Honza M.

Jde to i s poruchou učení
 
Zdroj: PRAŽSKÁ TECHNIKA, periodikum ČVUT o vědeckých, pedagogických a jiných aktivitách, číslo 3/08
Autorka článku: PhDr. Vladimíra Kučerová, vladimira.kucerova@ctn.cvut.cz
Datum vydání: červen 2008
 
 
 HANDICAP PORADNA NA ČVUT POMÁHÁ VYSTUDOVAT
 
„Příště se snažte psát líp, někteří kantoři kvůli tomu vyhazují od zkoušky,“ řekli mu před několika týdny na studijním oddělení, když vyplňoval index pro 2. semestr. On jim ale těžko vysvětlí, že to lépe nejde. Nechce o tom stále mluvit. Honza M., student Fakulty strojní, totiž trpí těžkou poruchou učení. „Neučesaný“ písemný projev je ale ta menší potíž, s níž se každodenně potýká. Aby i on mohl získat vysokoškolské vzdělání, k tomu mu pomáhá loni zřízená Handicap poradna v C entru informačních a poradenských služeb ČVUT (CIPS).
 
Můj handicap je lehká mozková dysfunkce (nově ADHD) v dost těžké formě s poruchami učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie. Projevuje se to špatnou soustředivostí, hyperaktivitou a impulzivitou. V dospělém životě mi vadí hlavně porucha pozornosti a poruchy učení – nejvíce těžká dyslexie. Tj. nedokážu se v jednom kuse učit tři hodiny, ale jen jednu, špatně čtu, takže po přečtení jedné stránky jsem unavený. Handicap není nemoc a něco kvůli čemu člověka odsoudit. Je potřeba říci lidem, že to je úplně normální člověk, který má problém.

Honza má štěstí, že mu odmala pomáhala rodina i škola. Od 8. třídy byl ve speciální škole pro dyslektiky. Průmyslovku vystudoval v běžném kolektivu bez integrace, maturoval s vyznamenáním. Honza patří do skupiny studentů se specifickými poruchami učení, se kterou pracuje Handicap poradna CIPS ČVUT v Praze. Slouží k podpoře studentů a uchazečů o studium na ČVUT se sníženou pohyblivostí, zrakovou a sluchovou vadou, dlouhodobou vážnou nemocí, ale i studentům s dyslexií a dalšími specifickými poruchami učení. Handicap poradna úzce spolupracuje s centrem TEREZA (sídlem na katedře matematiky FJFI), které zajišťuje podporu zrakově postižených studentů nejen na ČVUT, ale i v celé ČR.
 
Dyslektici nejen za základce
 
Většina z nás určitě někdy slyšela o dyslexii, možná o dysgrafii nebo dysortografii. Dříve se o těchto poruchách učení, které nesouvisejí s výší inteligence, mluvilo pouze v souvislosti s dětmi na prvním stupni základní školy. Ale že by jimi mohl trpět i student vysoké školy?

„Je to tak. Poruchy učení a následné projevy přetrvávají u některých osob až do dospělosti. Tito lidé se naučí projevy vady kompenzovat, ale ve vysokoškolském prostředí, kde je výuka náročnější, se projevy poruchy mohou objevit znovu,“ říká Mgr. Barbora Čalkovská z Handicap poradny CIPS. „Někteří studenti – dyslektici – mají např. problémy porozumět obsahu textu. Jsou ve velkém stresu, zda porozumí zadání práce u zkoušky, jestli si stihnou vše zkontrolovat a z toho dále vyplývají další chyby a problémy. Kvůli problému s porozuměním textu jsou dříve unaveni, s tím souvisí nepřesné čtení, následuje únava. Pokud dostanou na zkoušku víc času, pomůže jim to i s odbouráním jejich stresu a zkoušku zvládnou,“ uvádí Mgr. Čalkovská.
Handicap poradna takto pomáhá především studentům, kteří mají potvrzení o poruše učení. Pokud za nimi přijde student s tím, že má podezření, že také trpí těmito problémy, že se třeba nedokáže soustředit, zajistí mu odborné vyšetření. A pokud se dyslexie či jiná porucha učení potvrdí, pomohou mu a domluví například s vyučujícím nejen delší časový limit na zkoušku, ale i jiné modifikace či individuální přístup, například možnost absolvovat některé zkoušky ústní formou místo písemného testu. Ne, nikoho tato pomoc nevede k „ošizení“ přípravy na zkoušku, ke snižování náročnosti obsahu učiva. Jde o přizpůsobení formy, jak studium zvládnout. Tito studenti mají se studiem třikrát více práce než ostatní.
Na Handicap poradnu se obracejí také zájemci o studium na ČVUT, kteří trpí poruchou učení a chtějí zjistit, zda i při tomto znevýhodnění mají šanci technickou univerzitu vystudovat. Jejich problém totiž není nedostatek inteligence, ale ztížená schopnost se učit.
 
