Šifrovačky‎ > ‎

iNula & Zacyklení 2011

Vážená šifrovací komunita, milý čtenář,

Ráda bych se s Vámi podělila s reportáží týmu Seš tapür forever, anebo o čtyřech magorech a jedné manželce, která to všechno podporovala. Nápad jít na šifrovačku pod tímto názvem vznikl v létě 2011 v jedné hospodě za účasti dalších světoznámých šifrátorských týmů jako jsou Lamy na Varanech. Dali jsme si nesplnitelný úkol a těšili se na jeho realizaci.

Příprava na šifrovací hru nebyla nejjednodušší. Všichni magoři v týmu měli těžký logistický úkol, jak se s přípravou porvat. A musím uznat, že to vymysleli skvěle. Na pátek se domluvili, že si každý přinese kolo ke Kotvusovi. Na start do Brna se přepravíme autem, start ve dvě hodiny od Kotvuse (já se připojím až na Chodově). Drobný problém byl s pravidly, protože se nějak pletly. Jako bylo nám jasné, že v Brně kolo použít nesmíme, protože jsme ho sebou neměli, ale jestli se tým může dělit, nebo jestli máme penalizaci, když budeme hledat šifru na špatném místě a zavoláme organizátorům, pokud ji nenajdeme. Pravidla se prostě pletly a tak jsme zvolili strategii organizátorům raději nevolat. Odchod z Prahy byl ve znamení meškání 15 minut, za které může Kotvus. A protože jsme mu to celou cestu vyčítali a pořád to nebylo málo, musím na něj shodit hanbu i v reportáži. Na start do Brna na zastávku Mariánského údolí jsme meškali 15 minut, vše díky Kotvusovu 15 minutovému zpoždění, nebo to byli ty kolóny těsně před Brnem? Jak Kotvus říkal v autě, možná nám tím zpožděním zachránil život. Vyčíslení pravděpodobnosti tohoto jevu klidně necháme čtenáři jako drobné cvičení.

Teď bych vložila malou vsuvku. Někteří z Vás jsou pravděpodobně zmatení, co to melu, jaký start v Brně. Ráda bych Vás uklidnila, vše postupem času v reportáži vysvětlím, prosím jen o chvíli strpení. Někteří se teď naopak diví, proč by se někteří jiní měli startu v Brně divit. Prioritně pro Vás je určená první část reportáže, nicméně doufám, že ve zbytku reportáže taky najdete věty, které Vás rozesmějí, a proto bych Vás taky ráda povzbudila k přečtení celé reportáže.

Start: 17:45 – 19:25

Cílem bylo dostat se do myšlení studentů 5. třídy, zavzpomínat, že není dobré být líny a domácí úkoly poctivě dělat. Tak jsme si udělali domácí úkol ze Zeměpisu (který testoval naši znalost vlajek států), kdy nám v minutě dopsání řekl pán učitel, že už má domácích úkolů hodně a už žádné nepřijímá, nicméně odměnu za úkol dostane každý, kdo chce. Poctivě jsme splnili i úkol z výtvarné výchovy (vytvoření dokonalé koule z novinového papíru), tělocviku (myslím, že cílem byl několika minutový běh a na jejím konci byla odměna v podobě proužku papíru) a chování. Dokonce jsme i vymysleli smysluplnou českou větu s takovými podmínkami, že nám byla uznána napoprvé. Jen naši matfyzáci ne a ne dát tu Matematiku. Už když se setmělo, konečně jim to vyšlo, získali poslední odměnu ve formě proužku papíru a mohli začít luštit první šifru. V této chvíli jsme měli z předchozích proužků pozorování na 6 čtveřic (jako například zlato + stříbro + měď + brambory), jen jsme si nebyli zcela jistí, jak se tohle bude číst, co znamenají čísla, co znamenají ty proužky, co znamenají přerušované čáry na koncích proužků (což vlastně nevím doteď) a jak seřadit státy sousedů ČR. S posledně získaným proužkem jsme zjistili většinu odpovědí na naše otázky a některá seřazení čtveřic odhadli podle už známých principů čtení písmen a jejich ohraničení.

