Napalmně 2014


Loňský ročník Napalmně jsme pár dnů před hrou vzdali ve strachu z apokalyptického počasí a vysoké obtížnosti. Letos jsme si už nechtěli nechat hru ujít, přesto však byla naše účast až do poslední chvíle nejistá. Míša se protentokrát rozhodla posílit řady ROFLCOPTERu, Tom dal přednost výletu někam, kde nebude muset luštit žádné šifry, kolegové z Kalichu prohlásili, že už jsou na noční hry moc staří, Malenka ze strachu, že ji budeme nutit jít na hru rovnou z letiště, odložila raději přílet z Anglie až na úterý. Na ostatní sedla rýmečka, fandili Kometě, slavili narozeniny, měli další prapodivné výmluvy, popřípadě neodpověděli vůbec, a tak jsme se Zoubkem ještě ve středu ráno byli sami dva. Sama prozřetelnost zařídila, že se nám ve chvíli, kdy už jsme to chtěli vzdát, ozvali kluci z Ešte sa dohodneme, že jsou taky jen dva. Bylo tedy nasnadě spojit síly v mezinárodním týmu, na poslední chvíli jsem sehnala v Brně snad poslední dostupný výtisk předepsané mapy, hra může začít.

Přijíždíme se Zoubkem do Brna půl hodiny před startem, netušíce, že se zakrátko budeme stejnou linkou ubírat zpět, a nacházíme naše kolegy. Start u obelisku v Denisových sadech už je třetím startem u obelisku v Denisových sadech za poslední rok, ale stále je tam hezky, a jak je již dobrou tradicí, nad první šifrou zde opět trávíme celé mládí. Nerozcvičené mozky si odmítají přiznat fakt, že týden má sedm dní, musíme si na tuto informaci počkat až do první nápovědy, a pak už míříme na vlak do Adamova.

Cestou se zaobíráme barevnými trpaslíčky, chvíli bojujeme s jazykovou bariérou (osvětlení pojmů horký, hřad, hráz), průvodčí se zmateně prodírá přeplněným vagonem a ničemu nerozumí, naštěstí jsme brzy na místě a před Albertem v Adamově přicházíme na správný postup. Samotné řešení už je pak zábavnou kolektivní spoluprácí, a byť se možná podle některých šifrovacích kritiků jedná o princip starý a ohraný, pro mě se trpasličí šifra řadí k nejhezčím z celé hry. Číselná zase těší matematickou část týmu a brzy míříme strmým kopcem na kótu (v informacích o hře přece stojí, že hra je fyzicky náročná). Tam po chvíli hledání usedáme se šifrou do listí, část týmu ji touží rozstříhat, schováváme ted před Filipem nůžky a čekáme, až uplyne hodina, abychom si mohli napsat o nápovědu.

Následuje krátké intermezzo s mým SMS-failem. Po hodině totiž zjišťujeme, že jsem celou dobu posílala zprávy o naší poloze na špatné číslo (automaticky na to, ze kterého mi na jedničce přišla nápověda). Systém tedy vůbec neobdržel moje hlášení z žádné šifry, a tím pádem nám ani nedá nápovědu. Chvíli přemýšlím, zda se rovnou vrhnout po hlavě ze srázu dolů, ostentativně se zbičovat, nebo se odebrat domů, dokud je čas, nakonec ale jen dodatečně posílám naše pozice z druhé (jsme 43.), třetí (jsme 35.) i čtvrté (najednou jsme 23.) šifry (kluci mě zatí zabít nechtějí, a nebo to aspoň dobře maskují) a ještě než uplyne hodina do nápovědy, šifru neseme, bereme, mažeme, pečeme a tak dále.

Další stanoviště se nachází pro změnu v údolí (v informacích o hře přece stojí, že hra je fyzicky náročná), a tak hlava nehlava křižujeme vrstevnice a u Žalmanova památníku jsme za chvilku. Příklad nejprve řešíme těmi nejsložitějšími možnými postupy, z matematických mozků se kouří, potom čteme vzhůru nohama v digitálních číslicích text 'blbí osli zde seděli, hehe', a tak se pro dořešení všichni čtyři blbí osli přesouváme na Nový Hrad, kde nás vítá skvělá atmosféra s loučemi, hudbou a ohněm na nádvoří.