Zaměření školy jsem si vybíral podle svého zájmu a nadání. Odmala mě zajímalo vše technické. Konkrétní strojní průmyslovku jsem si vybral proto, že na škole působila školní psycholožka. Ta ve mně vzbuzovala určitou jistotu podpory v případě problémů. A byla to ona, která všem kantorům vysvětlila můj handicap a podařilo se, že na mne v určitém směru brali ohled. Nikoliv však v náročnosti studia, to jsem musel samozřejmě splnit. Díky tomu, že jsem dysgrafik a převod z hlavy na papír mi dělá problémy, je pro mě jednodušší to říci slovně. Slovní zkoušení bylo pro mě vždycky lepší variantou než to písemné. Tím pádem jsem měl velkou výhodu u maturity, které byla celá ústní (u maturitní písemky z českého jazyka mi ve škole umožnili psát na PC).
 
Potíže s výukou jazyků
 
Další část studentů – ti s dysortografií – nejsou schopni používat gramatická pravidla, i když je teoreticky mají nastudované. Studenti potom mají obavy, že jejich vada bude působit jako neznalost či nedbalost. Působí mnohdy jak lajdáci. Studenti s dysgrafií zase bojují se svým nečitelným písmem, což u vyučujících na technické vysoké škole může budit údiv a z neznalosti mohou tohoto studenta vystavit nepřiměřeným výtkám: „Neschovávej se za svoji poruchu, nebo tě nechám přepsat skripta!“

Jiní studenti s dyslexií zase mají problémy se studiem cizích jazyků. Právě až při těchto obtížích na vysoké škole se může u některých studentů poprvé odhalit porucha učení, o které dříve nevěděli. Na poradnu se nyní obrátil student, který sice základní zkoušku z angličtiny složil, ale kvůli své poruše učení se obává, zda vyšší stupeň zkoušky zvládne. I jemu se Handicap poradna pokusí pomoci – spolupracuje s katedrami jazyků, kde se pokusí domluvit metodu, která by mohla pomoci. „V nejhorším“ je tu jiné řešení: namísto zkoušky z cizího jazyka (je-li skutečně student postižen těžší poruchou učení), může chybějící kredity získat v jiném předmětu.
 
Nerad říkám lidem, že jsem dys a potřebuji úlevy (nerad na to upozorňuji, protože se na to spousta lidí vymlouvá). Nejprve se vždy snažím napsat test a být jako ostatní a až po určitém čase, když to nejde, je poprosím o pomoc. Když jsem chtěl uspět u maturity, musel jsem v případě českého jazyka začít na tom pracovat již od 1. ročníku. Tzn., že když jsem přišel domů z hodiny čj, musel jsem text, který jsem měl zapsaný v sešitě ihned přepsat do PC a teprve z něj se učit. Hledám si vlastní cesty kompenzace.

Připravuje se kurs
 
„Snažíme se studentům s poruchou učení pomoci, kontaktujeme vyučující. Ačkoliv má naši podporu, stejně si dotyčný student musí vše vyběhat a vybojovat sám,“ dodává Mgr. Čalkovská. Handicap poradna na ČVUT je v tomto oboru průkopníkem v akademické sféře, nyní připravuje kurs pro dyslektiky a dysgrafiky, který by měl pomoci studentům s poruchou učení při přípravě na přijímací zkoušky na vysokou školu, a to nejen těm, kteří se hlásí na ČVUT v Praze.

Odmala mi bylo jasné, že pokud to půjde, chci na VŠ technického směru. Mám velkou radost, že jsem dokázal i přes svůj handicap vystudovat střední školu. Vždy budu na někom závislý, vždy budu potřebovat pomoci např. opravit text, vyplnit dlouhý dotazník či přečíst např. v restauraci jiné písmo než standardní či např. bílé písmo na černém podkladě. Ostatně jako všichni handicapovaní. Ale na druhou stranu i já pomáhám ostatním ve svém okolí. A nemyslím jen pomoc handicapovanému, pokud vím jak, je pro mě tato pomoc samozřejmá. Ale pomáhám i svým kamarádům a spolužákům, co se týká technických předmětů. Na průmyslovce jsem byl často zdrojem technických informací, vysvětloval jsem postupy atd. A to platí i pro VŠ.

V současné době studuje na ČVUT osm studentů s nějakým zdravotním postižením, kteří jsou v kontaktu s Handicap poradnou. Ke studiu v akademickém roce 2008/09 se hlásí dalších šest studentů s postižením.

Na ČVUT jsem spokojen. Mám tady velkou podporu, hlavně díky Handicap poradně. První semestr na fakultě mám ukončen včas s plným počtem kreditů. Chci zvládnout aspoň bakalářské studium a najít si místo, kde budou moje problémy respektovat a chápat je. Rád bych se stal konstruktérem strojů. Končí své vyprávění Honza M.
 
                                                                                                                                                                            Vladimíra Kučerová
Comments