Šifra 2: 19:42 – 20:00

Já jsem během luštění této šifry hledala sklíčko, které jsme dostali na startu. Bohužel, nenašla jsem ho. Hoši mezitím šifru vyluštili a vybrali jsme se na další stanoviště. Poslali jsme Šinďu na nějakou tramvajovou smyčku k zjištění odpovědi na bonusový úkol a že se může stavit na startu a pohledat sklíčko, jestli jsme ho tam nezapomněli. Naštěstí se mi cestou rozsypala obálka s pomůckami a při této příležitosti jsme sklíčko našli. Uff, jak mi odlehlo.

Šifra 3: 20:12 – 21:18, nápověda 21:12

Nejdřív jsme měli problém s předáním bonusové úlohy, protože Šiňda byl při přesunu z tramvajové smyčky pomalejší, než my ze stanoviště 2. Bonusový úkol odevzdáváme prý v toleranci (Šinďa se zeptal tramvajáka na smyčce, kdy vyjela poslední tramvaj na nějaké lince, a starší tramvaják si zavzpomínal, že měl asi 15 let, tak to mohlo být v roce 1962. Chválím Šinďu, jsme v toleranci). Šifra tři nás ale zaskočila a našla nepřipravených. I po rychlém objevení morseovkových trojíc, vypsání celého textu do morseovky jsme neudrželi myšlenku, že přeškrtnutá trojka může být číslo 3. Řešili jsme spíš důsledky šifry a to, že čárky nebo tečky jsou ve větších skupinách. Přeškrtnutou trojku jsme brali, že teoreticky se to mohlo použít, že všechna písmena jdou napsat v morseovce právě ve 3 znacích. Oddělovač jsme pomocí trojky hledali, avšak až nápověda nám pomohla, že se jedná o číslo 3, tedy o morseovkový znak čísla 3.

Ano, nápověda. Tenhle rok jsme tuhle šifrovačku pojali nestandardně. Abychom vše stihli, musíme dojít na čtrnáctku cca v pět hodin ráno. Z toho důvodu jsme se rozhodly si vzít nápovědu dřív, než kdybychom neměli tenhle blbý úkol.

Šifra 4: 21:33 – 21:55

Barevné obrázky se nám moc líbily. Jako první jsme je rozstříhali a skládali jako domino. Jen se mi nelíbila barva Milky, protože ta je fialovější. Ale to je už skutečně detail. Zapisovaní čísel řešení jsme udělali správně téměř okamžitě. Prostě krásna šifra. Takhle bychom to měli hrát, když chceme dojít brzo do cíle.

Šifra 5: 22:20 – 22:55, nápověda 22:50

Po dlouhém přesunu, kdy většina týmů už byla na pátém stanovišti, došla hlučná menší polovina. „TAPÜ“ hledám zbytek týmů. Prý máme být ticho. „Tapü?“ Aha, tak ne, tady sedí IQtIQ, kteří zatím vedou. Dostáváme však burčák, což by měla být záruka úspěšné šifry (pozn. Tuhle teorii jsem zavedla po kvalifikaci TMOU, kdy jak loni, tak tenhle rok jsem si s Kesym dala panáka a pak se mi luštilo sto krát líp). Pak jsem uviděla svítící rastr. Majk mě přivítal se slovy, že chce sklíčko. Tak jsme se podívali na svítící rastr přes sklíčko. Nic jsme neviděli. Pak jsme na něj koukali jakoby v zrcadle, taky jsme nic neviděli. Stoprocentně to musí být sklíčkem, přes které se bude koukat a díky polarizaci uvidíme Brailla. Nuž, teorie pěkná, ale pořád nikdo z nás nic neviděl. V tuhle chvíli jsme si řekli, žádny jiný nápad nemáme, spěcháme do cíle, tedy otevíráme nápovědu. Tak jsme otevřeli nápovědu. Prý máme použít něco na startu a jen tak se koukat přes sklíčko nepomůže. Že bychom dostali ještě něco na startu? Na nic si nevzpomínám, ale jistá si nejsem, byli jsme tam hodně dezorientovaní. Já bych už sklíčko po nápovědě odložila, ale Viktor najednou hlásí, že v něm vidí Brailla. Tak jsme dali sklíčko Majkovi, který nám to po chvilce přečetl. Jarní hřiště.

Šifra 6: 23:16 – 23:25

Po přejetí celé dlouhé ulice Jarní jsme konečně hřiště našli. Abychom neseděli moc na dohled od šifry, poodešli trochu dál a pustili se do luštění 26 písmen. Jedna část týmu přepisovala text „Šifra 6, iNula,…“, druhá část týmu si do druhého výtisku čmárala, až přečetla řešení. Opět moc hezká šifra, na kterou hezky vzpomínáme. Jen se mi nelíbilo řešení. Jdeme přímo strmě nahoru.

