RevoLondýn
13. - 18.10. 2004

STŘEDA 13.10.

16:00 - Jedeme na Evropské sociální fórum do Londýna. Kuláš s Jirkou museli hrozně nutně do hudebnin, a tak dokupovat plato piv šly Marta s Katy. My zbytek hlídáme krosny a doufáme, že se ostatní někdy vrátí. Skvělá zpráva je, že do Prahy jsme jeli EC za pouhých 30 korun, které jsme každý dali za láhev vína za kterou jsme jeli zadarmo. V 1. třídě.
17:33 - Katy s Martou skvěle nakoupily v obrsekáči na Hlavním nádraží a vrátily se tak, že jsme i stihli nastoupit do autobusu. Jedeme v autobuse s revo a socialisty.
21:55 - Stojíme v koloně asi tak 20 kilometrů za německými hranicemi, takže jsme si s holkama stihly odskočit za kupku hnoje u silnice a Tereza s Martou ťáply do močůvky. Při čekání na německých hranicích padla druhá petláhev vína aby se nám dobře spalo. Socialisti jsou někteří přímo alternativní a hlavně už ožralí.

ČTVRTEK 14.10.

8:55 - CALAIS -  Marta zas chtěla kupovat víno.
9:30 - TUNEL: Venku je hnusně a hnusněji, takže už tak nelitujeme, že jedeme tunelem a ne trajektem. Marta se u imigrační kontroly zdržela oproti ostatním nějak podezřele dlouho a Martin prošel určitě jen díky tomu, že pas nechal v buse a ukazuje všude jen občanku.
LONDÝNSKÝ ČAS
12:02 - LONDÝN, SOHO - Už půl hodiny čekáme v autobuse u baráku kde se vydávají registrace na ESF. Řidiči se konečně umoudřili a také nás pustili ven, takže už nemusíme smutně z okna koukat na ostatní.
13:10 - Dostali jsme travelcards které platí až od zítřka. Malá změna, nebydlíme v Millenium Domu, ale někde jinde a nikdo neví kde. Řidiči pro nás v neděli nechtějí přijet, a tak asi půjdem demonstrovat i s krosnama.
14:47 - Bydlíme! V Turecko-Kurdském uprchlickém sociálním centru. Dělají tu snídaně za libru něco, večeře za £ 2.50, můžem si vařit na jejich sporáku a nemají tu sprchy.
Máma mě pravidelně smskama informuje o počasí v Londýně, ale vždycky píše o místě které je ode mně asi 10 kilometrů daleko.
Dostali jsme do ruky letáky MLCP (Marxist Leninist Communist Party) a na okně visí velká kubánská vlajka s Che Gueverou.
16:02 - Propukla mánie umývání vlasů a holčičí záchody jsou již oba ucpané. Vyrážíme do města.
19:49 - NÁBŘEŽÍ TEMŽE MEZI LONDON BRIDGE A TOWER BRIDGE - Nenávidím večerní procházky po Londýně. Navštívili jsme St. Paul's cathedral a prošli kolem jedné ESF demonstrace. Marta navázala kontakty s Belgičany a sesbírala všechny prospekty které se kolem vyskytly. Je zima a někdy neprší.
22:20 - Tak to je fakt hustý! Dotrmáceli jsme se na naši turecko-kurdskou sociální ubytovnu a hned vedle pódia, kde máme všechny věci a místa na spaní, k asi dvacítce posluchačů plamenně hovořil šéf revo-skupiny a sotva nás spatřil, pronesl "no sláva, tak teď jsme všichni". Tím to ovšem nekončilo, protože se rozhodl že my jsme ti praví kteří s ním budem debatovat o programu ESF a o tom, zda se budeme, nebo nebudeme stěhovat do Millenia. Důvod proč se stěhovat je bavit se s ostatními pěti tisíci revolucionáři o našich revolučních myšlenkách a propagovat tam naše názory. Marta s Kulášem a Jirkou se aktivně zapojili do debaty a nikdo nic nepoznal. Výsledek je, že se nestěhujeme a přesto nás nikdo z ničeho nepodezírá.
23:25 - Soudruzi a soudružky se pořád nemůžou dohodnout jestli se budou stěhovat nebo ne. Bohužel se nemůžou dohodnout u našeho pódia, kde se už půl hodiny snažíme usnout.

PÁTEK 15.10.

