docela se touto možností zafixujeme a nejsme schopní od Brailla ukročit, protože nás nenapadá kam. Klávesnice napadne Zoubka až po nápovědě a usilovném civění do pomůcek. Pozdě, ale přece. Prozměnu cesta na kótu, prozměnu vítr. Na binární obrázek se nám chce napasovat eurobankovky. Když saháme do peněženky, netušíme, jak moc jsme blízko. Jenže barvy úplně nesedí a těsně ani rozměry, a tak bankovky zase schováváme a mrzneme dál. Po hodině si bereme nápovědu a další skoro hodinu se snažíme aplikovat kartičku pojišťovny na obrázek. Binárka v pěti řádcích je nakonec pěkný postup, i když se pro doluštění musíme se ztuhlými mozkovými závity přesunout o kus dál do závětří. 

Na mostku u Spáleného mlýna vzpomínáme na letošní Palapeli, Napalmí šifra nás ale zdržuje o poznání déle než "rok". Že se bude jednat o karty, už je nám tak trochu jasné, dokonce i pootočení karet vcelku rychle objevujeme, a počítáme symboly, které protne čára při správném umístění a natočení karty. Po hodině marných pokusů musím opustit tým - čeká mě totiž další část hry zvaná "po probdělé noci ze sebe udělej rychlou sprchou a mnoha kávami člověka a odjeď odzpívat večerní koncert se sborem" - a šlapu po vlastní ose do Střelic. Kluci po chvíli hlásí, že šifru prolomili, a přesouvají se na třináctku, kde si posedí až do konce hry, tou dobou já už vyčkávám na hlavním nádraží na vlak do Boskovic. 

Končíme nakonec na desátém místě, to jest stejně jako loni, ale za mnohem menšího haluzení a bez jediného deadu, za což jsme velmi rádi. 
Téma karet mě osobně trochu potrápilo, protože jsem celou dobu bojovala s pocitem, že klukům nemůžu být tak užitečná, jak bych za normálních okolnsotí ráda. Naštěstí i pomocných prací bylo vždycky dost, a tak jsem nemusela sedět na hanbě, a kluky za jejich nápady obdivuju (a odměňuju brownies!). Navíc mě trochu trápí druh šifer, ve kterých člověk zhruba tuší, co všechno by se s tím dalo dělat, ale šifra na nic z toho přímo nenavádí, a tak se metodou pokus-omyl musí vyzkoušet všechno. Tomu se občas snažily zabránit názvy šifer, ale jsem trochu radši, když na sebe navádí šifra sama. Loňský ročník se mi co do rozmanitosti šifer i terénu líbil o krapet víc, ale zároveň jsem si i letošek velmi užila. Ono to stejně celé je hlavně o atmosféře v týmu, která byla po celou dobu hry výborná, a díky tomu jsme si to (doufám všichni) skvěle užili. Děkujeme za hru, která nás příjemně potrápila, a už teď se těšíme na další, snad už bezkaretní rok :-)

Za Ešte sa dohodneme sepsala
Kristýna



Comments