Šifra 7: 23:37 – 0:24

Tahle cesta tedy byla fakt drsná. Tohle převýšení jsem vůbec nezvládala jak nohami, tak ani dychem. Ještě díky za Kotvusa, který mě tam nenechal a gentlemansky mě pořád doprovázel. Cestou jsme si říkali, že původní plán byl o půlnoci na osmičce, tak úplně to asi nedáváme, ale není to tak špatný. Ještě zabereme a pořád je šance. Ano, šance by byla, kdyby nám to orgové nechtěli stěžit. Dostali jsme fleky. Naštěstí se opakovaly. Dokonce po skupinách. Až se do toho pustil Viktor. První 26tka fleků rozeznána, pak jsme dlouho, ale fakt dlouho zapisovali od kterého fleku, do kterého jsou skupiny popořadě. Druhá skupina se snažila z této délky skupin získat písmenka, což by se ji i povedlo, kdyby ten přepis fleků nebyl tak náročný a neudělali bychom chybu. Pak Viktor svůj přepis zkontroloval a něco málo opravil, ale pořád druhé skupince nic nevycházelo. Viktor tedy zkusil délky skupin přepsat na písmenka a až konec začal dávat něco smysluplného. Aha, tak ještě chybka v úvodu a můžeme jít dál. Tahle šifra si tedy vyžadovala hodně trpělivosti, kterou Drahoš normálně nemá, ale Tapüří část týmu evidentně jo. Díky teď za ní.

A abych nezapomněla, tady nás doběhly nějaké 3 týmy. Pokud si to dobře pamatuju, co mi chlapci říkali, tak Přizdisráči, IQtIQ a napalm. Nuž, já je ještě tak dobře nerozeznám po tváři, ale věřím, že se to časem spraví. Zatím většina bez nápovědy, jen IQtIQ s jednou, kde předpokládám, že si ji vzali takticky na pětce, kdy jsme se dostali do čela (i za cenu nápověd). Vypadá to tedy, že sice časově přicházíme na šifry první, máme ale nejvíc nápověd a na výhru to už stačit nebude.

Šifra 8: 0:42 – 0:58

Když přijdu k týmu, pořád říká, že je to něco s vodou. Papír modrý, písmenka v tvaru vlny. Nechápu, proč tedy ten nápad to polít nepřišel hned. Tedy, možná i přišel, ale začali jsme být líní a i když jsme se rozhodli to polít, trvalo, než jsme našli ochotného Šinďu, který obětoval svojí vodu. No dobrá, až tak dlouho to celé netrvalo, ale protože chceme být v 5 v cíli, mohli jsme to dát alespoň o 5 minut rychleji. Jo a jak to dopadlo? Polití tomu skutečně pomohlo, začala se objevovat římska čísla.

Šifra 9: 1:11 – X, nápověda 1:50, záchrana 2:50

Tak a teď jsme cestou naši první rychlejší skupinu skutečně ztratili. Po telefonické domluvě si sedáme na lavičku do domluvené ulice. Šifra vypadá zajímavě, ale že nás to takhle zabaví, jsme netušili. Analýzu rychlá část týmu už má. A pak to končí. Sice někdo něco řekne, něco se zkouší udělat, ale k ničemu se nedostáváme. Někteří (já) pospávají. A po vyčerpání nápadů se rozhodneme pro nápovědu. Nápověda nám napovídá mřížku, kterou jsme předtím navrhovali, ale až teď skutečně kreslíme správnou mřížku 6x6. Tedy myslíme si, že správnou, šifru jsme ve výsledku nevyluštili, tedy nevíme, co je správné. Dáváme dohromady skupiny z mřížky, jako nějaké znaky a slova na ekvivalentních pozicích. Usuzujeme, že příkazy k točení a slova jsou podobné (pokud třikrát točím, písmenka na ekvivalentních pozicích mají taky 3 velká písmena), taky záleží, jestli točím doprava, nebo doleva a tomu odpovídají velké písmenka buď od začátku slova, nebo od konce. No a tím to vlastně končí. Shodujeme se, že asociace dělat nedokážeme, na takové slova to není stavěné. Různé vybíraní písmen taky nic nedostáváme. Jako zkoušeli jsme hodně věcí, nic nevychází. Už víme, že na čtrnáctku v 5 ráno nebudeme, a pokud se chceme dostat alespoň trochu dál, potřebujeme řešení. Ještě se 10 minut dohadujeme, kdo vůbec bude telefonovat, nikdo se k tomu nemá. Tak to dělám já s Viktorovým mobilem. Řešení nás ale mate. „Kolej, linka, konec, smyčka“ bude tramvajová smyčka. „Satan, peklo“ to nevíme, ale doufáme, že až na nejbližší smyčku dorazíme, bude tam například hospoda s podobným názvem (jako tomu bylo na čtyřce). Pak nějaké slova na údolí, schody, nahoře, to bude asi až to tam uvidíme. Nuž, nejbližší smyčka nic nedává a tak si voláme orgům řešení na řešení. Až ti nás odkazují na jinou smyčku s názvem Čertova rokle. Ale možná to ani nemuseli dělat, když už víme, jaká tam byla šifra . Ale hezky popořádku.

