ŽENY ČVUT‎ > ‎

Alena Šrámková

Setkání s paní profesorkou Alenou Šrámkovou
   - První dámou české architektury


Autorka textu: Ing. Marie Havlíčková
Kontakt: mariehavlickova@seznam.cz

Členky Dámského klubu se s touto neobyčejnou ženou setkaly 8. dubna 2009 v Masarykově koleji ČVUT na velmi přátelské besedě. Paní profesorka odpovídala na dotazy členek velmi otevřeně. Nejvíce nás zajímala otázka, jak se paní profesorka dostala k architektuře, kde studovala a čím začínala. Plně jsme ocenily její vnitřní sílu a veliké přesvědčení o své práci, která je zaměřena na přísnost, střídmost, vlídnost a uchování trvalých hodnot.

Zdůraznila nám, že používá obyčejné tvary, které jsou známé a vyzkoušené, snaží se vyhnout přílišné nápaditosti. Domy by podle ní měly být domy, které příliš nevypovídají o svém autorovi, měly by být trvalé. Domy by měly člověka kladně ovlivnit v jeho práci.

Paní profesorka nám zdůraznila, že umí i prohrávat, naučil ji tomu sport. Zdůvěrnila se nám, že se z prohry (lépe řečeno z toho, že nedostane zakázku nebo její projekt neuspěje) nesloží. Paní profesorka hrála první ligu ve volejbale a jezdila slovenská mistrovství na lyžích a u těchto sportů se to naučila..

Jako studentce jí šla dobře matematika a přírodní vědy, nebyla průměrná, naopak. Paní profesorka se nám dále svěřila, že neumí pracovat sama, ráda má kolem sebe spolupracovníky. Měla  vždy štěstí, že to byli čerství absolventi, kteří s ní polemizovali, přeli se s ní o své názory. Dialog s nimi ji velmi posiloval. Z čeho čerpala paní profesorka projekty své domy? Říká velmi skromně: „Jen ze sebe“.

Jedna z členek se zeptala na její nápady, zda je schovává do šuplíku. Paní profesorka nás překvapila, když odpověděla, že jich dost vyhodí, že to je základ její práce. Protože dům musí stát na pevných základech, hezké nápady mu trochu škodí. Dům má být obyčejný, složený z obyčejných věcí a ty pak dohromady mohou vytvořit kompaktní celek. Také vyjádřila pro nás překvapivý názor, že dům má mít svou životnost, pak se má zrekonstruovat nebo zbořit.

Diskutovaly jsme i potřeby a situace  běžného života. O jejím manželovi Janu Šrámkovi, který byl hodný a laskavý a žádného takového po už jeho smrti  nepotkala,   diskutovaly jsme také o dětech, o vymýšlení nového domu, i o tom, proč si zatím nepostavila vlastní dům. Ráda jezdí autem, podle jejích slov se dostane všude. Nevynechaly jsme ani módu.  Přestože paní profesorka chodí, podle svých slov, po většinu času v „pracovním černém“, chce se obléknout také do „něčeho barevného“. 

Čas strávený ve společnosti paní profesorky nám uběhl velmi rychle. Shodly jsme se, že se  opět sejdeme , nejlépe v nově vystavěné budově ČVUT.

Paní profesorka Šrámková

Prof. Ing.arch, ak.arch. Alena Šrámková se narodila 20.6. 1929 v Praze.

Maturovala v šestnácti letech, pak se se vyučila truhlářskému řemeslu a potom se přihlásila na techniku. V letech 1947 - 1952 studovala na Vysoké škole technické v Bratislavě.  Po absolvování se jí zdálo, že stále nic neumí, proto ještě vystudovala  Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Fragnera. Byla první ženou – studentkou, která u něj studovala. Poté prošla několika projektovými kancelářemi a v roce 1991 založila samostatný ateliér. V témže roce byla jmenována docentkou ČVUT na Fakultě architektury v Praze, kde dodnes jako profesorka pedagogicky působí.

Svojí osobitou tvorbou se řadí do absolutní špičky naší architektonické scény. Profesorka Šrámková nabízí tvorbu, jež nemá ambice strhávat naši pozornost a přesto má ve své čistotě, nenápadnosti, prostotě i tichosti nespornou sílu a jedinečnost, plně vyjadřující neoddiskutovatelnou kvalitu.