Protože příklad stále odolává, ptám se pro jistotu, jestli už ho zkoušel někdo NORMÁLNĚ VYPOČÍTAT. Chvíli se na sebe díváme a posléze přiznáváme, že ne, pak už to tedy jde rychle a díky heslu ŽELEZO získáváme další hradní šifru, díky které se u ohně ještě hodinu zahřejeme. Křížovka sama o sobě nám chvíli zabere, pak ještě pasování slov na sebe, a tak se zakrátko spokojujeme s tím, že K___4_0 bude jistě KÓTA 470, a ne zcela jistým krokem se tam vydáváme. Protože všechny luštící týmy sedí až za ohbím kopce, jsme napjatí do poslední chvíle, jestli byla naše dedukce správná. Následující šifra však všechny naše pochybnosti vyvrací a dobře se bavíme u geometricko-angličtinářských hrátek (škoda, že coby vegetariánka párek v rohlíku nevedu, jinak bych si určitě v nejbližším fastfoodu poručila horkopsa). Naše další kroky vedou k další z četných studánek na odbočce červené značky. Lehká literární šifra je vhodnou příležitostí téměř negooglit a poskočit v pořadí zase o kousek výš (informaci o tom, že JÁDRO tu bylo před nějakými osmi hodinami, přecházíme samozřejmě s humorem).

Šifra s obřím pohárem je zábavná a skvěle vymyšlená a nějakou chvíli odolává. Přesouváme se pod Máchův památník, kde zpod celty úspěšně nevidíme krásný východ slunce, a když po nějakém čase opouštíme přístřešek s vyřešenou šifrou, je ráno. O můj nákres dvou krychlí spojených toaletním papírem, s medailí a konzervou na okrajích, se jednou bezpochyby budou prát přední světové galerie.

Autíčkovou šifru v Olomučanech vyzvedáváme právě v čase, kdy by většina členů týmu měla značné problémy i při řešení dětských rébusů v Mateřídoušce. Usedáme tematicky pod ceduli Mateřská škola a následující tři hodiny trávíme v autíčkovém deliriu, snažíme se jakkoliv naostřit naše smysly alespoň tak, aby od sebe rozeznaly vzory v jednotlivých kolech, při přepočítání zjišťujeme, že jsme téměř nic nenapsali správně, unavené mysli v unavených tělech způsobují nekonečné záchvaty smíchu, beznadějný Zoubek raději usíná. Při postupu "Hele, tady je poblíž Lichtenštejnský památník, zkus z toho nějak hrubou silou vyhaluzit LICHTENPAM," nevychází vůbec nic. Vůbec nás nenapadne položit si otázku, čeho je čtrnáct (možná -ostuda- ani nevíme, že Česká Republika má čtrnáct krajů) a i s nápovědou máme velké problémy šifru dořešit. Nejpikantnější na tom celém však je řešení šifry: LICHTENPAM.

U památníku už se sluníme, mžouráme do oválu, a posilněni slunečním zářením vyrážíme záhy energicky pro další šifru. Tam si maličko zvedáme sebevědomí, protože závorky máme díky Zoubkově vyspané náladě během půl hodiny hotové (nejeden z nejlepších týmů si zde vylámal zuby) a začínáme ďábelský finiš. Chytáme druhý dech a šifru u Kančí studánky, jakožto i šachovou šifru Pod Jasanem, vidíme takřka z rychlíku, a tři minuty před koncem hry udýchaně posíláme poziční SMS (na správné číslo) z 15. šifry. Patnáctku vyzvedáváme stylově jako patnáctí, radujeme se a doufáme, že v celkovém pořadí ještě poskočíme, protože jsme nebrali žádný dead (ačkoliv se k tomu na autíčkách povážlivě schylovalo). Ještě chvíli zevlujeme v zatáčce U Srnce, povalujeme se na trávě, dojídáme zásoby a spokojeně se sluníme. Protože naši slovenští bratia ještě musí stihnout odjet a odvolit, cílový guláš na Novém Hradě oželíme, scházíme dolů do Adamova, kde se naše cesty dělí.

Za sebe můžu bez přehánění říct, že málokterou hru jsem si užila jako letošní Napalmně. Hra byla senzačně zorganizovaná, terén kolem Adamova je krásný (i potmě), šifry zábavné a elegantní. Ačkoliv se v našem případě v podstatě jednalo o rande naslepo, s kluky z Ešte sa dohodneme jsme si výborně sedli, dobře se doplňovali, luštění nebylo klasickým egoistickým sólováním, ale zábavnou týmovou prací. Už teď se těším, až sa zas nabudúce dohodneme.

Konečné desáté místo už je jen třešničkou na dortu, kterou nikdo z nás nečekal. Letošní sezóna nočních šifrovaček tak budiž zahájena - laťka je po všech stránkách nastavená vysoko :)

Za tým Ešte sa dohodneme

K.



ą
Kristýna Znamenáčková,
31 mar. 2014 23:25
Comments