Šifra 10: 3:18 – 5:40

Nesprávné tramvajové smyčce jsou schody a tam skutečně šifra je. Jen je to orienťák, musíme si zaběhnout po další 4 části šifry. Hm, tak takhle už na čtrnáctku do 5 rána nedojdeme, když bychom potřebovali průchodovky s nedalekým umístněním dalšího stanoviště. Jen tohle oběhání nám vezme pár minut… Dohadujeme si setkání na ulici Haškova. A asi to bylo celkem dobré řešení, protože tam byla dětská hračka, na které se dobře leželo. Já jsem si tedy schroupla na chvíli. Kdy jsem se vzbudila, už jsme odepsali Šinďu, který šel po auto na start. Šifra byla trochu pracnější, než bychom rádi. Měli jsme převody mezi různými části zadání. Měli jsme přirazené znaky k písmenům. Měli jsme převod, že A se kódovalo na Z, B na Y,… Našli jsme hantec, který byl napsaný naopak. Měli jsme k tomu asociovanou píseň. Ještě chvíli trvalo, než jsme objevili, že původní hantec zakóduju v řádku tak, že sudá písmena píšu odpředu, lichá od zadu. Až jsme tohle vše měli, na řešení jsme přišli, ale na zašifrovaný text jsme chtěli použít všechny převody a my jsme použili je některé. Nejdřív jsme přepsali znaky do písmen. Pak jsme to přepsali pomocí převodu A=Z, B=Y,… Ale tohle se dělat nemělo. Pořád jsme chtěli pracovat až z takhle přepsaného textu, ale až Viktor to zkusil s původnějším textem (jen přepis znaků na písmena) a pak to tedy vyšlo. Moc radostí jsme ale neměli. Už jsme věděli, že potřebujeme do Prahy. Došli jsme na jedenáctku s tím, že pokud to bude průchodovka, tak rychle dojdeme na 12tku, abychom mohli orgům odevzdat kartu týmu a nápovědy.

Šifra 11: 6:00 – X, vzdání hry: 6:12

Šifru jsme zkusili rozstříhat, ale pro nedostatek času (do pěti minut jsme to nedali), jsme se rozhodli vzdát hru. Zavolali orgům a oznámili konec.

Musíte si říkat, že jsme blázni, že když dojdeme na stanoviště první (i když pravděpodobně s víc nápovědami než ostatní, tedy úplně na výhru to není) a vzdáme to takhle rychle. Já jsem v úvodu řekla, že členové jsou 4 magoři a jedna manželka tohle podporující. Měli jsme totiž trochu jiný cíl. Šinďa pro nás přišel autem a v 6:15 jsme nasedli a vyrazili směr Praha. V 9:00 totiž musíme být v Praze. Tedy já jako jediná být nemusím, já ten magor nejsem. Já je v tom jen podporuji. Šinďa řídil. Já nechápu, jak to zvládl. Ostatní pospávají. Musí načerpat sily pro další část úkolu. Já se snažím být vzhůru, kdyby náhodou (tedy ne, že by mi to šlo dobře…). Těsně po osmé mě vykládají na Chodově a čtyři magoři cestují dál do Kobylis ke Kotvusovi, u kterého mají kolo. V devět musí být na startu. Tady moje zápisky končí, já jsem je totiž opustila, šla si dát vanu a hezky se vyspat.