Po roce 1989 byla tři roky předsedkyní Obce architektů. V roce 1994 jí Obec architektů udělila Cenu Osobnost české architektury a v roce 2007 byla oceněna Českou komorou architektů. Na podzim roku 2008 převzala na Pražském hradě také Medaili za zásluhy za svou celoživotní tvorbu a pedagogickou činnost z rukou presidenta republiky. Od roku 1991 učí na Fakultě architektury ČVUT a od roku 1992 má vlastní architektonický ateliér Šrámková Architekti. V polovině 90. let byla členkou Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města Prahy.

První významnou stavbou, s níž vstoupila tehdy ještě se svým manželem Janem Šrámkem do širšího obecného povědomí, byla administrativní budova ČKD v Praze na Můstku (1974–1983).

Dalším dominantním dílem byla pak věž pro vědeckého pracovníka Na Košíku  (1994), která svou jednoduchostí a obyčejností zaujala odbornou veřejnost a byla považována za „manifest“ autorčina postoje k architektuře.

Profesorka Šrámková podala se svými spolupracovníky mnoho soutěžních návrhů, které se bohužel nerealizovaly, ale svojí nespornou kvalitou ovlivnily mladší generaci. Zde vzpomeňme například – přestavbu proluky Myslbek v Praze (1993), budovu pražské Hypobank (1995), či pojišťovnu v Brně (1996). Z celé řady návrhů a děl kromě již citovaných,  je dále nutno zmínit: halu hlavního nádraží v Praze (1977), kulturní centrum Lužiny (1983) ve spolupráci s  L. Lábusem.

Nejvyššího ohodnocení soutěžního návrhu se Aleně Šrámkové dostalo v roce 2004, kdy zvítězila soutěžním návrhem na novou budovu ČVUT v Praze, která se v těchto dnech začíná naplno realizovat. Stavba je již zahájena a veřejnost může sledovat její výstavbu v Praze Dejvicích.

Výběr výstav, soutěží a realizací

Samostatné výstavy:

Praha (1988), Mnichov (1991), Praha (1991), Brno (1994), Praha (1996), Cheb (1998), Barcelona (1999), Ostrava (2001), výstava studentských projektů ateliéru Aleny Šrámkové v obci Jenštejn 2009.

Architektonické soutěže a realizace - výběr:

Profesorka Šrámková se v  letech 1989 až 2001 devětkrát se svými spolupracovníky zúčastnila architektonické soutěže, z toho pětkrát vyhrála:

  • meteorologická stanice Šerák (1996)
  • dostavba divadla J. Cimrmana,  Praha (1998)
  • dům s pečovatelskou službou, Horažďovice (1998)
  • lávka pro pěší Holešovice – Karlín, Praha (2000)
  • zástavba Spálená-Charvátova, Praha, (2001)
  • Hlavní nádraží-podpovrchová hala, Praha, 1972-1977, spolupráce Šrámek, Bočan, Danda
  • Obchodní centrum Lužin, Praha 1977-1983, spolupráce: Lábus
  • Ateliér V. Janouškové, 1996-1997, spolupráce: Koumar, Hájek
  • Dům na Karlově náměstí, 1988, spolupráce: Novotný, 1997, spolupráce: Koumar, Hájek
  • Provozní budova ČD, Praha, 1993-1994, spolupráce: Kačírková
  • Věž pro vědeckého pracovníka, Košík, 1993 – 1994
  • Radnice v Ostravě Porubě, 1994, spolupráce: Kačírková
  • Vila Vonoklasy, 1996, spolupráce: Koumar, Hájek
  • Vila ing. Korbla, 2001-2002, spolupráce: Koumar, Ehl
  • Rekonstrukce domu na Můstku, Praha, 2002-2005 (rekonstrukce objektu realizovaného podle projektu Aleny Šrámkové a Jana Šrámka v letech 1974 – 1983), spolupráce Lukáš Ehl, Tomáš Koumar
  • Nová budova ČVUT v Praze, 2004 – zahájení realizace 2009


Zdroje informací: Časopis Architekt, Architektur ČR, Radio Leonardo,  Internet - Google


Comments