ČLÁNKY‎ > ‎

Z historie klubovnictví

Něco z historie o spolcích a klubech

Autorka článku: PhDr. Vivienne Soyková, ČVUT Fakulta dopravní, ústav řízení dopravních procesů a logistiky (16117)
Kontakt: soykova@fd.cvut.cz

Bezesporu vlastí klubů je Anglie, jistě ne náhodou kolébka novověké demokracie. Právě v klubech se bez výjimky potkávají všechny společenské třídy. Klubovní život v Anglii sahá svými kořeny hluboko do minulosti. Je známo, že již za panování Alžběty scházeli se v krčmě „U Mořské Panny“ (Mermaid Tavern) ve Fleet Streetu Shakespeare, Raleigh, Ben Jonson, Beaumont a Fletcher, osvěžovali se vtipem a dobrým nápojem a tvořili kroužek podobný dnešním klubům. Ben Jonson založil později v téže ulici ještě jiný klub - „V čertově krčmě“ (Devil Tavern).

Kluby nebyly formalizovány; účelem byla jen společenská zábava, kde každý vtipný host byl vítán /tak je tomu dodnes i v našich hospodách se stálými „štamgasty“/.

V 18. století se poprvé objevují kluby s vážnější tendencí, než pouhá zábava; nejprve se vyskytly kluby politické (Brookův a Whiteův založené kolem roku 1730); účelem byly porady o parlamentní taktice. Poté, rovněž v 18. století se rozvíjel „Literary Club“, v němž se stýkali spisovatelé a herci.

19. století zaznamenává rozvoj anglického klubu – již v dnešním významu; po válce, v roce 1815, kdy mnoho námořních i řadových důstojníků, jejichž služeb již v míru nebylo zapotřebí, a svou roli sehrálo i snížení služného na polovinu; s takto ztenčenými příjmy měli problém vyjít, a tak se začali společně stravovat; a tak vznikl United Service Club.

V té době je jen v Londýně více jak sto klubů. Všechny spojuje tak zvaný „tavern“ systém“ s „club“ systémem; to znamenalo, že ve spolkovém domě, který je obvykle vybaven se vším komfortem, se nalézá i restaurace a členové tu nalézají kromě společenské zábavy a účelného odborného poučení (knihovny) i všechno zaopatření - jídlo a pití je samozřejmostí; a tak v případě, že se rozhodnou strávit v klubu celý den, odcházejí domů jen na noc.

Některé anglické kluby mají nádherné paláce a patří mezi nejelegantnější londýnské stavby; a pro zajímavost, jedna z nejhezčích londýnských čtvrtí se nazývá „Club-Land“. Klubovní život je v Anglii tak oblíben, že každý muž (gentleman, kde význam „man“ je jasný a „gentle“ má význam – milý, jemný…); a tak členem / členkou v nějakém klubu si přeje být mnohý a je-li přijat a stane se členkou / členem je pak téměř nepsanou společenskou povinností zúčastňovat se života a práce toho kterého, ale vždy svého klubu.

Tento vztah přetrvává celosvětově v přináležitosti ke sportovním klubům, a nezáleží na tom, zda jsme sportovci nebo fandíme (z anglického „fun“-zábava, radost). Dosud však přetrvává, že přístup do některých klubů je také svrchovaně nesnadný a členství v nich je velkým vyznamenáním; jsou kluby, kde při hlasování jediný hlas záporný postačí, že uchazeč musí být odmítnut. Mnohé kluby, zvláště politické, pořádají občas slavné bankety, při nichž se rozhodují vážné politické otázky, debatuje se o nejrůznějších aktuálních otázkách a přispívá k zušlechtění společenského života vůbec.

Abychom si utvořili celkový obrázek sociálně demografického rozložení je potřební zmínit, že později bylo v Anglii založeno také veliké množství tzv. dělnických klubů (Working Men's Club), v nichž se společensky sdružovali dělníci, četli noviny, diskutovali a učili se argumentovat; konečně v této souvislosti byl právě v Londýně zřízen známý Hyde Park Corner.

Institut klubu byl napodoben záhy také na pevnině, tedy v samotné Evropě, ale téměř všude z něj byl setřen jeho anglický ráz. Ve Francii byly kluby založeny již před francouzskou revolucí; ty však byly v roce 1787 policejně zakázány; ale po vypuknutí revoluce se nesmírně rozmohly a nabyly na významu jako kluby Feuillantů (konzervativní křídlo Jakobínů-zastánci konstituční monarchie s privilegovaným postavením velkých vlastníků i buržoasie) a Jakobínů; ty rozhodným způsobem ovlivňovaly běh veřejných záležitostí. Staly se středisky politických stran a byly organizovány výhradně stranicky, a ovlivňovaly dění v celé zemi. Politické kluby vznikaly také v Německu, Itálii, Španělsku a vůbec všude, kde se ujímala všeobjímající revoluční nálada. V Německu byly kluby zakázány říšským zákonem z roku 1793 a tento zákaz byl rozšířen později, roku 1832 na všecky spolky a sdružení, které měly jakýkoliv politický ráz.

V Evropě, po veskrze významném roce 1848 se rozmohly zase na nějakou dobu kluby i klubový způsob života, ale jejich význam nebyl významný.

V minulém století v Evropě byly spolky / kluby zakládány v politické souvislosti té, které situace; výjimkou je Německo, kde byly kluby / spolky zakládány pouze jako společenské. Ve velkoměstech, hlavně v Paříži byly napodobovány speciálně kluby takzvaně anglické, stejně tak jak se šířila evropská demokratická společnost.

Comments