Já děkuji týmu. Moc mě to s Vámi bavilo. Možná to bude pracnými šiframi iNuly, které mě tolik nebavili, že jsem Vás podpořila v návrhu iNulu vzdát a jít do Prahy. A ani mi nevadilo, že raději půjdete na dvě šifrovačky a neužijete si ani jednu. Já jsem si iNulu s Vámi užila. A pokud budete chtít tuhle výzvu někdy zopakovat, klidně Vás podpořím. Jen doufám, že příště nám to sedne líp.

Za Seš tapür forever sepsala Lydka

Ahoj všichni, já jsem Majk, a kromě toho, že chodím na šifrovačky, s čímž můžu kdykoliv přestat, kdybych chtěl, tak jsem úplně normální. Teď si jistě říkáte, že je to se mnou zlé, že pro dosažení požadovaného zážitku musím neustále zvyšovat dávky, že jedna šifrovačka za víkend už je mi málo. Ale ne, já to chtěl jenom vyzkoušet, příště už si toho zase vezmu méně, slibuju!

Lydka odpadla, a my čtyři ještě máme zbytkáč z iNuly. Taky proto asi dorážíme na start nekoordinovaně a chaoticky. Vyrážíme s Viktorem napřed na tramvajovou smyčku, ale tam nikdo, a bližší určení startu neznáme. Z neočekávaného směru přijede Šiňďa, který vyrážel později než my, a dovede nás tam. Kupodivu jsme to ještě stihli, kromě Kotvuse, který se musel zprovozuschopnit sprchou.

Na startu členové jistého týmu, který se zřejmě ani neměl narodit, komentují naši svěžest a celkový stav. Nedbáme na to a vyrážíme objíždět stanoviště. Na rozcestníku Ládví nacházíme dva nápisy, což nás překvapuje, protože od začátku tušíme, že bude na každém stanovišti jeden. Také nás dohání Kotva. U naučné stezky zjišťujeme, že zastoupení 8% má docela dost stromů, a tak nejistě vybíráme jeden z nich. Na kříži u hvězdárny je to ovšem jednoduché.

Při hledání kobyliské střelnice nám nejprve Šiňďa dává praktické lekce z bezpečného padání, až poté jsme s hledáním úspěšní. Ještě obtěžujeme nejmenovanou rodinu na Přemyšlenské, a už skreblíme výsledek. Jen je to daleko.

Šifra 1: 10:00 – 10:05

Jsme tu první a dlouho se tu nezdržíme. Odhalit, co má trojice bota – labuť – cibule společného, je jednoduché, a způsob čtení je také jasný. Zase je to docela daleko.

Šifra 2: 10:37 – 11:12, nápověda 11:08

Šlápnu na to, takže zabloudím a ke stanovišti dojedu jako poslední. Lehce svačíme, zkoumáme kalendář. S vytečkovanými písmeny si moc nevíme rady, interpretujeme je spíš jako nápovědu k druhému kroku šifry, přičemž první krok plyne z obrázků. Tak se chvíli chytáme toho, že obrázků je 12, stejně jako měsíců v roce. Nedokážeme s tím pohnout, tak frčíme pro nápovědu, přičemž po cestě zjišťujeme, že dikobraz = listopad, ale to je tak všechno.

Nápověda oproti tomu řeší náš problém okamžitě. Jsme rádi, že jsme si moc nezajeli.

Šifra 3: 11:33 – 11:46

Na místě nejdřív hulvátsky ničíme zámecký trávník, a pak teprve nacházíme šifru. Dohání nás další tým. Nenecháme se tím ale vystresovat, po chvilce si vzpomeneme na 3. šifru z iNuly, interpretujeme obdélníky a kolečka jako čísla v morseovce a razíme rychle dál.

Na nepříliš dobře značené odbočce zelené ze silnice potkáváme orgy, kterak míří ke stanovišti. Nenecháváme se tím ovlivnit a dlouze meditujeme nad mapou, jaká je správná cesta ke stanovišti. Kola nám dávají výhodu, a tak po cestě orgy předjíždíme a stanoviště vyzvedáváme minutu před tím, než je postaveno.