9:30 - Martin chrápal, Katy mluvila ze spaní a v 7 hodin se sem nahrnuli revolucionáři a začali snídat. Tak brzo pravděpodobně proto, aby stihli co nejvíce diskusí s ostatními revolucionáři.
10:54 - Již jsme dosnídali a horečné přípravy na odchod vrcholí. Začínáme na Trafalgar Square, pak Westminster a pak se uvidí.
14:10 - Změna plánu. Zbytek trajdá v dešti po památkách a my machři co už to dávno známe (já & Martin) sedíme s Ivou v obchoďáku v retauraci (a hlavně v teple) a ládujem se lasagnema.
18:42 - My končeně sedíme!
Místo plánovaného ve 3 na Piccadilly jsme se sešli ve třičtvrtě na 4 u Buckinghamského paláce. Pak jsme se vydali k Madame Tussauds, abychom zjistili, že vstupné už není £11, ale £21.99. Takže jsme se (bez návštěvy) odebrali k Sherlockovi na Baker Street, projeli se busem kolem Piccadilly do Soho a jali se hledat volnou hospodu. V pátek večer nejde v Brně sehnat volná hospoda. V Londýně taky ne. Tak s Martinem máme malou pohodu ve Starbucks Coffee, holky se šly podívat do obchodů na oblečení a doma je prý piva taky dost.
20:13 - Opět změna plánu: sedíme v nějaké hospodě u Oxford Street. Kuláš si koupil pivo které nechutná jako pivo, ale jako vinný střik a ostatní se mu za to smějou. Martin u baru zjistil že se tu dá platit kreditkou a že tak platí všichni kromě něj. A taky protože otatní pijou hrozně pomalu a přijde mu divný platit kreditkou jedno pivo, tak si prázdnou sklenici dolil Braníkem z batohu.
22:46 - Někteří moji kamarádi a můj přítel se přiopili a hrajou si na hrozně ožralé a dělaj ostudu, že si toho všímají i obyvatelé Londýna
00:01 - Opilci našli na ulici nákupní vozík plný odpadků. Můj konzervativní přítel vyhodil všechny odpadky na zem a tak do něj naložili batohy a Katy a odvezli ho autobusem na základnu. Revolucionáři nestačili zírat.

SOBOTA 16.10.

12:18 - a my již vyrážíme za krásami Londýna.
14:31 - GREENWICH - Dvakrát jsme se vlakem vraceli, ztratili jsme Martu s Kulášem, ale zato jsme se svezli jak National Rail tak i Docklands Light Railway.
Svačíme v Greenwich parku a Ell zahání holuby tak, že po nich hází kusem okurku.
16:20 - Pro změnu prší, a tak jsme se schovali v takové roztomilé hospůdce. Katy se vznáší a už nikdy z Greenwiche nechce odejít. Utratila jsem dalších £5 za minitričko.
18:25 - JUBILEE LINE - Koupili jsme si s Martinem za nehorázný prachy chickenburger a fish & chips a projeli jsme se, a hlavně prošli, k Millenium Domu, kam nás nepustili, protože nemáme na ruce ten správný náramek. Jedeme se podívat na rozsvícené Piccadilly.
19:04 - BURGER KUNG NA PICCADILLY CIRCUS - Total groggy. Jdem si dát něco dobrýho a hlavně zdravýho! :))
22:11 - Marta s Kulášem jedou z Greenwiche a když to dobře dopadne, již za hodinu budou doma. Zbytek se vozí po městě MHD a obdivuje noční krásy Londýna. Kuřeburgr a fish & chips už nám slehly a tak budem možná ještě vařit guláš. A taky proto, že máme ještě aspoň 5 plechovek s jídlem.
0:40 - Katy už není revo, ale soudružka. Při debatě na schodech nám jakýsi dvacetiletý Ostravák sdělil, že v autobuse A snad jeli nějací antikomunisti.
Už se vrátili Marta s Kulášem a začalo se vařit. Nenávidím guláš.
0:50 - Přišel za námi nějaký soudruh a ptal se na naše poznatky z mítinků. Jediný Jiřík zachoval klid a požádal ho, zda bychom mohli napřed dojíst, takže teď vymýšlíme nějakou strategii. Soudružka chce založit novou skupinu, která tu je za svým konkrétním cílem a o svých názorech nehodlá s nikým diskutovat.

NEDĚLE 17.10.

9:47 - Plánovaný odchod v 9:30 nám, mírně řečeno, nevyšel. Hlavně že jsme se na takový náročný den (dneska je hlavní demonstrace) pořádně nasnídali.
11:58 - Před půl hodinou jsme dorazili do "kostela". Je to ještě horší než když jsem tu byla na mši posledně.
15:21 - WYATT ROAD - Kolem poledne asi 5 minut svítilo sluníčko, ale už zas prší. Šli jsme se s Ivou naobědvat do čínské restaurace a Francis nás pak odvezl k nim domů. Po cestě jsme se stavili v obchodě a s Martinem nakoupili hafo čokolád.
19:20 - Obdržela jsem ghanské pantofle a látku na sukni. Za to jsme Ivu s Francisem obdarovali čtyřmi plechovkami Hamé Babice a šesti plechovakmi Gambrinusu. Na cestu máme zásobu 13ti toustů, 2 hrušky, hrozny a tak 6 obrmufinů. Jsem zvědavá, kdy to ještě budeme dojídat.
20:02 - Jeden autobus se uvolil a přijel pro nás k turecko-kurdskému sociálnímu centru. Jednak tu je víc lidí než se do jednoho autobusu vejde a pak, i když tu jsou stejní řidiči a stejný autobus jímž jsme přijeli, tak prý zabíráme místa ostatním. Revo, ke kterému nás řadí, si totiž zavolalo bus k Milleniu a ten je teď poloprázdný. Pozitivní je, že nám vzali do kufru vozík.
21:02 - U Millenia proběhla výměna autobusů. Díky spolupráci místního osazenstva nás sedí 6 pohromadě a díky daším lidem kteří už se sem stěhovat neměli, museli Jura s Ellem a Lubošem zůstat v původním buse. Smůla je, že vozík už se do nového autobusu nevešel a tak jsme ho museli nechat u Millenia. :(