Šifra 4: 12:09 – 12:47,nápověda 12:43

Vyhlídka je nádherná, je teplo, orgové nám málem gratulují k prvnímu místu, a tak se zadrhneme. Odečíst 19 ještě zvládneme, ale správný nápad nepřichází. Statečně se zvedáme a pádíme pro nápovědu. Ta pomáhá tak rychle, že někteří musí exovat objednané nápoje z přilehlé hospůdky.

Přestože máme docela náskok, snažíme se ušetřit vteřiny a jedeme zkratkou přes sad, kde jsme kupodivu nechytili žádné žihadlo. Potom se ztrácíme v lese, na stavbě, na louce, v lese, na stavbě, vracíme se, a konečně nacházíme správnou cestu. Sešup do Řeže je příjemný, bavíme se a plýtváme silami na vzájemné předjíždění. O to více potom nadáváme na cestu kolem Vltavy, na které člověk neví, jestli má kolo nést, vést, osedlat nebo zahodit do křoví.

Šifra 5: 13:42 – 13:49

Při vyzvedávání šifry se nás Šiňďa snaží zneklidnit tím, že jsme tu třetí, což mu všichni „opravdu“ věříme. Jen co se ale usadíme, opravdu se nějaký tým objeví. S vědomím, že jsme svůj náskok promrd promrhali, začneme se chovat efektivně, šifru rozcupujeme na kousky a s týmem se loučíme.

Přidáme do kroku (do šlapu) a naprosto úžasný a užitečný skvělý vlak, kvůli kterému byly asi pět minut spuštěné závory, u mě vyvolává záchvat Tourettova syndromu, ke kterému se nestydí přidat pouze Viktor. Vydrží nám to docela dlouho, zejména protože v rigolu na cestě přijdu o světlo, které musím chvíli sbírat.

Šifra 6: 14:15 – 14:16

U Maxmiliánky nejdřív projevujeme slepotu, když hledáme zadání ve spáleništi, z čehož mají orgové sadistickou zábavu. Po nalezení ale čteme binárku z hlavy (taky díky mírné znalosti okolí ještě z terénního průzkumu na 007) a otáčíme to zase zpátky k řece. Cestou opět potkáváme Ovci na balkóně.

Je z toho pořádná stíhací jízda. Přidáváme, ale únava (spíš vyčerpání) dělá svoje, a tak přestávám tempu ostatních stačit. A jakmile přijde kopec, je hned hůř. Hlava by chtěla, nohy se hýbou, ale už není z čeho brát – mám prázdnou nádrž. Přemýšlím, že omdlím. Dopíjím vodu, zastavuju Šiňďu a prosím ho o tatranku jak o smilování. Asi je to placebo, ale jen co polknu poslední sousto, zase trpělivě šlapu dál. Tedy výš.

Když už jsme skoro nahoře, zastavujeme se, a přemýšlíme, kam to vlastně jedeme a chvíli hledáme. Nakonec je Šiňďa při průzkumu úspěšný.

Šifra 7: 14:50 – 15:00

Doplňujeme vodu, já slupnu další dvě horalky (tatrankami šetřím, ty jsou pro případ nejvyšší nouze). Šifru máme předpřipravenou, za běhu ještě optimalizujeme čtení na sekvenční a šifra dlouho neodolává. Už nás čeká jen poslední přesun (mylně se ještě domníváme, že v cíli bude ještě šifra).

Při přesunu opět přemýšlím, zda neumřu, zejména sjezdy po kamení a kořenech jsou velice zábavné. Poslední dlouhý a strmý kopec vyjíždíme dost rychle, nevím, kde se to v nás vzalo.

Cíl: 15:31

V cíli na Hanspaulce už nás vítají orgové a gratulují nám. Posledních 16 hodin jsme byli stále na prvním místě, na dvou různých šifrovačkách. Obhajoba se povedla. Všechno to z nás padá, dáváme si pivo a nějaká hospodská jídla. Počkáme ještě na druhý a třetí tým, a pak se pomalu rozprchneme domů.

Co říci závěrem? Splnili jsme cíl na 50%, jednu šifrovačku jsme vyhráli :-) Bylo to hodně drsné a nevím, jestli bych to takhle dělal znovu. Možná by spíš bylo lepší, aby mezi těmi šifrovačkami bylo tak tři hodiny času rezerva, nikoliv aby tři hodiny chyběly. Pak bychom tu iNulu snad došli, možná i na medailové pozici.

Ale byl to super víkend, díky dvěma sadám orgů, dvěma sadám soupeřů a jedné sadě spoluhráčů.